Arnilian de Eamë

(píseň postavy)

Jméno: Arnilian Ildrid, pokračovatel rodu de Eamë
Rasa: Čistokrevný elf královského původu.

Datum narození: 29. Pršivce (3259)

Titul: Du Weldenvardenský král, první toho jména.

Korunován byl 10. Sněžence 3266 jako král severovýchodního elfského království Du Varden. Korunovaci vedl Blagden, královský rádce a rodinný přítel, který vedl korunovaci dvou panovníků předtím. Po sňatku s Nilwëou Meyron, královnou království Du Welden. 

Jazyky: Rodilý mluvčí ve starověkém jazyce, na základní úrovni hovoří i lidským a trpasličím.

Náboženství: Byl vedený věřit ve hvězdy a ne v božstvo. Čas strávený u druidů ho ale naučil, že možná existuje něco výš, čemu nemůže rozumět. 

Podoba 

Celkové vzezření:

Arnilian se se zářivě modrými vlasy, které zdědil po svém otci a šedivýma očima po matce. Jakmile dorostl do puberty, vlasy mu postupně světlaly. Pořád modré, ale matnější. V podstatě chlapecká kopie jeho matky s jinou barvou vlasů. Během období stráveného u druidů, kde měl možnost dospět, se z něj i fyzicky stal téměř dospělý elf. Jeho narostlé ruce uměly sevřit meč a jeho hlas zhrubnul. V dřív jasně modrých vlasech se projevil de Eamovský gen a ty ztmavly úplně do temně modré. Tím se z něj už skutečně stala kopie jeho matky, ze svého otce má už skutečně pramálo. 

Tělesná stavba:

Jeho elfský původ je znát hned na první pohled, má totiž do výšky něco kolem dvou metrů. Má pevný styl chůze, ale narozdíl od typických elfů našlapuje na paty (jako lze vidět u lidských vojáků). Na lehkosti kroku mu to neubírá, jen vizuálně se pohybuje méně tanečním krokem. Hruď nosí vypnutou úměrně k bradě, kterou nosí hrdě vztyčenou. Už na dálku z jeho stylu chůze a držení těla vyzařuje, že byl vychován jako monarcha.

Jak bylo řečeno, v obličeji má spíše ženské rysy. Plné rty, ostře řezané čelisti, velké oči, malý nos. Na pohled vypadá přemýšlivě, klidně a soustředěně, dalo by se říci, že působí uzavřeným dojmem. Vlasy nosí narozdíl od většiny elfů střižené nakrátko.

Styl oblékání:

Arnilian si jako mladý potrpěl na válečném oblečení. Měl na sobě rád pevnou, přiléhavou tuniku, zbroj, meč u pasu a pevné boty. Miloval boj a chtěl k tomu být  neustále připravený. U druidů ale objevil opačnou stranu mince - zjistil, že je k ničemu nosit těžké vybavení, které ho omezuje v pohybu. Navíc ve Hvozdu přišel o všechny služebné, už se mu tedy neměl kdo starat o to, aby oblékání dodržovalo elfskou etiketu. Odložil tedy zbroj a meč a naučil se chodit ve volných košilích, které si pro případné zpevnění jen přepásal. K tomu lněné kalhoty do vysokých, lehkých bot, které umožňovaly snadný pohyb nejen po zemi, ale i po větvích stromů. Nosil zkrátka cokoli, co mu umožňovalo se cítit pohodlně v jakékoli situaci. Po znovunabytí šlechtického statusu se začal znovu oblékat jako princ, tentokrát už ale jeho garderóbu plánují jiní. Pozorný pozorovatel ale dodnes může vypozorovat podpis druidské výchovy.

Povaha

Arnilian je syn elfské princezny Arye a jednoho z nejlepších kouzelníků v elfských lesích, Blödhgarma. Ačkoli je z královské krve, jeho narození probázelo mnoho úskalí. Jeho matka Arya se totiž o svém těhotenství dozvěděla brzy po odchodu jeho biologického otce. To by takový problém nebyl, koneckonců Arya svého otce, Arnilianova dědečka, nikdy nepoznala, ovšem Arya a Blödhgarm nebyli vzití. A když se konečně Blödhgarm vrátil a vypadalo to, že konečně bude svatba, znovu odešel a Arnilian se tak narodil lajcky řečeno jako bastard. Naštěstí se ale vše brzy urovnalo a svatba se prostě konala pár měsíců po jeho narození. Žádný z elfů by si nedovolil byť jen slůvkem zpochybňovat jeho původ, nebo ho přímo jako bastarda oslovit.

Naneštěstí se Arnilian narodil do doby temna a tak postupně přišel o svoji babičku Islanzadí a následně i o oba rodiče, když zmizeli někde na misi a doteď se nevrátili. A jak čas po jejich zmizení plynul, Arnilian rostl a rostl a samozřejmě bylo jen otázkou času, než na trůn přijde nový král. Nebyl to nový král, byla to královna, dokonce žena zrádce, což Arnilianovi do srdce vehnalo další nůž. Nedalo se říct, že by v jejich případě prahnul po pomstě, ale hluboko uvnitř cítil křivdu a ublížení a vinil z toho celou rodinu Meyron. 

Jak ale šel čas, začal toužit po větší síle a chtěl zpět získat to, co bylo jeho předkům ukradeno právě rodinou Meyron. Cvičil, studoval, ale elfové byli příliš opatrní, než aby dovolili mladému, záští zaslepenému Arnilianovi poznat veškerá zákoutí magie a boje. Raději ho nechávali na cvičišti. Byl to Blagden kdo nakonec našel rozuzlení - pro chlapcovo největší dobro byl poslán pryč - s druidy. Arnilian odešel dobrovolně, chtěl se naučit nové věci, takové, které ještě žádný elf neovládal. 

Nutno podotknout, že po celý čas ve hvozdu Arnilian skutečně jen studoval, meditoval, objevoval hranice své síly a trénoval. S druidy trénoval především meditaci a sebekontrolu a přitom vstřebával slovní bohatství. Také se mu dostalo solidních základů v Elementární magii. Sám se přitom zdokonaloval v používání magie starověkého jazyka a v bojových dovednostech. Neměl moc šancí se zlepšit v boji s mečem, nicméně lukostřelbu a celkově trefu na cíl si na stromech nazkoušel na výbornou, stejně jako šplh po stromech nebo plavání v nejbližších vodách. Zkoušel i vyzpívávání, ale druidi neviděli rádi, že používá elfskou magii a vyzpívávání je proces zdlouhavý, tudíž měl jen málo příležitostí k tréninku. Zato díky meditacím hodně pokročil v magii starověké. A na tu si v tréninku vyhradil poměrně slušné místo.

Nakonec se mu to skutečně povedlo. Získal nové znalosti přímo ze srdce Hvozdu a teď, když už dospěl a strávil u druidů pěknou řádku času, bylo na čase se vrátit domů.

V lesích se setkal s královnou Arwinou a ujasnil si svoje priority. Rozhodl se získat dědictví svých předků zpět a stát se novým vlastníkem Du Weldenvardenské koruny. Setkal se s Blagdenem, který se rozhodl, že mu pomůže, pokud Arnilian podstoupí v utajení učení v oblasti boje, kouzel, etikety a strategie, protože si byl jistý, že princ by vládnutí nezvládl. Pomocí kouzel zajistil, aby v Arnilianovi nikdo nepoznal mladého prince, ale obyčejného elfa Arn'dease. Plán to byl výborný, ale nepočítal s jednou drobnou výchylkou...

Pouštní květina

Tou výchylkou byl elf. Tedy lépe řečeno elfka. Nila Vaihaiya Arnilianovi učarovala a on učaroval jí. Stačilo pár večerů a mezi oběma mladými elfy vzplanula silná, vášnivá láska, čistá nevinnost hluboko mezi stormy v lesích. Přes den se Arnilian věnoval výcviku, v noci podnikali s Nilou dobrodružství a trávili společně čas, jak jen mohli - povídáním, objevováním a zkoumáním pro oba ještě nepoznaného světa Du Weldenvardenských zákoutí. Všechno se zdálo být jako pohádka, až jednou v lesích potkali elfskou královnu, která v Nile, elfce, která přišla z pouště a byla krásná, hodná a něžná jako nejskrytější pouštní květ, poznala svoji dceru Nilwëu Meyron, princeznu Osilonskou. Arnilian miloval dceru svého největšího nepřítele. 

Arwina ten fakt nepřijala. Vzpouzela se, bránila jim v dalším scházení, vsadila Nilu téměř pod zámek. I tak se ale našly skuliny, aby se mohli scházet dál. Bohužel, Arnilianův nevychovaný jazyk mu nedovolil zachovat před Nilou takt a tak se mu jednoho večera povedlo Nilu odehnat. Mluvil o Arwině skutečně nevybíravým způsobem, což Nila přes srdce nepřenesla a dala mu sbohem. Láska je ale silnější než to nejošklivějšší zaklínadlo a tak, když se jednoho večera Arnilian vkradl k ní pod balkon a vyznal jí lásku, odpustila mu. Ten večer strávili v jejích komnatách jako dřív, v těsné blízkosti, nevinně, ale krásně. A do toho přišla Arwina. Ten večer málem všichni přišli o život a nebylo to vinou Arwiny. Když totiž Arwina na Arniliana poštvala stráže, v Nilwëi se probudila Meyronská magie a vytryskla z ní v jedné z nejagresivnějších podob. To Arwinu viděsilo a rozhodla se uskutečnit svůj strašný plán.

Uvrhla Nilu do spánku tak hlubokého, že se dal zaměnit se smrtí. Nilina duše opustila její tělo a tři dny bojovala o návrat zpět. Tehdy se "smrtí" elfské princezny se Arnilianovi zlomilo srdce už nadobro. Přišel o celou svoji rodinu, o postavení a nakonec i o svoji životní lásku. Nad Nilinou rakví tehdy Arwina slovy "děvka královského bastarda" urazila Arnilianovu pýchu a ten na ni zaútočil. Za to ho vsadili do vězení a vše se zdálo ukončené a ztracené.

Krev bratrů mnu mezi prsty

"Qëllim helligër menerar!"

"Nasu ensitja ramr!"

Kdo se kdy dostal do elfského vězení, většinou už v něm zůstal. Nacházeli se v něm ti nejhorší zločinci, blázni experimentující s černou magií, bezcitní válečníci - ti, kteří měli na rukou elfskou krev. Arnilian začínal pochybovat sám o sobě. Tím, co udělal, si podepsal nejen doživotí, ale i nemožnost vidět Nilwëin pohřeb. Byl zlomený, zničený a smířený s tím nejhorším.

Navštívila ho ale služebná jménem Sarave, osoba, která se v něm snažila probudit de Eamovskou bojovnost. Připomínala mu, proč přišel, k čemu je předurčen. A ujistila ho, že za ním elfský národ stojí. trvalo to několik dní, ale Arnilian překonal všechny zábrany, chytil poslední dech a pomocí vězeňské vzpoury, kterou vyvolal, se mu podařilo dostat se ven. Bez přemýšlení a bez plánu se vrhnul přímo do víru Ellesmérského života a začal elfy burcovat. Tak vypukl první boj z celé revoluce. Elfové se rozdělili na dva tábory - na Meyronské a na de Eamovské. Meyronští provolávali: "Účel světí prostředky." De Eamovští provolávali: "V jednotě je síla." 

Po celých lesích plošně vypukli boje mezi těmito dvěma skupinami. Mezi elfy už se na potkání nezdravilo slovy "ať nad tebou vládne štěstí", ale "Arnilian nebo Arwina?" Byly to krušné dny. Bylo to rychlé, ale o to víc devastující. Vše vyvrcholilo setkáním obou armád a jejich vůdců v Osilonu, na posvátném elfském místě. Právě tam se Arnilian a Arwina dohodli, že pro lepší budoucnost všech elfů a zrušení bojů se elfské království Du Weldenvarden rozdělí na dvě elfská království - Du Welden, jihozápadní elfské království pod vládou Arwiny a Du Varden, severovýchodní elfské království pod vládou Arniliana. 

Po několika letech zlého válečného období byl konflikt po smrti Galbatorixe konečně ukončen. Nilwëa byla Blagdenem korunována na královnu Du Weldenského království a rychlým politickým sňatkem tak Arnilian a Nilwëa obě království spojila ve spojené elfské lesní království Du Weldenvarden. O královském páru se říká, že vládne moudrou a spravedlivou rukou. Oni ale vědí, že jsou na douhé cestě za poznáním a že ještě neumí kralovat tak, jak by bylo potřeba. Radu elfů tak přivádí k velmi nepříjemným situacím. Díky Blagdenovi se jim ale daří postupně chápat, co za správnou správou lesů skutečně je. 

Dovednosti

Šplh (5/7)

Lehký krok (4/7)

Meditace (4/7)

Plížení (4/7)

Plavání (3/7)

Hod nožem (3/7)

Lukostřelba (3/7)

Boj s jedenapůlručním mečem (3/7)

Boj s jednoručním mečem (3/7)

Vyzpívávání (2/7)

Keramika (2/7)

Vyřezávání (2/7)

Diplomacie (2/7)

Tanec (2/7)

Boj s obouručním mečem (2/7)

Rétorika (1/7)

Jízda na koni (1/7)

Druidský "šestý smysl" (1/7)

Trpasličí jazyk (1/7)

Lidský jazyk (1/7)

Boj se zbrojí (1/7)

Strategie (1/7)

Magie starověkého jazyka (Učeň)

psychická magie (3/7)

energetická ochranná magie (3/7)

energetická útočná magie (2/7)

elementární magie (1/7)

vitální magie (1/7)

Přírodní magie (Novic)

Jelikož Přírodní magie je zasvěcena jen druidům a vílám, Arnilian ji nedokáže využívat na jejich úrovni. Nicméně za dobu strávenou u druidů se naučil využívat energii způsobem, kterým jej využívají právě tvorové užívající přírodní magii. Kouzlo ho tedy vyčerpává méně než normálního elfa.

Rodina

Jako princ má Arnilian spoustu vazeb na různé lidi. K tomu navíc je rod de Eamë starý a vážený, má už nějakou pověst. 

Jeho prarodiče z matčiny strany byli Dellanir a Qildor de Eamë, vládci království Du Welden a  Vaella a Iolas Shandalar, vládci království Varden - generace elfských králů ještě z dob krále Palancara.

Rodiče z matčiny strany jsou Evandar a Islanzadí de Eamë, kteří pokračovali v tradici vládnutí a spojili nejen oba královské rody, ale s nimi i poslední dvě elfská království ve spojené lesní království Du Weldenvarden. 

Rodiči jsou Arya Ildrid a Blödhgarm Ildrid. Arya i přes rodovou tradici (možná právě proto) přijala nevýznamné rodové jméno Blödhgarma a vzdala se jména de Eamë. 

Blagden, rodinný přítel a jeho rádce a opatrovník.

Nilwëa Meyron de Eamë, jeho partnerka a královna elfského království. 

Sarave Meyron, babička jeho ženy, se kterou si běhm let vytvořili velmi příjemný vztah. 

Gormal, jeho přítel a učitel z doby, kdy pobýval u druidů. 

Majetek

Je to král. Kromě nechutně velkého bohatství, zámku a bílého koně má taky dědičné právo na Tialdarí (haha), královskou korunu a nekončící pýchu a předsudek.

Kontakt a další postavy: Za tuto  postavu hraje adminka Islanzadí de Eamë. Dalšími postavami jsou Eragon Stínovrah, Reehime Yendiel, Blagden, Haldthin a Lada Ručka.