TOPlist

Arnilian Ildrid

Začátečník 2976 Mistr

Napsal: Islanzadí de Eamë | Kategorie: Elfové - Muž
Dne: 27.10.2011 20:26:20 FB



 

Arnilian Ildrid

 

 

Jméno: Arnilian Ildrid, pokračovatel rodu de Eamë
Rasa: Čistokrevný elf královského původu.

Datum narození: 29. Pršivce 3259

 

Titul: Du Vardenský král, první toho jména.

Korunován byl X. Sněžence 3266 jako nejmladší král historie. Korunovaci vedl Blagden, královský rádce a rodinný přítel, který vedl korunovaci dvou panovníků předtím. Arnilian je tak korunován doslova jako král severovýchodního elfského království.

 

Jazyky: Ovládá zatím jen starověký jazyk. Učí se lidský a trpasličí, z diplomatických důvodů, ale nevěnuje tomu ani způlky tolik času, kolik by měl. A že má skutečně dobrého učitele.

Náboženství: Byl vždy vedený věřit ve hvězdy a ne v božstvo, ostatně jako každý elf. I přesto ale za dobu, kterou strávil u druidů, našel ve svém nitru trošku víry ve Hvozd. To je umocněno i elfskou láskou k lesům, která mu taktéž byla vštěpována už odmalička. Tudíž se nedá říct, že by byl ateista.

 

 

 

Podoba 

 

Celkové vzezření:

 

Arnilian se v průběhu let změnil jako málokteré elfské dítě. Jako malé miminko měl zářivě modré vlásky, které zdědil po otci a šedivé oči po mamince. Zkrátka roztomilé batole, které se neustále usmívalo a zvědavě šmátralo po všem kolem sebe. 

 

Jakmile dorostl do puberty, vlasy mu nepatrně zesvětlaly, leč stále si zachovávaly modrý odstín. Oči měl mondlovitého tvaru, velké a šedivé, rty plné. V podstatě chlapecká kopie jeho matky s jinou barvou vlasů - právě po matce zdědil šedomodré oči, ostře řezanou, ba přímo ženskou tvář a také silnou zvědavost a touhu po dobrodružství.

 

Po jistém časovém úseku, který strávil u druidů, měl možnost dospět a stal se z něj mladý elf. Už to nebyl malý chlapec, už to byl skoro muž, jehož ruce uměly sevřit meč a jehož hlas už by si s dítětem nikdo nespletl. Jeho podoba se také změnila. Dřív jasně modré vlasy ztmavly úplně, tudíž teď jsou už temně modré s občasnými černými prameny, kterých si každý hned všimne. Stala se z něj kopie jeho matky, ze svého otce má už skutečně pramálo. 

 

Tělesná stavba:

 

Je to mladý elf, tudíž je to skoro dva metry vysoký, urostlý hoch. Má pevný styl chůze, našlapuje na rozdíl od ostatních elfů na paty stejně jako většina lidských vojáků, a tak postrádá typické prvky elfské ladnosti. Naopak, má právě dost těžkopádný styl pohybu - tedy oproti ostatním elfům. V lidských očích je to pořád onen vznešený elf, který jakoby se při chůzi vznášel. Prsty rukou mu nevisí směrem od dlaní dolů, jako to bývá u elfských kouzelníků připravených k vyslání kouzla, ba naopak, směřují spíše do pěstí, což značí, že chlapec byl předurčen spíš boji, než magii, což se s časem potvrdilo - koneckonců, po obou rodičích k tomu měl genetické proporce, především pak po matce. Ta totiž preferovala boj, a ačkoli otec byl více kouzelník, i tak ho to nakonec svedlo k boji. Hruď nosí vypnutou úměrně k bradě, kterou nosí hrdě vztyčenou. Už na dálku ze stavby jeho těla vyzařuje, že se narodil do vyšší vrstvy, ačkoli u elfů něco jako nižší vrstva neexistuje.

Co se obličeje týče, jak už bylo řečeno, má ženské rysy. Plné rty, ostře řezané čelisti, velké oči, malý nos. Rty mívá pevně stažené, od zmizení rodičů se moc neusmíval a co se vrátil z hvozdu, neusmívá se už vůbec, naopak, vypadá přemýšlivě, klidně a soustředěně, působí tedy spíše uzavřeným dojmem. Jeho šedomodré oči jsou potažené závojem smutku. Jeho tvář je celkově naprosto nezaměnitelná s rodem de Eamë. Každý kousek kůže na něm o tom vypovídá. Vlasy nosí narozdíl od většiny elfů nakrátko střižené. Věří, že v boji to má větší výhodu než vlasy dlouhé. Navíc mu to ani zvláštní nepřijde, koneckonců, druidové taky nenosí dlouhé vlasy zpravidla jako je tomu u elfů, spíš vzácně.

 

Styl oblékání:

 

Ještě před životem ve Hvozdu si Arnilian potrpěl na válečném oblečení. Měl na sobě rád pevnou koženou tuniku, zbroj, meč u pasu a pevné boty. Zkrátka a dobře miloval boj a chtěl k tomu být připravený neustále. U druidů ale objevil druhou stránku věci - bylo mu k ničemu neustále nosit pevné a bezpečné věci, zbroj a meč, naučil se chodit ve volných košilích, které si často jen přepásá, aby mu vůbec na těle držely a k tomu lněné kalhoty do vysokých bot - zkrátka to, v čem se pohodlně žije a cestuje. Ve hvozdu se totiž nic víc dělat nedalo, jen dokola chodit a objevovat i to nejzasší nudné zákoutí, které hvozd mohl nabídnout. Jak přišel o všechny služebné, které se staraly o jeho oblékání, sám si začal určovat co bude nosit a tak nějak si zvykl na "druidskou módu". Po návratu do lesů a znovunabytí šlechtického statusu se začal znovu oblékat jako princ, ale podpis druidů dýchá z každého jeho pohybu a kusu oblečení. Je to takový sympatická kombinace obojího.

 

 

 

Povaha

 
Není nic těžšího, než popsat Arnilianovu povahu, zvlášť po návštěvě hvozdu. S určitostí šlo vždycky říct, že je rázná a divoká, což nebývalo vidět, protože chodil sofistikovaně, zadumaně a tiše a to konkrétně od zmizení rodičů. Dělával věci náhle a spontánně - zničeho nic se rozhodl vyšplhat na strom, například, což vypadalo jako náhlý nápor divokosti. Jakoby ji v sobě postupně skladoval a pak ji najednou vypustil. Nejeden elf o něm už během puberty mohl s klidným svědomím říct, že byl nadprůměrně silný. Nikdy se neprojevoval, což mnohým dělalo starost - ta nevyzpytatelnost jeho příštího kroku.
 
Za dobu, co strávil ve Hvozdu, je to jiné, možná mnohem víc k zešílení. Spousty druidů dodnes neví, co si o něm vlastně mají myslet a spousta bytostí v něm hledá tikající časovou bombu. protože Arnilianovi ve hvozdu bylo zkrátka všechno jedno. Mlčky studoval, mlčky jedl, mlčky chodil a ačkoli s druidy po čase začal mluvit, vždy to bylo formálně odměřené. V podstatě jen vstřebával vše, co mu hvozd mohl poskytnout. Nedalo by se říci, že Arnilian žil v úplné izolaci, pár řekněme přátel získal, ale nejednalo se o nějaké pevné vazby. Pravdou totiž zůstává, že kromě druida Gormal, který ho z do hvozdu přivedl, byl Arnilian mezi druidy skoro jediným odrostlým jedincem a to se také projevilo na jeho povaze. Protože když člověk někde vypadá jako jediný dospělý, donutí ho to svým způsobem dospět. 
 
Poté, co potkal Nilwëu Meyron a zamiloval se do ní, ztratil i ty poslední zbytky dětinskosti, které v jeho povaze dominovaly. Postupně se dá říci, že se z něj stal poměrně rozumný mladý muž, který ale dělá spoustu mladických chyb. Nejenom Nila, ale i zodpovědnost ohledně elfských království ho donutili dospět mnohem víc, než o něj kdy kdo očekával.
 
Maska
 
Dříve to byla jen maska - celý ten klid a odměřenost. Sám ještě pořádně netuší, jak moc mu to zasáhlo do povahy, protože ve hvozdu neměl moc šancí projevit se výrazně. Tudíž se to dá shrnout, že přesně to je ta jeho maska, kterou má. Klidný, vyrovnaný, odměřený. Dřív když s někým mluvil, snažil se to co nejrychleji odbýt a ze všech nejvíc právě u Arwiny Meyron. Tím, že ji částečně viní ze zmizení rodičů, choval se k ní naprosto odměřeně a zkrátka s ní nemluvil, ani s kýmkoli z její rodiny. Tedy mluvil, ale ne víc, než bylo společensky nutné. Ne náhodou mu to bylo ze strany jeho chův, opatrovatelek, vychovatelek či jak je chce kdo nazývat, často vytýkáno, ale vždy v tom byl striktně tvrdohlavý. V současné době přestal s odměřeností. Ve hvozdu se naučil jednat napřímo, říct nahlas, co si myslí. 
 
Tvář
 
Před odchodem do hvozdu na něm bylo hodně poznat, že je z královského rodu. Nosánek měl nahoru a to dost nevhodným způsobem - užíval si že je princ a řádně to dával najevo. Nezapřel by kořeny v rodině de Eamë - dokázal bezcitně někomu vrazit kudlu do srdce, ať už pravou, nebo slovní. Povahu zdědil spíše po babičce, než po rodičích, ale i otec a matka byli oba dva stejní - emoce projevovali zřídka a ještě řidčeji je prožívali.
Ve hvozdu se to změnilo. Stále má v chování dost z prince, to zkrátka nezmizí, ale náhodný pozorovatel by na to nejspíš přicházel jen obtížně, nebo by to minimálně nepřisuzoval královskému původu. Mezi druidy se k němu nechovali jako ke korunnímu princi, na což si Arnilian zkrátka po čase zvykl.
Co se nezměnilo je jeho trpělivost. Stále si dokáže na některé věci počkat pěknou řádku času - třeba na pomstu, nebo dokonání celkového díla. V Du Weldenvarden býval perfekcionista, což se ve Hvozdu nezměnilo, nicméně bylo to utlumeno. Už toleruje, že naprostá dokonalost zkrátka neexistuje.
 
Duše
 
Je nevyzpytatelný, ačkoli býval docela jednoduchý. Všechny tvory rozděloval za mlada do tří kategorií - přítel, nepřítel a neznámý. V tomto směru na něj měl hvozd pozitivní dopad, teď už rozděluje celou škálu lidí kolem sebe a většinu z nich zkrátka nevnímá, jen registruje jejich existenci. Co se dál nezměnilo je jeho pýcha. Bývalo to mnohem horší, to jistě, nicméně druidi ho naučili dívat se zrovna na osobní chyby s nadhledem. Je mnohem těžší urazit jeho pýchu, než bývalo dřív, nicméně stále je to jednou z jeho slabin.
Rozhodně se nedá říct, že by byl líný. Zároveň není snadné ho rozzlobit, to zůstalo v jeho povaze zakořeněné, je jako voda - všechno odplaví z mysli pryč. Zároveň úplně zmizela fixace na jeho vazby. Odchodem do hvozdu, jakoby se přetrhnula nitka, která ho pojila s minulostí. Je dost možné, že se to v něm časem znovu probudí, ale jeho srdce v tomhle našlo kličku.
 
 

 

Historie

 

Arnilian je syn elfské princezny Arye a jednoho z nejlepších kouzelníků v elfských lesích, Blödhgarma. Ačkoli je z královské krve, jeho narození probázelo mnoho úskalí. Jeho matka Arya se totiž o svém těhotenství dozvěděla brzy po odchodu jeho biologického otce. To by takový problém nebyl, koneckonců Arya svého otce, Arnilianova dědečka, nikdy nepoznala, ovšem Arya a Blödhgarm nebyli vzití. A když se konečně Blödhgarm vrátil a vypadalo to, že konečně bude svatba, znovu odešel a Arnilian se tak narodil lajcky řečeno jako bastard. Naštěstí se ale vše brzy urovnalo a svatba se prostě konala pár měsíců po jeho narození. Žádný z elfů by si nedovolil byť jen slůvkem zpochybňovat jeho původ, nebo ho přímo jako bastarda oslovit.

 

Naneštěstí se Arnilian narodil do doby temna a tak postupně přišel o svoji babičku Islanzadí a následně i o oba rodiče, když zmizeli někde na misi a doteď se nevrátili. A jak čas po jejich zmizení plynul, Arnilian rostl a rostl a samozřejmě bylo jen otázkou času, než na trůn přijde nový král. Nebyl to nový král, byla to královna, dokonce žena zrádce, což Arnilianovi do srdce vehnalo další nůž. Nedalo se říct, že by v jejich případě prahnul po pomstě, ale hluboko uvnitř cítil křivdu a ublížení a vinil z toho celou rodinu Meyron. 

 

Jak ale šel čas, začal toužit po větší síle a chtěl zpět získat to, co bylo jeho předkům ukradeno právě rodinou Meyron. Cvičil, studoval, ale elfové byli příliš opatrní, než aby dovolili mladému, záští zaslepenému Arnilianovi poznat veškerá zákoutí magie a boje. Raději ho nechávali na cvičišti. Byl to Blagden kdo nakonec našel rozuzlení - pro chlapcovo největší dobro byl poslán pryč - s druidy. Arnilian odešel dobrovolně, chtěl se naučit nové věci, takové, které ještě žádný elf neovládal. 

Nutno podotknout, že po celý čas ve hvozdu Arnilian skutečně jen studoval, meditoval, objevoval hranice své síly a trénoval. S druidy trénoval především meditaci a sebekontrolu a přitom vstřebával slovní bohatství. Také se mu dostalo solidních základů v Elementární magii. Sám se přitom zdokonaloval v používání magie starověkého jazyka a v bojových dovednostech. Neměl moc šancí se zlepšit v boji s mečem, nicméně lukostřelbu a celkově trefu na cíl si na stromech nazkoušel na výbornou, stejně jako šplh po stromech nebo plavání v nejbližších vodách. Zkoušel i vyzpívávání, ale druidi neviděli rádi, že používá elfskou magii a vyzpívávání je proces zdlouhavý, tudíž měl jen málo příležitostí k tréninku. Zato díky meditacím hodně pokročil v magii starověké. A na tu si v tréninku vyhradil poměrně slušné místo.

Nakonec se mu to skutečně povedlo. Získal nové znalosti přímo ze srdce Hvozdu a teď, když už dospěl a strávil u druidů pěknou řádku času, bylo na čase se vrátit domů.

 

V lesích se setkal s královnou Arwinou a ujasnil si svoje priority. Rozhodl se získat dědictví svých předků zpět a stát se novým vlastníkem Du Weldenvardenské koruny. Setkal se s Blagdenem, který se rozhodl, že mu pomůže, pokud Arnilian podstoupí v utajení učení v oblasti boje, kouzel, etikety a strategie, protože si byl jistý, že princ by vládnutí nezvládl. Pomocí kouzel zajistil, aby v Arnilianovi nikdo nepoznal mladého prince, ale obyčejného elfa Arn'dease. Plán to byl výborný, ale nepočítal s jednou drobnou výchylkou...

 

Pouštní květina

 

Tou výchylkou byl elf. Tedy elfka, lépe řečeno. Mladá elfka zvaná Nila Vaihaiya Arnilianovi učarovala a on učaroval jí. Stačilo pár večerů a mezi oběma mladými elfy vzplanula silná, vášnivá láska, čistá nevinnost hluboko mezi stormy v lesích. Přes den se Arnilian věnoval výcviku, v noci podnikali s Nilou dobrodružství a trávili společně čas vyprávěním historek, zpíváním, tančením, zkoumáním nepoznaného. Všechno se zdálo být jako pohádka, až jednou v lesích potkali elfskou královnu, která v Nile, elfce, která přišla z pouště a byla krásná, hodná a něžná jako nejskrytější pouštní květ, poznala svoji dceru Nilwëu Meyron, princeznu Osilonskou. Arnilian miloval dceru svého největšího nepřítele. 

Arwina ten fakt nepřijala. Vzpouzela se, bránila jim v dalším scházení, vsadila Nilu téměř pod zámek. I tak se ale našly skuliny, aby se mohli scházet dál. Bohužel, Arnilianův nevychovaný jazyk mu nedovolil zachovat před Nilou takt a tak se mu jednoho večera povedlo Nilu odehnat. Mluvil o Arwině skutečně nevybíravým způsobem, což Nila přes srdce nepřenesla a dala mu sbohem. Láska je ale silnější než to nejošklivějšší zaklínadlo a tak, když se jednoho večera Arnilian vkradl k ní pod balkon a vyznal jí lásku, odpustila mu. Ten večer strávili v jejích komnatách jako dřív, v těsné blízkosti, nevinně, ale krásně. A do toho přišla Arwina. Ten večer málem všichni přišli o život a nebylo to vinou Arwiny. Když totiž Arwina na Arniliana poštvala stráže, v Nilwëi se probudila Meyronská magie a vytryskla z ní v jedné z nejagresivnějších podob. To Arwinu viděsilo a rozhodla se uskutečnit svůj strašný plán.

Uvrhla Nilu do spánku tak hlubokého, že se dal zaměnit se smrtí. Nilina duše opustila její tělo a tři dny bojovala o návrat zpět. Tehdy se "smrtí" elfské princezny se Arnilianovi zlomilo srdce už nadobro. Přišel o celou svoji rodinu, o postavení a nakonec i o svoji životní lásku. Tehdy to zjistil tak, že Nilino tělo uviděl v rakvi. Arwina tehdy slovy "děvka královského bastarda" vyhnala Arnilianovu trpělivost mimo unesitelný distanc a Arnilian na ni zaútočil. Za toto ho vsadili do vězení a vše se zdálo ukončeé a ztracené.

 

Krev bratrů mnu mezi prsty

 

"Qëllim helligër menerar!"

"Nasu ensitja ramr!"

 

Kdo se kdy dostal do elfského vězení, většinou už v něm zůstal. Nacházeli se v něm ti nejhorší zločinci, blázni experimentující s černou magií, bezcitní válečníci - ti, kteří měli na rukou elfskou krev. Arnilian začínal pochybovat sám o sobě. Tím, co udělal, si podepsal nejen doživotí, ale i nemožnost vidět Nilwëin pohřeb. Byl zlomený, zničený a smířený s tím nejhorším.

Navštívila ho ale služebná jménem Sarave, osoba, která se v něm snažila probudit de Eamovskou bojovnost. Připomínala mu, proč přišel, k čemu je předurčen. A ujistila ho, že za ním elfský národ stojí. trvalo to několik dní, ale Arnilian překonal všechny zábrany, chytil poslední dech a pomocí vězeňské vzpoury, kterou vyvolal, se mu podařilo dostat se ven. Bez přemýšlení a bez plánu se vrhnul přímo do víru Ellesmérského života a začal elfy burcovat. Tak vypukl první boj z celé revoluce. Elfové se rozdělili na dva tábory - na Meyronské a na de Eamovské. Meyronští provolávali: "Účel světí prostředky." De Eamovští provolávali: "V jednotě je síla." 

Po celých lesích plošně vypukli boje mezi těmito dvěma skupinami. Mezi elfy už se na potkání nezdravilo slovy "ať nad tebou vládne štěstí", ale "Arnilian nebo Arwina?" Byly to krušné dny. Bylo to rychlé, ale o to víc devastující. Vše vyvrcholilo setkáním obou armád a jejich vůdců v Osilonu, na posvátném elfském místě. Právě tam se Arnilian a Arwina dohodli, že pro lepší budoucnost všech elfů a zrušení bojů se elfské království Du Weldenvarden rozdělí na dvě elfská království - Du Welden, jihozápadní elfské království pod vládou Arwiny a Du Varden, severovýchodní elfské království pod vládou Arniliana. 

 

 

 

 

Dovednosti

 

Šplh (4/7)

Meditace (4/7)

 

Plavání (3/7)

Hod nožem (3/7)

Lukostřelba (3/7)

 

Vyzpívávání (2/7)

Boj s jednoručním mečem (2/7)

Keramika (2/7)

Vyřezávání (2/7)

Diplomacie (2/7)

 

Rétorika (1/7)

Jízda na koni (1/7)

Druidský "šestý smysl" (1/7)

 

 

Magie starověkého jazyka (Učeň)

 

psychická magie (3/7)

energetická ochranná magie (3/7)

energetická útočná magie (2/7)

elementární magie (1/7)

vitální magie (1/7)

 

 

Přírodní magie (Novic)

 

Jelikož Přírodní magie je zasvěcena jen druidům a vílám, Arnilian ji nedokáže využívat na jejich úrovni. Nicméně za dobu strávenou u druidů se naučil využívat energii způsobem, kterým jej využívají právě tvorové užívající přírodní magii. Kouzlo ho tedy vyčerpává méně než normálního elfa.

 

 

 

Kontakt: viz Islanzadí de Eamë

 

Rodina: Matka Arya Ildrid (+ její drak Jeod), otec Blödhgarm Ildrid, oba ztracení, prarodiče Islanzadí a Evandar de Eamë, oba mrtví, kmotra Kassandra, neznámo kde, Blagden, rodinný přítel.

 

Majetek: Vlastní velké množství různých šatů, kamaší a košil. Co se vrátil do Ellesméry, ujali se ho místní krejčí, ševci a kováři a znovu mu pomohli doplnit šatník. V současné době tak má dvě kompletní zbroje - jednu ozdobnou, okrasnou spíše na důležitá jednání a jednu praktickou na boj. Ze zbraní má jeden meč, jeden luk a dva nože. Při odchodu z Ellesméry zničili Meyronští všechny zbraně, takže víc jich zatím ani nemůže mít. 

Co se týče osobních věcí, skutečně žádné nemá. A věří, že ani nepotřebuje. Má tedy dědičné právo na Tialdarí a královskou korunu, nekončící předsudky a vzpomínky na své nejbližší.

 

 

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělý
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   X zlatých

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë