TOPlist
Začátečník 3445 Mistr

Napsal: Arwina Greensleeves | Kategorie: Lidé - Muž
Dne: 16.05.2020 09:45:13 FB



 

Jméno: Ceristan Trewyllan

Rasa: Člověk

Pohlaví: Muž

Věk: Dospělý (cca 27 let)

 

Náboženství: Ceristan naoko následuje Solasovu církev a uctívá slunce, ale ve skutečnosti není žádný hluboce věřící fanatik. Spíš má jen připravenou odpověď na otázku „Jakou víru vyznáváš?“, ale nedodržuje žádné náboženské rituály, pokud k tomu není společností a situací donucen. K slunci jako takovému má nicméně alespoň velmi kladný vztah, neboť nenávidí zimu.

 

Jazyky: Centrální jazyk zná natolik dobře, aby se zvládl domluvit, byť se silným jižanským přízvukem, plynule ovládá svou rodnou surdštinu a do jisté míry zvládá i starověký jazyk, ale nerozumí mu do hloubky.

 

Povolání: Ceristan je šlechtic, takže nikdy nepoznal skutečnou, tvrdou práci. Zkusil si práci knihovníka a archiváře, jinak se ale tváří jako poutník, kronikář a vypravěč.

 

 

 

Před zrcadlem

 

Na první pohled je jasné, že před vámi nestojí rodilý seveřan, ale spíš jižan jako vyšitý. Ceri totiž mezi bledé obyvatele severu skutečně nezapadá; má snědou, nazlátlou pleť, což jeho vzhled činí notně exotickým, a k tomu i tmavě hnědé, téměř černé vlasy. Skráně má vyholené, ale jinak nosí vlasy krátce zastřižené a rozčepýřené, nicméně neupraveně nevypadá – on si totiž Ceri na svém vzhledu docela zakládá. Stejnou barvu má i dokonale upravený knírek, který mu sedí pod mírně zašpičatělým nosem, a jenž je snad největší Ceristanovou chloubou. Ne, neoholil by se, ani kdyby ho na kolenou prosil samotný král. Ze sympatického obličeje na svět pohlíží blýskavýma oříškově hnědýma očima, v nichž se prakticky neustále zračí zájem. Je z nich poznat, že je Ceri vychytralý prevít, hlavně když v těch očích poskakují provokativní jiskřičky pobavení. Ceristan těma očima umí beze slov říct snad cokoliv – že vás hluboce nenávidí, nebo miluje nadevše, a je pro něj velmi těžké, prakticky nemožné, skrývat jakékoliv emoce.

Postavou se řadí do průměru – ani nevyčuhuje z davu, ani se v něm neztrácí. Ono to ani moc nejde, protože svým vzhledem celkem přitahuje pozornost. Třebaže to není chlap jako hora, může se pyšnit tělem, na které je docela radost pohledět. Nemá žádná zvláštní znamení ani jizvy.

Ceriho styl oblékání je kapitola sama o sobě – preferuje totiž vzdušné látky nejrůznějších atypických a asymetrických střihů, které jsou oblíbené u některých Surdanů, nicméně pohybovat se v nich na severu není úplně praktické. Ona je v nich totiž docela zima, protože jejich hřejivost je naprosto minimální. A tak s příchodem na sever přesedlal Ceri na látky teplejší, ale střihy zachoval neobvyklé – často jej lze potkat v tunikách či rouchách asymetrických a splývajících alespoň ke kolenům. Stejně tak se Ceri nebojí nejrůznějších sytých barev, ale nejčastěji nosí tuniky bílé; bílá také výrazně kontrastuje s jeho tmavší pletí. Libuje si v ozdobách – není vzácností, když v jeho levém uchu uvidíte blýskavou náušnici a na rukách zlaté náramky a prsteny. Patří to k jeho přitažlivému exotickému stylu.

Mladý lord Ceristan působí jako zcela sebevědomý muž, vzdělaný a někdy až moc vychytralý. To jde ruku v ruce se sarkasmem, který ne každý dokáže ustát, takže ne vždy udělá Ceri dobrý první dojem. Pohybuje se vzpřímeně, protože nemá nejmenší důvod vyplašeně se krčit či ohýbat záda.

 

 

Náhled do duše

 

Jak už bylo naznačeno, Ceristan oplývá vysokou inteligencí a vzdělaností, což ho mnohdy činí přehnaně sarkastickým a často i arogantním. Ať už ale plácne cokoliv (protože jeho jazyk je občas rychlejší, než mozek), málokdy to myslí opravdu zle. Jenže kdo se s jeho vrozeným sarkasmem neumí popasovat, není obvykle hoden toho, aby se nacházel v jeho společnosti, takže se Ceri takovými lidmi zkrátka nezabývá. Jeho mozková kapacita je důvodem, proč si téměř nemá co říct s hlupáky a na lidskou hloupost má prakticky alergii, a mnohdy mu ta vysoká inteligence život spíš ztěžuje než ulehčuje. Jednoduší prosťáčci mají život totiž úžasně jednoduchý. Ceri hodně přemýšlí, neustále vede tiché diskuze sám se sebou, a je to nevyléčitelný knihomol. Knihy jsou pro něj láskou a vášní, způsobem, jak si rozšiřovat a obohacovat obzory. Ceri toho sice hodně ví, ale pro něj to je pořád málo. To ale neznamená, že by byl suchar, naopak – má rád inteligentní zábavu, ideálně nad sklenicí kvalitního vína, vyhledává kulturu, ale nevyhýbá se ani obyčejnému popíjení po hospodách. Humor je jeho silnou stránkou. Je společenský, ale nedělá mu problémy trávit čas o samotě. Je ostatně zdravě sebevědomý a přesvědčený, že nepotřebuje nikoho, aby mu pomáhal – odhodlání mu nechybí, bohužel však oplývá i nepříliš zdravou tvrdohlavostí a občas má ego nafouklejší, než by bylo zdrávo. Osobní svoboda je pro něj velice důležitá, díky čemu nenávidí, když má někdo potřebu mu rozkazovat a ovládat jej. Za vyhrocených situací má sem tam sklony k hysterii.

 

 

Historie

 

Mladý lord Ceristan se narodil v Surdě do šlechtické rodiny, která se řadí mezi vyšší střední vrstvu, takže se nejedná o žádné bezvýznamné chudáky – naopak, rod Trewyllan je na jihu poměrně známým rodinným klanem, třebaže ne příliš rozsáhlým. Ceri byl prvorozeným synem a očekávalo se, že se jednou stane dědicem celého nemalého rodinného majetku, avšak navzdory tomu Ceri po bohatství, slávě ani moci nikdy příliš neprahl.

Měl poměrně klidné a nezajímavé dětství, během nějž strávil hodně času v knihovně se soukromými učiteli, naučil se obstojně psát a počítat, ale zcela ho pohltilo psaní. Už odmalička si pečlivě budoval pověst knihomola; byl jako houba, která nasává nové vědomosti. Ve volném čase dělal skopičiny v rodinném sídle i mimo něj, přestože měl zakázáno potulovat se venku bez dozoru. Ceri na to nikdy moc nedbal, utíkal okny a vracel se pozdě večer s odřenými koleny, prachem ve vlasech a špinavý i za ušima, ale šťastný jako blecha. Dětství měl osamocené do chvíle, kdy se mu narodil mladší bratr. Mezi sourozenci však byla několikaletá věková propast, a tak když bratříček dorostl do věku, kdy by mohl podnikat dobrodružné výpravy, Ceri už se nacházel v období, kdy měl jiné starosti.

Měl dost starostí sám se sebou – jakmile totiž začal dospívat a měnit se z kluka v mladého muže, rodiče mu začali hledat nevěstu, ideálně z nějakého významného a bohatého rodu, aby posílili stabilitu vlastní rodiny a majetku a získali větší moc. Kromě toho bylo nutné zařídit, aby měl Ceristan dědice a mohl s čistým svědomím převzít otcovo místo a jeho roli ve společnosti. Problém byl ten, že Ceriho vidina svatby děsila, a to nejen proto, že by si vzal někoho, koho předtím nikdy v životě neviděl, tudíž ani nemiloval, ale děsil ho závazek jako takový, ztráta svobody… a soužití s ženou.

Jako by navíc osud chtěl potvrdit, že je Ceristan černou ovcí rodiny, během puberty se u mladíka objevil dar magie - nečekaně a nevítaně, ale zbavit hocha magického nadání nikdo nemohl. Zřejmě i to mladého lorda později přinutilo o magii se zajímat a věnovat jí svůj čas ve studovně. Otec však odmítal shánět chlapci mistra a jeho magický talent se pokoušel spíš potlačovat, takže hoch neměl příliš příležitostí jak své nadání rozvinout.

Když se však před otcem zmínil, že se oženit zkrátka nemůže, setkal se s vlnou nevole a odporu a ničeho tím nedosáhl – prostě se ožení a bude mít dědice, jinak může rovnou vypadnout. A tak se Ceristan v předvečer svých sedmnáctých narozenin sbalil a vypadl. Napjatým rodinným vztahům neprospěl ani Ceriho očividný dar magie, který, jak přiznal otec, patrně podědil po svém pradědovi, protože se doposud takový talent u nikoho dalšího v rodině neprojevil.

První roky na cestách byly pro mladého šlechtice krušné, obzvlášť když nikdy předtím nezakusil jaké to je, skutečně fyzicky pracovat a dřít, ale nakonec si našel práci v Belatoně jako knihovník, písař a archivář, protože se slovy to opravdu uměl a hloupý nebyl. Stal se z něj potulný vypravěč a kronikář a kromě toho, že se mu stýskalo po slunečné domovině, se měl poměrně dobře, ačkoliv mu chyběl luxus urozeného života.

Po událostech uplynulých let se na nějakou dobu usadil jako knihovník na univerzitě v Uru’Baenu, kde se poprvé setkal se širším zájmem o magii, která ho nadchla a pohltila. Vyhledal tedy učence, kteří se věnovali magickým studiím, a za poslední peníze, které si odnesl z rodinného sídla, si zaplatil jejich služby. Naučil se tak základům magie, které hodlá prohlubovat, ale s docházejícími zdroji si uvědomuje, že se mu život mnohonásobně zkomplikuje. Že by se z něj ale stal chudák žebrající v ulicích města, s tím se odmítá smířit, je přesvědčený, že pro něj má Osud nachystáno mnohem více.

 

 

Rodina

 

Rod Trewyllan ze Surdy je bohatým jižanským rodem, jehož jméno je minimálně na jihu pěkně zvučné. Sice se nejedná o rod s rodokmenem sahajícím tisíciletí zpátky, ale pár generací bychom na matrikách jistě vypátrali; Trewyllané jsou známí obchodníci, kteří zbohatli především díky vývozu exotického koření a drahých látek – vlastní dokonce menší flotilu obchodních lodí.

Ceristanův otec Harold, kterému je Ceri překvapivě hodně podobný, je muž vřelého vzhledu, ale přísné povahy. Jde mu především o zachování rodu, o to, aby rostla jeho moc a bohatství, a vkládá do toho veškerou svou energii a odhodlání, i na úkor kladných vztahů v rodině. Důkazem je jeho roztříštěný vztah s prvorozeným synem, kterého nedokázal přijmout takového, jaký je, pojal ho za zrádce, jemuž na rodině nezáleží, a prakticky jej vydědil.

Matka Marian pochází z nižšího šlechtického rodu, který však oplýval nemalým bohatstvím, jehož značná část po svatbě připadla Trewyllanům. Na rozdíl od ambiciózního a cílevědomého Harolda je Marian žena s velkým srdcem, klidná a nápomocná, což ovšem neznamená, že by byla hloupoučká a nechala po sobě dupat. V politických pletichách se vyzná stejně dobře, jako manžel, jen se jim viditelně nevěnuje – to raději zajde pomoci do špitálu s nemocnými. Je to štíhlá modrooká blondýnka, i přes svůj věk stále krásná. Mrzí ji, že Ceristan utekl a Harold na něj zanevřel, ale otevřeně se svému muži postavit nechce a nemůže.

Ceriho mladší bratr Timeus je vzhledově po matce, je to takové blonďaté bidlo, zvyklé na pohodlí a luxus, avšak ani přesto nemá noc příliš nahoru. Podědil vysokou inteligenci a je pravděpodobné, že až jednou usedne v čele rodu, povede jej bez větších potíží. Ceri si s bratrem nikdy nestihl vybudovat hlubší vztah.

 

 

Dovednosti

 

Vzdělanost 4/7 – jeho znalosti jsou opravdu rozsáhlé. Umí skvěle psát, číst i počítat, vyzná se v historii celého kontinentu, přírodních zákonech a základech magie. Něco málo ví i o astronomii a mnoho dalšího. Ceri je taková chodící studnice informací.

Boj s holí 2/7 – většinu času hůl používá jako třetí nohu při chůzi, když už má v nohách desítky kilometrů, ale umí se s ní i účinně ohnat a zasadit pořádnou ránu, je-li to třeba.

Jízda na koni 1/7 – sem tam si popoveze zadek, ale s koňmi si příliš nerozumí a kouzlu jezdectví úplně nepropadl.

 

Magie - Novic

Elementární magie 1/7 - ovládá spíše základy a opatrně experimentuje s uváděním teoretických znalostí do praxe, avšak bez učitele se zřejmě dál neposune a je si toho dobře vědom.

 

Přestože Ceriho nejsilnější stránkou je inteligence, po fyzické stránce také úplně nezaostává. Nemůže se sice pyšnit bůhví jak vypracovanými svaly, ale nějaké má a slaboch to není. Více než na sílu ale spoléhá na svou výdrž, díky které dokáže například dlouhé hodiny cestovat po svých a zas tolik se neunavit. Je to spíš běžec na dálku, než na rychlý sprint, protože dobře ví, jak si rozložit energii. Neumí ale plavat a vyhýbá se větším vodním plochám, které ho děsí.

 

 

Majetek

 

* Zbylé zlaťáky, co šlohnul doma při útěku

* Dlouhá okovaná hůl

* Knihy a svitky, jen pár nejzajímavějších kousků, obsahující i jeden svazek o magii – ten si „půjčil“ v knihovně a nemá v úmyslu jej prozatím vracet

Začátečník 3086 Mistr

Napsal: Rey | Kategorie: Elfové - Žena
Dne: 18.04.2020 20:22:47 FB



Jako čarodějnice

 

Clearis

(čteno: Kléris nebo Klearis)

 

Základní Charakteristika

Jméno: Clearis Černá růže.

Přezdívka: Lidé, kteří ji zahlédnou, ji nenazvou jinak než Smrt.

Titul: královna kněžek Matky Země

Rasa: Je čistokrevnou elfkou. Své elfství ale považuje za prokletí, takže se více považuje za člověka.

Pohlaví: Žena

Věk: Na tomto světě žije již 160 let.

Náboženství: Kult Matky Země

Povolání: Profesionální vrah, zlodějka a iluzionistka.

Jazyky: Je bilingvánka. Už od dětství byla učena jazyku lidskému a starověkému.

Motto:“Život je dar, který si ne každý zaslouží.“

„Dobro se z pohledu oběti může jevit jako zlo. To samé platí naopak.“

Vzhled

 

Clearis je na elfku poměrně sešlá. Má v sobě sice takový ten exotický nádech, ale ten není tak výrazný jako u elfů co nežijí v takových podmínkách jako ona. Ačkoliv nevypadá nijak skvěle, je to stále žena a ta o svůj vzhled pečuje. Vlasy normálně nosí volné a učesané. Pravidelně si je umývá, ale když jednou za čas nestihne osobní hygienu, hodí si vlasy do obyčejného culíku, aby jí nezavazely. Barvu vlasů má tmavě hnědou až skoro černou. Jsou krásně rovné a dlouhé. Když si je potřebuje po době vlasy zkrátit, jednoduše je odřízne dýkou. I když slovo jednoduše není zrovna vhodné, protože Clearis má celkem pevné a husté vlasy. Takže to může být celkem vtipný pohled, když se před zrcadlem vzteká, že jí nejdou přeříznout její vlastní vlasy. Clearis se snaží mít vždy čistý výhled na své okolí, takže jí do obličeje nikdy nespadá žádný přebytečný pramínek vlasů, který by snad pokoušel skrýt její tmavé oči, též hnědé barvy. Může jimi vrhat nenávistné pohledy. Většinou si ale ponechává svůj typický nepřítomný výraz. Snaží se tak nikomu neukazovat žádné emoce, kterých za život projevila až příliš, dokud se z ní pomalu nevytrácely a ona začala být chladná jako kámen. Její pohled vypadá, jakoby kontrolovala každičký detail svého okolí, i když to nemusí být zrovna pravda. Jelikož se toho moc nenaspí, má menší náznaky kruhů pod očima, které mohou při správném úhlu světla vydávat děsivé stíny. K tomu se ještě přimíchá bledá pokožka a máte ošklivého jakoby nemrtvého tvora. Její kůže je bledá hlavně proto, že vylézá většinou jen v noci a na světle se moc neukazuje. Takže, kdybyste ji viděli bez oblečení, nerozeznali byste, kam normálně dopadá slunce a kam ne. Tenhle nedostatek slunce trochu souvisí i s nižší imunitou, kterou se ale snaží doplnit velkým množstvím kvalitního jídla. Ačkoliv toho Clearis hodně sní, není to na ní vůbec znát. Buď zhubne, nebo si drží stálou váhu, která nikdy nepřekročí šedesát kilo. Celkově je tato elfka ve velmi dobré kondici. Je samý sval a nenajdete na ní ani kousek přebytečného tuku. Možná se jí to trochu projevuje na ňadrech, ale s nimi se nijak neobtěžuje. Spíše je radši, že je má menší, protože by jí v její práci akorát zavazely. Clearis musí být vždy perfektně připravená na další den. Nepožaduje to jen její život, ale i ona sama. Týká se to jak fyzicky tak psychicky, takže si dávej pozor, jestli na ni zaútočíš! Je dost pravděpodobné, že se karty mohou obrátit proti tobě.

Styl oblékání

 

Na sobě nenosí nic úžasného a nápadného. Nemá moc ráda honosné velké šaty podle poslední módy, ale miluje lesklé věci. Po dlouhé době si zamilovala sukně, které dříve nesnášela. I přes různorodé kořisti, které nakradla, upřednostňuje spíše svoje dva jediné typy oblečení. Prvním je róba královny kněžek Matky Země, kterou teď nosí místo obleku iluzionistky. Jedná se o prosté černé šaty s ramínky a kapsamy na dlouhé sukni. Boty k těmto šatům nenosí žádné.

A i když jsem řekl, že Clearis moc nenosí honosné věci, šperky jsou výjimka.

Druhé oblečení již nosí méně. Jedná se o černé kalhoty, vysoké černé boty a černou tuniku s dlouhou kápí, se kterou si zakrývá obličej. Na tomto obleku je speciální to, že na sobě nemá nic lesklého ani nic co by vydávalo hluk. Podrážka bot je speciálně upravená, aby vydávala co nejmenší hluk. Je to tudíž perfektní úbor pro zloděje. Bohužel to není brnění, takže může Clearis snadno chytnout nějaké zranění pokud má útočník štěstí a nepodřízne ho jedna ze dvou dýk, které si schovává v botách, aby neodrážely světlo. Druhou zbraní, kterou u ní v tomto obleku můžete najít, je nový krátký meč, se kterým toho zatím moc nesvede, ale na rychlé usmrcení poslouží dobře. V oblečení iluzionisty nepoužívá žádné zbraně. Spoléhá jen na svoji magii. Je ale fakt, že i jako zlodějka ráda používá magii, aby se snadno skryla nebo vyvolala iluzi něčeho, co zaměstná ostatní a ona mohla utéci.

Povaha

 

Maska – Jakožto elfka, vyvolává u lidí různé pocity. Spousta z nich by ji nejraději upálila za špatné náboženství nebo za svůj původ jako takový. Najdou se i tací, kteří ji považují za čirou inspiraci a chtějí být jako ona, a pak tu je ta malá skupina, která toleruje její život a nijak se jí do něho nemíchají, což Clearis hodně oceňuje. Téměř nikdy ji neuvidíte ve středu pozornosti. Je spíše pozorovatelka, takže sleduje okolí z bezpečné vzdálenosti a hledá případnou oběť nebo věc k ukradení. Toto chování se stalo takovým zvykem, takže to dělá, i když zrovna nepracuje. Lidé ji proto považují za nespolečenskou a možná i namyšlenou. Proto jsou někdy dost překvapení, když se jí tvář rozzáří úsměvem nebo jen tak od sebe řekne něco vtipného. Možná se někdy i trochu přiopije a na chvíli začne tancovat s náhodným člověkem v hospodě. Jejím zlodějským druhům se naopak jeví dost uvolněná a pohodová. Je jim jasné, že když jsou v úzkých, statečná Clearis je podrží.

 

Tvář – Ačkoliv se tedy může jevit náhodným osobám moc upjatá, opak je pravdou. Clearis se ráda směje a chová se společensky, jen to považuje na veřejnosti za něco opravdu nebezpečného a taky kvůli jejímu dlouhověkému „prokletí“ špatně otevírá přátelskou náruč. Rozdíl mezi lidmi a ní je v soukromí téměř nerozeznatelný. Člověk by to do ní opravdu neřekl a elf už vůbec ne. Sama sebe považuje za nechtěnou ženu, která se postupně dostala ze dna na vrchol. Bohužel není spokojená sama se sebou. Nechce být elfkou a nechce být dlouhověká. Chtěla by žít normální život jako ostatní kolem sebe. Mít děti, lásku,… Ačkoliv ji její práce často baví, uvědomuje si, že je to špatný způsob jak se vrátit do sedla. Bohužel je to tak, a nový smysl života si hledat nebude ani nechce. Jediné, co by měla chuť hledat, jsou její předci. Velmi ji zajímají, hlavně co se magických schopností týče. Také by ji zajímalo, jestli její rodiče ještě žijí a pokud ano, chtěla by se s nimi potkat za každou cenu.

 

Duše – Fakt, že je jediným elfem, kterého kdy potkala, ji ubíjí a duševně ji zraňuje, i když si to sama neuvědomuje. Podvědomě se snaží aby zapadla jak to jen jde. Vždycky se jí proto mírně uleví, když na sebe hodí iluzi lidského vzhledu, který si nedává jen kvůli svému osobnímu potěšení, ale i kvůli bezpečí. Venku se totiž nachází až mnoho nebezpečných osob, kterým by se asi elfka uprostřed ulice nelíbila. Jakože, kdyby tu to nebezpečí nebylo, tak by všechny posílala někam a chodila si, jak chtěla. Jenže lidi jsou lidi. Přestože jsou krátkověcí, spoléhají pouze na to, co vědí a radši si nevytvářejí žádné teorie. Tedy tak se jí aspoň jeví. Clearis je oddaná Matce Zemi. Vyrůstala po jejím boku a nechávala nad sebou držet její ochrannou ruku. Někdy sice používá více rozum než víru, ale to jí nebrání se k Matce opět vrátit a uctívat ji. Matka Země je jediné náboženství, kterému je nekonečně věrná. Potkala už sice lidi s vírou Severního kultu, ale jejich názory se jí moc nelíbily. Helgrindskou víru ještě nepotkala a ani po tom netouží. Náboženství, které ale opravdu nenávidí je kult Solase. S těmito „Solasovci“ má totiž Clearis nevyřízené účty. Ty hodlá splatit, ale zatím k tomu neměla příležitost. Ostatní náboženství a kultury, kromě té lidské ještě nepoznala. Co se týče názorů na rasy, tak zde se toho moc nedozvíte. Ví maximálně o elfech a lidech. Ostatní tvorové jsou pro ni pohádková stvoření, která existují jen ve světě dětské fantasie. Ačkoliv již  draka spatřila, považuje ho za pouhé bájné zvíře. Zvíře, o kterém toho tolik četla, ale nevěděla, že se jedná o vnímající rasu.

Historie

 

Nový život na bojišti

Nedalo by se říci, že Clearis pochází z nějaké vysoko postavené elfské rodiny, ale její matka Ëleana byla velmi mocná a vážená léčitelka. Někdy byla tak vážená, že byla povolávána na nevhodná místa v nevhodný čas. A zrovna při jedné takové nevhodné výpravě začíná náš příběh. Nacházíme se u jezera Isenstar a právě probíhá bitva u Gil´eadu, v době kdy Galbatorix útočí na jezdce. Krásná Ëleana pomáhala léčitelkám starat se o zraněné i přesto, že byla těhotná. Byl to také její první a poslední výlet, který Ëleana zažila se svojí dcerou. Všechen ten stres a velké ubývání energie při léčení, u ní způsobili předčasný porod. Samotný porod byl velice vyčerpávající, protože matka již neměla mnoho energie a ostatní byli už z léčení také vyčerpaní. Málem se hrozilo, že se bude muset provést císařský řez, ale Ëleana to zvládla a brzy měla v náručích malou holčičku. Mezitím otec holčičky bojoval o život v první linii, takže nemohl vědět, že jeho milovaná žena porodila dítě. Každopádně, dítě muselo být z bitvy co nejrychleji odneseno, jenže Ëleana nebyla schopna moc pohybu a když nebyla opatrná, byla těžce zraněna. Dítě tedy muselo být odneseno, bez matky, zbývající skupinou elfů, která nebojovala.

 

Chaos dračí války

Skupina se musela prodírat různými uličkami, aby nenarazili na nepřátele a také museli dávat pozor na nebe. Vzduch totiž často pročesávaly ohnivé koule a kameny z jedné strany na druhou a k tomu se sem tam objevila dvojice soupeřících draků. Okolí vypadalo strašně. Všude byl nepořádek, vzduchem se linul pach kouře a krve. Ne jednou musela skupinka elfů změnit trochu směr, když narazili na kupu mrtvol tarasící cestu. Když už se ale zdálo, že se z bitvy vypletou, zaútočil na skupinku elfů oddíl domobranců. Bylo jasné, že je při takové přesile neporazí, ale elfové se aspoň pokusili protivníky zdržet, aby mohla jedna elfka s dítětem utéci. Vypadalo to, že se to podaří, ale po chvíli ji začali pronásledovat jiní nepřátelé. V té chvíli elfka zazmatkovala a pokusila se o věc, kterou mohla zabít obě dvě. Položila dítě do jednoho domku a uspala ho slabým kouzlem, aby nebrečelo, kdyby kolem něj někdo proběhl. Elfka se potom sama postavila nepřátelům, ale po ani ne dvou minutách skončila s válečnou sekyrou v hlavě. Takže sobě moc nepomohla, ale dítěti tím zachránila život. V tom domě se totiž schovávala jedna trochu postarší žena, která byla kněžnou Matky Země. Jmenovala se Gerta. Žena chtěla původně dítě zabít, ale pak v něm uviděla naději a rozhodla se, že ji vezme ke svým sestrám. Nejprve ale musela počkat, až se bitva uklidní, což byla otázka pomalu dvou dní. V tu dobu byli elfové poraženi a Galbatorix vyhrál bitvu. Půvabný lid se stáhl do svých hlubokých lesů a po velmi dlouhou dobu nevylézal. Elfové věřili v sílu jezdců a nechali to na nich, protože ztráty, které podstoupili, byly opravdu velké. Škoda že se ohledně jezdců spletli.

 

Útěk divočinou

Když se bitva utišila, Gerta s již odčarovanou elfskou holčičkou opustila Gil´ead a vydala se na západ do Dračích hor, kde se nacházela ukrytá vesnice Drandar. Cesta k Dračím horám se neobešla bez problémů. Nejednou narazily na skupinky urgalů cestujících po zemi a ničící vše co jim přišlo do cesty. Proto se nemohly nikde ubytovávat na noc a musely putovat i přes noc. Díky koni cesta rychle ubíhala a kromě těch nehezkých pohledů na zdemolované vesnice a oddíly urgalů je nepotkalo nic nehezkého. O cestě horami se to stejné říci nedalo. Každý den je pronásledoval silný vítr a bouře. Stromy se lámaly, kameny se uvolňovaly ze skal a bláto bylo všude, kam jste se podívali. Zvláštní bylo, že nenarazily na žádná divoká zvířata, ale Gerta si na to rozhodně nestěžovala. Byla spíše ráda. Netrvalo dlouho a poutníky špatné počasí opustilo. Dostaly se do údolí, které se jakoby vyhýbalo štiplavému větru a černým mrakům. Bylo to krásné slunné místo s mořem na západní straně. Z hor do moře tekla údolím jediná řeka, která také protékala již zmíněnou vesnicí Drandar.

 

Nový začátek v Drandaru

Z počátku byli vesničané trochu vyděšení, když jim Gerta přinesla malého elfa, kterému ještě ani nezačaly špičatět uši. Každopádně si ji po kratším přesvědčování nechali a začali ji vychovávat jednu z nich. A tak se stalo, že z malého miminka pomalu rostla půvabná dívka, jménem Clearis. Nebyla to ale otázka deseti let. Jak je známo, elfové dospívají pomaleji než lidé, takže s ní museli mít obyvatelé Drandaru větší trpělivost, ale stálo to za to. V padesáti si už začala uvědomovat plynutí času a již se na ní projevilo magické nadání, takže Gertiny se sestry chopily této příležitosti a učily ji všemu, co znaly. A že toho nebylo málo. Prvně to začalo praktickými věcmi do domácnosti. To zahrnovalo šití, příprava jídla a nějaká jiná péče o domácnost. Kněžky ji začaly lehce vyučovat boji s dýkou, aby se mohla v budoucnosti bránit. Gerta už byla sice po smrti, ale pravdu o jejím původu si sestry uchovávaly do doby, kdy bude Clearis připravena. A vypadalo to, že tento čas se čím dál více přibližuje, protože si Clearis už začala všímat toho vzhledově věkového rozdílu mezi ní a ostatními dětmi.

 

Pravda o původu

Tohoto faktu si všímala natolik, že už to nemohla vydržet a šla se zeptat, proč ostatní stárnou tak rychle. Na to jí bylo odpovězeno, že spíše ona stárne moc pomalu a že za to může její původ. Clearis samozřejmě žádala vysvětlení, které jí bylo dopřáno. Toho dne se dozvěděla pravdu. Pravdu o svém elfském původu a pravdu o tom jak se dostala do Drandaru. Od té doby se další měsíce uzavřela do sebe a nechtěla s nikým mluvit. Proč? Nesnášela se za to, že je jiná. Chtěla být jako ostatní a žít normálním životem. Tuhle její náladu chtěla už spousta kněžek a vesničanů rozmotat a urovnat, ale nepovedlo se. Celé dny byla zavřená ve své chatce a hrála si s iluzemi, u kterých se ukázalo, že v nich více než vyniká. Teprve až jedna dívka, vzhledově stejně stará jako Clearis, dokázala její myšlenky urovnat a přimět ji ať se zase chová normálně. Dívka se jmenovala Ellisa a byla nejnovějším členem vesnice Drandar. Po delší konverzaci s Clearis se ukázalo, že toho mají hodně společného. Ne jenom co se zájmů týče, ale i z pohledu původu. Ellisa byla totiž poloelfka. Celkem zdatná kouzelnice, stejně zamilovaná do iluzí jako Clearis. Clear z toho byla jak na větvi. Konečně mohla s někým trávit volný čas, aniž by se bála, že ji přežije.

 

Tichý to život

Od té doby se Clearisin život vrátil do normálu. Měla novou přítelkyni, se kterou mohla trávit čas. Společně se učily, sdílely spolu stejnou chatku a jinak celkově žily společně jako by byly jednovaječná dvojčata. Nebyla to však jen radost, která rozzářila Clearis, ale celkově vesnice a vůbec údolí vzkvétalo. Kněžky do Drandaru vodily lidi, kteří se báli nových tradic a chtěli oslavovat původní náboženství. A že jich bylo. Během deseti let se z Drandaru stalo malé městečko. Jenže čím více lidí, tím více hladových krků a zdejší lesy nestačily potřebám člověka. Proto se vybrali někteří obyvatelé Drandaru, aby se stali obchodníky a začali obchodovat mezi nejbližšími vesnicemi. To se na první pohled vyplatilo. Obchodník přijížděl dvakrát do měsíce a pokaždé přivážel spousty potravin a překvapivě i jiné věcí, které lidé chtěli prodat. K obchodníkům se pomalu přidávali různí kejklíři a poutníci, takže prosperující městečko si začalo pomalu dělat jméno u vesničanů. Bylo to období míru a klidu. Nikdo nedělal žádné problémy. Matce Zemi se pravidelně dělaly živočišné a rostlinné oběti. Bohyni to očividně potěšilo a držela nad vesnicí ochrannou ruku.

 

Zrada

Jenže jak se stává, vždy musí přijít něco špatného, aby nahradilo to dobré. Tak už to prostě je. V tomto případě se to nemohlo projevit hůř. Jeden novější obyvatel Drandaru, kterému se moc nelíbily obětiny Matce Zemi, se náhle rozhodl, že změní náboženství. Ostatní začal pomlouvat za jejich zastaralou víru a dokonce párkrát veřejně urazil samotnou Matku. To se kněžkám nelíbilo a chtěly pomatence popravit, aby nenapáchal ještě větší škody. Muž ale uprchl z Drandaru a po dlouhou dobu ho nikdo neviděl. Kněžky se tomu radši přestaly věnovat, protože doufaly, že muž zahynul v horách jako již desítky lidí před ním. Vše se na pár měsíců zase uklidnilo a zdálo se, že vesnici už nic nehrozí. Bohužel zdání může klamat. Muž cestu z hor přežil. Byl plný vzteků za to, co mu ostatní provedli. Byli pro něj zrádci, a tak se vydal vyhledat světlonoše, aby je obeznámil s celou vesnicí kacířů a divochů. Na to solasova církev zareagovala velmi prudce a poslala jedny ze svých nejlepších mužů do městečka, aby ho zničili. Mezitím se v Drandaru Clearis zrovna chystala na jednu ze svých obvyklých výuk, když v tom byl slyšet křik. Solasova církev zaútočila. Světlonoši podpalovali každý dům a chatku. Zabíjeli lidi bez slitování. Oblak popela zastínil slunce a s ním se pomalu vytrácelo denní světlo, stejně jako víra v přežití. Byl zázrak, že to Clearis přežila. Společně s Ellisou totiž co nejrychleji vzaly koně a zbaběle opustily vesnici. Musely se velkým okruhem vyhnout vojákům, ale povedlo se. Clearis se svojí nejlepší kamarádkou opustily údolí, ve kterém stálo dříve známé městečko Drandar. Nyní už tam stojí jen pár ruin ohořelých domů, sloužící jako výstraha pro ty co tam zavítají.

 

Hledání předků

Když opustily údolí, jely horami tak rychle jak jen mohly. Nezastavovaly, dokud se před nimi nerozprostírala obrovská plocha známá jako západní planiny. V té době už světlonoše setřásly, takže mohly jet pomaleji, ale přesto si ponechávaly rychlé tempo. Problém byl v tom, že nevěděly kam dál. Jejich domov byl zničen a rodina pobita. Nic už neměly. Pak si ale Clearis vzpomněla, že kněžky nevěděly, jestli její praví rodiče přežili bitvu, takže mohli klidně žít mezi svými a oplakávat ztrátu jejich dcerky. Tím bylo rozhodnuto. Clearis a Ellisa se vydaly na severo-východ, do elfských lesů Du Weldenvarden. Putovaly týden a až u lesů narazily na jeden problém, se kterým nepočítaly. Jak najít elfy ve zdánlivě nekonečném lese? Odpověď jim nikdo nikdy neřekl, takže se do lesa musely pustit po hlavě.

Ani po třech dnech neustálého putování lesy se jim nic nedařilo najít. Bylo to kvůli magické hranici. O té ale dívky nevěděly, takže marně bloudily v kruzích, přestože stále měly na dohled kraj lesů. Čtvrtého dne hledání dávných elfských předků se stalo něco zvláštního. Ellisa zmizela i se svým koněm. Ať se ji snažila Clearis najít jak chtěla, nenašla. Strávila celé hodiny voláním po lesích její jméno, ale nikdo se neozval. Bylo to jako zlý sen. Ve skutečnosti Ellisa narazila na trhlinu v hranicích mezi elfským světem a lesem, kde si lidé mohli brát dřevo. Bohužel byla sebrána elfy, takže nemohla odpovědět na volání. Každopádně Clearis musela s hledáním přestat, protože jí docházelo jídlo a v noci byly lesy velmi nebezpečné. Takže zklamaná opustila Du Weldenvarden a pomalu si začala připouštět, že svoji kamarádku už nikdy neuvidí.

 

Život smrtelníka

Teprve tehdy byla úplně na dně. Jediné na co se zmohla, byla iluze lidského vzhledu, aby jiní lidé nepoznali, že je elfka. Jinak bloudila mezi vesnicemi a hledala nějakou spásu z té temnoty, do které se dostala. Hledala naději u Matky Země, ale jelikož neměla co obětovat za její laskavost, snažila se více myslet než prosit bohyni. Teprve až když na obzoru zahlédla velké zdi města Gil´ead se jí změnil život. Byla rozhodnuta začít trochu zlobit krále Galbatorixe zevnitř, aby mohla alespoň nějak pomoci svému národu. Jenže nevěděla jak.

Jedné noci, kdy se chtěla proplížit do Gil´eadu, ji napadl muž. Vzhledem k její elfské síle a menším znalostem s dýkou pro ni nebyl problém muže přemoci a podříznou ho, nehledě na to, že byl ten muž opilý. Celou scenérii uviděl jeden nájemný vrah, kterého Clearis předběhla s prací. Vrah se rozzuřil, protože kvůli ní nedostane žádnou odměnu a chtěl prvně vyhlásit poplach, ale pak si řekl, že dovednosti, které Clearis má, by se daly využít v jejich klanu. Nemohl ale jen tak přijít a vyvalit na ni nabídku členství. Nejdříve udělal to, co by měl dělat jako první každý zloděj nebo vrah. Pozoroval a čekal. Čekal, až se ukáže ta pravá příležitost. A hle! Jedna tu byla. Clearis potřebovala nějaké ubytování, ale všude to bylo příliš drahé nebo bylo plno. A tak jí Frederik-ten vrah-nabídl, že může bydlet u ní zadarmo. To se Clearis napoprvé nějak nezdálo, ale nabídku přijala. Vyskytla se tu ale další potíž. Clearis potřebovala peníze. Tak se tedy poptala u Frederika, jestli o nějaké neví. Toho se Fred chytl a nabídl jí členství v klanu zlodějů a nájemných vrahů. K jeho překvapení to Clearis bez dlouhého přemýšlení přijala. A tak začíná doba, kdy se Clearis „živí jako normální člověk“. Nemusela se ale za člověka schovávat dlouho. Jednou ji totiž přistihli bez iluze. Místo zděšení a vyhnání se dočkala veselých poznámek. Z nějakého důvodu jim přítomnost elfky nevadila, spíš naopak. Clearis začala žít překrásný a bezstarostný život. Učila se nejrůznějším způsobům jak okrást či zabít člověka. Často v těchto činech používala iluze, takže se jí kradlo o to lépe. Žila takhle asi třicet let. Sice jí vadilo, že její přátelé umírají, jak ona stárla, ale ona už byla na smrt zvyklá. Jen se tentokrát uzavřela před láskou, takže ji nejspíš neuvidíte po boku žádného muže. Je pravda, že by se stále chtěla dozvědět něco více o svém původu, ale v součastné situaci je tahle myšlenka nemožná. Jednou se jí ale stalo, že se v Gil´eadském vězení nacházela  elfka. Clearis se ji pokusila vysvobodit, ale někdo ji předběhl.

Toho dne, kdy se chtěla pokusit o vysvobození elfky z vězení, se jí po dlouhé době otevřelo srdce a ona se zamilovala. Zamilovala se do krásy draků. Speciálně krásy modrého draka, kterého stihla zahlédnout, než zmizel v oblacích. Nyní má Clearis draky pořád oblíbené, ale nijak moc si toho o nich nezjišťuje. Hlavně se zaměřuje na svoji práci, kterou pokládá za nejdůležitější.

 

 

Schopnosti a dovednosti

 

Nedalo by se říci, že je Clearis vědomostně úplný učenec, ale ani bezdomovec. Umí skoro od všeho něco. Umí si zašít potrhané oblečení, číst, psát, počítat a jezdit na koni. Zvládá základy ošetření ran a léčení nemocí. Umí ale také pomocí rostlinných produktů někomu snížit imunitu a zároveň ho tak ohrozit nějakou nemocí. Vyzná se také v jedech a nedělá jí problém nějaké namíchat. Co se týče boje, je to strašná vražedkyně, která nemá slitování. Možná si myslíte, že se specializuje převážně na kouzla. To není úplně pravda. Od té doby, co je součástí zlodějského klanu se o něco zlepšila v zacházení s dýkou.

Jakožto elfka má jisté výhody oproti jejím smrtelným druhům. Jedná se hlavně o perfektní zrak, velkou sílu a rychlost, a samozřejmě také nepřirozenou tichost, se kterou dokáže velmi překvapit.

 

Boj s dýkou 3/7

Hod dýkou 2/7

Plížení 2/7

Magie

 

Clearis prošla rituálem, při kterém se obětovala jedna umírající čarodějka, jež Clearis darovala svoji moc. Díky tomu Clearis získala opravdu veliký dar magie. Její moc, to sice nezdvojnásobilo, ale je nyní schopna silnějších kouzel než předtím. Elfka byla vychována kněžkami Matky Země, které mají na magii trochu odlišný pohled než ostatní. Nerozdělují ji na druhy a obory mezi sebou neuvěřitelně účinně kombinují. Clearis si tohohle pohledu nikdy nevšimla, dokud se nezačala učit jinému druhu magie, než je ta černá.

Elfce s magií velmi pomohla tajemná osoba zvaná Komorník. Díky němu se naučila opravdu mnohému a díky němu se také odhodlala vratit se ke svým kněžským kořenům. Nyní používá magii jako jiné čarodějnice. Snaží se naučit všem možným magickým i polomagickým oborům. Dokonce se jí podařilo nahlédnout do umění magických symbolů, jež byly kdysi intuitivně nalezeny pár lidskými učenci.

 

Černá magie (mistr) 
Magie starověkého jazyka (učeň)

PSY 4/7
PO 3/7
VIT 4/7
IL 5/7
MAT 2/7
EÚ 2/7
EO 2/7
EL 1/7
ČP X/X 
NEC X/X

Rodina

 

Ëleana (Matka)

Když ji Clearis viděla naposledy, byla velice mladá, takže si ji nepamatuje. Ëleana je mocná elfská léčitelka. V bitvě u Gil´eadu protrpěla těžké zranění, které se na ní podepsalo navěky, i přesto vede skupinu zaklínačů od doby, kdy zmizel elfský král. Mimo to vyučuje v elfí škole kouzel vitální magii.

 

Shajtan (Otec)

Clearis ho nikdy nepotkala. Je to chrabrý válečník. Pracuje jako voják elfího království a zároveň bývá osobním strážcem elfího vládce.

 

Ellisa

Nejlepší kamarádka, skoro až sestra. Na částečného člověka má výjimečný talent pro magii a je to věrný služebník Matky Země. Před spousty lety zmizela za magickou bariéru elfské říše a nyní se snaží využít příležitosti a pokračovat ve studiu magie.

 

Frederik Modrá dýka (Mrtvý)

Člověk, u kterého v nouzi žila. Byla to také její první láska a nástupce vůdce klanu zlodějů.

Majetek

 

Každodenní oblečení

Tradiční oblečení kněžek, zlodějský oblek.

 

Společenské oblečení

Žádné

 

Zbraně

Jeden krátký meč, dvě dýky schované v botách a cestovní hůl, která může sloužit jako zbraň.

 

Šperky

Náhrdelníkamulet, prsteny (1,2,3), náušnice.

 

Jiné

Peníze a čarodějnickou knihu.

Jiné postavy: Rey

 

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělá
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   1 zlatý

 

Začátečník 2131 Mistr

Napsal: Arwina Greensleeves | Kategorie: Lidé - Žena
Dne: 14.04.2020 22:00:50 FB



Malia Seithr

“ Kouzla zasáhnou pohled, činy duši.”

 

Jméno: Malia Seithr (=čarodějnice), ale pojmenována byla Malian Formeö. Avšak nikdo jí neřekne jinak než zkráceninou jejího jména Malio, a své rodové příjmení nepoužívá. Odmítá se hlásit ke svému otci, jenž jí tolik zklamal. Seithr si začala říkat, aby se přestala bát sama sebe a dobře ví, že žádný běžný občan neumí starověký jazyk. Tudíž se nebojí odhalení. Teta Katrine se strýcem jí říkali Cácorko. 

Rasa: Člověk.

Pohlaví: Žena.

Věk: 19 let, zhruba.

Náboženství: V dětství byla vedena k Severnímu kultu, avšak díky učení se těchto myšlenek vzdala. Přesto se nedá označit za ateistu, jelikož věří, že někde tam nahoře přeci jen nějaká Vyšší moc existuje. Zastává názor, že nad námi bdí Někdo, a každé náboženství si jej představuje jinak. Někdo jej má jako zlatého boha Solase, někdo jej rozdělil na Babici, Matku, Otce a tak dále. Protože to, co se na světě děje přeci musí mít někoho, kdo to celé vede.

Jazyky: Od dětství plně mluví centrálním dialektem, díky studiu umí i severní větev. Naučila se i jazyk starověký, v němž dovede obstojně komunikovat. 

Povolání: Nejčastěji se však prezentuje jako bylinkářka a léčitelka, která vám pomůže s mnoha neduhy. Její znalosti jsou na vysoké úrovni díky šestiletému studiu na Univerzitě mágů v Nardě.

 

Podoba:

Už od prvního pohledu na vás bude působit jako obyčejné prosté děvče. Je typickou představitelkou své rasy a něžného pohlaví. Měří něco málo kolem 170 centimetrů, takže není ani malá ani příliš vysoká. Ale to první, co vás zaujme je její tvář. Má oválný tvar s ostrými rysy, které jejímu vzhledu přidávají lehce divoký podtón. Oči jsou modré, tančí v nich jiskry života a je v nich cosi, co vás donutí se do nich zahledět a nechat se jimi polapit. Její pohled ve vás vzbudí smíšené emoce, jelikož jejich nebeská modř v sobě ukrývá ono tajemno až něco doslova magického a zároveň v nich tančí hravé jiskřičky plné odhodlání. Nad nimi se jí volně line husté obočí, které i přesto, že není opečovávané nesrůstá do jednolité linky. Nos nemá ani malý, ani velký, je tak akorát, posetý pihami, stejně jako celá její tvář. Ústa má drobná, lehce načervenalá. Většinou je má ve svém typickém škádlivém úsměvu. Když se usměje a ukáže i svůj chrup, spatříte řadu bílých zubů, které však nejsou dokonale rovné. Trochu jí z řady vystupuje pravý špičák na horní řadě, avšak nijak jí to neubírá na kráse. Nikdo není dokonalý. Vlasy, o které pečlivě pečuje, má dlouhé kousek nad pas. Má je jako lví hřívu. Husté, vlnité a ve zlaté barvě. Nechává si je volně rozpuštěné a na jaře si do nich zaplétá sedmikrásky. Ve svém věku už se jí vyrýsovaly ženské křivky a ona jich umí velmi dobře využívat. Paže má celkem silné, udrží se s nimi na větvi, unese koš s bylinkami, ale pytle mouky vám neodnosí. Po celém obvodu je má plné drobných jizviček, které vznikly její neopatrností a vlastní hloupostí. Nohy má uzpůsobené na delší chůze, avšak lehce kulhá. A proč? Před pár lety si vykloubila koleno, přetrhla si vazy, a tehdy kolem ní nebyl žádný dostatečně dobrý léčitel a tak jí zůstalo kulhání. 

I přesto má chůzi hrdou, ráznou a vyzařuje z ní přirozená síla. Chodí narovnaná s hlavou vzpřímenou.

Oblékání: 

Její každodenní róbu tvoří smětanově bílá přiléhavá tunika a prostá sukně. Tunika je s dlouhým rukávem, z velmi příjemného materiálu. Díky tomu, jak je přiléhavá v ní vyniknou Maliiny vnady. Na pravém předloktí má omotaný kožený řemínek. Čistě jako doplněk. Tunika je zastrkaná do prosté tmavě zelené sukně, kterou jí v pase drží tenký kožený pásek na němž je upevněn měšec. V měšci je nějaký drobný obnos, avšak nic závratného. Kolem stehna má připevněné pouzdro s jednoduchou dýkou na koženém řemínku. Má ji tam jak na svou obranu tak na onu praktickou část jakožto krájení potravin, sekání rostlin a podobně. Na ramenou má ještě dlouhý černý plášť s kapucí. Též má vždy přes rameno svou plátěno brašnu, ve které nosí krom všemožných bylin i vak s vodou a na delší cesty i něco k snědku. Na nohou má jednoduché, už trochu sešlapané střevíce na tkaničkami. Když se v zimě ochladí pod sukni si začne ještě brát bavlněnou spodničku a pletené punčochy. Jednoduchý plášť vymění za plášť s podšívkou a kožešinovým límcem. Pokud má před sebou delší cestování, sundá sukni a vezme si ty nejobyčejnější jezdecké kamaše béžové barvy a střevíce vymění za trochu pevnější obuv, něco na způsob kozaček.

 Oblečení má vždy čisté a upravené. 

 

Povaha: 

Je idealistka. Nikdy vás nepřestane překvapovat svými nápady a tím, jak pevně a rozhodnutě za ně dovede bojovat. Avšak pokud někdo přijde s vlastní myšlenkou, tu svou mu nenutí. Silná. Nezávislá. I přesto, že možná působí naivně či trochu jako jednodušší ženština, je velmi inteligentní a dovede najít cestu i tam, kde není. Za její drsnou, nekompromisní tváří plnou ironických úšklebků a divokých pohledů, se ukrývá citlivá dívka s ryzím srdcem. Chce dobro pro všechny duše na světě a věří, že v každém je dobro a láska. Ale stejně intenzivně jako dovede milovat, umí nenávidět, spřádat pomsty a budit strach. Na univerzitě jí naučili, aby se nestyděla za to kým je a přijala to. Předtím se nenáviděla za to, že zdědila dar magie, avšak nyní si je vědoma toho, že pokud se jí naučí používat správně a opatrně neohrozí sebe ani své okolí. Věří jen pár lidem, ale pokud už věří, tak věří bezmezně. Je bojovník a nezná hranice u svých cílů a snů. Jde tvrdě za svým až do roztrhání. Má ráda společnost, ale teď se drží spíš v ústraní. Její humor a pohled na svět je totiž velmi specifický a tak se často setkává s nepochopením. Od života schytala několik nepříjemných ran, ale to jí nedělá pesimistickou, právě naopak. Díky tomu si váží toho, co má a do každé výzvy se pustí s vervou. Nevzdává se. 

Miluje život, váží si ho a bere jej jako cenný dar, jenže i přesto stále cítí že není šťastná. Často přemýšlí o tom, zda by se štěstí neměla vydat hledat do světa, ale ví, že svět tam venku může být pro mladé děvče velmi nebezpečný a že tam také nemusí štěstí nalézt žádné. Jenže každým dnem v ní sílí plamen, který jí spaluje svou zvědavostí nad tím, co asi čeká tam venku. 

 

Schopnosti:  

Magie: 

energetická útočná magie 3/7 

energetická ochranná magie 3/7 

psychická magie 2/7 

vitální magie 1/7

Ostatní: 

bylinkářství 3/7 

léčitelství 3/7 

jízda na koni 1/7

 

Historie:

Její život vznikl z lásky jednoho žoldáka a kočovné herečky. Sarika, tak se jmenovala její matka, byla velmi dobrá ve svém oboru.Poznali se při jednom ze jejích představení, kdy si zvali na pódium diváky z publika. A tak když ona vytáhla zasmušilého Malöye, během hry mezi nimi přeskočila jiskra. Byla to vášnivá, pravá láska, která hory přenášela. A tak s ním utekla od herců a usadili se v kus od Dračích hor. Zde se narodila Malia. Byla vymodlené dítě, aspoň ze strany Sariky, jelikož předtím dvakrát potratila a tak těhotenství pro ní bylo velmi rizikové. Toho večera, kdy svět poprvé slyšel plakat tuto dívku si však k sobě Nahoru povolali její matku. Zemřela několik dní po porodu. Smrt milované Sariky byla pro Malöye zdrcující a jeho už tak křehké city a nedůvěřivé srdce i vůči sobě samotnému se rozhodlo, že bude lepší se dcery vzdát. A tak vše vsadil na jednu kartu. Věděl, že jeho rodiče nezvládnou vychovat jeho dceru dobře, jelikož to nedokázali ani u něj. A ani nevěděl, zda ještě žijí či kde se nachází. Vydal se k jezeru Leona, kde žila Sariky sestra, jenž kdysi několikrát byli navštívit. Musel jen doufat, že jejich srdce bude dostatečně velké, aby přijali Maliu a vychovali jí. 

Ale Katrinino i Rufusovi srdce velké bylo a tak Maliu přijali za svou, jelikož Katrine sama děti mít nemohla. Malia měla poměrně dobré dětství. Hlady netrpěla, strýc jí učil jak se starat o plodiny. Katrine jí ukazovala jaké bylinky pomáhají od různých neduhů a Malia si často hrála s dětmi ze sousedství. Avšak celý život Maliu doprovázeli podivné události, jenž se vymykali standardům. Při emočně vypjatých situacích jako například, když se prala o hračku. Tehdy na dotyčného chlapce, Maul se jmenoval, vystřelil z čista jasna malý kamínek. Byl malý, ale chlapce to vyděsilo natolik, aby si s ní už nehrál. Ale když se podobné incidenty děli častěji, a ona už je nezvládala tajit před tetou a strýcem, dozvěděla se něco naprosto pro ní nepochopitelného.

 

“To, co se Ti děje není vina žádného temného ducha, Malio.” řekla teta a natáhla se přes stůl, aby jí mohla chytit za ruku. “Tvoje babička, moje maminka to umí taky. Jsi kouzelník, cácorko.” pokračovala, v očích se jí nezračil strach, ona se magie nebála. “Pokud se svůj dar naučíš používat, můžeš lidem pomáhat. Známe místo, kde Ti pomůžou.”zakončila svůj proslov a koukala na ní. Malia se bála. Bála se sebe samotné, ale tetin klid jí uklidňoval. Podívala se na Rufuse. On stál a opíral se o futra dveří. Bylo vidět, že sám neví, co si má o tom všem myslet, ale svůj neklid z Maliíných schopností dovedl účinně zakrýt. 

 

A tak za několik měsíců se vydala Malia spolu se svým strýcem na dvoudenní cestu na smluvené místo, kde jí měl vyzvednout personál oné univerzity mágů nedaleko Nardy. Bála se, jelikož které jedenáctileté dítě by se nebálo odloučení od domova? Budou jí mít ve škole rádi? Je dost chytrá? Nevěděla. Na ukryté louce na ně čekal postarší pán. Ten dovedl Maliu, teď už bez strýce, až na univerzitu. Maliinu úzkost vystřídalo nadšení. Fascinovaly jí ony vysoké věže, zelená kopulovitá střecha,.. Nemohla se dočkat až se začne učit.

První léta na univerzitě byla však náročná. Malia uměla číst jen trochu a tak krom výuky hlavních předmětů se musela ještě učit číst a psát. Ale vše úspěšně zvládla a na škole se udržela dlouhých pět let. Byli to její nejšťastnější léta. Potkala se zde s dívkou jménem Samir a Samuelem, synem bohatého kupce. Dohromady byli nerozlučná trojka, avšak Samir se na škole pohybovala pouze dva roky, než jí došli finance a ona školu opustila. Rok po ní odešel i Samuel, jelikož se už cítil dostatečně vzdělaný. A škola jej nebavila.

Malia byla dobrá a pilná studentka s dostatkem magie v krvi. V šestnácti však musela univerzitu opustit. Během jedné bouře na strýce spadl strom a on po několika dnech zemřel na následky zranění. A tak už nebyl nikdo, kdo by zvládal platit Maliino vzdělání a ona nechtěla nechat tetu samotnou. Doma nepobyla dlouho, asi rok. Nevěděla zda díky žalu po strýci nebo hříčkám Matky Přírody, se Katrine roznemohla. Začalo to pomalu, sem tam zakašlala, ale i přesto, že se Malia snažila tetu léčit, zemřela. Malia jí pouze udržela déle naživu. Byli to těžké dny. Malia se nikdy tak necítila opuštěná jako tehdy. Proplakala mnoho dní i nocí a nevěděla, co má dělat. Co udělá se statkem? Nezvládne to. Co škola? Její sny? 

Po nějakou dobu se pokoušela statek udržet. Starala se o něj, i když to bylo pro jednu náctiletou dívku velké sousto. Jednoho dne se však stalo něco, co by Malii nikdy nenapadlo. Na její dveře zaklepal blonďatý muž s tvrdým pohledem. 

 

“Ty jsi Malia?” zeptal se muž. “Ano. Co potřebujete?” zeptala se unaveně. Bylo brzy ráno. Chtěla se vyspat než půjde na pole. “Kde máš tetu a strýce?” ptal se dál. Malino srdce zabolelo. “Jsou mrtví.” odpověděla stroze. Muž mlčel a chvíli na ní koukal. Prohlížel si jí. “Jsem tvůj otec, Malian.” řekl po chvíli. Malia zalapala po dechu. Jak se opovažuje po tolika letech jen tak přijít?! Měl tu být už dávno! Ne, přijít po tolika letech jakoby se nic nestalo! Práskla mu před nosem dveřmi. 

 

Ale nakonec mu dveře otevřela a on se jí pokusil vše vysvětlit. Omluvil se jí. A ona to přijala, přeci jen byl teď její jediná žijící rodina, o které věděla. Sice měla mít někde babičku, ale u té si myslela, že je již po smrti. A vypadal moudře, mohl vymyslet, co teď se statkem. A také že to vymyslel. Rozhodl se statek prodat a zbylé peníze vložit do dalšího roku na univerzitě, kam se Malia vrátila. Avšak mezitím, co ona studovala, otec zbytek, z něhož měli žít až se vrátí, využil aby splatil své tajné dluhy a utekl na moře. Nenechal své dceři jediný vzkaz. prostě zmizel. A tak Malia odešla z univerzity, tentokrát na dobro. Zklamal jí. A tak zůstala sama prakticky bez ničeho v sedmnácti letech. Dokonce si ani nedovedla užívat veselí a nově nabytou svobodu při pádu Galbatorixe.

Rozhodla se využít své schopnosti a postavit se na vlastní nohy. Odešla do Gil'eadu, jak jí poradil její učitel Ferdinand Sýkorka. Nedaleko Gil'eadu žila totiž jedna z jeho bývalých žaček, Cecilia. Cecilia udělala z Malii svou pomocnici, avšak Malia nakonec měla lepší znalosti než samotná Celia a tak spíše učila ona jí. Jednou když se Mal rozhodla naučit jezdit na koni se zle zranila. Na své klisně Rozárce, jenž dostala darem od jednoho vyléčeného sedláka. 

 

Houpala se na hřbetu Rozárky v rytmu jejího klusu. Jela bez sedla, jelikož jí Cecilia poradila, že takhle se naučí lepšího souznění s koněm. Dokonce se i pokusila opatrně svou myslí propojit s tou její. Užívala onen pocit svobody. Pustila se hřívy a zvedla ruce do vzduchu. Zhluboka se nadechla. Najednou se však klisna splašila, z lesa totiž náhle vyběhla srna a přeběhla jim přes cestu. Rozárka se postavila na zadní a z hřbetu Maliu shodila. Ta dopadla těžce na zem a ne moc vydařeně, jelikož si pod sebe zkroutila nohu. Vykřikla. Hlasitě. Byl to výkřik bolesti. Cítila, že je něco špatně. Koleno jí začalo bolet. Byla to tupá a velmi prudká silná bolest, která nešla zastavit a ochromila její mysl. Převalila se na bok a stále křičela. “Moje noha! Moje noha!” ječela a zaklonila hlavu. Věděla, že jí nikdo neslyší, ale dávala najevo svou bolest bohům. Křičela tak dlouho, než nohu přestala úplně cítit. Než mysl otupila tělo. Snažila se rychle uvažovat. Je léčitelka. Umí kouzlit. Musí něco vymyslet. A tak se jala použít vše co uměla, avšak nohu si zahojit nedokázala. Pouze utlumila bolest a zahojila povrchové zranění. Ale cítila, že to nebude jen odřené koleno. Klisna se stála několik metrů od ní a zvědavě na ní koukala.

 

 Následoval čtvrt rok, kdy Malia nebyla schopná se pohybovat bez opory. Pomáhala si kouzly a uspíšila hojení, ale nebylo to nic závratného. Během svého žití s Cecilií se Malia i zamilovala. Poprvé. Jmenoval se Muth. Její srdce uchvátil plamen vášně, ale Muth jí její city nedovedl opětovat tak intenzivně. Vlastně ani nechtěl. Jejich vztah trval několik měsíců, ale jednoho dne Muth beze stopy zmizel a Malii zůstalo jen zlomené srdce. Nechal pro ní vzkaz, který v konečné fázi vyzněl tak, že jej prostě nebaví a že pro něj není ta pravá.

 Byla to poslední kapka a tak se Malia rozhodla postavit na vlastní nohy úplně, z vydělaných peněz odešla do vesnice Malý Škrpálek, jenž leží někde mezi Bullridge a Gil'eadem. Tam se usadila. Začátky byly náročné, jelikož lidé se jí báli a nevěřili tak mladé dívce, ale nakonec pochopili, že Malia je opravdu léčitelka a začali si k ní chodit pro rady. Postupně se její pověst dostala i k branám větších měst a její rady byli žádané občas i ve vyšších kruzích. Malia léčila nemocné nejen bylinkami, ale i magií, což ale nikomu neprozrazovala. Občas aby svůj život obohatila vyrazí na trhy do Gil'eadu, kde při té příležitosti zajde za Cecilií či do Bullridge. 

 

Rodina: 

matka Sarika

Srdce měla ryzí. Věřila v lásku, milovala vášnivě a měla toulavou duši. V sedmnácti letech po hádce se svou matkou odešla spolu se svým dlouholetým přítelem Kaylem s kočovnými herci z domova. Ve světě potkala svého nastávajícího. 

Zemřela při porodu a tak jí zná Malia jen z tetina vyprávění.

otec Malöy Formeo

Jeho kočičí pohled dostal do kolen každou ženu, avšak jeho srdce si získala prostá lidská žena. Odjakživa byl velice nedůvěřivý, sobecký a cynický. Jediný, kdo roztál jeho ledové srdce byla Sarika. Miloval jí nade všechno a jeho ztráta pro něj byla zdrcující. Dokonce kvůli tomu odložil i svou vlastní dceru k Sariky sestře. A možná k tomu napomohl i fakt, že on původně děti nechtěl. Byla to velká zodpovědnost a závazek, jenže jeho žena jej přesvědčila, že spolu to zvládnou. Což silně podlomilo jeho už tak chabý charakter a rozhodl se vyhledat svou dceru doufajíc, že mu z jeho bezútěšné situace pomůže a postará se o něj. Jenže jejich setkání vedlo k tomu, že se oba pouze ujistili, že je špatný otec a ona žena příliš ambiciózní na to pečovat o nevrlého starce.

A tak sbalil poslední zbytek peněz, nalodil se na loď v Surdě a od té doby o něm Malia neslyšela. A ani nechtěla.

strýc Rufus

Sympatický, moudrý a trochu konzervativní farmář. Po otci zdědil statek s polem, o které se vždy svědomitě staral. Maliu miloval jako vlastní dceru, ale vždy jej děsil její dar magie. Kdysi chodil do školy, a tak Maliu před jejím nástupem na univerzitu naučil trochu psát, číst a počítat. Během jedné bouře, kdy se snažil zachránit aspoň něco ze sklizené úrody, na něj spadl strom.

teta Katrine

Osoba, kterou Malia miluje na světě ze všech nejvíc. Bere jí jako svou matku, i když ví, že tomu tak není. Byla jí největší oporou, když se u ní projevilo magické nadání. Věděla totiž, že kouzla nejsou zlo. Její matka, Maliina babička totiž sama byla čarodějka, takže jí došlo že to má nejspíš po ní. Katrine měla stejně jako Sarika velké srdce, a tak když tehdy přišel zlomený Malöy, souhlasila s tím, že vychová svou neteř. Ale její srdce zlomila smrt Rufuse, a zlomené srdce u ní spustilo koloběh nemoci, již nakonec podlehla. Malia se jí snažila vyléčit, ale její kouzelné nadání bylo oproti zhoubným nádorům slabé. 

Její smrt Maliu zasáhla asi ze všeho nejvíce. 

babička Ziao

Nikdy svou vnučku nepotkala, ale shlíží na ní ze shora. Je to moudrá, divoká žena, která ovládá magii a učila se jí zkrotit pomocí jedné věštkyně z Teirmu. To díky ní, má Malia v žilách kouzla. A poměrně siná, nikoliv samozřejmě tolik jako v porovnání s Dračími Jezdci či trénovanými elfskými kouzelníky, ale na člověka je její úroveň vyšší než standardy. Život neměla lehký jakožto magické dítě. Rodina jí zavrhla jako čarodějnici a tak se schovala právě u oné věštkyně v Teirmu. Poté se po několika hádkách rozhodla odejít a postavit na vlastní nohy. Avšak byla mladá, nezkušená a křehká. Na cestě kolem jezera Leona jí přepadli a znásilnili. Utekla do Surdy, kde porodila dvojčata Sariku a Katrine. Bylo pro ní velmi náročné uživit dvě děti, ale zvládla to. Sarika od ní odešla v patnácti letech a Katrine se provdala kolem dvaceti let. A tak zůstala sama. Opět. Když se dozvěděla, že je její dcera těhotná, moc si přála, aby svou vnučku mohla spatřit. Ale nikdy se nedozvěděla, zda se dítě narodilo. Během válek o Surdu se totiž rozhodla utéct na bezpečnější místo. 

Nyní žije v Beorských horách jako poustevnice. 

 

Přátelé:

Samir

Tuto veselou dívku, plnou elánu Malia poznala stejně jako Samira na Univerzitě mágů v Nardě. Sdíleli spolu mnohé. Neznámého otce, prvotní obavy ze studia.. Samir však nestudovala dlouho, jelikož byla neposedná, špatně se učila (i přesto, že byla velmi inteligentní a kdyby chtěla nadějný žák) a tak jednoduše odešla. Odešla hledat do světa něco lepšího. Bohové ví, zda to našla.

Samuel

Mezi nimi to chvíli jiskřilo, ale nakonec z toho nic nebylo. Uznali, že bude lepší své emoce popudit, jelikož přátelství je v životě více než láska. Aspoň to si tehdy říkali. Je to syn bohatého kupce, který nebyl zrovna dvakrát nadšený, že jeho syn se vymyká normálu. Nebyl nijak silně nadaný v magii, ale i tak jej rodina uklidila sem na Univerzitu, aby se naučil svůj dar ovládat a hlavně skrývat. Jenže ve škole nepatřil mezi dobré žáky a tak nakonec odešel. 

 

Mentorové:

Cecilia

Vysoká žena s vysokými nároky a sebevědomím. Magicky nadaná moc není, sotva zapálí oheň, ale vyzná se v léčitelství a pro její rady chodí i šlechtici. Naučila Malii mnoho z léčitelství a hlavně jí nechala jít za svými cíli.

Ferdinand Sýkorka

Její nejoblíbenější učitel z Univerzity. Naučil jí toho prakticky nejvíce a velmi jí podporoval. 

Učitel magickopřírodních věd, starý moudrý pán s dobrou pověstí mezi studenty. Mezi jeho obory patří nauka o stvořeních (Rasy, zvířata a jiné), alchymie, bylinářství a celkové čarodějnictví. Je to vysoký stříbrovousý kouzelník s elfskými předky.

Gertrudis

Na Malii nikdy nebyla zrovna laskavá, ostatně to nikdy na nikoho, ale dávala jí cenné lekce, kterých si Malia váží. 

Andromeda Stříbrovlasá

Pomohla jí s bylinkářstvím, dala jí základy teorie přírodní magie a vždy, když měla Malia slabou chvilku mohla za ní přijít. Andromeda jí uvařila čaj a vyslechla jí.

Též velmi milovala vycházky do přírody v rámci výuky, které Andromeda provozovala.

Liaen

Učitel starověkého jazyka, do kterého byla Malia chvíli zamilovaná. Na začátcích k němu často chodila na doučování a párkrát se jí povedlo ho rozmluvit. Avšak nepatří mezi její oblíbené profesory.


 

Majetek: 

klisna Rozárka a její hříbě Tio

menší vůz

jezdecké vybavení

truhla na oblečení

dýka

několik knih a svitků

váčky s bylinkami, masti

drobné úspory

malý dům za vesnicí

 

Postavy:

hrající

Fin Briedis - královský posel, elf,: hlavní postava

Narren Sne Fristynderr - Vrchní Rannsónir, člověk

zesnulé

Armin Saravay - členka Odboje, archív postav

Annelen - otrok Stína, archív postav

Začátečník 2506 Mistr

Napsal: Arwina Greensleeves | Kategorie: Lidé - Muž
Dne: 11.04.2020 14:25:11 FB



Tarhymal Ezir z Bullridge

 

 

Jméno: Matka ho pojmenovala Tari. Většina z těch, kteří ho pod tímto jménem mohli znát, je dnes mrtvá. Jméno Tarhymal Ezir si dal sám. Tarhymal si vymyslel a Ezir je po příteli z dětství, za jehož smrt cítí jistou odpovědnost.

Titul: Hrabě z Bullridge

Rasa: čistokrevný člověk z Pouštního kmene

Věk: Narodil se někdy kolem roku 3245. Má tedy zhruba dvacet let.

Povolání: Vystřídal jich mnoho. Od podkoního přes pomocníka vedoucího feinsterské věznice až k jednomu z blízkých poradců krále Mirona

Jazyky: Jeho mateřština je jazyk kočovných kmenů, obecnou řeč ze začátku příliš neovládal. Dnes žije u lidí něco kolem deseti let, a vzhledem ke svému přirozenému talentu už ani dle přízvuku nepoznáte, že je ve skutečnosti cizinec. Umí také číst elfské písmo a částečně hovořit starověkým jazykem, ale spíše na základní úrovni.

Náboženství: Oficiálně přijal Solasovu církev. Z dětství je zvyklý obracet se k duši Pouště a předkům. Příliš často se však nemodlí. Lidé jako Tari většinou za nejvyšší božstvo považují sebe.

 

Podoba

Když odešel z oázy, byl ještě chlapcem – hubeným klukem se slabýma rukama i nohama, který se schovával za mnohem silnějším Alixem, svým ochráncem, který mu byl téměř bratrem. Ty doby jsou pryč. V Království dospěl v muže. I dnes je velmi štíhlý s dlouhými končetinami a nepříliš svalnatý, ale jistou sílu má. Nese se vždy rovně, a jelikož je poměrně vysoký, umí vzbuzovat respekt.

Má velmi tmavou pleť a černé vlasy, nicméně oproti jiným členům pouštního kmene byl vždycky spíš světlejší. Dokonce mu, když byl malý, posměšně říkali „blonďáček“, i když samozřejmě ani jeden blonďatý vlas neměl. Jeho oči jsou nebesky modré, což je opět rys, který ho od většiny populace oázy odlišoval.

Jeho tvář je ušlechtilých rysů, velmi jemná, téměř až podobná elfům. Má rovný nos a výrazné lícní kosti, a své tváře vždy udržuje hladce oholeny. V jeho kulaté bradě se nachází malý ďolíček, už ne tak výrazný jako za dob jeho dětství. Nad modrýma očima se klene tmavé obočí a dlouhé, skoro dívčí řasy. Celkově se jedná o velmi pohledného mladého muže, pro nějž zaplálo srdce nejedné dvorní dámy. Tarhymal Ezir však, bohužel pro ně, žádné hluboké city nepěstuje. Ožení-li se, pak s takovou, s níž získá věnem i velké území, nebo vyšší titul. Má-li občas nějaké pletky, bere je jako povrchní zábavu, která nemá dlouhého trvání.

Co se oblékání týče, Tari si potrpí na drahé látky a výrazné barvy. Často ho lze proto vidět v rudé či purpurové tunice a vestě prošívané zlatou nití, zdobenou po krajích malými perlami. Vždy má oděv šit na míru, pečlivě zdůrazňující jeho štíhlou aristokratickou postavu, a podle poslední módy. Na zimu má těžký kabátec lemovaný pravou kožešinou z norka; lze ho spatřit taky v lovecké kamizole s doplňky. Rád nosívá sametové čapky s dravčími pírky, samozřejmě pouze na události, při nichž je to vhodné. Kdo neví zhola nic o Tarhymalově minulosti – a Tari se velice snaží, aby tato minulost byla opravdu zapomenuta, ten by nikdy netipoval, že nemá urozený původ. Šperkům příliš neholduje; nosívá pouze jeden zlatý pečetní prsten, který podědil po svém ochránci, veliteli feinsterské věznice.

 

Povaha

Úskočný a lstivý, to jsou dvě slova, které Tarhymala nejlépe charakterizují. Byl takový už od dětství. Jeho otec mu říkával, že mu připadal chytřejší než on sám už v době, kdy se na něj díval z dětské zavinovačky. A Tari opravdu je inteligentní, a velmi dobře se svým talentem zachází.

Jako chlapec byl slabší než ostatní a bylo jasné, že z něj nikdy nebude velký bojovník. Díky přátelství s Alixem, vůdčí osobností dětské party, v níž vyrůstal, byl však vždy chráněn před útoky a šikanou. Od malička byl zvyklý lhát a překrucovat pravdu, jak se mu to zrovna hodilo – všechno proto, aby unikl výprasku. Jediný, kdo mu jeho pohádky nikdy nezbaštil i s navijákem, byla Delois, půlelfka, která také vyrůstala v oáze. Před ní se naučil mít na pozoru a byla to právě ona, kvůli komu neusnul na vavřínech a své schopnosti „kreativního zacházení s pravdou“ stále vylepšoval.

Tari měl vždycky dar přesvědčit lidi, že je na jejich straně. Má velmi vemlouvavý způsob řeči, umí pochlebovat a působí velmi důvěryhodně, když chce. Díky těmto schopnostem se mu podařilo dostat vysoko na společenském žebříčku. Rychle se učí, především jazyky, a takzvaně „vidí do lidí“ – je pro něj velmi snadné odhadnout chování i člověka, kterého vidí poprvé v životě, a získat si tak jeho důvěru. Sám ovšem nevěří nikomu, než sobě. Naučil se spoléhat jen na sebe a lidé, kteří dělají něco jiného, mu přijdou směšní. K důvěřivcům přistupuje s pohrdáním, a když někdo jednou ztratí v jeho očích cenu, už nikdy ji znovu nenabude.

Navzdory tomu, jak to vypadá, někde ve skrytu duše Tari dokáže mít rád, i když to dává najevo prapodivnými způsoby. Svého nejlepšího přítele Alixe dostal z vězení a zajistil mu lukrativní pozici v armádě, už když byli kluci. A pro druhého z přátel, Ezira, který částečně jeho vinou zemřel ve Feinsteru, pořád truchlí. Nejkomplikovanější vztah má ovšem s půlelfkou Delois. Svým způsobem mu na ní záleží jako na sestře a nikdy by nedovolil, aby jí bylo ublíženo, přestože jí kdysi dokonce vyhrožoval, že ji nechá prodat do otroctví. To jsou ovšem věci, co Tari dělá. Jeho slova jsou jako nože a nikdy neminou cíl.

 

Historie

Narodil se v malé oáze uprostřed pouště jako první a jediný syn mladého, čerstvě sezdaného páru. Jeho matka Astrah měla stejně jako on modré oči a o něco světlejší pleť, a říká se, že v její krvi se objevil někdo, kdo nebyl tak docela z kočovných kmenů. Tariho otec Zghyro byl ovšem černý jak viks a vzhledem, povahou i schopnostmi naprosto přesně zapadal do pouštního koloritu. Astrah si zamiloval a ona jej, a tak se stalo, že byl Tari zplozen ještě několik měsíců předtím, než se jeho rodiče vzali.

Už odmalička byl chytré a zvídavé dítě, které bohužel oproti ostatním chlapcům z kmene nevykazovalo příliš schopností pro boj a lov. Jiní otcové by zřejmě byli z takového syna zklamání, ale Zghyro ho vždycky podporoval. Jednou ti sama Poušť bude malá, kluku, a vydáš se někam dál, říkával mu. Byl na svého chlapce pyšný a Tari ho zbožňoval víc než cokoliv na světě. Když mu bylo něco kolem deseti, Zghyro umřel na následky zranění, které utrpěl v boji se zloději koní. Tak mu zůstala jenom Astrah.

S matkou Tari nikdy neměl tak dobrý vztah jako s otcem, a víc času než s ní trávil se svou partou dětských kamarádů – silákem Alixem, drsňačkou se špičatýma ušima Delois a tichým Ezirem, benjamínkem party, usměvavým klukem s očima hlubokýma jako samota pouště. Jejich lumpárny občas krotila jen o mnoho starší Nila, elfka, která přiletěla do oázy společně s Deloisinou matkou, Dračí jezdkyní Elvou. Nikdo jiný si na ně nepřišel.

Když Nila z oázy jednou odešla, to bylo Tarimu nějakých dvanáct let, utekl Tari s Alixem, Ezirem a Delois ke karavaně, která mířila z pouště do Feinsteru. Pracovali jako pomocná síla starající se o koně a zásoby. Poté, co dorazili do Feinsteru, dostali všichni svůj první plat. Alix s Tarim se ho rozhodli propít, protože ještě nikdy neochutnali alkohol a Tarimu připadalo zajímavé to zkusit.

Jejich první setkání s metlou lidstva nedopadlo úplně podle představ. V opilosti zabili psa nějakému chlápkovi, z nějž se později vyklubal význačný šlechtic, a skončili ve vězení. To mohla být pro drobného slabého chlapce, jakým byl Tari, smrt.

Ale to by nemohl být Tari. Nějakým způsobem se mu podařilo přesvědčit velitele věznice, že umí číst a psát, což nebyla pravda; veliteli se to však náramně hodilo, neboť sám číst neuměl a jen horko těžko to zakrýval. Učinil Tariho tedy svým pomocníkem. Nadaný skrček Tari se číst a psát skutečně naučil, a to během pouhých dvou měsíců. Poté už jeho hvězda stoupala rychle.

Přesvědčil Alixe, aby se pokusil probít z vězení, a zajistil, aby přehlídka jeho schopností zapůsobila na ostrahu vězení natolik, aby ho poslali na výcvik do armády. Když ve vězení skončil jakýsi obchodník a dobrodruh, který nepřestával mlít o dračích vejcích, Tari mu pomohl se dostat na svobodu s podmínkou, že z jeho obchodování s tak cenným artiklem něco bude mít.

Tento plán nedopadl tak úplně jak Tari očekával. Když se obchodníkova loď vracela do Feinsteru, potrhaná a zničená z výpravy na sever, kde kradli vejce z hnízdišť divokých draků, vládkyně města Enni ji nepustila do přístavu. To byl pro Tariho problém; nemohl se dostat k vejcím, a současně nemohl dopustit, aby se k nim dostal kdokoliv jiný. Zařídil proto, aby danou loď jeho lidé – tedy spíše lidé velitele věznice, ale jeho poslouchali už tehdy víc – zničili ohněm.

Před tím ovšem ještě z lodi stihla uniknout jedna dívka s jedním ukradeným dračím vejcem, a co čert nechtěl, tlumok s vejcem se dostal do ruky Delois, kterou Tari nechal po svém opileckém excesu opuštěnou uprostřed Feinsteru jen s nejmladším členem party Ezirem.

Delois chytil s tlumokem Dirk, speciální člen „pořádkových služeb“ paní Enni z Feinsteru, a Delois mu slíbila, že mu tlumok, který už stačila schovat, vydá, když jí pomůže dostat z vězení Tariho a Alixe. Tak se Tari a Delois opět setkali. Nebyl z ní nadšen, kazila mu plány, a ani ona nevypadala, že ho vidí ráda. Tehdy taky zjistil, že je Ezir mrtvý. To ťalo do živého, vyčítal si, že nedokázal nejmladšího člena party ochránit. Svůj vztek a nejistotu obrátil proti Delois.

Ještě to vypadalo, že se mu podaří z celé situace vybruslit a získat obsah tlumoku pro sebe, když se mu podařila Dirka, skloněného nad Deloisinou skrýší, kde nechala tlumok s vejcem, pořádně praštit polenem po hlavě. Měl v úmyslu obvinit Dirka z toho, že plánoval ukrást dračí vejce a že celá ta věc s lodí byl jeho plán, a měl také v plánu zajistit, aby ve vězení skončila i Delois. Jenže nepočítal s tím, že půlelfka se umí bít líp než on, a navíc že v tak emočně vypjaté situaci dokáže omylem použít magii.

Skončil na zemi a značně pošramocen, Delois s Dirkem a dračím vejcem mezitím utekli. Když Tariho našly stráže, popovídal jim svoji verzi příběhu - především zdůraznil, že Dirk, chráněnec paní Enni, ukradl dračí vejce, které předtím našla Delois. Tari se je snažil zadržet, ale se zlou se potázal.

Tato historka ho dovedla až k samotné feinsterské markraběnce, která ho velmi důkladně vyslýchala. Příběh o tom, jak se ji její osobní poskok rozhodl zradit a zdrhnul s dračím vejcem kdo ví kam, se jí příliš nelíbil. Tari měl dojem, že ho Enni podezřívá ze lži, ale vzhledem k tomu, že byl chráněncem velitele věznice, který měl svoje kontakty na vysokých místech, nemohla mu nic prokázat. Nejspíš by mu mohla proskenovat lebku, jak jen to Dračí jezdci umí; paní Enni z Feinsteru byla ovšem vždycky na tohle poněkud úzkoprsá, takže se prohlídce mysli vyhnul.

Když Tariho ochránce o rok později „záhadně“ zemřel, stal se Tari jeho nástupcem. Starý velitel mu odkázal všechen svůj majetek, neboť neměl žádné potomky. Tehdy si dal Tari jméno Tarhymal, protože mu původní jméno nesedělo k nově nabytému bohatství. Postupně převzal kontrolu nad sítí kontaktů svého bývalého šéfa, a tyhle lidi, kteří mu byli něčím „zavázáni“ – většinou tím, že je za nějaký úplatek pustil z vězení – využíval k tomu, aby rozšiřoval své pole působnosti. Nabytou schopnost čtení a psaní začal používat na maximum - dokonce přijal novou vírou v Solase, aby měl přístup ke svitkům a knihám z feinsterké církevní knihovny. Vzhledem k tomu, že v praktikování Solasova náboženství byl velmi přesvědčivý, se mu velmi brzy podařilo získat důvěru velekněze feinsterského chrámu. Ten si "zázračného chlapce" oblíbil a jelikož viděl, že se velmi zajímá o vzdělání, zařídil mu učitele. Tak se Tari začal dozvídat o historii Alagaesie, filozofii, ekonomice i současné politice Království - vše samozřejmě poněkud zkreslené církevním pohledem. Tarimu bylo dokonce opakovaně navrhováno, aby se stal knězem, což Tari ovšem odmítl - přece jen, to už bylo až příliš velká zrada Pouště a předků. Církev tak nadále podporoval "pouze" štědrými dary získanými z úplatků a oplátkou mu byla možnost dalšího studia.

Po smrti Galbatorixe naznal Tari, že je třeba co nejdříve převléci kabát, a prohlásil se Vardenem. Členové jeho sítě se před příslušným tribunálem jen předháněli v popisech Tariho hrdinských činů, jimiž chránil trpící lid Království před jeho ďábelským vládcem, a vskutku partyzánským způsobem tak sypal písek do soukolí Galbatorixovy krutovlády. Tari jim za to dobře zaplatil. Měl čím, neboť byl díky jejich křivým výpovědím povýšen do šlechtického stavu a získal město Bullridge se vším, co k němu patří, včetně plné pokladnice, kterou tam nechali předchozí majitelé města – ti odmítli změnu režimu a do posledního neslavně skonali při neúspěšné snaze uhájit svůj titul jak před armádou nové císařovny, tak před samotným lidem Bullridge, který jejich útlak a věčné odírání i o poslední groš už nějakou dobu špatně snášel.

Se ziskem nového titulu Tari udělal tlustou čáru za svou minulostí a rozhodl se, že do oázy se už nikdy nevrátí. Naplno se stal Tarhymalem Ezirem z Bullridge, jehož jediná touha je hromadit bohatství a statky, aby dosáhl svého hlavního cíle – stal se nejmocnějším mužem v Alagaesii.

 

Schopnosti

Mistr klamů, lži a přetvářky, v tom je opravdu nepřekonatelný. Je velice schopný ve vedení lidí a jejich přesvědčování o své pravdě. Umí také velice efektivně pouštět hrůzu – a to svým medovým, naprosto klidným hlasem.

Umí mluvit a psát několika jazyky a neustále se snaží vzdělávat, ať už prostřednictvím církve, nebo soukromých učitelů, které si nyní jako šlechtic může dovolit. Zná dějiny Alagaesie jako málokdo a učí se z příběhů mocných vůdců. Po smrti Galbatorixe se mu podařilo získat učitele, od nějž získal znalost elfského písma a základů starověkého jazyka. Občas také píše krátká lyrická díla, čistě pro své pobavení. Je také nadaným svůdcem, jemuž málokterá žena odolá. Vzhledem k tomu, že může mít kteroukoliv, na niž si ukáže, nemá o žádnou z nich skutečný zájem.

Poměrně solidně bojuje s úzkým rapírem, také dobře jezdí na koni a ačkoliv nemá velkou sílu, je celkem mrštný. Jeho fyzické schopnosti jsou pro něj však naprosto vedlejší. Pěstuje rozum a své vzdělanosti si váží ještě víc než statků a titulů, které získal.

 

Boj s rapírem – 2/7

Všeobecná vzdělanost  – 3/7

„Kreativní nakládání s pravdou“ – 5/7

 

Rodina

Otec Zghyro zemřel na zranění utrpěné v boji, když byl Tari ještě malý kluk. Matka Astrah žije pořád ještě v oáze. Po smrti otce se nikdy znovu neprovdala. Tari o ní nemá žádné zprávy. Za svou rodinu považuje i svou partu. Alix je dnes vojákem, vypracoval se na velitele pluku. Ezir zemřel ve Feinsteru na nemoc, při níž kašlal krev. Delois zmizela z Feinsteru neznámo kam, Tari ale předpokládá, že žije. Někdo jako Delois by se nenechal jen tak zabít.

 

Majetek

Město Bullridge i s ševcovskou manufakturou a pivovarem, a rozsáhlé pozemky kolem něj; několik koní, přiměřené množství drahého šatstva a doplňků. Jeho oblíbená zbraň, úzký a lehký rapír, a kožená zbroj – dost lehká na to, aby ji unesl. K věcem si nevytváří osobní vztahy a jednotlivosti pro něj nejsou důležité.

 

Po svých předchůdcích v Bullridge "zdědil" velké množství sloužících, strážců a různě vysoce postavených správců léna a městkých manufaktur. V podstatě se všemi z nich má dobré vztahy, protože prostě ví, jak jednat s lidmi tak, aby si ho oblíbili. Navíc si může dovolit je celkem solidně platit, protože prodal značnou část movitého majetku nacházejícícho se v bullridgeském zámku, a jak pivovar, tak ševcovská manufaktura solidně vynášejí. A to samozřejmě nemluvíme o tajných, ne zcela zákonných výdělcích, které Tarhymal získává od svých "věrných přátel" ve Feinsteru.

Napsal: Islanzadí de Eamë | Kategorie: Archív legend - Muž
Dne: 03.04.2020 01:52:19 FB



Tento článek je zasvěcen jako poděkování všem, kteří se svým písemným uměním podíleli na tvorbě Alagaesie takové, jaká je dnes. Za texty na této stránce jsou desítky, ne-li stovky hodin práce. Je jen dobře, aby se hrdinové tohoto světa udrželi v paměti jako ty legendy, co pro vás tento svět stvořili, tvořili a do dnešních dní tvoří.

 

 

 

Islanzadí de Eamë - zakladatelka hry Alagaesia.cz. Vděčíme jí za původní nastavení všech dalších textových proudů a za průběžné opravy jednotlivých textů. Kromě toho je původní autorkou textů v kalendáři, celé lingvistiky Starověkého jazyka, nové verze elfských reálií a různých administrativních článků a rozcestníků. Jejíma rukama prošla drtivá většina neuměleckých textů a určitě editovala a spolupracovala na většině uměleckých. Její v(d)ěčnou prací je přijímání zmatených náčrtů od lidí, kteří nejsou až tak velkými psavci, jejich editace do funkční podoby a následné přepisování do čtivé podoby.

 

Správce říše - zakladatel stránek Alagaesia.cz. On je ten skutečný hrdina, který strávil hodiny v Alametrixu. Především programátor, nedobrovolně i grafik, který se zasloužil o to, že Alagaesia funguje an vlastním serveru. Navíc do dnešních dní platí provoz z vlastní kapsy.

 

Arwina Greensleeves - dlouholetá adminka, tvůrkyně podstatné části uměleckých textů a podstatné části textů neuměleckých. Její zásluhou máme podrobně popsanou Novou epochu a především položila kompletní základy všem původním náboženstvím. Také je posledním editorem, přes který text projde, aby dostal finální podobu - cesta textu bývá většinou Aireen → Islanzadí → Arwina. 

 

Aireen - dlouholetá adminka, tvůrkyně mechanik, které pak předává ostatním adminům na přepis. Jí vděčíme za prvotní sesumírování mechanického questu, za tržiště, obchodní cesty, Yosen, systém výplat a za zavedení pořádkových statistických tabulek pro všechno. 

 

Elva Indil - zakladatelka hry s krví dračích jezdců na rukou - vděčíme jí totiž nejen za kompletní základ celé jezdecké kategorie, ale také za tvorbu první verze Dávné historie Alagaesie, za tvorbu Kroniky a rozdělení na čtyři známé epochy. S Aryou se zasloužily o první verzi rozšířených pravidel hry.

 

Arya de Eamë - zakladatelka hry, která položila základ tradičním elfům a jejich historii. Mimo jiné se zasloužila s Elvou o první verzi rozšířených pravidel hry.

 

Bayn, Železná pěst - nebo také Sedrik I. Weller, redaktor, který dal jasné obrysy "Alagaesijskému středověku". Jasně popsal lidskou situaci a bojoval za smysluplná jména tak moc, až napsal Alagaesijskou antroponomastiku. Jemu vděčíme za vytvoření pravidla o dodržování vzdáleností a také za očíslování statistických herních údajů (například velikosti armád, nebo hrubé počty obyvatel v jednotlivých královstvích). Byl to právě Bayn, kdo původně určil měřítko mapy. Je také autorem Staré rasy.

 

Wran - čestný člen rady, který se zasadil o tvorbu questů, nastavil původní měřítka pro dovednosti a především je původním autorem spisů o Magii. Je to on, kdo nastavil, jak magie vlastně funguje. Zasazoval se o to, aby hra brala to nejlepší z principů dračího doupěte. Také je autorem rasy druidů a nových pravidel souboje.

 

Rhunön - admin, který vdechl nový život rase trpaslíků a víl a který pocitvě každý měsíc přepisuje proměnné hodnoty - počasí, výplaty. 

 

Rey - admin přejímaje druidy, který stojí za editací velké části reálií po nastavení Nové epochy. Jemu vděčíme za důraz na rozdělení přístupů různých ras k magické energii, zkompletování kroniky a Alagaesijské univerzity.

 

 

Další poděkování patří těmto tvůrcům, kteří napsali krásné texty, na kterých se stavěly základy pro jejich dnešní verzi nebo se dokonce dodnes používají:

 

Aktivnější tvůrci: 

Azkaal Uniarë, Brom Meyström, Calimë Maria SireonaJeod, Túrelië Lovegood

 

Občasní tvůrci:

Annabeth, Atanvarnë Allsÿe Reloen, Deynor, Eleanor Da Artery, Fin Briedis, Idaron, Ireth, Larn Finwë, Lwineah, Meldon Erunámo Eruer, Morcelwen, Rozzete Darholn, Vragga, Zoe Blake

 

Začátečník 549 Mistr

Napsal: Uthon Udatný | Kategorie: Lidé - Muž
Dne: 13.01.2020 19:37:41 FB



Rangers Ordem Dos Arqueiros - Posts | Facebook

Jméno: Uthon Udatný

Typ postavy: mechanická

Rasa: člověk

Pohlaví: muž

Věk: 19 let 

Náboženství: Bratrstvo

 

Vzhled

Uthon Udatný má hnědé a mírně nazrzlé vlasy česané na jeho pravou stranu (ovšem často je má učesané tak jak mu je učeše vítr). Dále má Uthon pruzračně modré oči a světle hnědé obočí. Co se postavy týče, Uthon není moc vysoký, ale to neznamená, že není silný a dobrý bojovník. Celkově, Uthon je velmi mrštný a zručný bojovník.

Uthon Udatný pochází celkem ze slušné rodiny(více v historii) takže k jeho dennímu oděvu patří převážně v lese dobře maskovaná šedo-zelená pláštěnka, nějaké obyčejné kalhoty s páskem z kterého mu vysí meč, nůž a jeden vrhací nůž. A samozřejmě boty s měkkou podrážkou.

 

Povaha

Uthon je velmi přátelský a laskavý chlapec dokáže se spřátelit v podstatě s kýmkoliv. Dále je Uthon pracovitý a skromný. Uthon je velmi upovýdaný, což ho často přivede do problémů. Uthon je taky velký vtipálek, ovšem i jeho občas trochu nemístné vtipy ho přivedou do maléru (např. zavtipkuje o něčem nebo o někom když se to nehodí a tím se může strhnout i menší šarvátka). Uthon má i špatné vlastnosti jako například že nemá pevné nervy a žádnou, ale opravdu žádnou trpělivost a dokáže pěkně vybuchnout, což se ale občas při boji hodí ne?

 

Historie

Uthon se narodil v Surdě, kde žil ve svém domě společně s otcem,matkou a s jeho mladší sestrou Katrinou (13 let) a mladším bratrem Willem (15 let).

Poté co zemřel ukrutný král Galbatorix a královskou šlechtou se stali Vardeni, se Uthon a jeho rodina přestěhovali ze Surdy do Dračích hor, přesněji do města jménem Therinsford.

      Jeho otec má vysoké postavení v čele Vardenů a jeho matka je v podstatě taková žena v domácnosti. Uthon má už od malička bojový výcvik, za prvé se neustále rval s bratrem, pěstmi a nebo dřevěnými meči, takže s mečem to umí a za druhé otec mu zařídil bojového mistra na tréninky šermu.

Ve 14 letech Uthon nastupuje na Univerzitu bojovníků v Melianu. Aby toho nebylo málo tak Uthon má zároveň se školou osobního učitele, který ho učí pohybovat se nenápadně a téměř neslyšně, a díky své maskovaně zelené pláštěnce se umí stát téměř neviditelný.

V 19 letech dokončil bojovou školu, ale než se pokusí dostat se do armády, nebo se stát rytířem chce dokončit svůj výcvik se svým učitelem v nenápadném pohybu, ve stopování, ve střelbě z luku a schopnosti stát se převážně v lese téměř neviditelným. (díky své maskované pláštěnce a nenápadném pohybu mezi stromy a stíny). Uthon Udatný tedy nadále pokračuje (ještě jeden rok) v tomto ojedinělém výcviku.

 

 

 

Schopnosti

Díky svému výcviku v bojové škole umí téměř mistrně zacházet s mečem ( i když škola není všechno takže než bude úplně dokonalý tak to chce pár let praxe). Dále umí dostatečně zacházet s kopím, které bylo jako vedlejší zbraň v bojové škole. Jak už jsem říkal, díky jeho osobímu výcviku umí velmi dobře střílet z luku, umí celkem slušně vrhat nůž, dobře umí i stopovat-ať už lidi nebo zvířata a hlavně se umí velmi dobře pohybovat nenápadně a stát se téměř neslyšitelným a neviditelným. A nakonec umí samozřejmě jezdit na koni (což patří k učení na bojové škole).

 

Boj s mečem- 4/7

Střelba z luku- 5/7

Vrhání nože- 1/7

Zacházení s dýkou- 2/7

Boj s kopím- 1/7

Jízda na koni- 3/7

Stopování- 3/7

Nenápadný a neslyšitelný pohyb- stát se téměř neviditelným- 6/7

 

 

Majetek

 

Šedo-zeleně maskovaná pláštěnka

Meč

Luk a šípy

Nůž 

Vrhací nůž

Měšec s pár drobáky

Torna

Malý batůžek

Obyčejný pásek

Pouzdro na meč

Toulec na šípy

A samozřejmě nějaké oblečení a boty

 

 

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělá
Typ postavy:   Mechanická postava
Plat:   X

 

Začátečník 709 Mistr

Napsal: Islanzadí de Eamë | Kategorie: Lidé - Žena
Dne: 20.10.2019 17:03:36 FB



Rad Lora Gerlingová

 

 

Jméno

Rad Lora Gerlingová

 

Typ postavy

Mechanická

 

Rasa

Člověk

 

Pohlaví

Žena

 

Datum narození

5. Teplomuku

 

Věk

21 let

 

Jazyk

Centrální dialekt a jižní větev

 

Náboženství

Severní kult

 

Motto

Nevymlouvej se, že svět ti dluží živobytí a má se o tebe postarat. Svět ti nedluží nic. On tu byl první.

 

Povolání

Pomáhá svému manželovi v písařské a knihařské dílně

 

Podoba

Pro někoho jen obyčejná žena s mladým obličejem a jemnou trochu chlapeckou postavou, pro jiného dáma, jež se svou výškou spíše blíží elfce. Její štíhlá postava se při chůzi nese a ramena drží hrdě vzpřímená. Pokud byste jí jen letmo zahlédli, určitě si kromě její výšky všimnete i dlouhých rovných vlasů které jí v hnědých pramenech splývají přes celá záda. Jestliže však budete mít možnost podívat se jí do tváře, spatříte modrozelené oči, jež skrývají cosi tajemného a zároveň velmi známého, uvidíte touhu po poznání a porozumění. Dále si povšimněte krásného rovného nosu a plných rtů se záhadným, trochu posmutnělým úsměvem, na nichž se čas od času objeví i nějaká ta růž, která je oživí.
Zaměříte-li se na styl oblékání, nosí převážně praktické dlouhé rovné šaty hnědé barvy, pod nimiž nosí haleny s vysokým límcem a na hlavě mívá jemný bílí čepiček. Vykoukne-li jí nožka z pod šatů, spatříte pevné černé boty a vysoké punčochy, končící kdesi dále pod šaty. Kdybyste však nakoukli do jejího šatníku rozhodně byste zde našli i kousky, pro výjimečnější příležitosti, za které by se nemusela stydět ani kdejaká šlechtična a ke kterým má i malou truhličku se šperky.

 

Povaha

Už jako malá byla velmi tichá a poslušná holčička a vždy se ráda dozvídala nové věci. Nikdy moc neprojevuje emoce, a to ani vůči velmi blízkým osobám. Cizím lidem se zdá až příliš chladná a tvrdá, což může být z části pravda, jelikož si cizince nepustí hned tak k tělu. Pokud se však člověk dostane do okruhu jejích blízkých, je k němu velmi loajální. I když pochází ze zámožné rodiny, peníze raději šetří, než utrácí a někdy i minci dvakrát v ruce obrátí, aby se přesvědčila že za to kupovaná věc opravdu stojí. Jestliže se vám naskytne příležitost jí vidět při nějaké práci povšimnete si, že vše potřebuje mít perfektní a často i služebná dostane pořádně vyhubováno za malou drobnost, kterou opomenula.

 

Historie

Jednoho letního dne se časně z rána začal Teirmským městským domem rozléhat křik prvorozeného dítěte obchodníka Arrama Morseho. K jeho mírnému zklamání však v peřince leželo malé děvčátko, a ne očekávaný chlapec. Po pěti letech, a další dceři, se pan Morse nakonec přeci jen dočkal syna a Rad se sestrou malého bratříčka. Všechny děti dostaly patřičného vzdělání, děvčata byla připravována na to až se provdají a začnou se starat o vlastní domácnost a chlapce vedli k budoucímu převzetí otcova podniku. Rad měla velmi klidné dětství a sem tam si užila i nějakou tu dětskou zábavu, když se zrovna nedívaly matčiny přísné oči, které bedlivě střežily, zda děti nedělají nějakou neplechu. Od mala byla připravována na roli budoucí manželky zámožného muže. A tak jí začali v šesti letech učit nejen čtení, psaní a základy počtů, ale i tanci a etiketě. Ve volných chvílích se jí matka snažila zaměstnat šitím či vyšíváním, aby neměla čas provádět lumpárny. Když byla starší přibyla k jejím zájmům i hrana loutnu, kterou si ihned zamilovala. Když byla Rad dostatečně stará, naučila se jezdit na koni. No věru žádná mistrná jezdkyně to není, ale v sedle se udrží a kůň jí doveze kam potřebuje, a to jí vždy doposud stačilo. Jednou, když bylo Rad něco málo přes sedmnáct let, se otec vrátil domů s užasnou novinou, alespoň pro něj a matku, našel totiž pro svou nejstarší dceru výhodnou partii na vdavky. A jelikož do toho budoucí nevěsta nemohla nikterak mluvit, brzy se u nich doma objevil její nápadník. Byl to již jednou ovdovělý muž o čtrnáct let starší než jeho nová snoubenka. Rad nebyla dvakrát nadšená z někoho o tolik let staršího, zároveň však věděla, že tento muž jí zaopatří. Půl roku na to, se konala veselka a Rad se odstěhovala ke svému choti.

Ten vedl ve Feinsteru velmi prosperující písařskou a knihařskou dílnu, která byla umístěna v přízemí jejich domu. Jednou však postihla část učedníků dílny vysoká horečka a ti nejslabší zemřeli do druhého dne. Takto narychlo nebylo možné sehnat nové pomocníky, a tak musela Rad popadnout brk a pomoct svému muži, jinak by písařství velmi rychle zkrachovalo. Nyní se již daly věci do pořádku, ale Rad už se stala nedílnou součástí dílny a čas od času jí zde můžete zahlédnout, jak sedí za stolem a píše či váže knihy.

 

Schopnosti

Jako správná dívka z vyšší vrstvy umí počty, čtení a psaní, kterým se nyní v podstatě živí. Další nedílnou součástí jejího vzdělání je etiketa a tanec, který sice nemá příliš v lásce, leč je v něm velmi zdatná. Zatímco tanci neholduje, miluje vyšívání, zejména přírodních motivů, a hru na loutnu. Jako malá si někdy zpívala, ale velmi záhy poznala, že dosti falešně. Poté co se přestěhovala do svého nového domova, nějakou dobu se starala o domácnost a vařila, ale nyní většinu těchto věcí zastane hospodyně. V době, kdy mezi učedníky dílny propukla nemoc, bylo nutné, aby se o ně někdo postaral, a tak se přiučila i něco málo z léčitelství. Když začala manželovi pomáhat, zjistila, že vcelku dobře ovládá kresbu a malbu a naučila se i psát iniciály. Ráda objevuje a zkouší nové věci.

 

Šití a vyšívání 4/7

Jízda na koni 1/7

Tanec 5/7

Psaní iniciál 2/7

Kreslení 3/7

Léčitelství 1/7

Hra na loutnu 5/7

 

Rodina

Manžel Edwin Gerling – Rad se se svým manželem poprvé setkala teprve když přijel požádat o její ruku, což byla spíše formalita. Podruhé ho spatřila až na svatbě a společně se začali poznávat až poté. Teprve tehdy zjistila, že měl již jednu ženu, která však zemřela i s dítětem při porodu. Když jí to sděloval byl velice klidný a bez emocí. Vlastně spoustu věcí říká bez emocí, jako pouhou nezaujatou oznamovací větu. A celkem toho ani moc nenamluví, takže v jejich domácnosti je velmi často velice ticho díky povahám obou manželů. Jejich vztah již od začátku postrádal lásku, přeci jen to byl předem domluvený sňatek, jak už to tak bývá, ale rozhodně se mají navzájem v úctě a váží si jeden druhého. Oba se snaží, aby se ten druhý měl v rámci možností co nejlépe a kdo ví, třeba z toho bude ještě něco víc.

Matka Olivia Morseová – Dosti upjatá a přísná žena. Kdysi to bývalo jinak, ale čas a životní události tuto stránku jejího já pohřbily kdesi hluboko v nitru. Její děti jí znají už jen jako matku bez úsměvu, jež je nenechala si vůbec hrát. Nikdy nepostrádala smysl pro povinnost a jelikož jejím největším posláním bylo dobře vychovat své tři děti, věnovala tomu vše. Ony si to možná neuvědomují, ale velice je miluje a záleží jí na jejich budoucnosti.

Otec Arram Morse – Velice zámožný obchodník vlastnící i nemalou dopravní loď s kvalitní posádkou. Má vše, co si kdy mohl přát, manželku, pečlivou a praktickou leč přísnou a vážnou, dvě krásné dcery, jež dobře provdal, a syna který jednou zdědí jeho podnik. Není důvod, aby takový muž neměl úsměv na rtech. Ne že by jej někdy ztratil. Jeho mysl je pozitivní i v těch nejhorších chvílích. I když se obchody nehýbou správným směrem, stále mu na rtech zůstává úsměv. Je až s podivem, že někdo takový, má za ženu svůj naprostý opak a stále s ním může dobře vycházet. I to je však skutečností. Svou ženu má velmi rád, stejně jako své potomky, a chová k ní obdivný respekt.

Sestra Astrid Lisbet Garnerová – O tři roky mladší sestra Rad. Již od mala si byly velmi blízké a nerozlučné. Na rozdíl od své starší sestry je více otevřená a usměvavá. Povahou je podobná svému otci. Oproti němu je však dost roztržitá a trochu marnivá. Má ráda okázalé věci a vzhlíží ke dvoru kam by chtěla patřit. K její smůle jí však otec provdal za syna svého obchodního partnera, který je šlechticem asi stejně jako ona královnou. A tak jí nezbývá nic než snít.

Švagr Carson Garner – Pro Rad vcelku cizinec, jelikož se s ním viděla pouze jednou na jeho a sestřině svatbě. I za tak krátkou dobu však poznala, že je to floutek a děvkař. Rád si přihne a na Astrid moc nehledí. Živí ho především peníze jeho otce a Rad se bojí, co se stane až peníze bude muset vydělávat sám.

Bratr Jacob Felix Morse – Benjamínek celé rodiny a otcovo nejmilejší dítě. Matka však měří všechny své děti stejným metrem, a tak to není rozmazlený spratek, ale spořádaný mladý muž. Má smysl pro spravedlnost i když někdy příliš rytířskou a nechává se unášet lidovými historkami. Díky těmto příběhům by rád cestoval a poznávat nová místa. Baví ho počty, a i obchodování ho velice zajímá, z čehož má otec nesmírné potěšení. Co však rodiče nevidí rádi je jeho náhlá změna nálad, kdy v jedu chvíli je samí úsměv ale stačí říct jedno slovo a vše je naruby. Matka to považuje za selhání vlastní výchovy a otec má trochu obavy, aby díky tomu jeho syn v budoucnu nepřišel o dobrého zákazníka. No a pro Rad to vždy bude její malý bratříček s úsměvem a dolíčky.

 

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělá
Typ postavy:   Mechanická postava
Plat:   X

 

Začátečník 2352 Mistr

Napsal: Islanzadí de Eamë | Kategorie: Elfové - Žena
Dne: 30.08.2019 17:00:03 FB



Jméno: Lynneth Sarrell

Typ postavy: mechanická

Rasa: Elf

Věk: 130 let (narozena 13. Duhovce 3137)

Jazyky: Starověkký jazyk, Obecná řeč

 

Podoba: Mé vlasy mají barvu Luny v úplňku. Nejčastěji je nosím zadek volně rozpuštěný a z čela si vlasy stahuji dozadu, kde je proužkem látky svazuji do culíku. Po stranách nechávám prameny volné a splétám je do dvou volných copánků, které mi lemují tvář. Pokud mi ale při nějaké činnosti překáží, splétám si je do dlouhého pevného copu.

První, čeho si všimnete jsou světlounce fialkové oči. Na výšku měřím 165 cm, takže nejsem nijak výrazně vysoká, ale ani nejsem malá. Moje postava je příkladem elfské ladnosti a přesnosti.

Nejčastěji nosím oblečení z lámarae, většinou jednoduché šaty v barvách lesa, zelené s hnědými detaily. Ráda chodím naboso, ale ne vždy je to možné, proto nosím také jednoduché elfské boty.

 

Povaha: 

Když se na mě někdo podívá, vidí mladinkou elfskou ženu, která ještě nedávno byla dívenkou. Proto ti, kdo mě neznají předpokládají, že jsem naivní a důvěřivá, přestože tomu tak není. Dále jim můžu připadat trochu nesmělá, možná bázlivá. Opravdu si nejsem jistá, jak mě ostatní vidí...

Ve skutečnosti jsem přátelská, ale paradoxně občas potřebuji strávit nějaký čas také o samotě. Znevýhodněna jsem svou nedůvěřivostí k cizincům, chvíli trvá než osobě začnu důvěřovat. Největším problémem je moje nerozhodnost, mám totiž strach, že se rozhodnu špatně, proto situace může dospět až do té míry, že se nerozhodnu vůbec. Občas jsem také výbušná, ale většinou se umím ovládat. Jsem rychlá a hbitá, jako všichni elfové. Mým velkým přáním je naučit se bojovat.

 

Historie: Narodila jsem se v Osilonu, elfském městě, ale má rodina záhy přesídlila do  hlavního města Du Weldenvarden. Otec a matka prodali svou krejčovskou dílnu a rozhodli se začít nový život v Ellesméře. V dětství jsem se naučila číst a psát. Mé vzdělání bylo pro rodiče důležité, proto mě matka učila. Objevila jsem také jednu svou velkou svou vášeň - plavání. Jakmile jsem dosáhla věku 50 let, začala jsem rodičům vypomáhat v nové krejčovské dílně a začala se pozvolna učit řemeslu, abych je mohla po rodičích jednou převzít. Časem se k tomu přidal také čas trávený v knihovně, vždy mě zajímala magie a snažila jsem se ji pochopit. Tato záliba vznikla ve chvíli, kdy mě matka začala učit kouzla potřebná k řemeslu.

Sice mě práce krejčí vždy bavila, ale mé srdce stále prahlo po dobrodružství. Proto bych se ráda naučila bojovat i lépe kouzlit a možná zkusila cestovat.

 

Schopnosti: Díky zaměstnání svých rodičů jsem se vyučila krejčí, takže umím šít a pracovat s látkou.V dětství jsem se naučila číst a psát, ale také plavat. Ovládám základy klasického léčitelství. Také zvládnu vařit a vést domácnost, přestože mě to moc nebaví. Díky cvičení Rimgaru se udržuji v kondici a ohebná. Ovládám základy magie, ale převážně věci potřebné k vykonávání krejčovského řemesla (kouzlo na stříhání látek, kouzlo na zpevnění nití a látek, aby oblečení déle vydrželo). V magii se snažím zlepšovat, proto často pročítám díla, která o ní pojednávají a snažím se ji pochopit. Díky knihám, pilnému tréninku a tpělivosti své matky jsem se naučila zapálit připravené ohniště a jednodušší manipulaci s vodou. Také dokážu pomocí magie vyléčit drobná poranění, kdy je potřeba jen zacelit kůži a spojit trochu masa, protože nejsem moc zběhlá v anatomii, na víc si netroufám, přestože matka je přesvědčená, že bych zvládla víc. Mám prostě strach, abych svým léčením někomu víc neublížila než pomohla. 

Dokážu celkem obstojně bojovat s dýkou, ostatně ji neustále nosím skrytou v záhybech svých šatů, ale nijak závratně dobrá nejsem. Sním o tom, že se naučím boji s mečem nebo jakoukoliv jinou vhodnou zbraní. 

 

Rodina: Mou jedinou rodinou jsou moji rodiče, kteří vedou krejčovskou dílnu, proto jim v dílně občas vypomáhám nebo sama zastávám potřebné práce v domácnosti, když na ně matce nezbývá čas.

 

Majetek: Vlastním několikery obyčejné šaty, které jsem sama šila u rodičů v dílně. A dvoje slavnostní, pro speciální příležitosti, které jsem sama navrhla a ušila. Mám je pečlivě uložené v truhlici v mém pokoji. Také mám jednu dýku, byl to dárek k mým stým narozeninám od rodičů. Nejzajímavější věcí kterou vlastním je zdánlivě obyčejně vypadající přívěsek ve tvaru dračího spáru, který má v drápech zasazený modrý drahokam, údajně safír, do kterého je možné ukládat energii. Tento šperk se v naší rodině dědí už po patnáct generací a vždy ho nosím na řetízku na krku.

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělá
Typ postavy:   Mechanická postava
Plat:   X
Začátečník 0 Mistr

Napsal: Rhunön | Kategorie: Archív postav - Žena
Dne: 16.07.2019 20:50:10 FB



Elka

 

 

Jméno: Elka

 

Vzhled: Hedvábné světlé vlasy padající na oblé boky, oči šedé jako bouřka a rty bledé skoro jako její jemná kůže. Oblá ňadra, úzký pas, drobné dlaně, štíhlé prsty a půvab a křehkost laně. Dokonalost čerstvých sedmnácti let, nezasažená věkem a zatím výrazně neponičená strádáním.

 

Oblečení: Šaty z kvalitní látky, s perličkami a hedvábím vyšívaným živůtkem, ale s otřepeným spodním lemem a rukávy ustřiženými nad lokty. Sametový plášť podšitý norkem, už dost uválený a na několika místech prodřený, bosé nohy a ve vlasech květiny, na kotnících a zápěstích náramky z klokočí a jeřabin.

 

Historie: Dcerka nižšího šlechtice, pána na hrádku tak prostém, že by se dal spíš nazývat panským sídlem. Dívka, která se po celý život mohla věnovat jen zpěvu a tanci, činnostem, ke kterým jevila přirozený a podivuhodný talent. Děvče, které četlo snad až příliš románů a příběhů, zatímco byl její otec na cestách a ona vysedávala v zahradě a hleděla k moři na obzoru.

 

Je to snad psané v samém řádu a podstatě života, že mladým dívkám vyrůstajícím v takovém osamění a v zajetí příběhů snadno učarují komedianti, hladoví mladíci s ohnivýma očima a neuvěřitelnými příběhy. A stejně pravidelně tito mladíci propadají kráskám s jemnými dlaněmi a kůží bledou jako zimní ráno. A přesně tak se to stalo. On sebral její kapesníček, ona mu věnovala úsměv, on jí květiny natrhané na louce u potoka, ona jemu pramen vlasů...

 

Odjeli spolu uprostřed noci, na kradených koních a s hlavou plnou plánů. Prchali, dokud koně nepadali vyčerpáním, a pak pořád dál a dál. Přidali se ke kočovné společnosti, podobné, s jakou přijel na její hrádek. Ona tančila a hrála na loutnu, on polykal meče a vrhal noži. Bylo to léto, jaké je možné prožít jen v tom krátkém období dospívání. Bylo jim šestnáct let.

 

Pak přišla zima. Společnost se do jara rozdělila, každý šel dělat to, co musel, ten do doků, ta do prádelen... A oni zůstali sami. Co s láskou, když je hlad? A k čemu jsou pohádky, když mrznou nohy a z nosu teče? Polštář z jehličí zmizel pod sněhem a střecha oblohy se zatáhla mračny. Utratila většinu peněz, které vzala z domova, a jednoho rána se na proleželém slamníku v laciném hostinci vzbudila sama.

 

Plakala, i když méně, než čekala. Zima lásku zahubila stejně, jako svíčka spálí můru. Živila se, jak se dalo, počestně i jinak. A na jaře znovu nasedla na malované vozy a znovu vyrazila na cestu za obzorem, cestu do nikam. Život jí ještě nestihl zlomit. Není už holčička, která utekla z domu za láskou, ale není ani ženou, kterou by se snad někdy měla stát. Tančí, zpívá, pije a miluje, je léto a ona už zase nemyslí na mráz a hlad. Ještě jeden rok, ještě jedno léto, ještě trochu poznat svět. Ještě zbývá naděje na napsání vlastních příběhů, které nebudou vyprávět o sklizních brambor a rození dětí. Ještě zbývá čas snít.

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělá
Typ postavy:   Mechanická postava
Plat:   X

Napsal: Rhunön | Kategorie: NPC - Žena
Dne: 07.07.2019 23:21:06 FB



 

Jméno:
Ireia de Tulweni
Věk:
Narodila se během příjezdu lidí do Alagaesie. Její matka věřila, že je proto nositelkou změn.
Rasa:
Víla (měsíční)
Pohlaví:
Žena
Náboženství:
Gaartera, kult Titanie
Jazyky:
Jazyk víl, Starověký, lidský jazyk, trpasličtina
Povolání:
Dříve nejvyšší soudkyně víl. Nyní Renna všech víl.

 

 

Popis


Ireia je velmi štíhlé postavy, to je ještě podtrženo poměrně velkou výškou 170 centimetrů. Pokožka je bílá jako květ sněženek vystrkujících hlavičky z pozůstatků zimy. V obrovském kontrastu s tím jsou její havraní vlasy a oči hnědé jako ořechové dřevo. Úzká tvář má nezvykle jemné rysy, jakoby pouze naznačené lehkými stíny, kde se jindy nacházejí ostré linie. Jedinou dominantou jsou její oči, ty dávají její tváři neustále zadumaný výraz. Jako pravá šlechtična, vychovávaná k tomu již od malička působí vznešeně a majestátně. Jakmile promluví donutí vás její sytý medový hlas naslouchat každému slovu s téměř náboženským zápalem.
Jako každá víla má na zádech pár nádherných blanitých křídel, která jsou výjimečně silná. Nelze však říci, že by měla podobný vzhled jako u ostatních víl. Jsou téměř úplně průhledná a světlo jimi spíše prochází a vytváří pableskující auru, než aby se odráželo v duhových záblescích.
Na rozdíl od ostatních víl nosí oděvy, které téměř kompletně zakrývají pokožku, je totiž velmi citlivá na slunce. Nejčastěji by jste ji tak zahlédli oděnou do šatů volného střihu ve všech různých odstínech tmavě modré. Nenosí žádné šperky, kromě prstenu, který je zároveň odznakem jejího úřadu.

 

 

Povaha


Její povaha není nijak komplikovaná. Už jako malé jí byl vštípen jistý kodex morálky a cti, kterým se po celý svůj život řídila. Celá její osobnost je založena právě na tomto řádu. I během svých studií v raném věku si uvědomovala jaké bude její poslání a již dávno se smířila s tím, co jí bylo určeno. Na venek tak působí jako odměřená osoba s dokonalým vystupování. V každé situaci má dobrou radu, kterou ráda poskytne. Na druhou stranu však od každého nekompromisně vyžaduje absolutní oddanost.
Její rodina a přátelé, kterých koneckonců není moc, mají možnost zahlédnout něco málo z její veselé povahy. Pokud se někomu rozhodne věřit, což může trvat opravdu hodně dlouho tak je to znamení, že dotyčná osoba splnila vysoké morální nároky, které klade na své nejbližší okolí, které jí má být každodenní podporou a ujištěním v nelehkých rozhodnutích. Její přátelé jsou pro ni také velice důležití při rozhodování, pomáhají jí najít i další pohledy na danou problematiku. Znají také její lásku ke květinám.
V hloubi duše je Ireia přirozeně skeptická ke svým rozhodnutím a veškerá váha a tíže pochyb ji sžírá za bezesných nocí. Nikdy o těchto pochybách nemluví, je přesvědčena že by ji akorát oslabily. Někdy tráví celé noci v zahradě, nebo knihovně, kde přemýšlí o dávných i budoucích rozhodnutích ve snaze přesvědčit sama sebe, že udělala tu správnou věc.

 

 

Historie


Narozena za úplňkové noci z jara roku 2030 do války mezi vílami a elfy, kterou vyvolal jediný muž z rodu lidí. Její matka Sera o ní tvrdila, že je nositelkou změn, které přišly i  s jejím příchodem na svět. Ireia byla jediným potomkem rodu Tulweni, který již téměř tisíc let vládl severní části Antharry. Jako jediná dědička mocného rodu proslulého svou moudrostí nesla již od mládí tíhu špatně skrývaného očekávání v celém svém okolí.
Jako malá byla hravá a veselá, ale pokud se mluvilo o vážných věcech neměla problém udržet pozornost. Namísto pečlivých studií však daleko raději běhala po zahradě. milovala květiny, především pak růže. Nejednou se stalo, že místo lekcí v etiketě strávila celý den se zahradníkem skloněná nad záhony s květinami. I přes tyto nesnáze postupovalo její vzdělání poměrně rychle. Spolu s tím ubývalo i útěků do zahrad. Z Ireie se stávala mladá zadumaná víla, která veškeré své sny podřídila povinnostem svého budoucího postavení.
Již v poměrně brzkém věku se zamilovala do svého partnera - Yoreie. Ačkoliv odpor její rodiny vůči vztahu s tímto naprosto nevýznamným zahradnickým učněm byl obrovský Irea odmítla se jej vzdát. Na konci tohoto vleklého sporu její matka napůl s obdivem napůl s pohrdáním poznamenala: ,,No, alespoň je vidět že lekce diplomacie nepřišly nadarmo.”
Pro Ireii nastaly po tomto období hádek zlaté časy. Ona i její láska se mohli bezstarostně věnovat sami sobě i své práci. Irea stále musela pokračovat ve studiích, ale každou možnou chvíli trávila v zahradě.
Během povstání rodu Gaeth proti rodu Veerning ji matka poslala do kláštera Titanie a zakázala kněžím informovat její dceru o jakémkoliv dění venku. Její matka, ačkoliv souhlasila s Atonii nechtěla dopustit, aby rod Tulweni neměl dědice, který by mohl prohlásit, že je neutrální a schopný vykonávat úřad soudce všech víl.
Když ji matka podruhé poslala do kláštera už se ani na nic neptala, věděla že veřejné mínění se obrátilo a vrací se královna Deena. Tušila, že její matka má v plánu něco k čemu by se pro dobro své pověsti neměla přiblížit. Když se vrátila našla matčiny i otcovy pokoje vyklizené. Prý oba zmizeli během chaosu převratu. Na stole pracovny našla podepsanou matčinu rezignaci i vysvětlení. Ačkoliv Sera nikdy přímo nepodpořila Atonii myslela si, že bude národ víl v jejích rukou bezpečnější. Tento kolosální omyl ji přivedl k rozhodnutí opustit svou pozici a odjet natrvalo na menší statek, který patří do společného jmění rodu Tulweni. Statek byl vyjat z tohoto majetku a po její smrti se tam zase navrátí, ale Irea byla nyní oficiální hlavou rodu Tulweni a tedy i vrhcní soudkyní všech víl.
Po půl tisíciletí míru a prosperity přichází Zlá noc. Ačkoliv rod Tulweni nikdy do politiky nezasahoval cítila Irea nutnost tak pro jednou učinit. Politické váhy v Antharrě se nevyhnutelně naklonily na stranu rodu Vaasa, což mohlo klidně vést k občanské válce. Po několika jednání přímo s královnou Deenou, vstoupil v platnost zákon o regentské vládě rodu Tulweni v případě jakéhokoli sporu o následnictví. Tajně se také začaly formovat síly, které měly být protiváhou rodu Vaasa, společenství malých rodin a vlastníků statků nemělo sice dostatečnou moc, ale přeci jen naklonilo jazýček vah tím správným směrem a opět nastala doba klidu a prosperity.
Jak už to tak v životě bývá královna Airis již dále nemohla vykonávat své povinnosti a Ireia musela již podruhé během svého života vzít na sebe úkol regentky. Zdálo se, že jedinou cestou, kdy na trůn usedne legitimní nástupce bude dosadit Loneerii jako manželku Airisina bratra Erua. Na chvíli svitla naděje v podobě Alci, která o sobě tvrdila, že je potomkem severního rodu Noema, ovšem ukázalo se, že to byla planá naděje. Východisko jí však poskytla dcera Erua a Loreenii, která dosud není dospělá. Po dlouhých politických tahanicích, které obvykle končily vyvedením téměř nepříčetné Avenrue ze sálu strážkyněmi. Konečně vydala dekret, jímž prohlásila za nástupce titulu Renny dceru Erua a Loreenii a její výchovu tak svěřila výhradně do svých rukou. Díky regentskému zákonu tak téměř neomezeně může vychovávat dívku k obrazu svému.

 

 

Schopnosti


Jako každá víla je schopna používat magii, ale díky výuce od mládí je poněkud napřed. Její matka chtěla, aby byla schopna použít magii jako nezávislý zdroj informací. Základním oborům se tedy téměř nevěnovala, ale ty obory, které by jí mohly být nápomocny, jako je myšlenková komunikace, či rozpoznání lži, nebo schopnost shromažďovat informace ze vzdálených koutů země.

 

Vílí magie: Mistr
Materiální: 2/7
Energetická obranná: 2/7
Energetická útočná: 2/7
Psychická magie: 3/7
Magie poznání: 4/7
Vitální: 3/7

 

Díky šlechtickému původu má velice dobré vzdělání a kromě tří jazyků výborně ovládá počty i umění konverzace a její kulturní zázemí je opravdu široké. Její otec, který po dlouhou dobu působil v armádě ji naučil i taktice vedení boje, jak v salonku, tak na bitevním poli. Většinu diplomatického taktu pochytila právě od něj.
Její celoživotní láska Yorei ji naučil okopávat květiny, což je ve volném čase stále její nejoblíbenější činnost.


Diplomacie: 5/7
Taktika: 4/7
Jízda na koni: 2/7
Zahradničení: 2/7

 

Podřízení

 

Imris - Velitelka Strážkyň. Strohá a upjatá žena bystrého úsudku.

 

Falka - Komorná, poněkud slabšího rozumu, vždy zná nejnovější drby a je velice pořádná.

 

Aven - Správce pokladny. Hubený, mladý víl, který nastoupil na své místo před několika lety.

 

Corwen - Dvorní ceremoniář. Starý, upjatý víl libující si v peskování veškerého služebnictva i samotné Ireie.

 

Rodina


Matka Sera - Velice zásadová víla s mírně cholerickou povahou.

 

Otec Aige - Klidný a statný víl s bohatými bojovými zkušenostmi.

 

Životní partner Yorei - Zahradník, který bez váhání věří svojí partnerce a ve všem ji podporuje, nebojí se však mít i vlastní názor.

 

Nejstarší dcera Ruen - Štíhlá víla, který svůj život zasvětila armádě.

 

Prostřední dcera Kelie - Dvě stě letá víla, která se stejně jako Irea připravuje na dráhu soudkyně, po korunovaci bude jmenována dočasnou soudkyní.

 

Dvojčata (nejmladší) Iee a Hai - Obě dívky jsou velmi čilé a nerozlučné, zdá se, že budou obě následovat dráhu své starší sestry Ruen a přidají se k armádě, ačkoliv fyzicky méně nadaná, ale o to nebezpečnější mágyně Iee bude mít nejspíše poměrně těžké časy při výcviku.

 

 

Majetek


Rodinné sídlo rodu Tulweni a přilehlé pozemky.
Po formální stránce celé Vílí Království Antharry.
Velké množství šatů pro různé příležitosti.

 

 

Kontakt


Rada Alagaesie
team@alagaesia.cz
 

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělý
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   Šlechtic

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë