TOPlist

Arwina Greensleeves

Začátečník 4964 Mistr

Napsal: Arwina Greensleeves | Kategorie: Dračí jezdci - Žena
Dne: 06.04.2012 13:38:44 FB



Arwina Greensleeves

 

(Většina lidí i elfů má ovšem v mysli zapsán Arwinin vzhled z dob, kdy byla ještě císařovnou)

 

 

 

Jméno:

Arwina Meyron Rabir, zvaná Greensleeves, Zelené Rukávy, Lvice z Weldenu, Dračí Jezdkyně, Černá Lilie, Ta jež přináší vítr, královna a císařovna.

Datum narození:

Sedmý den teplomuku roku 3054, sto let před začátkem těch neklidných časů, v nichž vznikli Křivopřísežníci a přišel Pád. 

Titul:

Císařovna Spojeného císařství du Welden-Hadarak. To je její nejvyšší dosažený titul. Dnes se jím samozřejmě už nehonosí.

Věk:

Něco kolem 220 let.

Rasa:

Arwina se narodila jako čistokrevná elfka, ale většinu svého života strávila mezi lidmi. Občas je i pro ni samotnou celkem hádanka, kým že to vlastně je.

Jazyky:

 Jako elfka umí plynně mluvit starověkým jazykem, který má však v jejím podání zvláštní nádech, jakoby jím nemluvila odmala, ale naučila se ho mnohem později. Někomu tento nádech lidštiny v její řeči přijde rušivý a nepříjemný, protože pak starověký jazyk zní "tvrdě", jiní ale tuto zvláštnost považují za cizokrajnou a krásnou.

Vzhledem k tomu, že vyrostla v lidských městech, umí perfektně centrální dialekt, celkem bez problémů se domluví severní i jižní větví tohoto jazyka. S pouštními kmeny by komunikovala leda tak rukama a nohama, ze surdštiny dokáže použít jen pár slov. Od trpaslíků zná jen všeobecně používané nadávky.

Díky tomu, že jako léčitelka hodně cestovala, ovládá také jazyky, které se vyvinuly na ostrovech a ostrůvcích mimo Alagaesii. Z jednoho z nich také pochází její přízvisko Greensleeves.

Víra:

Když Arwina žila u lidí, přijala díky výchově ženy, u níž vyrůstala, víru Severního kultu. Postupem času, když její prosby nebyly vyslyšeny, došla k názoru, že bohové elfy zavrhli, stejně tak, jako kdysi elfové bohy. Přesto se ke své patronce, bohyni štěstí Babici, občas obrací.

Motto:

Qëllim helligër menerar - Účel světí prostředky.

 

 

 

Podoba

 

V myslích lidí i elfů a též v kronikách je jistě zapsán okamžik, kdy se budoucí císařovna Arwina Meyron objevila v Uru’baenu doprovázená četnou elfskou delegací, aby uzavřela před svatou Solasovou církví sňatek s králem lidí Galbatorixem.

Její Veličenstvo kráčelo městem v šatech zcela nového střihu, ušitých částečně z elfských, částečně z lidských látek, nejšikovnějšími švadlenami v celých Lesích. Šaty byly vyšívané zlatými nitěmi a též stříbrem, bohaté na krajky a zdobení. Vlasy měla vyčesané vysoko a v nich perly a drahé kamení. Ten jediný model způsobil naprosté šílenství mezi urozenými dámami v Království a začal novou éru módy, naprosto odlišnou a oproti té původní velmi bohatou a zdobnou.

Císařovna Arwina se stala majestátní, nedotknutelnou ikonou a ozdoba trůnu, k jejíž kráse vzhlížely ženy lidské i elfské a své postavení si patřičně užívala.

Její výška, rovných 172 centimetrů, není mezi elfy ničím neobvyklým, přesto však v kombinaci s těmi správnými šaty a účesy budí respekt. Arwina vždycky věděla, jak se to divadlo jménem politika hraje - a že kostýmy k němu neodmyslitelně patří. Oblékala se do honosných šatů, zdůrazňovala své křivky, účesy pro své kaštanové vlasy volila tak, aby vypadala mohutnější. Nikdy nebyla tak štíhlá jako jiné elfky, zvlášť po narození své dcery, ale oblin své postavy využívala, nezakrývá je magií. Její vyrovnaná ženská postava, která ji značně připodobňuje lidským ženám, jí v Království získávala přirozenou oblibu, jíž by jiné elfky sotva dosáhly.

Její dokonale symetrická tvář, s bezvadnou, poměrně snědou pletí a výrazně špičatýma elfskýma ušima, které ale často pod vlasy nejdou vidět, je typickou tváří elfky. Rty má královna poměrně plné, často zvýrazněné tmavou růží.

Nejvýraznější jsou - a vždy byly - na Arwině její oči. Mají barvu smragadů, a někteří tvrdí, že i jejich tvrdost. Jsou poměrně velké, ohraničují je výrazné řasy a tmavé obočí. Arwina si oči často maluje, zdůrazňuje, působí pak až skoro démonicky. Ale ostatně - jak jinak by měla vypadat, chce-li udělat dojem při politických jednáních?

Jako královna nosila Arwina též mnoho šperků. Nejvzácnější jí byla koruna, kterou dostala od samotného stromu Menoa; pomocí magie ji upravila tak, aby se dala nosit současně s korunou, jíž ji vsadil na hlavu Galbatorix. Vždy si dávala záležet na tom, aby byla uhlazená a elegantní a šaty, šperky i líčení jen podtrhovaly její přirozenou krásu.

Jenže šlechtickou radu si svou krásou koupit nemohla. Hlasy, které volaly po Arwinině odvolání, protože je elfka a Dračí jezdkyně, navíc jako vládkyně není o moc mírnější než Galbatorix, byly čím dál hlasitější, a vše vyvrcholilo dosazením nového krále. Ještě v den voleb poslala šlechtická rada na sesazenou císařovnu najatého vraha, ale Arwina unikla. Pochopila, že jí jen tak nepřestanou usilovat o život, a tak zmizela.

Musela dát sbohem drahým róbám a šperkům, a smířit se s jednoduššími šaty - většinou v černé barvě se zelenými doplňky. Ve větších městech si také zakrývá vlasy a tvář šátkem, podobně, jako to dělávala její matka. Většinou má kolem sebe rozprostřené ochranné kouzlo, které zajišťuje, že pokud se jí lidé nedívají přímo do tváře, nemohou si její obličej spojit s obrazem bývalé císařovny. 

S sebou teď v podstatě pořád nosí velkou koženou brašnu, v níž má bylinky, lektvary, masti a jiné léčitelské propriety. Už je zase jen léčitelka, Zelené Rukávy, a nic víc.

 

 

 
 

Povaha

 

Stejně jako vzhled se i Arwinina povaha s věkem několikrát proměnila. Arwina vždy chovala určitý druh odporu k vlastnímu národu a udržovala si odstup, jelikož to byli právě elfové, kdo ji připravil o rodiče. Je tedy ironií osudu, že se nakonec stala královnou elfů, první zvolenou, královnou, jejíž moc vzešla z lidu.

Arwina je v určitých ohledech silně introvertní a tajnůstkářská, uzavírá se často i před svou dračicí Zairou. Nikomu nevěří a nikdy nemluví o své minulosti; jediný, komu ji svěřila a komu snad důvěřuje, je Idaron, její osobní strážce, milenec a nejspíš jediná skutečná láska.

Za ty, které považuje za rodinu, by položila život, ale když bylo nutné volit mezi ztrátou jednotlivce a zkázou celého národa, prodala i vlastní dceru. Nenávidí lež a přetvářku, ale musela se naučit lhát a přetvářet právě proto, aby mohla ochránit ty, které miluje. Někteří ji popisují jako tvrdou a nekompromisní vládkyni, jejíž nevypočitatelnost z ní činí nebezpečného protivníka. Jiní zase jako hazardní hráčku, která nikdy neodhaluje všechny karty a která má vždycky záložní plán. Jedni ji obdivují, druzí nenávidí. Shodují se však na tom, že Arwina umí číst v lidech a využívat své poznatky k tomu, aby dosáhla svého.

Když žila Arwina jako dítě u lidí, byla důležitá jedna jediná věc – zkrátka přežít. Přizpůsobit se situaci, zatnout zuby a nikdy neztratit naději. Nikdy nezapomenout dýchat. Ty zkušenosti, které Arwina má, byly nakonec jistě k užitku, a ačkoliv jsou v mnohém bolestné, pomohly Arwině dostat se tam, kam je – na post nejmocnější ženy v Alagaesii.

Arwina samotná se nepovažuje za blázna (což o ní mnozí tvrdí), ale věří, že své náladovosti a impulzivnosti umí využívat, a že se dokáže kontrolovat, když je třeba. Občas, když je příliš ticho a Arwina zůstane sama se svou hlavou, přemítá, kdo je vlastně horší – jestli Galbatorix, nebo ona samotná, jeho vražedkyně. Byla si s ním v mnohém podobná. Oba o mnohé přišli. Oba mají za sebou krutou a chmurnou minulost, která z nich udělala skvělé vládce a současně nelidská monstra.

Rozpolcená, taková je Arwina. Na jednu stranu je hrdá na sebe, na to, co všechno přežila a na své schopnosti. Na druhou stranu se zoufale stydí za všechno, co se stalo, touží po lásce své dcery a po klidu, kterého se sama dobrovolně vzdala, aby změnila svět.

Někde hluboko v sobě, pod chladnou schránkou vypočítavé vládkyně, se však vždycky skrýval kousek léčitelky Greensleeves. Někde hluboko nikdy nepřestala věřit, že všechna ta hrůza dobře dopadne… že se vše podaří… a že jednou zase bude moct být svobodná. Bude moci milovat beze strachu, že to někomu strašlivě ublíží. Bude moci jít, kam jen bude chtít, bez plánování, bez skrytých úmyslů… a jednoho dne se třeba přestane bát Arwiny Meyron, jednoho dne třeba budou odpuštěny všechny hříchy Arwin Špičatého ouška… Zkrátka že jednoho dne je třeba obě Zelené rukávy odnesou někam daleko, do nicoty, a zbude jen skutečná Arwina, bez masek a bez příkras.

Když se to stalo, najednou neví, jak se sebou naložit. 

Jaká je ta skutečná Arwina? A má vůbec šanci jednou najít to, co celý svůj život tak zoufale, toužebně hledá - bezpečí, mír, klid? 

Arwinina duše už byla tolikrát roztrhaná na titěrné kousíčky, že je těžké odhadnout, jestli by ještě byla schopná fungovat v normální společnosti. Proto se skrývá. Proto jen málokdo ví, že stále ještě žije.

 

 

 

 

Historie

 

Pod ochranou Babice

 

"Saravia Meyron je blázen. A jsou-li mezi hvězdami nějací bohové, pak jsou to blázni také, protože ze všech elfů  na světě zrovna Saravii Meyron dovolili mít dítě."

- Wystren, elfský mág, bojovník proti černé magii

 

Arwina se narodila v Ellesméře Idenaiovi a Saravii Meyron. Její rodiče byli poněkud... jiní. Arwinina matka, Saravia, která pocházela z velmi starého a velmi uznávaného rodu Meyron, se od útlého mládí zabývala studiem magie a při tomto studiu nevynechala ani magii černou. V době, kdy se Arwina narodila, dosáhla Saravia v tomto umění mistrovské úrovně a začínala experimentovat, přičemž jí hojně přizvukoval její manžel. Snažila se najít něco jako univerzální magii, pramen, z nějž veškerá magie pochází. Věřila totiž, že najde-li tento pramen, najde také způsob, jak ovládat magii s co nejmenším úbytkem energie. Její experimenty byly ale často nebezpečné a vzbuzovaly obavy v očích jiných elfů. Po jednom zvlášť neúspěšném pokusu, při kterém Saravia málem zemřela, následovala ostrá hádka s jedním velmi významným elfem, který jejich podivínské aktivity udal královně. Kvůli tomuto Saravia oslabená po nehodě s magií,  Idenai a jejich maličká dcera opustili Ellesméru a skryli se u lidí, v jedné z chudších čtvrtí města Ceunon, kde doufali ve šťastný život.

Ten se však bohužel nekonal. Jednoho chladného zimního podvečera přišla do jejich domu skupina elfů s nepřátelskými úmysly. Chtěli jakousi knihu, Saraviin zápisník, do nějž vpisovala své poznatky. Saravia jim ho ale odmítla vydat a došlo k potyčce, při níž elfové přímo před očima maličké Arwiny zabili Idenaie. Saraviu pak unesli neznámo kam.

Arwina dodnes netuší, o co v tomto sporu šlo, a proč musel její otec zemřít. Od svých šesti let se ale kvůli tomuto musela o sebe starat sama, což nebylo zrovna jednoduché, vzhledem k tomu, že oproti ostatním dětem ulice byla drobnější, křehčí, zranitelnější.

Ačkoliv byla Arwina sirotkem, byla též doslova a do písmene dítětem štěstěny - našla správné lidi, ochotné se o drobné elfské dítě postarat a navíc vyspívala oproti jiným elfům poměrně rychle. Kdyby rostla jako průměrný elf, dospělosti by nedožila. 

Shodou náhod se Arwina ve svých deseti letech dostala k jedné staré měšťance, která bývala nejspíše dříve zvyklá "na lepší život", ale kvůli tomu, jak mizerně její manžel hospodařil s penězi, téměř o všechno přišla. O malou, křehkou Arwinu se starala - dávala jí najíst, dala jí vlastní pokojík, považovala však děvče spíš za svou služku, než cokoliv jiného. Arwina toho moc ve svém dětském věku nezvládala, ale nosila paní víno, když o to požádala, nakupovala pro ni na trhu (a "paní" ji zbila, když se náhodou nechala ošidit), a koneckonců jí dělala společnost, protože byla jediná, kdo byl její vrtochy schopný vystát. Vlastně musela - jinak by skončila na ulici a nejspíš zemřela hlady.

V smutném životě, na který si ovšem malá elfka nestěžovala, jelikož nic jiného vlastně ani neznala, a byla ráda, že žije, jí bylo takovým "světýlkem" lidské děvče jménem Linna.

Linna byla malou vznešenou slečnou, znuděnou z toho, co po ní chtěli rodiče (být doma, učit se chovat, bohatě se provdat, vyšívat...), a hledající rozptýlení kdekoliv. Arwina jí ukázala město. Jeho temné uličky. Tajemná zákoutí. Byly nejlepší kamarádky, Linna Arwině dovolovala hrát si s jejími hračkami. Arwina Linnu zbožňovala a obdivovala. Vydrželo jim to tři roky. Když ale elfka dosáhla třinácti let, stalo se něco hrozného. Toho dne se s Linnou pohádaly a Arwina, aniž by tušila, co dělá, použila ve vzteku magii bez starověkého jazyka a ošklivě Linně ublížila - jak na duši, tak na těle. Dítě nedožilo do druhého dne a Arwina musela utéct, pronásledovaná rozlíceným davem. Bohyně štěstí Babice však nad Arwinou (která tehdy byla věrná věřící Severního kultu) bděla, a tak děvče uniklo.

 Utekla do Therinsfordu, kde se dlouhých dvacet let se živila tím, co kde našla, a žebrala. Měla vizáž malé holčičky, působila uboze a přitom krásně. Když se povytáhla a dojem dítěte, které nepřežije zimu, se vytratil a Arwina vstoupila do puberty, soucit bohatých slečen a dam, které děvčeti vždy něco k snědku podstrčily, zvláště posedávala-li kolem chrámů, ustal. Někdy tehdy se Arwina přidala k obchodní karavaně a odjela s ní na jih.

 

Holka z krčmy

 

"...Nebude to tak zlý, Arwin. Prostě zatni zuby a dělej, co ti řekne. Neodporuj mu. Jinak poznáš, co je to bolest a věř mi - to poznat nechceš."

- Mila, sklepnice, kamarádka Arwiny

 

Osud vedl Arwininy kroky do přístavního města Teirm. To byla velice těžká doba. Arwina do města dorazila vyhladovělá a unavená a věděla, že se už nemůže spolehnout na žebrotu. Krást nechtěla, párkrát to zkusila a místo jídla ulovila jenom výprask, nebyla dostatečně šikovná.

V Teirmu se na tržišti (kde hodlala pokoušet štěstí a ukrást něco k snědku, přestože věděla, jak to obvykle dopadá) seznámila s jednou dívkou, Milou. Mila byla přátelské a dobrosrdečné děvče, které se s hladovou elfkou rozdělilo o kus chleba. Arwina zjistila, že Mila pracuje v jedné taverně jako obsluha mající na starosti víno a uprosila ji, aby jí pomohla v téže krčmě získat práci.

Arwina, která tehdy vypadala zhruba na čtrnáct, patnáct let, díky Milině přímluvě místo dostala. Pracovala za jídlo, místo na spaní a něco málo peněz. Práce to nebyla jednoduchá. Majitel hostince byl krutý muž, despota, kterého museli všichni poslouchat. Arwina od něj byla nejednou bita kvůli svému ostrému jazyku. Velmi brzy se mu naučila nevzdorovat v ničem, co po ní žádal.

Sklonila hlavu a přijala všechno, co bylo nutné. Protože měla hlad a potřebovala jíst, protože jí bylo zima a potřebovala se mít do čeho obléct, protože byla unavená a potřebovala mít místo na spaní. K majiteli taverny, který se jmenoval Gazo, si nakonec vybudovala vztah, psí lásku plnou poslušnosti a důvěry ve všechno, co jí přikázal.

Říkal jí Arwin, vlastně všichni jí říkali Arwin. Šeptali jí to jméno do vlasů každý večer po dlouhých dvacet let. Arwin Špičaté ouško, půlelfka Arwin. Nikoho ani nenapadlo, že by mohla být čistokrevná.

Pak jednou přišel do krčmy muž v kápi, položil na stůl meč (místo obvyklého váčku s penězi, což už o tom neznámém něco vypovídalo) a řekl si o jídlo a o Arwin. Gazo ji nechtěl pustit, ale meč mluvil jasným jazykem. Gazo byl povahy prudké, ale na životě mu záleželo - zvláště, šlo-li o jeho život. Cizinec si odvedl dívku s sebou. Byl to elf, který v Arwině poznal příslušnici svého národa, elfku s rodokmenem čistým jako nepopsaný pergamen.

 

Volání krve

 

"...Podívej se na tu tvář a uvidíš Saraviu. Tohle není žádná míšenka, Wystrene. Ona je Meyron, u Hvězd, netvrď mi, že to nevidíš."

-Tarrelt, mág a zvěd, Arwinin mistr

 

Elfka se dostala do Lesů, z nichž pocházela, a kde se jí konečně dostalo vzdělání. Vždyť z dob u lidí uměla jen počítat a z ne zrovna krasopisně se podepsat. Prvních pět let ve své rodné Ellesméře se tak učila číst a psát a doplňovala si základní vzdělání v elfské kultuře. Arwina byla hladová po vědění a milovala čtení, jak knih o dějinách, tak básní. Byl to nádherný čas, rok 3110, ještě před Pádem, a tak viděla i pár Jezdců a především jejich draky a zatoužila být jednou z elfek, které brázdily nebe na hřbetech těch majestátních stvoření.

Dokonce se tehdy i dotkla dračího vejce, ale k jejímu zklamání se pro ni nevylíhlo, což bylo, jak se později ukázalo, vlastně štěstí. Každopádně díky laskavosti elfů a především trpělivosti svého mistra Tarrelta se začala Arwina otevírat novým věcem a zapomínat na všechno zlé, co prožila. Díky Tarreltovi se též dozvěděla, kdo vlastně je, že pochází z jednoho ze starých a mocných rodů, a že je pravděpodobné, že má též velké nadání pro kouzla, protože Meyronové byli vždy rodem velkých mágů.

Když se Arwina Tarreltovi svěřila, že poprvé kouzlila v třinácti letech a prvním kouzlem hned zabíjela, byl zděšen, ale současně nadšen tím, jak veliký dar magie vlastně má. Arwina zprvu vůbec kouzlit nechtěla - kvůli incidentu s Linnou. Nakonec se po domluvě s Tarreltem starověkým jazykem zapřisáhla, že už nikomu nikdy neublíží magickou silou.  Proto se její vzdělání zaměřilo spíše na kouzla určená k léčení a obraně druhých, a především na léčivé byliny.  Její výcvik trval dlouho a byl velmi náročný, Tarrelt se snažil z Arwiny dostat maximum. Nakonec, po padesáti dvou letech plných meditace a magie, Arwina z Lesů odešla společně s elfskou armádou, která šla bojovat proti Galbatorixovi a jeho křivopřísežníkům. Tehdy ještě nikdo nepochyboval, že elfové v čele s králem Evandarem vyhrají.

Galbatorix je rozprášil jako nic.

Arwina se už do Lesů nevrátila. Mladá léčitelka se rozhodla svou mocí pomáhat lidem a splatit tak dluh za život nevinného dítěte. Na počátku temných časů Galbatorixovy nadvlády nad Alagaesií se ze tmy vyloupla legenda - legenda o Zelených rukávech, dívce, která je stejně věčná jako bohové a která převádí duše zemřelých z říše živých do říše mrtvých.

 

Zelené rukávy

 

"...Zelené rukávy plíží se tmou - 

koho dnes s sebou si odnesou?

Štíhlé ruce jak mramor chladné -

 kdo těm dlaním dnes za oběť padne?"

- úryvek z oblíbené balady Zelené rukávy, autor neznámý

 

Zní to zvláštně, aby se léčitelka stala ztělesněním smrti, ale vysvětlení je zcela prosté. Arwina se zkrátka "zjevovala" všude tam, kde vládly nemoci, pomáhala při různých epidemiích, léčila raněné po bitvách. Viděli ji zranění vojáci blouznící v horečkách, jimž šeptala, že všechno bude dobré. Viděly ji i děti nemocné morem, které vyléčila. Nikdo netušil, co je zač, a nevědomost je živná půda pro vznik báchorek a legend. Arwinin vzhled - exoticky působící mladá dívka s příliš starým pohledem v očích oděna do černých šatů s nápadně zelenými rukávy - ještě celý dojem umocňoval. Arwina se brzy do své role naplno vžila. Zelené rukávy se staly jejím symbolem a ona samotná se stala mezi lidmi legendou - bezejmennou, ale přesto legendou. 

Někdy kolem roku 3190 odjela na jedné z lodí z Alagaesie. Loď ztroskotala (těžko říct, zda přičiněním osudu, nebo elfky samotné) a Arwina se dostala na souostroví nedaleko Alagaesie. I tam žili lidé a i tam trpěli nemocemi a Arwina je léčila. Právě tady a právě tehdy získala své dodnes používané přízvisko Greensleeves, které vlastně neznamená nic jiného než to, jak jí říkali lidé v Království - Zelené rukávy.

 

Po mnoha letech stráveným léčením druhých se na jaře, kdy dosáhla dvě stě šesti let, rozhodla, že vyslyší volání rodu a vrátí se k elfům. Snad aby našla pravdu o tom, proč musel zemřít její otec a kam zmizela matka. Snad aby našla sebe. Snad aby našla lásku...?

 

 

Herní historie:

 

Střípek štěstí

 

"...Víš, Arwino, existuje taková legenda... legenda o zlé královně, která kolem sebe rozsévá ledové střípky. Komu se ten střípek zabodne do oka, vidí celý svět pokřiveně. Ale ten, kdo dostane zásah do srdce, je navždy ztracen..."

- Tarrelt, Arwinin mistr

 

Snad to bylo vanutím osudu; snad zlomyslní bohové spojili cesty Arwiny Greensleeves a Meldona Erunera. Byl starší než ona, o mnoho, a ačkoliv se při prvním setkání nepohodli, už tehdy mezi nimi přeskočila jakási jiskra. Brzy propadli bláznivé, divoké lásce, která je k sobě připoutala v neoddělitelném poutu. To pouto nenarušil ani fakt, že se Arwina k překvapení všech stala Jezdkyní; na louce Ília Fëon se jí vylíhla ebenová Zaira.

Jenže jednoho dne Meldon zmizel, a jak Arwina později zjistila, zmizel do lidských měst. Velmi dlouho se nevracel a mladá Jezdkyně pojala strach, že ho snad zajal Galbatorix a rozhodla se ho najít. Zaira s jejím plánem nesouhlasila, ale nakonec se dala přemluvit. Arwině tehdy samotná Rhunön ukovala meč Wyrdanor, aby se elfka měla v Království čím bránit.

Pomoc při hledání nakonec Arwině nabídl Eragon se svou dračicí Safirou. Vyrazili společně do Therinsfordu, kde chtěli nakoupit zásoby a trochu si odpočinout, bohužel ale byli velmi brzy objeveni hlídkou královských vojáků a především Stínem Azkaalem.

Stalo se tehdy něco podivného - místo toho, aby oba Jezdci bojovali proti Stínovi společně, Safira chytila Eragona do pařátů a odnesla ho pryč. Pak už Arwina neměla šanci nad Stínem zvítězit. Podařilo se jí ho ale zranit na stehně, za což ji proklel - pronesl nad ní větu "Nechť nikdy nejsi šťastná."

Polomrtvá únavou a vyčerpaná kletbou, která se jí vpila do těla i duše, přistála Arwina se Zairou v Carvahallu, kde se k překvapení všech setkala se ztraceným Meldonem.

Ač bylo toto shledání pro Arwinu jedním z nejúžasnějších okamžiků v jejím životě, dračice tak nadšená nebyla. Meldona považovala za zrádce a jeho odchod z lesů k lidem za podlou hru s Arwininými city.

Vždyť jí říkal Arwin, Arwin, jako Gazo a všichni v té hospodě, kde sloužila jako mladá. Co dobrého z toho mohlo koukat?

Po návratu do Du Weldenvarden Meldon neváhal a okamžitě Arwinu požádal o ruku, což Jezdkyně s nadšením přijala. Zaira s tím nesouhlasila ani náhodou, a Arwinu napůl unesla - do Nädindelu, kde si hodlala pořádně promluvit. Tam se setkala s mladým elfem, který ji téměř dojal svým obdivem k Zaiře - a byl to taky první elf, který se její dračici na první pohled líbil.

V Nädindelu se pak Zaira a Arwina rozloučily; Zaira pak zažila poměrně bolestivé setkání s démonickým drakem v Cerisu, od kterého zjistila zajímavou věc - Meldon lhal Arwině, říkal, že utekl vojákům v Teirmu, ale podle Älfakyna byl i v Uru'baenu. Paradoxně kvůli tomu, že Zaira odhalila elfovu zradu, se s ním konečně spřátelila, a rozhodla se mu pomoci zrušit přísahu, která ho poutala ke králi lidí. 

Arwina o ničem nevěděla; radovala se ze zasnoubení i z toho, že ji přijal do učení Brom, Dračí jezdec a jeden z nejzajímavějších lidí, jaké kdy poznala. Jenže nic nebylo tak jednoduché - nad elfkou a jejím světem se stahovala mračna, přesně jak pravila Azkaalova kletba...

Po ošklivé hádce s Bromem byl výcvik Arwiny a Zairy přerušen, za to se ale odehrála svatba Arwiny a Meldona. Snoubence oddala elfská princezna Arya, s níž se Arwina nedlouho před tím seznámila a docela si rozuměly. Snad i díky ní se Zaira dokázala omluvit Bromovi za to, co mu řekla, a výcvik mohl pokračovat.

Zaira po nějaké době sebrala odvahu a přiznala Bromově Safiře, respektive jejímu eldunarí to, co věděla o Meldonovi a Safira jí přikázala říct to Arwině, dokud je čas. Arwina své dračici nejprve nechtěla věřit, ale když jí to Zaira všechno řekla ve starověkém jazyce, uvěřit musela.

Udělala to jediné, co mohla - vyhnala Meldona z Lesů. Zabít ho nedokázala; přesto ji to, co musela udělat, zlomilo. Změnilo se její pravé jméno; zmizela přísaha, která jí zakázala pomocí magie ubližovat. Arwina téměř zešílela. Bez pomoci starověkého jazyka znovu kouzlila, tak jako tenkrát, když zabila Linnu, a pomocí zelených plamenů čisté magie podpálila louku, na níž Meldonův domek stál.

Azkaalovo prokletí se naplnilo. Bez své lásky nikdy nemohla být šťastná.

 

Být matkou

 

"Bolest, bolest a nic více, s tím vítej do světa, zrádcova dcero..."

- Zaira, Arwinina dračice

 

O pár týdnů později zjistila, že čeká dítě.

Navíc stále musela pokračovat ve výcviku, který se teď stával stále důležitějším, zvlášť proto, že válka s Královstvím byla naprosto reálnou a chvatně se blížící hrozbou. Arwina se zatvrdila, bojovala na cvičišti, četla stohy knih, kouzlila a učila se lépe ovládat svou mysl. Stávala se drsnější, přísnější k sobě i k druhým. Zaira se uzavírala do sebe, Arwina na ni všechnu svou bolest přenášela a dračice byla přesvědčena, že jakékoliv přátelství je pro ni a její Jezdkyni špatné, protože může skončit zradou, takovou, jakou už jednou zažily. Zaira chápala Meldona, jeho lásku i jeho důvody, ale Arwina ho začínala z nějakého důvodu svého muže nenávidět. A to opět přecházelo i na dračici.

Zakazovala Arwině přátelství, tropila scény, když se s někým elfka bavila o svém soukromí, o své minulosti či o své lásce.

A pak Zaira potkala Aurreho, mladého jezdeckého draka zlatého jako slunce. Nikdy necítila nic takového. Nikdy nechápala lásku. Když se setkala s Griamem, byla příliš mladá. Teď byl pro změnu moc mladý Aurre a ona... zmatená. Ale postupně se sbližovali. Postupně se objevovali. A to bylo krásné.

Mezitím se v Nänindelu seznámili jejich jezdci - Arwina a Nolmë, královnin zaklínač. Setkání celé čtveřice, dvou draků a dvou elfů, bylo poněkud dramatické, obsahovalo rozbitý most, hořící strom a korunku z trávy... Korunku z trávy... Něco se měnilo, něco začínalo, a měla v tom prsty Zaira a spousta zelené barvy a taky pár jantarových očí, které hřály jako slunce.

Devět měsíců poté, co se provalila Meldonova zrada, přišlo na svět jeho dítě - malá elfská holčička jménem Nilwëa. Nilwëa Meyron, protože Arwina nechtěla dopustit, aby byla její dcera jakkoliv spojována s Meldonem a rodem Eruner.

Nilwëa se narodila v lese, v Osilonu, daleko od všech elfů a všech, které její matka znala. Přišla na svět - a usmála se. Snad právě to vlilo Arwině nové síly do žil.

Když měla Nili pár dní, setkala se její matka s tvorem, kterého nikdy dříve nespatřila - s vílou, konkrétně vílou jménem Erida. Arwina a Erida se velmi brzy spřátelily, Jezdkyně navíc ve víle a jejích schopnostech viděla mocnou zbraň proti útoku lidského krále. Přesvědčila ji proto, aby se vydaly do Ellesméry a nabídly její služby Aryi a Blödhgarmovi. Eridě se to pranic nelíbilo, ale nakonec souhlasila, že bude bojovat, ale pouze v případě, že půjde o obranu lesů, ne o válku, kterou elfové vyprovokují.

Arwině se také při té příležitosti podařilo dohodnout zrušení jejího svazku s Meldonem, což způsobilo, že se k ní Nolmë přestal chovat tak odtažitě, a vyjevil jí své pravé city.

Vypadá to, že se v Arwinině životě začíná blýskat na lepší časy, ač nad vším visí stín blížící se války. 

 

Její Veličenstvo královna

 

"...Já, Arwina Meyron, přísahám, že povedu elfy spravedlivě a čestně, že budu stavět potřeby království nad potřeby vlastní, že nedopustím, aby můj lid trpěl mou vinou a nikdy ho neopustím, ani ve chvílích nejslabších."

 - Arwinina korunovační přísaha

 

V Osilonu, kam šla Arwina přemýšlet, našla mladá Jezdkyně zraněného a zuboženého elfa. Jelikož bývala léčitelkou, nedělalo jí problém mu pomoci, ošetřit ho a probrat z bezvědomí. Neznámý k ní byl zpočátku velmi nedůvěřivý, nakonec ale našli společnou řeč. Oba je totiž trápil stejný problém a oba toužili po stejné věci - po pomstě.

Tak se, hnutím podivuhodného osudu, stalo, že Arwina v domku po Meldonovi-zrádci ubytovala jiného elfského zrádce a vyvrhela - muže, jemuž elfové říkají Baldagorr alfa, a který si říká Wran.

Společně nyní vymysleli plán, který může zachránit celé lesy Du Weldenvarden - a stejně tak velmi rychle zničit oba své strůjce. Arwina Wranovi slíbila, že pokud jí pomůže dostat se na elfský trůn (a odstraní opozici, bude-li to třeba), udělí mu jako královna milost a on tak přestane být psancem.

Wran má samozřejmě své záměry, jež hodlá naplnit, ovšem Arwina není tak hloupá, jak si Wran myslí... a rozhodně se nenechá ovládat.

Po návratu z pevnosti Orenian zmizel (těžko říct, čím přičiněním, Arwina v tom ale prsty neměla) královský pár, Arya a Blödhgarm a změny na sebe nenechaly dlouho čekat. Děj dostal rychlý spád.

Byly vyhlášeny volby, a Arwina se stala jednou z kandidátů. Navrhli ji Dračí jezdci, mezi nimiž si získala slušnou popularitu a respekt. A světe div se - tato mladá elfka byla také zvolena. A tak se Arwina Meyron, elfka, která žila u lidí a jíž vlastní národ připravil o rodinu, stala královnou lesů Du Weldenvarden.

Její korunovace proběhla u stromu Menoa, kde složila přísahu do rukou Blagdena, rádce královny Islanzadí. Pak se stalo něco úžasného - korunoval ji sám strom Menoa, z jeho kořene vzešla Arwinina koruna.

Linnea k ní také promluvila, vyjádřila jí svou důvěru tak, aby to slyšela pouze mladá královna. A tak Arwině začal úplně nový život.

Byla sirotou, byla milenkou, byla Jezdkyní i matkou.

Nyní se stala královnou.

V této době se začala Arwina aktivně zajímat o historii - o příběh Bagladorr alfa, kterého znala pod jménem Wran, o Bratrstvo a příběh Pádu, o historii elfského královského trůnu. Především se však snažila zjistit pravdu o sobě a své rodině.

O svém otci našla v knihách jen krátkou zmínku; prý umřel někde u lidí v hospodské šarvátce. Její vzpomínky to vyvracely; proto Arwina naplno uvěřila tomu, že Idenaie tehdy skutečně zabili elfové a rozhodli se to ututlat.

Co se týče Arwininy matky, byla knihovna sdílnější. Arwina zjistila, že Saravia byla pravděpodobně nejmocnější kouzelnicí své doby. Byla zvídavá, snažila se vzdělávat ve všech oborech magie, dokonce v té černé, kde dosáhla schopností mistrovských, ne-li lepších. Možná, že právě kvůli tomuto umění byla kdysi unesena neznámo kam... ale o tom knihy mlčí.

 

Z rodu Meyronů

"Dnes vám dávám dva veliké dary, Idarone - svou minulost a vaši svobodu. Zacházejte s obojím opatrně. To, co o mně nyní víte... neví nikdo z živých elfů."

- Arwina Idaronovi Vyhnanci, pozdějšímu Dračímu jezdci

 

 Arya se vrátila. To bylo to nejhorší, co se pro Arwinu mohlo stát. Arwina chtěla Lesy sjednotit a posílit proti Galbatorixovi, ale to nemohla v žádném případě udělat, pokud by se jí do vlády montoval někdo další. Pochopitelně měla z Aryiina návratu smíšené pocity. Aryu měla vždy ráda, byla ráda, že je živá a relativně v pořádku, ale situaci zkomplikovala - a pochopitelně se chtěla okamžitě vrátit na trůn.

Její návrat odhalil spiknutí vycházející zřejmě z elfské Rady, což je další věc, kterou bude muset Arwina řešit. Politika, politika, politika. Arwina nemá čas ani na výcvik mladé Jezdkyně Aireen, ani na výchovu své vlastní malé dcerky. Zoufale potřebuje způsob, jak uklidnit situaci a udržet se u moci, protože už se odhalilo, kam patří - a její příslušnost k Meyronům rozhodně není elfům po chuti. Ostatně, vědí, jakou minulost má tento rod. Díky bohům nevědí, jakou minulost má sama Arwina.

Arwina shání spojence a ochránce, což je jeden z důvodů, proč napomohla k útěku z vězení Idaronovi Vyhnanci. Velice komplikovaně a uvěřitelně - dokonce zosnovala jeho falešnou popravu a přesvědčila ho, aby na čas odešel z Ellesméry.

Arwina také studiem elfského práva zjistila znepokojivá fakta o bývalém královském rodu de Eamë. Stalo se mnoho věcí, které otřásly Arwininým světem. Setkání s Aryou musela přerušit poté, co se ukázalo, že byla Arwinina jediná dcera unesena neznámo kým a neznámo kam. Arwina v tom vidí politiku a věří, že mezi Aryiným náhlým objevením a zmizením Nilwëy je jasná spojitost. Má vztek, vztek a strach, je jako zvíře zahnané do kouta. A všichni vědí, že takové zvíře má největší sílu.

Nilwëu nakonec našli v domě Laetriho Stínovraha, velmi váženého elfa. Veškeré vyšetřování této události probíhá v naprosté tichosti.

 

Aryin bastard a Arwinina matka

"Nilo... ...ach u Hvězd, Nilo! Co to se mnou děláš? "

- Arnilian de Eamë

Poté, co byla Nila unesena a znovu nalezena, rozhodla Arwina po dohodě s Blagdenem, že své dítě z bezpečnostních důvodů vyšle pryč z Lesů. Nilwëa měla být odvezena do oázy v poušti Hadarak, kam cestovala společně s Elvou, Blagdenovou těhotnou manželkou, a svou pratetou Giraiou. Tady Nila strávila poměrně dlouhý čas. Jakmile dorostla a dospěla, rozhodla se vrátit do Lesů, kde se však - k hrůze své matky - zamilovala do syna Aryi de Eamë, mladého prince Arniliana. Arwina od začátku jejich vztah neschvalovala a snažila se ho všemožně přerušit. 

Nilwëa Meyron vypila strašlivý nápoj, který způsobil, že po tři dny bude vypadat jako mrtvá - a co víc, i její duše bude bloumat na okraji duše zemřelých. Za ty tři dny musí Arwina spustit plán, který pohne světem... a pootočí kolem dějin (snad) v její prospěch.

Musela vyprovokovat Arniliana tak, aby byl schopný zahájit vzpouru; musela způsobit rozdělení Lesů a sama se stát vyhnanou, oloupenou a zármutkem zlomenou královnou, která musí udělat všechno pro to, aby ochránila své věrné a Lesy před zničující občanskou válkou, která je učiní snadným cílem pro Galbatorixe.

Až se tohle všechno stane, Lesy budou oslabené a rozdělené, jediný způsob, jak je zachránit před zničujícím ohněm Galbatorixových draků, bude uzavřít s ním spojenectví. Získat jeho důvěru, dostat se do jeho nejtěsnější blízkosti. A pak – pak ho zabít. A doufat, že ji samotnou to nebude stát život. I když… proč neobětovat něco, v čem ji stejně očividně nic dobrého nečeká?

Vždyť nad ní stále visí stínská kletba… má ji ve své krvi. A krev, krev není voda.

Zvláště jde-li o krev starodávného rodu Meyron.

 

Černá Lilie

„Tvůj císař v tobě našel zalíbení.“

Galbatorix Rabir

Plán vyšel; království bylo rozděleno, díky Idaronově pomoci se Arwině podařilo odnést Nilino bezvládného tělo z hrobky a po vyprchání účinku kouzelného nápoje svou dceru přivést zpět k životu.

V Kirtanu jsou zvláštní noci. Opilé a horké, když Hlídka slaví svoje přežití a zahání žal z rozdělení království na poloviny. A to, jak zvláštní ty noci jsou, poznali Arwina s Idaronem na vlastní kůži. Kvůli té jediné noci málem Arwina hodila celý plán za hlavu a utekla s Jezdcem daleko… ale bylo příliš pozdě na to, aby se to dalo jen tak zastavit. Kola dějin se už pootočila.

A tak Zaira Arwinu odnesla do Galbatorixovy země a opustila ji v Bullridge, městě vyhlášeném nejstarším řemeslem. Arwina kouzlem zamaskovala dračí značku na své dlani, vymyslela si novou identitu – a jako Jazza Černá Lilie vyrazila do Uru’baenu, aby se stala členkou Galbatorixova harému, o němž si nikdo nebyl tak úplně jistý, zda vůbec existuje. V Lesích mezitím vládla její matka Sarave, iluzí změněná tak, aby vypadala jako Arwina.

Netrvalo dlouho a Černá lilie se dostala přesně tam, kam potřebovala. Postupně poznávala Galbatorixe, jeho zvyky i způsoby, jimiž se projevovalo jeho šílenství. Postupně uvěřil, že je na jeho straně.

Řekla mu tajemství, pro jejichž ochranu zemřelo mnoho elfů. Byla to v podstatě velezrada. Ale – účel světí prostředky, ne?

 

Císařovna

„Qëllim helligër menerar!“

- Rodové heslo Meyronů

Nevěděla, od koho Galbatorix zjistil pravdu o její totožnosti, ale dříve nebo později se to stát muselo. Měla strach, že ji zabije, ale Galbatorix opravdu hodně chtěl získat Lesy - a když měl elfskou královnu, která je ochotná mu je dát, chuť na vraždění ho přešla. Oznámil jí, že si ho musí vzít. Stane se jeho císařovnou a on králem Weldenu. Potom společně vyplení Varden, zabijí Arniliana a budou vládnout všemu.

Arwina si vyprosila, aby se před svatbou směla vrátit do Lesů a mohla tak přijet do Uru'baenu s celou delegací elfů. Přijal. A to byla chyba. V Du Welden se mohla Arwina konečně připravit na velké vyvrcholení svého plánu. Z jedovatých rostlin izolovala silný neurotoxin, jímž napustila sponu do vlasů. A tou pak, o svatební noci, Galbatorixe zabila. Až jí to bylo téměř líto. Byli si v něčem podobní a svým způsobem blízcí.

Po jeho smrti se prohlásila císařovnou a díky své moci a aury strachu si brzy podrobila Galbatorixovu armádu. Její dračice mezitím odletěla do Lesů, neboť ji volala Sarave - chtěla její pomoc se zrušením druidské kletby. Zaira si se Sarave během odloučení od Arwiny začala hodně rozumět. Když jí řekla, že ji potřebuje použít jako usměrňovač magické energie, aby bez riskování elfských životů zrušila Bariéru nad Lesy, a s tím i kletbu druidů, naprosto jí důvěřovala. Magie chránící Du Weldenvarden ale byla silnější, než Sarave čekala. Jen těsně předtím, než by jí kouzlo vzalo život, se Zaira rozhodla pro ni obětovat, a přesměrovala všechnu sílu magie na sebe. Bariéra tak padla, Sarave přežila. Ale Zaira upadla do spánku, z nějž se dosud neprobrala a dost možná se už nikdy neprobudí. Její vědomí se stalo součástí vědomí Lesa.

Po ztrátě Zairy Arwina málem zešílela a provedla v Království velké a krvavé čistky - veškerá šlechta, která odmítla přísahat věrnost novému Císařství a zůstala loajální Galbatorixovi, skončila na mučidlech a následně popravištích. Mnoho lidí muselo prchnout, aby si zachránili holý život.

Jména Vardenů byla očištěna a mnoho z nich dostalo tituly i půdu. Paradoxně právě z Vardenů vzešla šlechtická rada, která Arwinu nakonec sesadila z trůnu, a poslala na ni najatého vraha. Inu, přízeň lidu je vrtkavá, a nikdy se nedá koupit na dlouho, zvlášť, když má vládce ruce až příliš zbrocené krví . 

Arwina tak musela zmizet z očí i myslí lidí i elfů...

 

 

 

Kontakt: lizinka.lizatkova@seznam.cz

 

 

 

Schopnosti:

 

Arwina je jedna z mála plnohodnotně vycvičených Jezdců v Alagaesii a její schopnosti tomu odpovídají. Je vzdělaná jak v oblasti magie, tak v oblasti boje. Zná ale i jiné věci, ty, které se naučila ještě před tím, než se stala Jezdkyní.

 

Magie starověkého jazyka - Mistr

Arwina je po matce velmi silně nadaná na magii, což se projevilo především na tom, že se byla schopná velmi rychle učit nové věci. Přestože magii dlouho, velmi dlouho odsouvala do pozadí a soustředila se jen a pouze na léčení, díky Bromovu důkladnému výcviku dnes zvládá magii starověkého jazyka na úrovni mistra a může se měřit i s Nolmëm, což býval, než se stal Jezdcem, elitní královnin mág.

Je schopná použít i magii bez starověkého jazyka, ale tuto schopnost neovládá a projevuje se u ní jen ve chvílích velikého citového vypětí.

 

Energetická útočná magie - 4/7

Energetická obranná magie - 3/7

Psychická magie - 4/7

Elementární magie - 4/7

Vitální magie - 5/7

Magie poznání - 2/7

 

Bylinkářství a léčitelství - Velmistr

Díky výcviku, který získala jako mladá elfka v lesích Du Weldenvarden, umí perfektně používat léčivá kouzla, zná desítky bylin a jejich využití v léčitelství. Zná ale také i temnou stranu bylinek. Ví, jak z nich vyrobit jedy, ví jak vytvořit odvary, které umí ublížit. Ví jak udělat nátěry na čepele vrahů. Svou znalost jedů ale vždy využívala jen k tomu, aby mohla zvolit vhodný protijed.

 

Vitální magie - 5/7

Znalost bylin - 6/7

Léčivé odvary - 5/7

Jedy - 5/7 

 

 

Bojové techniky - Učeň

I když má větší sílu než většina lidí, u elfů je Arwina slabá žena. Není moc dobrá v pěstních soubojích, z dob, co ale žila u lidí, se umí slušně ohánět židlí, korbelem od piva, lahví vína a podobnými věcmi, které jsou zrovna po ruce. Taky docela slušně kope a škrábe. Je schopná bojovat pomocí meče, konkrétně těžkého a pádného jezdeckého meče pojmenovaného Wyrdanor.

 

Boj s jedenapůlručním mečem - 3/7

Boj s čímkoliv po ruce - 3/7

Beze zbraně - 1/7

Luk - 0/7

 

 

NPC postavy

Pár zajímavých osůbek, které můžete potkat výhradně při hře s Arwinou. Výskyt pouze v Tialdarí a Ellesméře, převážně ale v zámku.

 

Velin

Velin je velitel Královské gardy. Je to asi pět set let starý elf, zkušený bojovník, především šermíř. Ve vedení gardy je posledních sto dvacet let, předtím byl řadovým gardistou. Vyznačuje se vřelými vztahy k ženám a nesnášenlivostí k cizím rasám, především vílám. Jeho otec totiž zahynul ve válce s nimi. I přes svůj rasismus je Velin poměrně přátelskou osobností s dobrým srdcem. Vždy byl zcela oddaný královně a důvěřoval jejím rozhodnutím, za což strávil po nástupu Arniliana na trůn nějakou dobu ve vězení. Nilwëa mu ale udělila milost.

 

Istra

Istra, Velinova schovanka, dovrší v tomto roce dvousté narozeniny. Má za sebou důkladný vojenský výcvik a je nadanou šermířkou. Ve Velinově nepřítomnosti má na starost velení Gardě. Co se její povahy týče, je nekompromisní, velmi loajální a vzbuzuje respekt. Věří Velinově úsudku a nenávidí úskočnost a lži. I ona za "boj na nesprávné straně" strávila nějaký čas za mřížemi, ale podstatně méně než Velin.

 

Sarave

Zahradnice, služebná a tajná rádkyně královny Arwiny a později i krále Arniliana. Ve skutečnosti jde o Arwininu matku Saravii, mocnou kouzelnici a léčitelku, která však skrývá svou totožnost. Meyronové mají totiž jednu nepříjemnou vlastnost - elfové je mají nejradši, když jsou studení a šest sáhů pod zemí.

 

 

 

Mezilidské vztahy

 

Rodina

 

Saravia

Saravia Meyron, půvabná zlatovlasá elfka s velikýma ostře zelenýma očima, které po ní ostatně její dcera Arwina podědila, se narodila v za jedné horké červnové noci v Cerisu. Když dosáhla pětatřiceti let, odešla její rodina i s ní do Ellesméry. Mladé a nadané Saravii se zde dostalo vzdělání v oblasti magie. Právě v Ellesméře se ve svých dvě stě šedesáti letech seznámila s Idenaiem, její životní láskou. Hledali k sobě cestu dlouho, vzali se až po půl století, a za dalších pětadvacet let se jim narodila Arwina.

I po narození dítěte Saravia pokračovala v bádání v oblasti magie; kvůli jednomu nepodařenému kouzlu musela celá rodina opustit Ellesméru poněkud ve spěchu. Jediné, co si Saravia z Du Weldenvarden odnesla, byla kniha poznámek o jejím výzkumu. Chtěla ji odkázat své dceři, ale nestihla to – když bylo Arwině šest, byla Saravia unesena neznámo kam a její kniha zmizela spolu s ní.

Dnes žije v Ellesméře pod pseudonymem Sarave.

 

Idenai

Vysoký elf s pomněnkově modrýma očima a vlasy barvy oříšku se narodil o čtyřicet osm let dřív než Saravia v Sílthirmu. Na rozdíl od většiny svých vrstevníků byl odmalička velice otevřený a přátelský. Z celého srdce miloval přírodu a všechna lesní zvířata, proto se také po lesích velmi rád toulal. Jednoho dne se tomu jeho rodiče rozhodli udělat přítrž s tím, že by se měl jít učit, a jelikož měli v Ellesméře známého kouzelníka, začal se Idenai učit magii. Moc mu to nešlo – vždycky, když mohl, raději utekl do lesů a kreslil, nebo psal básničky. Na jedné ze svých procházek potkal Saraviu a okamžitě se do ní zamiloval. Snad tisíckrát jeho vyznání lásky odmítla. Pak to vyšlo. Vzali se. Saravia mu porodila dcerunku, jeho malý klenot se zelenýma očima. Doufal, že s narozením Arwiny Saravia zanechá kouzlení, ale ona to neudělala. Nakonec museli opustit lesy.

U lidí, daleko od přírody, Idenai skutečně trpěl. Ne na dlouho. Když se pokoušel bránit svou ženu, byl zabit.

 

Nilwëa

Nilwëa je Arwinina dcera. Nese příjmení Meyron, protože jí Arwina odmítla pojmenovat po svém prvním muži Meldonovi, který ji zradil a kterého z duše nenávidí. Děvče přišlo na svět 14. prosince 3261 v Osilonu, kde se svou matkou strávilo prvních pár dní svého života. Dnes je z Nily dospělá žena, královna znovuspojených Lesů Du Weldenvarden. Arwina je na ni nesmírně pyšná, přestože nesouhlasí s výběrem jejího životního partnera.

 

Zaira

Zaira je Arwinina milovaná druhá duše. Pro Arwinu je tou nejkrásnější dračicí na světě; a pro mnohé jiné taky. Zaira má zvláštní povahu, a občas ve snaze ochránit své blízké dělá věci, kterých později lituje. S Arwinou má už od svého vylíhnutí komplikovaný vztah, ne tak láskyplný a jasný, jako mezi sebou drak a Jezdec obvykle mívají. Dnes Zaira spí v jakémsi kómatu na jedné z mýtin v Lesích. Arwina její přítomnost postrádá každý den; utěšuje se alespoň nadějí, že se jednou Zaira probudí a budou zase spolu.

 

Giraia

Giraia Meyron, sestra Arwininy matky, se v Ellesméře objevila společně se "vzkříšeným" Idaronem Vyhnancem. Je to věkem poměrně mladá, vzhledem velmi, velmi stará elfka, kterou vlastní sestra za dávné hříchy proklela temnou magií.

Giraia byla dříve známá jako bojovnice proti černé magii, ale teď už si na to málokdo vzpomene - a pokud, tak si její jméno zcela jistě nespojí s novou Girainou tváří. Dřív bývala velmi krásná. Giraia záviděla své sestře Saravii nadání i rodinu, protože sama nemohla mít děti, a zasvětila velkou část života Saraviinu zničení. Nepovedlo se.

Nyní Giraia začíná nanovo. Bez jedné ruky, se znetvořenou tváří, kterou nedokážou do původního stavu dostat sebelepší elfští mágové, se snaží odčinit vše, co kdysi dávno, ve jménu své nenávisti k Saravii a "vyššího dobra", provedla.

 

Brom 

Ač o tom tento starý Dračí jezdec sotva věděl, a ani dračice Zaira, ani Arwina, by mu to nikdy neřekly, do své rodiny ho Arw počítá. Byl pro ni jako otec, o kterého přišla už v děstkém věku. Respektovala ho, ač s mnoha jeho názory nesouhlasila. Byl to Brom, kdo jí jednou řekl, že musí být připravena i na to, že zabije Galbatorixe. Netušil, že to jednou skutečně udělá.

 

"Je to komplikované" 

 

Galbatorix Rabir

Arwinin bývalý manžel, kterého zabila. Nemůže říct, že by ho milovala - ale svým způsobem ji neskutečně přitahoval. V jistých ohledech si s ním rozuměla víc, než s kterýmkoliv jiným mužem; celkově však jejich vztah byl značně toxický. Existuje však jen důvod, proč na čas strávený s Galbatorixem nikdy tak docela nezapomene.

 

Idaron

Jediný muž, kterého Arwina kdy milovala. Její osud vepsaný mezi hvězdami. Vždycky, když se jejich cesty protnou, to diametrálně změní směřování životů obou z nich. Zřejmě nikdy nebudou fungovat jako pár, který si koupí dům, zasadí strom, vychová pár dětí a pak zemře v ve vysokém věku ruku v ruce na manželském loži, obklopen širokým příbuzenstvem. Nejspíš by toho nebyli schopní. Přesto se Arwina tou představou občas kochá. 

 


 

Majetek

 

Nejdůležitější

Mezi nejdůležitější věci, které jí patří, počítá krom královské koruny  fairth své matky; kdysi byla i otcova, ale ta se rozbila v době, kdy byla Saravia elfy unesena a vzata do zajetí kdo ví kam. Na žebříčku hodnot je dost vysoko také prostá dřevěná truhlička, v níž se skrývá mnoho sušených bylin a léků z nich vyrobených. Arwina se sice umí docela slušně ohánět s mečem, ale přece jen, původním povoláním je léčitelka. Od Broma dostala jako dar k ukončení výcviku prsten na úschovu energie. Prsten obsahuje i ochranné kouzlo, které Arwinu upozorní, přiblíží-li se útočník. Z dalších šperků si ponechává snubní prsten od Galbatorixe. Má pro ni hodnotu jakési trofeje.

 

Šatstvo a doplňky

Arwina se jako královna oblékala bohatě a honosně, ale to už si nemůže dovolit. Má několikery šaty v tmavých barvách, které nosí v koženém tlumoku magicky upraveném tak, aby se do něj vešly. V této brašně má v podstatě všechen svůj majetek. 

Pod šaty nosívá bílou spodničku, ale jen, když je příliš chladno. Pro případ chladu má taky černý plášť, ten nosí v zimě. Nohy chrání od chladu i jehličí lehkými botkami, ještě z Království ale pochází její zimní obuv, na niž nedá dopustit, jelikož vydrží zkrátka všechno. Vlastní také dva páry kožených kalhot a několik košil, které využívá především je-li nutno přepravovat se na koni či na drakovi.

 

Zbraně a zbroj

Jako Jezdkyně si nechala ukovat meč Wyrdanor v barvě šupin své dračice Zairy, 

patří jí ale i meč z Vánočního plesu. zbroj, ale nakonec ji nakoupila za peníze utržené prodejem léčivých mastí a lektvarů.

 

***

 

 

Tento uživatel obdržel pochvalu za excelentní práci v Alagaesijské radě.

 

 

 
Čas:   Ne
Stádium:   Dospělá
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   X zlatých

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë