Eritai z rodu Norestů

Druh: Člověk

Pohlaví: Muž

Datum narození: 3237 v Listopadu

Věk: 25

Vzhled: Má modré oči jako nebe, do kterých mu často padají jeho delší jako noc černé vlasy, snaží si je udržet jakousi „korunkou“, kterou nosí už jenom kvůli tomu aby ukázal, že je ze šlechtického rodu.

Je slabě zarostlý vousy a na pravém uchu má stříbrnou kulatou náušnici. Eritai je stále v celku mladý, nejméně toho má ještě spoustu před sebou, pokud nezemře někde v boji, když jsme u boje, je vybaven svým věrným jeden-a-půlručním mečem Reinem. Hruď má chráněnou plátěnou zbrojí, paže, ruce a holeně má schované v černé zbroji kterou jeho praděd koupil u elfů a za celou tu dobu sloužila rodině dobře, teď je nařadě aby ji nosil on. Pod zbrojí má černou tuniku a okolo krku má uvázaný tmavě zelený plášť s kapucí. Který je ke konci již slušně potrhaný.

Nad pasem má ještě utažený červený šátek pro štěstí a pod ním pásky které drží pochvu na meč a ozdobné černé střapce.

Povaha: Eritai je svobodomyslný a pořád má hlavu v oblacích, moc toho ještě sic nezažil, ale Älagaesie na něj již určitě přichystala spoustu nástrah. Závidí Vardenům jejich volnost. "Utlačování královstvím, a stále volní." Po tom Eritai touží. Narozdíl od jeho otce není krutý a nemilosrdný. A taky ještě není tak zkušený v boji. Kdyby nebyl oděn ve zbroji někdo by mohl říct, že by ani mouše neublížil. Je klidný a přesto zbrklý, často se stává že dříve jedná než uvažuje. Někdy přemýšlí proč ještě Galbatorixe, který touží pouze po vládě neopustil a ještě horší je, že je toho opravdu schopný, a to Eritaie (vyslovujem Eritaje) štve nejvíce. A nesnáší když je něco pořád stejné, nesnáší když se věci nemění.

To slabě navazuje na jeho tvrdohlavost. Když si Eritai řekne že se věci musí změnit, nějak si to vymyslí pokud toho je schopen. Pokud ne, pouze si stěžuje, bohužel v případě Galbatorixe musí být potichu.

Historie: Jako každý (doufám jako každý), se Eritai narodil. Jeho matka bohužel během porodu zemřela, a nějaký ten měsíc to vypadalo že dokonce zemře i on, jelikož se na tento svět dostal trochu předčasně. Naštěstí se z toho vyhrabal a dnes žije. Narodil se do šlechtické rodiny Norestů, která má sídlo kousek od Dras-Leony. Jeho otec, krutý válečník, ho začal trénovat již od doby, kdy měl Eritai 5 let. Dnes, je ale jeho otec mrtvý, zemřel v bitvě u Ellesméry, kdy Galbatorix vytáhnul s armádou do lesů Du Werdenvarden. Všechno zdědil Eritai, jelikož byl jedináček. Včetně meče Resta, který byl jeho dědy a byl vystaven nad krbem, otec jej nepoužíval jelikož o něm říkal že je proklet dušema těch, které jeho děd zabil. Také zdědil elfské brnění, které zas koupil jeho praděd u elfů. Když byl na kraji Du Weldenvarden. Podrobnosti nejsou známy, dnes je Eritai používá denně. A vzpomínky na svoje dětství tak nějak „vymazal“. V boji je sice stále dobrý, ale na to jak se k němu otec choval, chtěl zapomenout. Eritai dostal jednou zprávu od Galbatorixe, která mu nabízela se zapojit do jeho armády,aby pokračoval v dobré pověsti jeho rodu ve službách Galbatorixe, on ho ale odmítl tím, že prozatím nechce bojovat. Kdyby to byl prosťáček, tak se Galbatorix ani neptá, ale dal mu měsíc na rozmyšlenou, buď příjde sám, nebo bude v nejhorším do armády dotáhnut. Takže stejně neměl na výběr. Přece jenom během dvou týdnů radši souhlasil. V dnešní době ale plánuje, že bude desertovat a vydá se do částí světa do kterých by si někteří mohli jenom zdát. Má v plánu navštívit nekonečné lesy Du Weldenvarden, také majestátné hory Beorské,kde žijí bájní trpaslíci a nakonec se stavit u Vardenů a připojit se k nim, a do Galbatorixova království se nejradši nevrátit, pokud to nebude za účelem útoku. Jednoho jarního dne se konečně rozhodl. Rozhodl se opustit Galbatorixe. Nejprv musel najít někoho,kdo odkoupí sídlo jeho rodiny. Vše bylo připraveno na odvoz, už to byl pouze jenom boj s časem. Kdyby na to totiž přišel kdokoliv v okolí Galbatorixe, či Galbatorix, vypadalo by to divně a žádné rozumné vysvětlení není. Naštěstí se mu našlo po týdnu najít šlechtice který chtěl koupit sídlo na území království či rovnou vyměnit za jeho sídlo. A to se náramně hodilo. Eritai měl opravdu štěstí, najít někoho takového. Sídlo onoho šlechtice bylo dokonce v Surdě. Naštěstí se povedlo, na jeho zámery se neptal stejně jako on se neptal Eritaie. V nejbližší době se tam přestěhoval, musel ovšem v utajení nebo s penězmi a podplatit různé strážné. Vybral si ale první možnost. Ve voze naložený oblečením, různými cenostmi a jeho zbrojí, se vydal za hranice do jeho nového sídla. Když tam dorazil, bylo o trochu menší než jeho předchozí, ale postačilo. Hlavně bylo nejméně pět mil za hranicemi. Ani se Surdany nebyl problém, což se mu zdálo divné. Ale byl rád že tomu tak bylo. 

Ze hry: …

Rodina: ---nemá rodinu, pouze sluhy v sídle---

Schopnosti: Slušné šermování, katastrofální střílení z luku.

Majetek: Sídlo za hranicemi Surdy "Havraní trůn". Meč Rest, Elfské brnění a nějaké to bohatství. A jednoduchý luk, k tomu pár šípů. Měšec z několika mincemi. Malou dýku. Klíč od brány k "Havranímu trůnu".

PS: Mohu poprosit hráče kteří si můj životopis přečtou, kdyby našli nějakou chybku či cokoliv jiného, napište do komentů. Budu vám za to moc vděčný.

Eritai Norest/Raznë a Lina Adurn