TOPlist

Aronel I. Gil´eadská

Začátečník 3327 Mistr

Napsal: Aronel | Kategorie: Lidé - Žena
Dne: 31.05.2015 16:58:21 FB



Aronel I. Gil’eadská

Jméno

 Aronel I. Gil'leadská, nyní je však nejen první nositelkou tohoto jména v rodině hrabat z Gil’eadu, ale také mezi Erunery, do jejichž rodiny se teprve nedávno přivdala.

Meldon ji důvěrně přezdívá „Et Ilian” (tedy Mé štěstí) a Ibis jí říká Ary, matka jí ovšem říkávala Nela, ale to už je velmi dávno.

Titul

Hraběnka města Gil'ead, manželka Šerochodce, Zrádce a Jezdce

Motto

„Je zhola zbytečné se ptát, zda-li má život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme.” 

Rodové motto: „Cílem moci je moc.”

Datum narození

1. Duhovce roku 3247

Náboženství

 Už od malé dívenky ji vychovávali v přísné víře v boha Solase. Tehdy se jí hrozně líbil příběh, který jí vyprávěla maminka na dobrou noc a také úkolebavka... Dnes už ale je tato víra v jejím srdci zapomenuta, z důvodu zklamání. Oficiálně byla po smrti matky ještě nějakou dobu pod jeho ochranou, ale nyní už drby prosákly za zdi zámku a ví se, že je nevěřící. No a manželství s elfem tomu také zrovna nepomáhá.

Strana

Jako malou ji fascinovaly pohádky o odboji, které jí chůvy vyprávěly, ale díky nim a jejich pozvrácenému ději budovali k Vardenům uvnitř malé holčičky odpor. Ovšem že tomu napomohlo i to, že její otec rukou jednoho z nich zemřel.

Jako starší si však začala uvědomovat různé fakty. Jakože u krále jí nikdy nic nechybělo. Už od mala žila přeci v dostatku, měla spolehlivé služebnictvo a vojsko okolo sebe, kteří jí poskytovali nejlepší ochranu a péči, jakou kdy mohla žádat. Lid k ní vzhlíží s láskou a důvěrou, ačkoliv je žena a ještě k tomu mladičká. Šlechta k ní chová stejně jako ostatní respekt, alespoň na venek, a uznává její vyšší postavení a nijak ho nepodrývá před poddanými. Aronel si také může leccos dovolit díky penězům, se kterými ona a její dvůr umí nakládat tak, aby se jich více vrátilo než dalo. Což se o mnoha dvorech říci nedá, jelikož tam obvykle žijí jen povrchní a rozhazovační nafoukanci. Ale u ní ne. Hraběnka si pečlivě hlídá, kdo má v jejím zámku azyl a na kolik si jej zaslouží. Proto ví, že na straně království je nejvíce v bezpečí a dostatku.

 

Vzhled

Aronel už ztratila dětské rysy, které pro ni byly dříve charakteristické. Rusé vlasy se zlatým nádechem už nenechává rozpuštěné tak, že se mírně vlní kolem oválné, možná trochu protáhlejší tváře s náznakem hranaté brady, až kousek pod lopatky, protože jí bylo velice rázně vysvětleno, že takto nosí vlasy prosté dívky, ale ty její musí být vždy nějak upraveny. Když je však takto chce, tak to obejde sepnutím některých pramenů vzadu, které se propojí jako větvený strom, do jednoho hustého pramenu.. Tu a tam je sepne do vysokých drdolů, aby působila vyšší, či je jinak sepne, aby jí nepadaly do tváře a tím také dodržela etiketu šlechticů. Pod vyšším čelem se nachází její poklady. Těmi jsou poměrně velké, zářivé, leč studené, světle modré oči, kolem nichž jako jediné zvýraznění slouží tmavé a dlouhé řasy - jen pokud potřebuje působit jako panovnice, tak si je obtáhne černou linkou na víčkách, lehce protaženou, takže působí jakoby kočičí a víčka má překryté lehkými kouřovými stíny (viz. Rodina -> dvorní alchymista). Jejich pohled umí být stejně  tak láskyplný a něžný jako přísný a hrdý. Dále nos - téměř rovný, téměř dokonalý, jeho kořen není příliš široký, a tak působí elegantně. Dalším bodem pozornosti se v něžné a na její věk půvabné tváři stávají krásně vykrojené rty s přirozeně růžovou barvou, čas od času je však překryje kontrastní rudá barva, která ještě zvýrazní její poměrně bledou pleť. Postavy je štíhlé, možná více než před tím, ale nikoliv vychrtlé. Na pažích i bříšku najdete svaly, které vychrtlost popírají, ale popírají i plnoštíhlost, nato je jich příliš málo. Aronel má už vyspělé ženské křivky, směřující pánské pohledy na středně velká, oblá a pevná ňadra, některé pohledy také pozorují mírně zaoblené boky. Aronel není příliš vysoká, ale není ani nejdrobnější. Od dob kdy jí bylo šestnáct se dosti vytáhla a nyní měří metr sedmdesát. Váhově na tom taky není nejhůř, ale je na svou výšku celkem lehká. Ale což. Alespoň může jíst co chce, aniž by se to na ní nějak poznamenalo. Jediná chyba, kterou ovšem nosí s hrdostí, je mírně vystouplá, nyní už tenká, bílá klikatá jizva, jako památka na setkání s divokou dračicí Ašraiou. Táhne se téměř přes celé záda. Od lopatek téměř ke kostrči. Nyní se tato mladá žena stala pro některé muže středem zájmu a chtějí se dostat do její přízně, ale to se u Aronel povede jen těžko, jelikož je svému muži oddaná.

 

Mladá hraběnka je nádherná snad ve všem, co na sobě má. Když má korzet, tak její ňadra se z nich vydouvají, až má obavy, že by vypadly. Tohle v kontrastu s jejím útlým pasem a o něco širšími boky se pak stává středobodem pozornosti jakkoliv starých pánů. A taky jakkoliv vysoko postavených. Obzvlášť má-li krinolínu, tak je její štíhlý pas velice výrazný, až skoro láká, aby byl pevně uchopen a již nepuštěn. Pokud má toto, tak samozřejmě má i jakési bodyčko, nahrazující spodní prádlo, přes které jsou jednoduché bílé šaty - spodnička - a až na ně se dá konstrukce a korzet a přes ně natáhne svou róbu. Tu a tam to bývají rudé šaty s výšivkami, jindy zase temně modré se zlatými pruhy látky a jindy šaty s krajkami. Má mnoho pestrobarevných šatů určených k nošení s korzetem a krinolínou. Obvykle k nim nosí vysoko vyčesané vlasy skryté síťkou a na nohou jehlové podpatky, aby působila o dost vyšší. 

Pak jsou zde dny, kdy se nesetkává s celým dvorem a nebo má poměrně volno. To pak nosí jen spodní prádlo a žádné spodničky - rovnou šaty. Tyto šaty bývají volnější, méně obepínavé, přesto však dost na to, aby člověk nemusel vyvinout příliš kreativity pro představení si její postavy. Čas od času tyto šaty mívají vzadu hluboký výstřih odhalující část - až na klikatou jizvu - hebkých a neporušených záda. Někdy je zakrytí zad neúplné - tedy tvořené umně stvořenou krajkou, skrze kterou prosvítají plošky kůže. Vlasy si nechává mnohdy rozpuštěné, ae přesto upravené do jemného a složitého účesu, či jen ledabyle sepnuté do  jednoduchých drdolů upozorňujících na ladnou labutí šíji. Alarmující je tento pohled v případě vysoko vyčesaných vlasů, mnohdy skrytých pod síťkou, aby se neuvolnily. Mívá nejčastěji jen nízký podpatek (dokud nechce působit vyšší), sandály a nebo nízké, dámské boty pro jízdu na koni.

A konečně jsme se dostali k její vášni. Miluje sedět na koni. A nelíbí se jí na něm jezdit v šatech. Proto má několikero páru speciálně na ni ušitých kazajek, vest, halen, kalhot a vysokých jezdeckých bot. Od nejzdobnějších a nejhonosnějších po nejvíce obyčejné. 

A když nastane zima, tak v jejím šatníku visí mnoho nepromokavých plášťů, huňatých kožichů, či teplých zimních kabátů, které odpuzují vodu. 

Noci tráví podobně jako každá šlechtična oděna do dlouhých, cudných košilek, přes které přehazuje saténové, krajkové, v případě zimy i teplé a těžké brokátové župánky.

 

Její svatební šaty se ovšem morálním a společenským zásadám lidského dvoru poněkud vymykaly, protože se jejich střih dosti podobal elfským a navrhoval je její manžel. Na prsteníčku levé ruky od té doby nosí také kroužek označující její mnželský stav - zlatý kroužek s podivně modrým kamenem - tedy zkamenělým kouskem škorpioní kůže, který je však doň umně zasazen. V účesu měla sožitou sponu s mnoha kameny, které při nasvícení vrhají z každé své strany průzračný paprsek zachyceného světla.

 

Povaha

Hraběnka - „Mladá. Vznešená. Půvabná. Vřelá. Držící si odstup. Chytrá.” 

Toto by o mladé dívce jejího formátu řeklo mnoho lidí jejího dvoru. Zejména zástupci mužského pohlaví, kteří obzvláště vroucně touží po tom, aby to byla jejich ruka, kterou Aronel sevře před oltářem. Na první pohled působí jako schopná mladá žena, která ví, jak se ve špíně intrik, lží a podvodů chodí a koupe. Jakoby v tom uměla plavat. A pokud jste šikovní, tak vám nedá moc práce prohlédnout tímto odměřeným, autoritativním vystupováním, aby jste přišli na to, že se v tom stále učí chodit a sice neuslyšeli třesoucí se dětský hlas, ale jistý a pevný příkaz panovnice, která však nechává věty jistým způsobem pootevřené, jakoby byla zvyklá  o splnění požádat. Ona. A žádat. Nesmyslné však? I když ona působí velice smyslně… a všímavě. Vláda obsahuje dvě strany jedné mince - cukr a bič. A Aronel prozatím nemá ani ponětí, že cukr nemusí být vždy ta správná volba. Zdvořilý výraz v jejím obličeji však už neprokouknete tak lehce. A hloubku jejich chladně hřejivých očí také ne. Na to je v nich příliš...emocí, moudrosti, zmatení, strachu, odhodlání… a barvy nebe. Takové ve které hledáte mráčky s obrázky králíčků přivádějících vás na myšlenku, zda dívka před vámi doopravdy nemůže být zkušená intrikářka. Jako kartářka. Iluzionistka, která vás donutí vidět svět tak, jak si to přeje ona. Že vás postrčí k myšlence, že je slabá. Což nedokazuje její jizva na zádech, kterou - pokud to šaty dovolí - vám s hrdostí vystaví na oděv, aby jste se pokochali. A ještě hrdě vystrčí bradu, semkne přísně rty a hrdě se vyrovná v páteři, aby vás snad přesvědčila ještě více, že není vše jak vypadá. Přesto něco na jejím „přísném” vzhledu a vystupování tak úplně nesedí. Možná to, že je milá na služebnictvo a skoro všechny okolo, či snad jejími milými úsměvy...kdo ví.

 

Jezdkyně - „Silná. Odvážná. Vytrvalá. Přidrzlá. Zvědavá. Půvabná. Soutěživá. Tvrdohlavá.”

To je něco, co by o ní řekl její nejlepší přítel Ibis. Když jsem říkala, že nic není tak, jak se může zdát, tak o něčem to platí. Aronel je velice usměvavý a otevřený člověk, který strašně nerad skrývá své opravdové emoce, avšak zvládne přesvědčit o tom, že to co vidíte není pravda. Skryje se. Uteče jako laň. Ráda se dívá do očí. Kdo uhne dříve, ten se podřídil. Málokomu uhne pohledem, aby se podřídila. Maximálně pokud se jí dotyčný líbí. Nechce problémy. Pohled do očí pro ni znamená jakési neverbální svolení k polibku. A to si nemůže dovolit. Když odhodí masku a sundá si korzet, tak nejen že se uvolní ona a cítí se pohodlněji naopak také je rozpustilejší, přidrzlejší a zaujatější. Nikdy se však nedá říct, zda svými myšlenkami, zpěvem ptáků venku nebo tím, co jí vypravíte. Nemůžete si být jistí, že vás poslouchá, ani když se vám dívá do očí. Nikdy. Její oči jsou svým způsobem vždy smutné, stejně jako její nitro, ale vypadá, že je zcela odhodlaná se s tím poprat a neprohrát na plné čáře. Má odvahu, má sebevědomí a nevinnost dítěte. A je příliš upřímná a zvědavá, což tu a tam vede k problémům, které se musí vyžehlit. Ráda závodí v jízdě na koni. Na očích a úsměvu jí jde vždy poznat, že jste vždy trefili do černého - nešlápli vedle -, když se jí zeptáte na jízdu na koni. Nezáleží na tom jak je venku. Jízda je prostě její vášeň. Jediná svoboda, kterou jako dívka šlechtického původu připoutaná povinnostmi a korunovaná na jejich rozhřešitelku, může mít. A patřičně si ji užívá. Přesto umí zákeřně překvapit s malou dýkou, kterou někde ukrývá a vy do poslední chvíle nevíte kde. Je s ní šikovná a dojem bezbrannosti kazí to, že vypadá, jakoby věděla, co dělá a jak to dělá. A možná opravdu ví. Minimálně v rozsahu svých drobných zkušeností. Přesto je chytrá a ví, kdy je lepší nepokoušet svůj život činy a snažit se jej spasit slovy. Diplomacií, v níž neumí chodit. Mimo to je však dost výřečná a zvědavá. Snad až nenechavá.Ah, už jsem to říkala? To nevadí. Ona je stejně dvojnásobně zvědavá, než aby to bylo zmíněno pouze jednou. A za svou pravdou, že taková není si s humorem tvrdohlavě stojí, i když...na okamžik se vám zdá, že v jejích očích...co to bylo? Záblesk smutku? Sebenenávisti k tomu jaká je?...Ne, ne to se vám jen zdálo...nebo snad…? Když zrovna nejezdí, tak ji často najdete v knihovně, nebo kdekoliv u knihy, či třeba na zahradě u rybníčka. Pokud však nechce být nalezena, tak se skryje v altánku mezi stromy, který jen a jen pro ni vytvořil její manžel.

 

Svíčka - „Nejistá. Naivní. Nečistá. Nezpůsobilá. Důvěřivá. Oddaná. Slabá. Milující. Rozpolcená.”

Aronel ve skutečnosti není tak vyrovnaný, bezstarostný a šťastný člověk. Je vlastně dost možná podobná svému manželi - tím jak je labilní. Už dlouho se to však neprojevilo, díky tomu, že si zachovává klid. Někde doopravdy hluboko je pohřbené šílenství vyvolané smrtí matky. Aronel se ho bojí a ví o něm, ale neví co ho drží potlačené a jak dlouho takové zůstane. Neměnné, klidné, uspané. Je to její největší démon. Mimo to stálým a neměnným faktem zůstává její přátelskost a trpělivost. Je hovorná a ráda se svěřuje - o všem mimo své občasné noční běsy. Miluje tanec podobně jako jízdu na koni a je v tom dobrá. A co víc - ví to. To, že zná své kvality a slabosti ji činí dostatečně silnou a atraktivní pro to, aby odolávala světu tam venku za zdmi města Gil’ead. Tvrdohlavost nejspíše zdědila po rodičích, ale kdo ví odkud se vzala její láska k magickým věcem. Přeci jen teď s jednou takovou magickou věcí - tedy bytostí - je spjata poutem manželského svazku. I když si je jistá, že Meldon k ní necítí tak čistou lásku jako ona k němu, tak je s ním šťastná. Nedá se říct, že její mysl je neposkvrněná jako labutí perutě. Ona sama si myslí, že je poskvrněná tím, že -sic nedobrovolně - sdílela lože s mužem před svatbou. Nevěří si tak, jak by mohla, protože uvnitř ní hlodá plamínek pochybnosti o tom, zda všechno zvládne, ale její odvaha je na tak křehkou bytost neskutečná. Miluje smích. Miluje snění a pohádky. Co je špatného na tom dovolit si věřit ve vítězství dobra? Je možná bláhová, ale ví co chce. Nevinná možná není po tom všem, co se jí stalo, ale věří, že zítřky přinesou nový začátek. Chce vykročit do každého dne s úsměvem a neohlížet se za minulostí. Žít přítomností. Užít si ten jeden život, který má a vyždímat z něj vše, co jde. Trpět, smát se, milovat, zpívat, tančit, plakat, být trochu bláznivá, uhánět s větrem o závod, padat a znovu se zvedat...hlavně žít. Každý moment, který jí osud přidělil do pomyslného poháru s životem. Nedívat se na následky jako na chyby, ale jako na zkušenost. I špatná zkušenost je zkušenost. A být nejlepší verzí sebe sama. Najít svou pravdu a vykřičet ji do světa. Vykřičet beze strachu: “To jsem já a nebojím se tě světe! Jsem taková a ne jiná, tak tady mne máš a pokoušej mě svými ranami a shazuj mne na dno, ale věz, že já se znovu postavím a vystavím na něm základy a  na nich zámek schody tak vysoko, že už mne dolů nesundáš znovu tak lehko. A kdyby přece...vrátím se znovu a silnější. Znovu a znovu, dokud nepochopíš, že to nemá cenu! Tak to jsem já!” Poznamenaná. Nezkušená. Učenlivá. Možná šílená a nevyrovnaná. Naplněná křehkým klidem a rovnováhou. Stydlivá, ale odvážná a sebevědomá. Snad trochu feministická. A možná ne tak úplně dodržující mravy, zásady a pravidla vyšší společnosi. Tvrdohlavá a drzá holka, kterou jste nitky osudu uvrhly do světa intrik. Ano? Tak se naučíme, jak se nestat loutkou a toto divadlo hrát. Nebude to sranda. Bude to život. Svět nástrah a překážek, který nic nedává zadarmo a po odměně si člověk musí sáhnout, protože mu ji nikdo nepodá. Ale svět výzev. A Aronel...Aronel bude jeho součástí a bude žít. 

 

Historie

Aronel se narodila hraběnce Orcey a tehdy již mrtvému hraběti Druehovi. Byla to nešťastná náhoda, protože meč jednoho z Vardenů našel cíl na jeho krku a neminul, bohužel. Aronel se tedy stala pohrobkem a město spadlo pod správu hraběnky Orcey. Aronelina matka byla známá svou výstřední módou, která křičela do světa jak miluje barvy, no smrt manžela ji velice zdrtila. Oni byli právě jeden z těch páru, kteří se milovali i přesto, že sňatek to byl domluvený. No a celý zámek na několik měsíců byl ponořen do smuteční barvy. Po pohřbu se totiž hraběnka Orcey navždy změnila. Orcey se stala velmi pilnou věřící a ponořila se do jeho učení více, než kdykoliv předtím.

Když tedy přišel porod, tak si k tomu přizvala nejvyšší představenou a představeného Solasovy víry, kteří se nacházeli u nich ve městě a nechala své dítě pojmenovat pod pohledem boha Solase. Jako malinkou dívku ji vychovávali podobně, jako jiné děti, základy víry, rodokmen, čtení, psaní, počty a na Aronelino přání také jízdu na koni. Vyrůstala ve šťastném dětství po dobu šesti let, kdy Aronel navštívila svou babičku, která nebyla příliš pečlivá věřící a Aronel se jí rychle a s radostí přizpůsobila. Když se vrátila, tak její matka byla zděšena co se s vírou Aronel stalo a donutila ji naučit se všechno co uměla předtím a ještě více. Přísná víra však probudila v Aronel menší nechuť, čehož si matka nevšímala, nebo to odmítala příjmout. Aronelina první chůva byla hodná a přátelská a Aronel ji měla hodně ráda, ale když pak z neznámých důvodů opustila město, tak dívence přidělili starou, přísnou babiznu. Aronel jí dělala hrozné naschvály, vyhrnovala si sukni, prováděla nebezpečné kousky na koni a vyšívání úmyslně kazila, stejně jako učivo. Jednou dokonce hodila učebnici na louč a papír pak samozřejmě shořel. Aronel nenáviděla korzety a krinolíny a matka i předchozí chůva jí chození bez nich tolerovala. Ale tato chůva nikoliv. Jednou Aronel provedla však kousek, za který si vysloužila trest, ale konečně se té zlé ženské zbavila. Dala jí totiž na židli jehly. Nebohá žena si na ně sedla. A málem se zbláznila. Rozhodla se sloužit Solasovi jako kněžka a Aronel měla to štěstí, že už ji nikdy nepotkala. V té době měla devět let a dostala novou mladou chůvu, plnou porozumění pro aktivní dítě jakým byla Aronel a tak si s ní čas od času hrála v zahradě hry, nebo ji ukazovala kouzlo knih. Když bylo Aronel dvanáct, tak bohužel chůva Atka zemřela.

 

“Atko?” Zatahala tehdy desetiletá dívenka svou chůvu za sukni.

“Ano, slečinko?” Opáčila chůva a k dívce se sklonila. 

“Co je na knihách tak zajímavého, že je pořád čteš?” Zamračila se Aronel a podívala se na knihu, kterou si Atka sebou ze zámecké knihovny přinesla.

“Víš, knihy jsou kouzelné.” Pošeptala spiklenecky chůva a s mrknutím oka pohladila Aronel po tváři. 

“A měla by jste jít, Erbis se neosedlá sám, slečno.” Usmála se Atka z výše a Aronel se se smíchem rozeběhla do stájí. Milovala, když mohla osedlat svého koně, proto to nikdo nedělal za ni.

 

Aronel tedy vyrůstala chvíli bez chůvy. Byla smutná a dokonce za ni držela smutek, protože ji měla opravdu ráda, byla pro ni jako druhá matka. Hned na konci roku 3259 dostala Aronel svou první komornou. Mohla jí poroučet a nemusela jí vždy poslechnout, prostě úžasné překvapení a změna. Věci, které se naučila s Atkou už nikdy nepřestala provozovat - třeba to byly noční procházky, o kterých věděl jen její tehdejší kamarád Ibis. A taky od ní dostala k narozeninám jednou malou dýku. Atka jí slíbila kdysi, že až bude starší, tak jí s ní naučí, no k tomu ale nedošlo. Ale přesto se toho snu nikdy nevzdala. Přesto jako malé děvče sotva ve věku dvanácti let viděla věci, před kterými ji chtěla matka, sestra a ostatní ze zámku chtěli ochránit - třeba před sledováním popravy z okna knihovny, které bylo v zapadlém koutku (absolutně nechápala proč zrovna popravy se odehrávají na nádvoří...ale z nějakého důvodu to tak bylo.), nebo před rozhovory Anurok s matkou chvíli před tím, než se měla její sestra (ještě dva roky dřív) vdát za barona z Bullridge, který žil u dvoru.

 

Muž klečel v předklonu s rukama za zády. Seděla v okně opřená o skleněnou tabulku a moc nechápala, co se děje. Jeho ruce byly spoutané za zády a - i z dálky - bylo snadno rozeznatelné, že jimi cuká ve snaze se vymanit ze sevření pout, zatímco svaly na nich se napínaly k prasknutí. A emoce v jeho tváři...u Solase ty emoce ve tváři, které viděla...byly k nezaplacení. Vztek a bezmoc. Mezitím v bezpečné vzdálenosti od zločince, kterého hlava byla nevybíravě tisknuta k masivnímu pařezu - špalku -, četla žena v černém něco, co Aronel nemohla slyšet. Byla vysoká, štíhlá a kolem pasu a přes ňadra ji stahoval zcela jistě korzet, přes který měla šaty s vysokým límečkem, který úzce obepínal krk rusovlásky, které na týle dlel masivní, složitě sčesaný drdol a na temeni seděl černý čepec. Její stejně tak černé šaty udělovaly kontrast bledé tváři, která byla to jediné, co bylo vidět, protože ruce s dlouhými rukávy ještě skrývaly černé rukavičky, ve kterých svírala rozsudek. Hraběnka Orcey semkla rty, když domluvila, strážci předala pergamen a složila ruce do klína, kde je propojila. Čekala. A Aronel nevěděla na co. Muž položil hlavu na bok, jak mu to svou těžkou dlaní vnutil muž s hlavou zakrytou černým pytlem, v němž byly otvory na oči. Odsouzencovy oči se setkaly s Aroneliným pohledem a on se na chvilku zatvářil překvapeně a snad soucitně, než jeho tvář nahradil úšklebek, který potměšile vrhl na její matku. Ta nechápavě otočila hlavu tam, kam směřoval opět jeho pohled a něco vykřikla, což pohltila vzdálenost, vítr a snad i dopad sekery, který Aronel vyděšeně sledovala. Jeho hlava s žuchnutím, které nemohla slyšet spadla na zem v potoku krve, který vytékal z obou oddělených částí těla. Jeho bezedné a děsivě skleněné oči, jenž na ni upíraly ten klidný, mrtvý pohled a rty roztáhnuté do smířeného úšklebku, jež byl stejně tak odporný, jako soucitný - jí však utkvěly v paměti, když ji někdo popadl zezadu a odtáhl od okna.

 

A jak šly roky a Aronel pomalu rostla do krásy, tak se objevovali případní nápadníci a s nimi i nebezpečí. Ve čtrnácti se tedy dívka uvolnila u matky a naučila se základy obrany u svého tehdejšího gardisty, Ibisova otce, který ještě dříve sloužil hraběti Druehovi.

 

“Aronel, vnímáte mě vůbec? Takto se ta dýka nedrží.” Opravil ji snad už po sté její gardista s železnou trpělivostí a stále přívětivým tónem. 

“Ano poslouchám, jen… ale nic.” Řekla Aronel a odvrátila oči od chlapce, kterého už dlouho pozorovala. Podívala se gardistovi do očí a viděla v nich lásku a něhu.

“Máš mě rád, Raile?” Zeptala se ho nevinně s dětským pohledem andílka. Bylo vidět, že se muž zarazil. Nevěděl odkud znala jeho jméno, ale to asi nikdo. Znala ho z jednoho z jeho rozhovorů s její matkou. 

“Jistě slečno, jako vlastní dceru.” Odpověděl po chvíli. 

“Tak mi řekni, proč nejsi můj otec, trávíš s matkou přeci dost času, ne?” Pokračovala a to už nebylo tak nevinné. Muž se zajíkl strachem, že si to někdo vyloží špatně a odvedl dívenku stranou. 

“Víte slečno… Já a vaše matka jsme pouze přátelé, já hraběnce jen pomáhám spravovat město.” Vysvětlil vážně. Aronel stejně vážně přikývla. 

“Aha… Už držím tu dýku správně?” 

 

Aronel se s radostí věnovala všemu co znala, už si zvykla jak to v jejím životě chodí a začala se zajímat o svou matku - zvláště když jí odešla blízká osoba (její sestra), která již měla šestnáct let (zatímco Aronel měla v té době deset let), a tak byla provdána za mladého barona  z Bullridge.. Přesto až od čtrnácti s ní trávila více času než kdykoliv předtím, ale stále to bylo moc málo, jelikož byla věčně něčím zaměstnaná - a tak s ní Aronel byla alespoň při jednáních, soudech, rozřešení pří mezi občany a vyhýbala se akorát vyjímečně se konajícím popravám, či trestům pro zloděje - kterými bylo sekání prstů či rukou (dokonce jednou vyřízli jazyk jednomu špehovi...nechutné... Ale jednoho dne se jí přeci jen povedlo matku odchytit a vyrazily spolu ven do ulic města na cestu k chrámu Solasovu, kam je doprovázela garda. 

 

Šly pěšky, kolem nich sešikovaná garda, přesto se Orcey pořád rozhlížela a vždy když se její oči střetly s nechápavým, přesto ustrašeným pohledem Aronel rychle a plaše se usmála a odvrátila 

"Víte, matko, dnes je nádherný den......" začala, ale náhle si všimla muže, který mířil z kuše na hraběnčino hrdlo. (Jakto, že si ho nikdo nevšiml?!) pomyslela si a vykřikla 

"Matko pozor!" 

jenže to už šíp letěl a muž odkráčel se samolibým úsměvem. Mezerou mezi muži  prosvištěl šíp a zasáhl Orcey do srdce. Matka se zkácela k zemi. Aronel přestala toho dne věřit, protože Solas matku neochránil a Aronel ho za to nenáviděla. Mnozí stráží se rozeběhlo za mužem. A někdo povolal lékaře, ale ten už jen bezmocně vrtěl hlavou. Večer se hlásil velitel matčiny gardy, že vrah je mrtev.

 

Konal se brzy pohřeb. Ten den pršelo. Aronel si přála věřit, že i země smutní po ztrátě hraběnky Orcey. Otřesena jednak matčinou smrtí a jednak tím, že viděla, jak ji zabili se uzavřela do sebe, málo mluvila, téměř nic nejedla a nepila. Stal se z ní stín - vyhladovělý, napůl šílený, zoufalý. V nocích ji budily děsivé sny s tváří vraha, o smrti...Každou noc vstávala a chodila do zahrad, k malému jezírku si sednout na lavičku pod vrbou, jež se snášela až k hladině, kde do ní narážely zlaté a oranžové rybky.  Ovšem potom už to nebyly sny. Potom ji už vzbudil jen pocit, že má být vzhůru a přestala opouštět pokoj. Raději se uzavírala do svého světa kouzel, který jí dovolil zapomenout alespoň na chvíli. Zamilovala si četbu knih více než doposud. Odtáhla se ještě více od své sestry se kterou si byly v dětství tak blízké.

 

“Aronel? Jsi - jsi  v po - řádku?” Zaslechla Aronel spolu se zaklepáním na dveře. 

Ty se otevřely a Anurok tak spatřila rozcuchanou  dívku v šatech s prošoupanými koleny a odvrácenou tváří - pravděpodobně sledující již dva týdny trvající děšť venku. 

“Přijela jsem, jak nejrychleji jsem mohla…” Přistoupila dívčina sestra k oknu oděna celá v černém. Její vlasy byly zakryté černým závojem a  v rukou svírala zvhlý kapesník.

“Modlila jsi se za duši matky?” Zeptala se Anurok, když pevně objala svou sestřičku, která pevně sevřela víčka a zpod nich vyklouzly tři zbloudilé slzy.

“Modlila jsem se, aby Solas shnil za to, že matku neochránil.” Zachrčela zlomeně hlasem plným bolesti a zlosti. Hnědovláska udiveně ustoupila.

“Aronel co - co to povídáš?”

Ta vyskočila a černé splývavé šaty bez ramínek odhalily vychrtlá ramena. Otočila se pohublou, bledou tváří s propadllýma očima ohraničenýma černými kruhy k šokované mladé ženě.

“Nenávidím svůj odraz v zrcadle, že jsem přežila. Nenávidím soucit, který mi všichni projevují. A ze všeho nejvíc...ze všeho nejvíc nenávidím, že jsi tady nebyla, když odešla...VYPADNI!” Zavřeštěla zoufale, bezmocně a nevraživě.

Poté se mladinká komtesa zhroutila slabostí na kolena a Anurok si tehdy všimla několika tenkých rusých pramenů na nichž klečela a polámaných a zkrvavených nehtů dívky, která si zcela očividně ony vlasy v agonii vytrhla a konečky prstů sedřela o zeď…

Aronel několikrát pláčíc praštila do země pěstmi a kousala si rty tak usilovně, dokud z nich nevytryskla stružka krve.

Paralyzovanou baronku z Bullridge odvedla garda.

 

Časem se Aronelin stav zlepšil, když do ní denně dostali uklidňující prášky a díky nim také jídlo. Přesto se tu a tam stalo, že prostor ve kterém byla ji dusil a ona propadla záchvatu, ve kterém si trhala občas prameny nebo bušila do zdi a škrábala nehty na dveře. Její šílenství postupně opadalo, jak se smiřovala se smrtí matky - hlavně jí k tomu pomohly knihy a jezírko v zahradě. A samozřejmě Erbis. Se sestrou se dokázala také nějak usmířit - nebo spíše zneutralizovaly mezi sebou půdu. Aronel se tedy uklidnila a na to, co se s ní dělo se postupně zapomnělo. Stala se z ní pomalu zase milá, vyrovnaná dívka, která se usmívala na okolí. Slabě. Falešně. Ale dokázala to a lepšilo se to. O Aronelině někdejším stavu ví nyní pouze jen její sestra a pár lidí z Aronelina zámku, kde nějakou dobu nyní vládne markraběnka z Feinsteru, se kterou se však odmítla do teď setkat. Ještě od sestry znala zvěsti o ženě jménem Enni Krásnoočko, která si získala srdce Bayna Železné pěsti z Caironu a usoudila, že byli manželi (stejně jako její matka). Brzy na to se šířilo jako požár, že ona Enni se stala markraběnkou z Feinsteru, ale Orcey Aronel odmítla říci důvod. A tak se komtesa ani nezajímala. Po Ennině odjezdu se však z Bullridge vrátila její sestra Anurok jako hraběnka regentka (nebo místohraběnka, jak ji dívka častuje).

 

Herní historie

Aronelina vůbec první výprava vedla na cestu do Cithrí, kde se měla setkat se Sedrikem I. Welerem, jenž byl prvním potencionálním manželem, kterého její sestra Anurok vybrala - díky bohu také posledním. Na cestě okolo Uru’baenu ji však zastihla nešťastná náhoda-nehoda, kdy její kočár projížděl okolo blízkého stáda pasoucích se sudokopytníků, na kterých si shodou okolností témž momentu chtěla pochutnat divoká dračice (Ašraia), která jen tak mimochodem - jakoby neměla nic víc na práci - zničila Aronelin kočár, zabila její komornou a spolu s ní většinu vojáků, dokud nezůstala pouze hrstka, kterou byla její osobní garda. Tím však utrpení neskončilo, jelikož se mladá šlechtična ukryla mezi skotem a dračice ji nevědomky přibrala jako svou kořist a zalétla s ní na skalní výčnělek dobrých sto stop nad zemí, odkud ji nakonec milosrdně srazila do mechu pod ním, čímž jí zůstal její život. Bohužel to se neobešlo bez obsáhlého zranění po důvěrném setkání se dívčiných zad a dračího pařátu. Jen zázrakem ji divoká dračice nezpůsobila trvalé ochrnutí páteře a končetin - ať již seknutím přes záda, či samotným úděsným pádem, který se stal novým námětem pro její noční můry.

Rána se samozřejmě nezacelila, nýbrž zhnisala a dívka do ní chytila infekci. A přesto, že spěchali s provizorními nosítky s komtesou nazpět do Gil’eadu, který byl stále blíže, než-li Uru’baen, tak se to stále zhoršovalo, až nakonec požádali o pomoc mladinkou dívku, u které však o něčem takovém pochybovali. Překvapilo je tedy, když se vytasila s magií a vyléčila infekci a větší poškození způsobené na zádech. S povrchním hojením se již Aronel musela poprat sama. přesto je však neznámé dívce s magickými schopnostmi (Nixie) vděčná.

Aronel delší dobu neopouštěla zámek, dokud se plně nevyléčila, teprve tehdy vyrazila do ulic a u obyčejného kováře si nechala ukovat meč a pokovat koně - tedy jeho kopyta. Mladý učeň byl celou tu dobu vstřícný a ochotný. (Deynor). 

Brzy na to se komtesa připravila a znovu - již bez obtíží vyrazila do Cithrí, kde byl však pan Sedrik po ceý rok příliš vytížen, a tak si nakonec kromě zdokonaleného jazyku Surďanů a setkání se s feinsterskou hraběnkou Enni, která nějakou dobu také zastávala post místohraběnky Gil’eadu, nedovezla domů zhola nic.

Za to doma se dívka setkala s hned dvěma efy za krátkou dobu. Jeden z nich jí učaroval - také svou Malou dámou Zirou. Ten - nebo spíše ta druhá elfská bytost, byla královou kouzelnicí, kterou Aronel naivně přizvala do své komnaty s úmyslem jí nabídnout větší volnost výměnou za znalost elfského jazyka, jenže k tomu nedošlo, protože toho žena (Mey) využila, ovládla její mysl a vyjela s ní za hradby, kde ji propustila ze své moci. Aronel se tedy potupeně vrátila na zámek, aniž se někdo něco dozvěděl.A dokázala na to zapomenout. Mezitím se dočasně vlády ujal po Enni a Anurok lidský jezdec Murtagh. Spíše než cokoliv jiného však Gil’ead strážil a povinnosti v radě řešila Aronel sama a jednala s ním jen přes radu. Brzy odletěl se svým drakem i se zelenou dračicí.

Jakoby tomu však osud vyloženě chtěl, tak se Meldon a již mladá žena setkali po třech letech znovu. On byl v mizerném stavu a ona při síle, když jej ubytovala poblíž svých komnat, kde se odehrály okamžiky, které jejich životy podivným způsobem změnily, propletly, až nakonec spojily manželským slibem. A také díky tomu Aronel následovala své předky a stala se hraběnkou města Gil’ead.

 

Rodina

  • Meldon Eronámo Eruner (Meldon Gil’eadský) - V rodě své manželky první svého jména. Je to dle jejího názoru okouzlující - byť zjizvený a roky poznamenaný - muž, jehož šílenství občas prosákne na povrch. Aronel jej miluje čistým způsobem, ale ne však zaslepeně jako matka své dítě. Tento elfský jezdec jí několikrát ublížil, šokoval, ale také příjemně překvapil a zlepšil náladu, a tak je její názor na něj poněkud rozporuplný.Důvěrně jej přezdívá tak, jako on ji - Et ilian (Mé štěstí) - ale v mysli jej častěji nazývá svým temným elfem. Jeho společnicemi jsou Zira (dračice) a Röna (lvice), které Aronel do své rodiny počíta také.
  • Matka Orcey - Aronelina matka zemřela následkem šípu, který po ní vystřelil nájemný vrah. Hraběnka Orcey, která se ve zdech zámku nenarodila, pocházela z jednoho malého šlechtického sídla, které bylo zničeno jednou z menších válek. Umřela v nejlepších letech, jako vdova a matka dvou dcer. Byla to velmi hrdá žena, kterou rozhodilo málo co. Jediné dvě věci které ji kdy poznamenaly, byly ztráta rodiny a později manžela a způsobily, že se uzavřela do sebe a plně se oddala bohu Solasovi v jehož víře vyrostla. Kdyby neměla dcery, tak by bylo více než pravděpodobné, že by se přidala k jeho chrámovým služebnicím. Měla dlouhé, rusé vlasy a studené, modré oči. Aronel je jí ve tváři dosti podobná. Dokonce i postavou.
  • Otec Drueh - Aronel svého otce nikdy nepoznala, zemřel chvíli před jejím narozením v ochraně Království proti vpádu Vardenů. Ale co o něm slyšela od své matky, sestry a služebnictva, tak to býval čestný muž, plně oddaný své zemi a dělal své rodině dobré jméno. Byl často vysílán samotným Králem na různé výpravy a jednání. Po své smrti se díky dobré službě své zemi dočkal slavnostního pohřbu. Žena mu nikdy neporodila syna, za to dvě krásné dcery. Měl husté hnědé vlasy, plnovous a bystré, temné oči v barvě rozbouřeného oceánu. 
  • Sestra Anurok - Aronelina sestra, starší o šestt let (3241). Nevychází spolu tak, jak by si to Aronel přála. Jako malé si byly o hodně blíže, ale rozdělila je sestřina svatba s baronem z Bullridge, který žil a žije i nadále při tamním dvoru a spravuje drobnou tvrz ve vesnice hnedle u města. Anurok má po otci husté hnědé vlasy, ale oči a něžné rysy získala po své matce, kterou milovala. Je velice moudrá a myslí vždy dopředu na blaho své rodiny, což Aronel zatím příliš neoceňuje. A taky je často ze své mladší sestry rozrušená, protože ví, že Aronel nebaví být šlechtična a tak se dopouští nejedné hlouposti. A teď když ji nemá už na dohled, tak se bojí, co zase její povedená sestra vyvede. 
  • Sestřin manžel Sereght - Aronelin švagr. Je od ní o celé desetiletí a půl. Jde z něj zasloužený respekt. Slouží koruně a doma s rodinou bývá jen málo. Mezi ním a Anurok není láska, spíš jako přátelství a respekt. Aronel nedokáže pochopit manželství bez lásky. Nicméně je to přísný a chytrý muž, který to umí velmi dobře s mečem a podobně se snaží vychovat i svého syna.
  • Synovec Varganh (Ghem) - Aronelin synovec. Je o šest roků mladší jak ona. Nedávno dosáhl dvanácti let. Velmi se podobá své matce. Má po ní vlasy i oči. Jenom se doufá, že bude dobrý bojovník po otci a bude mít i jeho statnou postavu tvrdého muže. Velice obdivuje své rodiče a s radostí malého dítěte navštěvuje svou tetu. U Aronel tráví velmi málo času kvůli výcviku, kterým ho jeho otec nutí procházet, ale občas se na týden staví se svou matkou. Je na svůj věk bystrý a vypadá to že z něj bude výborný politik.
  • Lady Gil’eadská, nebo též někdejší hraběnka Denna Gil’eadská, která nyní pobývá v nejvzdálenějším drobném sídle, které spadá pod správu Aronelina města. A jen tak mimochodem je to její babička. Velice nekonvenční a až feministická žena, kterou považovali za necudnou právě díky hlubokým výstřihům, které se však později po jejím odchodu dostaly v určitých mezích do módy. Byla známá pro netradiční kontrastní výběr barev a Aronel od ní toho dosti přejala - kupříkladu lásku k tělu a nepochopení k jeho zahalování. Snad proto, že to u ní viděla se tu a tam utrhne při hlubším výstřihu v oblasti hrudního koše, či zad. Denna mívala a stále má lehký jižanský přízvuk z dob, kdy mluvila pouze jižní větví lidského jazyka. Také má o něco tmavší odstín pleti a světle oříškové, až medové oči, které vypadají jako oheň, když je osvítí slunce. Její vlasy samozřejmě byly tmavé jako uhel, dokud následkem stáří nezbělaly. Postavy je stále štíhlé a hrdě vyrovnané, ačkoliv nyní již chodí více zahalená, protože se jí nelíbí pohled na její vrásky.

 

  • Poštovní orel Wergo - Aronel ho dostala před dvěmi lety k narozeninám a tento orel je cvičený, přesto však pouze chovný.
  • Aronelin kůň Erbis - Na tomto koni se učila jezdit už od mala a časem si tohoto plavého a plnokrevného hřebce přivlastnila a cvičila ho spolu s lidmi k tomu určenými.

 

Služebnictvo a garda: 

  • Služebnictvo
    • Cestína - Tato dívka pochází původem částečně z jižní části Alagaësie, ale nikdy ji nepoznala. Její tmavší pleť, tmavé vlasy i oči o ní tuto historii vypráví samy, ale Aronel ji má v oblibě a často její služby služky využívá, když je poblíž. Cestína je mladá, dospělá žena, která má svou paní ráda a respektuje ji. Je poměrně vychytralá, ale vůbec ne vzdělaná. Ačkoliv zadané úkoly plní více než dobře. Je pracovitá a Aronelině rodině oddaná.
    • Hortenzie - Žena v nejlepších letech. Velice si cení Aroneliny náklonosti, protože už je starší a to, že své paní dobře slouží je pro ni čest. I ji si Aronel oblíbila a často ji využívá pro různé práce, jako jsou nákupy materiálu na šaty a doručování vzkazů, či plnění příkazů. Hortenzie má také svou rodinu, už dospívajícho syna a manžela. Ale s Aronel se o svém životě nebaví, pokud naň není přímo tázána.
    • Thara - Mladinká dívka, která je Aronelinou komornou, přesto ji však hraběnka raději odvolala a nechala pracovat v kuchyni, kde si dle kuchaře vede mnohem lépe a není z paní tak na větvi. Nebyla špatná, jen příliš akční a roztěkaná. Vypadá velice mile a přívětivě, přesto se však jedná o prostou dívku, které to jde v kuchyni velice dobře a těší se oblibě šéfkuchaře, který ji již zaučuje na svou nástupkyni, pokud by k tomu někdy mělo dojít. Má světlou pleť, kterou na tváři pokrývají pihy a slámově zbarvené vlasy, které se však neustále skrývají pod bílým čepcem, který označuje jak její vdaný stav, tak to, že je kuchařkou. Neuvidíte ji jinak, než v bílé zástěře a jednoduchých béžových šatech - s obyčejným kroužkem na levém prsteníčku. 
  • Garda
    • Ibis - Od svých šestnácti let slouží jako Aronelin osobní gardista, ale znali se už mnohem dřív, hlavně díky jeho otci, původnímu gardistovi Aronel a ještě předtím jejího otce. Je to jediný člověk, kterého může alespoň trochu považovat za svého přítele. Jsou stejně staří, i když on je o měsíc dříve narozený, ale to nic nemění na tom, že je to jediný člověk na zámku pravděpodobně, se kterým má věkově nejblíže. 
    • Zbytek její gardy čítají: dvojčata Richo a Nicho, Riam, Rabin, Briam, Sigar, Drewit, Pret, Adri a Leon.
  • Dvorní pracovníci
    •  Vrchní rádce Gern -  Vysoký, pohublý muž s černošedou bradkou a nakrátko střiženými vlasy, přičemž obojí již protkalo stříbro. Byl starší a jeho rodina sloužila rodině hrabat Gil’eadských už po několik generací. A hlavně byl spolehlivý a loajální. A samozřejmě moudrý. Gern na sobě obvykle má černý háv splývající až k zemi s vysokým našponovaným límcem. Dá-li se soudit jedná se o kvalitní kůži. Jeho stejnobarevné boty tlumeně klapají nízkým podpatkem o zem. Je to srdečný muž, snad trochu odměřený, pokud se jedná o kohokoliv jiného než-li hraběnku.
    • Dvorní alchymista Usung - malý, poctivý a pečlivý muž, který je schopen doslova zázraků. Vytváří Aronel a každému, kdo mu dá nějakou poptávku a peníz, co si jen přeje. V jejím případě se jedná jak o výrazná tak také jemná líčidla na oči a rty a speciální směs sazí, jíž se udělají linky, či zvýrazní řasy, ale při dotyku se nerozmažou a ani neobtisknou - přesto jsou vodou smývatelné. Dále si od něj nechává vyrábět vůně, vonné oleje, soli do koupele a mýdla se specifickou vůní rostlin. Co říct...snad jen že tento holohlavý, baculatý mužík s černým plnovousem a tmavým pohledem ji nikdy nezklamal. A snad že se trochu plete s trpaslíkem.
    •  Dvorní krejčí Tyrong - mistr svého oboru. Také za každou ušitou část oděvu dostává slušně zaplaceno. Ale nutno podotknout, že zaslouženě. Není příliš výrazný. Štíhlý až šlachovitý postarší muž, jehož vlasy zbělely - těžko říci zda-li věkem, či stresem. Jeho pomněnkové oči ukrývají moudrost jaké jen krejčí může za svůj život při nízkém vzdělání dosáhnout a rty jsou roztažené buď do úsměvu, či stažené do bledé popraskané linky.
  • Někteří dvořané, se kterými se Aronel více baví
    • Vévoda Duma - starší muž ze vzdáleného, již zaniklého hrádku z Aroneliných držav. Ke dvoru se dostal díky městu prospěšným pracem na úřadě. Jedná se o muže, který svou výškou hraběnku o něco převyšuje, ale do jeho oblečení by se vešla bezmála dvakrát. Má levobočka s jednou ženou, která však nedávno zemřela, tak si hocha osvojil a dal ho na výchovu své ženě.
    • Vévodkyně (Dáma) Sera - postarší manželka vévody Dumy. V manželství se cítí nešťastně, avšak nemluví o tom, protože má od matky dobrou výchovu a je muži podřízena, tak jak by to dle etikety mělo být. Jinak je to milá a přátelská žena, která je však v přítomnosti opačného pohlaví a cizích osob zamlklá a působí jako pes se staženým ocasem. Mimo to je jejím dlouholetým problémem neplodnost - konkrétně od chvíle, kdy potratila, protože spadla ze schodů. Její manžel jí to vyčítá a proto se k ní chová s mírnou averzí. Samotnou dámu to rmoutí, ale určitou náhradu nalezla v chlapci, kterého jako pětiletého hocha přivedl její muž domů. Momentálně po návrhu Meldona si chce osvojit dítě v co nejnižším věku z chudobince.
    • Rytíř Garen - starý muž, který si své již odslužil. Přesto se iniciativně a aktivně vměšuje do výcviků zámeckých stráží se svými cennými radami. Jedná se o veselého dobráka od kosti, od kterého by jste však nechtěli dostat pěstí. Je to chlap. A když chlap tak jakože kus. Na starý věk a šedivé vlasy je nezvykle aktivní a rád odjíždí na koni z města, kde běhá. Také však nepohrdne cvičnými zápasy ve škole šermu nebo se strážemi na zámku. Je dobře osvalený a sice ne štíhlý a lšachovitý, ale tuk mu nepřebývá. Prostě vše tvoří svalová hmota. A ačkoliv si stěžuje na bolavá kolena, tak je rychlejší, než by mnohý čekal. U dvora je zasloužile za záchranu života hraběte Drueha, při jednom z bojů s odbojem proti králi. Nastavil vlastní předloktí smrtelné ráně a meč mu prošel nátepníkem, který jej zpomalil a zastavil se o kost. Na tom mstě má dodnes ošklivou jizvu, stejně jako na mnoha místech jeho těla. A rád vypráví tyto historky posluchačům, kteří se nadchnou. A že tedy do děje vtáhnout umí - až jednoho zamrazí. Byl jedním z členů gardy hraběte.
    • Pán Viktor - Velice vážený městský úředník, u kterého zaráží jeho mladost. Přesto je však jednou tak starší jako jeho manželka. Je vysoký - jako mnohý ve městě převyšuje Aronel a výškou by se mohl rovnat i Meldonovi. Má plavé vlasy - skoro až špinavě blond a zelenomodré oči kterými se svrchu dívá na nižší vrstvu. 
    • Paní Merra - Dívka sotva odrostlá dětským střevícům a panenkám z drahého porcelánu. Děvče je sotva patnáct let staré a poměrně čerstvě vdané s vlasy jako kůru. Hnědé. Nosí je skryté pořád pod čepcem, což Aronel upřímně nechápe. Obléká se dosti cudně - celé paže, po krk a až k zemi šaty. To je její styl. Dle Aronel vypadá více jako jeptiška.
    • Petren z Hluborodu - nejvyšší kancléř města. Aronel chápe vážnost jeho postavení a zcela jistě  povinnosti s ním spojené. Váží si jej jako člověka a proto má v zámku vlastní komnaty ve východním křídle (nalevo) 

 

Známí a přátelé

  • Enni Krásnoočko - markraběnka, která také jednu dobu vládla v Gil’eadu namísto truchlící Aronel a v Bullridge povinnostmi vytížené Anurok. Aronel se jí v době jejího pobytu na zámku vyhýbala, přesto však se s ní setkala. A to v Cithrí, kde ji žena sotva o pár let starší, než ona - v době kdy byla komtesou - oslovila na tržnici. Poobědvaly spolu a Enni se uvolila podělit se s dívkou o učení Bratrstva, které Galbatorix v Království zakázal. 

 

NPC postavy

  • Anurok - Aronelina sestra, baronka z Bullridge, členka tamějšího dvoru + syn Varangh a manžel Sereght
  • Ibis - kapitán zámeckých stráží, velitel osobní gardy hraběnky a její nejlepší přítel
  • Cestína a Hortenzie - nejoblíbenější Aroneliny služky 
  • pan Gern - vrchní rádce
  • mistr Usung - dvorní alchymista
  • mistr Tyrong - dvorní krejčí
  • + další NPC k okořenění hry: dvorní dámy a páni, rada, poslíčci, stráže, služebnictvo, kuchař, úředníci, poddaní, lékaři, apod.

 

O městě Gil’ead

Město, které Aronel spravuje, se nachází u povodí řeky Ramr a jezera, odkud pramení, díky čemuž je také bohaté na prodej ryb. V rozmezí několika kilometrů se mezi městem a řekou nacházejí mini vesničky, které spravují zemani a páni, kteří byli jmenováni hrabaty z Gil’eadu. Ti se za Aronel starají o zemědělskou činnost tamních rolníků a zemědělců, aby odváděli svou práci, a také činnost statkářů, farmářů a rybářů.

 

Sama Aronel se nestará o Gil’ead sama, ale má radu modrých rádců, z nichž každý je orientovaný na jinou výdělečnou činnost či problematiku. Je zde kupříkladu rádce zemědělství, rybářství, chovatelství, ale nacházejí se mezi nimi také mistři cechů jako jsou mistr kovář, mistr truhlář a jako bonus se někdy ukáže mistr šermířské školy, kterou Gil’ead financuje za to, že dodává muže idi řad hlídek a stráží - byť nepřímo, jelikož rozhodnutí je na nich.

 

Co se týče peněz, tak hlavní příjem činí daně, které jsou děleny do tří kategorií a jejich výše se odvíjí od příjmu občana: 

  1. daň za obydlí - mimo šlechtu, dvůr, školu šermu a lidi, kterým to zaměstnavatelé odečítají z platu (např. sluha, prodejná dívka nebo šenkýřka je platí každý jeden občan (nebo hlava domácnosti za všechny).
  2. daň za podnik - každý, kdo vlastní na Aronelině půdě nějaký krámek, hospůdku nebo cokoliv, kde se s něčím obchoduje, tak musí odvádět dle výnosu měsíčně od 5% do 10% svého zisku. 
  3. daň z prodeje zafinancované činnosti - od této daně není nikdo v Gil’eadu oproštěn. Pokud požaduje finance, či mu je správa města poskytne za jeho služby, tak musí odvádět opět daň. Tentokrát to činí od 2% do 5% (dle ceny) z každého jednoho prodaného výrobku. (Zafinancovaní: dvorní krejčí, dvorní alchymista, dvorní kovář, dvorní podkoní - nakupuje seno, apod.) Na oplátku za peníze, či materiál získávají velké slevy na výrobky na objednávku - i na ty, které jsou vytvořené bez ní. (Např. líčidla, vůně, koupelové soli, korzety,...)

Další způsob zisku pro město představuje příjem milodarů a vývoz surovin do okolních měst - či občas výměnou za suroviny jiné. Šlechta si však na sebe musí vydělat sama - tedy vlastní činností (financováním putyk, obchodů nebo jejich vedením, a podobně)

Faktem zůstává, že Gil’ead prospívá také díky vítanému turistickému a obchodnímu ruchu. Město je tedy otevřeno cestujícím, obchodníkům i jiným individuím - tedy od úsvitu do začátku noci. Město je plné vojáků, jejich rodin, příbuzných a obyčejných lidí - kteří si k vojenské profesi nikdy nečuchli -, na jejichž vrcholu stojí, pod Aronel samozřejmě, šlechta. V tomto městě - které je mimochodem obrovské - se pohybuje okolo 100 000 obyvatel (když se počítají také přilehlé mini vesničky a obývaná místa spadající pod jeho správu.

 

A jako každé jiné město odvádí také Gil’ead finance do: Říšské armády (až 32% z celkového zisku - viz. tabulka 1 a 2), svých stráží (10%), do dvorních pracovníků - krejčí, pacholek, alchymista například - (přibližně 5%), šermířské školy (8%), a do města prospěšných podniků (dalších 5%); čímž jim z celku zbyde nějakých 40%, které putují do pokladnice a od tamtud do oprav města, či třeba plesů a slavností - a také na Aroneliny soukromé investice.


 

MĚSÍČNÍ ZISKY

HRUBÝ

ČISTÝ

Daň za obydlí

300 000zl.

91 200zl.

Daň za podnik

110 000zl.

78 000zl.

Daň z prodeje zafinancované činnosti

10 000zl.

1 000zl.

Milodary

2 000zl.

1 000zl.

Vývoz surovin

11 000zl.

2 000zl.

CELKEM

(100%)             433 000zl.

(40%)                   173 200zl.


 

VÝDEJ Z ČISTÉHO PŘÍJMU (viz. výše)

Říšská armáda

≐32%

140 000zl.

Stráže

10%

53 600zl.

Dvorní pracovníci

5%

26 800zl.

Šermířská škola

≐8%

22 800zl.

Městu prospěšné podniky

5%

16 600zl.

CELKEM výdej

60% (ze 100%)

259 800zl.

CELKEM čistý zisk

40% (ze 100%)

173 200zl.

(≐ - znamená, že hodnota je pouze přibližná)

 

Zámek Gil’eadu

Když vejdete bránou, kterou střeží obvykle okolo deseti Ibisových mužů, tak se dostanete na rozlehlé nádvoří. Na levo se dostanete do stájí, u kterých stojí pacholek, jenž je připraven vám posloužit. Není příliš mluvný a více si rozumí s konmi. Jeho prací je koně čistit, nakrmit, napojit, případně jim pomoci rodit a pokud je třeba, tak je odvede ke kováři. Na pravo je vstup do kasáren, kde přespávají stráže a někteří vojáci. Pod nimi se nachází zbrojnice s nejlepší ocelí. Pokud skrze kasárny projdete, tak se dostanete na písčitou arénu - jen částečně zastřešenou kamennou klenbou, nad kterou je (jak jinak) zámek. Vydáte-li se však přes nádvoří rovně, tak se dostanete  (poté co obejdete malé leknínové jezírko) do otevřené chodby, nad kterou je zámek. Podepírají ji složitě zdobené sloupy. Zdobení je tvořeno ornamenty a stejně tak vytesávanými obrazci slunce, zvěře a jiných symbolů. Zde se můžete rozhodnout. Přeje-li si vás hraběnka poblíž - či snad jste jejími hosty -, tak budete ubytováni napravo (západní křídlo), kde bydlí také rodina hrabat (pokud je větší). Momentálně zde však žije pouze Aronel se svým manželem. V pravém křídle také můžete v nejvyšším patře najít místnost, kde se schází rada. V přízemí pak lázně pro veřejnost, soukromé lázně hrabat z Gil’eadu, velký sál - kde je trůn hraběnky, hraběte, a je to místo pro plesy a oslavy. Někde v změti chodeb najdete schodiště - a ne jedno - které vás zavede do zahrad. Ve sklepení je pak kuchyň, ze které vede komín až na střechu, odkud se výpary dostanou ven. Vinný sklípek (kde je i jiný alkohol a potraviny) je také ve sklepení. Na druhé straně se nachází dvůr a méně důležití návštěvníci zámku. Mimo to zde najdete dvorní pracovníky, jako je krejčí - nejblíže k zahradě - nebo alchymista, kterého zastihnete v laboratoři ve věži. Nad ním bydlí i hvězdář. Vrchního rádce najdete tak nějak všude, ale pokoj má poblíž schodiště, které vede do sklepení. V zámku můžete najít i tajné chodby, pokud chcete, jednu našli Aronel s Meldonem v lázních - mezi soukromými a veřejnými (stačí stisknout kámen, ale který to už vám neřeknu.) Hodně pokojů je takto propojených - až na Aronelin. Sklepení je propletenec chodeb, kde se dají najít nejrůznější věci - například místo, kde jsou pohřbívaní vládci Gil’eadu. Vyznat se zde však chce praxi - a nebo mapu. A tu má pouhé minimum lidí na zámku. Také existuje mapa k onem tajným chodbám...ukryta velice dobře. O té bohužel nikdo nemá ponětí, protože poslední, kdo ji měl v ruce přišel o hlavu a před tím ji dokázal ukrýt tak dobře, že ji doposud nikdo nenašel - a ani o její existenci neví.

 

O rodu Gil’eadských hrabat

„Cílem moci je moc.”

Rodovým znakem je orel s roztaženými křídly a mečem ve spárech

Aronelina rodina je spletitá a i když Gil’eadu původně vládnul někdo jiný, tak existují jisté spisy, které sledují oba dva rody od jejich počátků - minimálně ženskou linii, tak daleko jak jen to jde.

  • Mužská linie:

Začíná mužem, kterému se říkalo Rolan, jež byl mužem činu a oddaný králi, který seděl momentálně na trůnu. Tento světlovlasý muž s oříškovýma očima přísahal věrnost králi a ten jej povýšil na hraběte za služby říši. Dříve se taktéž neříkalo Gil’eadský, ale z Gil’eadu. Rolan si vzal nižší šlechtičnu, z již neuvedeného rodu. Jmenovala se Miriam. Měli spolu dvě půvabné dcery: Taliu a Myrru. Talia naneštěstí zemřela ještě jako mladá dívka, pravděpodobně na neštovice. Myrra se tak stala jediným přímým dědicem a jako takové jí byl domluven sňatek s druhorozeným synem z rodu Pánů z Leosu. Myrryin manžel se jmenoval Marek. Narodila se jim dvojčata, ale až dlouho poté, co se vzali - a mimo to po několika potratech. Pojmenovali chlapce Run - jehož provdali za Denu z Nardy - a Tobiáš, který si vzal Nikolu, z rodu - nyní zapomenutého, tehdy ještě váženého - knížat z Teirmu. Ovšem dnes tam již vládne někdo jiný. Nikole se podobně jako hraběnkám před ní narodily dvě děti - s odstupem šesti let. Jako první se narodil syn Damián a poté to byla Liz, která však vstoupila do klášteru poté, co jí zemřel manžel - nějaký muž z vyšší šlechty. Damiánovou ctěnou chotí a další hraběnkou přivdanou do rodu z Gil’eadu se přivdala Aronelina babička Denna z Aroughs. Žena tmavší pleti, která rodu darovala dva syny - staršího syna Tomase, kterého zabila chřipka a druhého syna Drueha, který si brzy na to za ženu vybral ženu z vyšší šlechty, jejíž rod nesl jméno Donovan - což bylo kdysi menší sídlo, nyní rozebrané kámen po kameni ve válce mezi Vardeny a králem, které se on účastnil a ji zachránil před jistou smrtí. Ovšem její rodina takové štěstí neměla. Kupodivu tento předem domluvený sňatek byl naplněn láskou. A z tohoto sňatku se zrodily dvě krásné dívky. Jedna s vlasy jako otec a ta druhá s hřívou z mědi po matce. Anurok - jež byla provdána baronovi Sereghtovi, který pobývá u Bullridgského dvoru - a Aronel. Nynější hraběnku města Gil’ead a ženu elfského jezdce a zrádce své rasy - hraběte Meldona Gil’eadského nebo též hraběte Erunera. 

  • Ženská linie:

Velice spletitá a dlouhá, protože někdo si dal práci, aby se dostal až k jejímu počátku - pravděpodobně tím někým byl pomatený Qill donovan - dvojče hraběnky Orcey Gil’eadské. Ale o nich později. Tento údajně pomatený muž, který se stal hvězdářem ve věži Gil’eadského zámku a mužem beze jména, o němž se příliš nemluví, se dopátral až ke králi Semalovi a jeho levobočkovi. Tento rod byl velice nezajímavý a jen díky matrice se Qill dostal až k němu a tomu chlapci - jedinému synu krále Semala jehož nevlastní sestrou se tak stala Gnés, kterou zabil Eragon - první Jezdec. Jak již bylo řečeno. Rod byl příliš obyčejný a pro šlechtu podřadný na to, aby jej bylo nutné zmiňovat, takže jej nebudeme zmiňovat (zde alespoň část tohoto rodu). Řekněme akorát, že mnoho potomků bylo tak oddaných bohu Solasovi, že se rozhodli mu sloužit. Prvním zajímavým byla Nora, které byla sestrou Olívie - žena sedláka. Rodiči této prosté dívce byli Lily a Jan řečení Sedlákovi. A kdo že byl jejím manželem? Muž - tehdy ještě hoch - oddaný koruně, který se zamiloval do prosté - leč půvabné - Nory. Tím mužem byl samotný Tristan z Reavstonu. A tak se dostala ženská linie Aronelina rodu do řad šlechticů. Samozřejmě zde bylo pár černých ovcí (lidí orientovaných na své pohlaví - celkem čtyři). Nora - nyní z Reavstonu - porodila dceru Viktorii, kterou si vzal sadista Anton. Proslýchá se, že svou ženu nakonec umučil a rodiče zabil přes nájemné vrahy. Co je na tom pravdy všk historie již neříká. A knihy již vůbec ne. Na ženské linii je zvláštní to, že ob generaci se rodí dvojčata - jedinou vyjímkou  byla Myrra, která sama byla jediným dítětem svých rodičů a porodila sice dva syny, ale s dvouletým rozestupem. Až její prvorozený syn Jákob měl opět se svou ženou Loreou dvojčata a opět se tak nastolila tato podivnost a zvláštnost. Ale zpět k urozené linii. Noře z Reavstonu se před smrtí tedy narodily dle podivné zákonitosti dvojčata. Dvě půvabné dcerky. Tita, která potajmu přijala nabídku ke sňatku od Martina z Nardy a tak se osvobodila od otce, který dívkám ubližoval psychicky a její sestře Melanii také fyzicky - tím, že si bral její tělo - dokud neutekla ke kovářovic synu Pavlovi. Tita porodila dcerku Simn, která si vzala šlechtice Radvina a zůstali spolu v Nardě. Měli spolu dvojčata - Kerru a Myrru, která opět zůstala v Nardě s Danielem a pokračovali spolu v rodu. Kerra si místo toho vzala o něco níže postaveného šlechtice - Evita Truna. Jejich dcerou se stala Selen, jíž se později stalo rodovým jménem Donovan, přotože si vzala Martena Donovan, jehož rodiči byli Kristina a Jakub - téhož rodu. Selen - již zesnulá babička od Aronel - které se narodily dvojčata. Těmi byli Orcey Donovan a Qill Donovan, který byl řečený Pomatený. O jejím bratrovi-dvojčeti se nemluví, protože si za druha vybral Damiena Kováře a stal se tak černou ovcí rodiny. Orcey však na něj nezapomněla a než si ji její předem domluvený manžel - hrabě Drueh Gil’eadský - odvedl s sebou a zachránil ji tak z vyvražděného sídla, tak si jej vzala s sebou jako gardistu. Nikdy se však nikdo nedozvěděl o jejich příbuzenském vztahu, protože to Orcey nikomu téměř neřekla. (Pouze Anurok - své nejstarší dceři) Qill se stal hvězdářem ve věži zámku a Orcey porodila mimo Anurok také druhou - o šest let mladší  - dceru Aronel. Anurok byla provdána za barona z Bullridge, jak již bylo řečeno a Aronel si vzala elfa. 

 

Schopnosti

Vzhledem k jejímu původu je více než jasné, že zná počty, čtení - které miluje - a psaní, učila se vést správně konverzaci a jednání, vyšívání a pro pocit bezpečí měla dovoleno naučit se i základ zacházení s malou dýkou, kterou vlastní. Společenské chování je pro ni při společenských událostech druhé jméno, protože v něm se učila vlastně chodit od malička. Kvůli menším plesům, které se tam za tu dobu konaly se naučila dobře velmi tančit i velké množství párových tanců, které se ke dvoru sluší umět. Ale i mimo to je stále otevřená novým vědomostem, které ještě nezná. Díky bohům za to, jak je učenlivá.

  • ohánění dýkou 1/7
  • šití 2/7
  • jízda na koni - 4/7
  • plavání - 3/7
  • diplomacie - 2/7
  • tanec - 5/7 

 

Jazyky

Od narození umí mluvit plynně centrálním dialektem, i jím psát. Před odjezdem do Surdy znala základy jeho jazyka a s radostí si jeho znalost zdokonalila při svém ročním pobytu v Cithrí. Občas jí ještě nějaké slovíčko unikne, ale domluví se. Pokud se opravdu soustředí, tak porozumí některým jednodušším slovům ze severní i jižní větve. Díky Meldonovi již bravurně zvládá zdvořilostní fráze ve Starověkém jazyce a pár slov - očividně má na jazyky talent, což dosvědčí téměř perfektní surdský i elfský přízvuk.

 

Majetek

  • Peníze
  • Zámek ve kterém žije a věci v něm
  • Oblečení
  • Boty
  • Šperky
  • Korunku po matce
  • Knihy
  • A všeho má víc, než by potřebovala, hlavně tedy oblečení, bot a šperků.
  • Křišťálová dýka (z tržiště)
  • Placatka s drahým alkoholem (z tržiště)

 

Kontakt/Další postavy

Atanvarnë Merenwen Lossëhelin - Archív postav

Ikarm - Archív postav

Nixie - druidé

HL. POSTAVA: Atanvarnë Allsyë Reloen - elfové

Hans Fielne - NPC

 
Čas:   Ne
Stádium:   Dospělá
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   X zlatých

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë