Elerin

Jméno: Elerin

Pohlaví: Samice

Barva: Hnědá, ale ne jednolitá. Při správném úhlu vrhá nazlátlé a oranžové odlesky

Druh: Jednoznačně drak obyčejný

Jezdec: Blödhgarm Ildrid

Povaha

Dá se označit za poměrně milou, ale pokud jí někdo z něčeho vyruší, tak i za dost nerudnou a protivnou, k čemuž by dopomáhal i nedostatek spánku. Dokáže být ale i dost nervozní a to když je, je schopná dělat strašné věci, třeba chodit tak dlouho, než na své trase vychodí hlínu na tvrdost betonu, nebo prostě jí. Člověk by si o ní myslel, že je to zkrátka typická ženská. To ale asi není, protože dá se říct odsuzuje samce, bez nějakého zvláštního důvodu, ale... prostě nemá potřebu se s nikým párovat, alespoň ne trvale, možná leda kvůli rozmnožování, ale jinak ne.

Její typickou dračí divokost už zkrotil vliv Krvavého vlka, i když ne tak docela, ne definitivně. Nejde říct, že by se v té divočině začala chovat jako divoký drak, ale probudilo to v ní jakou si touhu po svobodě a nebýt pořád zavřená někde na nějakém hloupé zámku. Je z ní vlastně dobrodruh, protože jí adrenalin a celkově to vzrušené z něčeho nového a neznámého probouzí.

I když se to vskutku nezdá (ironie), je dračicí velice hrdou a urazit něčím jí, nebo v její blízkosti i jejího jezdce je prakticky skok do planoucí pece dračího ohně a hněvu.

Vzhled

Dnům kožnatých tykadélek a dnům bez rohů definitivně odzvonilo, protože v dnešních chvílích je z Elerin více než dostatečně ostny vybavený drak, i když je pravda, že ta tykadélka jí zůstala i do dnešních dnů, ač je to k nevíře. Ostny jsou poměrně tenké, ale dlouhé a tyto kostěné útvary pokrývají záda jenom od beder a na hlavě jenom od čela přibližně tři čtvrtiny krku, od kud jsou ale jenom takovými malými trny, proto dračímu sedlu nestojí v cestě naštěstí vůbec nic. Elerininy šupiny nesou hnědou barvu, která od mala, kdy byla sytě kávová vybledla do spíše jaké si měděné, než ryze hnědé a při dopadu správného světla mají nenápadné oranžové nebo žluté odlesky, čímž za slunného dne tvoří nádhernou podívanou.

Již výše zmíněná tykadla jí opravdu zůstala a vyrůstají místo obočí nad okem a končí něco málo před polovinou rohu, které jsou mimochodem také poměrně atypické a připomínají spíše jelení než dračí a jsou krémově zbarvené a oči září jasnou, ledovou modří a dodávají její tváři jaký si umírněný výraz.

Z původní dračí mohutnosti navzdory všem očekávání vyrostla a je z ní tedy atleticky stavěná dračice, ale rozložitý hrudník, který jí zaručuje velice dobré chrlení ohně s velkým žárem.

Na výšku má tato dračice už skoro šest metrů a rozpětí křídel může činit něco kolem dvanácti a váhu není radno snad ani počítat. Ale váží přibližně tolik, co parta koní pokrytá šupinami a rohy.

Historie

Stejně jako spoustu jiných draků se vylíhla v noci za podivných okolností v lese okolo Sílthrimu. Blödhgarm se u Sílthrimské řeky potkal s malou elfskou dívenkou, prochladlou a ve staré potrhaném oblečení až hanba s nějakým podivným balíčkem, která tvrdila, že je Blödhgarm zlý elf a že má svou „Paní“, odmítala mu ale říct její jméno. Představila se mu jako Galthari. Po elfově otázce co má v oněm balíčku řekla, že „Dítě své paní“. Pak ho najednou zavedla do části lesů, ve které snad nikdy nebyl. Tam se z ničeho nic mezi stromy objevila ona elfka. Byla oblečená v pravých zvířecích kožešinách a udeřila malou Galthari bičem. Blödhgarm ji ale odstrčil a dívenka se pak utekla schovat. Pak začala ta divná elfka kouzlit. Chtěla i jeho i Galthari zabít. Blödhgarm musel jednat rychle a bez slitování, protože se od malé elfky dozvěděl, že není jediná zavázaná k ní. Proto ji elf zabil. Svou vlastní rasu. Ale pro dobro stovek dalších. Měla z poloviny zdeformovaný obličej. Zřejmě pro to si léčila svůj komplex na jiných. Vyhledal Galthari a pak uviděl, co to měla v tom plátně o kterém mluvila jako o „děťátku své Paní“. Bylo to dračí vejce trochu podobné polodrahokamu tygřímu oku, z nějž se vylíhla maličká Elerin. Ještě tak malá a už za jejím životem stála vražda.

Od té doby těch kapitol do jejího života moc nepřibylo. Poslední týdny se pouze učila slova a snažila se o první let, i když trochu bolestně, když si jí zpátky na zem vzala gravitace. Ale další dny a měsíce už budou o něco záživnější, nebude jenom malinkaté a nebohé zvířátko pokryté šupinami.

Od té doby ale uplynula notná dávka času a z onoho nebohého tvorečka vyrostla nádherná statná dračice, schopná ve velkém hněvu ničit a pálit všechno, co jí přijde do cesty, ale vyrůstla prakticky v královském paláci, takže něco takového měla pochopitelně zakázané.

Nedalo by se sice říct, že se osamostatnila, ale na dlouhou dobu, skoro na několik měsíců odletěla do divočiny trénovat své dračí schopnosti a osvojovat si život bez elfů nebo bez neustálého obsakování do míst, kde jí příroda musí začít říkat Paní, nebo bude zle.

Naučila se ovládat svůj plamen, což by stěží dokázala v místech, kde podpálit jedno stébélko byla sebevražda a i lépe manipulovat s čím dál tím rozložitějším dračím tělem.

Před pár týdny se ale vrátila zpět do Ellesméry, jako plně vyvinutá a dospělá dračice, celá ve své hrdé kráse, jednou snad schopná dopomoci k výhře nad Galbatorixem, případně udělat porážku méně potupnou.

Schopnosti

Dobré ovládání svého plamene s velkým žárem, pro který byla vlastně od mladého věku velice nadaná, let, ve kterém je spíše vytrvalkyní než nějakou extrémní akrobatkou, dokáže vydržet letět několik dní bez nějakých dlouhých zastávek, leda tak na spaní. Co se týče fyzické síly, k poměru k tělu se může zdát, že zeslábla, ale její síla zůstala přibližně stejná a pořád dokáže přerazit stromek ocasem, o tlapách nebo celém těle ani nemluvě.

Dost se se svým jezdec za tu dobu, co trávila sama někde na nějaké samotě, odcizila, ale ani náhodou nezapomněla komunikaci pomocí myšlenek, ale jako většina draků spíš komunikuje obrazy, případně pachy, ale pokud to vyloženě situace vyžaduje, dokáže pokojně mluvit, bez větších zádrhů a má poměrně širokou slovní zásobu.