TOPlist

Arkeon (druid)

Začátečník 2298 Mistr

Napsal: Arkeon | Kategorie: Lidé - Muž
Dne: 06.03.2014 13:45:44 FB



Arkeon Thasem

 

 

Jméno: Arkeon Thasem
Druh: druid

Pohlaví: muž
Jazyky: lidský, několik slov a frází ze starověkého

Náboženství: věří v entitu Hvozdu, který bdí nad vším živým a nikdy jej neopustil

Živel: nejbližší je mu oheň
Datum narození: 8. Světločas, 3198

 

 

Podoba

Vysoký muž štíhlé postavy s černými vlasy, které většinou nosívá rozcuchané a je mu jedno, že mu občas spadají do tváře. Tak může člověk přehlédnout pevný pohled jeho tmavých očí, z nichž jediných lze vyčíst pravdu o jeho skutečném věku. Už od sedmnácti totiž vzhledově nezestárl ani o den, za což mohla prastará kletba, která za staletí téměř vyhubila celý druidský rod - zlomena byla teprve nedávno.
Od té doby, co žije s lesním národem se konečně začíná také oblékat podobně jako ostatní příslušníci jeho rasy. Pro své tuniky si celkem oblíbil přírodní materiály a nahodilý výběr barev jeho oblečení začaly nahrazovat odstíny zelené a hnědé, které lépe splývají s okolní přírodou. Svůj otrhaný černý plášť nadobro pověsil na hřebík, neboť mu při pohybu v lese akorát překážel. Boty už prakticky nenosí, mezi mechem a trávou našlapuje bos a ztvrdlé plosky jeho nohou snesou i jehličí.
 
Arkeonovým totemovým zvířetem je vlk. Šelma s huňatým hnědorezavým kožichem a zářivě žlutýma očima. V této podobě je vybavený silnou tlamou plnou ostrých tesáků a drápy opatřenými tlapami. Je to jeho druhá kůže, na kterou je tak zvyklý, že je v ní chováním sotva k rozeznání od pravého zvířete. Proměněný se často nechává strhnout instinkty; také je takto zvyklý lovit a bojovat. V posledních letech přestává vlka brát jako své druhé já a snaží se nalézt harmonii mezi oběma aspekty svého ducha. V rámci toho někdy mění jen části svého těla, podle toho, jak mu to zrovna vyhovuje. Lidi by to nejspíše znepokojovalo, ovšem mezi druidy, kde teď žije, nejde o nic neobvyklého.
 

 

 

Povaha

Takřka nikdy není v naprostém v klidu. Jeho myslí víří desítky vzpomínek, myšlenek, domněnek, že by se z toho leckdo zbláznil. On však ne. Je na neklid zvyklý. Mohlo by se zdát, že takto pro něj musí být meditace velmi obtížná, ale naučil se své myšlenky usměrňovat, a odsouvat je do pozadí, takže po chvilce soustředění už mu to nečiní žádný problém.
Tvrdí, že má rád samotu, ale opak je pravdou. I když to nedává najevo, dělá mu dobře, když je blízko někdo, kdo by ho mohl ocenit. Vyžaduje autoritu a je rád když si ho lidé váží.
Je celkem výbušný, ale zároveň i zvědavý. Vždycky projeví svůj názor, ať už jde o cokoliv, což ho také často přivádí do problémů. Nikdy se nikomu nepokouší nic vymluvit. Ano, varuje vás, ale pokud ho neposlechnete, už se nesnaží. Řídí se heslem: "Moudřejší ustoupí." a zbožňuje, když se mu naskytne možnost prohlásit: "Já ti to říkal.", kterou nikdy nepohrdne.
Je sebevědomý, někdy až příliš. Tvrdí, že všechno zvládne, naštěstí je alespoň tak rozumný, že se obvykle pouští jen do věcí, u kterých je to pravda.
Na svou vlčí podobu je natolik zvyklý, že je chováním takřka nerozeznatelný od pravého zvířete. Někdy vnitřní vlk ovlivňuje jeho chování, i když zrovna není v proměně, což se projevuje třeba tichým nepřátelským vrčením, když se na někoho zlobí.

 


Historie

Začalo to láskou Sariny a Morna. Sarina byla druidka, která bydlela ve vesnici a Morn byl lidský mladík z rodiny kočovného kupce. Potkali se jednoho jarního večera v lese. Už při prvním setkání mezi nimi přeskočila jiskra a oni se do sebe zamilovali. Druidská vesnice však byla proti jejich vztahu. Sarina se však nechtěla od Morna odloučit, a nakonec se rozhodla z vesnice odejít. Vdala se za něj, jeho rodina ji přijala a žili si moc spokojeně. V menší skupině čítající deset lidí cestovali po Alagaësii se zbožím. Když se jim narodil Arkeon měli obrovskou radost. Dítě vychovávali jak po lidském, tak druidském způsobu a matka zaučovala v magii živlů a znalosti lesa. Zatímco jiné děti žvatlaly říkanky a rozeznávaly domácí zvířata, Arkeon se učil o bylinách a jejich účincích a místo her s vrstevníky trávil většinu volného času pozorováním lesní zvěře.
Schopnost ovládat živly se u něj poprvé projevila už v pěti letech. Sarina večer připravovala maso a on si k ní přisedl a díval se do plamenů. Po chvíli plameny upoutaly veškerou jeho pozornost a on zatoužil se jich dotknout. Najednou se část plamenů pohnula a přeskočila přímo na jeho napřaženou dlaň. Matka si toho v tu chvíli zděšeně všimla a pohotově mu ruku uhasila, načež se Arkeon rozplakal. Chvilku na to si ale Sarina uvědomila, že se její syn nepopálil, ale projevil se u něj ohnivý element. Utišila chlapce a hned druhého dne u něj začala rozvíjet nové nadání.
Když však bylo Arkeonovi šest let, zasáhla ho krutá rána. Bylo to v zimě, ten rok obzvlášť tvrdé, a skupina neměla co jíst. Ve velké vánici se dostali do jeskyně a tam se schovali. Morn se vydal sehnat něco k jídlu, ale již se nevrátil. Když vánice utichla, vydali se ho hledat a našli ho mrtvého v roklině, kam nejspíš spadl, protože nebylo vidět ani na krok. Arkeon to tehdy pochopitelně těžce nesl a pořád má od té doby strach z mlhy. 
Jeho první proměna nastala v osmi letech. Ležel tehdy v podrostu a z uctivé vzdálenosti, aby nebyl ucítěn, pozoroval vlčici se dvěma hrajícími si mláďaty. Představoval si, jak s nimi dovádí, ale obával se, že když se k rodince přiblíží, vlčice mláďata schová. Proto je radši už přes hodinu pozoroval z úkrytu. Pak ale pocítil zvláštní změnu. Odtrhl pozornost od štěňat a chtěl zjistit, co se děje. Když však zvedl ruku, měl místo ní rezavou vlčí tlapku! Vylekalo ho to a chvíli ztřeštěně pobíhal sem a tam, a pak se mu podařilo změnit se zpět na člověka. Když si srovnal poplašené myšlenky, jeho nová schopnost ho ohromně zaujala. V následujících měsících zkoušel proměnu čím dál častěji a sžíval se se svou druhou podobou. Tehdy se hodně naučil o vlcích a s mnoha se seznámil.
 
Když mu bylo deset a skupina zrovna procházela někudy Dračími horami, loudal se a ztratil je z dohledu. Celý den je hledal, volal, ale nenašel. Musel tedy vymyslet, co si počne. Chvíli se toulal lesem, až narazil na město. Za hradby Kuasty nepozorovaně proklouzl a potloukal se ulicemi, najednou však našel sirotčinec. Ta žena, co zrovna hlídala děti venku, si ho všimla a okamžitě ho vzala dovnitř. V sirotčinci žil asi tři roky, dokud ho nepodpálil. Ano, přesně tak. Byl to omyl. Brzy ráno si přivstal a za domem si zkoušel ohnivá kouzla. Zapomněl ale na slaměnou střechu, ulétla mu jiskra a střecha vzplanula. On se lekl a utekl odtamtud.
 
Pak se dostal do Belatony, kde se mu podařilo si najít způsob přivydělávání, když pomáhal v pekárně. Zkoušel i jiná zaměstnání, nějakou dobu pracoval v knihovně a později se stal učněm jednoho zdejšího kováře, mistra nožíře. Práce u výhně mu šla dobře od ruky a tak u tohoto povolání zůstal. V Belatoně se, dá se říct, usadil, a strávil tu podstatnou část svého života. Ale on se nikdy nespokojí s něčím stálým. Když se jeho známý obchodník chtěl vydat se zbožím do Teirmu, poprosil ho, jestli by nemohl jet s ním. Nakonec se tam ale nedostal. V přístavním městečku, odkud měli vyplout, se rozhodl zůstat. Proč? Ucítil tam přítomnost druida.
 
Jeho podezření bylo správné. Našel tam malou dívku jménem Ka'sí, o kterou se staraly místní ženy. Přesvědčil je, aby mu ji svěřily a pak se s ní vrátil do Belatony. Moc dobře věděl, jak málo druidů je a chtěl, aby ti, kteří žijí, věděli, kým jsou. Tak jak byl kdysi vychováván on sám, vychoval i ji a cvičil ji v používání kouzel.
Někdy kolem jejího šestnáctého roku se rozhodl ji vpustit do života. Odešel a nechal ji, ať si poradí. Trochu podivná zkouška dospělosti, ale on věřil, že takto se naučí nejvíce. Ka'sí si myslela, že ji opustil, avšak on ji stále pozoroval a hlídal si ji. Když se přidala ke královské armádě, rozzlobilo ho to, ale čekal, jestli se poučí. Nakonec jí do toho stejně zasáhl a pokusil se jí vetřít do snu.
Jakmile uznal, že ji navedl na správnou cestu, přestal ji sledovat a dál pokračoval ve svých toulkách. Zvolil si cíl. Jeho rasa nesmí zmizet a on chce najít další druidy.

 

Herní historie

~ Doba temna ~

V Carvahallu se setkal s mladou druidkou Nixie a lidským lovcem Deynorem. Strávili spolu sice jen jeden den, ale přesto si oba poměrně oblíbil a rád se s nimi znovu setká.
 
Nixie také o nějaký ten čas později potkal ve společnosti kmene urgalů poblíž jezera Leona - než se nadál, mladá druidka ho představila jejich vůdci Björgovi a přemluvila ho, ať s kmenem nocuje. Svým prvním setkáním s urgaly byl Arkeon natolik vyveden z míry, že na něj ještě dlouho nezapomene.
Nixie byla na cestě za Vardeny a Arkeon se uvolil, že se k ní už jen ze zvědavosti přidá.
Druhého dne se dohodli, že si společně najdou nějakou práci, což se jim podařilo v Belatoně, kde měli pracovat jako dělníci na stavbě chrámu. Návrat do Belatony byl pro Arkeona ze začátku velmi zvláštní, ale později si uvědomil, že má koneckonců vlastní minulost ve městě již dávno za sebou a jeho jedinou starostí během pobytu pak bylo pouze, aby ho náhodou nepoznal nějaký jeho starý známý, k čemuž nakonec naštěstí nedošlo. Na stavbě však příliš dlouho nevydrželi, protože už první den ji začaly provázet podivné okolnosti a po budově procházelo cosi, co ostatní dělníci nazývali duchem nebo přízrakem. To neměli druidi zapotřebí, a tak následujícího dne z města odešli.
 
Během času stráveného spolu se Arkeon s Nixie dost sblížili a on ji tak poznal hlouběji než jen jako rozjívené a upovídané děvče, za něž ji zpočátku považoval. Ještě té noci, kdy odjeli z Belatony se ukázalo, že Nixie k němu chová vřelejší city než jen přátelství - v hostinci se odhodlala ho políbit. A tak mezi nimi začalo vznikat něco víc. Cestovali spolu dál. A pak jednoho dne přišel jeden z těch okamžiků, kdy dva lidé zcela uvolní stavidla svých emocí. Začali se líbat nehledě na to, že stojí ve vlhkém bahně a nevadilo jim to ani když se spolu svalili na zem... Možná je to bláhové a spontánní, Arkeon však nikdy nehleděl na budoucnost – vždy žil jen přítomností. A tou pro něj teď byla Nixie a nikdo jiný.
 
Po těchto událostech vyrazili na dlouhou cestu do Lesů, kde se podle Nixie možná mohli nacházet Vardenové. Naspěch rozhodně neměli – byli čerstvě zamilovaní, sami dva… Stát se mohlo leccos, a také se stalo. Jednoho krásného dne Nixie zjistila, že čeká s Arkeonem dítě. Těžko říci, kdo z nich byl víc překvapený. Nixie pochopitelně, ale i Arkeon, protože za svůj dlouhý život dospěl k přesvědčení, že nejspíš patří mezi ty druidy, kteří ani děti mít nemohou. Jenže teď jim přistál do klína tento „problém“ a ani jeden nevěděl, jak se k němu postavit. Arkeon byl připravený přijmout jakékoliv její rozhodnutí, ostatně si to sám kladl za vinu. Zmatená Nixie se s tím potřebovala vyrovnat sama a on ji znal dost dobře na to, aby věděl, že jí musí nechat prostor, aby si utříbila myšlenky. Rozešli se a on, netuše, jestli ji ještě někdy uvidí, ani jestli ho nebude nenávidět, se nyní snažil zapomenout.
 
A tak utíkal pryč od ní. Nejprve k hvozdu. Duše lesa ho vždy přijala s otevřenou náručí, avšak les je bytost jiného rázu. Mohl se do něj schovat, rozplétat tok jeho prastaré vůle, ale to bylo vše víceméně jednostranné. Hvozd neměl potřebu zabývat se jednotlivými bytostmi a už sotva chaosem, který teď vířil v Arkeonově mysli. To druid brzo nevesele pochopil a rozhodl se zaměstnat si mysl nějakým jiným způsobem.
 
Zamířil pryč z Lesů, kde na něj akorát útočily vzpomínky a na nějaký čas doufal zakotvit v Gil'eadu. Město znal, ale nikdy tam nezůstal déle, než bylo nutné. Teď doufal, že porce nových vjemů odvede jeho pozornost jinam. Což se mu dařilo, ale ne zrovna způsobem, který by očekával.
Hned na cestě se ho pokusili okrást, což bylo celkem k ničemu, protože nic neměl. Když vyvázl a dostal se k městu, vzal za vděk prací v uhelném dole, aby vydělal alespoň něco. Za tohle platili hodně dobře, ale hned první den mu bylo jasné proč. Jakmile měl dostatek peněz stranou, neskonale rád ze stísněných prostor plných štiplavého prachu a kouře unikl - sám nemohl uvěřit, že tam vydržel tak dlouho. Pronajal si dílnu a hodlal oprášit své staré řemeslo, tedy nožířství.
Už tehdy tušil, že budou trable. Gil'eadští jsou koneckonců hrdí, podezíraví a ziskuchtiví - a funguje jim to. On se jim při příchodu do města pramálo zamlouval už jako cizinec a tulák, ale když si našel práci a choval se neškodně, nakonec ho začali tolerovat. Jakmile však začal fušovat do řemesla zdejšímu nožířskému cechu, který měl rád své lidi pod kontrolou - Arkeon se vyučil jinde, zastával jiný přístup k výrobě a samotný fakt, že přišel odnikud, a tak na něj neměli žádnou páku, jim byl také trnem v oku. V tu ránu se na něj pro změnu sypaly předpisy, kontroly, pomluvy, nenápadné sabotáže... Kdykoliv jindy by s tím nejradši praštil, ale tady se snažil dál, vděčný za to, že má něco na práci.
Když se i cechovní situace trochu uklidnila a vypadalo to, že si bude moct konečně oddechnout... měl to štěstí, že se ve městě objevila partička loupežníků, kteří ho chtěli před časem okrást. A on se s tím tehdy vypořádal tak, jak uměl - sáhl po magii. Sice zjistil, že v Gil'eadu je populární Solasova církev, která horlivě potírá magii a všechno nelidské, ale to ještě netušil, co ho čeká, když ho ti kumpáni obviní z čarodějnictví.
Kdysi žertoval o tom, že by byl nerad vyhnán z Belatony s vidlemi a pochodněmi. V Gil'eadu si to chtě nechtě mohl zažít na vlastní kůži, když se jeho sousedi náhle změnili v lynčující dav a usmysleli si ho upálit. Když se v tom zmatku vzpamatoval, po tváři se mu rozlil napůl chmurný, napůl škodolibý úsměv. Nechal se dotáhnout až k narychlo přichystané hranici za městem a jakmile ji zapálili, podrobil si oheň svojí vůli a předvedl jim dost plamenného divadla na to, aby se mu z té mely podařilo uniknout. Na doutnající hranici zanechal jen své ohořelé šaty a jako vlk se vydal k Dračím horám. Lidí měl akorát po krk.
 
V horách našel menší smečku, která ho díky hojnosti potravy po nějaké době byla ochotná přijmout. I když se spokojil s pozicí omegy a alfy nijak nezpochybňoval, vůdce smečky mu ani po bezpočtu společných lovů nedůvěřoval - lépe řečeno cítil, že přítomnost velkého rudého vlka tak nějak podkopává jeho autoritu, ať už ten se o to snažil nebo ne. Neustálá agrese a útoky z jeho strany směřovaly k nevyhnutelnému souboji s jediným výsledkem, jelikož i kdyby vyhrával, Arkeon neměl žádný zájem o to alfu ho nahradit. Dřív nebo později by pak smečku stejně opustil, a to by nebylo dobré pro nikoho. Nakonec se tedy nechal vyprovokovat, porazit a smečka ho podle jeho očekávání vyhnala.
 
Opět sám, uchýlil se zase k toulání, tak jak nakonec vždycky skončil. Když se mu dostatečně zhojily rány, opustil Dračí hory a vydal se zpátky do hloubi lesů Du Weldenvarden s nejistým cílem - sám nevěděl, zkrátka šel za nosem. Po takové době strávené ve vlčí kůži bylo snadné vnímat jako oni. I když v hloubi duše sotva mohl být spokojený a vzpomínky se hlásily o slovo, vlka zaměstnávaly jiné věci a člověk mu mile rád ustoupil. Proto ho možná ani nenapadlo, že úplně nazdařbůh neputuje. Něco ho vedlo, snad Hvozd... Kdo ví, jestli by to sám rozeznal, kdyby tomu věnoval pozornost.
 
Ale bylo tomu tak, Hvozd se rozhodl ujmout se jeho osudu a znovu mu přivést do cesty Nixie, družku, s níž si byli souzeni, bez které se nakonec uchýlil k životu v podobě zvířete a málem propadl Ztracení a zcela zapomněl své lidské já. Její hlas ho přivedl zpátky právě včas, stačilo málo, a už by býval proměnu zpátky nepřežil. Jeho zmatená mysl se postupně osvobodila od vlka a on poznal, kdo před ním stojí. 
A tak se znovu shledal s láskou svého života a poprvé spatřil svého syna Dantaia. V Ellesméře ho čekalo seznámení s Nixiiným bratrem Hansem a jeho druhem. Po tom všem měl konečně čas se dostatečně zotavit z náročné proměny, která ho zanechala na pokraji sil.
První, co udělal, když se dostatečně vzchopil, bylo požádání Nixie o ruku. Už nikdy ji nechtěl znovu ztratit. Usadili se spolu v domku vyzpívaném z kmene stromu v druidské vesnici v povodí řeky Eddy, kde si časem znovu otevřel svou kovárnu. K synovi přibyla o devět let později ještě dcerka Ashsia, která žije s rodiči dodnes, zatímco již dospělý Dantaio putuje se svými strýci po Alagaesii.
 
~ Nová epocha ~
Život po boku lesního národa byl pro Arkeona velkou změnou. Za celý svůj život v podstatě nikdy nikam tak úplně nepatřil. Vyrůstal a dlouhou dobu žil mezi lidmi, ale nikdy se nemohl nazývat jedním z nich, stejně tak ani, když se proháněl po lesích s vlky. Uvnitř jeho duše byl vždycky rozkol. Potom, co málem propadl Ztracení, pochopil, že přes zanevření na celou jednu složku vlastní duše cesta nevede. Bylo na čase se konečně naučit, co to doopravdy znamená být druidem a najít harmonii mezi sebou samým a přírodní magií.
Do vesnice přinesl své umění práce s kovy, a svými výrobky pomohl o něco usnadnit zdejší každodenní život. Postupně se seznamoval s ostatními druidy. Mnohé překvapil jeho příběh - druida, který nikdy nežil podle tradic. Dával si v hlavě do pořádku to, co se nyní dozvídal, a to, co ho o druidské kultuře kdysi naučila jeho matka. Napadlo ho se na Sarinu některých Starších zeptat, ovšem bezvýsledně. Sama se nejspíš už mezi druidy nevrátila.
Když měl volnou chvíli od své dílny a zrovna přitom nemusel krotit své dvě rozdováděné děti, vydával se meditovat do hloubi zdejšího Hvozdu, s jehož vědomím se teprve musel seznámit.
 
Nyní si tedy zvyká na druidský způsob života, který mu byl odjakživa souzen, a snaží se nalézt duševní rovnováhu mezi sebou a vnitřním vlkem, protože jeho nedávný zážitek se Ztracením mu připomněl, jak nebezpečné je od sebe tyto své dvě části oddělovat. Někdy se na pár dnů vypraví za smečkami Beorských hor, kde blíže rozvíjí poznání svého vlčího patrona.
Přestože se rád znovu usadil, kvůli letům cestování si navykl nezůstávat pořád na jednom místě a Nixie to má ostatně podobně. Občas se na nějakou dobu rozloučí a vydají se každý za tím svým, aby jim domov, ač šťastný, zkrátka nezevšedněl. Arkeona to někdy zkrátka táhne jinam, ovšem vždycky má místo, kam se rád vrací.

 


Schopnosti a dovednosti

I přes svou výšku je Arkeon velmi hbitý a má smysl pro rovnováhu, těchto vlastností hojně využívá při pohybu v lese, kde se, pokud chce, pohybuje stejně tiše jako kterýkoliv lesní tvor. Není to žádný rychlý běžec, ale zato má dobrou výdrž. Jeho postava je spíše štíhlá než mohutná a na pohled nevypadá na siláka. Přesto však může silou překvapit, léta u kovadliny zpevnila jeho svaly. Boj nevyhledává, ale když už se do něčeho zaplete, radši volí boj v podobě vlka, ve které je zvyklý lovit. Když se rozzuří, může být nebezpečným protivníkem. Techniku boje se zbraněmi zná jen okrajově, pokud vůbec.
Díky své proměně má také i jako člověk, velmi citlivý čich a sluch.
Co se týče čtení a psaní, tato dovednost se mu vyhnula obloukem. Odvodí si běžné nápisy jako hostinec, pozor, zákaz, ale jinak se písmena nikdy nenaučil a ani teď o to nejeví zájem. Jako většina druidů považuje tuto schopnost za nepodstatnou.

 

Práce s kovem a výroba ostří - 4/7
Znalost bylin - 3/7
Boj s dýkou - 1/7
 
Přírodní magie - mistr
Metamorfní magie - 6/7
Elementární magie - 5/7
Vitální magie - 2/7
Magie poznání - 3/7
 
Řemeslo: Nožíř - 4/7
Tomuto oboru se s přestávkami věnuje přes třicet let a je v něm poměrně zdatný. O složení mistrovské zkoušky se nikdy nepokoušel, ale dovednostmi už se může rovnat některým mistrům.

 

 

Rodina

SarinaArkeonova matka, pokud ještě žije (což Arkeon neví, protože ji naposledy viděl před více než padesáti lety), mělo by jí být něco kolem stovky. Její stárnutí se však zastavilo v sedmnácti. Pochází z druidské vesnice, ale odešla z ní a provdala se za syna kočovného kupce, Morna. Byla talentovaná v magii živlů, nejblíže měla k vodě.
MornArkeonův otec, byl druhorozeným synem kočovného kupce Hrava. V devatenácti se zamiloval do druidky Sariny. Její vesnice však vztah neschvalovala, a tak z ní Sarina odešla. Morn se s ní oženil a jeho rodina ji přijala, od té doby byli spolu. V osmadvaceti letech ho zastihla smrt, když se jedné zimní noci kvůli mlze zřítil do rokle.
Ka'sí - Do své rodiny počítá i Ka'sí, mladou druidku, kterou vychovával.

 

Získaná rodina

Nixie Nyx Thasem - Arkeonova družka, láska a spřízněná duše. Druidka s mocným darem magie od hvozdu, jejíž druhou podobou je ohnivě oranžová vlčice. Miluje ji pro její odhodlanost a divokost, rozumí si s ní jako s nikým jiným. Jednou o ni málem přišel, když po období zamilované bezstarostnosti zjistili, že čeká dítě, a ona málem o něj, když se uchýlil k životu ve vlčí kůži a málem zapomněl vlastní já. Právě její hlas ho dokázal zachránit před Ztracením. Šťastně se shledali a Arkeon poprvé uviděl svého syna a věděl, že už se od ní nechce nikdy odloučit. Nedlouho poté ji požádal o ruku.
Dantaio Thasem – Prvorozený potomek druidského páru, který v žádném případě nebyl plánovaný a svým příchodem na svět způsobil pořádné strasti. Oba rodiče ho však bezmezně milují a strávil s nimi šťastné dětství v jejich domku v druidské vesnici. Jako druid se mění v bílého hranostaje a s prolomenou kletbou si již nemusí dělat starosti a stárne normálně jako ostatní lidé. Na prahu dospělosti opustil rodinné hnízdo a putuje po Alagaesii se svými dvěma strýci.
Ashsia Narren Thasem – Čiperná dívka, jejich druhá dcera, o devět let mladší než její bratr. Pochopitelně ještě žije s rodiči, tu a tam navštěvuje svou kmotru Narren v Dračích horách a pár měsíců v roce zas tráví u svého strýce Hanse. Jejím pravým zvířetem je užovka, s čímž moc spokojená není, ale teprve dospívá a druidí druhá podoba se konec konců mění s poznáním sebe sama. Jejím živlem je voda.

 

Známé postavy

Deynor - Lovec z Carvahallu, se kterým se spřátelil.
Björg - 
Setkat se s urgalem, a celým jeho kmenem, když už jsme u toho, je opravdu zážitek, a přesto, že jste toho spolu mnoho nenamluvili, ho z paměti jen tak nevymažete.
Narren Sne Frystinderr – Přítelkyně jeho ženy, kmotra obou dětí. Arkeon ji poznal jako praktickou a nesmlouvavou ledovou ženu. Nebýt její duchapřítomnosti, Nixie a Dantaio by tu s ním možná dnes nebyli, takže k ní chová nejhlubší vděk.
Hans Fielne – Mladý druid, bratr Nixie, přátelský muž se vzhledem chlapce; Arkeonovi zprvu nedůvěřoval, ale i tak byl k němu vždy nanejvýš zdvořilý. Časem se však seznámili a nyní spolu vychází dobře; to samé platí o Hansovu druhovi Adrisovi, který však Arkeona za přítele přijal téměř okamžitě.
 


Majetek

oblečení, starý rezavý pancíř, dýka (vlastní výroby), plášť s kápí, dřevěná píšťala, ochranný amulet od Deynora, meč z plesu, dům a kovárna v druidské vesnici v povodí Eddy

 

 


Mé další postavy

Ka'sí Hiranaë, Darius Inys Eruner

 

 

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělý
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   1 zlatý

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Správce říše