Lesy

 

Kde nejsou samé skály, najde se kousek lesa. V údolí najdete spíše listnaté, s narůstající výškou potom převažují jehličnaté lesy a na těch nejvyšších místech už často přežije jen nízká kleč, někdy ani ta ne. Poblíž města jsou lesy ovšem opravdu nádherné. Není výjimkou zahlédnout tu zvěř, poklidně se pasoucí na nějaké malé mýtince. Koruny stromů jsou vždy obsazeny ptactvem, které nepřestane koncertovat dokud je na nebi vidět slunce.

Opište kód z obrázku
22.04.2020 00:03 Odpovědět
Jizva Garsat

*Garsat se pomalou chůzí procházel po lese, nikdy životě neviděl tak krásný a živí les. Zvěř kolem něj procházela bez povšimnutí, slunce posílalo paprsky slunce přes husté listnaté koruny vrostlých stromů. Pomalu se blížil k rozcestí které rozdělovalo pěšinku na dvě cesty. Než si stihl vybrat, začali se ozývat jeho staré rány. Dobelhal se ke spadlém dubu.Sundal svou látkovou kápi a hodil jí na zem. Pomalým pohybem si lehl na zem pokrytou spadaným listí, z kápě si udělal provizorní polštář. Z brašny vytáhl kožený vak, otevřel pomocí zubů korkový špunt, a napil se. Byla to medovina kterou koupil od místního krčmáře. Každým douškem přemýšlel nad svým životem, nad životem vraha,jeho cesta už končí. Je už dost starý na to aby zabíjel lidi za peníze, a v životě se nic jiného nenaučil. Jak začal mizet medovina tak Garsata byl čim dál ospalejší, až ho spánek zdolal.

26.03.2020 16:18 Odpovědět
Aronel

*Ležela jsem v trávě a nechala slunce hladit mi sametově jemnou pokožku, která byla celkem bledá. Na sobě jsem měla zelené šaty jednoduchého stylu, jak se patřilo do Lesů, ale věděla jsem, že v lesích nejsem. Zjistila jsem to před pár hodinami, kdy jsem se zde probudila po svém...úmrtí. To bylo poslední co jsem si pamatovala. Bříško jsem měla znovu ploché, ale tušila jsem, že teď nám je oběma dobře. Zjistila jsem, že se zde vždy někdo objeví a pak zase zmizí a když se objeví znovu, tak si to tu mnohdy ani nepamatuje. Jakoby byl náměsíčný. Pokrčila jsem rameny a posadila se v měkkém mechu. Bosými chodidly jsem se zanořila do trsu trávy poblíž a prohnětla jej prsty. Dnešní sluneční den byl příjemně teplý i tady ve stínu stromů.*

30.03.2020 22:12 Odpovědět
Rad Lora Gerlingová

*V lese bylo oproti rušnému městu příjemné ticho, jen ševelení listí ve větru a cvrlikání ptáků bylo slyšet. Našlapovala měkce na zem pokrytou mechovým kobercem. Slunce prosvítalo mezi větvemi stromů a paprsky dopadaly na rozmanité květiny, kterých si pár nasbírala, i na kámen kde se vyhřívala malá ještěrka. Hrála všemi odstíny zelené, ale než se k ní dokázala přiblížit ještěrka zmizela kdesi mezi kamením. (Škoda) pomyslela si a když vzhlédla uviděla mezi stromovím nějaký pohyb. Opatrně se vydala tím směrem a když přišla blíž spatřila mladou a krásnou ženu s vlasy jako planoucí oheň a v šatech zelených jako borovicové jehličí. Vypadala téměř jako víla, ale na ty Rad příliš nevěřila. Pomalu k ní došla.* Zdravím* pravila a jelikož se jí zdálo, že tam ta žena sedí uprostřed lesa, a k tomu bosá, trochu ztraceně ještě dodala* Nepotřebujete pomoct?

15.04.2020 23:31 Odpovědět
Aronel

*Se zakloněnou hlavou jsem na tvář nechala dopadat slunečnou mozaiku, která mě až hladila po tváři a hrdle. Ucítila jsem pohled, což jsem se naučila v dobách na zámku. Když osoba promluvila, tak jsem sklopila hlavu a otevřela oči. S lehkým úsměvem jsem se na ni otočila a přikývla.*Krásný den, viďte?*Odpovím na pozdrav, ale na její otázku ne. Nepotřebuji pomoc. Posledních pár let jsem žila v elfských lesích, mezi elfy, kteří mou rodinu zpočátku nepřijímali a ani nechtěli přijímat. Takže má odpověď by zněla ne, pakliže bych ji pronesla nahlas. Žena přede mnou působila jistě, hrdě, což jen dokazovala její vzpřímená ramena, která tlačila jistě lopatkami k sobě. Byla vysoká - o dost vyšší než já od pohledu. Hnědé vlasy do půli zad a modrozelené oči, které by byly splynuly s pozadím, kdyby nebyly v její světlé tváři.*

18.04.2020 14:10 Odpovědět
Rad Lora Gerlingová

*Les jemně šuměl, ptáci cvrlikali a vše působilo velmi zenovým dojmem.*Ano to je.*Přitakala té záhadné ženě. Ta jí sice na pozdrav odpověděla, ale na otázku již ne, buď jí přeslechla nebo nechtěla odpovídat, kdo ví. Rad zajímalo kdo to je a malý, trochu naivní hlásek, jí ponoukal, že by to přeci jen mohla být nějaká lesní víla. Působila, jako by do tohoto lesa patřila, nebo ne? Znovu si jí prohlédla - dlouhé zářivé vlasy, krásná tvář, avšak s pár jemnými vráskami. Mají víly vrásky? Spousta otázek a žádné odpovědi, a proto se zkusmo zeptala.*Vy žijete v těchto lesích?*A rukou obsáhlá okolní stromy. Paprsky světla tančily na jejich lístcích. Slunce se na své pouti oblohou dostalo už dosti vysoko, táhlo k polední. Rad s sebou měla chléb, kus sýra a uzeného a cestou lesem nasbírala i nějaké ty jahody a brusinky.*Nechci vás rušit, ale napadlo mně - nedáte si se mnou oběd?*Nabídla cizince s úsměvem a očima sjela na svou brašnou, kterou měla přehozenou přes rameno, a doufala, že její nabídku neodmítne.

18.04.2020 20:11 Odpovědět
Aronel

*Žena naproti mě působila dobrosrdečně a leč přívětivě, tak její oči vyzařovaly nějaký smutek. Musela být dozajista starší než-li já, ale přesto byla svým způsobem krásná. A byla člověk. Bylo tak zvláštní slyšet někoho jiného, než mé děti a manžela, mluvit lidským dialektem. Její otázka je poněkud obsáhla, protože to vypadá, jakoby si chtěla něco ujasnit. Možná měla nějakou teorii a chtěla si ji ověřit?*Ne.*Odpovím mírně ale tak abych ji neponížila. Nežiji v lese. Už ne, ale ze zvyku tady trávím většinu volného času. Na hranici města mám malé podkrovíčko, které mi patří. Není zde dřina zaplatit si vlastní místnůstku. Z nějakého důvodu je tu vše směšně levné. A mě se na okraji líbí. Je to blízko do bezpečného přístavu, kterým pro mě les je. Je jako mé krovky. Gil'ead mi pramálo nechybí se svým hlukem, luxusem a povinnostmi. Na pozvání k obědu se usměji.*No pokud vám zbyde dostatek i pro vás tak ráda příjmu.*Odpovím zdvořile a mrknu na ni.*

11.05.2020 17:51 Odpovědět
Rad Lora Gerlingová

Už ne? Vy jste žila v lese? *zeptala se se zvídavým tónem* nechci vyzvídat, ale zní to zajímavě* pousmála se ještě. *Paní souhlasila s její nabídkou, a tak si k ní Rad přisedla a vyndala obsah své brašny. Usmála se na svou “spoluhodovnici“ a mírným pokynutím ruky jí vyzvala ať si nabídne. * Mohu se zeptat, jak zní vaše jméno? * zeptala se, protože jí přišlo vhodné vědět jméno osoby se kterou dnes stráví čas oběda. Mezi tím si ulomila část chleba a sýra a pustila se do jídla. *

12.05.2020 13:49 Odpovědět
Aronel

*Žena naproti mě byla vcelku zvídavá, a tak jsem pokrčila rameny a odpověděla zcela upřímně.*Ne vždycky - jsem z města - ale ano chvíli jsem žila u elfů s manželem a dětmi.*Usměji se. Jestlipak slyšela o hraběnce Gil'eadské, která si vzala elfa a k tomu Dračího jezdce...a měla s ním tři děti...A pokud...co se o ní všechno muselo roznášet díky Solasově církvi? Nakloním se a odlomím si malý kousek chleba a sýra. Nu...co mi v lesích chybělo nejvíce bylo maso, které jsem dopřávala jen tu a tam dětem kvůli vývoje, a vidím, že lidská žena si ho přinesla do lesů v podobě uzeného. Z nějakého důvodu mě však neomámila jeho vůně a ani jsem na něj neměla příliš chuť.*Jmenuji se Aronel. A vy?*Opáčím a podívám se jí zpříma do očí. Narozena jako Aronel I. Gil'eadská, po svatbě Aronel I. Eruner Gil'eadská, po vyhnání Aronel Eruner.*

17.05.2020 21:39 Odpovědět
Rad Lora Gerlingová

O, to muselo být zajímavé… a dobrodružné. Já vždy žila ve městě. *Odpověděla na její zmínku o životě v lesích. *Vy máte děti? Povězte mi, prosím, o nich. *Požádala a při zmínce dětí jí přes tvář přeběhlo nadšení, zároveň však i zármutek. Sama děti neměla a toužebně si je přála, nejen kvůli tomu, aby potěšila svého muže, ale i proto že děti měla velmi ráda. Rychle se podívala směrem mezi okolní stromy, aby tyto emoce zakryla. Párkrát zamrkala a smutek z jejích očí se vytratil. Během hovoru ujídala trochu od všeho, co s sebou přinesla ale i malých plodů lesa. Pár si jich dala do dlaně a po jednom z nich uzobávala. Když se však žena začala představovat, přesměrovala svou pozornost z rozevřené dlaně zpět na ní. *Já jsem Rad. Rad Lora Gerlingová. Moc mě těší. *Představila se s milým úsměvem a mírným pokývnutí hlavy.

18.06.2020 23:33 Odpovědět
Aronel

Těší mě.*Pousměji se a chvilku v tichosti jím, než dožvýkám sousto a promluvím.*Abych odpověděla na vaši otázku...ano mám děti. Tři. Dvě dvojčata - chlapce. Jsou jako den a noc. Jejich otec je elf - dračí jezdec. Díky někdejšímu původu má každé z mých dětí dvě jména.*Usměji se a trochu posmutním když si uvědomím, že užje neuvidím.*Nejstarší je Magnus Darren. Je tmavovlasý a má tetování. Vždy tíhnul více k magii.*Vybavím si prvního z dvojčat a vzpomenu si na to, jak moc se jeho tvář podobala mé.*Druhý se jmenuje Darius Inys. Je světlovlasý a je to pravý válečník. Meč je jako...no prodloužení ruky. Snad ho to jednou nepřivede k záhubě.*Povzdechnu si a zastrčím si uvolněný pramen za ucho.*A nakonec má o dva roky mladší dcera. Eleanora Melory. Podobá se nejvíc na mě. Je zo zrzečka. A všichni mají modré oči. A samozřejmě napůl elfský a napůl lidský původ.*Uculí se, ale své čtvrté nenarozené dítě ani svou a jeho smrt nezmíní.*A vy máte rodinu, Rad?

14.07.2020 21:47 Odpovědět
Rad Lora Gerlingová

*Pozorně poslouchala, co jí Aronel vyprávěla a uvnitř ní vzplanula jiskřička závisti nad tím, že má děti*S manželem zatím děti nemáme... jestli se ptáte na toto, ale moc bych si nějaké přála. Mít třeba tři jako vy by bylo krásné, přeji vám to. * Řekla se smutným výrazem v očích, ale rychle zamrkala a opět se v nich objevil plamínek radosti* No, ale já mám ještě sestru a bratra* poznamenala s úsměvem. * Oba jsou mladší, se sestrou jsme si vždy dobře rozuměli, je upovídanější než já a často se směje a bratr je všudybyl, i když zatím hlavně prstem na mapě a také je občas trochu náladový* doplnila. *Váš manžel je dračí jezdec? To zní ohromně zajímavě a dobrodružně. * pravila se zasněným tónem v hlase * Povězte mi o tom prosím něco. * Dodala a dala si ještě něco z jejich skromné luční hostiny. *

16.07.2020 19:19 Odpovědět
Aronel

Budu doufat, že se vám dostane štěstí mít děti.*Stočím mimoděk koutky vzhůru a sklopím oči k jídlu, ze kterého si ukousnu. Když zmíní sestru, tak trochu posmutním, ale...možná ji zde najdu!*Taky jsem jednu měla...*Hlesnu jen a nechám si položit otázky. Musím se nad nimi usmát.*Víte...Zira - jeho dračice - se o něj vždy starala a věděla o něm všechno. Jejich duše jsou propojeny a sdílí také myšlenky...Každopádně o tom jaké to je letět na drakovi by vám mohla vyprávět Elena...ta na Ziře trávila hodně času. Ale taky má lvici, která vám umí mluvit v hlavě.*Zasměji se, protože to musí znít absurdně pro někoho, kdo se nesetkává s magií, jako já.*Každopádně dobrodružstvím bylo dostat se bezpečně do elfských lesů, když jezdce vyhnali.*Poznamenám a potom se na Rad usměji a navrhnu jí, ať mi tyká. Už přeci nejsem hraběnka, komtesa.*

10.05.2019 23:02 Odpovědět
Mukísek

*Pomalým krokem dojde do lesa, kde se pomaličku prochází cestičkou která jí vede, na jedno oblíbené místo. Když dorazí,posadí se na pařez, kde i začne trošku broukat* Počasí krásné a to ticho. * Po chvilce broukání začne poslouchat zvuky zvířat a poté se zamyslela a s pařezu si lehla do mechu, který byl všude kolem ní a usnula* Po hodině jí vzbudilo divné šramotání a také se hned zvedla* No pomaličku půjdeme asi k městu. *Poté se vydala cestičko směrem k městu a stále poslouchala zpěv ptáků a také šumění stromů*

14.08.2018 13:31 Odpovědět
Mimi

*S najväčšou pokorou vstupuje do lesa, s ktorého behá mráz po chrbte. Prechádza cestičkou vychodenou lesnými zvieratami a pritom sa snaží zapamätať si všetky kvety a stromy, ktoré cestou stretne. Ocitla sa tu prvý krát, a nikdy nevidela toľko krásy a nádhery. Rozpaží ruky a predvedie pár tanečných krokov, ktoré sa naučila doma. Tancuje a smeje sa na celý veľký les, a pritom si vôbec neuvedomuje, že ju niekto môže počuť.

09.08.2018 15:09 Odpovědět
Irwin

*Potichu vejde do lesa. Opatrně, aby nerozrušil velké množství zvířat, se vydal hlouběji po stezce do nitra lesa. Po asi půl hodině došel na svou oblíbenou mýtinu, kterou objevil před asi třemi týdny. Pohodlně se usadil na měkký mech a přiložil flétnu k ústům. Ještě chvíli naslouchal zvukům lesa a poté na těchto základech začal hrát. Hluboké tóny se začaly rozléhat mezi stromy a nejedno zvíře se zastavilo a naslouchalo jeho hudbě. Hrál a hrál dokud mu nezačal docházet dech a jeho prsty nezačaly být unavené. Pak, když přestal, natáhl se do mechu a ještě chvíli si vychutnával harmonii lesa. Pak se pomalu zvedl a neochotně se vypravil domů.*