Meldon Eronámo Eruner
(Probíhá rekonstrukce)
(s dlouhými vlasy) × (na počátku všeho)
Jméno: Meldon Eronámo Eruner
Přezdívky: Šerochodec, Zrádce, Pomatenec, Veličký (Tak mu říká pouze Zira a od nikoho jiného toto oslovení nesnese.)
Rasa: Elf
Titul: Dračí Jezdec, bývalý hrabě Gil'eadský
Pohlaví: Muž
Datum narození: Když kvetl největší strom v Du Weldenvarden v roce 2799.
Věk: přibližně 486 let
Náboženství: Nevěří v žádnou vyšší sílu, co by mohla za jeho stvoření.
Povolání: Kdysi bojovník, špeh i váleční. Nyní Dračí Jezdec.
Jazyk: Ovládá samozřejmě svůj rodný starověký jazyk, ale dokáže se domluvit s lidmi, trpaslíky i urgaly. Urgalský jazyk se naučil z listin, které našel.
Strana: Stál snad na straně všech kromě Vardenů. Nyní je na straně své rodiny.
Moto: Vybojovat sto bitev a stokrát zvítězit - není tudíž meta nejvyšší. Bez boje však nepřítele pokořit, toť vpravdě meta nejvyšší.
Výskyt: Poblíž Elesméry.
Podoba:
-Shlédneš-
Na první pohled je na něm zvláštní jeho výška. I na elfa je dost vysoký, ale zdaleka se nepřibližuje velikosti kulla. Také má krátké bílé vlasy, které vypadají, jako by si je zkrátil, tupím nožem. Z těchto zkrácených vlasů vykukuje jedno elfské ucho, o to druhé přišel v souboji s ra’zakem. Vlasy mu rámují ostře řezaný obličej, který je opálený od pouštního slunce, jenž vládne poušti Hadarak. Díky takto opálené kůži vynikly jeho oči. Očí má modré jako nebe, které se odráží od hladiny jezera. Právě v očích můžete vidět známky jeho šílenství, které se v něm hluboce podepsalo.
Celé tělo je pokryto svaly, které si vypracoval pomocí luku a meče. Dříve také bojoval i ručně a velice rád běhal a i to napomohlo svalům. Na pár místech jeho těla se nacházejí jizvy z bojů. Na hrudi, co nejblíže srdci je tetování ve tvaru zubaté spirály. Toto tetování je velice výrazné, neboť vzniklo pomocí kouzla. Zbytek těla má pokrytý tetováním, které mu vytvořila urgalská šamanka. Každé tetování znázorňuje člověka, kterého zabil, ať už ve válce nebo v době jeho šílenství.
Meldon je i poměrně hubený, ale díky tomu, že má svaly to na něm není až tak znát. I když některé své nepřátele zažene už svou výškou, tak pokud bojuje je neuvěřitelně rychlý a jestliže ohrozíte jeho milované, tak může být i velice brutální.
-Oblékání-
Nemá žádné oblíbené oblečení, nebo něco podobného. Jenže vždy nosí tmavé oblečení. Dříve si oblékal zelené a jasné barvy, které v lese pomáhají nenápadnosti. Nyní má vždy černý plášť s kapucí, která velice dobře skrývá jeho tvář. Jediná brada je však vidět.
Nedávno však našel nový styl oblékání a života. K plášti přibil i šátek a po něm následovalo i těsné oblečení s přezkami. Kapuce pláště se vylepšila o kožešinu. Na tomto oblečení jsou předělané ještě některé části podivného brnění.
Díky tomuto oblečení se naučil dokonale skrývat ve stínech. Dokonce i ve dne je těžké ho najít. Neboť nosí i boty s měkkou podrážkou, kterou kouzlem ochránil, aby se skrz podrážku nedostalo nic k nohám.
Povaha:
-Obecně-
Jeho povaha je velice komplikovaná. Ke každému se chová jinak, ale vždy si udržuje velkou nenávist k Dračím jezdcům a jejich draků. Hlavně nevěří Dračím jezdkyním, neboť právě ty bere jako zrádkyně. Nikdo nikdy neví, jak se zachová. Většinou to vypadá, že se chová impulzivně, ale on vždy vše perfektně zváží a přezkoumá.
Vždy se tváří velice klidně a nedává na sobě skoro nic znát. Jen když se skutečně pro něco nadchne, tak projeví nějaké city. Nebo ho někdo opravdu naštve. Jinak je chladný a sarkastický až se občas zdá, že to přehání.
-Na povrch-
Sice se zdá, že kromě sarkasmu a klidu se jinak nechová, ale to není pravda. V mysli si uchovává mnoho děsivých a krvavých vzpomínek a představ, kterými se brání při útoku cizí mysli. I přes toto se dokáže chovat mile, ale pokud už se tak chová, tak za tím něco je. Aniž by si to uvědomoval, tak se k ženám chová lépe, pokud to nejsou Jezdkyně.
Když chce, dokáže být skutečně hodně upřímný, až je to nepříjemné. Je to velice dobrý herec a nikdy na něm nepoznáte, jestli žertuje (což nikdy nežertuje) nebo jen lže a hraje si s vámi. Vyžívá se v tom, když je někdo zmatený z toho, co řekl. Také si zamiloval hádanky, ale nesnáší, když mu je někdo dává, nebo se ho neustále na něco ptá.
Pokud někdo udělá tu chybu a začne mu důvěřovat, tak je schopný tohoto člověka využít a pak ho klidně nechat na holičkách. Jestliže mu řeknete některé vaše důvěrné informace, můžete čekat, že je proti vás zneužije. Pokud vás však bere jako skutečné přátele, tak se nemusíte ničeho bát. Jenže takových lidí moc není.
-V jámě lvové-
Tak jak se choval dřív, takový je tedy hluboko uvnitř. Pokud se někdo dostane k této povaze, tak už musí být pro Meldona něčím výjimečný. Právě zde se ukrývá milí a usměvavý elf, který miloval lesy a svou ženu. Jenže tohle všechno byl nucen potlačit a něco se stalo i příčinou jeho šílenství.
Toto šílenství se zde také ukrývá a velice často se dostává na povrch a ničí životy. Jenže i přes to šílenství je v hloubi jeho duše ukrytý obyčejný elf. Avšak Meldon ho nesnáší a dusí ho svými temnými a zvrácenými myšlenkami a stejným chováním. Tento elf proto nemá šanci se dostat na povrch.
Historie:
-Dětství-
Ten den to byl pro Sailona velice významný. Jeho žena Lóta mu porodila syna. Jeho vlásky byli rezavé a oči modré. To Sailona velice potěšilo, protože tím se mu velice podobal. Rodiče svého syna pojmenovali Meldon a druhé jméno dostal po svém dědečkovi Eronámovi, který zemřel při boji s Galbatorixovími Jezdci.
Lóta nechtěla svého syna učit boji, ale Sailon toužil mít syna válečníka anebo dokonce Dračího jezdce. Oba ho však vychovávali s láskou, a aby byl ve větším bezpečí, tak se přestěhovali z Kirtanu do Elesméry.
Jen co uměl chodit, tak ho otec učil bojovat, takže vlastně uměl dřív bojovat než mluvit. To se Lótě moc nelíbilo, a tak Meldona začala vodit do lesů. Když byl Meldon starší, tak ho oba rodiče učili číst, psát a počítat. Od té doby sbírá listiny a knihy.
-Květiny-
Lóta milovala květiny a u domu si udělala malou zahrádku. Meldon na ní rád chodil a sepisoval seznam květin. Neznal jejich jména, a tak si pro ně jména vymýšlel. Strašně ho to bavilo. Když to jeho matka viděla, tak ho jednou sledovala a všimla si, jak květiny pojmenovává. Poté se ho snažila naučit pravé názvy, avšak Meldon býval dost tvrdohlavý.
Od té doby však nosil každé ráno domů nové květiny a dával je na stůl. Přinesl je i s hlínou v misce, kterou si na to vytvořil. Lóta květiny večer sázela do své zahrádky. Brzy se jí tam ani nevešli, a tak je nosila jiným elfům, aby si je zasadili.
Jak Meldon rostl, tak přestával rostliny nosit a víc se toulal po lesích. Začal víc trénovat lukostřelbu a neustále četl. Každou volnou chvíli si zapisoval různá kouzla a jména rostlin. S jinými elfy se moc nestýkal a nehledal jejich společnost.
-První vzdálené toulky-
Meldon rád chodil po lesích a často zmizel i na několik dní. Vždy se však vrátil, ale většinou jen proto, že potřebuje nové oblečení. Během svých toulek běhal a lezl po stromech. Brzy měl naučené cestičky, které nikdo jiný neznal.
Tehdy se poprvé dostal k hranicím lesa a království. Sledoval lidi, ale to ho brzy omrzelo a vrátil se k trénování lukostřelby, kouzlení a šermu. Jak roky šli, tak se z něj stal jeden z nejlepších lučištníků. Jenže Meldona stále lákalo toulání, a tak se jednou sebral a vyrazil na sever. Cestoval celkem dlouho, až dorazil na samí okraj. Za lesem se nacházelo moře, ale bylo celkem mělké a na druhém břehu stála malá vesnice.
Když dorazil do vesnice, tak ho okamžitě chytili a zavřeli. Lidé si o něm mysleli, že je to démon, který jejich vesnici ublíží. Lidé se však chovali podezřívavě podle všeho ke všem cizincům. Když se Meldon zeptal, tak mu nic neřekli, a tak jen mlčel a čekal. Jen co si na něj lidé zvykli a zjistili, že není nebezpečný, ho pustili. Meldon však nechtěl odejít a začal mezi lidmi žít. Sledoval jejich zvyklosti a zapisoval si všechno, co se jen trochu lišilo.
Tento klid trval celý rok, ale pak do vesnice vtrhli jezdci na koních. Meldon s několika muži se rozhodl vesnici bránit. Jenže se jim to nepovedlo. Vesnice byla zničena a on se vydal s těmi, co přežili varovat město kus od vesnice. Když do města dorazili, tak už se chystali obrany. Lidé čekali jen na útok. Meldon se k obraně přidal.
Jen co jezdci zaútočili, tak vypuklo peklo. Město mělo jen chatrné hradby z rákosu, kamení a bláta. Jezdci tyto zdi lehce prorazili a začali zabíjet vojáky i ženy s dětmi. Meldon běhal po střechách a střílel po jezdcích šípy. Skrýval se ve stínech a útočil na ně, aniž by si ho všimli. Tehdy ho jeden z Jezdců nazval Šerochodcem. Meldon netušil, co to znamená, ale tehdy nad tím neměl čas přemýšlet.
Ten den se však jeho život změnil. Když běžel po střechách, tak uviděl v jednom okně muže. Patřil k jezdcům a nad něčím se hrbil. Meldon vzal poslední šíp a vystřelil. Muž však udělal krok do strany a šíp zasáhl malého chlapce. Mohlo mu být tak deset let a s malým mečíkem chránil malé miminko. Než se mohl muž nebo snad on vzpamatovat, tak Meldonovo tělo už samo reagovalo. Udělal několik kroků zpět a potom se rozeběhl. Pak vyskočil a mířil do okna. Během letu tasil meč a chystal se muže zabít.
Meldon dopadl na podlahu domu a udělal kotoul vpřed. Muž stál za ním a řval. Chystal se ho zabít. Meldon se prudce otočil a meč držel oběma rukama ve výšce jezdcovy hlavy. Chladná a ostrá čepel hladce projela masem i kostí. Jezdec přišel o ruku, jenž měl zvednutou a držel v ní meč. Také však přišel i o hlavu. Setrvačnost jeho tělo nesla dál a Meldon musel uskočit, aby ho ta mrtvá hora masa nesrazila.
Pak došel k tělu chlapce a dvěma prsty mu jemně zamáčkl víčka. Dlouho u chlapce klečel a plakal. Boje venku už skončili a Jezdci i se svými koňmi klusali pryč z města. Z pláče Meldona vyrušil až vřískot. Otočil hlavu k malé postýlce, kde se vrtěl malý uzlíček. Meldon si tedy utřel slzy a vzal malé nemluvě do náruče. Vyšel s ním ven a tam si odchytil černého koně. Nasedl na něj a dítě stále držel v náruči.
-Těžký návrat-
Jízda byla snadná, ale po dvou dnech, kdy dával většinu jídla dítěti, zjistil, že musí pro něj najít lepší život. Proto když dorazil do lesů, tak se držel okraje a mířil k lidem. Dostal se až do Caunonu, kde dítě vložil do košíku na prádlo jedné ženě, když se nedívala. Než dítě však dal, tak jí nahlédl do mysli a zjistil, že má jen jedno dítě a druhé zemřelo při porodu. Miminku dal i malý kamínek, s kterým si neustále hrálo.
Pak se Meldon vrátil do lesů. Tentokrát však bez koně. Když ho rodiče uvítali doma, tak chtěli slyšet, co zažil. Jenže on na to neměl. Ještě víc se toulal po lesích a nakonec se od rodičů odstěhoval. Začal žít vlastní život. Ten se však stával nudným a každým dnem stejný. Ráno se probouzel a zkontroloval všechny spisy, které si schoval do truhlice. Pak se najedl a celý den buď něco psal, četl nebo se toulal po lesích.
Stále ho však pronásledovali vzpomínky na chlapce, který zemřel jeho vinou. Začal se utápět v lítosti a depresi. Každý den tedy prováděl obchůzku různých vodních toků. Chodil od říčce k říčce a maloval různé obrázky.
-Kráska a Zvíře-
Jednou narazil na krásnou elfku. Bylo o dost mladší než on. Jenže Meldonovi se velice líbila. Dlouho si povídali a vyprávěli si své životní příběhy. Zjistil, že se jmenuje Arwina. Moc jí miloval a sám se zapřísahal, že jí neublíží. Když se Arwině vylíhla dračice, která ho už jako mládě nesnášela, tak si jí začal vážit a byl ochotný pro ní udělat cokoliv.
Jenže Meldon odešel do království. Chtěl zjistit, zda dítě přežilo, ale také chtěl vědět, jak to vypadá v království. Vždy viděl jen okraj. To mu však mělo stačit. Království se rozhodlo mu ušetřit dost tvrdou lekci.
V Drass-Leoně ho chytili vojáci. Mohl jim utéct, ale nepovedlo se mu to. Dlouho necvičil a stal se nepřipraveným. Vojáci ho odvlekli do pevnosti, kde ho zavřeli do kobky. Meldon ihned přemýšlel nad útěkem. Už tehdy věděl něco o Černé magii, ale nechtěl jí používat, a tak zavrhl jeden plán. Po pár dnech se rozhodl utéct.
Skoro se mu to povedlo. Zranil mnoho mužů a zničil hlavní bránu, ale vojáci ho opět chytili. Pak ho dali do jiné cely a několik dní nespatřil sluneční cesto. Brzy ho odvedli do hlavního města, do Uru’baenu. Tam dorazil unavený a hladový. Podepsala se na něm jak cesta, tak i útěk.
Byl předveden před krále. Meldon se mu s klidem díval do očí a přitom si opevnil mysl, aby mu do ní nemohl proniknout. Věděl, že buď bude přísahat věrnost, nebo zemře. Jenže král se neobtěžoval s tím, aby si vynucoval od něj věrnost. Místo něj to udělal Stín. Azkaal. Meldon se bránil a bojoval s ním, ale pak proti němu použil Arwinu. Meldon uvěřil této jeho iluzi, neboť byl unavený a zničený. Přísahal věrnost. Od té doby Azkaala nenávidí víc než cokoliv jiného.
-Zrádce-
Když se vracel zpátky do lesů, tak v Carvahallu narazil na Arwinu. Byl tak rád, že jí zase vidí a je v pořádku. Jenže Zaira z jeho návratu, tak nadšená nebyla. Oba se vrátili do lesů a Meldon brzy poté Arwinu požádal o ruku. Ta souhlasila a on byl po dlouhé době šťastnější než kdy dřív.
Arwina však musela pokračovat ve výcviku na Jezdce a on se tedy začal toulat po lesích a získával informace. Ty sdělovat přes zrcátko Azkaalovi, jak mu přikazovala přísaha. Jednou při své obchůzce narazil na malou zlatou lvici. Pojmenoval jí Röna podle místa, kde jí našel. Začal se o ní starat a ona mu jeho péči oplácela velkým přátelstvím a ochotou ho chránit a dokonce pro něj i zabít.
V den svatby byl hodně nervózní a zlaté dvouocasá lvice mu v tom moc nepomáhala. Oddávala je Arya, princezna Du Weldenvarden. Ten den se brzy změnil na ten nejšťastnější v jeho životě. Jenže to bylo i jeho poslední štěstí.
Dál si povídal z Azkaalem a musel přiznat, že ho bere víc jako přítele. Jemu se mohl svěřit se vším. Dokonce si ho oblíbila i Röna a neustále mu dávala hádanky. Avšak jednou přišel domů a zjistil, že Zaira řekla Arwině o něm pravdu. Prosil jí, aby to Arwině neříkala. Jednou si spolu totiž takto povídali v lesích a on jí řekl, co se mu stalo. Jenže tahle její zrada ho zdrtila. Arwina ho vyhnala a Meldon se z toho skoro pomátl. Utekl do lesa a pak do pouště.
-Pomatenec-
Když přísahal věrnost, tak musel slíbit, že pokud ho odhalí, tak se vrátí za Azkaalem a ten ho popraví. Jenže netušil, kde Azkaal je. Zrcátko schoval, aby ho nenašel a dál hledal Stína. Röna mu pomáhala a snažila se ho udržet ve stavu, kdy neztratí mysl.
Pouští putovali hodně dlouho a vyhýbali se městům. Sice potkali pár bytostí, ale dlouho se s nimi nezdržovali. Meldon začal dokonce blouznit a začal dělat podivnosti. Nakonec se dostali až do Beorských hor. Tam se Meldon zbláznil úplně. Vzal šíp a hrotem si zkrátil vlasy. Jeho dlouhé vlasy se změnili na podivnou změť krátkých pramenů. Aby toho nebylo málo, tak použil Černou magii a na hrudi si vytvořil tetování. Netuší, jaké použil kouzlo, ale vyděsil tím Rönu. Lvice utekla zpět do lesů, ale nemohla Meldona nechat samotného. V lesích zjistila, že Arwina je těhotná. To však Meldonovi neřekla.
Pak se začali dál toulat pouští a jen občas zašli do měst. Jenže i to bylo nebezpečné. Meldon se začal chovat agresivně a výbušně. Proto většinu času trávili v poušti. Jednou se jim však do cesty připletl ra’zak. Zaútočil na ně a Meldon se bránil. Röna jen boj sledovala. Příliš se bála. Jenže ra’zak neměl šanci. Sice na Meldona použil tu svou žíravinu, ale ta mu stačila jen rozežrat ucho. Také přišel k jizvě, ale tu si vyléčil. Stejně vyléčil i to co zbylo z ucha. Ra’zak však takové štěstí neměl. Zemřel a kvůli dalším lahvičkám s žíravinou vyletěl do povětří. Meldon si tedy vzal jeho meč. Měl jen luk s šípy a teď k tomu přibil i meč.
-Zabiják-
Jednou se vydal do jedné vesnice v Dračích horách, aby doplnil zásoby a sehnal kůže. Tam narazil na podivného muže. Byl napůl elf a napůl člověk, ale více se choval jako člověk. Zabíjel a jedl maso. Jenže Meldona zaujalo to, co dělá. Nechával se najmout na zabití lidí, kteří těm druhým vadili. Bohužel však neuměl kouzlit a ani to moc neuměl s myslí. Meldon se s ním spřátelil a za tu chvíli ho něco naučil. Zjistil, že se jmenuje Dirk a podle všeho má rád svá tajemství. Meldon mu toho také moc neřekl, ale Röna to napravila. Ráda lidi varovala a radila jim, jak by měli s Meldonem zacházet. To neměl rád, avšak lvici měl rád a ublížit jí tudíž nemohl. Než se vydali každý svým směrem, tak mu kouzlem vytvořil náramek. Ten vypadal, jak dva lístky, což také byli, ale jen pozlacené. Nemohl spadnout a ani nepřekážel. Pak oba šli každý svým směrem. Meldon a lvice zamířili do pouště.
Poušť měla být jejich úkrytem a měla chránit ostatní. Jenže mnoho lidí, vojáků a jiných bytostí do pouště chodilo a oni je neustále potkávali. Mnoho se jich s Meldonem nerozčilovalo a radši se ho nesnažili naštvat. Jenže pak se objevila dívka. Byla hodně mladá. Vypadala na osmnáct let. Röna si jí všimla a věděla, že její dvounohý přítel na tom není dobře, a tak se jí snažila řevem odehnat. Dívka místo toho, ale po ní vystřelila z luku a zasáhla jí do nohy.
Meldon se rozzuřil a zaútočil na ní. Dívka neměla šanci. Meldon byl rychlí a její rány lehce odrazil. Dokonce si s ní i pohrával a hrál si na nezkušeného. Pak však uviděl krev na Rönině noze a popadl jeden dívčin šíp, který po něm vystřelila. Ten jí zabodl do krku a jen se na ní usmíval. Pak mu však došlo, co udělal a zhroutil se do písku vedle těla.
Chvíli tak ležel, než se zvedl a ošetřil Rönu. Její zranění nebylo vážné. Potom vzal své věci a pokračoval dál v cestě. Lvici bylo dívky líto, a tak jí aspoň trochu zasypala pískem. Teprve po tomto bezvýznamném činu se vydala za ním. Meldona však začali opět trápit noční můry.
-Milá urgalka-
Nakonec se vydali do Drass-Leony, kde je překvapila mlha. Meldon jí sice mohl odčarovat, ale nechtěl na sebe poutat pozornost. Netušil totiž jak daleko od města jsou. Röna si vrněla, aby jí mohl Meldon najít, ale místo toho je našla urgalka. Oba si jí brzy oblíbili a dovolili jí s nimi přes noc zůstat. Meldon však za to chtěl jen tetování. Každé tetování mělo znázorňovat každého, koho zabil. Urgalka bývala šamankou, takže tetování zvládla.
Rönu ještě víc potěšilo, když pro Meldona udělala lapač snů, který by mu pomohl od nočních můr. Pak však si šel každý svou cestou. Meldon se vrátil do pouště, kde dlouho jen bez cílně chodil a uvažoval nad tím, že se přidá ke králi. Jenže pak je jejich cesty zavedli k Surdě. Tam je ale nepustili a proto raději odešli zpět do pouště.
V poušti potkali Jezdkyni s dračicí. Nejdřív je chtěl Meldon zabít, ale pak se otočil a šel zpátky do pouště. Cestou ho postihl další záchvat zuřivosti, jen co ho přešel, tak se rozhodl, že zamíří do Beorských hor. Tam chtěl najít nějakou jeskyni a na nějaký čas se schovat před světem.
Dovednosti:
Boj:
Býval to skvělý bojovník a stále je. V poslední době si však více zdokonaloval magii, ale trénovat nepřestal ani s mečem či lukem. V lukostřelbě je velice dobrý a rychlí. Když bojuje, tak často kombinuje šerm či lukostřelbu s magií a stále se dokáže soustředit na hlavní cíl.
Šerm 4/7
Lukostřelba 5/7
Boj beze zbraně 3/7
Jízda na koni 2/7
Magie:
Magie starověkého jazyka:
Tento typ magie již moc často nepoužívá. Jestli jí však už použije, tak to má svůj úděl a většinou to nevede k ničemu dobrému. Také jí používá i k vlastnímu prospěchu, aby si ulehčil trochu práci a nezdržoval se některými věcmi, jenž se mu zdají zbytečné a otravné.
Energetická útočná magie 4/7
Energetická ochranná magie 4/7
Elementární magie 5/7
Černá magie:
Tento typ magie se pro něj v poslední době stal velice užitečný. Používá jí velice často a rád. Nedělá mu problém s ní i někomu ublížit. Také jí však nepoužívá naprosto zbytečně. Než jí použije, tak si předem promyslí, zda je to rozumné a neexistuje i jiné řešení. Jestliže není, tak už neváhá a použije jí.
Psychická magie 4/7
Magie poznání 3/7
Vitální magie 3/7
Iluzionistická magie 4/7
Materiální magie 3/7
Rodina:
Rodokmen
matka Lóta
Velice krásná a stará elfka, která žije se svým mužem v Elesméře. Její vlasy jsou již bílé, ale bývaly blonďaté a kudrnaté. Oči má modré a láskyplné. Jinak to je středně vysoká elfka, která miluje svojí rodinu. Svého jediného syna vychovala v tom, aby chránil své nejbližší a říkal pravdu a byl upřímný. Když však její syn zradil elfský národ, tak to pro ní bylo těžké. Jenže odmítala připustit, že by se přidal ke Galbatorixovi dobrovolně.
otec Sailon
Sailon je bojovník, který byl vždy věrný jen své rodině a královské. Se svou ženou Lótou vychovával svého syna Meldona. Sailon měl dříve rezavé vlasy, ale jak šli roky, tak se stali bílími. Jeho oči jsou hnědé a plné života. Meldon měl svého otce velice rád, neboť ho toho naučil skutečně hodně o životě, a co v něm bude potřebovat. Sailon po zradě svého syna přestal vyslovovat Meldonovo jméno a zřekl se ho.
Arwina
Dříve to byli manželé, ale poté, co Meldon přešel na druhou stranu bylo jejich manželství anulováno. Meldon Arwinu velice miloval, ale jak se dlouho toulal, tak jí začal nenávidět. Spolu s ní však nenávidí i Zairu, Arwininu dračici. Po čase se to trochu změnilo a Arwinu teď bere jen za nepříjemnost, ale Zairu stále nenávidí.
dcerka Nilwëa
Je to Meldonova a Arwinina dcerka. Meldon jí má velice rád a jako jedna z mála mu vykouzlila úsměv na rtech. Nedávno jí totiž potkal a seznámil se s ní. Nejříve však netušil, že je to jeho dcera. Když to zjistil, tak ho to dost šokovalo, ale ten den těch šoků bylo více.
Röna
Zlatá dvouocasá lvice, která je velice příjemná a přátelská. V každém vidí jen to dobré a skoro nikdy není naštvaná. Jako jediná zůstává s Meldonem i přes to, co udělal. Podporuje ho a radí mu. Pomáhalu mu zůstat při smyslu a na životě. Pro Meldona se stala tou jedinou bytostí, které může věřit.
Zira
Jde o jeho nejmilovanější bytost, pro níž by i zabíjel. Zira je mladá zelená Ohnivá dračice. I když zatím nemluví, tak je z jejího chování poznat, že má svého Jezdce moc ráda.
Eru
Temná Stínka, která byla dříve elfkou a hrdou ženou nosící jméno Eruner. Jenže nyní je naplněná nenávistí k vlastnímu rodu. Unesla Meldona, aby ho mohla mučit a zlomit. Přesto jde o Meldonovu příbuznou, i když on sám by si více přál, aby jí nebyla.
Aronel
Jeho žena a dědička města Gil'ead. Jeho city k ní jsou různé a většinou záleží jak se probere. Ale celkově by se dalo říci, že ji miluje a dost žárlí, když je s nějakým mužem moc dlouho sama a nebo se na ní ten muž až příliž dlouho a často dívá.
Anurok
Sestra Aronel, která je oddála. Meldon jí moc nemusí, ale moc času spolu nestrávili, takže jí nedává nějak zvlášť najevo své nesympatie a spíše si jí nevšímá.
Majetek:
Vlastní: malý domek v Du Weldenvarden
oblečení
šedý plášť s kápí
luk a šípy, který si sám vyzpíval
kožešiny (ty získává vždy po lovu Röny)
listiny a knihy (ty jsou však v domě v Du Weldenvarden)
Získáno: meč od Ra'zaca
lapač snů od Vraggy
dýka z Vánočního plesu
kresba Nili
vak, oblečení pouštního lidu
Míval: zrcátko od Azkaala (zanechal v Gil'eadu)
prsten od Arwiny (daroval své dceři)
Další postavy: Bran
Crowley (Mimo Alagaesii)
Mazlíček
Jméno: Röna
Druh: Zlatý dvouocasý lev
Pohlaví: Samice
Věk: Dospělec
Popis: Röna je krásná zlatá dvouocasá lvice. Má sice hřívu, ale to nevadí. Jinak jak je jasné má zlatou srst a dva ocasy. Její oči jsou také zlaté, ale krásné a upřímné. Je poměrně velká a v tlamě se jí schovávají pěkně ostré zuby, ale i tlapy skrývají nebezpečnou zbraň a to v podobě drápků. Její srst je na dotek krásně jemná a hříva je sice trochu hrubší, ale příjemná. Když zařve, tak je znát, že by si s ní nikdo neměl zahrávat. Jenže ona je milá a příjemná. Když už má použít násilí, tak jen v ochraně. Ráda si povídá a její hlas je jemný a příjemný. Ovšem jí také baví si z někoho dělat srandu a nebo dělat, že něco ví, ale přitom třeba nic neví.
Schopnosti: Dokáže komunikovat myšlenkami a provádět základní magii.
Čas: |
Ne |
Stádium: |
Dospělý |
Typ postavy: |
Volná postava |
Plat: |
X zlatých |