TOPlist

Aronel Eruner

Začátečník 3238 Mistr

Napsal: Arwina Greensleeves | Kategorie: Archív postav - Žena
Dne: 31.05.2015 16:58:21 FB



~Aronel Eruner~

Jméno: Aronel Eruner. Kdysi - přesněji před třemi lety - Aronel I. Eruner Gil’eadská. Matka jí jako dítěti říkala Nela, Pro sestru bývala Ary a pro svého manžela je Et ilian = Mé štěstí. Nejčastěji jí však oslovují její děti, a to “mami”

Titul: Bývalá (titulu zbavená) hraběnka Gil’eadská a manželka Dračího jezdce - Šerochodce

Motto: „Je zhola zbytečné se ptát, zda-li má život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme.” 

Datum narození: 1. Duhovce 3247

Náboženství: Když byla malá, tak věřila v Solasovu církev, ale od té doby se mnohé událo.

Strana: Arnilian a Nilwëa - tedy Lesy

Jazyky: Centrální lidský, se kterým vyrostla. Surdský, jenž se naučila během svého pobytu v Cithrí a Starověký, který ji učil Meldon a posléze se jej doučila v Lesích na úroveň, že se poměrně bez problémů a již plynule domluví s elfy.

 

~~~~~~~~~~~~~~~~

 

Vzhled:

Už před nějakou dobou se z mladé dívky stala žena a podle toho také vypadá. Rusé vlasy se zlatým nádechem nosívá svázané ve volnějším drdolu na temeni či rozpuštěné, aby jí rámovaly ostře řezanou a větrem mírně ošlehanou tvář, které dominují výrazně modré oči, ve kterých se skrývá jak něha, tak bolest z prožití posledních několika let. Líčidla už dávno nenosí a na stále mladistvé tváři, která je i na poměry elfů krásná, jsou rok od roku výraznější vrásky u rtů a varhánky u očí - od smíchu. Nos má rovný a symetricky předěluje její tvář na dvě totožné poloviny. Rty má krásně vykrojené s přirozeným malinovým odstínem. Několik porodů se projevilo i na jejím dříve dokonale tvarovaném těle tak, že kůže na břiše popraskala a utvořila takzvané strie. Vlastně se znovu napíná, jelikož je potřetí v očekávání - asi v polovině třetího měsíce a to už dala život třem poloelfským dětem. Aronel je minimálně o hlavu nižší než její manžel, v jehož přítomnosti se jakoby celá rozzáří láskou a něhou - stejně tak tomu je při dětech. Její dekolt je po těch těhotenstvích také něco, za co se nemusí stydět, ačkoliv jí trochu překáží a musí se hlídat, aby si neulevovala tím, že se zakloní, či prohne. Aronel má stálý problém s přibíráním, což by nebyla potíž, kdyby nebyla až tak lehká - a to i přesto, že problémy s příjmem potravy nemá. Největší chyba na jejím těle je však ohavná - a byť tenká - takřka bílá, klikatá a vystouplá jizva, již si odnesla jako památku na setkání s divokou dračicí Ašraiou. 

Táhne se téměř přes celé záda. Od lopatek téměř ke kostrči. 

 

Aronelin styl odívání se po přesunu do lesů radikálně změnil. Začala nosit elfskou látku lamárae a to konkrétně ve střihu jednoduchých splývavých šatů barvy borovicového jehličí nebo v podobě hnědých kamašů a zelené obepínavé tuniky. Co se týče obuvi, tak si navykla chodit bosa, ale neméně často nosí pohodlné kožené polobotky. Na lesní slavnosti si obléká zelenkavé šaty s hlubokým výstřihem na zádech, které sahají až k zemi nebo sivé šaty s véčkovým výstřihem, který je o něco hlubší, než by si bývala dovolila nosit v Gil’eadu. Co se týče délky, tak sahají také k zemi, ale od pasu dolů mají volnou sukni, která se při zatočení skutečně rozvíří - nepřiléhá. Oboje šaty jsou jednoduché, ale jakoby se jim při pohybu měnily odstíny...jakoby se leskly či třpytily. Kdo ví. A je-li zima, tak si navlékne pod kamaše ještě punčocháče a přes sebe přehodí teplý kabátec. Jejími šperky jsou zlatý prsten s kouskem zkamenělé modré škorpióní kůže místo kamene, který jednak podtrhuje její barvu očí a také poukazuje na její manželský stav, a zlatý řetízek, který se téměř stahuje okolo jejího labutího krčku. 

 

Doteď také na památku vlastní své svatební šaty, které jí spolu s účesem navrhnul Meldon.

 

Povaha:

Z nerozvážného a impulzivního děvčete se stala matka s nepochybně silnou a údalostmi v životě vycepovanou osobností. Tak bych nejlépe shrnula to, jak se Aronel přerodila z labutě ve starostlivou kvočnu. Bývala to hrdá a sebevědomá žena, která udělala spoustu chyb, ale i správných rozhodnutí. Bývala to hraběnka. Nemůže říci, že by se jí po starých časech nestýskalo, ale rozhodně teď je její život jednodušší, ačkoliv ji bolí její ztráty. V jejím nitru se skrývá dobře potlačené a na sedm západů uzamčené šílenství a méně utajovaný žal a bolest. Její hrdost a temperament dost utrpěly, když ji lidé, které znala od dětství a kteří ji dříve milovali, vyhnali do lesů, kde jim elfové poskytli azyl. Musela se naučit nosit svou masku hraběnky. Masku silné, hrdé ženy, která se se vším vyrovnala, ačkoliv se to někdy zdá být těžké a touží jen po tom dát svým emocím průchod. Stále je impulzivní a spontánní, ačkoliv už ne tolik, protože má zodpovědnost nejen za sebe. Je o dost opatrnější a starostlivější. Hlavně tedy zodpovědnější, jinak by nevychovala dva chlapce do věku osmnácti let a jednu dceru o dva roky mladší od nezbedných dvojčat - která je ovšem nezbedností předčila. Ary si stále snaží prorazit cestičku k naprostému štěstí i přes svá trápení a bolest. Uvnitř také cítí, že stárne den ode dne a stále víc z ní opadá kouzlo zamilovanosti. Ví že upadla do jistého rodinného stereotypu, ze kterého se ale nesnaží vypadnout, protože je v něm spokojená, možná ne šťastná, ale ani nešťastná. V životě, který se dost změnil, jí zbyly už jen čtyři osoby, které nadevše miluje a opečovává a pátá je na cestě: Meldon - manžel, Magnus a Darius - dvojčata, chlapci a Elena - jediná holčička. To páté pod srdcem o sobě ale také dává vědět a i to už miluje. Poslední dobou si oblíbila procházky po lese - svém domově a naučila se toho spoustu čemu se věnuje s radostí. Tak například vaření nebo zahradničení. Zamilovala si i luštění hádanek, v čemž jí mnohdy elfové vyhoví. Je chytrá a bystrá. Mnohdy má smysl pro strategii a dokonce se naučila, že ne vše jde po dobrém. Stačily k tomu tři děti. Stejně ale nejraději sedí stále na koni. Její vášeň. Její droga. Už ne vždy je upřímná a i zvědavost se konečně naučila potlačovat, a tak má o dost snazší život. Je stále dost složité popsat její osobnost, protože už se posunula daleko od své dřívější. Přesto v ní někdy probleskne, když se naprosto uvolní.

 

Historie:

Aronel se narodila hraběnce Orcey a tehdy již mrtvému hraběti Druehovi. Byla to nešťastná náhoda, protože meč jednoho z Vardenů našel cíl na jeho krku a neminul, bohužel. Aronel se tedy stala pohrobkem a město spadlo pod správu hraběnky Orcey. Aronelina matka byla známá svou výstřední módou, která křičela do světa jak miluje barvy, no smrt manžela ji velice zdrtila. Oni byli právě jeden z těch páru, kteří se milovali i přesto, že sňatek to byl domluvený. No a celý zámek na několik měsíců byl ponořen do smuteční barvy. Po pohřbu se totiž hraběnka Orcey navždy změnila. Orcey se stala velmi pilnou věřící a ponořila se do jeho učení více, než kdykoliv předtím.

 

Když tedy přišel porod, tak si k tomu přizvala nejvyšší představenou a představeného Solasovy víry, kteří se nacházeli u nich ve městě a nechala své dítě pojmenovat pod pohledem boha Solase. Jako malinkou dívku ji vychovávali podobně, jako jiné děti, základy víry, rodokmen, čtení, psaní, počty a na Aronelino přání také jízdu na koni. Vyrůstala ve šťastném dětství po dobu šesti let, kdy Aronel navštívila svou babičku, která nebyla příliš pečlivá věřící a Aronel se jí rychle a s radostí přizpůsobila. Když se vrátila, tak její matka byla zděšena co se s vírou Aronel stalo a donutila ji naučit se všechno co uměla předtím a ještě více. Přísná víra však probudila v Aronel menší nechuť, čehož si matka nevšímala, nebo to odmítala příjmout. Aronelina první chůva byla hodná a přátelská a Aronel ji měla hodně ráda, ale když pak z neznámých důvodů opustila město, tak dívence přidělili starou, přísnou babiznu. Aronel jí dělala hrozné naschvály, vyhrnovala si sukni, prováděla nebezpečné kousky na koni a vyšívání úmyslně kazila, stejně jako učivo. Jednou dokonce hodila učebnici na louč a papír pak samozřejmě shořel. Aronel nenáviděla korzety a krinolíny a matka i předchozí chůva jí chození bez nich tolerovala. Ale tato chůva nikoliv. Jednou Aronel provedla však kousek, za který si vysloužila trest, ale konečně se té zlé ženské zbavila. Dala jí totiž na židli jehly. Nebohá žena si na ně sedla. A málem se zbláznila. Rozhodla se sloužit Solasovi jako kněžka a Aronel měla to štěstí, že už ji nikdy nepotkala. V té době měla devět let a dostala novou mladou chůvu, plnou porozumění pro aktivní dítě jakým byla Aronel a tak si s ní čas od času hrála v zahradě hry, nebo ji ukazovala kouzlo knih. Když bylo Aronel dvanáct, tak bohužel chůva Atka zemřela.

 

“Atko?” Zatahala tehdy desetiletá dívenka svou chůvu za sukni.

“Ano, slečinko?” Opáčila chůva a k dívce se sklonila. 

“Co je na knihách tak zajímavého, že je pořád čteš?” Zamračila se Aronel a podívala se na knihu, kterou si Atka sebou ze zámecké knihovny přinesla.

“Víš, knihy jsou kouzelné.” Pošeptala spiklenecky chůva a s mrknutím oka pohladila Aronel po tváři. 

“A měla by jste jít, Erbis se neosedlá sám, slečno.” Usmála se Atka z výše a Aronel se se smíchem rozeběhla do stájí. Milovala, když mohla osedlat svého koně, proto to nikdo nedělal za ni.

 

Aronel tedy vyrůstala chvíli bez chůvy. Byla smutná a dokonce za ni držela smutek, protože ji měla opravdu ráda, byla pro ni jako druhá matka. Hned na konci roku 3259 dostala Aronel svou první komornou. Mohla jí poroučet a nemusela jí vždy poslechnout, prostě úžasné překvapení a změna. Věci, které se naučila s Atkou už nikdy nepřestala provozovat - třeba to byly noční procházky, o kterých věděl jen její tehdejší kamarád Ibis. A taky od ní dostala k narozeninám jednou malou dýku. Atka jí slíbila kdysi, že až bude starší, tak jí s ní naučí, no k tomu ale nedošlo. Ale přesto se toho snu nikdy nevzdala. Přesto jako malé děvče sotva ve věku dvanácti let viděla věci, před kterými ji chtěla matka, sestra a ostatní ze zámku chtěli ochránit - třeba před sledováním popravy z okna knihovny, které bylo v zapadlém koutku (absolutně nechápala proč zrovna popravy se odehrávají na nádvoří...ale z nějakého důvodu to tak bylo.), nebo před rozhovory Anurok s matkou chvíli před tím, než se měla její sestra (ještě dva roky dřív) vdát za barona z Bullridge, který žil u dvoru. 

 

Muž klečel v předklonu s rukama za zády. Seděla v okně opřená o skleněnou tabulku a moc nechápala, co se děje. Jeho ruce byly spoutané za zády a - i z dálky - bylo snadno rozeznatelné, že jimi cuká ve snaze se vymanit ze sevření pout, zatímco svaly na nich se napínaly k prasknutí. A emoce v jeho tváři...u Solase ty emoce ve tváři, které viděla...byly k nezaplacení. Vztek a bezmoc. Mezitím v bezpečné vzdálenosti od zločince, kterého hlava byla nevybíravě tisknuta k masivnímu pařezu - špalku -, četla žena v černém něco, co Aronel nemohla slyšet. Byla vysoká, štíhlá a kolem pasu a přes ňadra ji stahoval zcela jistě korzet, přes který měla šaty s vysokým límečkem, který úzce obepínal krk rusovlásky, které na týle dlel masivní, složitě sčesaný drdol a na temeni seděl černý čepec. Její stejně tak černé šaty udělovaly kontrast bledé tváři, která byla to jediné, co bylo vidět, protože ruce s dlouhými rukávy ještě skrývaly černé rukavičky, ve kterých svírala rozsudek. Hraběnka Orcey semkla rty, když domluvila, strážci předala pergamen a složila ruce do klína, kde je propojila. Čekala. A Aronel nevěděla na co. Muž položil hlavu na bok, jak mu to svou těžkou dlaní vnutil muž s hlavou zakrytou černým pytlem, v němž byly otvory na oči. Odsouzencovy oči se setkaly s Aroneliným pohledem a on se na chvilku zatvářil překvapeně a snad soucitně, než jeho tvář nahradil úšklebek, který potměšile vrhl na její matku. Ta nechápavě otočila hlavu tam, kam směřoval opět jeho pohled a něco vykřikla, což pohltila vzdálenost, vítr a snad i dopad sekery, který Aronel vyděšeně sledovala. Jeho hlava s žuchnutím, které nemohla slyšet spadla na zem v potoku krve, který vytékal z obou oddělených částí těla. Jeho bezedné a děsivě skleněné oči, jenž na ni upíraly ten klidný, mrtvý pohled a rty roztáhnuté do smířeného úšklebku, jež byl stejně tak odporný, jako soucitný - jí však utkvěly v paměti, když ji někdo popadl zezadu a odtáhl od okna.

 

A jak šly roky a Aronel pomalu rostla do krásy, tak se objevovali případní nápadníci a s nimi i nebezpečí. Ve čtrnácti se tedy dívka uvolnila u matky a naučila se základy obrany u svého tehdejšího gardisty, Ibisova otce, který ještě dříve sloužil hraběti Druehovi.

 

“Aronel, vnímáte mě vůbec? Takto se ta dýka nedrží.” Opravil ji snad už po sté její gardista s železnou trpělivostí a stále přívětivým tónem. 

“Ano poslouchám, jen… ale nic.” Řekla Aronel a odvrátila oči od chlapce, kterého už dlouho pozorovala. Podívala se gardistovi do očí a viděla v nich lásku a něhu.

“Máš mě rád, Raile?” Zeptala se ho nevinně s dětským pohledem andílka. Bylo vidět, že se muž zarazil. Nevěděl odkud znala jeho jméno, ale to asi nikdo. Znala ho z jednoho z jeho rozhovorů s její matkou. 

“Jistě slečno, jako vlastní dceru.” Odpověděl po chvíli. 

“Tak mi řekni, proč nejsi můj otec, trávíš s matkou přeci dost času, ne?” Pokračovala a to už nebylo tak nevinné. Muž se zajíkl strachem, že si to někdo vyloží špatně a odvedl dívenku stranou. 

“Víte slečno… Já a vaše matka jsme pouze přátelé, já hraběnce jen pomáhám spravovat město.” Vysvětlil vážně. Aronel stejně vážně přikývla. 

“Aha… Už držím tu dýku správně?” 

 

Aronel se s radostí věnovala všemu co znala, už si zvykla jak to v jejím životě chodí a začala se zajímat o svou matku - zvláště když jí odešla blízká osoba (její sestra), která již měla šestnáct let (zatímco Aronel měla v té době deset let), a tak byla provdána za mladého barona  z Bullridge.. Přesto až od čtrnácti s ní trávila více času než kdykoliv předtím, ale stále to bylo moc málo, jelikož byla věčně něčím zaměstnaná - a tak s ní Aronel byla alespoň při jednáních, soudech, rozřešení pří mezi občany a vyhýbala se akorát vyjímečně se konajícím popravám, či trestům pro zloděje - kterými bylo sekání prstů či rukou (dokonce jednou vyřízli jazyk jednomu špehovi...nechutné... Ale jednoho dne se jí přeci jen povedlo matku odchytit a vyrazily spolu ven do ulic města na cestu k chrámu Solasovu, kam je doprovázela garda. 

 

Šly pěšky, kolem nich sešikovaná garda, přesto se Orcey pořád rozhlížela a vždy, když se její oči střetly s nechápavým, přesto ustrašeným pohledem Aronel rychle a plaše se usmála a odvrátila 

"Víte, matko, dnes je nádherný den......" začala, ale náhle si všimla muže, který mířil z kuše na hraběnčino hrdlo. (Jakto, že si ho nikdo nevšiml?!) pomyslela si a vykřikla 

"Matko pozor!" 

jenže to už šíp letěl a muž odkráčel se samolibým úsměvem. Mezerou mezi muži  prosvištěl šíp a zasáhl Orcey do srdce. Matka se zkácela k zemi. Aronel přestala toho dne věřit, protože Solas matku neochránil a Aronel ho za to nenáviděla. Mnozí stráží se rozeběhlo za mužem. A někdo povolal lékaře, ale ten už jen bezmocně vrtěl hlavou. Večer se hlásil velitel matčiny gardy, že vrah je mrtev.

 

Konal se brzy pohřeb. Ten den pršelo. Aronel si přála věřit, že i země smutní po ztrátě hraběnky Orcey. Otřesena jednak matčinou smrtí a jednak tím, že viděla, jak ji zabili se uzavřela do sebe, málo mluvila, téměř nic nejedla a nepila. Stal se z ní stín - vyhladovělý, napůl šílený, zoufalý. V nocích ji budily děsivé sny s tváří vraha, o smrti...Každou noc vstávala a chodila do zahrad, k malému jezírku si sednout na lavičku pod vrbou, jež se snášela až k hladině, kde do ní narážely zlaté a oranžové rybky.  Ovšem potom už to nebyly sny. Potom ji už vzbudil jen pocit, že má být vzhůru a přestala opouštět pokoj. Raději se uzavírala do svého světa kouzel, který jí dovolil zapomenout alespoň na chvíli. Zamilovala si četbu knih více než doposud. Odtáhla se ještě více od své sestry se kterou si byly v dětství tak blízké.

 

“Aronel? Jsi - jsi  v po - řádku?” Zaslechla Aronel spolu se zaklepáním na dveře. 

Ty se otevřely a Anurok tak spatřila rozcuchanou  dívku v šatech s prošoupanými koleny a odvrácenou tváří - pravděpodobně sledující již dva týdny trvající děšť venku. 

“Přijela jsem, jak nejrychleji jsem mohla…” Přistoupila dívčina sestra k oknu oděna celá v černém. Její vlasy byly zakryté černým závojem a  v rukou svírala zvhlý kapesník.

“Modlila jsi se za duši matky?” Zeptala se Anurok, když pevně objala svou sestřičku, která pevně sevřela víčka a zpod nich vyklouzly tři zbloudilé slzy.

“Modlila jsem se, aby Solas shnil za to, že matku neochránil.” Zachrčela zlomeně hlasem plným bolesti a zlosti. Hnědovláska udiveně ustoupila.

“Aronel co - co to povídáš?”

Ta vyskočila a černé splývavé šaty bez ramínek odhalily vychrtlá ramena. Otočila se pohublou, bledou tváří s propadllýma očima ohraničenýma černými kruhy k šokované mladé ženě.

“Nenávidím svůj odraz v zrcadle, že jsem přežila. Nenávidím soucit, který mi všichni projevují. A ze všeho nejvíc...ze všeho nejvíc nenávidím, že jsi tady nebyla, když odešla...VYPADNI!” Zavřeštěla zoufale, bezmocně a nevraživě.

Poté se mladinká komtesa zhroutila slabostí na kolena a Anurok si tehdy všimla několika tenkých rusých pramenů na nichž klečela a polámaných a zkrvavených nehtů dívky, která si zcela očividně ony vlasy v agonii vytrhla a konečky prstů sedřela o zeď…

Aronel několikrát pláčíc praštila do země pěstmi a kousala si rty tak usilovně, dokud z nich nevytryskla stružka krve.

Paralyzovanou baronku z Bullridge odvedla garda. 

 

Časem se Aronelin stav zlepšil, když do ní denně dostali uklidňující prášky a díky nim také jídlo. Přesto se tu a tam stalo, že prostor ve kterém byla ji dusil a ona propadla záchvatu, ve kterém si trhala občas prameny nebo bušila do zdi a škrábala nehty na dveře. Její šílenství postupně opadalo, jak se smiřovala se smrtí matky - hlavně jí k tomu pomohly knihy a jezírko v zahradě. A samozřejmě Erbis. Se sestrou se dokázala také nějak usmířit - nebo spíše zneutralizovaly mezi sebou půdu. Aronel se tedy uklidnila a na to, co se s ní dělo se postupně zapomnělo. Stala se z ní pomalu zase milá, vyrovnaná dívka, která se usmívala na okolí. Slabě. Falešně. Ale dokázala to a lepšilo se to. O Aronelině někdejším stavu ví nyní pouze jen její sestra a pár lidí z Aronelina zámku, kde nějakou dobu nyní vládne markraběnka z Feinsteru, se kterou se však odmítla do teď setkat. Ještě od sestry znala zvěsti o ženě jménem Enni Krásnoočko, která si získala srdce Bayna Železné pěsti z Caironu a usoudila, že byli manželi (stejně jako její matka). Brzy na to se šířilo jako požár, že ona Enni se stala markraběnkou z Feinsteru, ale Orcey Aronel odmítla říci důvod. A tak se komtesa ani nezajímala. Po Ennině odjezdu se však z Bullridge vrátila její sestra Anurok jako hraběnka regentka (nebo místohraběnka, jak ji dívka častuje).

 

~~~~~~~~~~~~~~~~

 

Herní historie:

Aronelina vůbec první výprava vedla na cestu do Cithrí, kde se měla setkat se Sedrikem I. Welerem, jenž byl prvním potencionálním manželem, kterého její sestra Anurok vybrala - díky bohu také posledním. Na cestě okolo Uru’baenu ji však zastihla nešťastná náhoda-nehoda, kdy její kočár projížděl okolo blízkého stáda pasoucích se sudokopytníků, na kterých si shodou okolností témž momentu chtěla pochutnat divoká dračice (Ašraia), která jen tak mimochodem - jakoby neměla nic víc na práci - zničila Aronelin kočár, zabila její komornou a spolu s ní většinu vojáků, dokud nezůstala pouze hrstka, kterou byla její osobní garda. Tím však utrpení neskončilo, jelikož se mladá šlechtična ukryla mezi skotem a dračice ji nevědomky přibrala jako svou kořist a zalétla s ní na skalní výčnělek dobrých sto stop nad zemí, odkud ji nakonec milosrdně srazila do mechu pod ním, čímž jí zůstal její život. Bohužel to se neobešlo bez obsáhlého zranění po důvěrném setkání se dívčiných zad a dračího pařátu. Jen zázrakem ji divoká dračice nezpůsobila trvalé ochrnutí páteře a končetin - ať již seknutím přes záda, či samotným úděsným pádem, který se stal novým námětem pro její noční můry.

 

Rána se samozřejmě nezacelila, nýbrž zhnisala a dívka do ní chytila infekci. A přesto, že spěchali s provizorními nosítky s komtesou nazpět do Gil’eadu, který byl stále blíže, než-li Uru’baen, tak se to stále zhoršovalo, až nakonec požádali o pomoc mladinkou dívku, u které však o něčem takovém pochybovali. Překvapilo je tedy, když se vytasila s magií a vyléčila infekci a větší poškození způsobené na zádech. S povrchním hojením se již Aronel musela poprat sama. přesto je však neznámé dívce s magickými schopnostmi (Nixie) vděčná.

 

Aronel delší dobu neopouštěla zámek, dokud se plně nevyléčila, teprve tehdy vyrazila do ulic a u obyčejného kováře si nechala pro jednoho z gardistů ukovat meč a pokovat koně - tedy jeho kopyta. Mladý učeň byl celou tu dobu vstřícný a ochotný. (Deynor). 

 

Brzy na to se komtesa připravila a znovu - již bez obtíží vyrazila do Cithrí, kde byl však pan Sedrik po celý rok příliš vytížen, a tak si nakonec kromě zdokonaleného jazyku Surďanů a setkání se s feinsterskou hraběnkou Enni, která nějakou dobu také zastávala post místohraběnky Gil’eadu, nedovezla domů zhola nic.

 

Za to doma se dívka setkala s hned dvěma efy za krátkou dobu. Jeden z nich jí učaroval - také svou Malou dámou Zirou. Ten - nebo spíše ta druhá elfská bytost, byla královou kouzelnicí, kterou Aronel naivně přizvala do své komnaty s úmyslem jí nabídnout větší volnost výměnou za znalost elfského jazyka, jenže k tomu nedošlo, protože toho žena (Mey) využila, ovládla její mysl a vyjela s ní za hradby, kde ji propustila ze své moci. Aronel se tedy potupeně vrátila na zámek, aniž se někdo něco dozvěděl.A dokázala na to zapomenout. Mezitím se dočasně vlády ujal po Enni a Anurok lidský jezdec Murtagh. Spíše než cokoliv jiného však Gil’ead strážil a povinnosti v radě řešila Aronel sama a jednala s ním jen přes radu. Brzy odletěl se svým drakem i se zelenou dračicí.

 

Jakoby tomu však osud vyloženě chtěl, tak se Meldon a již mladá žena setkali po třech letech znovu. On byl v mizerném stavu a ona při síle, když jej ubytovala poblíž svých komnat, kde se odehrály okamžiky, které jejich životy podivným způsobem změnily, propletly, až nakonec spojily manželským slibem. A také díky tomu Aronel následovala své předky a stala se hraběnkou města Gil’ead.

 

Po nedlouhé době Aronel zjistila, že čeká dítě, takže se tak také začala chovat. Hlavně přijala post manželky hraběte a spíše se stáhla - obzvláště po jednom ze záchvatu jejího šílenství, který ji přepadl v jedné z ulic města, kde ji nalezl Meldon a odnesl ji do bezpečí. Přesto však ani zámek ji příliš nedokázal tak úplně ochránit a stalo se, že se v zahradě, kde shodou okolností zrovna byla i Aronel, objevila Stínka. A kdyby jen taková obyčejná...Byla to žena z Meldonova rodu, která provedla těhotné hraběnce nedobrovolnou inventuru mysli a prohmatání břicha. Tak se taky Aronel dozvěděla, že nečeká jedno ale dvě děti. Po čase si taktéž osvojila fenku, kterou její žák a adoptovaný syn z chudobince od Dámy Sery - Edgar - pojmenoval Tula. Začala poznávat více svou gardu a je za to dost ráda, protože se s nimi sblížila. Nakonec přišel porod, při kterém od porodní báby dostala k dispozici její dceru jakožto služebnou, která se postará o děti a nechala se přemluvit ke kojné pro její a Meldonovy dva syny, jimž dala první jména jeho dračice Zira. O druhé se postarala sama Aronel. - Dala jsi mi to nejcenější má paní. A tím jsi mi nejdražší. (Meldon)

 

Po dvou letech mu dala ještě dcerku. Okrem občasných loupeží nebo vražd a problémů se dvorem se do smrti Galbatorixe nic moc nedělo. Chlapci měli okoli devíti let a děvče okolo sedmi, ale nenastala okamžitá pohroma, protože vládu převzala elfská císařovna Arwina, která do jejich života až tolik nezasahovala - Aronel i její muž jí museli přísahat věrnost, což se neobešlo úplně bez komplikací. Aronel totiž do Uru'baenu vyrazila sama, ale Arwina vyžadovala i přítomnost a přísahu jejího manžela. Proto si Aronel nechala jako "pojistku" v paláci a pak nechala poslat i pro Meldona. Selské povstání potom vyhnalo Dračí jezdce, což znamenalo pro Aronel tak jako tak přesun s manželem. Z původního majetku jí zůstala pouze korunka po matce, svatební šaty, snubní prsten, zlatý řetízek a jezdecké oblečení, které si na sobě odvezla, když jela na svém koni do lesů. Její děti si toho také moc neodvezly a stejně tak Meldon, jak předpokládala. Z rodiny a blízkých jí taktéž změna ukrojila, protože Anurok a její rodina byly zabity v náhlé vzpouře v Bullridge, která vypukla po zabití Galbatorixe. Aronelina garda a služebnictvo zůstali v Gil’eadu a nejbolestivější loučení bylo mezi ní a Ibisem, se kterým vyrostla. On však odejít nemohl, protože si už stihl konečně založit rodinu. V lesech jim naštěstí byl poskytnut azyl královským párem, přičemž to pravděpodobně iniciovala královna Nilwëa, která se ukázala být Meldonovou a Arwininou dcerou, což Aronel překvapilo. Nakonec se jejich nový začátek neukázal být natolik špatný, když dostali domek. Aby se nenudila, tak se začala učit vařit a pěstovat jak užitečné, tak ozdobné rostliny a hlavně mluvit, číst a psát ve Starověkém jazyce. 

 

A jak to tak už bývá, tak každý jednou musí zemřít, ať už stářím, ve válce, přepadením a podobně. A někdo má tu smůlu, že v rodině svého manžela má Stína, který svůj rod bytostně nenávidí. A tím smolařem je právě Aronel, která se takhle jednoho pěkného jarního dne vypravila na procházku a podruhé ve svém životě potkala Eru. A ta se příliš nepárala s jejím životem, takže jí rozpárala břicho, vyjmula plod a poté podřízla krk.

A tak v Ellesméře skončil život bývalé hraběnky Gil’eadské.

 

~~~~~~~~~~~~~~~~

 

Schopnosti:

Vzhledem k jejímu původu je více než jasné, že zná počty, čtení - které miluje - a psaní, učila se vést správně konverzaci a jednání, vyšívání a pro pocit bezpečí měla dovoleno naučit se i základ zacházení s malou dýkou, kterou vlastní. Společenské chování je pro ni při společenských událostech druhé jméno, protože v něm se učila vlastně chodit od malička. Kvůli menším plesům, které se tam za tu dobu konaly se naučila dobře velmi tančit i velké množství párových tanců, které se ke dvoru sluší umět. Ale i mimo to je stále otevřená novým vědomostem, které ještě nezná. Díky bohům za to, jak je učenlivá. U elfů se musela naučit vařit a zahradničit, aby se nenudila a na vlastní popud a na zpečetění své svobody se rozhodla párkrát zajít na cvičiště, kde se zlepšila v obraně s dýkou.

 

ohánění dýkou 2/7

šití 3/7

jízda na koni - 5/7

plavání - 3/7

diplomacie - 2/7

tanec - 5/7 

zahradničení a rozlišování rostlin a plodin - 3/7

vaření - 3/7


Rodina:

Žijící:

  • Bývalá Lady Gil’eadská, nebo též někdejší hraběnka Denna Gil’eadská, která nyní pobývá v nejvzdálenějším drobném sídle, kde jí bylo po zohlednění jejího věku dovoleno poklidně dožít, jakožto čestné člence tamějšího maličkého dvora a ženě, které se již říká jen a pouze Paní Denna... A jen tak mimochodem je to Aronelina babička. Velice nekonvenční a až feministická žena, kterou považovali za necudnou právě díky hlubokým výstřihům, které se však později po jejím odchodu dostaly v určitých mezích do módy. Byla známá pro netradiční kontrastní výběr barev a Aronel od ní toho dosti přejala - kupříkladu lásku k tělu a nepochopení k jeho zahalování. Snad proto, že to u ní viděla se tu a tam utrhne při hlubším výstřihu v oblasti hrudního koše, či zad. Denna mívala a stále má lehký jižanský přízvuk z dob, kdy mluvila pouze jižní větví lidského jazyka. Také má o něco tmavší odstín pleti a světle oříškové, až medové oči, které vypadají jako oheň, když je osvítí slunce. Její vlasy samozřejmě byly tmavé jako uhel, dokud následkem stáří nezbělaly. Postavy je stále štíhlé a hrdě vyrovnané, ačkoliv nyní již chodí více zahalená, protože se jí nelíbí pohled na její vrásky.
  • Manžel Meldon Eronámo Eruner - Jejich první setkání proběhlo u rybníčku, kde se ho ještě jako mladá holka snažila nebát, přestože ji k němu táhla elfská aura. Byl to šílenec a zrádce vlastního druhu, který se však shodou okolností stal bývalým manželem sedmé elfské královny a jednoroční císařovny lidí Arwiny Meyron a otcem osmé elfské královny Nilwëy De Eamë. Aronel mu pak dala možnost stát se znovu otcem a to trojnásobným, protože jeho rodina mimo královnu čítá dvojčata Magnuse Darrena a Dariuse Inyse a dceru Eleanoru Melory Eruner. Aronel ho stále miluje přese všechny útrpy a nástrahy, které si s ním prožila, než si našla cestu k jeho srdci a on k jejímu. Než ji požádal o ruku. Než se jim narodily jejich první dvě děti. Pak třetí. A čtvrté je na cestě.
  • Syn Magnus Darren Eruner - Prvorozené z dvojčat, které přišlo na svět jen o chvilku dříve, než jeho bratr. První jméno mu dala Zira - Meldonova dračice - protože jí připomínalo slovo magie a druhé dostal od Aronel. Zaměřuje se více na magii, čímž tvoří perfektní protiklad ke svému bratru.
  • Syn Darius Inys Eruner - Druhorozený chlapec, který si našel cestu k šermu. Pokud ho člověk chce najít, tak povětšinou stačí zajít na Ellesmérské cvičiště.
  • Dcera Eleanora Melory Eruner - dívenka, která se narodila dva roky po svých bratrech a vydá i za tři, co se týče uličnictví. Je z ní nádherná mladá žena, která chodí tu s jedním z bratrů na cvičiště, tu s druhým bratrem se učit magii. Mimo to se přátelí i s dívkou jménem Lauré - sestrou od své učitelky šermu, která ji naučila používat luk. 

Po smrti:

  • Hrabě Drueh Gil’eadský - Aronel svého otce nikdy nepoznala, zemřel chvíli před jejím narozením v ochraně Království proti vpádu Vardenů. Ale co o něm slyšela od své matky, sestry a služebnictva, tak to býval čestný muž, plně oddaný své zemi a dělal své rodině dobré jméno. Byl často vysílán samotným Králem na různé výpravy a jednání. Po své smrti se díky dobré službě své zemi dočkal slavnostního pohřbu. Žena mu nikdy neporodila syna, za to dvě krásné dcery. Měl husté hnědé vlasy, plnovous a bystré, temné oči v barvě rozbouřeného oceánu. 
  • Hraběnka Orcey Gil’eadská (za svobodna Donovan) - Aronelina matka zemřela následkem šípu, který po ní vystřelil nájemný vrah. Hraběnka Orcey, která se ve zdech zámku nenarodila, pocházela z jednoho malého šlechtického sídla, které bylo zničeno jednou z menších válek. Umřela v nejlepších letech, jako vdova a matka dvou dcer. Byla to velmi hrdá žena, kterou rozhodilo málo co. Jediné dvě věci které ji kdy poznamenaly, byly ztráta rodiny a později manžela a způsobily, že se uzavřela do sebe a plně se oddala bohu Solasovi v jehož víře vyrostla. Kdyby neměla dcery, tak by bylo více než pravděpodobné, že by se přidala k jeho chrámovým služebnicím. Měla dlouhé, rusé vlasy a studené, modré oči. Aronel je jí ve tváři dosti podobná. Dokonce i postavou.
  • Baronka Anurok Meac (za svobodna Gil’eadská) - Aronelina sestra, starší o šestt let (3241). Nevycházely spolu tak, jak by si to Aronel přála. Jako malé si byly o hodně blíže, ale rozdělila je sestřina svatba s baronem z Bullridge, který žil při tamním dvoru a spravoval drobnou tvrz ve vesnici hnedle u města. Anurok měla po otci husté hnědé vlasy, ale oči a něžné rysy získala po své matce, kterou milovala. Byla velice moudrá a myslela vždy dopředu na blaho své rodiny, což Aronel dříve nechápala, dokud nezaložila vlastní rodinu. Anurok se taky bála, že její sestra bez dohledu něco provede, ale nakonec jí zvládla důvěřovat a ke konci života se znovu sblížily, byť již ne tolik, jako když byly malé. Její smrt během vzpoury v Bullridge ji velice zasáhla.
  • Baron Sereght Meac - Aronelin švagr. Byl od ní o celé desetiletí a půl. šEL z něj zasloužený respekt. SloužIL koruně až do své smrti a doma s rodinou bývá jen málo. Mezi ním a Anurok nikdy nepřeskočila jiskra, spíš mezi sebou udržovali přátelství a respekt. Aronel nedokáže doteď pochopit manželství bez lásky. Nicméně to byl přísný a chytrý muž, který to uměl velmi dobře s mečem a podobně se snažil vychovat i svého syna.
  • Baronet  Varganh Meac (Ghem) - Aronelin synovec. Byl šest roků mladší jak ona. Velmi se podobal své matce. Totožné vlasy i oči. Jenom se doufalo, že bude dobrý bojovník po otci a bude mít i jeho statnou postavu tvrdého muže. Velice obdivoval své rodiče a s radostí malého dítěte navštěvoval svou tetu. U Aronel trávil však velmi málo času kvůli výcviku, kterým ho jeho otec nutil procházet, ale občas se na týden stavil se svou matkou. Na svůj věk byl velmi bystrý a vypadalo to, že z něj bude výborný politik, dokud mu plány nezkřížil dav lidí s vidlemi a pochodněmi, který neznal slitování.

 

Majetek:

Domeček v Ellesméře, který leží blíž k východnímu okraji hlavního města.

Oblečení

Prsten a řetízek

Spony do vlasů

Boty

Svatební šaty

Matčinu korunku

 

~~~~~~~~~~~~~~~~

 

Další postavy:

1) Atanvarnë Merenwen Lossëhelin

2) Nixie Nyx Fielne

3) Ikarm De Faune Lwilien

5) Hans Fielne

6) Atanvarnë Allsyë Reloen (HLAVNÍ POSTAVA)

 

(starší verze profilu)

 
Čas:   Ne
Stádium:   Dospělá
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   X zlatých

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë