TOPlist
Začátečník 0 Mistr

Napsal: Rhunön | Kategorie: Lidé - Žena
Dne: 20.10.2019 17:03:36 FB



Rad Lora Gerlingová

 

 

Jméno

Rad Lora Gerlingová

 

Typ postavy

Mechanická

 

Rasa

Člověk

 

Pohlaví

Žena

 

Datum narození

5. Teplomuku

 

Věk

21 let

 

Jazyk

Centrální dialekt a jižní větev

 

Náboženství

Severní kult

 

Motto

Nevymlouvej se, že svět ti dluží živobytí a má se o tebe postarat. Svět ti nedluží nic. On tu byl první.

 

Povolání

Pomáhá svému manželovi v písařské a knihařské dílně

 

Podoba

Pro někoho jen obyčejná žena s mladým obličejem a jemnou trochu chlapeckou postavou, pro jiného dáma, jež se svou výškou spíše blíží elfce. Její štíhlá postava se při chůzi nese a ramena drží hrdě vzpřímená. Pokud byste jí jen letmo zahlédli, určitě si kromě její výšky všimnete i dlouhých rovných vlasů které jí v hnědých pramenech splývají přes celá záda. Jestliže však budete mít možnost podívat se jí do tváře, spatříte modrozelené oči, jež skrývají cosi tajemného a zároveň velmi známého, uvidíte touhu po poznání a porozumění. Dále si povšimněte krásného rovného nosu a plných rtů se záhadným, trochu posmutnělým úsměvem, na nichž se čas od času objeví i nějaká ta růž, která je oživí.
Zaměříte-li se na styl oblékání, nosí převážně praktické dlouhé rovné šaty hnědé barvy, pod nimiž nosí haleny s vysokým límcem a na hlavě mívá jemný bílí čepiček. Vykoukne-li jí nožka z pod šatů, spatříte pevné černé boty a vysoké punčochy, končící kdesi dále pod šaty. Kdybyste však nakoukli do jejího šatníku rozhodně byste zde našli i kousky, pro výjimečnější příležitosti, za které by se nemusela stydět ani kdejaká šlechtična a ke kterým má i malou truhličku se šperky.

 

Povaha

Už jako malá byla velmi tichá a poslušná holčička a vždy se ráda dozvídala nové věci. Nikdy moc neprojevuje emoce, a to ani vůči velmi blízkým osobám. Cizím lidem se zdá až příliš chladná a tvrdá, což může být z části pravda, jelikož si cizince nepustí hned tak k tělu. Pokud se však člověk dostane do okruhu jejích blízkých, je k němu velmi loajální. I když pochází ze zámožné rodiny, peníze raději šetří, než utrácí a někdy i minci dvakrát v ruce obrátí, aby se přesvědčila že za to kupovaná věc opravdu stojí. Jestliže se vám naskytne příležitost jí vidět při nějaké práci povšimnete si, že vše potřebuje mít perfektní a často i služebná dostane pořádně vyhubováno za malou drobnost, kterou opomenula.

 

Historie

Jednoho letního dne se časně z rána začal Teirmským městským domem rozléhat křik prvorozeného dítěte obchodníka Arrama Morseho. K jeho mírnému zklamání však v peřince leželo malé děvčátko, a ne očekávaný chlapec. Po pěti letech, a další dceři, se pan Morse nakonec přeci jen dočkal syna a Rad se sestrou malého bratříčka. Všechny děti dostaly patřičného vzdělání, děvčata byla připravována na to až se provdají a začnou se starat o vlastní domácnost a chlapce vedli k budoucímu převzetí otcova podniku. Rad měla velmi klidné dětství a sem tam si užila i nějakou tu dětskou zábavu, když se zrovna nedívaly matčiny přísné oči, které bedlivě střežily, zda děti nedělají nějakou neplechu. Od mala byla připravována na roli budoucí manželky zámožného muže. A tak jí začali v šesti letech učit nejen čtení, psaní a základy počtů, ale i tanci a etiketě. Ve volných chvílích se jí matka snažila zaměstnat šitím či vyšíváním, aby neměla čas provádět lumpárny. Když byla starší přibyla k jejím zájmům i hrana loutnu, kterou si ihned zamilovala. Když byla Rad dostatečně stará, naučila se jezdit na koni. No věru žádná mistrná jezdkyně to není, ale v sedle se udrží a kůň jí doveze kam potřebuje, a to jí vždy doposud stačilo. Jednou, když bylo Rad něco málo přes sedmnáct let, se otec vrátil domů s užasnou novinou, alespoň pro něj a matku, našel totiž pro svou nejstarší dceru výhodnou partii na vdavky. A jelikož do toho budoucí nevěsta nemohla nikterak mluvit, brzy se u nich doma objevil její nápadník. Byl to již jednou ovdovělý muž o čtrnáct let starší než jeho nová snoubenka. Rad nebyla dvakrát nadšená z někoho o tolik let staršího, zároveň však věděla, že tento muž jí zaopatří. Půl roku na to, se konala veselka a Rad se odstěhovala ke svému choti.

Ten vedl ve Feinsteru velmi prosperující písařskou a knihařskou dílnu, která byla umístěna v přízemí jejich domu. Jednou však postihla část učedníků dílny vysoká horečka a ti nejslabší zemřeli do druhého dne. Takto narychlo nebylo možné sehnat nové pomocníky, a tak musela Rad popadnout brk a pomoct svému muži, jinak by písařství velmi rychle zkrachovalo. Nyní se již daly věci do pořádku, ale Rad už se stala nedílnou součástí dílny a čas od času jí zde můžete zahlédnout, jak sedí za stolem a píše či váže knihy.

 

Schopnosti

Jako správná dívka z vyšší vrstvy umí počty, čtení a psaní, kterým se nyní v podstatě živí. Další nedílnou součástí jejího vzdělání je etiketa a tanec, který sice nemá příliš v lásce, leč je v něm velmi zdatná. Zatímco tanci neholduje, miluje vyšívání, zejména přírodních motivů, a hru na loutnu. Jako malá si někdy zpívala, ale velmi záhy poznala, že dosti falešně. Poté co se přestěhovala do svého nového domova, nějakou dobu se starala o domácnost a vařila, ale nyní většinu těchto věcí zastane hospodyně. V době, kdy mezi učedníky dílny propukla nemoc, bylo nutné, aby se o ně někdo postaral, a tak se přiučila i něco málo z léčitelství. Když začala manželovi pomáhat, zjistila, že vcelku dobře ovládá kresbu a malbu a naučila se i psát iniciály. Ráda objevuje a zkouší nové věci.

 

Šití a vyšívání 4/7

Jízda na koni 1/7

Tanec 5/7

Psaní iniciál 2/7

Kreslení 3/7

Léčitelství 1/7

Hra na loutnu 5/7

 

Rodina

Manžel Edwin Gerling – Rad se se svým manželem poprvé setkala teprve když přijel požádat o její ruku, což byla spíše formalita. Podruhé ho spatřila až na svatbě a společně se začali poznávat až poté. Teprve tehdy zjistila, že měl již jednu ženu, která však zemřela i s dítětem při porodu. Když jí to sděloval byl velice klidný a bez emocí. Vlastně spoustu věcí říká bez emocí, jako pouhou nezaujatou oznamovací větu. A celkem toho ani moc nenamluví, takže v jejich domácnosti je velmi často velice ticho díky povahám obou manželů. Jejich vztah již od začátku postrádal lásku, přeci jen to byl předem domluvený sňatek, jak už to tak bývá, ale rozhodně se mají navzájem v úctě a váží si jeden druhého. Oba se snaží, aby se ten druhý měl v rámci možností co nejlépe a kdo ví, třeba z toho bude ještě něco víc.

Matka Olivia Morseová – Dosti upjatá a přísná žena. Kdysi to bývalo jinak, ale čas a životní události tuto stránku jejího já pohřbily kdesi hluboko v nitru. Její děti jí znají už jen jako matku bez úsměvu, jež je nenechala si vůbec hrát. Nikdy nepostrádala smysl pro povinnost a jelikož jejím největším posláním bylo dobře vychovat své tři děti, věnovala tomu vše. Ony si to možná neuvědomují, ale velice je miluje a záleží jí na jejich budoucnosti.

Otec Arram Morse – Velice zámožný obchodník vlastnící i nemalou dopravní loď s kvalitní posádkou. Má vše, co si kdy mohl přát, manželku, pečlivou a praktickou leč přísnou a vážnou, dvě krásné dcery, jež dobře provdal, a syna který jednou zdědí jeho podnik. Není důvod, aby takový muž neměl úsměv na rtech. Ne že by jej někdy ztratil. Jeho mysl je pozitivní i v těch nejhorších chvílích. I když se obchody nehýbou správným směrem, stále mu na rtech zůstává úsměv. Je až s podivem, že někdo takový, má za ženu svůj naprostý opak a stále s ním může dobře vycházet. I to je však skutečností. Svou ženu má velmi rád, stejně jako své potomky, a chová k ní obdivný respekt.

Sestra Astrid Lisbet Garnerová – O tři roky mladší sestra Rad. Již od mala si byly velmi blízké a nerozlučné. Na rozdíl od své starší sestry je více otevřená a usměvavá. Povahou je podobná svému otci. Oproti němu je však dost roztržitá a trochu marnivá. Má ráda okázalé věci a vzhlíží ke dvoru kam by chtěla patřit. K její smůle jí však otec provdal za syna svého obchodního partnera, který je šlechticem asi stejně jako ona královnou. A tak jí nezbývá nic než snít.

Švagr Carson Garner – Pro Rad vcelku cizinec, jelikož se s ním viděla pouze jednou na jeho a sestřině svatbě. I za tak krátkou dobu však poznala, že je to floutek a děvkař. Rád si přihne a na Astrid moc nehledí. Živí ho především peníze jeho otce a Rad se bojí, co se stane až peníze bude muset vydělávat sám.

Bratr Jacob Felix Morse – Benjamínek celé rodiny a otcovo nejmilejší dítě. Matka však měří všechny své děti stejným metrem, a tak to není rozmazlený spratek, ale spořádaný mladý muž. Má smysl pro spravedlnost i když někdy příliš rytířskou a nechává se unášet lidovými historkami. Díky těmto příběhům by rád cestoval a poznávat nová místa. Baví ho počty, a i obchodování ho velice zajímá, z čehož má otec nesmírné potěšení. Co však rodiče nevidí rádi je jeho náhlá změna nálad, kdy v jedu chvíli je samí úsměv ale stačí říct jedno slovo a vše je naruby. Matka to považuje za selhání vlastní výchovy a otec má trochu obavy, aby díky tomu jeho syn v budoucnu nepřišel o dobrého zákazníka. No a pro Rad to vždy bude její malý bratříček s úsměvem a dolíčky.

 

Začátečník 2352 Mistr

Napsal: Islanzadí de Eamë | Kategorie: Yoseňané - Žena
Dne: 30.08.2019 17:00:03 FB



Jméno: Lynneth Sarrell

Typ postavy: mechanická

Rasa: Elf

Věk: 130 let (narozena 13. Duhovce 3137)

Jazyky: Starověkký jazyk, Obecná řeč

 

Podoba: Mé vlasy mají barvu Luny v úplňku. Nejčastěji je nosím zadek volně rozpuštěný a z čela si vlasy stahuji dozadu, kde je proužkem látky svazuji do culíku. Po stranách nechávám prameny volné a splétám je do dvou volných copánků, které mi lemují tvář. Pokud mi ale při nějaké činnosti překáží, splétám si je do dlouhého pevného copu.

První, čeho si všimnete jsou světlounce fialkové oči. Na výšku měřím 165 cm, takže nejsem nijak výrazně vysoká, ale ani nejsem malá. Moje postava je příkladem elfské ladnosti a přesnosti.

Nejčastěji nosím oblečení z lámarae, většinou jednoduché šaty v barvách lesa, zelené s hnědými detaily. Ráda chodím naboso, ale ne vždy je to možné, proto nosím také jednoduché elfské boty.

 

Povaha: 

Když se na mě někdo podívá, vidí mladinkou elfskou ženu, která ještě nedávno byla dívenkou. Proto ti, kdo mě neznají předpokládají, že jsem naivní a důvěřivá, přestože tomu tak není. Dále jim můžu připadat trochu nesmělá, možná bázlivá. Opravdu si nejsem jistá, jak mě ostatní vidí...

Ve skutečnosti jsem přátelská, ale paradoxně občas potřebuji strávit nějaký čas také o samotě. Znevýhodněna jsem svou nedůvěřivostí k cizincům, chvíli trvá než osobě začnu důvěřovat. Největším problémem je moje nerozhodnost, mám totiž strach, že se rozhodnu špatně, proto situace může dospět až do té míry, že se nerozhodnu vůbec. Občas jsem také výbušná, ale většinou se umím ovládat. Jsem rychlá a hbitá, jako všichni elfové. Mým velkým přáním je naučit se bojovat.

 

Historie: Narodila jsem se v Osilonu, elfském městě, ale má rodina záhy přesídlila do  hlavního města Du Weldenvarden. Otec a matka prodali svou krejčovskou dílnu a rozhodli se začít nový život v Ellesméře. V dětství jsem se naučila číst a psát. Mé vzdělání bylo pro rodiče důležité, proto mě matka učila. Objevila jsem také jednu svou velkou svou vášeň - plavání. Jakmile jsem dosáhla věku 50 let, začala jsem rodičům vypomáhat v nové krejčovské dílně a začala se pozvolna učit řemeslu, abych je mohla po rodičích jednou převzít. Časem se k tomu přidal také čas trávený v knihovně, vždy mě zajímala magie a snažila jsem se ji pochopit. Tato záliba vznikla ve chvíli, kdy mě matka začala učit kouzla potřebná k řemeslu.

Sice mě práce krejčí vždy bavila, ale mé srdce stále prahlo po dobrodružství. Proto bych se ráda naučila bojovat i lépe kouzlit a možná zkusila cestovat.

 

Schopnosti: Díky zaměstnání svých rodičů jsem se vyučila krejčí, takže umím šít a pracovat s látkou.V dětství jsem se naučila číst a psát, ale také plavat. Ovládám základy klasického léčitelství. Také zvládnu vařit a vést domácnost, přestože mě to moc nebaví. Díky cvičení Rimgaru se udržuji v kondici a ohebná. Ovládám základy magie, ale převážně věci potřebné k vykonávání krejčovského řemesla (kouzlo na stříhání látek, kouzlo na zpevnění nití a látek, aby oblečení déle vydrželo). V magii se snažím zlepšovat, proto často pročítám díla, která o ní pojednávají a snažím se ji pochopit. Díky knihám, pilnému tréninku a tpělivosti své matky jsem se naučila zapálit připravené ohniště a jednodušší manipulaci s vodou. Také dokážu pomocí magie vyléčit drobná poranění, kdy je potřeba jen zacelit kůži a spojit trochu masa, protože nejsem moc zběhlá v anatomii, na víc si netroufám, přestože matka je přesvědčená, že bych zvládla víc. Mám prostě strach, abych svým léčením někomu víc neublížila než pomohla. 

Dokážu celkem obstojně bojovat s dýkou, ostatně ji neustále nosím skrytou v záhybech svých šatů, ale nijak závratně dobrá nejsem. Sním o tom, že se naučím boji s mečem nebo jakoukoliv jinou vhodnou zbraní. 

 

Rodina: Mou jedinou rodinou jsou moji rodiče, kteří vedou krejčovskou dílnu, proto jim v dílně občas vypomáhám nebo sama zastávám potřebné práce v domácnosti, když na ně matce nezbývá čas.

 

Majetek: Vlastním několikery obyčejné šaty, které jsem sama šila u rodičů v dílně. A dvoje slavnostní, pro speciální příležitosti, které jsem sama navrhla a ušila. Mám je pečlivě uložené v truhlici v mém pokoji. Také mám jednu dýku, byl to dárek k mým stým narozeninám od rodičů. Nejzajímavější věcí kterou vlastním je zdánlivě obyčejně vypadající přívěsek ve tvaru dračího spáru, který má v drápech zasazený modrý drahokam, údajně safír, do kterého je možné ukládat energii. Tento šperk se v naší rodině dědí už po patnáct generací a vždy ho nosím na řetízku na krku.

Začátečník 0 Mistr

Napsal: Islanzadí de Eamë | Kategorie: Yoseňané - Žena
Dne: 16.07.2019 20:50:10 FB



Elka

 

 

Jméno: Elka

 

Vzhled: Hedvábné světlé vlasy padající na oblé boky, oči šedé jako bouřka a rty bledé skoro jako její jemná kůže. Oblá ňadra, úzký pas, drobné dlaně, štíhlé prsty a půvab a křehkost laně. Dokonalost čerstvých sedmnácti let, nezasažená věkem a zatím výrazně neponičená strádáním.

 

Oblečení: Šaty z kvalitní látky, s perličkami a hedvábím vyšívaným živůtkem, ale s otřepeným spodním lemem a rukávy ustřiženými nad lokty. Sametový plášť podšitý norkem, už dost uválený a na několika místech prodřený, bosé nohy a ve vlasech květiny, na kotnících a zápěstích náramky z klokočí a jeřabin.

 

Historie: Dcerka nižšího šlechtice, pána na hrádku tak prostém, že by se dal spíš nazývat panským sídlem. Dívka, která se po celý život mohla věnovat jen zpěvu a tanci, činnostem, ke kterým jevila přirozený a podivuhodný talent. Děvče, které četlo snad až příliš románů a příběhů, zatímco byl její otec na cestách a ona vysedávala v zahradě a hleděla k moři na obzoru.

 

Je to snad psané v samém řádu a podstatě života, že mladým dívkám vyrůstajícím v takovém osamění a v zajetí příběhů snadno učarují komedianti, hladoví mladíci s ohnivýma očima a neuvěřitelnými příběhy. A stejně pravidelně tito mladíci propadají kráskám s jemnými dlaněmi a kůží bledou jako zimní ráno. A přesně tak se to stalo. On sebral její kapesníček, ona mu věnovala úsměv, on jí květiny natrhané na louce u potoka, ona jemu pramen vlasů...

 

Odjeli spolu uprostřed noci, na kradených koních a s hlavou plnou plánů. Prchali, dokud koně nepadali vyčerpáním, a pak pořád dál a dál. Přidali se ke kočovné společnosti, podobné, s jakou přijel na její hrádek. Ona tančila a hrála na loutnu, on polykal meče a vrhal noži. Bylo to léto, jaké je možné prožít jen v tom krátkém období dospívání. Bylo jim šestnáct let.

 

Pak přišla zima. Společnost se do jara rozdělila, každý šel dělat to, co musel, ten do doků, ta do prádelen... A oni zůstali sami. Co s láskou, když je hlad? A k čemu jsou pohádky, když mrznou nohy a z nosu teče? Polštář z jehličí zmizel pod sněhem a střecha oblohy se zatáhla mračny. Utratila většinu peněz, které vzala z domova, a jednoho rána se na proleželém slamníku v laciném hostinci vzbudila sama.

 

Plakala, i když méně, než čekala. Zima lásku zahubila stejně, jako svíčka spálí můru. Živila se, jak se dalo, počestně i jinak. A na jaře znovu nasedla na malované vozy a znovu vyrazila na cestu za obzorem, cestu do nikam. Život jí ještě nestihl zlomit. Není už holčička, která utekla z domu za láskou, ale není ani ženou, kterou by se snad někdy měla stát. Tančí, zpívá, pije a miluje, je léto a ona už zase nemyslí na mráz a hlad. Ještě jeden rok, ještě jedno léto, ještě trochu poznat svět. Ještě zbývá naděje na napsání vlastních příběhů, které nebudou vyprávět o sklizních brambor a rození dětí. Ještě zbývá čas snít.

Napsal: Rhunön | Kategorie: NPC - Žena
Dne: 07.07.2019 23:21:06 FB



 

Jméno:
Ireia de Tulweni
Věk:
Narodila se během příjezdu lidí do Alagaesie. Její matka věřila, že je proto nositelkou změn.
Rasa:
Víla (měsíční)
Pohlaví:
Žena
Náboženství:
Gaartera, kult Titanie
Jazyky:
Jazyk víl, Starověký, lidský jazyk, trpasličtina
Povolání:
Dříve nejvyšší soudkyně víl. Nyní Renna všech víl.

 

 

Popis


Ireia je velmi štíhlé postavy, to je ještě podtrženo poměrně velkou výškou 170 centimetrů. Pokožka je bílá jako květ sněženek vystrkujících hlavičky z pozůstatků zimy. V obrovském kontrastu s tím jsou její havraní vlasy a oči hnědé jako ořechové dřevo. Úzká tvář má nezvykle jemné rysy, jakoby pouze naznačené lehkými stíny, kde se jindy nacházejí ostré linie. Jedinou dominantou jsou její oči, ty dávají její tváři neustále zadumaný výraz. Jako pravá šlechtična, vychovávaná k tomu již od malička působí vznešeně a majestátně. Jakmile promluví donutí vás její sytý medový hlas naslouchat každému slovu s téměř náboženským zápalem.
Jako každá víla má na zádech pár nádherných blanitých křídel, která jsou výjimečně silná. Nelze však říci, že by měla podobný vzhled jako u ostatních víl. Jsou téměř úplně průhledná a světlo jimi spíše prochází a vytváří pableskující auru, než aby se odráželo v duhových záblescích.
Na rozdíl od ostatních víl nosí oděvy, které téměř kompletně zakrývají pokožku, je totiž velmi citlivá na slunce. Nejčastěji by jste ji tak zahlédli oděnou do šatů volného střihu ve všech různých odstínech tmavě modré. Nenosí žádné šperky, kromě prstenu, který je zároveň odznakem jejího úřadu.

 

 

Povaha


Její povaha není nijak komplikovaná. Už jako malé jí byl vštípen jistý kodex morálky a cti, kterým se po celý svůj život řídila. Celá její osobnost je založena právě na tomto řádu. I během svých studií v raném věku si uvědomovala jaké bude její poslání a již dávno se smířila s tím, co jí bylo určeno. Na venek tak působí jako odměřená osoba s dokonalým vystupování. V každé situaci má dobrou radu, kterou ráda poskytne. Na druhou stranu však od každého nekompromisně vyžaduje absolutní oddanost.
Její rodina a přátelé, kterých koneckonců není moc, mají možnost zahlédnout něco málo z její veselé povahy. Pokud se někomu rozhodne věřit, což může trvat opravdu hodně dlouho tak je to znamení, že dotyčná osoba splnila vysoké morální nároky, které klade na své nejbližší okolí, které jí má být každodenní podporou a ujištěním v nelehkých rozhodnutích. Její přátelé jsou pro ni také velice důležití při rozhodování, pomáhají jí najít i další pohledy na danou problematiku. Znají také její lásku ke květinám.
V hloubi duše je Ireia přirozeně skeptická ke svým rozhodnutím a veškerá váha a tíže pochyb ji sžírá za bezesných nocí. Nikdy o těchto pochybách nemluví, je přesvědčena že by ji akorát oslabily. Někdy tráví celé noci v zahradě, nebo knihovně, kde přemýšlí o dávných i budoucích rozhodnutích ve snaze přesvědčit sama sebe, že udělala tu správnou věc.

 

 

Historie


Narozena za úplňkové noci z jara roku 2030 do války mezi vílami a elfy, kterou vyvolal jediný muž z rodu lidí. Její matka Sera o ní tvrdila, že je nositelkou změn, které přišly i  s jejím příchodem na svět. Ireia byla jediným potomkem rodu Tulweni, který již téměř tisíc let vládl severní části Antharry. Jako jediná dědička mocného rodu proslulého svou moudrostí nesla již od mládí tíhu špatně skrývaného očekávání v celém svém okolí.
Jako malá byla hravá a veselá, ale pokud se mluvilo o vážných věcech neměla problém udržet pozornost. Namísto pečlivých studií však daleko raději běhala po zahradě. milovala květiny, především pak růže. Nejednou se stalo, že místo lekcí v etiketě strávila celý den se zahradníkem skloněná nad záhony s květinami. I přes tyto nesnáze postupovalo její vzdělání poměrně rychle. Spolu s tím ubývalo i útěků do zahrad. Z Ireie se stávala mladá zadumaná víla, která veškeré své sny podřídila povinnostem svého budoucího postavení.
Již v poměrně brzkém věku se zamilovala do svého partnera - Yoreie. Ačkoliv odpor její rodiny vůči vztahu s tímto naprosto nevýznamným zahradnickým učněm byl obrovský Irea odmítla se jej vzdát. Na konci tohoto vleklého sporu její matka napůl s obdivem napůl s pohrdáním poznamenala: ,,No, alespoň je vidět že lekce diplomacie nepřišly nadarmo.”
Pro Ireii nastaly po tomto období hádek zlaté časy. Ona i její láska se mohli bezstarostně věnovat sami sobě i své práci. Irea stále musela pokračovat ve studiích, ale každou možnou chvíli trávila v zahradě.
Během povstání rodu Gaeth proti rodu Veerning ji matka poslala do kláštera Titanie a zakázala kněžím informovat její dceru o jakémkoliv dění venku. Její matka, ačkoliv souhlasila s Atonii nechtěla dopustit, aby rod Tulweni neměl dědice, který by mohl prohlásit, že je neutrální a schopný vykonávat úřad soudce všech víl.
Když ji matka podruhé poslala do kláštera už se ani na nic neptala, věděla že veřejné mínění se obrátilo a vrací se královna Deena. Tušila, že její matka má v plánu něco k čemu by se pro dobro své pověsti neměla přiblížit. Když se vrátila našla matčiny i otcovy pokoje vyklizené. Prý oba zmizeli během chaosu převratu. Na stole pracovny našla podepsanou matčinu rezignaci i vysvětlení. Ačkoliv Sera nikdy přímo nepodpořila Atonii myslela si, že bude národ víl v jejích rukou bezpečnější. Tento kolosální omyl ji přivedl k rozhodnutí opustit svou pozici a odjet natrvalo na menší statek, který patří do společného jmění rodu Tulweni. Statek byl vyjat z tohoto majetku a po její smrti se tam zase navrátí, ale Irea byla nyní oficiální hlavou rodu Tulweni a tedy i vrhcní soudkyní všech víl.
Po půl tisíciletí míru a prosperity přichází Zlá noc. Ačkoliv rod Tulweni nikdy do politiky nezasahoval cítila Irea nutnost tak pro jednou učinit. Politické váhy v Antharrě se nevyhnutelně naklonily na stranu rodu Vaasa, což mohlo klidně vést k občanské válce. Po několika jednání přímo s královnou Deenou, vstoupil v platnost zákon o regentské vládě rodu Tulweni v případě jakéhokoli sporu o následnictví. Tajně se také začaly formovat síly, které měly být protiváhou rodu Vaasa, společenství malých rodin a vlastníků statků nemělo sice dostatečnou moc, ale přeci jen naklonilo jazýček vah tím správným směrem a opět nastala doba klidu a prosperity.
Jak už to tak v životě bývá královna Airis již dále nemohla vykonávat své povinnosti a Ireia musela již podruhé během svého života vzít na sebe úkol regentky. Zdálo se, že jedinou cestou, kdy na trůn usedne legitimní nástupce bude dosadit Loneerii jako manželku Airisina bratra Erua. Na chvíli svitla naděje v podobě Alci, která o sobě tvrdila, že je potomkem severního rodu Noema, ovšem ukázalo se, že to byla planá naděje. Východisko jí však poskytla dcera Erua a Loreenii, která dosud není dospělá. Po dlouhých politických tahanicích, které obvykle končily vyvedením téměř nepříčetné Avenrue ze sálu strážkyněmi. Konečně vydala dekret, jímž prohlásila za nástupce titulu Renny dceru Erua a Loreenii a její výchovu tak svěřila výhradně do svých rukou. Díky regentskému zákonu tak téměř neomezeně může vychovávat dívku k obrazu svému.

 

 

Schopnosti


Jako každá víla je schopna používat magii, ale díky výuce od mládí je poněkud napřed. Její matka chtěla, aby byla schopna použít magii jako nezávislý zdroj informací. Základním oborům se tedy téměř nevěnovala, ale ty obory, které by jí mohly být nápomocny, jako je myšlenková komunikace, či rozpoznání lži, nebo schopnost shromažďovat informace ze vzdálených koutů země.

 

Vílí magie: Mistr
Materiální: 2/7
Energetická obranná: 2/7
Energetická útočná: 2/7
Psychická magie: 3/7
Magie poznání: 4/7
Vitální: 3/7

 

Díky šlechtickému původu má velice dobré vzdělání a kromě tří jazyků výborně ovládá počty i umění konverzace a její kulturní zázemí je opravdu široké. Její otec, který po dlouhou dobu působil v armádě ji naučil i taktice vedení boje, jak v salonku, tak na bitevním poli. Většinu diplomatického taktu pochytila právě od něj.
Její celoživotní láska Yorei ji naučil okopávat květiny, což je ve volném čase stále její nejoblíbenější činnost.


Diplomacie: 5/7
Taktika: 4/7
Jízda na koni: 2/7
Zahradničení: 2/7

 

Podřízení

 

Imris - Velitelka Strážkyň. Strohá a upjatá žena bystrého úsudku.

 

Falka - Komorná, poněkud slabšího rozumu, vždy zná nejnovější drby a je velice pořádná.

 

Aven - Správce pokladny. Hubený, mladý víl, který nastoupil na své místo před několika lety.

 

Corwen - Dvorní ceremoniář. Starý, upjatý víl libující si v peskování veškerého služebnictva i samotné Ireie.

 

Rodina


Matka Sera - Velice zásadová víla s mírně cholerickou povahou.

 

Otec Aige - Klidný a statný víl s bohatými bojovými zkušenostmi.

 

Životní partner Yorei - Zahradník, který bez váhání věří svojí partnerce a ve všem ji podporuje, nebojí se však mít i vlastní názor.

 

Nejstarší dcera Ruen - Štíhlá víla, který svůj život zasvětila armádě.

 

Prostřední dcera Kelie - Dvě stě letá víla, která se stejně jako Irea připravuje na dráhu soudkyně, po korunovaci bude jmenována dočasnou soudkyní.

 

Dvojčata (nejmladší) Iee a Hai - Obě dívky jsou velmi čilé a nerozlučné, zdá se, že budou obě následovat dráhu své starší sestry Ruen a přidají se k armádě, ačkoliv fyzicky méně nadaná, ale o to nebezpečnější mágyně Iee bude mít nejspíše poměrně těžké časy při výcviku.

 

 

Majetek


Rodinné sídlo rodu Tulweni a přilehlé pozemky.
Po formální stránce celé Vílí Království Antharry.
Velké množství šatů pro různé příležitosti.

 

 

Kontakt


Rada Alagaesie
team@alagaesia.cz
 

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělý
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   Šlechtic

 

Začátečník 2810 Mistr

Napsal: Islanzadí de Eamë | Kategorie: Yoseňané - Muž
Dne: 16.04.2019 17:45:55 FB



 

Jméno: Maxx Křižák                     

Typ: Mechanická

Rasa: Člověk

Pohlaví: Muž

 

Podoba

Maxx má vlasy dlouhé hnědé vlasy těsně nad ramena a nakrátko ostříhané vousy. Má světle zelené oči, velicé úzké rty a malý nos s úzkými dírkami. Má hubenou postavu a je průměrně svalnatý. Je středně vysoký, ani ne moc, ani ne málo. Na sobě většinou nosí zelenou tuniku, tmavě hnědé kalhoty a černé rukavice. Po ruce má často svojí dýku, kterou mu dal jeho strýc Leroy.

 

Povaha

Maxx je hodně veselý a upovídaný. Rád se pozná s novými lidmi a je otevřený. Umí v sobě držet vztek, ale když ho vypustí, dokáže být hodně vzteklý. Občas má sklony k naivní důvěře ostatním. Jeho upovídanost ho může dostat do problémů, například může říct něco, co lidi naštve a pak se dostane do bitky. Rád poznává a zkouší nové věci. Je bystrý a vychytralý a nedá se snadno napálit, pokud tedy dává pozor. Má slabost pro dívky, ale před některými je velmi stydlivý.

 

Historie

Narodil se ve městě Feinster, kde vyrůstal s matkou, otcem, bratrem a sestrou. Jeho otec Hann byl majitel a výčepní v hostinci U Tří Prasat a jeho matka Lena dělala servírku. Když mu bylo 14 let, jeho matka těžce onemocněla a tak roznášel pivo a jídlo místo ní. Jeho starší bratr Gareth v hostinci vařil a o rok mladší sestra Cedra pomáhala, kde mohla. Maxx se v hostinci díky své povaze účastnil spousty pořádných bitek a jedna z nich mu přinesla zranění na levé noze, které mu občas přináší bolesti. Do budoucna má jistotu jen v tom, že převezme po svém otci hostinec, ale chtěl by se stát někým víc významným. Když má volnou chvíli, tak se rád vydá do lesů a loví zvířata nebo sbírá houby a byliny pro svou matku, která je i přes nemoc ráda zkoumá a s pomocí knih poznává. 

Začátečník 0 Mistr

Napsal: Aireen | Kategorie: Yoseňané - Žena
Dne: 13.03.2019 22:31:58 FB



 

Jméno: Priscilla 

Typ postavy: Mechanická

Rasa: Člověk

Pohlaví: Žena

 

Podoba: Krátké, světlé až téměř bílé vlasy. Temně modré oči orámované černými řasami a nad nimi obočí v téměř stejné barvě jako vlasy. Rovný nos a pod ním plné růžové rty kontrastující s její porcelánově bledou kůží. Vysoká s atletickou postavou. Hbitá až na chvíle kdy jí to je

 

Povaha: Poměrně přátelská a lehce vznětlivá. Na svůj věk inteligentní. Svéhlavá a rozhodná.

 

Náboženství: Severní kult

 

Historie:Narodila se ve městě Ceunon, kde vyrůstala s matkou a otcem, který se živil jako hostinský. Jakmile dosáhla věku 11 let, začala matce a otci v hostinci pomáhat. Její tři sourozenci zemřeli v útlém věku. Jeden na horečku a zbylí dva na následky požáru v jejich domě na nějž má památku v podobě spálenin u kolena na levé noze , kvůli kterému má občas problémy s chůzí.

Začátečník 0 Mistr

Napsal: Islanzadí de Eamë | Kategorie: Yoseňané - Muž
Dne: 24.02.2019 14:35:50 FB




Mechanická postava

 

Jméno:

Idra [idra]

 

Podoba

 

Je menší výšky, oblečení bílé, tmavší kalhoty a "vesta". Má tmavší, trošku kudrnaté, vlasy a tmavě zelené oči, chodí bez bot.

Když běží tak se mu stane že mu patou projede bolest jako kdyby mu jí prostřelili šípem... nejednou se stalo že spadl na obličej. Mívá bolesti hlavy, řešilo se to, ale nikdo neví co s tím, nejčastěji před spánkem, proto má problémy usnout. Někdy se mu stane že mu problikne vidění a ve tu chvíli se zarazí a udělá se mu slabo. Řešilo se jestli je teda vhodný na tu práci a jestli si teda při ní neublíží, na to řekl že ne a snaží se to  potlačit, ale někdy se to prostě semele.

 

Povaha

 

je přátelský... jak se to vezme... nemá přátele, od lidí si drží odstup, pokud má přátele tak dobré, často může vypadat mrzutě, či smutně, neumí se moc usmívat (když se usměje tak se jeho koutky srovnají do čárky, při normálním výrazu má koutky dolů). Je rozumný a bystrý, když je potřeba, tak pomůže, často pomáhá rád.

Žije ve městě Teirmu, když se přesouvá po městě, tak rád zůstává skrytý ve stínech a nejradši chodí na místa, kde má přehled o všem co se tam děje, když je okolo něj moc lidí, tak ustoupí stranou. Nerad se baví s hodně lidmi najednou. Má hrůzu z malých prostor a nedokáže si představit že by někdy někam plul lodí, to by radši šel pěšky, i kdyby to znamenalo několikrát delší trasu a tak několikrát naročnější. Své problémy se snaží řešit sám a nerad se někomu svěřuje.

 

Historie

 

Narodil se ve městě Teirmu, kde vyrůstal s matkou a otcem, který se živil jako kovář. Jakmile dosáhl věku 10 let, začal se u otce učit jeho řemeslo a teď přišel čas (je mu 13 a půl), kdy jej po otci převezme.

Začátečník 0 Mistr

Napsal: Aireen | Kategorie: Jiní tvorové - Žena
Dne: 27.12.2018 21:51:45 FB



 

Jméno: Lúa Medúza
Věk: 16 let
Rasa: Siréna


Povaha

Osobnost Lúi je veskrze jednoduchá. Za celý život nepoznala nic tak špatného na to aby jí to nějak výrazně poznamenalo a změnilo její chování. Nic neskrývá. V její rodině bylo naprosto běžné sdílet jakékoliv myšlenky. Je rozhodně zvídavá. Naivní, trochu hloupá a slepě odvážná. Tak trochu vzpurná a svéhlavá, asi jako každý puberťák. Potom ovšem taky obezřetná. Moc dobře ví, že si má dávat pozor na obyvatele jihu. Každému takovému cizinci se tedy vyhne obloukem. Kdo ví ovšem co se stane, pokud se s někým sblíží. Ve své rodině byla vždy vstřícná, milá, srdečná, ráda pomohla kde bylo potřeba. Lež, podvody, milostné vztahy a pletichy, to všechno je jí cizí. Konec koncům, není se tak úplně čemu divit. Je to napůl ryba.

 

Podoba

Útlé tělo 16ti leté dívenky je skoro celé pokryté šupinami. Jsou především zelené s modrým odleskem. Na břiše jsou trochu světlejší. Velikost šupin se taktéž různě liší, na ocasu jsou větší, na břiše jsou pevné a mají trochu jiný tvar než ty ostatní. Na zádech směrem k hlavě se postupně zmenšují, poslední zbytky šupin na tvářích už jsou docela malinké. Tam kde nejsou šupinky, můžete spatřit kůži. Nicméně od té lidské se liší barvou -  je zelená, stejně jako šupiny na těle. Kromě toho je částečně přizpůsobená pobytu ve vodě. Na dotek slizká.
Co se dalších rybích předností týče, krásná světle zelená blána ocasní ploutve rozhodně stojí za povšimnutí. Další ploutve můžete najít po bocích ocasu. Blána je i mezi prsty na rukou. Po bocích hlavy a trupu jsou žábry.
Z lidské stránky toho tolik nezůstalo. Ňadra nejsou sice zcela pokrytá šupinami, ale jsou skoro tak malá, že by se vůbec dalo spekulovat o jejich existenci. Za povšimnutí možná stojí akorát husté tmavé vlasy, taktéž nazelenalé, úplně rovné a dlouhé asi do půli zad.
Když se zahledíte do obličeje, do zelenomodrých očí… možná najdete tu osobitou krásu, která se v této bytosti skrývá. Tvář tvarem stále víc lidská je roztomilá. Nosík je trochu plošší, rty nejsou tak plné a už vůbec nejsou červené. Když z nich ovšem splyne líbezná píseň… Je to krásné
Oblečení nenosí.


Historie

Lúa je tak jako každá siréna narodila v Laguně - tak tomu místu říkají. Je to člověkem nedotknutý kraj. Pod rukama vodního lidu místo vzkvétá, je krásné na pohled jak na souši tak pod hladinou. Moc pláží tu nenajdete. Povrch je na většině míst skalnatý, vstup do vody příkrý. Pod hladinou skály vytvářejí různé jeskyňky a podobné útvary, často dotvořené sirénami k obrazu svému.
Dětství měla mladá rybí dívka klidné. Všechno probíhalo jak mělo. Vodní lid - čítající v té době něco nad 50 jedinců - žil pospolu jako jedna velká rodina. Vzhledem k jejich minulosti a stále ne úplně velkému počtu se všichni znali velice důvěrně. Každý věděl o sebemenším problému, který se vyskytl. Pojem ‘soukromí’ tu neexistoval. Nikomu to ale nepřišlo zvláštní, jinak to přeci nikdy nebylo.
Lúa byla to zářivé usměvavé dítě. Měla ráda svoji velikou rodinu, se smíchem ve tváři si s nimi vždy povídala. Postupem let rostla do krásy. Minimálně do krásy vodního lidu. Naučila se lovit ryby, používat jednoduché technologie, které vodní lid znal a zpívat. Krásně zpívat. Každá siréna tu uměla zpívat. Byl to důležitý a krásný zvyk.
Říkáte si, to místo musí být ráj na zemi? Možná se to tak na první pohled může zdát. Je tu jeden významný háček. Zima. V téhle oblasti už jsou zimy dlouhé a krušné. Pro vodní lid je to nejhorší období v roce. Pořád mají v sobě dost z člověka na to, aby jim byla zima. Hodně zima. Jsou otužilí, to jistě, ale v zimě je to příliš. Vodní lid se samozřejmě naučil jak přežít, nicméně ta vidina - plout někam jižněji, někam kde je teplo… Někam kde nebudou muset řešit problémy jako zmrzlé ploutve a krystalky ledu na šupinách. Jenže. Nikdo z těch, kdo se vydali na jih už se nevrátil. Proto je tohle téma stalo tabu. Už žádné další výlety na jih. Každý člen rodiny je vzácný. Každý tu má místo. Jih je nebezpečný a nepřátelský. A z každým dalším kdo se tam vypraví se zvyšuje riziko, že ti zlí z jihu přijdou sem. Najdou je a zabijou. A to si nikdo z nich nepřál.

Přes to všechno, občas se najde mladá siréna, která si myslí, že má všechnu moudrost světa a že ji nic nemůže zastavit… a tak jednoduše uteče s nadějí že najde to vysněné teplé místo, kam se budou moci jednou všichni přestěhovat.
Lúa je jednou z nich…

 

Schopnosti

Jazyk: jednoduchá lidština


Komunikace v myšlenkách
Lov ryb
Jednoduché nástroje - oštěp, kamenná dýka
Zpěv

 

 

Poznámka: tohle je majetek Aireen :D všechna práva na tuhle rasu vyhrazena adminům, dokud se neřekne jinak.
 

Začátečník 146 Mistr

Napsal: Islanzadí de Eamë | Kategorie: Lidé - Žena
Dne: 30.11.2018 01:18:40 FB



 

Jméno: Mukísek

Věk: 17

Rasa: Člověk

Povolání: hostinská

 

POPIS POSTAVY

 

Mukísek je dívka štíhlé postavy. Je velice krásná, takže muži o ni mají veliký zájem. Její kaštanově hnědé, dlouhé, lesklé a velice jemné vlasy jí sahají až po ramena. Mukísek má nižší postavu, přibližně 169 cm. Její ruce jsou velice malé, ale  moc šikovné. Líce má krásně růžové, prostě až moc výrazné. Nosík má malý a plně vytvarované rty. Její modré oči, dokáží okouzlit mnoho mužů, má vždy milý úsměv na tváří, kouzlo, které nejde odvrátit.  Je to prostě dívka, která jde vždy za svým snem. Maminka jí říká, že je krásná, že ona sama tak krásná nebyla. 

 

STYL OBLÉKÁNÍ

 

Mukísek není náročná, obléká se ale vždy podle nálady. Většinou jí ale najdete v kožených kalhotech, koženém opasku. Většinou, jsou bílé, modré, červené a zelené. Její šaty jsou jednoduché a pohodlné. Prostě jí moc sluší. Jediný její šperk a to prostý náhrdelník, který jí věnovali její rodiče, ten na krku nosí, ale jen při opravdu vzácných příležitostech.  Na nohách nosí kožené botky a doma kožené dřeváky. Vlastní jasanový luk a pouzdro na šípy, které nosí samozřejmně na zádech, když jde třeba lovit jelena do lesa. Pokud by její domov přepadli lupiči, je ochotná bránit svou zem. 

 

 

CHARAKTER POSTAVY

 

Mezi ostatními lidmi se již delší dobu šeptá, že Mukísek se neusmívá, že je prý v posledních dnech velice tichá, unavená, vážná a ospalá. Mukísek se cítí ohrožená, trápí se a nikdy to nikomu říci nechtěla, ani vlastní mamince. Ve skutečnosti je Mukísek zranitelná, jemná a má milou tvářičku, krásnou jako panenka. Před lidmy a zvířátky, které miluje, si masku dává vždy dolu a důvěřuje jim.  Dokáže ukázat svoje pocity, které má ve svém srdci. Nedokáže se dlouho zlobit nebo hádat. Dokáže i milovat, překrásnou láskou.  Moc lidem ze začátku nedůvěřuje. 

Mukísek je opravdu v poslední době moc vážná. Své pocity v sobě stále ukrývá. Ze slov je znát chladnokrevnost. Je velice nepříjemná a vážná. Na svět se dívá, jako tělo bez duše. Svět musí pochopit její trápení.  Je sice tvrdohlavá , ale jde si vždy za svým. To se ale někdy nemusí vyplatit.

 

 

HISTORIE

 

Narodila se v malé vesnici na severu Alagesie. Její matka dělala hostinskou v hostinci a její otec si přivydělával lovem zvěře na kůže. Do svých cca 14 let se naučila celkem solidně všechny domácí práce, protože její rodiče byli tak vytížení, že to byla prostě nutnost. Našla si ale i čas, aby občas vypomohla své matce v hostinci a nebo aby se se svým otcem vydala do lesa. Takto se naučila celkem slušně střílet z luku, stahovat zvířata z kůže a ostatní věci, bez které se lovec neobejde plus jako nádavkem určité schopnosti pro přežití v přírodě, orientace, aopd. . Jejímu otci se ale bohužel stal jeho způsob vydělávání peněz osudným, když při lovu na vysokou spadl do propasti a zabil se. Mukísek se ten den vrátila domů sama, zdrcená tím co viděla a přísahala, že se jíž do lesa na zvěř nikdy nevydá. Nicméně po nějaké době jí to do lesa opět "táhlo" a tak porušila svou přísahu a opět začala lovit, především proto, aby pomohla vydělat nějaké peníze prodejem kůží, tak jako předtím její otec. To už byla z Mukíska dospělá žena. Od té doby čas od času vyráží na lov, který využívá jako přivýdělek. Jelikož její matka už zestárla, převzala po ní práci v hostinci, kde při své hlavní práci hostinské má možnost poslouchat různé příběhy od hostů.   Hostinec jí samozřejmě také poslytuje střechu nad hlavou. Velice se jí líbily legendy o tzv. Dračích jezdcích. Pokládala je sice za povídačky, nicméně jak se říká, na každém šprochu, pravdy trochu.    

 

DOVEDNOSTI

 

Plavání - 2/7

Střelba z luku - 3/7

Zpěv - 1/7

Orientace podle slunce a hvězd 1/7

Maskování při lovu 2/7

Léčení - 2/7

 

 

MAJETEK 

 

Lano 10 Metrů

Pochodně  10

Křesadlo

Obvazy

Luk a toulec se šípy

Tesák

Měšec s penězi

Torna

Léčivé bylinky

Měch na vodu

5 Flakonků

Zásoba jídla na 3 dny

Zimní šaty a letní šaty

Obyčejný Prstýnek

Obyčejný Náhrdelník

Pokoj v hostinci

Začátečník 2648 Mistr

Napsal: Narren Sne Frystinderr | Kategorie: Lidé - Žena
Dne: 21.10.2018 14:32:18 FB



 

(tvář) (postava)

Jméno:

Narren (Severka) Sne (jméno otce)  Frystinderr (Studená noc, jméno kmenu).

Pohlaví:

Žena, vychovaná severem.

Rasa:

Člověk. 

Říkají si Ledový národ, protože jim to jednoduše přijde správné, odlišit se od těch, kteří nezažívají sněhové vánice každé ráno.

Datum narození:

Narodila se ve znamení Severky asi tak před dvaceti osmi  lety.

Náboženství:

Mají trojici bohů (=refaldur). Ona osobně nejvíce uznává Hinn.

Jazyky:

Umí plynně svůj jazyk a to i v nářečí kmenů, které jsou položeny v nižších údolích (tudíž blíže k lidem z vnitrozemí). Centrálním dialektem v rámci možností porozumí, jelikož je podobný jazyku jí blízkému, a díky hodinám od Sáre se nyní i domluví. Od jednoho Rannsónira, který se kdysi vypravil až do Surdy pochytila několik frází a sprostých slov surdštiny, ale netuší co ony slova přesně znamenají, tak je nepoužívá. V jazyce elfů umí jen pozdravit a říci, že je přítel a že nemluví jejich jazykem. 

 

Povolání:

Vrchní Rannsónir.

Rannsónirové patří mezi elitu kmene, protože se do jejich řad mohou dostat jen Ti nejlepší. Jejich funkce je různá, chránit kmen, pomáhat lovcům s většími lovy, či fungovat jako posel k sousedním kmenům. Většinou se vyberou dva nebo tři Vrchní, dané osoby musí splnit zkoušky, a těm se pak zodpovídají daní Rannsónirové, které k nim přiřadí náčelník.

 

 

Kultura:

Objevili se pár let po příchodu první vlny lidí. Jak se lidé začali usídlovat v různých koutech Alagaesie, většina plání byla obsazená a tak se vydali do krajin v horách, kde se usadili a po po nějaké době si na podmínky zvykli. Postupně začaly vznikat první komunity kmenů a s tím i první spory. Po mnoho let mezi kmeny vznikly menší roztržky až jedna vyvrcholila mezi dvěma kmeny. Kmen Grovv byl obviněn ze zabití lovců z kmene Ohrigerr, kteří přecházeli přes jejich území. Roztržka vyvrcholila ve válku. Kmeny, kterých bylo zhruba v té době přes šedesát se rozdělili mezi dvě strany. Válka se táhla přes dva roky a počet kmenů silně klesnul. Na konci zbylo v horách jen dvacet kmenů z toho jich pár odešlo do Nardy či Teirmu za lepším. Válku ukončil až  Cizinec, který přišel od elfů. Pověsti říkají, že cizinec byl Dračí jezdec, který přišel o svého draka rukou Urgalů, se kterými vedl Ledový národ nekonečné spory o území. Bývalý Dračí Jezden se údajně jmenoval Séretur a u boku mu vždy visel meč zelené barvy, díky němuž získal pseudonym Rünslender (=Zelený Posel či Zelený Cizinec). Rünslender jim pomohl vybudovat jednotlivé osady, komunikační síť v podobě Rannsónirů (kmeny mezi sebou komunikovali jejich pomocí) a utvořil s nimi i nepsané zákony, které jim mohli pomoci mít mírumilovnou společnost. Postupem času začali i další kmeny odcházet do Království za lepším. Nyní Dračí hory obývají jen ti nejsilnější, což je asi dvanáct kmenů, které tvoří populace okolo třiceti až čtyřiceti lidí. Národ Ledu, tak si říkají, se ale nikdy nezapojovali do válek ostatních ras a vždy jen přihlíželi. Uvědomují si totiž, že lidí s jejich kulturou ubývá a tak nechtějí ztrácet životy v cizích válkách. A také měli své starosti v podobě Urgalů, kteří je cyklicky napadali a snažili se jim vzít jejich území.

Až nyní, kdy byl zničen kmen O´tinderr vznikla první aliance, kde se spojilo sedm kmenů (nikdy se jich tolik nedovedlo poklonit před jedním náčelníkem) a rozhodli se každý  nich vyslat svého Vrchního Rannsónira, aby zabil Ohně. Z čehož pramení, že jejich elita národa, může uzavřít i spojenectví s danou stranou, která jim pomůže onu trojici Ohňů zabít.

 

Myšlení:

Rychle se učí, dokáží uvažovat dopředu a ženy zde mají skoro rovnocenné postavení s muži, v nějakých kmenech jsou náčelníky třeba pouze ženy. I oni mají své tradice, jako například umět víc než jeden jazyk či každý musí ve svých čtrnácti letech prokázat, že je hodnotným členem kmene a jít na lov s dospělými. A ten, kdo nic neuloví jednoduše nejí dokud nepřinese jinou kořist. Je to sice tvrdé, ale jedině tak se dá přežít v mrazivých teplotách, kde sních nemizí. Už odmala dbají na to, aby byli jejich potomci nezlomní. Pokud se ženě narodí postižené nebo nemocné dítě, jednoduše jej pohodí do lesa a odejdou, protože přežití nemocného dítětě je nemožné a kmenu by jen přidělávalo starosti. Potrpí si na pomstu a útok Ohňů je rozžhavil do běla, byl to útok jak na jejich Alianci tak na jejich hrdost. Od doby, co vznikla jejich Aliance Sedmi a kmeny si vyměnili své moudra mezi sebou se jejich lékařství posunulo na vyšší stupeň a tak patří do řad lepších léčitelům Alagaesie. Také mezi jejich tradici patří, že každé léto sestupují do údolí, kde sbírají plodiny a loví vysokou zvěř na zimu. Prakticky v údolí měsíc bydlí a pak se vrací zpět do osady. 

Často u členů toho druhu naleznete různá tetování. V jejich kultuře znamenají sílu a to, co si necháte vytetovat je pro vás svaté. Obvykle si muži nechávají od šamanů poměrně bolestivým způsobem tetovat i na místa, kam slunce jen tak nesvítí.

 

Krátce o refaldur:

Refaldur je trojice sourozenců o nichž se traduje, že sem přišli jako první Ledoví lidé a založili tento národ. Když zemřeli v úctyhodném věku jejich těla byla pohřbena, ale duše se převtělila do bílých krkavců. Tito tři krkavci mají za úkol chránit každého z Ledových a až bude národ v ohrožení, promění se zpět do lidské podoby a vyvedou krev své krve z temnoty. Nejstarší je bratr Schné (silný/vytrvalý) a pak jeho sestry dvojčata Einn (Královna světel) a Hinn (Královna noci). Aspektem smrti a zrození je u nich Slunce, které dovede jak nechat roztát sníh a vyrůst plodiny tak dovede zabíjet. Ledový národ totiž není schopný fungovat ve vysokých teplotách, protože na to jejich organismus není zvyklý a jednoduše by se přehřáli. 

 

Domovy:

Vesnice se nejčastěji objevují na vyvýšených místech, občas i přímo uvnitř hor. Osady se staví do kruhu. Klasický příbytek je kruhovitý stan. Tvoří jej kůže, dřevo a to co se zrovna hodí. Podlaha je dělaná z kamenů, posypaná kůrou stromů, aby izolovala od chladné země. Pro kůru se chodí jednou ročně do níže položených údolí či se kupuje od jiných kmenů. Postele nemají, mají jen pletené houpací sítě věšené různě po místnosti za dřevěnou konstrukci. Uprostřed je ohniště, kde se vaří a podobně. Před každým stanem je zapíchnut stejný počet oštěpů jako je členů rodiny žijící uvnitř. Oštěpy se používají čistě jako dekorace nikoli jako zbraň a jsou nejčastěji dřevěné, protože je to nejdostupnější materiál. Často se objevuje kolem osad drobné opevnění podobné dřevěnému plotu. Plot by asi neobstál před útokem, ale zamezí aby dovnitř pronikla zvěř či, aby tam vítr navál sníh. Uprostřed vesnice nejčastěji leží hromada kamení a na jejím vrchu jsou ze dřeva vyřezaní tři krkavci. Jejich svatyně. Některé kmeny se snaží ochočit si toulavé vlky. Nejčastěji se tito společníci objevují po boku Rannsónirů, lovců nebo náčelníků.

 

Popis:

 

Tělesná:

Vypadá velmi jemně, ale věřte, že vzhled klame. Ke svému věku je dostatečně vysoká, což je takových pět a půl stopy. Postavu má nasvalenou, avšak si stále zachovala ženské křivky. Není kost a kůže, jelikož díky pobytu v Království, kde je potravy více než v Dračích horách, nabrala nějaké ty živiny a mírné podmínky též udělají své. O Narren se dá říct, že patří mezi tu líbeznější část žen ve svém kmeni. Tvář má ostře řezanou a ošlehanou chladným větrem. Oči má tmavě hnědé nad kterými se jí line husté obočí. Nos má trochu větší, ale ne nějak moc a okolo něj má pihy. Rty má plné a růžové, dojem krásného úsměvu trochu kazí to, že je má od věčného chladu rozpraskané, její úsměv je ale jedna z mála věcí co vás tady v krajině věčného mrazu zahřeje. Vlasy má dlouhé do půl zad a bílé jako sníh, který leží všude v jejím okolí. Má rovné bílé zuby, což je poněkud neobvyklé.

Ramena i ruce má poměrně dost nasvalené a na pravém předloktí má vytetovanou větu Aldrei brottin (Nikdy nezlomeni) a na levé lopatce (viz.obr.postava) má vytetované vločky, které značí její původ. Za svůj dekolt se nemusí stydět, protože příroda ji obdařila stejně jako její matku. Na zádech má dlouhou jizvu, táhnoucí se od levé lopatky po pravý bok. Je to památka na bolestné zranění ze Zkoušek Rannsónira. Nohy má silné, zvyklé na dlouhé pochody sněhem.

Oblékání:

Jako každý člověk s trochou inteligence, nosí huňaté kožešiny, kde se to jen dá. Její oblečení má celkem tři vrstvy. První je jakési spodní prádlo, což je lněná košile a kamaše. Přes ně si obléká něco na způsob koženého kabátu a kožených kalhot a přes tohle všechno si ještě bere své kožešiny, ze zvířat jež už dokázala ulovit. Svůj původní amulet, který byl spjatý s její vírou darovala Branovi. A on jí daroval přívěšek vyrobený z kosti jednoho z Ohňů. Jako zbraně nosí u opasku dýku, na zádech toulec s šípy, které jsou pro ní typické černou barvou dřeva a černými pery (aby byli vidět ve sněhu).

 

Povaha:

Když jí potkáte poprvé bude na vás působit jako každý člověk z hor. Chladně. Nepřístupně. Nemilosrdně. Nedá se tvrdit, že taková neumí být, ale v nitru taková není. Má ráda, když jí lidé respektují a berou její slova vážně. Nesnáší, když je přehlížená, jelikož ví, že na to jednoduše má. Co si zamane to dokáže, tedy pokud jí během její cesty nezaujme něco jiného. Z čehož lze soudit, že je poměrně přelétavá a nikde nevydrží dlouho. Potřebuje být stále v pohybu. Nebaví jí cyklicky opakující věci a pokud se takového kola dostane, snaží se jej ze všech sil rozbít a to bez ohledu na ostatní. Pokud se rozzuří nezná bratra. Jeji hněv se snese na všechny, bez rozdílu zda je či není vinen. Je to velmi pomstychtivá osoba, což pramení z toho, že nesnese bezpráví a nespravedlnost. Ale samozřejmě, že má i své dobré a jemné stránky. Je poměrně citlivá, což ale zatím před světem ukrývá. Musí být přeci nedotknutelná. S její citlivostí zároveň souvisí i její umělecké založení a ona dětská zvědavost. Touží po poznání nového, ale zároveň se bojí toho, že nová realita se jí líbit nebude. Po matce zdědila snílkovskou vlastnost. Věčně přemýšlí o tom, co bylo, co by mohlo být a co asi je. Ve všem hledá skrytou pravdu. Je hodně přátelská, ale občas jí nějaký hlas v hlavě řekne, že tento člověk nebude dobrý přítel, ať je nechá být. A tak jej nechá, jelikož věří ve svou intuici. 

 

Historie:

Venku byla zrovna jedna z největších sněhových bouří, která se tu zimu objevila. Pro její lidi to byla jen trochu větší zima, ale pro mne jakožto návštěvníka by to mohlo být opravdu zlé, kdybych neovládal magii a neohřál se. Stál jsem na malém pahorku kousek od vesnice a sledoval mihotající se světlo jednoho ze stanů. Do stanu zaběhla dvojice postav zabalených v kožešinách a po minutách čekání se ozval ve větru děcký pláč. Usmál jsem se do šátku, jež jsem měl přes tvář. Moc dlouho jsem nemusel čekat na to, abych viděl onen rituál. Ven vynesli proutěný košík a došli k hromadě sněhu obestoupili hromadu kolem dokola a to malé, křehké dítě položili do sněhu. Osoba, jež nesla košík, usoudil jsem, že otec, posypala dítě hrstkou sněhu. A dítě plakalo dál.  Spíš řvalo zimou, ale jakmile jej otec posypal sněhem dítě se trochu utlumilo. Pak tam přišel stařík, asi šaman, něco tam blábolil a nakonec dítě odnesli zpět do stanu. Pak před stan symbolicky zabodli další oštěp. A začali oslavy narození.

Zvedl jsem oči k noční obloze a zahleděl se na hvězdy. “Vítej v Alagaesii, dítě.”zašeptal jsem do větru, odvrátil se k vesnici zády a ztratil se mezi vločkami..

 

Narrenino dětství bylo v rámci možností šťastné. Jako každé dítě chodila ke kmenovému mistrovi se učit o jejich historii, kultuře, ale i o jiných národech. S úsměvem vzpomíná, jak mistrovi, který byl mrzák, utíkala z jeho přednášek a radši si hrála ve sněhu. Zlomový okamžik nadešel když jí bylo čtrnáct let a ona mohla jako každý právoplatný člen jejich kmene na svůj první lov. Na lov s ní šel i její otec, Sne a její bratranec Raké s hrstkou starých lovců, kteří měli dávat pozor na méně zkušené. Narren měla problémy držet se skupinou trénovaných lovců krok a tak se během cesty do Údolí ztratila celkem dvakrát a vždy ji našel Raké. Celý lov nebyl nijak zajímavý a pro Narren byl pouze zklamáním, protože ona osobně neměla možnost ani jednou vystřelit a jeden z lovců ji nakázal jen se dívat na ostatní z odstupu. Když se večer vraceli Narren se loudala vzadu a byla naprosto bez nálady až do okamžiku, kdy uviděla kousek od cesty přeběhnout jakéhosi malého tvora. Neváhala a rozběhla se z cesty za vidinou úlovku. Pronásledovala tu chlupatou kouli a po pár výstřelech ji i dostala. Byla tak nadšená z toho, že je to poprvé kdy něco ulovila, že ani nepostřehla že lovci už odešli. A ani ji nehledali. Vrátila se po svých stopách zpět, celá vystrašená. Rychle se rozběhla po stopách, tisknouc si ke hrudi mrtvé zvířátko. Už byla černočerná noc a z dálky bylo slyšet, jak se šelmy vypravují na lov. Narren se objevila ve vesnici až brzy ráno, celá promrzlá a vystrašené, ale i přesto pyšná. Nevadilo jí, že ji otec kárá a vrstevníci se jí smějí za to, že se ztratila a její úlovek není tak skvostný jako jejich lišky. Byla štastná, protože dokázala něco ulovit. A to znamenalo, že už je dospělá. 

Jak plynuly roky, Narren se začala zdokonalovat v lovu, vytrvalém běhu a všemu ostatnímu o čem věděla, že bude jako Rannsónir, kterým si přála být od dětství,  potřebovat. U Narren se ale projevili i další vlastnosti, schopnost velet. Když dovršila pět a dvacet let rozhodla se pokusit složit zkoušky Vrchního Rannsónira jako snad nejmaladší uchazeč v historii jejich kmene. Zkoušky měli symbolické čtyři části. První byla za pět dní navštívit všechny kmeny a získat jejich požehnání bez toho, aby promluvila. Druhá byla sejít do údolí a ulovit tři ksy vysoké zvěře a tu přinést do osady. Třetí byla utkat se v boji s nejlepšími Rannsóniry a čtvrtá, ta nejtěžší, byla vystopovat Urgala a zabít jej. Z onoho boje si Narren přinesla dlouhou jizvu, ale získala post Vrchního Rannsónira. Byla první Vrchní Rannsónirkou za posledních deset let.

Venku hučel vítr. Narren seděla v kruhu v náčelníkově stanu a spolu s ostatními Rannsóniry debatovali o méně důležitých věcech. Najednou plachtu stanu rozhrnul malý chlapec, bylo mu kolem deseti. “Venku jsou nějací Skatrblakka!” vykřikl rozrušeně, protože ani on ani nikdo jiný nečekal, že by v bouři někdo přišel. Skatrblakka byl název pro cizince, kteří vypadali jako lidé z hor. Všichni účastníci debaty se zvedli a šli k provizorní bráně. U ní stálo tak osm lidí, všichni zranění,  mezi nimi byla i těhotná žena, pár mužů a jeden mladý chlapec. To bylo zvláštní. 

Pustili je dovnitř a cizinci pověděli, co se jim stalo.

Muž s popáleným obličejem vyprávěl, jak je uprostřed noci přepadla skupina vrahů a čarodějů, jimž z rukou šlehaly plameny a mluvili cizím jazykem. Zapálili jejich obydlí, zabili mnoho mnoho z nich a jen oni, dovedli utéct. Jelikož tento kmen, co byl napaden, byl kmen náčelníkova bratra, byla to rána a náčelník T´sha se rozhodl pomstít. Cizinec, tedy O´gar, je popsal jako pětičlenou skupinu žen i mužů s ostrými tvářemi, kteří dovedli jak kouzlit tak i zabíjet meči. Nikdo pořádně neví zda to jsou elfové, lidé či možná druidi. T´sha poslal Narren k dvanácti kmenům s žádostí o pomoc při pomstě, ale odpovědělo jich jen sedm. A tak vznikla Aliance Sedmi, která poslala Narren a dalších šest Rannsónnirů zabít ony vetřelce, které podle stylu jejich útoku pojmenovali Ohně. Protože jen oheň se může rovnat síle ledu sněhu.

A tak Narren šla. Jelikož Ohně byli v této krajině očividně cizinci, zanechávali po sobě stopy, které dokázal Tont přečíst či Mäne vyčmuchat. Po několika týdnech cesty se krajina kolem nich začala měnit. Za celou svou cestu narazili jen na jedno stádo Urgalů, což bylo poněkud divné, jelikož předpokládali, že jich tu bude mnohem víc. Ubylo sněhu, oteplilo se, přibyla zeleň a zvěř. Nikdo z jejich sedmičlenné výpravy nepohrdal okolím, protože pro ně to bylo opravdu kouzelné. Zelené stromy, zpěv ptáků a zmizel i ledový vítr. Když sešli z hor každou vesnicí, kterou minuli je doprovázeli zvědavé pohledy místních, protože pro ně musela být opravdu velká zvláštnost vidět takové albíny s vlkem, jak si to štrádují cestou necestou. Narren se tahle krajina líbila a chápala, proč kmeny odchází do Teirmu. Nemusí tam tolik hladovět, protože se tam dá lovit a není tam taková zima. Jednou je zastavili vojáci Království, ale Sáre to s nimi nějak domluvila, takže mohli jít dál. Navštívili i hlavní město Alagaesie, kde ale nebyli moc dlouho, jelikož to nepovažovali za bezpečné. Pak navštívili i špíny Dras-Leony, kde si ukradli koně. Prvních pár dní na koních byli poněkud hektické, jelikož nikdo z nich je pořádně nedovedl ovládat.A nedaleko Dras-Leony dostihli jednoho z Ohňů.

Narren divoce zařvala a rozběhla se za ním. Ostatní běželi po jejím boku a Mäne zuřivě vrčela. Lov začal. Oheň byla v tomto případě žena, byla zraněná, měla obvázaný bok a bylo očividné, že jí tady ostatní nechali a šli bez ní. Nejspíš ji opustili před několika dny, protože žena neměla žádné jídlo. Zřejmě narazili na Urgaly. Dobře jí tak. O´gar po ní hodil oštěp, ale minul, protože žena se chránila kouzly. Ale nemohla jejich nápor vydržet. Narren s Mýtou se zastavil se začali zasypávat Oheň šípy. Netrvalo dlouho a žena bezvládně ležela kus od svého tábořiště prošpikovaná šípy a sípala.

Figo k ní přišel a namířil na ní oštěp. “Kde jsou ostatní?” zeptal se lámaným centrálním dialektem.

“Tam, kam vy nemůžete.” zavrčela žena se smíchem, prudce se zvedla a tím se sama nabodla na jeho oštěp.

“U Hinn!” zaklela Sáre. 

“Měla víc trpět.” zavčela.

O´gar přišel k jejímu tělu a bodl do ní. 

“Za můj kmen.”

Narren hladila Mäne a sledovala mrtvolu. 

"Nemůžeme do pouště." prohlásila Narren a zvedla pohled ke svým druhům.

 

Pár dní po této události potkala Narren během své noční hlídky cizího muže, který se jí představil jako Bran. A ani netuší, jak se to seběhlo, ale nakonec se k nim přidal a stal se plnohodnotným členem jejich skupiny. Naučil je lidskému jazyku a věřit cizincům. Od jezera Leona se přesunuli, nyní už s novým přírůstkem, do města Daret, kam je zavedly stopy. Avšak to byla past. Ohně je po celou dobu sledovali a dobře věděli, kdy budou nejslabší. A tak zaútočili. Boj to byl nerovný, jelikož Rannsónirové byli unavení a neovládali kouzla.

O život přišel O`gar, upálen, Mýta, upálena a Figo na vážná zranění. Rayl přišel o zápěstí, Narren byla zle zraněna jedním druidem na levé paži a Tont si zlomil nohu a byl lehce popálený a Sáre bude mít zjizvenou tvář od plamenů ohně. 

Když oplakali mrtvé, jediní Rayl a Sáre se hodlali neodkladně vrátit do hor, ke své rodině. A tak se jejich cesty rozdělili. Tont, kouzelné dítě odešel hledat pomoc u elfů. A Narren chtěla poznat více z toho kraje, kde sníh napadne jen jednou ročně a ptáci zpívají každý den. Hned za pár dní potkala dva chlapce. Vypadali jako obyčejné děti, avšak když na ně zaútočili lapkové, Narren žasla. Ony děti ovládali magii tak mocnou, že se před nimi skláněly větve stromů. Děti se představili jako služebníci Hvozdu Hans a Adris. Svým způsobem si k nim Narren našla cestu a putovala snimi několik týdnů. Bylo jí s nimi dobře, avšak táhlo jí to jinam než je.

 

Schopnosti:

boj na blízko- 3/7

střelba lukem- 4/7

hod oštěpem- 2/7

stopování- 3/7

Běh:

V horách se sice moc často neběhá, spíše se orientují na dlouhé pochody hlubokým sněhem, ale ani v Království neměla sebemenší problém s během po loukách. Může o sobě říct, že je dobrá běžkyně. Problémy jí, ale dělá rychlý běh na krátké vzdálenosti, jelikož nedovede vyvinout vysokou rychlost během pár sekund.

Orientace:

V orientaci patří mezi nejlepší mezi Rannsóniry Aliance hned po Mýtě. Nedělá jí problém orientovat se v jednotvárné krajině, protože vždy dovede najít body, podle kterých určit směr. Matka jí učila číst hvězdy, takže se dovede orientovat i za noci, tedy pokud je nebe bez mraků. 

Vzdělání:

Ona osobně umí jejich jednoduché písmo, které je spíše obrázkové. Písmo centrálního dialektu či starověkého jazyka je jí zapovězeno, ale jí to nevadí. Umí něco málo o dějinách Alagaesie, takže ví že tu byli války elfů a draků, že jsou tu nějací trpaslíci, Vardenové a třeba že Aberon je hlavní město Surdy.  O momentální situaci v Alagaesii, ale nemá ponětí.

 

 

Rodina:

otec Sne

Sne je typický představitel svého národa. Vysoký albín s kupou svalů. Je poněkud úzkoprsý, ale tuto ne zrovna dobrou vlastnost kompenzuje svým dobrým srdcem. Funguje jako kuchař. S Iljou se seznámil když na ní vylil omylem polévku. 

matka Ilja

Ilja je drobná žena s černými vlasy, což je v těchto končinách nevídaný jev a proto se jí říká “Sněžná vrána.” Je známá pro svou vysokou inteligenci, také proto vyučuje mladší generace spolu s šamanem. Sama se stala zástupkyní šamana, který už je starý a patřičně proto změnila svůj zjev. Narren si myslí, že to s tím šamanem přehání a že teď vypadá poněkud strašidlně.

strýc Ferro

Vdovec, jenž přišel o svou životní lásku při útoku Urgalů ještě než se Narren narodila. Má s ní syna, kterého nadevšechno miluje a snaží se mu dát naprosto všechno. Pod svou střechu vzal i nalezence Rayla a Tonta, jenže na ty už moc té otcovské lásky nezbylo. Ne, že by na ně byl zlý, ale ani hodný. Zastává post lovce pod svou neteří Narren.

bratranec Raké

Je trochu naiva, není zrovna chytrý, ale je vytrvalý a chrání si to, co miluje. Rayla a Tonta nijak v lásce nemá, ale dokáže s nimi žít na jednom místě. Je na postu stejném jako jeho otec.

 

Přátelé:

Blóm Amo  Frystinderr

Dívka, o rok mladší jak Narren, podobně vysoká, ale narozdíl od Narren není tak ctižádostivá. Je taková šedá eminence, ale když se jí něco doopravdy nelíbí, dupne si. Je spíše pěšák než generál. Má světle hnědé vlasy a zelené oči, přes levou tvář se jí táhne přes levé oko jizva. Nikomu neřekla, jak se jí to stalo. Je její zástupce u Rannsónirů, ale jelikož je těhotná, nešla s Narren.

Rayl Ferro Máwë

Starší ze dvojčat. Vysoký, statný muž s hnědými vlasy a oči. Je rád svůj. Nepostojí na místě a je pro každou srandu. Je znám pro svoje nemístné poznámky a též je členem Rannsónirů Aliance, protože stejně jako jeho bratr zastupuje jeden z kmenů přesněji ten, do kterého se přiženil. Vrátil se živý domů, kde pověděl, co se stalo. 

Nyní je uznávaným Rannsónirem.

Tont Ferro Frystinderr Taymöll

Mladší a povahově pravý opak. Je tichý, upjatý a vždy je ten, co “kazí srandu.” Dokáže odhadovat nadcházející události a často dovede vymyslet i dobré řešení krizí. Projevuje se u něj malé kouzelnické nadání. Dokázal nechat vystřelit kámen po Narren, když se na ni naštval. Čím je starší tím se ale častěji stává, že provede nějaké kouzlo, proto během Lovu na ohně hledá i potají mistra, co by jej učil to ovládnout. Šel jako zástupce třetího kmene Taymöll, protože onen kmen neměl žádné kvalitní Rannsóniry.

 Odešel k elfům v naději, že mu pomou ovládnout jeho kouzelnický dar. Poté se hodlá vrátit zpět do Dračích hor jako šaman.

O´gar Jikö Malen

Muž starší než Narren, ale i přesto ji poslouchá a respektuje. Je mu kolem čtyřiceti let a je znám pro své lovecké schopnosti. Je menší než Narren a v obličeji moc pěkný není, za to však má srdce ze zlata. Aspoň to říká Narren i když Rayl tvrdí opak. To on pochází z onoho kmene, který Ohně napadli. Byl jediný bojeschopný muž, sice kdysi býval čistě jen lovec, ale chtěl jít pomstít svůj národ. 

Zemřel při útoku Ohňů, avšak zemřel jako hrdina, jelikož zabil dva Ohně a objetoval svůj život za Sáre. Byl upálen.

Na jeho hrodu hned vedle Figa kvete sedmikráska.

Sáre Ikar Alderton

Žena ve středních letech s kterou se Narren často hádá, protože mají odlišné názory, ale i tak jsou svým způsobem dobré přítelkyně. Sáre je pro Narren i její mistr, stejně jako O´gar. Sáre vyrostla v té nejnepřístupnější část hor, takže ona prakticky střety s urgaly nezažila za to však zažila zimy při kterých její lidé umírali na podchlazení, když se zvedli z dosahu ohně. Má dvě děti, jedno jí ale zahynulo na zápal plic a to druhé, syn, si našel ženu.

Vrátila se domů a stala se náčelnicí kmene.

Figo Tork  Derrä

Muž, který je na poměry Ledového národa hodně vysoký, protože měří jako obyčejný muž z vnitrozemí. Je o tři roky starší než Narren. Je tichý a z jejich společenstva je ten nejméně společenský. Mezi jeho hlavní povahové rysy patří ohleduplnost a výbušnost. Jeho povahu plně kompenzuje jeho um s oštěpem a stopování. Také má po svém boku vlka, kterého pojmenoval Brottin. Narren mu nevěří a nemá jej ráda.

Byl vážně zraněn v okolí hlavy oštěpem a následkem toho zemřel na místě. Leží pochovaný nedaleko Daretu hluboko pod zemí spolu s ostatními. Jeho hrob zdobí malá sedmikráska.

Mýta Hellom Kwahäi

Dívka, tedy už žena, stejně stará možná starší než Narren. Na tváři má symbolické řezy, které u členů jejího kmene vždy uvidíte. Řezy jsou část rituálu síly, který provádí při zabití více jak dvou Urgalů. Ona se stala Rannsónirkou, jelikož při napadení její vesnice Urgaly, jako jedna z mála dovedla ubránit jejich osadu. Je známá v celém Ledovém národě svou nenávistí vůči oněm bestiím a svým mistrovským umem je zabíjet. Žijí v teplejší oblasti než ostatní kmeny, proto jejich oblečení netvoří husté kožešiny jako u Narren či Figa.

Byla upálena, když chránila raněného Tonta.

Její popel Tont rozprášil v jezeru Isenstar.

 

Bran

Setkali se jednou v noci u jezera Leona. Narren jej chtěla postřelit a on jí nechat sežrat vlkem. Narren netuší, jak se to vlastně všechno seběhlo, ale Bran se připojil k jejich výpravě a stal se plnohodnotným členem. Narren mu věří, možná že dyby spolu byli delší dobu mohlo jejich přítelství vykvést v lásku avšak osud i hvězdy je rozdělili a každý se vydal svou cestou.

 

Hans Fielne

Druidí chlapec, kterého poznala čirou náhodou. Získal si její sympatie tím, že jí vyléčil její vážná zranění z přepadení Ohňů a lapků.

 

Majetek

kabát

prstové rukavice

košile

kožešiny

kalhoty

spodní prádlo

boty

až zemřou její rodiče automaticky bude jejich stan patřit jí

oštěp

amulet od Brana

šípy

luk

toulec

nůž

prosté sedlo a ohlávka

kůň

a holý život

 

Ostatní postavy:

Armin (archív postav) - zabita Stínem Silchasem, členka Odboje a Pestrých ptáků

Fin Briedis (elfové) - cestovatel, učitel a podivín

Annelen (druidové) - druid toužící po krvy, otrok Silchase

 
Čas:   Ne
Stádium:   Dospělý
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   Svépomocí

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë