TOPlist

Jeod

Začátečník 4930 Mistr

Napsal: Jeod | Kategorie: Dračí jezdci - Muž
Dne: 31.08.2013 17:41:54 FB



Jeod Tyčka

 

http://rack.3.mshcdn.com/media/ZgkyMDE0LzEwLzI4L2EwL1dPSUFGQWVnb250LmU3ZjRkLmpwZwpwCXRodW1iCTg1MHg4NTA-CmUJanBn/7246ae80/fec/WOIAF%20-%20Aegon%20the%20Conqueror.jpg

 

Jméno: Jeod Tyčka, první svého jména, právoplatný místokrál zemí surdských a ochránce říše.

 

Druh: Hrdý člověk, který je na své lidstvý skutečně pyšný. To o sobě může prohlásit málokdo.

 

Věk: 123 let, což už není zrovna málo, stále to však není příliš mnoho.

 

Datum narození: 1. 1. 3225, tehdy byla mírná zima a pomalu přicházelo krásné jaro.

 

Strana: Surda, vardenové a veškerý odboj, který odmítá Galbatorixovu vládu.

 

Tituly: Bývalý, avšak pro mnohého stále Místokrál Zemí Surdských.

Vrchní velitel zbytků Surdského odboje.

Od nynějška také hrdý Dračí Jezdec.

Kromě toho se může pyšnit titulem Nejhledanější člověk na světě, což skutečně pokládá za poctu. Dokazuje to fakt, že se pro Galbatorixe opravdu stal trnem v patě.

 

Jazyk: Lidský (téměř všechny známá nářečí) a starověký, částečně též trpasličí a dokonce i základy poněkud kostrbatého jazyka urgalů.

 

Náboženství: Jakožto učenec v žádné náboženství nevěří. Pokládá to za další způsob vlády nad lidem.

 

 

 

Podoba

 

Je velice vysoký, měří něco kolem šesti stop, a na svůj úřad netradičně hubený, ne však nijak podvyživený. Na první pohled možná působí jako takový křehký, drobný, zranitelný mužík, zkrátka typický úředník, ale není tomu tak. Nepřátelé ho velice často podceňují, což je jen dobře. Díky tomu už se dostal z nejednoho maléru.
Na někoho, kdo tráví většinu času na jihu má velmi bledou pleť, jednou ho díky tomu dokonce obvinili, že je stín. Problém se vyřešil rychle, zaplněním dvou cel velice překvapenými šlechtici.
Svaly se mu postupně začínají rýsovat po celém těle, častý trénink dělá divy.

Tvář mu už malovalo nespočet umělců, většinou na královské vývěsky s popiskem Hledaný, nebo Mimořádně nebezpečný. K tomu vždy byla připsána takřka astronomická suma a slibované tituly. Proto si jeho tvář může prohlédnout téměř kdokoliv.
Ostře řezané rysy dlouhého, bledého obličeje, lemují černé, místy výrazně prošedlé, nebo dokonce bílé vlasy. Bylo to stářím, nebo sluncem, kdo ví. Tvář občas pokrývá strniště vousů, nebo výjimečně, krátký plnovous, ale jinak je naprosto hladká a dokonale oholená.
První věcí, které si nepochybně všimnete je dlouhá, škaredá, bílá jizva, která se mu táhne od levého spánku až k pravé straně brady. Protíná tak krátké, černé obočí a pokračuje i přes jedno ze dvou velkých, zelených očí, které jako by jiskřily dobrou náladou. Dále pokračuje přes malý, orlí nos a pak přes tenká, ne příliš výrazná ústa.

Poměrně dlouhé, tenké končetiny ještě prodlužují dlouhé prsty. Tyto dlouhé končetiny už mu v boji nejednou zachránili život, dosáhl dál, než jeho protivník. Levou dlaň a zápěstí pak hyzdí popálenina od žíraviny, kterou si způsobil při jednom z Alchymistických pokusů.

Dlaň mu také zdobí značka, roztrubující do světa, že je dračím jezdcem.

Dříve si na sebe oblékal výhradně drahé, zdobené tuniky a dvorní pumpky, to se však změnilo. Nyní už se odívá o něco prostěji. Obyčejné, i když přesto dobré kalhoty, boty, košile i tunika zdobená surdským erbem, zlatým sluncem. Kolem pasu vždy nosí opasek se svým rapírem, to však už stále častěji doplňuje ještě nožem, dýkou a občas i toulcem na šípy. Jako doplněk někdy nosí ještě jako krev rudý plášť, jak sám říká, aby co nejlépe zakryl jeho zranění v boji.
Na vzhled a hygienu přesto i nadále velice dbá, což někteří z jeho doprovodu považují za naprosto zbytečné, ale on se tím netrápí.
Coby doplněk pak nosí velký, těžký, železný, pečetní prsten, který dokáže více než dobře nahradit obyčejný boxer. Dotyčný je pak ještě na dlouhý čas zdoben Jeodovým osobním znakem.

 

 

Povaha a záliby

 

Jeho povaha je poměrně otevřená a přátelská, což je mu ve společnosti ku prospěchu. Je také poměrně dost výřečný, patří k lidem, kteří jsou vždy a všude středem pozornosti, a kteří dokáží pokaždé něčím zaujmout. Ať už zajímavým příběhem, tónem hlasu, nebo jen vzhledem. Tohle mu už přišlo mnohokrát vhod, je to v životě přeci jen více než prospěšné.
Vše se to však mnohdy odvíjí od nálady. Když má dobrou náladu, tak s ním bývá legrace a lidé v jeho okolí se rozhodně nenudí. Když má však špatnou náladu, tak se uzavře hluboko do sebe a odmítá s kýmkoli komunikovat. V těchto chvílích se může dokonce i jeho dokonalý klid zlomit a on může rozdat pár ran. Není to však nijak časté, většinou je klidný a nic ho nedokáže rozzuřit. Svou výbušnost a netrpělivost se naučil velice dobře skrývat. Už jen proto, že tím mnohé dost rozčiluje, což mu přináší neskrývané potěšení.

Je však čestný, čestnější, než mnozí jiní, což může být stejně tak slabina, jako štít.
Umí být i mimořádně lstivý a pomstychtivý, což by do něj jistě řekl málokdo. Většinu příkoří, které mu někdo způsobí, si velice dobře zapamatuje a jen tak na to nezapomene.
Je také velice zvědavý, do všeho hned musí strčit nos a prozkoumat to. Zde se opět projevuje jeho netrpělivost. Tahle vlastnost je spíše špatná, než dobrá, zatím mu však příliš špatného nepřinesla.
Jakmile si něco usmyslí, je lepší mu jít z cesty. Jde si za tím, cesta k cíli ho příliš nezajímá.

K jeho nejoblíbenějším činnostem patří rozhodně četba. Už přečetl kupu knih a stále čte další. Je to ten typ člověka, který nečte jen kvůli vědění, ale který čte především proto, že ho to baví. Dříve měl také poměrně rád toulky po městě, na tržištích a po hospodách zjišťoval co kolik stojí a podle toho později obchodoval. Tahle záliba však musela jít stranou, později už se nikdy nedostal do situace, kdy by se mohl jen tak projít po městě.
Dříve měl také rád dobrodružství jako takové. Vyhledával nebezpečí a nic ho od toho nedokázalo odradit, to se však postupně ztrácelo. Nyní už si věci vždy promyslí mnohem lépe a mnohdy je nechá vyřídit někým jiným. Začal mít svůj život asi příliš rád. Přesto jsou i chvíle, kdy podstoupí něco nebezpečného, co by jinak nemusel, jen aby si znovu užil ten pocit.

Dále by se k jeho zálibám dal rozhodně připočíst šerm. Dříve ho příliš nebavil a spíše se mu vyhýbal, nyní je tomu už však jinak. Rád a často cvičí se svými osobními strážci a tak se velice rychle zlepšuje.
Jízda na koni ho také baví, ta ho bavila vždy, ale teď snad ještě víc. Na koňském hřbetu si mnohdy připadá úplně bezstarostný.
S hrou na loutnu začal už velice dávno, ale později k tomu už neměl tolik příležitostí. Přesto ho více než baví a rád si zahraje vždy, když má příležitost.

Když se stal králem, měl na záliby opravdu málo času. Nakonec však jednu převzal od Orrina. Navštívil jeho laboratoř, kde našel knihu s několik set let dlouhou historií. Brzy se jí naučil téměř nazpaměť a nyní se občas alchymii věnuje. Moc dobře ví, že je opravdu mocné umění, také však ví, že z něj byl zatím objeven jen zlomek.

 

 

Schopnosti a dovednosti

 

Jeod má opravdu množství různých dovedností, které za svůj život nasbíral. Byl učenec a tudíž uměl číst, psát, počítat a ovládal spoustu jiných předmětů, z nichž nejlépe asi dějiny. Naučil se také starověký, později i trpasličí jazyk, ale ty zdaleka neovládal tak dobře jako lidský. Co se lidského jazyka týče, učil se mnohým nářečím a proto teď mluví jak obecným nářečím, tak surdským, ostrovním, i jazykem pouštních kmenů. Časté a dlouhé studium se na něm také projevilo, jeho oči na dálku nevidí tak dobře, jak by si přál.
Když si pořídil svůj rapír, naučil se s ním skvěle zacházet. Později se naučil bojovat i s mečem. Mnoho z tohoto umění, se naučil právě od Broma, s kterým dlouho cestoval. Umí též slušně jezdit na koni, což na svých výpravách mnohokrát nutně potřeboval. Dříve také uměl poměrně dobře střílet z luku a kuše, ale už to velice dlouho nezkoušel. Pochyboval, že by mu to ještě nějak zvlášť šlo.
Naučil se také obrnit svou mysl tak, aby se mu do ní nikdo nedostal a zvládal to opravdu ukázkově. Nikdy to sice zatím opravdu nepotřeboval, ale člověk nikdy neví. Lepší je vždy být připravený na cokoliv.
Vždy se též toužil naučit nějaká kouzla, ale nikdy nedokázal více, než zapálit malý ohníček. I to však považoval za veliký úspěch.
Mimo jiné se naučil velice dobře hrát na loutnu, považoval to za opravdu krásné umění a hra ho vždy uklidňovala, nyní na ni však má stále méně času.

 

Boj s rapírem - 4/7

Boj s mečem - 4/7
Boj s dýkou - 3/7

Střelba z luku - 3/7
Střelba z kuše – 2/7

Pěstní souboj - 2/7


Hra na loutnu - 3/7

Jízda na koni – 4/7
Alchymie – 4/7

Obrnění si mysli - 4/7

 

 

Zlomené praporce (Odboj)

 

Něco kolem stovky jezdců. Většinou lehká jízda, s jednoručními meči, malými štíty a luky. Mnozí z nich nemají žádná rozpoznávací znamení, někteří však nosí hrdě na prsou Surdské slunce.

Dále kouzelníka a Aberonskou knihu alchymie, která je snad největší zbraňí, kterou může mít.

 

Ti co přežili masakr u Cithrí a ti, kteří chtěli dál bojovat. Nyní spíš jen lapkové skrývající se v lesích a přepadávající všechny nesurďany. Dohromady jich může být něco kolem tří set.

 

Surdské obyvatelstvo, mnozí jsou ochotní pomáhat, málokdo se však odváží pozvednout zbraň.

 

 

Historie

 

První krůčky

 

Narodil se v Teirmu, v jednom z nejvelkolepějších měst světa. Jeho otcem byl bohatý kupec a jeho matka pracovala jako švadlena. Patřili k bohatšímu měšťanstvu a rozhodně se neměli nijak špatně. Bydleli ve velkém domě poblíž středu města a nikam tak neměli příliš daleko. Z jeho narození měli jeho rodiče opravdu velkou radost, jelikož byli oba už poměrně staří a v děťátko pomalu přestávali doufat. Sjeli se na něj podívat snad všichni příbuzní a známí, nebylo jich sice příliš mnoho, přesto to byla velkolepá oslava.

Pomalu rostl a všem tím dělal radost. Ve městě tou dobou řádily choroby a spoustu dětí se nedožilo dalšího dne. Když už konečně dosáhl tří let, bylo zřejmé, že mladý Jeod přežije. Všichni měli opravdovou radost a byla uspořádána další oslava. Otec si přál, aby po něm Jeod jednou převzal jeho obchody a proto ho začal pylně vyučovat. Jeoda to bavilo a učil se rád, ihned jak se naučil číst, tak začal listovat spoustou knih a nějaký čas ani nic jiného nedělal. Otec ho i nadále každý den vyučoval, ale Jeod přesto většinu dne proseděl nad knihami. Ukrývalo se v nich tolik vědění, že ho to skutečně fascinovalo.

 

Získávání vědomostí

 

Jakmile mu bylo šest let, šel do školy. Nebyla to žádná špinavá budova ve které se vzdělávali ostatní děti. Tohle byla velká klášterní škola, kde se student opravdu něco naučil. Jeho otec za tu školu zaplatil spoustu peněz. Tyto školy nebyly nijak levné a dovolit si je mohli jen šlechtici a bohatší měšťané. Jeodův otec ovšem chtěl, aby byl Jeod co možná nejvzdělanější a aby toho znal co nejvíc.

Jeod do školy nastoupil poměrně rád a těšil se na nové zážitky. Byl by sice radši, kdyby se vrátil domů dříve než po roce, ale nedalo se nic dělat. Ve škole musel zůstat celý rok a byl tím dokonale odříznutý od světa.

Učitelé na škole nebyl ten druh učitelů, kteří vykládají dětem něco z nějaké knihy a vůbec tomu nerozumí, toto byli opravdu dobří, trpěliví a vzdělaní učitelé.

Jeod hned od začátku vynikal nad ostatní studenty a učitelé ho chválili. Kvůli tomu ho hodiny bavily o to víc.  Většinu času trávil výukou a nebo ve školní knihovně, kde četl knihy. Tolik knih po hromadě ještě nikdy neviděl a Jeod měl v plánu všechny postupně přečíst. Ve škole byl celý rok a poté se na měsíc vrátil domů. Po měsíci se znovu vrátil do školy a tak to probíhalo až do jeho dvaceti let. Ve škole se toho naučil spoustu a v širokém okolí byste nenašli nikoho vzdělanějšího.

 

Začátky dobrodružstvích

 

Ve dvaceti letech dokončil školu a zamířil domů. Jel na svém koni, na kterém se ve škole naučil poměrně dobře jezdit. Do Teirmu to přece jen nebylo zrovna blízko. Na obranu si vezl dýku, dárek od otce, ale doufal že ji nebude potřebovat.

Jel po cestě a z čista jasna se před ním objevil nepěkný výjev. Tři lupiči tam zápolili s nějakým člověkem, který se sice obstojně bránil, ale Jeod se na to nemohl dívat. Sesedl z koně, vytasil dýku a pomalu se blížil k lupičům. Byli k němu otočeni zády, takže ho neviděli. Jediný kdo si ho všiml byl ten přepadený člověk, ovšem nedal na sobě nic znát. Když se Jeod přiblížil dost blízko, praštil do jednoho z lupičů. Lupiči se nic nestalo, jen se otočil, zamračil a namířil mečem na Jeoda. Ten na nic nečekal a rychle lupiče kopl mezi nohy. Zaúpěl bolestí a skácel se na zem. Tím odvedl pozornost zbývajících dvou lupičů a ten člověk si s nimi hravě poradil.

Jeod se s tím člověkem, Bromem, seznámil a nakonec s ním začal cestovat. Za tu dobu zažili spoustu dobrodružstvích, na některé z nich by Jeod nejraději zapomněl.

Takto cestovali dlouho a najeli a nachodili spoustu mil, až se nakonec dostali k Vardenům. Jeod o nich dříve slýchával a nemohl uvěřit tomu že je vidí na vlastní oči. Krále neměl nijak v lásce a tak se k nim nakonec přidal. Pomáhal jim se spoustou věcí a postupně si u nich získal uznání. Jednou si vzpomněl, že v jedné z knih, kterou četl, našel tajnou chodbu do Gil’eadu. Hned, jak to řekl Vardenům, tak ho tam společně s Bromem vypravili. Úkol byl prostý, avšak obtížný, uloupit králi jeho dračí vejce. Jeod se na to už velmi těšil. U Vardenů dostal meč a i s Bromem vyrazili ke Gil’eadu. Cesta tam byla dlouhá, ale nakonec se tam dostali.

 

Konec nevinnosti

 

Když konečně dorazili do Gil’eadu, začalo velké pátrání. Hledali dlouho a závodili s Morzanem o to, kdo vejce najde dřív. Nakonec je vojáci objevili a Jeod s Bromem se dali na útěk. V tom zmatku se rozdělili. Jeod mířil rovnou k chodbě z města, ale tam už hlídkoval oddíl vojáků. Zaklel a zamířil k bráně. Nějakým zázrakem zůstala otevřená a u ní stáli čtyři strážní. Zpráva o vetřelcích se k nim asi ještě nedonesla. Jeod k nim zamířil a chvíli s nimi klábosil. Prý měli zakázáno kohokoli nechat vyjít z města do rána. Jeod na to neměl čas. Za chvíli určitě začnou odbíjet na poplach. Rychle vytáhl meč a než vojáci stačili zareagovat, jednoho z nich zabil. Potom zaútočil na dalšího vojáka. Ten už jeden z jeho úderů stačil vykrýt, ale na druhý byl příliš pomalý a Jeod ho zabil. Ještě že ho Brom naučil šermovat, pomyslel si. Další dva se na něj vrhli s meči. Chvíli s nimi zápolil a nakonec jednomu z nich vrazil meč až po rukojeť do břicha. Už ho ale nestačil vytáhnout a rychle uskočil, příliš pozdě. Voják po něm sekl a způsobil mu ošklivou ránu táhnoucí se přes celí obličej. Kdyby neuskočil, byl by mrtvý. Když se voják napřáhl k poslednímu úderu, Jeod uskočil a bodl ho svou dýkou do krku. Měl volnou cestu. Ještě se ohlédl jestli někde neuvidí Broma, ale nikde ho neviděl. V ten okamžik začaly zvony odbíjet na poplach a Jeod uprchl. Rána ošklivě krvácela a tak si ji kousek za městem ovázal a zamířil zpět k Vardenům.

Tam oznámil co se stalo, pro všechny to byla zdrcující zpráva. Výprava se nepodařila, ale i tak si získal u Vardenů úctu. Poté se rozhodl pomoci jim jinak. Jejich největším problémem byly zásoby a to musel vyřešit. Odcestoval zpět do Teirmu, kde hodlal po otci převzít řemeslo a začít Vardenům tajně posílat zásoby.

 

Zdrcující zjištení

 

Po dlouhé době se konečně vrátil domů. Nebyl tam už opravdu dlouho a když se vrátil, čekalo ho nemilé překvapení. Jeho matka zemřela a jeho otec byl těžce nemocný. Pro Jeoda to bylo hrozné zjištění, místo aby byl s nimi, bojoval proti království.

Jeho otec zemřel po dvou dnech a konal se pohřeb. Před tím mu však stihl předat obchod, majetek a popřát mu hodně štěstí. Tím přišel o poslední členy své rodiny, už nezbyl nikdo. Byl úplně sám.

Nemohl dělat nic jiného než převzít po otci obchod a začít obchodovat. Nakoupil lodě a brzy se stal jedním z nejznámějších obchodníků v království. Nikdo však nevěděl že tajně posílá zásoby Vardenům. Pro své rodiče truchlil, ale teď měl důležitý úkol, díky kterému na ně neměl čas příliš vzpomínat.

 

Blýská se na lepší časy

 

Jeho obchody se začaly rozšiřovat a brzy už neměl problém dopravovat Vardenům velké množství potravin. Jednoho dne potkal jednu ženu, Helenu. Pocházela z rodiny bohatého statkáře a byla zvyklá žít v přepychu. Jeod se do ní zamiloval a začal se jí dvořit. Začali se spolu scházet a nakonec se vzali. Její otec investoval spousty peněz do Jeodových obchodů a tím měli Vardenové zásobování zajištěné. Další spoustu let pak Jeod s Helenou žili šťastně a spokojeně v Teirmu.

 

Povstání z mrtvích

 

Jednoho dne u Jeodovích dveří někdo zaklepal. Když sluha Jeodovi oznámil že je to přítel z Gil’eadu, zvedl se a vyběhl ven. Myslel si že je Brom mrtvý, ale teď tu před ním stál ještě s někým. S novým Jezdcem, Eragonem. Jeod je u sebe nechal jak dlouho budou chtít, ale oni chtěli prohledat záznamy o dovozu Seitrového oleje, aby našli ra’zaky. Jeod jim pomohl a nakonec se k záznamům dostali. Podle nich zjistili, kde se nejspíš ra’zakové skrývají a vyrazili tam. Jeod se s nimi rozloučil a potom si zase nějakou dobu spokojeně a klidně žil.

 

Všechno se ničí

 

Jednoho dne Jeod zjistil, že je něco špatně. Už jeho druhá loď zmizela někde na moři. Vždy, když poslal další, nevrátila se. Nakonec Jeod přišel o všechny lodě a byl nucen zboží posílat karavanou po souši. Z dvou karavan se nevrátil nikdo. Posílat zboží už nemělo cenu, nejspíš ho někdo odhalil a království zjistilo že posílá zásoby Vardenům. Nemohl nic dělat. Jeho žena začínala být čím dál zatrpklejší a Jeod taky. Všemožně se snažil, aby Helena byla i nadále v pohodlí, ale peníze mu došly a za pár dní se měl začít dražit jeho zbývající majetek. Bylo to hrozné, ale nemohl s tím nic udělat i když se snažil sebevíc. Mohl jen sedět a čekat, než k němu přijdou vojáci a zatknou ho za napomáhání Vardenům.

 

Nečekaný host

 

Přišel den, kdy k jeho domu přišla skupina otrhaných lidí, patrně celá vesnice, kteří s ním chtěli obchodovat. Jen Jeodova dobrosrdečnost je pustila dál. Jeod v jejich vůdci poznal Rorana, bratra Eragona a rozhodl se že jim pomůže. Přišel s návrhem že unesou loď. Sehnali nějakou posádku, která na tom byla podobně jako Jeod a připravili se na únos lodi. V noci se k ní přiblížili, zneškodnili stráže a celá vesnice nastoupila. Z přístavu vypluli co nejrychleji mohli a zanechali za sebou spoušť. Vše hořelo. Jeod byl neuvěřitelně rád že s nimi odjela i Helena. Pluli dlouho, ale nakonec se za ně zavěsily tři lodě, které je brzy začaly dohánět. Aby jim uprchli, propluli Kančím okem, obřím vírem, kterým dosud nikdo neproplul. Nakonec se dostali až do Surdy, kde se připojili k Vardenům a zůstali u nich.

 

Nový začátek

 

Jeod měl stále u Vardenů dobré postavení. Pomáhal jim kde jen mohl a se svou ženou začínali nový život. Jeod se brzy stal členem rady Vardenů a s tím začali povinnosti a starosti. Být členem rady nebyla zrovna lehká, ani výnosná práce a on měl co dělat, aby se s Helenou uživili. Nakonec byl vyslán jako posel za králem Orrinem na hrad Boromeo. Král ho přijal a nakonec jeho žádost a žádost Vardenů odsouhlasil. Poté pozval Orrin Jeoda na lov. Jeod to přijal a vyrazili. Po nějaké době na jejich skupinku zaútočili lupiči. Nebylo jich mnoho a králova ochranka si s nimi poradila, ale jeden unikl jejich pozornosti a teď mířil lukem na krále. Jeod si pohotově sundal botu a hodil ji po lupiči. Bota do něj narazila a on vystřelil. I to malé vyrušení však stačilo aby lučištník minul. Za odměnu pak král nabídl Jeodovi, aby se stal vrchním velitelem jeho osobní ochranky, což přijal. Brzy se ovšem ukázalo že není zase tak dobrý válečník, jako diplomat a Orrin z něj udělal ministra. To se Jeodovi zamlouvalo a tak se stal ministrem. Se svou ženou se přestěhovali do Surdy, kde dostali malý hrádek, na kterém mohli žít a od té doby byli tam. Jeod se ovšem stále snažil všemožně podporovat Vardeny, což se mu dařilo.

 

Povinnosti

 

Jako každý ministr měl i Jeod řadu úkolů, které musel zvládnout. K některým z nich patřilo například kontrolování všech zásob, posílaných Vardenům, počty vojska a letošní úrody. On osobně dělal sice jen část z toho. Na zbytek měl lidi, ale když ti úředníci něco pokazí, je to na něj.  Jeho úkolem je vše kontrolovat, což není nijak lehké. Občas ovšem přijdou i úkoly, které do jeho pravomoce nezasahují a nebo úkoly poněkud nebezpečné a podivné.

Tehdy byla noc a celý hrad Boromeo spal. Vlastně ne úplně celý. Jednou z chodeb si brázdila cestu osamělá postava. Měla jediný úkol. Rychle se přibližovala ke komnatám ministra Jeoda, který byl dnes na hradě Boromeu na návštěvě. Postava se pomalu přikradla ke dveřím a pomalinku a potichounku je otevřela.  Postava vešla dovnitř a opatrně za sebou ony dveře zavřela. Potom zamířila k lůžku, kde spal ministr Jeod. Pomalu a se zatajeným dechem se k němu přiblížila. Už byla od něj jen na dosah ruky. Rychle něco vytáhla z kapsy a připravila se. Celá kariéra oné postavy závisela na tom zda se mu to nyní podaří. Konečně byl připravený, popošel blíž k ministrovi, chytil ho a mírně s ním zatřásl. Jeod se prudce probral a z pod polštáře vytasil dýku. Zastavil s ní jen kousek od poslova krku. Posel si oddechl a předal Jeodovi svitek papíru. Potom zpěšně vyběhl z místnosti.

Poté co si svitek přečetl, ustrojil se a vyrazil. Spěšně pochodoval chodbou a poté po schodech. Proč musí Orrin bydlet v nejvyšších patrech hradu, myslel si. Když po nějaké době dorazil před dveře do Orrinovi pracovny, zaklepal a vstoupil. Pracovna se podobala každé jiné pracovně v hradě. Holé, ničím nezdobené stěny, stůl stojící proti dveřím a dvě židle. Na jedné seděl Orrin a druhá byla patrně připravena pro něj. Došel před krále a uklonil se. Král ho vybídl ať si sedne a to taky udělal.

Poté král vysvětlil jak je důležité, aby byl jeho rozkaz okamžitě splněn. Nejlépe ještě tuto noc. Jeod si netrpělivě poposedl na židli a čekal než mu král řekne proč ho přivolal. Poté mu král řekl co přesně má udělat, Jeod se zvedl a vykráčel z místnosti. Rychlými kroky se blížil k nádvoří. Měl spoustu úkolů, dnes asi už spát nebude. Úkolů měl hned několik, musel zklidnit jednoho lorda a musel dát do hromady oddíl lovců čarodejnic. Každá čarodejnice, pohybující se svévolně po Surdské zemi musela být odchycena a souzena. Samozřejmě mimo čarodejnice a kouzelníky, které Orrin najímal na ochranu hradu a pevností.

Jakmile Jeod dorazil na nádvoří, mávl na jedno z pážat, které mu přivedlo koně. Poté vytáhl z kapsy pergamen a něco na něj napsal. Následně ho dal pážeti a vysvětlil co má udělat a komu ho má doručit. Páže přikývlo a odběhlo. Jeod vyjel z hradu Boromeo a za chvíli už vyjel i z Aberonu. Rychle se blížil na svůj hrádek. Když tam dorazil, vyburcoval hradní stráž, která čítala skoro dvě stě mužů a dal jim povely. Ještě té noci dorazili na panství vzpupného lorda a tam mu také Jeod vysvětlil, s armádkou za zády, že jestli se to ještě bude opakovat, mohlo by se stát, že sem dorazí celá Ministerská armáda a lord se bude muset vzdát svého majetku. Poté se Jeod s vojáky vrátil na svůj hrádek. Od té doby už lord neotravoval a choval se tak jak se má chovat každý spořádaný lord.

Tím Jeod vyřešil jeden z úkolů, ale ještě ho čekal jeden. Vrátil se až k ránu, ale na nádvoří už čekala skupina čítající okolo dvaceti mužů. Většinou to byli skvělí vojáci, ale byli tam i nájemní vrazi, bývalí piráti a jeden kouzelník. Ti měli za úkol hledat a lovit čarodejnice. Jakmile vyrazili splnit úkol, Jeod si oddechl. Už měl splněné oba úkoly a tak došel do svých komnat, svalil se na postel a rázem usnul.

 

Všechno jednou končí

 

To byl zase jednou Jeod předvolán před krále na hrad Boromeo, do hlavního města Surdy, Aberonu. Jeod věděl že má jakožto ministr na starost spoustu věcí a taky věděl že vše nemůže stihnout. Nejspíš některý z jeho pomocníků udělal zase nějakou chybu v součtech. Když tam dorazil, dozvěděl se že je Orrin na lovu a že se vrátí až večer. To ho dopálilo, ale počkal. Když se Orrin konečně vrátil, tak si šel lehnout a Jeod musel počkat až do druhého dne. Nakonec ho Orrin předvolal až po obědě. Ukázalo se že byl předvolán jen kvůli chybě v součtech potravin poslaným Vardenům. Jeod chybu napravil a poté vyrazil zpět na svůj hrádek.

Dorazil tam až pozdě večer, ale už z dálky viděl jak k němu běžela plačící služebná, která mu oznámila, že jeho žena zemřela. Prý na nějakou nemoc. To Jeoda zdrtilo.

Další den se konal pohřeb. Byla to smutná událost a sjeli se tam snad všichni Surdští lordi, dokonce i samotný král Orrin.

Po pohřbu byl Jeod jako vyměněný, zanedbával svou práci, sám bloumal a chodil po hradě a s nikým nemluvil. Došlo to až tak daleko že si ho musel předvolat král Orrin, který mu dlouho vysvětloval že jestli se něco takového bude opakovat, bude muset zvolit nového ministra. Jeod to pochopil moc dobře. Ještě nějakou dobu sice truchlil, ale práci už nezanedbával.

 

Život jde dál

 

Po nějaké době přestal Jeod truchlit pro svou manželku a opět se plně oddal práci. S její smrtí se nedalo nic dělat, takový už je život. Dál pracoval jako dřív a snažil se vše dělat co nejlépe, jak pro Vardeny, tak pro Surdu. Orrin dal Jeodovi šlechtický titul, což byla veliká pocta a také tím umlčel některé nespokojené šlechtice, kterým se nelíbilo že ministr není šlechtického rodu. Jeod zařizoval pořádek na moři a na pobřeží se svou flotilou. Na zemi s lovci čarodejnic a s vojáky. Na Galbatorixově panství měl zase špehy. Měl spoustu papírování, ale na to už si zvykl. Poslední dobou nedělal nic jiného, než že pracoval, co by taky dělal jiného. Život šel dál a po nějaké době se na smrt Jeodovi ženy zapomnělo, Jeod však nezapomněl nikdy. Nikdo vlastně nezjistil jak opravdu zemřela. Možná to byla nemoc, ale možná taky ne. Jeod se to pokoušel vyřešit, ale po nějaké době přestal. Nejspíš se nikdy nedozví, jak to tehdy opravdu bylo.

Žil na svém hrádku Orty, plně ponořen do své práce a čekal, co se bude v okolním světě dít.

 

S mocí přichází zodpovědnost

 

Zvony začali bít a lid vycházel z domů. Dokonce i v hostincích a nevěstincích přestali radovánky a lid vycházel jako očarován z domů. Nevěstky se neoblékly, truhláři ani kováři neupustili své nástroje. Muži však ani nepohlédli na houpající se ňadra nejhezčích nevěstek v království. Všichni hleděli jako očarování k hradu Boromeo, odkud vycházela ta smutná píseň ohromných zvonů. Král Orrin byl mrtev.
Po městě se razvěšela černá smuteční sukna a lid truchlil. Nevěstky ustaly v práci, hospodští zavřeli hospody a byla zavřena také divadla. Bylo to několik nejsmutnějších dní, jaké Surdu kdy postihli. Orrin byl dobrý a oblíbený král.
Zvony naposledy zazvonili a lid se v očekávání obrátil k hradu Boromeo, kde měla za pár dní proběhnout korunovace nového místokrále. Ten měl vládnout, dokud nebude zvolen nový král, z řad nejstarších šlechtických rodů. A koho? Jak majordomus vyhlásil, ministra Jeoda. Někteří lordové se sice bouřili, že to není ani Surďan, ale králova poslední slova psaná v dopise je uklidnila. Jeod byl dlouho královým pobočníkem a tak Orrinova poslední závěť a rozkaz skoro nikoho nepřekvapil.

Jeod se měl stát králem, ale spíše na korunovaci myslel na to, jak najde vraha krále Orrina. Nenašli ho však. Na někoho však vina upadnout musela a tak se brzy konala poprava. Poprava někoho, od koho by lid vraždu krále mohl čekat. Od Komorníka. Když však pokládal hlavu na popravčí špalek, proklála krk popravčího šipka. Komorník na nic nečekal a s pomocí několika dalších uprchl. Málokdo už věděl, že se ještě téhož večera setkal s Jeodem v jeho kanceláři. Komorník už nepotřeboval být oficiální mocnář. Na vypátrání králova vraha mu stačilo být obyčejným psancem. Tak aspoň unikne nechtěnné pozornosti.

Pátrání po vrahovi tedy bylo započato a Jeod se teď připravoval na svou korunovaci. Ta také za krátko proběhla a zevšech úst Surdským bylo slyšet provolávání: ,,ať žije král Jeod I."

S mocí však přišla i zodpovědnost. Za prvé musel ustanovit několik ministrů a potom se společně s nimi zahloubal do práce. Musel se pokusit ukončit tu válku, do které se do teď bezhlavě řítili.

Nebylo to nijak lehké a on nakonec začal i pít. Orrinův pohár s vínem teď nosil v ruce on. Možná to bylo prokletí králů Surdských, možná ne, kdo ví.

Ani na nespočet nápadnic, toužící se stát královnami neměl čas. Stráže je mnohdy ani nepustili do hradu. Práce bylo mnoho a on neměl čas na radovánky.

 

Král Jeod I.

 

A tak pokračovala vláda krále Jeoda I., řečeného dobrotivého. Vláda to byla vzkutku dobrá. Nechal rozpustit část armády, skoro všechny odvedence. Ty se pak na polích, i v jiných řemeslech mohli opět věnovat své práci. Surda tak za krátko neměla nedostatek potravin a sklady se začali plnit. Profesionálním vojákům na hranicím se o něco zvýšil příděl potravy, z čehož byli také vzkutku nadšeni. Vojáci na hranicích však zůstávali na svách místech, až na stále častější jezdecké pohraniční hlídky. Takové to bylo na souši. Na moři se zatím děli věci. Surdská flotila opakovaně vyplouvala podél pobřeží a občas zavítali až k Beirlandu, nebo nedaleko Feinsteru. Galbatorixovi námořníci tak mohli vidět sílu Surdské flotili, která se však držela dost daleko, aby zamezila jakémukoliv střetu. Několikrát se také stalo, že Surdské lodě dopluli až na Žraločí zub. Na mnoha místech si také cvičili vyloďování, což však bylo od Galbatorixovích měst vždy poměrně daleko a tak o tom věděl málokdo.  To však netrvalo příliš dlouho, lodě se za krátko opět vrátili do Surdských vod, kde zaujali obranné pozice. Proč to Jeod udělal věděl málokdo. Možná chtěl svého souseda provokovat, možná chtěl nahnat strach jeho mužům a možná jen chtěl zabavit své znuděné vojáky a dát tak odpočinout nevěstkám, kterých bylo kolem vojenských ležení spoustu a které už chodili s nohama do O a s přeplněnými měšci.

Na starání se o armádu však Jeod neměl čas a proto ustanovil několik nových generálů a admirála. Většině sice nechal jejich pozice, které si získali za vlády krále Orrina, ale některým je bez milosti odebral a nahradil je jinými. S mnohými lordy také vedl debaty a spoustu z nich si ke své radosti spřátelil. Dokonce se uvolil několikrát s nimi vyjet na lov, i když tuto zábavu příliš neschvaloval.

Kolem se také začínalo motat stále více urozených dam a dívek, toužící po tom stát se královnami. Málokdy se však některé poštěstilo jen prohodit s Jeodem několik slov. Nakonec se to však jedné povedlo. Mladá, krásná, asi dvacetiletá panna, dcera Lorda z Písečného zálivu. Její matka nějak uplatila Jeodova majordoma a tak ho velice překvapilo, když usedl ke stolu a zjistil, že tam kromě něj sedí i ona. Oděná ve svých nejlepších šatech, nalíčená a s vlasy ve složitém účesu. To vše muselo stát nejméně tolik, jako celoživotní plat vojáka. A to i vojáka, který přežije válku. Jeod už ji chtěl odehnat, ale rychle s ním zavedla konverzaci a její veselý hlas mu to nakonec nedovolil. Dokonce si i vcelku hezky popovídali a dívku doopravdy rozčílil, až, když jí odmítl pozvat do svých komnat. Rychle se s tím však vypořádala, jako by na to už byla připravená. Spěšně k němu přistoupila a políbila ho na tvář. Jeod jí nakonec přislíbil, že jí zítřejšího dne opět pozve na večeři a ona s vítězoslavným úsměvem na tváři odešla.

Téměř už na dívku zapomněl, když se mu dalšího večera sama připomněla. Hned jak vešel do hodovní síně, velké, zbytečně přepychové místnosti v které měl jíst jen král, vrhla se mu kolem krku a dlouze ho políbila. Až pak ji Jeod váhavě, ale něžně odstrčil. Bude si muset trochu promluvit se strážemi. Nemůžou sem pouštět každého. Dívka měla na sobě jiné, snad ještě dražší šaty a vysoký účes. Jeod pochyboval, že by takhle prošla se vztyčenou hlavou některými ze dveří. Tak večer pomalu ubíhal a dívka jako by stále věděla o čem si povídat. Jeod jí sice často jen krátce odpověděl a dál nic neříkal, ale ona dokázala vyplnit nastálé ticho dalšími slovy. Nakonec se s ní Jeod rozloučil a ani přes její naléhání ji nepozval do svých komnat. Znovu jí však musel přislíbit, že se s ní uvidí i třetího večera.

Když Jeod třetího večera vešel do místnosti, dívka ho velice překvapila. Své drahé načechrané šaty vyměnila za obyčejné, velice úzké, které tak dávali vyniknout jejím ženským přednostem. Ani žádný vznešený účes dnes neměla, nechala si své dlouhé vlasy volně rozpuštěné. Jeodovi se tak líbila asi nejvíc ze všech večerů. Přesto ji však znovu jemně odstrčil, když se mu usadila na klíně a pokusila se ho políbit. Chvíli na něj trochu překvapeně hleděla. Nebyla zvyklá, aby jí nějaký muž ochotně nesplnil každé přání, nebo nedaroval cokoliv, o co si řekla. Přesto to byla jen krátká odmlka, po které následoval obvyklí rozhovor. Dnes však Jeod vypil vína o něco víc, jak si dívka s potěšením všimla.

Kdo ví co se pak dělo, jestli Jeod přeci jen pozval dívku do svých komnat, nebo jestli si našla náruč nějakého obyvatele hradu. Stráže však mohou potvrdit, že hrad opustila až krátce po poledni.

S Jeodem se i nadále výdala, ne sice tak často, ale o to s větší radostí.  Nakonec si obyvatelé hradu potvrdili své domněnky, když Jeodův komorník prozradil, že u něj dívka občas přespává. Jeod mu to neměl za zlé, ale donutil ho přísahat, že už bez jeho svolení nic podobného neprozradí.

Dívčina otce nejspíš zklamal, když se odmítal oženit, ale neznepřátelil si ho. Lord stále doufal, že se s jeho dcerou jednoho dne přeci jen ožení a on by se tak mohl stát pobočníkem krále. Jeod však po svatbě netoužil. Stále s láskou vzpomínal na Helenu a taky moc dobře věděl, že by se jeho nepřátelé pokusili královnu otrávit. Takhle nebyla příliš důležitá a Jeod ji měl spíš za dobrou přítelkyni, než za někoho, s kým by se chtěl oženit. Díky tomu však stále neskončil proud nápadnic a doporučení od jeho rádců. Věděl, že se možná jednou znovu ožení, ale také věděl že to s touto dívkou nebude.

Tak šel čas dál a Surda i přes hrozbu války vzkvétala. Když člověk nemyslel na vojáky na hranicích, vše bylo jako dřív. A tak to také bylo nejlepší. Jeod jen doufal, že to tak také zůstane.

 

Věda, mocnější a vražednější, než všechny meče světa

 

Jeodnoho dne se šel podívat do Orrinových laboratoří, o kterých slýchával už předtím, ale do kterých i jemu alchymisté zapírali přístup. Nyní ho tam však chtě nechtě vpustili a on si měl možnost prohlédnout celý podzemní komplex. Bylo tu mnoho místností i chodeb, žádná mapa k tomu však nebyla. Nakonec však našel něco, co by snad raději neviděl. Spoustu cel se znetvořenými lidskými těli, mnohdy už se ani lidem příliš nepodobali. Bylo zde i několik operačních stolů a tak Jeod brzy zjistil, že se zde jen nepřelévali lektvary z nádoby do nádoby. Alchymie byla poměrně krvavá záležitost. Každý alchymista, jak mu bylo vysvětleno, musel přesně vědět jak lidské tělo funguje a co kde je. Z rozpitvaných těl se však zhrozil a donutil protestující alchymisty spálit je.

Našel i Orrinovu knihu popisující jeho výzkum. Kniha byla stará několik set let a popisovala rozsáhlí výzkum v oblasti biologie i chemie. Přehršle jedů, posilujících lektvarů i jiných nápojů které člověku umožňovali nevídané věci rozhodně stála za přečtení, bylo to však všechno neuvěřitelně zdlouhavé a nebezpečné. Z testovaných lidí přežilo jen pár, bylo však zaznamenáno že někteří z nich krátce po požití lektvarů dokázali ohýbat mříže a trhat řetězy ze zdí, dokud na následky lektvaru nezemřeli. Tyto posilující driáky se však testovali jen dřív a kvůli jejich velkému riziku byl jejich výzkum před sty lety ukončen. Nyní se výzkumy týkaly hlavně jedů a žíravin. Kromě toho také Ohnivých sudů, které vynalezl král Orrin. Největší hrůzu pak měl Jeod z nekromancie, která byla v knize také popsána a která zaručovala, že byl jeden z jejích pisatelů nekromant. Všechno to bylo děsivé, ale svým způsobem zajímavé.

Nakonec mu to nedalo a alchymie se stala jeho dalším zájmem.

 

Čím víc máme, tím víc bereme

 

Jak se obyvatelé Surdy brzy přesvědčili, Jeod byl dobrý král. S vládou mu sice pomáhali i rádci, ale ti byli zvolení dost dobře na to, aby říši neokrádali, ale pomáhali jí.

Tak se mohl Jeod věnovat něčemu zcela jinému. Něčemu pro něj mnohem důležitějšímu. Již před nějakou dobou poznal jednu kočkodlačici, Alexu. Nakonec ho velice překvapila, neboť nevěřil, že by se ještě mohl do někoho zamilovat. Do ní se však zamiloval. Měl ji nade všechno rád a chtěl s ní trávit co možná nejvíc času. To bylo díky jeho novému postu sice náročnější, ale on věřil, že to dokáže.

Nakonec Alexa beze slova zmizela, nechala mu jen krátký vzkaz.

 

Vzápětí přišlo to, čeho se celá Surda už dlouho obávala. Uchvatitel Galbatorix si chtěl podmanit i zbytek světa, překročil s vojskem hranice a obklíčil pevnost Sitir. Bez podpory vardenů, trpaslíků a elfů neměli proti ohromné přesile spolu s hned několika Jezdci nejmenší šanci, přesto se nevzdávali. U Cithrí se sešikovalo vojsko a čekalo na další rozkazy. Pravdou bylo, že nikdo nevěděl jak mají jít proti přesile v čele s několika Jezdci, nezbývalo než doufat v zázrak.

Jeod nemeškal, rozeslal hned několik poslů s žádostí o pomoc a sám se chtěl brzy vypravit pro vardenskou a trpaslickou pomoc. Nikdo však nevěděl, jestli už na to není pozdě.

Tak se i stalo, brzy sehnal něco kolem sta nejlepších vojáků, dva kouzelníky a vyjeli. S sebou vzal i několik důležitých vládních lejster, které se za žádnou cenu neměly dostat do Galbatorixovích rukou. V Surdě byl ustanoven dočasný protektor.

 

Dnes žij, bojuj zítra

 

Do Poříčí se díky spojenectví s králem Orikem dostali poměrně rychle a brzy poblíž postavili ležení. Bylo už však jasné, že je pozdě, Surda už nemohla být zachráněna. Čas hrál proti nim.
Na místo toho se zase začal věnovat alchymii. Z Aberonských laboratoří si přivezl Orrinovu knihu a nyní už byl připraven do ní začít připisovat i své poznatky z mnohých výzkumů. Plánoval si někde vystavět laboratoř a věnovat se tomu častěji, nyní na to však ještě nebyl čas.
Jak se brzy doslechl, Surda padla. Nyní byla pevně v rukou uchvatitele Galbatorixe a každý kdo říkal něco jiného lhal sám sobě.
Rozhodně nechtěl skoncovat s bojem proti Galbatorixovi, začal se cvičit v boji a pozvolna začínal připravovat Surdský převrat. Společně s Komorníkem začali sestavovat Odboj.

 

Co se však nestalo, brzy přišly problémy, v podobě člena surdských uprchlíků, který hlásil, že v jejich vesnici vypukl mor. Ten na ně prý uvalila jakási čarodejnice. Jeod se tam osobně vydal, aby celou záležitost prošetřil a skutečně, čarodejnice byla nakonec hrdinně poražena, následně také upálena. V jejím doupěti nalezl Jeod a Drakell, člověk, který je doprovázel, dvě dračí vejce. Jeod mu jedno přenechal, neb by bez jeho pomoci dozajista zemřel. Kdo mohl tušit, že se objema brzy nato vajíčka vylíhla a oni se tak stali dračími jezdci.

V Poříčí se ani pořádně neohřáli a už putovali na velkolepou trpasličí slavnost. Zde byla s králem trpaslíků uzavřena dohoda o vzájemném obchodu a případné podpoře v časech budoucích.

Následně se Jeod vrátil do Poříčí a chystal plány, které měly být již brzy zrealizovány.

 

Peklo aneb jak se státi Jezdcem

 

Po nějaké době vyrazil do pouště, avšak byl zajat lidmi od organizace Komorník. Ti ho i s jeho drakem zavedli do kobek, kde se z něj snažili vycvičit stroj na zabíjení. Skvělého mága a bojovníka, někoho, kdo se bude moci beze strachu postavit komukoli, někoho, kdo by pro ně řešil problémy. Částečně se jim to skutečně povedlo, po mnoha letech v kobkách se z něj stal vskutku schopný kouzelník, avšak za jakou cenu....

Na konci se už dokázal ze sklepení dostat sám a bez problémů zlikvidovat všechny kouzelníky od Komorníka, kteří ho zde drželi. Následně pronikl do mysli samotného Mirriora, muže, jenž byl znám jako Komorník, a donutil ho k přísaze, že celou organizaci zničí. Byla sice svým zvráceným způsobem užitečná, avšak díky kobkám už se na všechno nedíval logicky - díval se na věci tak, jak byli dle jeho mínění správné.

Po odchodu z kobek se setkal se svou družinou, která po něm pátrala, a byl připraven ukázat světu, že stále žije a je třeba s ním počítat.

 

 

Rodina

 

 Jeho drak, Quellirion, kterého pokládá za to nejcennější, co nyní v životě má.

 

 

NPC

 

Anorus z Aberonu: Skvělý kouzelník, učeň Meraldona Moudrého. Přísahal věrnost Orrinovi a po něm i Jeodovi.

 

Anton Zátka: Dříve kapitán čtvrtého jezdeckého oddílu, nyní velitel Surdských uprchlíků.

 

Amenthon Etggeon Affkmon, také přezdívaný Tisíc paprsků, je osobní ochránce Surdského krále. Vyznačuje se především svým ohromným, zahnutým mečem s bohatě vykládanou rukojetí, který má vždy zavěšený na zádech. Je to ohromný, snědý muž. Velice silný a mrštný, což je při jeho velikosti neuvěřitelné. Nikdo v celé Surdě nedokáže pohybovat mečem tak rychle, tím si také vysloužil svou přezdívku. Dříve patřil ke Komorníkovým Písečným hadům, elitní skupině bojovníků, pak však díky svým neuvěřitelným bojovým schopnostem povýšil. Nyní je s králem téměř na každém kroku.

 

Tael Slípka: Člen Odboje.

 

kapitán Teodor Meenqqes: Obránce hradu Orty.

 

Lord Gerdrik Quattuor z Dubového chřtánu: Pověřený zástupce Jeoda Tyčky a vrchní velitel Zlomených praporců.

 

Erb

 

Za svůj osobní erb přijal "zrezivělé" Slunce Surdy na šedočerném podkladu. Používá však i tradiční erb Zemí Surdských, tedy zlaté Slunce na bledě modrém pozadí.

 

Vývěsky

 

Od nedávné doby má také po světě rozvěšeno množství vývěsek s cenou, která je na jeho hlavu vypsána. Některé obsahují jen jméno, jiné poměrně věrně zachycenou podobu a některé podobu, která zachycena zase tak moc věrně není....

 

(kdo viděl, ví)

 

 

Majetek

 

 Dříve měl ohromný majetek, ale teď už mu toho moc nezbylo.

Meč Garjzla, dar od tajemného Komorníka.

Skvostná loutna, které si velice cení.

Rapír (Krátký, zdobený meč.)

Aberonská kniha alchymie

Vysoké zdobené boty

Zdobené oblečení

Měšec se zlaťáky

Pečeťní prsten

Několik knih

Dýka

Meč

Nůž

 

 

Kontakt

 

 hajcemlejnek@seznam.cz

Meraldon Moudrý

Krhazdorh Dûrgrimst Vrenshrrgn

Mirrior O'tarl

Ugeard Upilmučaj

 

Tato postava je oceněná Théseovým řádem.

 

Poznámka: Za porušení pravidel (Reálie) byl tomuto hráči udělen trest. (Zběsilá jízda aneb jak se za 7 dní dostat ze Surdy do Poříčí.)

 

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělý
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   X zlatých

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë