Základní informace

Jméno: Ase Jednooký, původním jménem Asegrak Grúin Ferugisón z Dûrgrimst Az Sweldn rak Anhûin

Pohlaví: Knurla
Rasa: Trpaslík
Věk: Dospělý, něco málo přes 70 zim.
Povolání: Ras (pohodný), kuchař, kupčík, lichvář, pašíř, sicario a prostě holka pro všechno špatný.

Jazyk: Trpasličí, skvěle ovládá i lidský, ačkoli často mluví schválně lámaně, aby zmátl své četné oponenty.

Informace o vlastnostech a zázemí postavy

Rodina: Rod čítá několik generací, které dlouho žily roztroušeně různě po Alagaesii a to až do pádu Orika, kdy se většina členů tohoto rodu mohlo vrátit ke zbytku klanu a vydat se zpět do rodného Dalgonu. Aseho rodina jo opravdu rozrostlá, čítá nespočet bratranců (sestřenic), strýců a vůbec příbuzných, až je to na trpaslíky nezvyklé. Jen z genealogických důvodů zde vypíši ty, kteří v Aseho životě hrají důležité role, ačkoli je Ase buďto dávno zavrhl nebo zapomněl, že existují, jen aby ulevil své zkroušené mysli.

• Rhungorr Hrgrahór Ferugisón z Dûrgrimst Az Sweldn rak Anhûin - Aseho otec, nenáviděný, proklínaný a mít tu možnost, skončil by trpaslíkovou rukou s dýkou v srdci. Rozložitý trpaslík s kaštanově hnědými vlasy, skrze které tu a tam prosvítají světlejší pramínky. Tento "obr" mezi trpaslíky vládne v Dalgonu pevnou rukou, tedy lépe řečeno uvnitř svého vyhlášeného hostince. Rhungorr si s ničím a nikým nebere servítky, je absolutně přímočarý, chladný a srdce by se v něm Aseho dýka ani nedohledala. Ku cti mu může být neobyčejná schopnost ve vaření piva a paměť, díky které donekonečna baví nekončící proudy trpaslíků ve svém hostinci. Jak to té vypočítavé bestii ostatní žerou zůstává pro Aseho záhadou.
• Drother Hvalarsón Ferugisón z Dûrgrimst Az Sweldn rak Anhûin byla po nějakou dobu Aseho matkou. Ačkoli by si jeden řekl, že mateřské pudy budou muset být vlastní všem stvořením Alagaesie, není tomu tak. Drother byla neobyčejně tvrdá na všechny své děti, což byl nejspíše pozůstatek z doby, kdy žít jako vyhnanec nebyl zrovna pěkný měkký a čerstvý kousek chleba. Černovlasá, široká jako hraniční balvan, skvělá kuchařka. Takovou matku si nepřejete.
• Thoredrag (Thore) Grúin Ferugisón z Dûrgrimst Az Sweldn rak Anhûin, nenáviděný bratr, který zapříčinil to, že teď Ase není se svými druhy nahoře pod horami, ale hnije v těch lidských městech. Thoredrag se na svět z lůna jeho matky... pardon vyskočil ze skály o pár minut dříve než Ase a slízl smetanu. Pro Aseho nezbylo na světě nic, dědictví, jméno, zručnost, oblibu? To vše získal tento trpaslík, výborný kuchař, jen tak mimochodem.

Aktuální stanoviště: Ase se často nachází mezi lidskými městmi jako je Belatona, Dras-Leona, Teirm a Uru´baen, zkrátka tam kde to chřestí penězi. Je fakt, že své stabilní zázemí má však právě v Uru´baenu, kde vlastní malý nevýrazný domek tisknoucí se ke zdi vnějšího okruhu hradeb města.

Vzhled: Členové tohoto rodu jsou proslulí svou tělesnou konstitucí. Trpaslíci, kteří jsou stejně širocí v ramenech i pasu, by nebyli ničím výjimečným, pokud by nebyli takto širocí v ramenech i pasu i na trpasličí poměry. Nejeden škarohlíd by si řekl, že se Ferugisóni nakonec jednoho dne změní v nagru. Ase je na tom stejně a připomíná spíše několik na sebe navršených balvanů. Podsadité tělo je solidifikovanou vrstvou tvrdě vypracovaného špeku a unavených ocelových svalů z celodenního chození, naslouchání, nošení, přenášení a také míchání, šťouchání, sekání a řezání. Má barvu alabastru, tu a tam na sobě nese drobné jizvičky a oděrky a na hrudi a zádech se skrývá pod záplavou bujných kadeří (chlupů). Jen na zádech tu a tam prochází hrozivé zjizvení. Ruce jako olšové kmínky končí hrubými dlaněmi a širokými prsty. Jsou překvapivě hbité a oplývají silou, kterou by v tomto trpaslíkovi málokdo čekal. Uprostřed rozložitých ramen sedí menší valoun, tedy hlava. Ostře tesaná čelist, mohutná brada, orlí nos, malé uši, široká ústa s hrubými rty a pod obočím, které se podobá skalním římsám, malá vypočítavá prasečí očka, pravé barvy hnědelu a levé... Levé slépe, jak jen slepé oko může být. Ano levé oko, přes které se mu vine šklivá jizva končící až u lícní kosti. Jizva ve tvaru dvou trpasličích run značící slovo Žhář.

Dny zlatovousých trpaslíků v pokolení Ferugisónů jsou již definitivně pryč. Ase je zaplaven hustými tvrdými vousy a vlasy, které mají tmavě hnědou barvu. Podobají se více štětinám uloveného horského kance, jehož kožešiny visí na stěnách v několika síních hostince pod horami, než hrdým vousům jeho bratří trpaslíků. Nosí je volně rozpuštěné, výjimečně spletené do několika krátkých copů, zato knír mu doslova trčí do všech stran. Co se týče vlasů, aplikuje tento trpaslík podobnou strategii. Nejčastěji jej uvidíte s vlasy spletenými do divokého drdolu, tak aby mu nepadaly do očí, nedejtebozi do jídla. Zbytek těla zhruba odpovídá popisu jeho rodu. Mohutný hrudník, který je ztracen pod záplavou vousů pokračuje v masitý pupek, který končí, tam kde začínají široké a krátké nohy. Ne Ase rozhodně nebude maratonským běžcem, ale celé dny a noci strávené na ulicích lidských měst, kuchyních, světnicích a stokách mu daly až překvapivou výdrž v pochodu a lehký krok.

Ase si na garderobu nijak zvlášť nepotrpí a řídí se instinktem svých předků, být nenápadný a ryze praktický. Když nenosí těžkou koženou zástěru pod kterou bývá buďto rovnou nahoře bez, či v prachobyčejné haleně, uvidíte ho povětšinou v ničem jiném než opět té samé jednoduché haleně se šněrováním, dvoubarevných bruchách a kožených nohavicích. Pravá má barvu pískovou a levá ma barvu zaschlého bláta. Boty nosí těžké, vysoké, ale na ty stejně přes to všechno neuvidíte. Když je zima, přibude k haleně ještě zdobenější prošívanice s kožešinkou kolem krku, tím ale výčet Aseho šatníku končí.

Kalhoty má sice u pasu šněrované, nikdy mu však nechybí široký opasek z kančí kůže s výraznou vybíjenou sponou, která je už obyčejně železná. U pasu mu skoro vždy visí měšec, který v sobě skrývá nejenom chřestivé mince, ale i sadu paklíčů. U pasu se mu navíc houpe vcelku obyčejné stilleto - úzká dýka v obyčejné pochvě. Jedinným šperkem a zároveň důležitým znakem je mohutným vybíjený zlatý prsten, který nosí na ukazováčku levé ruky. Jedná se o rodový prsten, který nosí všichni členové rodu Ferugisónů. Ase nezapomíná.

Povaha, záliby: Ase je typickým členem pokolením zlatovousých trpaslíků, kteří jsou širošiře známí vrtošivostí svých nálad. Zprvu zamlklí a soustředění, se při vyrušení z jejich pořádku rychle dostávají do varu, a jen tak tak drží vztek na uzdě. Vznětlivost je typickým rysem tohoto trpaslíka, který se dokáže nad maličkostí vyvztekat do nebeských výšin. Asemu mnohdy dělá obtíže ji zvládat, ačkoli vládne trpaslík vskutku pozoruhodnou schopností sebezapření. Nepočítejte s ní však ve chvíli, kdy jde o trpaslíkovu osobní čest. Na druhou stranu, obdobně jako ostatní trpaslíci jeho rodu, chladne stejně rychle, jako rozžhavený ingot ve vodě. Ase může přípomínat psa, který hodně štěká, ale nekouše a vskutku mohlo by to tak být. Popravdě, nikdo kdo má v hlavě aspoň půlku mozku zbytečně nepůjde do konfliktu a spíše si bude chtít sjednat autoritu a odstup. Není však radno zapomínat, že tento pes klidně kousne. Pravá legrace začne až poté, co je uražen. Ase v sobě dokáže zášť po velmi dlouhou dobu a velmi rád to dá onomu nešťastníku znát. Mimo svou vznětlivost je Ase vcelku přemýšlivý, pokud se to dá o jeho typu osoby říct. Rozhodně si své možnosti radši dvakrát promyslí, než aby si musel v zápětí lízat své rány.

Ase působí chladně a vypočítavě, což na jednu stranu zrcadlí jeho skutečnou osobnost. Ase ve skutečnosti ukrývá své zranitelné jádro za masku mrzutosti. Tak odmítavý a nepřístupný, stále se chová k cizím tvorům nedůvěřivě a odtažitě, dost možná by nezasvěcený pozorovatel netušil, že se tak nechová jen proto, že je členem trpasličího plemene. Jeho postoj se však nezměnil ani po několika měsících na cestách po lidských královstvích. Aseho pravá podstat se ukáže, až když je mezi lidmi, kterým bezmezně důvěřuje a řekněme si to na rovinu, je jich co by se dopočítal na prstech jedné ruky. I přes svou uzavřenost a nevybíravé jednání má Ase zvláštní smysl pro čest a přátelství. Moc toho sice obvykle nenamluví, ale dokáže být důvěrným a čestným společníkem, který nemá v povaze bodat svým přátelům kudlu do zad, jak to ve vrstvách, ve kterých se Ase pohybuje, běžně chodí. Hluboko pod slupkama zapírání se nachází nitro trpaslíka, které je křehké, jako nejskvělejší porcelán.  Nese si toho v sobě dost již od doby, kdy vyrůstal v Dalgonu. Jako druhorozený nedokázal skousnout fakt, že na světě je prostě jen ten druhý. Léta dřiny ve vyhnanství a prvotních nezdarů pošramotily jeho sebedůvěru a většina jeho motivace pramení z touhy přesvědčit se o svých schopnostech. Ačkoli to nemusí být jasné, Ase touží po tom, najít místo, kde bude on tím nejlepším a uznávaným. Je to právě onen strach, který je silou za vším, co se doposud naučil a zvládl.

Stejně, jako svět, ve kterém vyrostl, není ani Ase na první pohled úplně přívětivým společníkem. Za nepřístupnou maskou s mrzutým úšklebkem, který po většinu dne hraje na Aseho tváři a je vzácnost na ní spatřit aspoň projev zájmu. Sám působí přímočaře, zarputile, v případě nezájmu pak úsečně a drze. Dny v Dalgonu mu ukázaly, že je toto jednání dobrým způsobem, jak si udržet od ostatních zdravý odstup a jen jej ve své povaze utvrdily. Stejně jako ostatní Ferúgisóni, i on trpí zmíněnou vrtkavostí nálad, které se mění jako horské počasí. Nestává se často, že by se našel člověk, jež by si jej dobrovolně vybral, jako společníka.

Historie postavy: Jak už to tak u mnoha postav Aseho postavení bývá, má i on tragickou rodinnou historii. Místo toho, aby se z něj stal paragon utlačovaných, pohltila Aseho srdce zášť, ale to již předbíháme. Všechno to začalo před šedesáti lety v Dalgonu.

Ten se v rodině Ferúgisónů konala velká slavnost. Drother slovutnému Rhungorrovi povila před Helzvogem dva syny. Jednoho dědice a jednoho, který přebýval. V normální rodině by se tomuto věnovali, až by oba hoši odrostli. Možná až poté, co si budou jisti, že žádného z jejich potomků neskolí zákeřná nemoc a bez újmy dojdou dospělosti. Oh to né. Již ten den bylo jasné, kdo převezme hostinec a Rhungorrovu rodovou pýchu a kdo bude vynášet pomeje prasatům.

Svým způsobem je Ase trpasličí popelkou, s tím rozdílem, že v příběhu nefigurují adoptivní rodiče, ale rodiče skuteční. Ah, ať shoří v plameni Ingeitora a planou dokud poslední střípek jejich prohnilých duší nezmění se v prach. Aseho rodiče totiž právo prvorozeného vyhnali do tak krajních mezí, že druhorozeného doslova zanedbávali. Jídlo? Přednost měl Thore. Šatstvo? Přednost měl Thore. Vzdělání? Přednost měl Thore. Volný čas? Tak ten měl pouze Thore. A po čas dospívání v Asem rostla zášť a touha pomstít se za ono příkoří. Za příkoří, které mu způsobili rodiče, bohové a celý svět. A Thore byl ztělesněním toho všeho.

Rok za rokem, zima za zimou pomalu plynuly ve městě pod horami a zatímco jeho o pár minut starší bratr projezdil s otcem půlku hor, naučil se Ase umě zacházet s nožem, kostit maso, vykrvit feldunosta, jak stáhnou z kůže nagru, nasekat řepu, zavařit vodu a sekat dříví. A rozdělat oheň.

Trvalo dobrou dobu, než se Ase rozhodl udělat to, co navždy rozehraje karty jeho života. Obrazně řečeno, Ase kostky vrhl jednu noc během Duhovce, před tím než nabyl 40 let. V horách ještě pořád vládla tuhá zima a Ragnur se neměl k tomu, aby dodal jaru kuráž. To Ingeitor propůjčil Asemu ve snu jinou myšlenku. Uprostřed noci si sbalil pár švestek a poté na několika místech v hostinci založil požár. A nečekal. Moc dobře věděl, co by se stalo, kdyby jej někdo chytil.

Ať už osud, či jen Aseho naprostá neschopnost vycházet s lidmi, umění se skrývat, či se snad jen a pouze vydat správným směrem, zapřičinilo to, že jej chytili. Naneštěstí pro něj, byla jedinou újmou na majetku Ferugisónů hospoda a nikdo nepřišel o život. Ach jak hořké bylo pomyšlení na trest, který pro něj grimsborith klanu vymyslí. A taky, že vymyslil. Kromě zbití, které se mu dostalo a několika nocí v tmavé kobce, kdy se zima snažila prohlodat až do morku kostí, si vysloužil trest - padesát ran bičem, oslepení na jedno oko, vypálení cejchu a vyhoštění z trpasličího království pod pohrůžkou trestu nejvyššího, pokud by se byl do hor někdy vrátil. Aseho čekal den, který trpaslík pod hrůzou a bolestí naprosto vymazal z paměti. Den, kdy se mu záda změnily v cáry kůže a krve, kdy naposledy pohlédl svým levým okem a kdy oheň Ingeitorům navždy zhyzdil jeho tělo. Jen neuvěřitelně silný trpaslík by byl schopen takový trest přetrpět při plném vědomí a věc byla jasná, že Ase tím trpaslíkem nebyl. Bolest střídalo bezvědomí a křísení ledovou vodou, po kterém následovala další bolest. Nekonečné utrpení nakonec skončilo v ledových vodách řeky, do které jej s rukami svázanými lanem hodili. Několik následujících dní si Ase nepamatuje. Pravdou je, že jej proud naštěstí nezanesl daleko. V jedné ze zákrut horské říčky jej objevili lidští obchodníci, právě cestující z hor. Nebyl to ojedinělý úkaz, na nebezpečných stezkách se mohlo přihodit cokoli a přecijen, ani trpaslíci nepatřili mezi národy, kterým by se vyhýbaly zločiny. Jaké však bylo překvapení, když zjistili, že trpaslík byl vyhoštěnec. Před kudlou z milosti jej uchránila snad jen náhoda, snad hamižnost obchodníků, snad počasí, které se rázem změnilo v počínající horskou bouři.

Pravdou je, že probuzení někde na územi Surdy nebylo nikterak příjemné. Rány na zádech se mu nehezky zapálily a nebýt péče felčara, který byl součásti lidské výpravy, nebylo by pro Aseho jiné cesty, než té na onen svět. A o ustavičném kašli asi ani není třeba se se zmiňovat. Za týden cesty z podhůří se naštěstí rány zatáhly ve strupy a kašel ustal, díky čemu mohli trpaslíka kupčíci prodat. V té době, za doby Temna byl trpaslík s dalšími zajatci, vyhoštěnci, podvodníky a jinými individui, vydán na pospas království krutovládce. Nastala dlouhá cesta po království, během které mohl Ase poprvé ukázat, že není jen masem na špagátku, ale dokáže být... užitečným. Jak jinak, než z toho, co dávali otrokáři na příděl, vařil krmi pro ostatní vězně. A času měl dost - postupně střídali města a nabírali a další a další duše, které prostě neměly dostatek štěstí, aby utekly, ať už před zákonem, či před kýmkoli, kdo je mohl vydat na pospas otrokářům. Geiven, Petrovya, Furnost, Burgsank, Uru'baen a nakonec Gilead.

Uběhl měsíc, co se karavana nešťastných vydala na cestu a před nimi se otevřely brány města. Odsud nebylo úniko. Nebo se to vězňům mohlo zdát. Dlouhých 10 let se lopotil za zdmi tohoto města, s okovy na nohou. Galbatorixova armáda byla velká a byla třeba zbraní, vybavení a chudáci, jako byl Ase se výtečně an tuto roli hodili. Ase tak nejdříve pracoval jako obyčejný pohůnek, nosič. Poté jako kuchtík a kuchař a nakonec, když se ukázalo, že je užitečnější, než žrádlo pro psy, přičichl i k řemeslu kovotepeckému. Zejména se zdálo, že zámečnictví mohlo být jeho parketou. Ase pod dohledem královských vojáků zhotovoval a naopak páčil zámky - kradené, zabavené, brousil klíče. Nebýt nesvobody, možná by Ase přiznal, že jej samotné řemeslo bavilo. Život ale nechtěl, aby se z Aseho stal královský klíčník a tak i toto období muselo nutně skončit. Táhlo již pomalu na 11 rok, když během jedné letní noci došlo k povstání vězňů, které království v městě drželo. V nastálé vřavě narazil Ase na muže, jehož osud byl s tím Aseho na nějakou dobu propleten. Tak to alespoň chtěli Bohové. S trpaslíkovou pomocí se oba zbavili okovů, propletli se branou a skrze stoky prchli z města. Bylo zázrakem, že se jim onen riskantní počin povedl, většina z vězňů té noci takové štěstí neměla.

Sledujíc tok řeky, vyhýbaje se lidským sídlům a přespávaje pod širým nebem se oboum mužům podařilo dostat až k Uru'baenu. Onen muž se jmenoval Šídlo. Příznačné jméno pro muže, který se celý život živil kapsářstvím a pracemi, nad kterými by většina lidí ohrnula nos. Plán onoho muže byl prostý, vrátit se do hlavního města, kde se v uličkách ztratí mezi spodinou. A Ase jej následoval, neb neměl jinou možnost.

Všichni Bohové museli být této dvojici nakloněni, jelikož v Gileadu uprchlé vězně nikdo nepostrádal, zřejmě proto, že spoustu z nich zkrátka zahynulo. To Uru'baen, do kterého vnikli jak jinak než skrze stoky, je skryl pod svým pláštěm. Lidnaté město na svých okrajích bujelo všemi neduhy lidské společnosti a lehce se tak našlo místo pro dva další vyvrhely. Ase v té době již zcela ztratil zábrany. Život se mu stal jen touhou žít, pouze dál existovat a možná... Možná tam někdy v budoucnu se vrátí...

Šídlo a Ase se časem stali nerozučnou dvojkou. Z nesourodé dvojice blonďatého svalovce a podsaditého trpaslíka se brzy stala důležitá součást Uru'baenského podsvětí. Krádeže? Dobrá. Vloupačky? Samo. Ochrana? Taky možný, hej Šídlo, proč má zákazník kudlu v zádech? Hledáte rasa? O ty toulavý psy se už nemusíte starat paninko. Chcete odkrágnout starýho smrďu Ruma? Eh... Přiznejme si, že Ase klesl až na samé dno a v Šídlově přítomnosti se neštítil ani těch nejhorších zločinů. A jak rostla chuť, rostla i pověst. Zatímco se Šídlo v branži orientoval, trpaslík se učil. A zatímco šídlo sháněl kšefty, trpaslík se prokousával všemi zámky, dveřmi a truhličkami, které se povedené dvojici dostaly pod nenechavé ruce. Ani nejtěžší ze zámků pro něj přestal představovat problém. A bylo jedno jestli to byla truhla v Cechovním domě v Uru'baenu, či pokladnice radních v Belatoně.

Samozřejmě, za těch dlouhých dvacet let se toho událo nespočet. Nedalo se říct, že by byli s Šídlem Bohové zrovna veleúspěšní, rozhodně se ale neměli špatně. Na druhou stranu těch několik jizev na těle a ta dlouhá po čepeli na krku jsou důkazem, že žádná práce nebyla zadarmo. Ku cti jim nejde ani ta nesvedená prácička pro "snad Vardeny" které se měli snažit propašovat do království a jen díky štěstí neskončili napíchnutí na kůl někde uprostřed pouště. Na druhou stranu se za tu dobu rozrostli z dvojice na partičku, která byla známá po celém království. No... známá jak komu a jak kde.

Jenže všechno má svůj čas a tak nakonec skončil i příběh zámkobijce a... blonďatého bijce. A tak se nachýlil čas Šídla, jež během jednoho léta na stará kolena 50 lidských let požil špinavou vodu a podlehl úplavici. Ase tak přišel o kamaráda. Ne, přítele. Dost možná jediného přítele, kterého měl. Pochoval jej za hradbami s výhledem na planiny - na hřbitově by pro takového stejně nebylo místo. A tak se začala psát nová část historie jednookého Aseho, který se ze dne na den octl s prázdnýma rukama a bez okovů. Zůročí své třicetileté zkušenosti, či pověsí své řemeslo na hřebík? To ukáže až čas.

Schopnosti a dovednosti: Leckoho nepřekvapí, že je Ase velmi houževnatý a fyzicky zdatný. Je silný v prsou a rukou, tak že mu nedělá problém šplhat, či nějakého nešťastníka přidusit. Zároveň je jistý i v nohách, dokáže tiše našlapovat i poměrně rychle běhat - jak jinak chcete co nejrychleji uniknou strážím. To vše díky ulici, na které se pohybuje již dobrých 20 let. Ačkoli je slepý na jedno oko, má poměrně hbité reflexy a vytrénovaný sluch. Zároveň má přirozené nadání k vaření a velmi dobře se vyzná v zámcích - truhla, dveře brána, no jen si řekněte. Jen tak pro zajímavost, Ase neumí číst ani psát.

• Plížení: 3/7
• Páčení zámků a dveří: 5/7
• Boj s dýkou: 2/7

Řemeslo: Ras - pohodný, antoušek, potřebujete se zbavit toulavých psů, koček, krys? Rozestonalo se Vám prase a bojíte se ho sníst? Ne nadarmo se stalo ras synonymem pro přísného, či krutého člověka. Ras vstupuje tam, kde se pro samou špínu občas bojí i smrt. Ale někdo se musí starat i o to, o co se nikdo jiný starat nechce.

Majetek postavy: Ase na první pohled příliš majetný není, ale přiznejme si to, má více majetku než průměrný člověk jeho postavený. Mezi jeho majetek tak patří:

• Rozpadající se domek s vývěsním štítem hlásající jeho povolání, nalepený na Uru'baenské vnější hradby v jedné z mnoha zapadlých chudinských uliček. Ase je svým způsobem rád, že do domu více či méně nezatéká. Navíc nepatří jen jemu, ale dělí se o něj se dvěma rodinami jeho blízkých "spolupracovníků".
• Dlouhá dýka - stilleto.
• Brousek
• Sada paklíčů
• Kožený měšec
• Tvrdý dubový obušek
• Konopné lano (3 m)
• Jutový pytel