TOPlist

Utmar

Začátečník 3262 Mistr

Napsal: Aireen | Kategorie: Lidé - Muž
Dne: 28.04.2013 16:22:32 FB



Utmar

 

 

Jméno: Utmar, zvaný hříva

Titul:   Hlavní stratég, vrchní velitel oddílu vardenů zvaného Batalion

            Může se honosit titulem pánů z Vrcholce

Druh:   Sveřepý člověk

Věk:    Pomalu mi táhne na 42. rok.

Motto: „Bitva je jen jedna hra v šachy, všichni v ní představujeme malinkou figurku

            a naše přežití závisí jen na tom jak vysoce postavenou figurkou jste a jaký je váš král.“

 

 

Popis: Jsem člověk středně vysokého vzrůstu, postavy jsem spíše podsadité, trochu podobné té trpasličí. Můj obličej spíše připomíná trochu tvář nějakého kmeta než tvář válečníka, bojovníka který neváhá zabít. Je celý porostlý jemnými a hustými kadeřemi, většina mých vlasů jsou už taková vybledlá, proto mají světle béžovou barvu, samozřejmě lze mezi nimi nalézt celé šedivé prameny. Pod svým orlím nosem mám menší hebký knír stejné barvy jakou mají mé kadeře ovšem s větší dávkou šedi. Knír plynule přechází v plnovous, ten je překvapivě téměř totožný s mými vlasy. Čelo mám zbrázděné hlubokými vráskami, ty tvoří fascinující mapu na mém obličeji, zároveň ukazují na složitou a spíše smutnou minulost. Pohled je pevný a neúprosný, vše ve svém okolí si rozvážně prohlížím, jako bych hodnotil svůj další tah životem. V tmavě hnědých očích jako je sama zem je vidět inteligentní mysl, mysl rozeného stratéga a vůdce. V době míru jsem oblečený do prostého, přesto vkusného oblečení. Což znamená dlouhé vikingské kalhoty z hrubšího lnu, pokud však panuje zima, tak jsou kalhoty z vlny. Oba páry kalhot jsou tmavě hnědé aby se na nich nedala, tak snadno rozpoznat špína z cest. Košile bývá tradičně bílá s dlouhými rukávy, je dělaná do většího horka, proto je lněná. Přes ní většinou nosím zdobenou vestu z telecí kůže, jelikož je už starší tak má tmavší barvu, dalo by se říci, že je téměř černá. Jsou v ní vidět různé vyryté ornamenty, nejčastěji je vidět symbol griffa , který loví jelena. Pokud mi počasí nepřeje, tak nosím prostý vlněný kabátec z bílé trochu špinavé vlny. Vždy nosím hnědý plášť v barvě čerstvé zeminy, ten mi sahá až pod kolena. K plášti je přidělaná kapuce z tenoučké kůže, tu mám téměř vždy nasazenou.

Pokud nastane čas bojů, pak jsem oblečen do tenké prošívané zbroje ze lnu, k ní patří i prošívané nohavice, které dobře tlumí údery na nohy. Na hlavě je navlečený prostý batvat, vyrobený z několika sešitých vrstev dek. Dal by se přirovnat k tlusté čepičce až na to, že přechází i před mou spodní půlku obličeje. Na batatu je položena stará kožená helma s otvorem pro oči. Hůře se přes ní mluví, ale hlavně dobře kryje můj obličej. Na prošívanici mám nasazenou nýtovanou koženou zbroj, jsou vidět různé šrámy po mečích. Zbroj už bylo potřeba několikrát zašít, ale stále je vidět, že tato zbroj patřila někomu urozenému. Přes kožené chrániče ramen vykukuje jílec obouručního meče, meč je značně opotřebený, ale stále slouží dobře a ostří je dokonale ostré, protože se mu každý den věnuji. Protože by byl veliký problém tento meč vytáhnou z pochvy, tak je nasazen mezi háčky. Prostým natočením meče do správného úhlu mám svého starého přítele pevně v rukou připravený se bránit. Krom této velké zbraně mám u opasku tradiční zbraň svého rodu a tou je falcata, je to něco mezi mečem a sekerou, proto mi dobře slouží i mimo boj. V boji se však s ní dá udělat mnoho masivních zranění. V boji zásadně nenosím plášť, protože by mi jen překážel a zpomaloval mne. Pokud ještě k boji jako takovému nedošlo, tak nosím toulec na šipky, ten lze spatřit na mém levém rameni. Z něj čouhá dvacet masivních šipek do těžké kuše. Ta je dosti velká a opatřená pákami na natahování, sice dokáže prostřelit i ten nejbytelnější štít nebo plnou plátovou zbroj, ale má svou velkou nevýhodu a tou je ohromná doba nabíjení. Pro její velikost a váhu ji okamžitě házím na zem jakmile dojde k boji na blízko.

 

Chování: Pokud vím, tak jsem poměrně stálý člověk. Mohli by jste si mě připodobnit k ohnivé hoře, taky jsem dlouho v klidu a nedávám na sobě nic znát, pak ale v jednu chvilku doslova vybouchnu a ukáži svou prchlivou část osobnosti. Často se pak stane, že zraním někoho kdo je mi třeba blízký, ale já si to v tu dobu prostě neuvědomuji, prostě ve mně vypění ta zuřivá část. Po rychlém výbuchu následuje i rychlé zchlazení, pak si často uvědomím co jsem to udělal,nebo co jsem to udělat chtěl. Proto se snažím co nejvíce kontrolovat a řídit, z toho důvodu se vyhýbám omamným látkám, prostě nechci oslabit svou sebekontrolu. Často se mi míhají hlavou obrazy jak co nejefektivněji někoho zneškodnit, když na někoho pohlédnu tak přemýšlím jak bych si s ním nejlépe poradil. Proto není divu, že se mě poměrně dost lidí bojí, cítí tu instinktivní výstrahu který říká, „Ten chlap je nebezpečný.“ Dost lidí nechápe mé názory a ani je moc nevnímá, poslouchají až tehdy když se víc ozvu. Toto všechno mě poměrně zraňuje protože jsem v jádru dobrý muž, toužící po přátelích, lásce, prostě potom po čem touží každý člověk. My lidé jsme společenská rasa a proto je někdy dost obtížné být stále ten samotář. Proto si hledám člověka, který mi bude rozumět a hlavně mi bude naslouchat. V jádru jsem nenapravitelný romantik toužící po někom koho může milovat, avšak ve svém životě jsem prožil už pár dosti smutných lásek, proto se otevřu málo kterému člověku. Pokud si jednou najdu přátele, tak poznají ty mé lepší stránky, byl bych dobrosrdečný, obětavý, laskavý a nezištný. Dávám jasně najevo kdo se mi líbí a kdo ne, stejně tak dávám najevo co po kom chci. Můžu o sobě říci, že jsem poměrně bystrý a že ve mně sídlí duše stratéga, bojovnost už je též součást moji povahy. Naučil jsem se přijmout prohru a smířit se s ní, stejně tak si vážím svého soupeře a obdivuji ho pokud je dobrý.

 

Názory: Mohou někomu připadat trochu bizardní a možná špatné. Vím že svět není spravedlivý, ale magie je ohromná moc v rukou člověka a měla by se usměrnit, kdyby ji kouzelníci využívali pro dobro všech, tak by svět vypadal úplně jinak a lépe. Nebo pokud by magií vládli nemocní a nemohoucí, ale bývá to spíše naopak, ti silní ji ovládají lépe a častěji. Když si vezmu třeba elfí národ, tak chápu jejich namyšlenost, ale zároveň jí pohrdám. Vidím je jako až spíše moc dokonalé, než aby to mohlo být přirozené. Jsem rád když s někým mohu jednat na rovinu, bez různých intrik a bojů o moc, ale tomu se často nevyhnu, proto se v nich poměrně dobře orientuji. Myslím, že bychom si měli vážit stáří a moudrosti s ním spojené.

 

Něco o mém původu: Má rodina pochází z mocného a prastarého rodu. Naši předkové se dají dohledat až k samotnému Palancarovi, proto jsme v historii měli poměrně důležitou roli. Naše majetky byli velké a vždy jsme podporovali jezdce, kteří u nás byli vždy vítáni. Už od pradávna bylo našim úkolem chránit vesnice před urgaly a pomáhat jim v případě nepokojů. Byli těžké časy když urgalové táhli krajinami, ale brzy se naučili bát se naší těžké jízdy, která je vždy spolehlivě drtila pod svými kopyty. Význam byl o to větší, když se zjistilo, že na našem pozemku jsou železné žíly a to ve velkém množství. Proto se v našem panství rozvíjeli dílny na tavení železa, vždy se od nás vyváželo železo velice dobré kvality. Není ani divu, že se zde ihned rozvinul cech kovářů, ty se za své slávy mohli chlubit výrobky téměř tak dobrými jako byli ty trpasličí. Vyráběli se u nás krásné a vyvážené meče, protože jsme si zvali ty nejlepší mečíře, kteří byli ochotni přijet a ukázat své umění. Jako rodinný symbol máme Griffina, který ztělesňuje po lvovi naši sílu a divokost v boji, po orlovi hrdost a naši majestátnost. Též máme tento symbol po jedné prastaré pověsti která praví, že až bude našemu rodu hrozit smrtelné nebezpečí, tak popraská jantarový kámen Jöriel. Nikdo tomu nevěřil, byla to jen pověst. Jak jsme se všichni pletli. Po pádu jezdců byl můj dědeček rozhořčen a znechucen nad tou špatností, které se Galbatorix dopustil. Nebyl schopný mu otevřeně vyhlásit nepřátelství, ale skoro to udělal. Místo tomu mu jeho žena poradila, ať to dělá nějak tajně a ne přímo tak viditelně. Proto začal podporovat Vardeny zásobami, penězi a zbraněmi, které bylo na našem panství dostatek. Avšak Galbatorix to nějak odhalil a vyslal hordy Urgalů, aby naše vesnice vypálila a můj rod vyvraždila. Ale stalo se co nikdo nečekal Jöriel prasknul a tím jsme byli varováni před nebezpečím. Když mi vše později děd vyprávěl, říkal že se muselo jednat o nějaký předmět, který měl mít svou čarovnou moc, ale to jsou už jen dohady. Kámen našeho rodu byl ztracen a zabaven samotným Galbatorixem. Dalšího rána byl vidět jen z dálky kouř a po větru byl slyšet křik naříkajících žen. Tenkrát jsem byl už na světě, proto si pomatuji ten hrůzný výjev jak urgalové vraždí vesnice, které náš rod už po léta chránil před těmi tupými bestiemi. Neušetřili nikoho a vše vyrabovali, dobře že jsme utekli protože jich bylo více než kdy dříve, neměli bychom šanci přežít. A tak jsme se smutkem a kletbami pokračovali k Surdě.

 

Něco o mé historii: V Surdě k nám byli velice pohostiní a dovolily dám bydlet na hradě. Tam jsem také prožil své dětství, musím říci že bylo vskutku krásné a mnohému jsem se tam naučil. Můj děd tam dožil své poslední roky života, ale nikdy nebyl úplně šťastný, vidět jeho úsměv bylo velice těžké a už chápu proč. Důstojně byl pohřben v Surdě mezi mocné vladaře, i když si přál spočinout ve své zemi. Když se Surdšťí panovníci vyměnili, tak jsme brzy ztratili přízeň nového krále, bylo nám naznačeno abychom odešli a zkusili žít si po svém. Král dal otci nějaké zlaté, aby nezklamal svůj cit pro pohostinnost. Otec je šikovně investoval do obchodu a brzy jsme zbohatly a koupili si velký honosný dům. Krom nás s námi žilo i pár otcových družiníků, ti mě naučili bojovat, i když to byl těžký výcvik vzpomínám na něj s úsměvem. Otec měl být téměř pasován do šlechtického stavu v této nové zemi, ale něco se pokazilo. Museli jsme všechen majetek prodat a to dokonce i náš dům. Nebylo kde žít, ulice byla náš domov. Můj tatík propil zbytky našich peněz za alkohol ve kterém utápěl své problémy, když jsem viděl co se z toho dříve hrdého muže stalo, tak jsem složil přísahu, že takto nikdy nedopadnu, a že náš rod vyzdvihnu do jeho bývalé velikosti a slávy. Nakonec se stala nevyhnutelná katastrofa, tou byla hospodská rvačka opilců, které se účastnil i můj otec. Nějaký sedlák mu nešťastnou náhodou rozbil hlavu korbelem. Zoufalá matka našla práci jako služebná a když zjistili co všechno dokáže, tak ji nechali učit děti dobrým způsobům ve společnosti a též vyučovala základy gramatiky. Aby se o mne matka nestarala, tak jsem vyrazil do světa se svým přítelem a tím byl kůň z dobrého královsého chovu, byl to svým způsobem dar od krále, chtěl se nám odškodnit, ale nikdy mu nezapomenu jak nás vyhodil pryč. Kůň byl překvapivě inteligentní, ale domluva byla velice složitá. Jednoho dne jsme na cestách potkali jednoho čaroděje a ten nám ukázal jak se komunikuje pomocí myslí a jak se dá mysl bránit. Po delším stráveném čase jsem mu prozradil, že hledám Vardeny. Měl jsem štěstí protože mě k nim dovedl a já mohl podniknout něco proti království, které nás připravilo o všechen rodový majetek. Po delší službě mi udělili mé tituly a dostal jsem na povel svůj vlastní oddíl. Oddíl je silné slovo byl to spíše takový pluk nezkušených vojáků, ale po čase se změnili ve zkušené veterány a proto jsem na ně po právu hrdý. I když situace není vardenům moc příznivě nakloněna tak věřím, že si vždy dokážeme poradit a dosáhneme vytouženého vítězství.

 

Schopnosti: Jelikož jsem byl vychován na hradě, tak mne naučili základy etikety i když jsem v ní nikdy nevinikal, dvorní zvyky mi přijdou příliš uhlazené a ženské. Matka mne naučila kouzlu čtení, čtu své knihy z historie a hledám b nich nějakou pomoc. Díky družníkům umím skvěle bojovat svým těžkým mečem jako s jedenapůlručkou, i když je pomalejší tak princip boje je stejný, naučili mě boje s mou kuší a dokážu ji překvapivou sílou rychle napnout, tím se trochu zrychlila doba nabíjení, ale dříve jsem to zvádal trochu lépe, věk se malinko na mě podepsal. Výcvik u družníků byl zajímavý a krom boje se tam člověk naučil praktickým věcem potřebné pro táborový život ( výroba přístřešku, vaření...). Umím též dokonale jezdit na koni a boj z něj je pro mne snadný. Strategické myšlení rozhodně nepostrádám a občas uvažuji malinko chladně, ale jde o boj a tam jsou stráty nutné. Umím plavat a vášnivě sbírám jedlé houby pokud mám tu možnost, rozradostní mne jakákoli manuální práce, mám z ní radost a jsem na ni hrdý. Naučil jsem se umění předávání informací, proto jsem skvělí učitel taktiky boje. Díky čaroději umím komunikovat myšlenkami a dost efektivně se bránit, ale nikdy jsem nepochopil ani základy magie, to je pro mne naprosto neznámá věc, sice jsem pochopil přibližně na jekém principu pracuje, ale využít ji rozhodně neumím.

 

Koníčky: Jak již byl víše zmíněno, strašně hrád hraju šachy a všechny strategické hry jsou mi dosti blízké. Rád hraji na svou starou mandolu rychlé a bujné písně, které dokáží rozproudit krev k boji a vášni. Též mě baví jen sedět a pozorovat okolní ruch a šum, nedávno jsem si přivykl převlékat se za shrbeného starce a navštěvovat lidi, kteří neví z kým jednají, má to své kouzlo a člověk se ledacos dozví. Baví mě též bojovat, ale jen s přáteli nechci aby každý věděl čeho jsem schopne a čeho ne. Po delším pobytu u vardenů jsem našel zalíbení v trpasličí medovině, ta její síla a chuť, to mne dokáže vždy opět nakopnout a dá mi chvilku nutného odpočinku. Nosím u sebe svitky a rodokmen svého rodu, čtu vzácnou knihu o historii a snažím se z toho poučit.

 

Rodina: Otec Foldin z Vrcholce – Byl to muž vysoké téměř medvědí postavy. Měl vždy takový veselý úsměv a na oslavách zněl jeho hlas hurónským a bouřlivým hřmotem, asi smíchem. Rád pil dobré pivo, které pro něj na hradě vyvařovali a měl od něj už svůj „pupíček“ jak mu s oblibou říkával. Měl dokonalou vlastnost a to zkrotit si člověka a na každého působil velice přátelsky, jako by okolo sebe šířil jen pozitivní energii. Byl to hrdý muž, kterého nebylo radno naštvat, protože potom létali židle vzduchem a člověk si nemohl být jist svým životem. Rád lovil ve svých lesích, pořádal ohromné štvanice a odměňoval ty nejlepší lovčí a střelce. Po tom co byl nucený uprchnout se výrazně změnil, chudoba ho změnila. Zhubnul až byl téměř jen kost a kůže. Viděli jste ho jen opilého a špinavé jak leží pod stolem. Z bývalé hrdosti nezbylo nic, jen prázdnota a zahořklost, ty z něj udělali bídáka, člověka který to všechno vzdal a neměl vůli pokračovat dál a tak svůj zármutek utápěl v alkoholu. Po té osudné rvačce zbyl Utmarovi jen obouruční meč, nosí ho jako připomínku jaký by muž měl být a jakým se stát nesmí.

Matka, Janna , lady z vrcholce – Usměvavá žena oblečená v prostých bílých šatech, které nosil téměř každý. Byli však nenápadně zdobené vyšíváním a též šperky prozrazovali, že se nejedná o žádnou služku, ale o bohatou paní zdejšího kraje. Na formální příležitosti se oblékala vybraněji podle nejnovější módy a vlasy si sčesávala do ohromného ohonu, který ji vysel až po pás, tvořil tak zajímavou záplavu zlaté barvy na zádech. Svého manžela milovala celým srdcem. Jako matka byla přísná a jasně stanovila určitá pravidla, která se musela dodržovat jinak bylo zle. Po rychlém útěku se též změnila. Oblečení prodala, ale peníze její manžel utratil za levný alkohol. Sama si musela ostříhat záplavu zlatých vlasů, protože o ně nemohla v těch podmínkách pečovat. Věčný, shovívavý úsměv se jí ztratil z tváře a nahradil ho výraz prázdnoty. Ruce ji zmozolnatěli když pracovala jako služebná, svého manžela přestala milovat, už to pro ni nebyl ten samí muž kterým byl na začátku. Pochovali jsme ho na menším kopci u města, zasloužil si lepší místo, ale neměli jsme peníze. Nakonec se k nám otočilo trochu štěstěny, protože matka začala vyučovat děti zbohatlíků, proto už žila lépe. Dokonce se šikovně provdala, aby si zajistila živobytí a nějaké to zajištění. To pro mne bylo trochu moc a navíc jsem nechtěl abych ji překážel v cestě. Už jsme se dlouho neviděli, ale prý stále žije v Surdě u svého manžela.

Děd Harn – Já si pomatoval jako statného staříka. Byl zvyklý procházet své bývalé panství, bylo pro něj vším. Zbožňoval život na samotě a tak si postavil svůj srub na kraji vesnice. O srubu řekl jen mě, je poměrně dobře ukrytý, stavěl ho vlastníma rukama, proto si myslím, že to byl skvělí stavitel i když to na sobě nikdy nedal znát. Většinou chodil v hnědých prostých kalhotách a tunice zelené barvy. Jako malého mne učil číst stopy ze země a poznávali jsme zpěvné ptáky podle hlasu. Byl dost nepřístupný, asi mě měl velice rád když mě k sobě pustil. Zajímal se o historii a tímto zájmem mě dosti nakazil, myslím že by se lidé měli poučit z chyb svých předchůdců, ale jak je vidět asi se to nikdy nestane. Mou výchovu dosti ovlivnil, proto jsem přebral většinu jeho názorů. V Surdě žil poměrně v přepychu, už nezažil horší časy které nastaly potom. Ale myslím si, že nikdy tam nebyl doopravdy šťastný, na to příliš miloval svou půdu, to byl jeho život, který mu bohužel vzali. Chtěl být pohřbený u svého srubu, ale tam se nikdo neodvážil vyrazit. Tak ho pohřbili vedle původních králů zde v Surdě, ale já si přísahám, že jednou naši zem dobudu a nechám ho pohřbít tam, snad se dočká splynutí se svou zemí, jeho vlastí.

 

 

Organizace mého oddílu : Tato jednotka je velice mobilní a to díky vozům které používáme k přepravě. Vozy krom přepravy slouží k boji jako takovému, jsou udělané tak že vydrží veliký nápor a to díky spoustě dřevěných fošen, kterými je vůz zpevněný. Díky rychlé organizaci a disciplíně je jednotka schopna postavit si vozovou hradbu a tím si krýt určitá křídla. Samotné vozy jsou poměrně vysoké, takže je velice těžké se nahoru dostat. Na voze je také udělaná taková barikáda za kterou se dá velice dobře schovat. Vnitřek vozu je poměrně prostý, jsou uvnitř stojany na zbraně a štíty, dají se tam nalézt i provizorní sedadla sbitá ze smrkového dřeva. Vůz jako takový je většinou z dřeva bukového ( poměrně tvrdé a lehké ). Vozy jsou taženy koňmi kvůli větší rychlosti. Pokud armáda přijde v bitvě o koně, tak seženou tažné voly kteří poslouží stejně dobře. Kolem této „karavany“ pravidelně objíždí malá jednotka mužů na koních. Jelikož mám k dispozici v tuto chvíli okolo 400 mužů, tak si mohu dovolit více druhů jednotek. Níže jsou popsané samotné jednotky :

 

PRVNÍ JEDNOTKA

Pěchota – povinná výbava – první a druhá řada – ( dohromady 80 mužů )

lehké prošívané zbroje, přes ně kožené a helma je tradičně klobouk. Každý má něco podobné velice krátkému kopí, tedy krátkou bodnou zbraň

( max. 70 cm ), krom této zbraně má i nějakou záložní. ( sekera , falcata, tesák, … )

Velké štíty čtvercového tvaru ( podobné římským ), hrany štítů jsou lehce vyztužené železem, aby lépe vydržely nápor zbraní. Každý má u sebe prostý prak.

 

-povinná výbava – třetí a čtvrtá řada – ( dohromady 80 mužů )

lehké prošívané zbroje, helma většinou lebka. Každý vlastní lehké krátké kopí, použitelné jako oštěp. Nemají pouze jedno kopí každý má v úchytech na zádech kopí dvě. Opět příruční zbraň a prak u opasku.

 

-povinná výbava – boky – ( dohromady 40 mužů )

Menší a lehčí štíty potažené surovou kůží. Kratší zbraně jako tesáky nebo jednoroční meče.

Zbroje mají opět prošívané a na ní je navlečena valerová zbroj, helmy je tradičně klobouk.

 

Účel : Před bojem většinou vyhodí oddíl déšť kamenů z praku, tak způsobí chaos a ztráty na životech, následně praky schovají a připraví se na střet. První řada drží štíty před sebou a tlačí dopředu, druhá řada dá své štíty nad své druhy a tím vytvoří jednoduše zeď, s tou mohou postupovat kupředu a nebát se útoků na sebe. Malými bodnými zbraněmi bodají vše co uvidí na druhé straně štítů, pak mezeru rychle uzavírají. Pokud se stane, že bojovník

v první řadě padne, tak místo zaujme bojovník z druhé řady. Pokud se otvor zvětší, tak se nasadí kopí z třetí a čtvrté řady, které by měli rychle donutit nepřátele mezeru uzavřít. Krom tohoto využití kopí se využijí i jinak, jelikož jsou delší na tradiční oštěp, tak se sníží dostřel této zbraně, ale většinou než dojde na samotný střed, tak každý bojovník své kopí hodí a jedno si nechá. To též způsobí zmatek a další ztráty, ale hlavně to utvoří díry v nepřátelské řadě. Takto hází jen na takových třicet metrů vzdálenosti, ale na tuto vzdálenost je to poměrně ničivé.

DRUHÁ JEDNOTKA

Kopyníci - povinná vábava- první řada – ( 30 mužů )

Lehké prošívané zbroje, jednoroční meče ( 70 cm ), jako helmy mají lepky s kroužkovou kuklou. Mají kruhové zápěstní štíty ( 60 cm průměr ).

 

-povinná výbava – druhá řada – ( celkem 40 mužů )

Lehké prošívané zbroje, přes ní mají koženou zbroj. Helma je opět klobouk, kopí ( 2 m ) a příruční zbraň.

 

-povinná výbava – třetí řada – ( celkem 30 mužů )

Prošívané zbroje, jako helmu mají lebky. Mají zbraň která se dá použít v největší nouzi ( tesák, sekera…), hlavní zbraň píka ( 4 m dlouhé kopí )

 

Účel : Kopí udělují největší ztráty v bitvách. Ale jsou poměrně zranitelní střelnými zbraněmi a potřebují většinou ochrany. Tady ta formace má za účel zničit čelo vojska z většího dosahu a to ohromným počtem bodných útoků. Jsou oděni lehce, aby se stíhali v čas stáhnout. Je to šikovná jednotka proti menší skupině jízdy a však postavit ji proti větší jednotce kavalerie je jistá prohra. Tato jednotka má také k dispozici menší oddíl štítařů, kteří ji chrání před útoky. Mají poměrně velké zápěstní štíty, díky tomu mohou natáhnout před sebe celou paži a tak zvýšit vzdálenost mezi sebou a nepřítelem. Nejsou dělané na tradiční boj v řadě, mají si držet svou vzdálenost a jen chránit sebe a kopytníky.

TŘETÍ JEDNOTKA

Kušníci – Povinná výbava – všichni – ( celkově 70 mužů )

Lehké prošívané zbroje, příruční zbraň ( sekery a palcáty ) a hlavně mohutné, těžké kuše. Natahují se poměrně dlouhou dobu přes páky.Toulec na šipky ( každý 40 šipek ), na zádech jsou upevněné mandlové štíty, helmy jsou tvaru lebky.

 

Účel : Mohutné kuše udělují tvrdé rány lépe vybaveným protivníkům na které se zaměřují. Kuše takového nátahu nemají problém prostřelit i štíty a zavrtat se do zbrojí je jen malá překážka. Nevýhodou je dlouhé nabíjení, proto mají štíty na zádech, ty je chrání před útoky když zrovna nabíjejí. V případě přílišného přiblížení nepřítele mohou sejmout štíty a utvořit uzavřenější formaci, ta je schopna se dobře bránit. Zbraně na blízko jsou opět proti lépe vybaveným protivníkům. Pokud je možnost vozové hradby, tak mohou být na vozech a odtamtud dobře střílet a být lépe kryti.

ČTVRTÁ JEDNOTKA

Družina - Povinná výbava – všichni – ( 30 mužů )

Prošívané zbroje, na nich kroužkový komplet. Mají dvě helmy, ta první je lebka na ní je další batvat a přes to celé je daná plná helma

( zavřené hledí ), samozřejmě mají štíty a to klasické erbovní štíty, též nutné kožené. Jako zbraně slouží meče jsou jezdecké ( čili dlouhé jedenapůlruční meče ) u opasku má každý masivní dýku nebo tesák. Krom toho má každý jezdec lehkou kuši menšího nátahu, proto ji mohou natahovat i na koni. Koně mají okované plece, samozřejmě k tomu je nutný kůň s bojovým výcvikem.

 

Účel : Jak je vidět jedná se o těžkou a vyhlášenou kavalerii, tedy elitní oddíl který mě téměř všude doprovází. Jejich úkolem je zasypávat nepřítele šipkami a vždy se dostat rychle z dosahu, pokud nadělají velkou díry, tak mohou vjet do boje v klasické klínové formaci. Je jich sice poměrně málo, ale jejich výstrojí se jí řadový voják rovnat v žádném případě nemůže. Proto se na tento post dostanou jen ti bohatí, nebo ti co si ty věci nějakým způsobem opatřili. Koně jsou vycvičeni k boji, proto to nejsou jen jízdní zvířata, ale také účinné zbraně v boji. Jen tak nějaký hluk nebo samotný boj je nevyleká, jednají na sebemenší rozkaz ze strany jezdce. Když jede karavana našich vozů, tak tento oddíl je na koních a chrání vozy proti útokům.

 

Jiné prostředky armády : Je nutné uvědomit si, že krom těchto oddílů mám k dispozici pár lehkých jezdců jako průzkumníky. Též jsou zde různí čeledíni jako vozkové v našich vozech. Uprostřed každého oddílu je jeden čaroděj, který oddíl ochraňuje. V jednotce pěšáků jsou čarodějové dva. Dostávají přímé rozkazy ode mne. Já většinou stojím na víše položeném místě nad bojištěm a řeším strategii. Všechny příkazy oddílům proto předávají oni, ale krom nich jsou tu polní seržanti kteří jsou jim podřízeni a jsou jim kdykoli k ruce. Krom toho jsou vždy připraveni mě podpořit myslí, kdyby se mě pokusil někdo zákeřně napadnout . Také krom běžné výbavy jsou ve voze věci k táboření jako stany, kotlíky, jídlo atd.… Další dobrý způsob obrany je rozmístění složených sítí, na každí střeše je umístěna jedna, ty se shodí na ty co se tlačí na vozy nebo se celkově snaží nějak prolomit vozovou hradbu, to je má zpomalit a celkově znevýhodnit v boji, tím z nich udělat snadné terče. V mé menší armádě panuje tvrdá disciplína, všichni jednají na povel jak jsou naučeni, proto většinou bojují jako celek a ne jako jednotlivci, což se v bitvě stává nezkušeným vojákům často. Na nebezpečnější nepřátele používáme menší otočnou balistu, která je upevněna na střeše jednoho z vozů, tu obsluhuje zkušená skupinka co už ví jak se s takovým strojem pracuje.

 

 

Má Výbava: podstatné – obouruční meč, falcatakušekožená zbroj, přilbice,  šachovnice

                                        stará mandola. prsten (dokazuje mé postavení ), náhrdelník,

                             

                    nepodstatné – Krosna, křesadlo, prošívaná zbroj, pochva na meč, toulec na šipky,
                                            sedlo na koně, soudek trpasličí medoviny, fajka s tabákem,

                                            jídlo na týden, zimní a letní oblečení, užitkoví nůž v pochvě, lano,

                                            kožená torna, velký vak, měšec s penězi
                                            a vybavení na jídlo. ( miska, lžíce atd.…)

 

 

Kontakt:  email - wildasap@seznam.cz

                skype - wranípero

Vlastním postavy: Wran

 

 

 
Čas:   Ne
Stádium:   Dospělý
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   3 zlaté

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë