TOPlist

Iume

Začátečník 3114 Mistr

Napsal: Aireen | Kategorie: Elfové - Žena
Dne: 11.05.2015 21:58:11 FB



 

V rekonstrukci

Iume

Jméno ~ Mirimë Nessa - jména se zřekla za příčiny mnoha emocí; strachu z návratu domů, lítosti rodiny a hlavně kvůli stínu minulosti

Rasa ~ elfka

Datum narození ~ Rok počítajíc její roky 3202, opravdu se ale narodila až 3265, kdy přijala, že svět není tak růžový, jak se zdá

Člen DD



Podoba

Postava malá, podobná lidské ženě v dozrávajícím věku; nohy rostoucí lehce koleny k sobě, oblé boky opisujíc tvar nakřáplé hliněné mísy, ňadra žádná.

~

Jako z kuřete vyroste slepice, jako se z pulce stane žába, z hříběte vůdce stáda; z Iume se nestala žena, nestala se z ní ani výrazná bojovnice - nemaluje mečem s krví nepřátel po plátnech, stal se z ní někdo, kdo ví, kde je jeho místo, stala se z ní osoba schopná se vzepřít minulosti.

~

Její tvář nenese výrazné znaky elfí krve, přes to její rodokmen nebyl poskvrněn lidskou, či jinou rasou. Líce červené; ošlehané větrem a ostrým sluncem, útlý nos a stejně tak nezajímavé úzké rty. Oči - brána do duše, do minulosti samotné Mirimë, plné nikdy nevyřčených slov, tužeb a snů; zelený, brčálovitý rybník, ze kterého by se ani ta nejžíznivější laň nechtěla napít - přesto je nádherný a má své kouzlo. Vlasy v barvě zralých jeřabin jsou jednou z mála výstředností. Každý pramínek zlilo už mnoho dešťů, mnoho bouří, spousta ostří je zkrátila - nedobrovolně; nepoddajně se vlnící.

Mečem si uškubla dlouhý cop, když jí šlehal do čerstvé, sluncem vypálené rány na levé paži, při jednom z tréninků se zbraní.

Ladnost chůze podobná chůzi dospělé laně - tiše našlapující, neztrácejíc eleganci; přesto schopná utéct. Byly doby, kdy se její schopnost nést se, dala přirovnat k neomalené chůzi medvěda po vykradení vinného sklípku - těžká, neohrabaná. I šelest suchého podzimního listí je hlasitější; mlčet a pozorovat. Občas je víc vidět, než slyšet a občas je lepší mlčet, než se chvástat.

~

Spousty malých, drobných i větších jizev zdobí její tělo jako perly krk urozené šlechtičny. Některé nosí se ctí, nechává je na očích, jiné raději skrývá před zrakem těch zvědavějších. Ke každé z nich se vážně příběh, k mnohým přišla v zápalu boji, v touze po vítězství; kvůli nepozornosti. Jedna velká - větší, než obyčejný zářez meče, širší, než plochá strana nože, táhlý had přes polovinu stehna; vzpomínka. Sebevědomí jí stouplo do hlavy; jizvu si nese jako odměnu za prohru v boji - ponaučení, že protivník se nesmí podceňovat, i když jím je někdo, kdo nevypadá, že by unesl meč, natož, že by sekl dýkou.

Bílá halena zakrývá většinu, jezdecké kalhoty, vysoké boty ty zbylé.



Charakter

Nikdo se nedokáže změnit, nikdo se nemění, nejde to. Pro to se rozhodla stát někým jiným. Mirimë zabila. Pomalu jí v sobě dusila, než zůstal jen malý plamínek v podobě vzpomínek.

~

Důvěřivost ke každému se vytratila. Naučila se vyčkávat a hrát, zaplašila to dítě v sobě. Naučila se jednat s okolím v klidu, bez zbytečných emocí, i tak si ale dokáže získat pozornost.

V souboji je vždy předem určeno, kdo vyhraje a kdo prohraje - ještě předtím, než se začne hrát. Souboj nemusí být ani myšlen úmyslně. Přesně podle toho směřuje svá rozhodnutí.

Pták před nebezpečím uletí, zajíc uteče, medvěd se mu postaví čelem.

Iume se rozhodla, že se stane tím medvědem, že se nebude vzdávat jako doposud;

Později jí došlo, že opravdovým vítězem není ten, kdo vyhraje v boji. Pravý vítěz dokáže vyhrát i bez krveprolití i bez urážek. Pravý vítěz ani nemusí pohnout prstem, aby vyhrál.

Kdo vyhraje, aniž by bojoval? - Třetí; přihlížející osoba, která se připojí k vítězné straně.

Jen jedno slovo může znamenat mnoho, trvalo dlouho, než toto Mirimë pochopila. Jako Iume našla význam v těch slovech a zakousla se do nich. Naučila se bojovat silou medvěda, ale bez zubů a drápů.

~

Minulost, kterou si prošla jak po vratkém mostě, ji naučila, že není jednoduché jít zpět a začít novou cestu. Nejdřív je třeba vytvořit zábradlí, aby se bylo čeho chytnout, kdyby noha po uklouzla po prkně. Je třeba naučit se číst ve vlastních stopách. Jedno prkno, jedna chyba. Není jednoduché je všechny smazat, mnohem jednodušší je jít dál, ale Iume se rozhodla postavit další most, hnedka vedle. Most, u kterého by jedno prkno byl jeden krok kupředu v novém životě. A s pomocí DD se dokázala vrátit na začátek, dokázala se znovu podívat nad propast a znovu udělat první krok.

~

Oblíbila si přátelské souboje se svojí učitelkou. Přemístila tahy štětce do svého meče. Začala malovat špičkou ostří pomyslné obrazce. Spojila svou představivost se základy boje. Zvolila si svůj vlastní styl.

Naučila se přijímat porážky.

Naučila se chápat výše postavené.

Naučila se… ne, pořád se učí, jak žít.

 

~

 

Dřív byla dítětem, které zakopávalo o své vlastní nohy, byla malým ptáčetem, které se samo nedokáže naučit létat. K tomu, aby opustila hnízdo potřebovala pomocné ruce. Ke každému krůčku potřebovala oporu, k vlastním slovům předmluvu. Mirimë by snad nepomohl ani návod jak žít, kdyby jej někdo napsal.

 



Historie

Bylo ticho. Jen venku ve větru ševelily stromy, sem tam kapka deště dopadla na zem. Vzduch se ochlazoval a slunce se schovalo do mraků. Zvířata se schovala; ptáci do svých hnízd, lesní zvěř do nor, ryby pod hladiny, hmyz pod listy. Schylovalo se k bouřce - a přeci jen nějaký zvuk to mrtvolné ticho proťal - dětský pláč. Pláč Mirimë.

 

~

 

Narodila se do obyčejné rodiny v hlavním městě elfů - Du Weldenvarden; v Ellesméře. Její matka nebyla ničím zajímavá, stejně jako její otec. Oba pracovali s bylinami. Neprožila nijak zvláštní dětství. Vyrůstala stejně jako většina elfských dětí - pomalu se učila prvním krůčkům, prvním slovům, objevovala svět kolem sebe, učila se rozumět řeči, poznávat okolí...

Její dětství bylo plné smíchu, ale i slz; tolik odřených kolen.

Byla velmi naivní a důvěřivé dítě.

 

~

 

Umění se stalo pro Mirimë životem; nepřišel den, kdy by nedržela štětec v ruce.

Krátce po tom, co dovršila sedmi let, poprvé do ruky uchopila štětec. Její obrazy byly spíše spletité čáry, čtverce, kolečka - představivost malého dítěte. V klubíčkách čar se skrývali princezny a draci, které znala z knih. Mirimë ráda sledovala, jak si dědeček pohrává s barvami, jak čaruje se štětcem a vytváří nádherné krajinky.

 

,,Dědečku, ty jsi čaroděj.”

Smích starého muže.

,,Opravdu, protože vytváříš světy…”

,,Světy?”

,,Ano, světy. Světy za lesem, že?”

,,Ah.”

 

Často snila - snila o věcech, které byly nemožné; přemýšlela o životě za hranicemi, o životě někde jinde - toužila se podívat dál, než jen do lesů, ale strach jí nedovolil utéct, stejně jako rodiče.

Rostla; už netoužila tak moc vědět, co ukrývá svět za hranicemi.

 

,,Dítě, pročpak má ten zajíček křídla?”

,,Aby mohl létat.”

,,Ale zajíčci nelétají.”

,,Tenhle je jiný”

,,Pročpak?”

,,Chci…”

,,Chtít je občas na škodu.”

,,Hm.”

 

~

 

Přišla i doba, kdy měla Mirimë víc otázek, než by jeden mohl unést; zájem o zvěř, rostliny, rodinu rostl. Až moc času proseděla na klíně svého dědečka a přemýšlela. Přemýšlela nad drobnostmi, které pro ni byly důležité. Všechno má odpověď, jen je někdy těžko k nalezení.

 

,,Proč je tráva zelená?”

,,Nevím, zlatíčko, nevím.”

,,A proč nebe modré?”

,,Na to ti nedokážu odpovědět, dítě.”

,,Ah.”

,,Kam cestují?”

,,Kdo?”

,,Ovečky.”

,,Mraky?”

,,Hm.”

,,Cestují s větrem, dítě, cestují s větrem.”

,,S větrem? A proč vítr cestuje?”

,,Cestuje jako všechno ostatní.”

,,Jsem taky všechno ostatní?”

,,Dítě…”

 

Sledovala stáda na obloze; hlavně za větrných dnů. Sledovala, kam vanou, přemýšlela, co všechno vidí. Natahovala své ručky, snažila se dosáhnout na nějaký z těch mraků - marně volala a prosila, ať ji vezmou s sebou.

 

~

 

,,Dědečku?”

,,Dědečku…”

Pláč.

 

Smrt se neptá. Smrt neklepe. Smrt neodpouští.

 

 

Herní historie

Zběsilý útěk před hladovým medvědem by se jen těžko dal nazvat hrdinstvím. Panika převzala vládu nad zdravým rozumem. Všechny reakce byly jen reflexy; touha přežít. Přesně takhle se s June setkala; v boji na život a na smrt.

 

~

 

Náhoda - vidět, štěstí - znát; Iume měla tu možnost dokonce s tím tvorem promluvit. Kočkodlak. Kdyby v té době byla tím, kým je dnes, vypadalo by to setkání jinak, stejně jako přátelství s Karinou; vílou bez křídel, se kterou dlouhou dobu putovala.

 

~

 

Setkání s bělovlasým elfem je přesvědčilo, že by bylo zajímavé se podívat do města lidí; přestože riziko bylo jasné, touha a chtíč byly silnější. Pomyslné provazy držíc je bezpečné cesty povolily.

Zajali je. Obě.

Krutý osud pro mladá děvčata - smrt.

Štěstí jim do cesty postavilo a Mirimë odjíždí z Gil’eadu do Osilonu s listinou, kterou má doručit. Na té listině závisí její život.

 

~

 

Sbohem Mirimë, žij Iume

Žhavé paprsky slunce, rozdrásaná kůže, těsný opasek, těžký meč, ostrá tětiva, vyčerpaná a zmatená mysl, mastné vlasy, pot mísící se s krví, pachuť v puse, hlad, žízeň.

Spadnout a vstát, znovu. Spadnout a vstát, znovu.

Úmorné snažení pro nic; a nebo ne?

Nikdy nekončící cesta beze světla na konci.

 

 

Dovednosti


Boj

se zbraní

s lukem - 3/7

s mečem - 2/7

 

bez zbraně - 2/7

 

~

 

Lhaní - 3/7

Manipulace - 2/7

Vzdělání (všeobecné) - 2-3/7

Obrana mysli - 3/7

Malování - 3/7

Jízda na koni - 1/7

 

~

 

Magie

Vitální - 3/7

Poznání - 1/7

Energetická útočná a obraná - 2/7

Psychická - 3/7

Elementální - 1/7



Rodina

Její rodinou se stal její meč a naděje na nový zítřek.

 

~

 

Nezapomněla na svou minulost, ani na ty, kteří jí vychovali, ale vzdala se jich.

Matkou pro ni byla po dlouhou dobu Syladée - Její učitelka a mistr. Vychovala jí bojem.



Majetek

 
 

Majetek

 
Majetek pro ni není moc důležitý, ale i tak si velmi cení těch věcí, které má. Jedinou věcí, kterou by nikdy nedala z ruky, je menší štěteček od dědečka. Je starší a takový rozcuchaný, vypelichaný… jiní by jej už dávno vyhodili, ale pro Mirimë znamená mnoho. Jsou v něm vzpomínky na dětství a hlavně na milovaného staříka. 
Kousek uhlíku, který někde vzala a od té doby si jej nosí u sebe. Už je dosti opotřebovaný, sem tam má ploché strany a drolí se.
 
Mladá klisnička, kterou si Mirimë koupila, když se rozhodla vyrazit na cesty s Katrinou. Je spíše divoká, než klidná, ale zvykla si na měkkou ruku svojí paní. Jednoduše ji toleruje, i když by raději běžela, běžela a jen běžela. Nejspíše by jí bylo jedno kam, hlavně cítit tu volnost…
Averri je celkem vysoký kůň, v kohoutku přerůstá Mirimë o dobrých deset centimetrů, takže je pro ni občas těžké vysednout do sedla. Je spíše takové karamelové, až čokoládové barvy. Jde hlavně o úhel světla. Její hlavu zdobí lysina.
 
Také vlastní brašnu s vakem na vodu, jídlem a hlavně nějakou tou pamlskou pro Averri.
 
dýka z Vánočního plesu
 
Dům: Stále vlastně žije u svých rodičů v Ellesméře, ale momentálně přebývá Sylaidée, kde nejspíše ještě nějakou dobu bude.
 

 

Kontakt

 
Email: Karlos13.11@seznam.cz
 
Další postavy
Auressel (Víly)
Zion (Víly)
 

 

 

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělá
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   X zlatých


Tato postava je oceněná Théseovým řádem.


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë