TOPlist

Aronel I. Gil´eadská

Začátečník 2003 Mistr

Napsal: Aireen | Kategorie: Lidé - Žena
Dne: 31.05.2015 16:58:21 FB



 

Aronel I. Gil'eadská

 

 

Jméno
Aronel Gil'leadská
Titul
Komtesa, budoucí dědička města Gil'ead
Motto
"Nezáleží na tom kým jsme, záleží na tom, čím se rozhodneme být"
Datum narození
Prvního Zbrojanu, který v Duhovci roku 3247 nastal
Věk
18 let
Náboženství
Už od malé dívenky ji vychovávali v přísné víře boha Solase. Tehdy se jí hrozně líbil příběh, který jí vyprávěla maminka na dobrou noc... Dnes už ale je tato víra v jejím srdci zapomenuta, z důvodu zklamání. Oficiálně byla po smrti matky ještě nějakou dobu pod jeho ochranou, ale nyní už drby prosákly za zdí hradu a ví se, že je věřící. Mezitím si cestu k ní našlo dobro. Tedy náboženství Bratrstva, ale ví o něm zatím minimum, pokud vůbec něco.
Strana
U krále jí nikdy nic nechybělo. Ochrana, respekt, peníze a mnoho dalšího. Nikdy tedy neuvažovala o jiné straně. A jelikož je teď vyspělejší, tak si svou volbu plně uvědomuje.

Oblíbená
Barva/Barvy-temně rudá, oranžová, žlutá, bílá a zlatá
Květina-růže
Barva květiny/květin-krvavě rudá, oranžová, žlutá, bílá

 

Vzhled
Aronel už z větší části ztratila dětské rysy, které pro ni byly dříve charakteristické. Rusé vlasy se zlatým nádechem už nechává rozpuštěné tak, že se mírně vlní kolem oválné, možná trochu protáhlejší tváře s náznakem hranaté brady. Pod vyšším čelem se nachází její poklady. Těmi jsou poměrně velké, zářivé, leč studené, světle modré oči, kolem nichž jako jediné zvýraznění slouží tmavé a dlouhé řasy. Nos má téměř rovný, téměř dokonalý, jeho kořen není příliš široký, a tak působí elegantně. Dalším bodem pozornosti se v něžné a na její věk půvabné tváři stávají krásně vykrojené rty s přirozeně růžovou barvou. Postavy je štíhlé, možná více než před tím, ale nikoliv vychrtlé. Na pažích i bříšku najdete svaly, které vychrtlost popírají, ale popírají i plnoštíhlost, nato je jich příliš málo. Aronel má už vyspělé ženské křivky, směrující pánské pohledy na středně velká, oblá a pevná ňadra, některé pohledy také pozorují mírně zaoblené boky. Aronel není příliš vysoká, ale není ani nejdrobnější. Od dob kdy jí bylo šestnáct se dosti vytáhla a nyní měří metr sedmdesát. Váhově na tom taky není nejhůř, ale je na svou výšku celkem lehká. Ale což. Alespoň může jíst co chce, aniž by seto na ní nějak poznamenalo. Jediná chyba, kterou ovšem nosí na svém těle pečlivě zahalenou, je mírně vystouplá, nyní už tenká, bílá jizva, jako památka na setkání s divokou dračicí Ašraiou. Táhne se téměř přes celé záda. Od lopatek téměř ke kostrči. Nyní se stala pro některé muže středem zájmu a chtějí se dostat do její přízně, ale to se u Aronel povede jen těžko.

Styl

Už teď lze na Aronel poznat, že jen nerada nosí korzety a krinolíny. Už je to dlouho od smrti její matky a tak na ní často lidé uvidí barevné, splývavé šaty. Někdy obepínají tělo, jindy jsou naopak volné a nechávají oči i mysl zapojit fantazii. Aronel v poslední době ráda vzdušné šaty, volné od pasu dolů v barvách od bílé, přes barvu letního kvítí až po tmavé odstíny zelené, modré, červené a někdy i hnědé. Ale záleží i na počasí. když zavane chladný vítr ze severu oblékne brokátové těžké šaty, či kožešinový plášť. Na jízdu na koni však preferuje kožené kalhoty, pro ni upravenou kazajku a jezdecké holínky. Jinak za obuv ke dvoru považuje sandálky s jemným zdobením v podobě krajek a nebo polobotky bez podpatku. Nemá příliš v lásce podpatky, ale občas si je vezme, pokud chce působit vyšší.


Povaha
Maska - Aronel si za ty roky kdy byla vychovávána jako budoucí hraběnka naučila, že intriky a dobré slůvko ve vhodnou chvíli je to nejvhodnější pro vládu cukru. V případě vlády biče bylo podle matky nutné odradit nenechavé ruky popravou jednoho z řad zlodějů, podvodníků, nebo vrahů. Aronel se tedy naučila jak vládnout, ale nevyužívá to tak jako její matka. Raději má krutou pravdu než milosrdnou lež. Její výraz by se dal popsat obvykle za zdvořilý zájem, který poodhaluje jen málo z její pravé osobnosti.Nese se hrdě, sebevědomě zvednutou bradu, chladný pohled, příkré rozkazy… no obvykle se ke svým služebným nechová příkře. To jen před cizími lidmi. Jinak jek nim přátelská a tu a tam jim věnuje milý úsměv a přátelské slůvko.

Tvář - Aronel je přátelská, sympatická osůbka, ale nedej bože aby propadla zvědavosti. Některé její dotazy by mohly být netaktní a dotazánému i nepříjemné. Miluje čtení, proto má také rozšířenou slovní zásobu a občas až zvláštní výrazy. Stále je to někde uvnitř ztřeštěné dítě, které drží na uzdě většinu času. Miluje jízdu na koni. Cítí se svobodná. Zapomene na povinnosti, studená křídla zámku i to že je šlechtična. S oblibou se snaží být nad věcí a přímo nesnáší, když něčemu nerozumí nebo sejí nedaří. Může se zdát i dominantní, ale to je už zažitý rys vládce, kterému se nedokáže bránit. Ale přesto se dokáže podřídit a přiznat porážku. Občas se stane že promluví přímo ze srdce její drzé já, ale i to má mnohdy pod kontrolou.

Duše - Poměrně světlé zákoutí. Uvnitř je sama sebou. Malý snílek věřící v lepší svět a své představy, které by většina nazvala bláhovými. I ona ví, že se pravděpodobně nesplní, ale její srdíčko to nechce připustit. A tak v ní představy žijí dál. Aronel se dokáže porvat za svou rodinu a přátele, ale nemá na to dostatečnou sílu ani zkušenosti a tak to obvykle končí trapnou prohrou. Snaží se na život hledět s úsměvem a neviností, ale to je po poslední válce čím dál těžší. Pomalu, ale jistě dospívá do špinavého a krutého světa lží. A ani trochu se jí to nelíbí.

 

Historie
Aronel se narodila hraběnce Orcey a tehdy již mrtvému hraběti Druehovi. Byla to nešťastná náhoda, protože meč jednoho z Vardenů našel cíl na jeho krku a neminul, bohužel. Aronel se tedy stala pohrobkem a město spadlo pod správu hraběnky Orcey. Aronelina matka byla známá svou výstřední módou, která křičela do světa jak miluje barvy, no smrt manžela ji velice zdrtila. Oni byli právě jeden z těch páru, kteří se milovali i přesto, že sňatek to byl domluven. No a celý zámek na několik měsíců byl ponořen do smuteční barvy. Po pohřbu se totiž hraběnka Orcey navždy změnila. Orcey se stala velmi pilnou věřící a ponořila se do jeho učení více, než kdykoliv předtím.

Když tedy přišel porod, tak si k tomu přizvala nejvyšší představenou a představeného Solasovy víry, kteří se nacházeli u nich ve městě a nechala své dítě pojmenovat pod pohledem boha Solase. Jako malinkou dívku ji vychovávali podobně, jako jiné děti, základy víry, rodokmen, čtení, psaní, počty a na Aronelino přání také jízdu na koni. Vyrůstala ve šťastném dětství po dobu šesti let, kdy Aronel navštívila svou babičku, která nebyla příliš pečlivá věřící a Aronel se jí rychle a s radostí přizpůsobila. Když se vrátila, tak její matka byla zděšena co se s vírou Aronel stalo a donutila ji naučit se všechno co uměla předtím a ještě více. Přísná víra však probudila v Aronel menší nechuť, čehož si matka nevšímala, nebo to odmítala příjmout. Aronelina první chůva byla hodná a přátelská a Aronel ji měla hodně ráda, ale když pak z neznámých důvodů opustila město, tak dívence přidělili starou, přisnou babiznu. Aronel jí dělala hrozné naschály, vyhrnovala si sukni, prováděla nebezpečné kousky na koni a vyšívání úmyslně kazila, stejně jako učivo. Jednou dokonce hodila učebnici na louč a papír pak samozřejmě shořel. Aronel nenáviděla korzety a krinolíny a matka i předchozí chůva jí chození bez nich tolerovaly. Ale tato chůva nikoliv. Jednou Aronel provedla však kousek, za který si vysloužila trest, ale konečně se té zlé ženské zbavila. Dala jí totiž na židli jehly. Nebohá žena si na ně sedla. A málem se zbláznila. Rozhodla se sloužit Solasovi jako kněžka a Aronel měla to štěstí, že už ji nikdy nepotkala. V té době měla devět let a dostala novou mladou chůvu, plnou porozumění pro aktivní dítě jakým byla Aronel a tak si s ní čas od času hrála v zahradě hry, nebo ji ukazovala kouzlo knih. Když bylo Aronel dvanáct, tak bohužel chůva Atka zemřela.

 

“Atko?” Zatahala tehdy desetiletá dívenka svou chůvu za sukni.

“Ano slečinko?” Opáčila chůva a k dívce se sklonila.

“Co je na knihách tak zajímavého, že je pořád čteš?” Zamračila se Aronel a podívala se na knihu, kterou si Atka sebou přinesla.

“V knihy jsou kouzelné.” Pošeptala spiklenecky chůva a s mrknutím oka pohladila Aronel po tváři.

“A měla by jste jít, Erbis se neosedlá sám, slečno.” Usmála se Atka z výše a Aronel se se smíchem rozeběhla do stájí. Milovala, když mohla osedlat svého koně, proto to nikdo nedělal za ni.

 

Aronel tedy vyrůstala chvíli bez chůvy. Byla smutná a dokonce za ni držela smutek, protože ji měla opravdu ráda, byla pro ni jako druhá matka. Hned na konci roku 3259 dostala Aronel svou první komornou. Mohla jí poroučet a nemusela jí vždy poslechnout, prostě úžasné překvapení a změna. Věci, které se naučila s Atkou už nikdy nepřestala provozovat - třeba to byly noční procházky, o kterých věděl jen její tehdejší kamarád Ibis. A taky od ní dostala k narozeninám jednou malou dýku. Atka jí slíbila kdysi, že až bude starší, tak jí s ní naučí, no k tomu ale nedošlo. Ale přesto se toho snu nikdy nevzdala.

A jakšly roky a Aronel pomalu rostla do krásy, tak se objevovali případní nápadníci a s nimi i nebezpečí. Ve čtrnácti se tedy dívka uvolnila u matky a neučila se základy obrany u svého tehdejšího gardisty, Ibisova otce.

 

“Aronel vnímáte mě vůbec? Takto se ta dýka nedrží.” Opravil ji snad už po sté její gardista s železnou trpělivostí a stále přívětivým tónem.

“Ano poslouchám, jen… ale nic.” Řekla Aronel a odvrátila oči od chlapce, kterého už dlouho pozorovala. Podívala se gardistovi do očí a viděla v nich lásku a něhu.

“Máš mě rád Raile?” Zeptala se ho nevinně s dětským pohledem andílka. Bylo vidět že se muž zarazil. Nevěděl odkud znala jeho jméno, ale to asi nikdo. Znala ho z jednoho z jeho rozhovorů s její matkou.

“Jistě slečno, jako vlastní dceru.” Odpověděl po chvíli.

“Tak mi řekni proč nejsi můj otec, trávíš s matkou přeci dost času ne?” Pokračovala a to už nebylo tak nevinné. Muž se zajíkl strachem, že si to někdo vyloží špatně a odvedl dívenku stranou.

“Víte slečno… Já a vaše matka jsme pouze přátelé, já hraběnce jen pomáhám spravovat město.” Vysvětlil vážně. Aronel stejně vážně přikývla.

“Aha… Už držím tu dýku správně?”

 

Aronel se s radostí věnovala všemu co znala, už si zvykla jak to v jejím životě chodí a začala se zajímat o svou matku. Od čtrnácti s ní trávila více času než kdykoliv předtím, ale stále to bylo moc málo, jelikož byla věčně něčím zaměstnaná. Ale jednoho dne se jí ji přeci jen povedlo odchytit a vyrazily spolu ven do ulic města na cestu k chrámu Solasovu.

 

Šly pěšky, kolem nich sešikovaná garda, přesto se Orcey pořád rozhlížela a vždy když se její oči střetly s nechápavým, přesto ustrašeným pohledem Aronel rychle a plaše se usmála a odvrátila

"Víte, matko, dnes je nádherný den......" začala, ale náhle si všimla muže, který mířil z kuše na hraběnčino hrdlo. (Jakto, že si ho nikdo nevšiml?!) pomyslela si a vykřikla

"Matko pozor!"

jenže to už šíp letěl a muž odkráčel se samolibým úsměvem. Mezerou mezi muži  prosvištěl šíp a zasáhl Orcey do srdce. Matka se zkácela k zemi. Aronel přestala toho dne věřit, protože Solas matku neochránil a Aronel ho za to nenáviděla. Mnozí stráží se rozeběhlo za mužem. A někdo povolal lékaře, ale ten už jen bezmocně vrtěl hlavou.  Večer se hlásil velitel matčiny gardy, že vrah je mrtev.

 

Konal se brzy pohřeb. Ten den pršelo. Aronel si přála věřit, že i země smutní po ztrátě hraběnky Orcey. Otřesena jednak matčinou smrtí a jednak tím, že viděla jak ji zabili se uzavřela do sebe, málo mluvila, téměř nic nejedla a nepila. Stal se z ní stín. V nocích ji budily děsivé sny s tváří vraha, o smrti...Každou noc vstávala a chodila do zahrad, k malému jezírku si sednout na lavičku pod vrbou, jež se snášela až k hladině, kde do ní narážely zlaté a oranžové rybky.  Ovšem potom už to nebyly sny. Potom ji už vzbudil jen pocit, že má být vzhůru a přestala opouštět pokoj. Raději se uzavírala do svého světa kouzel, který jí dovolil zapomenout alespoň na chvíli. Zamilovala si četbu knih více než doposud.


Herní historie
Uru’baen-Ašraia+Aronel - Aronel se tak trochu na truc rozhodla podívat do Belatony a cestou kolem Uru'baenu ji napadl divoký drak, konkrétně dračice. Zabil jí dvě služky, komornou a pár vojáků gardy. Když ji unesl na útes tak ocenila jejich loajálnost. Našli ji a dračice ji naštvaná shodila z útesu drápem, kterým ji rozdrápla většinu zad. A rána se samozřejmě cestou zpět pod širákem zanítila. Přišli i o koně i o vůz. A tak cestovali dost nalehko.

 

Uru’baen-Nixie+Aronel - O pár dní později upadla Aronel do něčeho podobnému kómatu a celá hořela. Jediná dívka, která z doprovodu přežila neměla prostředky pro léčení své paní a právě tehdy narazili na drobnou dívku, která měla na tváři runy. Později zjistili že je to malá čarodějka. Vyléčila její paní infekci a také vnitřní poškození, ale s vnějším poraněním si musela poradit sama, protože jí nezbyla energie a omdlela. Aronel je jí však vděčná za tu péči, protože se uzdravila mnohem rychleji, vyhnula se riziku smrti na otravu krve a zbyla jí jizva, škaredá a celkem tlustá, ale pořád lepší živá s jizvou, než mrtvá...

 

Gil’ead-Deynor+Aronel - Než Aronel odešla do Cithrí, kde si myslela, že stráví jen pár měsíců, tak si nechala okovat klisnu u kováře z nižší vrstvy a je s jeho prací spokojena. I její gardista, který si nechal ukovat meč byl nadmíru spokojen s kvalitou oceli a rukojetí.

 

Cithrí-Enni+Aronel - Aronel se nakonec velmi nudila v Cithrí a tak se naučila Surdštinu a dny si krátila procházkami. Jeden z těchto dní však rozveselila markraběnka Enni Krásnoočko, která tudy cestovala za svým manželem. Nějak se dostaly k víře a Aronel se chtěla začít učit vědění bratrstva, ale na to nemělo dojít, nebyl čas. Den na to Aronel odjela zpět domů po roce.

 

Gil'ead- Meldon+Aronel - Před branami potkala Aronel elfa na straně krále, který si s ní docela příjemně popovídal a má na zámku nabídnutý pobyt. Aronel se těší, až ho znovu uvidí, protože v něm vidí potencionálního kamaráda, který jí schází. Ale doteď si pamatuje jeho děsivá slova: Příště zkuste neustupovat. Ústup může predátora vyprovokovat k útoku.

 

Gil'ead- Mey+Aronel - Bohužel se Aronel potkala s elfkou Mey, kterou nechtěně propustila z Gil'eadu na svobodu a velice toho nyní lituje. Myslí si totiž, že by se to mohlo vyvíjet jinak, kdyby s ní nepromluvila. Nikdy. Kdo ví, kde je jí nyní konec.

 

Rodina
Matka Orcey - Aronelina matka zemřela následkem šípu, který po ní vystřelil nájemný vrah. Hraběnka Orcey, která se ve zdech zámku nenarodila, pocházela z jednoho malého šlechtického sídla, které bylo zničeno jednou z menších válek. Umřela v nejlepších letech, jako vdova a matka dvou dcer. Byla to velmi hrdá žena, kterou rozhodilo málo co. Jediné dvě věci které ji kdy poznamenaly, byly ztráta rodiny a později manžela a způsobily, že se uzavřela do sebe a plně se oddala bohu Solasovi v jehož víře vyrostla. Kdyby neměla dcery, tak by bylo více než pravděpodobné, že by se přidala k jeho chrámovým služebnicím. Měla dlouhé, rusé vlasy a studené, modré oči. Aronel je jí ve tváři dosti podobná. Dokonce i postavou.

 

Otec Drueh - Aronel svého otce nikdy nepoznala, zemřel chvíli před jejím narozením v ochraně Království proti vpádu Vardenů. Ale co o něm slyšela od své matky, sestry a služebnictva, tak to býval čestný muž, plně oddaný své zemi a dělal své rodině dobré jméno. Byl často vysílán samotným Králem na různé výpravy a jednání. Po své smrti se díky dobré službě své zemi dočkal slavnostního pohřbu. Žena mu nikdy neporodila syna, za to dvě krásné dcery. Měl husté hnědé vlasy, plnovous a bystré, temné oči v barvě rozbouřeného oceánu.

 

Sestra Anurok - Aronelina sestra, starší o sedm let. Nevychází spolu tak, jak by si to Aronel přála. Jako malé si byly o hodně blíže, ale rozdělila je sestřina svatba s hrabětem z Bullridge. Anurok má po otci husté hnědé vlasy a oči, ale něžné rysy získala po své matce, kterou milovala. Anurok je velice moudrá a myslí vždy dopředu na blaho své rodiny, což Aronel zatím příliš neoceňuje. A taky je často ze své mladší sestry rozrušená, protože ví, že Aronel nebaví být šlechtična a tak se dopouští nejedné hlouposti. A teď když ji nemá už na dohled, tak se bojí, co zase její povedená sestra vyvede.

 

Sestřin manžel Sereght - Aronelin švagr. Je od ní o celé desetiletí a půl. Jde z něj zasloužený respekt. Slouží koruně a doma s rodinou bývá jen málo. Mezi ním a Anurok není láska, spíš jako přátelství a respekt. Aronel nedokáže pochopit manželství bez lásky. Nicméně je to přísný a chytrý muž, který to umí velmi dobře s mečem a podobně se snaží vychovat i svého syna.

 

Synovec Varganh - Aronelin synovec. Nedávno dosáhl osmi let. Velmi se podobá své matce. Má po ní vlasy i oči. Jenom se doufá, že bude dobrý bojovník po otci a bude mít i jeho statnou postavu tvrdého muže. Velice obdivuje své rodiče a s radostí malého dítěte navštěvuje svou tetu. U Aronel tráví veli málo času kvůli výcviku, kterým ho jeho otec nutí procházet, ale občas se na týden staví se svou matkou. Je na svůj věk bystrý a vypadá to že z něj bude výborný politik.

 

Poštovní orel Wergo - Aronel ho dostala před dvěmi lety k narozeninám a tento orel je cvičený nosit určité právy, nebo je donášet v malém pouzdře upevněném na levé noze

 

Aronelin kůň Erbis - Na tomto koni se učila jezdit už od mala a časem si tohoto plavého a plnokrevného hřebce přivlastnila a cvičila ho spolu s lidmi k tomu určenými.

 

Služebnictvo a garda:

Cestína - Tato dívka pochází původem částečně z jižní části Alagaësie, ale nikdy ji nepoznala. Její tmavší pleť, tmavé vlasy i oči o ní tuto historii vypáví samy, ale Aronel ji má v oblibě a často její služby služky využívá, když je poblíž. Cestína je mladá, dospělá žena, která má svou paní ráda a respektuje ji. Je poměrně vychytralá, ale vůbec ne vzdělaná. Ačkoliv zadané úkoly plní více než dobře. Je pracovitá a Aronelině rodině oddaná.

 

Hortenzie - Žena v nejlepších letech. Velice si cení Aroneliny náklonosti, protože už je starší a to, že své paní dobře slouží je pro ni čest. I ji si Aronel oblíbila a často ji využívá pro různé práce, jako jsou nákupy materiálu na šaty a doručování vzkazů, či plnění příkazů. Hortenzie má také svou rodinu, už dospívajícho syna a manžela. Ale s Aronel se o svém životě nebaví, pokud naň není přímo tázána.

 

Ibis - Od svých šestnácti let slouží jako Aronelin osobní gardista, ale znali se už mnohem dřív, hlavně díky jeho otci, původnímu gardistovi Aronel a ještě předtím jejího otce. Je to jediný člověk, kterého může alespoň trochu považovat za svého přítele. Jsou stejně staří, i když on je o měsíc dříve narozený, ale to nic nemění na tom, že je to jediný člověk na zámku pravděpodobně, se kterým má věkově nejblíže.

 

Schopnosti
Vzhledem k jejímu původu je více než jasné, že zná počty, čtení - které miluje - a psaní, učila se vést správně konverzaci a jednání, vyšívání a pro pocit bezpečí měla dovoleno naučit se i základ zacházení s malou dýkou, kterou vlastní. Společenské chování je pro ni při společenských událostech druhé jméno, protože v něm se učila vlastně chodit od malička. Kvůli menším plesům, které se tam za tu dobu konaly se naučila dobře tančit i velké množství párových tanců, které se ke dvoru sluší umět. Ale i mimo to je stále otevřená noým vědomostem, které ještě nezná. Díky bohům za to jak je učenlivá.

ohánění dýkou 1/7
šití 2/7
jízda na koni - 4/7

plavání - 3/7
 

Jazyky
Od narození umí mluvit plynně centrálním dialektem, i jím psát. Před odjezdem do Surdy znala základy jeho jazyka a s radostí si jeho znalost zdokonalila při svém ročním pobytu v Cithrí. Občas jí ještě nějaké slovíčko unikne, ale domluví se. Pokud se opravdu soustředí, tak porozumí některým jednodušším slovům ze severní i jižní větve.

 

Majetek

Peníze
Zámek ve kterém žije a věci v něm
Oblečení
Boty
Šperky
Korunku po matce
Knihy
A všeho má víc, než by potřebovala, hlavně tedy oblečení, bot a šperků.
Křišťálová dýka
placatka s drahým alkoholem


Kontakt/Další postavy
u Atanvarnë Merenwen Lossëhelin

Atanvarnë Merenwen Lossëhelin - kočkodlaci

Ikarm - Archív postav

Nixie - druidé

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělá
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   X zlatých

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë