TOPlist

Elva Aiglow

Začátečník 2948 Mistr

Napsal: Arwina Greensleeves | Kategorie: Legendy - Žena
Dne: 20.08.2010 14:32:36 FB



 

 

     

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jméno:  Elva Aiglow Indil (El, Ví)
Druh:  Člověk (Varden)

Jazyky: lidský, částečně starověkký (ale umí pouze základy)

Datum narození: neznámé

Věk: přibližně 8 let, ale vypadá na 19 let

Titul: Dračí jezdec

Podoba:  Ona sama by se zřejmě pospsala jako průměrná Vardenksá dívka, ale ne každý jí tak vidí. Má tmavo hnědé vcelku rovné a často trochu rozcuchané vlasy, dlouhé asi po ramena, které jí rámují oválný obličej. Její oči s velkou oblibou mění barvu, většinou jsou fialové, ale pokud se hodně naštve, nebo ji pohltí její temnější stránka zčernají, pokud se tak stane, možná by jste se měli žačít bát, neboť když je Elva 'mimo' je schopná v podstatě čehokoli. Těsně nad úzkým obočím si pak můžete všimnout Safiřina a Eragonova požehnání, zlatého znaku dračích jezdců, který při kouzlení fialově září, stejně jako její pravá dlaň, na níž má El gedwëy ignasia. Pleť má bledou, ale líce bývají narůžovělé, obzvlášť pokud je jí zima. Když se stydí, obvykle jí zčervenají tváře, nebo uši. Rty mají průměrný tvar. Postavu má Ví vcelku malou. Její hlas byl dřívě dospělejší, než by správně být měl, ale poté co  potlačila svou schopnost začal znít normálně.

Přestože by teď měla být ještě dítě, vypadá starší. Zestárla kvůli špatně vyslovenému požehnání. 

 

Bývá také vážnější než její dračice, ale do některých věcí se vrhá po hlavě bez myšlení, z těchto potíží ji pak většinou tahá Aeadail. Kdysi byla zlá, většina lidí říká, že taková byla, protože k tomu byla donucena okolnostmi, avšak potom, co našla vejce se změnila. Kromě unáhlenosti a vážnosti bývá také chápavá a vnímavá. Od ostatních se liší jednou trochu podivnou schopností. Kvůli špatnému požehnání cítí psychyckou i fyzickou bolest všech okolo. Kdysi tuto schopnost potlačila a vystavěla kolem ní psychyckou zeď, jenže její skryté já jí pomalu pohlcovalo zevnitř, až jí úplně ovládlo. Na nějakou chvilku se stala znovu zlou, probořila zeď a využívala své schopnosti, jenže vzápětí Elva zjistila, že neumí být jenom zlá a tak jí její tmavší chvilky, kdy ji ovládá skryté zlo, chytají když se chce mstít, nebo je naštvaná či roztržitá.


Historie: Elva se narodila jako Varden, svoje rodiče nikdy nepoznala ani se nikdy nedozvěděla jestli zemřeli nebo stále žijí, vyrůstala jako sirotek, starala se o ní jen stárnoucí chůva Gréta. Poté co přijel k Vardenům Eragon ho její chůva požádala o požehnání a on jí vyhověl, ale místo, aby Elvu požehnal ji Eragon spíše proklel. Je a vždy bude jeho ostudou. Dokáže cítit, nebo předpovědět bolest jiných a dříve byla odsouzena i pomáhat, toho jí však naštěstí Eragon zbavil (toto jsou informace z knihy, zbytek je vymyšlený). Právě kvůli požehnání Elva přehnaně rychle vyrostla a její fyzické stárnutí se tak trochu zastavilo okolo semdnácti let - od té doby stárne znovu "normálně", pouze vypadá a chová se o dost starší. 

           Utekla od Vardenů a putovala s kápí na hlavě po celé Alagaesii. V jednom městě ji však někdo spatřil a král Galbatorix ji zajal a donutil mu sloužit. Po pár letech se Elvě podařilo uniknout. Tentokrát se vydala do pouště Hadarak a přemýšlela jak se zbavit svého prokletí. Nenáviděla se za to co byla a Eragonovi a jeho dračici to zpočátku hodně vyčítala.  Nakonec jí napadlo, že by jí mohl pomoci strom Menoa, o kterém čas od času slýchávala. Viděla jen jediný způsob, jak z něj dostat informace, tentýž, jaký používala na lidi. Chtěla ho vydírat jeho vlastní bolestí. Vydala se do Ellesméry, kde potkala královnu Islanzadí a především jejího přítele Blagdena, bílého havrana, který znal budoucnost. Vydala se ke stromu Menoa a snažila se ho mučit. Brzy však pochopila, že to nemá cenu, protože Linnëa, dívka co do  stromu zarostla, se  už svou vlastní bolestí utrápila sama. Strom ovšem otevřel svou mysl a pomalu El zabíjel svou bolestí. Nebýt královny, která tam přišla, Elva by zemřela, díky vš&´ té bolesti, kterou strom začal uvolňovat.

Od toho okamžiku si častokrát v rýmech povídala s  havranem Blagdenem, vždy říkal něco o její budoucnosti, kterou by jí mohl kde kdo závidět a taky o nějakém skulblaka. Elva si původně myslela, že mluví o Safiře, jenže pak jí Blagden zavedl na louku kde našla fialový hladký kámen. Královna a její dcera Arya jí ujistili, že je to dračí vejce a, že se jí nejspíš hodně brzy vylíhne. Pro Elvu to byla jediná naděje. Něco co jí mohlo zbavit prokletí, nebo ho alespoň zmírnit. Po několika dnech se opravdu dráče vylíhlo, byla to malá, roztomilá, fialová dračice, která dostala jméno Aedail, podle slova ze Starověkého jazyka "aiedail", což v překladu znamená "jitřenka" - Elva totiž věřila, že  s ní přichází její nové jitro: druhá šance na život.

 

1. Výprava: Aedailina matka Alasía, jejíž duše zůstala v jejím Eldunarí, posílala své dceři a její jezdkyni všemožné věci a myšlenky, aby je přivedla do Jeskyně dračích jezdců a jejich draků v Beorských horách, kde se její srdce srdcí nacházelo. Elva se s Aedail vydala do pátrat po jeskyni. Nakonec ji doopravdy našli a Elva tam také nalezla hrob svého prastrýce Aleca Aiglowa a jeho dračice Alasíi, Dajliny matky. U jejího těla leželo fialové srdce srdcí. Duše dračice jim vše vysvětlila a zůstala s nimi, nejen jako osoba k níž si mohou vždy přijít pro radu, ale také jako spolehlivý zdroj energie.


2. výprava: Když zuřili boje rozhodla se Elva chránit novou jezdkyni s jejím novorozeným dráčetem: Eleanor da Artery a Ebrithila. Proto s nimi a s Aedail odešla do Jeskyně draků a dračích jezdců, kde přečkali ty nejhorší bitvy, na které ještě ani jeden z draků nebyl připraven...


3. výprava: Nasuada byla těžce zraněná a Elvu s Dail pověřili jejím bezpečným přepravením do Ellesméry. Nazpátek se, ale vrátila už jenom Aedail s Nasuadou na hřbetě, nést ještě Elvu by pro mladou dračici byla moc velká zátěž, letěla by příliš pomalu, pokud by byla vůbec schopná letět. Protože hrozilo, že Nausada brzy zemře, bylo potřeba aby se Aedail dostala k elfům co nejrychleji. Elva tedy využila příležitosti a vydala se do Jeskyně dračích jezdců a jejich draků, zatímco její dračice odnesla Nasuadu do Ellesméry. V jeskyni úplnou náhodou najlezla Elva vejce dračích dvojčat a svůj meč. Zpět do strážných lesů ji kouzlem přenesla neobvykle zvláštní vlčice Šrggna -Alagua.

 

Poté co se El vrátila se ještě prohloubil její vztah s královskou rodinou a hlavně s Blagdenem. Po nějaké době přišel duch elfa Erlica von Clusoo, mrtvého přítele jejího strýce, který byl kdysi zamilovaný do tehdejší princezny a jeho duši na této planetě držel slib složený ve starověkém jazyce. (více viz. životopis Erlic von Clusoo). Jen chvilku po Licovi přišel i duch Elvina strýce Aleca, který jí začal učit a dal jí vzdělání jezdců, poté zase odešel do říše mrtvých. Odchod její jediné i když mrtvé rodiny Elvu zasáhl, a tak hledala útěchu. Našla ji v bílém havranovi Blagdenovi, který si s ní dlouho a často povídal u stromu Menoa ve své lidské podobě, do které ho přivedla svou energií Linnëa, jeho stará přítelkyně, která se do stromu Menoa vezpívala. Těžko říct, jak se to stalo, ale při jednom z těchto rozhovorů Elva pochopila, že se do Blagdena zamilovala. Přiznala se mu a  tím začalo jedno z nejkrásnějších a zároveň nejtěžších období jejího života. 

S Blagdenem sice byla šťastná, ale Linnëa ho brzy začala odmítat přeměňovat do lidské podoby, protože jí samotné láska neskonale ublížila a nechtěla, aby si totéž prožil i její přítel. Chtěla ho chránit před zklamáním z lásky, moc dobře si pamatovala na Elviny schopnosti a také na to jaká byla, než našla Dailino vejce. Bála se, aby Elva Blagdenovi neublížila a v podstatě měla tak trochu pravdu.

 

4. výprava: Tuto výpravu podnikla spíše jen její dračice a bílý drak Aryi de Eamë - Jeod. Aedail mu totiž slíbila, že mu ukáže jeskyni draků a dračích jedzců. A tak s ním lětela až za poušť do Beorských hor, zatímco Elva zůstala v lesích s Blagdenem. Na této výpravě se dračice s Jeodem hodně sblížili.

 

Nakonec Elvinu největší starost vyřešila královna Islanzadí, která dala Blagdenovi stříbrný řetízek s přívěškem, který ho dokázal přeměnit na člověka, dokud ho měl na sobě. 

Jenže pak se v Elvě probudilo její staré já, moc, kterou tak dlouho potlačovala narostla a prolomila všechny hráze. Elva provedla něco, co si zřejmě nikdy nepřestane vyčítat. Zranila Blagdena, jak psychycky, tak fyzicky, nakonec mu ukradla řetízek a přidala k němu jedno jeho pírko, proměněné ve stříbro. Zvláštní na tom všem ovšem bylo, že jí řetízek pálil, nedělal žádné jizvy, ani popáleniny, ale El měla pocit, jakoby jí ke kůži přikládali žhavé železo.

Spojila se s Marinou a chtěla využívat svou moc pro vlastní potřeby, uvědomovala si, jak moc může být silná pokud chce, ale pak se Marina přidala na stranu krále a přes to se Elva nedokázala přenést, toužila po pomstě na králi, ale ani se nechtěla vrátit do té doby, kdy se chovala jako ta malá, nevinná a v podstatě bezmocná holčička. 

Vrátila se k Blagdenovi, ten však odletěl s tím, že až jí jeho řetízek přestane pálit, bude znovu milovat. 

Elva se nedokázala smířit, že člověk, kterého neskonale milovala je pryč a v podstatě se psychycky sesypala. Dlouho prakticky nevnímala svět, když se konečně vzpamatovala, rozhodla se vrátit tam, kde její život začal - totiž k Vardenům- a nabídnout své služby královně Nasuadě. Dostala se s ní však do sporu, protože nechtěla složit slib věrnosti. Poté přišel další šok, a to ten, že Blagden se znovu vrátil. Elva neměla ponětí, co má dělat ani jak se k němu chovat. 

Byla zmatená a její povaha se v jednom kuse měnila z té milé a bezmocné, na pomstychtivou a mocnou rychlostí blesku. Toužila po odplatě, halvně co se Galbatorixe a Mariny týkalo a byla schopna pro to udělat cokoli. 

Postupn jí však začali docházet všechny síly. Změny její povahy tolik vysilovali její tělo, že nebyla schopna normálně žít. Z toho nejhoršího jí nakonec opět pomohl Blagden. Vytáhl ji z beznaděje a vrátil se k ní. Elva si nikdy nepřestala vyčítat, co mu kdysi provedla.

30.8. 3261 se provdala za Blagdena a na jeho počest přijala jméno jeho matky - Indil.

Rozhodla se, že si potřebuje odpočinout a tak s Blagdenem začali jako manželé vést poklidný život v lesích s tím, že alespoň na nějaký čas nebo spíše dokud to půjde, budou žít bez boje válek a povinností vůči velmocem. Lesem se dokonce šušká, že se rozhodli založit si rodinu, ale kdo ví, jak se věci skutečně mají... 


Kontakt: neuveden

Rodina: chůva Gréta, její dračice Aedajl, její muž Blagden 

 

Majetek:

Zbraně: dýka, meč nalzený v Jeskyni dračích jezdců a jejich draků který má na ostří nápis: "Wyrda brunhvitr" (osud s bílím čelem), brnění vyrobené elfy

Šperky: prsten s horským křšťálem pocházejícím z řeky, která vytéká z jeskyně Dračích jezdců, svatební prsten stylizovaný do podoby havrana

Oblečení: opasek od Aryi, černý plášť s hlubokou kápí, šaty pro zvláštní příležitosti, fialový cestovní plášť, svatební šaty

Ostatní: v jejím životě velice důležitá vzpomínka kterou měla její dračice v mysli snad už od narození,  fairth (2, 3, 4) její dětské podoby, fairth jejího strýce Aleca, svatební dar od královské rodiny - květina, která pokvete do té doby, dokud bude vzkétat její a Blagdenova láska

 

 

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë