TOPlist

Zion

Začátečník 1674 Mistr

Napsal: Islanzadí de Eamë | Kategorie: Víly - Muž
Dne: 15.09.2015 21:47:11 FB



 

Zion Feon

 

 

Jméno: Zion Feon, ale jeho sestra mu občas říká jen Zí, což ho v poslední době dost štve. Své jméno má po bohu života, po jediném bohovi, kterého jeho rod uctívá.

Rasa: Čistokrevný víl s krví rodu Feon.

Pohlaví: Mužské.

Datum narození: Svůj věk časem přestal počítat. Dostal se do stovky a potom jeho věk přecházel do zapomenutí. Právě teď je v nejlepší kondici, silný zdraví a vůbec mu nezáleží na tom, kolik mu je, ale to, že se narodil při svítání někdy v duhovci si pamatuje velmi dobře.

Náboženství: Jediného boha, kterého Zion uctívá, je bůh života - Zion, po kterém má i své jméno.

Jazyky: Velice dobře mluví svým rodným jazykem a dorozumí se velmi těžce starověkým, rozumí mu, ale odpovídat umí velmi ztěžka, jeho přáním je, naučit se všechny jazyky.

Povolání: Řezbář

 

Jeho vzhled:

 

Tělesná stránka:

Jeho oválný obličej zakončuje tupá brada. Protáhlé uši se špičkou připomínajíce elfí a širší nos, který lehce připomíná malou bambulku - to vše zdědil po svém otci. Jen úzké šedé oči, plné dětských snů a nadějí má po matce. Jeho plné rty jsou o něco tmavší než jeho olivová pleť. Pleť má téměř dokonalou, až na pár menších, skoro neznatelných, nedostatků. Například: pár jizev z dřívějších let, nebo jedno mateřské znaménko na krku. Znaménko připomína malý trojúhelníček, který zakrývají platinové vlasy. Vlasy dopadají až na široká ramena. Točí se v jemných prstýncích, občas je svazuje do malého culíku, aby se mu nepletly pod ruce.

Nerad nosí cokoliv, co by mu zakrývalo jeho svalnatou opálenou hruď. Rád ukazuje svoje svaly, které si získal po hodinách každodenní dřiny ať už třeba obyčejným zametáním v kuchyni nebo něčím více fyzicky náročný venku v přírodě. Má dlouhé, štíhlé, pevné a v hlavní roli silné nohy podobně jako je to u jeho rukou.  Ruce jsou také z práce občas trošku hrubé a ne tak jemné jako u jeho sestry. Jeho největší pýchou a nejkrásnější ozdobou jsou jeho křídla velice podobná těm vážčím. Na rozdíl od křídel vážky jsou však jeho křídla mnohem jemnější, větší, citlivější a ve spoustě dalších maličkostí či drobností jiná. Stejně jako jeho sestra je má průhledná, ale liší se od ní tím, že on má konce křídel o něco tmavší než ten zbytek. Jinými slovy jsou kraje křídel neprůhledné. Svoje křídla má velice rád obdobně jako jeho sestra Narylin. Nevěnuje jim až tak moc přehnanou péči jako ona. Jemu prostě stačí, když je má čistá tak akorát aby odrážela sluneční paprsky a přenádherně se leskla.

 

Styl oblékání:

Jak už bylo řečeno Zion má rád odhalenou hruď. Z toho vyplývá, že nenosí vůbec žádné oblečení, jako jsou trička, haleny a jiné. Má pro to svoje důvody. Za prvé aby mohl ukazovat svoje svaly, ale ten hlavní důvod proč si hruď nezahaluje je jiný. Vadí mu, když se něco dotýká jeho křídel, která jsou stejně jako Narylin nejen křehká a jemná. Také jsou celkem citlivá a látka je jen dráždí. Většinou ho můžete spatřit pouze v kalhotách připomínající ty elfské, které mu končí někde u kolenou. Kratší jsou pro to, aby mu nevadily při práci, běhu nebo tréninku. Některé z nich dokonce ve předu mají malou kapsičku, kam si občas dává nějakou tu voňavku. Jeho oblečení má vždy přírodní barvu. K nim nosí i tenký kožený pásek, který je ale spíše jen pro ozdobu jeho pasu. Velice rád chodí na boso, aby měl stejně jako jeho mladší sestra či rodiče kontakt s Matkou přírodou. Nenosí boty ani nic co by bylo botám podobné, ostatně stejně jako všichni členové jeho rodiny. Někdy když má dobrou náladu nechá si od Narylin vplést do svých hustých vlasů nějakou tu květinu jako to ona dělá u sebe. Jeho zápěstí vždy zdobí dřevěný okrasně vyřezávaný náramek, který si sám vyřezal z dubového dřeva. Sundává jej jedině když jde do vody a někdy také na noc aby mu nepřekážel při spánku.

 

 

 

Jeho charakter:

 

Maska:

Zionova maska je dobře propracovaná, takže na první pohled každý uvidí jen neutrální pohled. Rty narovnané do rovné přímky, obočí jemně pokrčené. Ale Když se mu podíváte blíže do jeho šedých očí, uvidíte jiskřičky, které může normálně každý přehlédnout, protože jen vnímavá bytost ho dokáže prokouknout. Občas jde z nich číst pocity a emoce, které právě prožívá, či prožil. Z jeho postoje poznáte odhodlanost, sílu a úctu, se kterou se narodil. I když se zda chladný, umí tvrdé rysy své tváře obměkčit šarmantním úsměvem. Rozhodně je to chápavá bytost. Na první pohled vypadá jako ušlechtilý elf, kterému nechybí ani dlouhé uši zakončené špičkou. Je jen jedna věc, která ho prozrazuje blanitá křídla, která má každý víl, či víla, pokud o ně nepřišla.

 

Tvář:

Sám o sobě si myslí víc a rád se povyšuje nad ostatní, což je většinou bráno okolím negativně. Jeho postoj vůči ostatním je velmi jiný. Sám sebe vždy řadí na první místo. Ví moc dobře, že je pyšný, rozmazlený a arogantní, ale to nemění jeho chování k jeho sestře. Tu by chránil vlastním tělem. Ač se tak na první pohled nezná, má šlechetné srdce plné lásky. S prací pomůže, i když u toho je vždy mnoho reptání. Většinou se vyhýbá věcem, které mu moc dobře nejdou. Často bývá naštvaný sám na sebe, protože mu přijde, že jeho sestra Narylin je větší ‚muž‘ než on sám. Nedá dopustit na své soukromí, jako každý jiný. Když může být sám, v lese si najde nějaké pěkné místečko a nožíkem si vyřezává. Jeho výtvory jsou sošky, náramky, či cokoliv jiného, ale vždy to ozdobí nejrůznějšími spirálkami, tvary. Jeho vyřezané věci jsou vždy propracované do detailů.

 

Duše:

Jeho duše je většinou poklidná a plná lásky, protože střeží jeho sny, které se mu zatím nepodařilo splnit. Jeho snem je, naučit se veškeré jazyky, i když zatím umí jen vílštinu. Další sen, je o něco jiný, vlastně úplně jinačí. Přeje si totiž, najít krásnou, hodnou a milou vílu. Chce založit šťastnou rodinu a navždy se s ní zavázat ve svazku manželském. Jeho duše není tak pyšná, jako tvář. Sice je jeho ego i tak stále v nedohledu, ale i tak je o něco klidnější a přizpůsobivější. Je laskavější, není tak výbušný. Jeho duše se dá přirovnat ke světlušce, nikdy nevíš, kdy ti její světlo pomůže dostat se z problémů.

 

Jeho historie:

 

Proč Zion?

 

Zrovna svítalo, bylo ticho, jen soví houkání tiše znělo někde v lese, když náhle protnul ticho dětský pláč. Chlapec poprvé spatřil paprsky světla, tváře svých rodičů a zaslechl hlasy blízkých i jiných víl. Narodil se kolem šesté ráno, zrovna když padla rosa. Jeho matka, Sellen a otec Carwn byli ze svého čerstvě narozeného synka unešení, po tolika letech marného snažení se nad nimi bůh slitoval. Chlapec se narodil se světlými vlásky dlouhými asi pět centimetrů, byli skoro stříbrné.

Skoro dva dny po jeho narození, byla Sellen po těžkém porodu zotavená a byla schopná jít. Rodiče jej vzali ke kněžce, kde proběhl obřad zasvěcení. Kněžka dítě položila do vody a pohlédla na rodiče.

 

„Jak se bude vaše dítě jmenovat?“ Zeptala se jich.

Sellen i Carwn se na sebe starostlivě podívali a oba se shodli na jednom jméně.

 „Bude, bude se jmenovat, Zion,“ Sellen se pousmála.

„Proč zrovna Zion?“ zeptala se udiveně kněžka, ale na to Carwn znal moc dobře odpověď.

„Nebýt boha života, nejsme tu my, ani náš syn. Zion, bůh života se nad námi slitoval a daroval život našemu synkovi, navždy mu za to budeme vděční,“ jeho tichý hlas byl zřetelně slyšet, i když mluvil skoro šeptem.

Kněžka jen kývla a nakreslila na chlapcovo čelo písmeno Z. „Ode dnes je toto jméno tvé,“ zašeptala.

 

Sestra

 

Rok a půl po tom, co na svět přišel Zion, se v jejich rodině narodila další malá víla. Rodiče jí pojmenovali Narylin a v ten den vše začalo. Náhle nebyl Zion středem pozornosti. Samozřejmě se mu to nelíbilo a tropil své sestře samé naschvály, ač právě toto je navždy sblížilo. Dnes by Zion nebyl schopen žít, tolik mu jeho sestřička přirostla k srdci. Prožili spolu mnoho zábavy, společně si zaplétali květiny do vlasů a dělali spousty různých věcí.

Když Zion vyrostl a začal se věnovat svému koníčku - řezbářství, rád svou sestru něčemu přiučil, nebo jí vyrobil nějaký šperk, který sám vyřezal. Například vyřezanou růži, či náramek s jejím jménem, mnoho věcí.

Uplynulo mnoho let a Narylin a Zion se odcizili, stále byli přáteli, ale už ne tak blízkými jako dříve. Zion se stáhl a zpychl, zatímco jeho sestra vyrostla do krásy a zvášněla. Ale stále tu je pro něj, tak jako ona pro něho.

 

Elfí řezbář

 

Zion vždy miloval ruční výrobky a takové věci, kdo by však čekal, že i víl bude mít talent na vyřezávání? Když jej a jeho sestru jednou vzal otec do lesíka, aby je naučil poznávat byliny, či jedovaté věci, zatoulal se malý Zion od svého otce se sestrou. Neuvědomoval si, že se od nich oddělil a šel za ruchem, někde za lesem slyšel hlasy. Než se nadál, spočinul na trhu, kde se to hemžilo mnoha lidmi, chlapec měl křídla složena a naštěstí si jej nikdo nevšiml, nevěděl, jaké nebezpečí by mu hrozilo, kdyby se přišlo na to, že to je víl. Zastavil se u malého stánku s vyřezávanými figurkami a šperky. Jeho dětské oči plné naděje žasly a s nadšením se zadíval na pána, jež vyřezával tyto věci, byl to elf, ale kolik mu bylo, to bohužel Zion netušil. V ruce držel nůž a v druhé polínko, do kterého nožem ryl. Chlapec tiše elfa pozoroval. Pán zvedl hlavu, aby si prohlédl svého obdivovatele. Zion raději couvl.

„Neboj se, chlapče,“ pronesl jemným hlasem a nezapomenul dodat milý s úsměvem.

Zionovi koutky se zachvěly a nakonec se mírně usmál. „Jak to děláte?“ Zeptal se a pohlédl na vyřezané věci.

„Chceš si to také vyzkoušet?“ Nabídl dítěti.

Zion hned souhlasil, vzal do ruky malý nožík a s pánovou pomocí zkusil dělat jeho práci, když zazněl zvon, pán začal sklízet své věci. Chlapec nejdříve nechápal, co se děje, ale pak mu pán vysvětlil, že trh je pro dnešek u konce a on musí domů. Při slově domů si Zion uvědomil, že se ztratil svému otci, byl tu jen pár minut, tak deset, až patnáct, nemohl odejít daleko, pro to se rozhodl jít zpátky, k lesu. Elf mu položil ruku na rameno a otočil si ho k sobě, dřepl si, aby chlapci viděl do oči a vtiskl mu do ruky dřevěnou slzičku. „Je tvoje,“ usmál se na mladého víla, pak vstal, vzal si své věci a odešel.

Chlapec s radostí vzal do ruky slzičku, tohle mu udělalo obrovskou radost. „Děkuju!“ Úsměv zmizel, když znovu zvedl hlavu, do chvilky byl celý trh vyklizený a nebylo tu už ani živáčka.

Zion se rozeběhl zpátky k lesu. Zatřepotal křídly a chvilkami popoletěl. „Tati?!“ Fňukl, když je nemohl najít. ,,Narylin?!“ Po tvářičkách mu steklo pár slziček a kousl se do spodního rtu. „Tati!“ zakřičel, pak si klekl a rozplakal se. Trvalo mu jen chvilku, než se vzpamatoval, znovu se postavil na nohy a slzičku pevně držel ve dlani. Tehdy se rozhodl vydat se po vlastních stopách, brzy došel na místo, kde nejspíše oba ztratil, ale ani jeden tam již nebyli, Zionovi bylo do pláče. „Mami, tati, kde jste?“ I když s nimi maminka nešla, chlapec doufal, že aspoň ta by jej šla hledat. Zionovi se už zase tlačili slzičky do očí, když se ozval jemný hlásek jeho sestřičky.

„Zione!“

Chlapec neváhal a hned se otočil, slzy okamžitě zmizely a pevně svou sestru objal, když mu skočila do náruče, svůj nos zachumlal do jejích blonďatých vlasů a byl rád, že ho našli.

Odlepil se od své sestry a vzhlédl výše, aby mohl vidět otcovi do tváře, nebyl nadšený, naopak, byl velmi naštvaný, ale v jeho očích bylo i něco, co Zion dobře znal, byl rád, že se jeho syn našel a neztratil.

Sice se Zion neobešel bez trestu, ale když později šel na to místo, kde nejspíše viděl ten trh, už tam nestálo nic, místo toho tam byl jen palouček, žádné domy, ani elfové, nikdo.

 

 

Jeho schopnosti:

 

Už od mala se Zion učil poznávat byliny, přírodní magii, občas se sám učil vyřezávat dřevěné věci (nikdy však nedokázal ublížit stromu, vždy si vezme dřevo, jen pokud mu to sám strom dovolí, je to přeci víla, neublížil by nikomu, hlavně přírodě ne), nebo pochytil pár elfských slov, kdykoliv byla šance. Jeho matka s otcem na něj byli v učení vždy přísní, i když šlo o maličkost. Dříve je za to Zion nenáviděl, dnes je rád, co pro něj udělali a je jim vděčný, protože jinak by nikdy nebyl tak schopný řezbář a nadaný léčitel. Sice se věnuje stále jen řezbářství, ale občas zapojí i své jiné přednosti.

Starověký jazyk 0-1/7

Bylinkářství, léčení 3/7

 

Magie:

Živel země 2/7

 

Řemeslo:

Řezbář 3/7

 

 

Jeho rodina:

 

Matka - Sellen:

Krásná blonďatá víla, která vždy byla květinářkou. Jediné co Zion po své matce zdědil, jsou oči, krásné šedé oči, plné naděje a jiskrami v očích. Matka jej vždy rozmazlovala, ale když přišla na svět Narylin, přestala se mu tolik věnovat. Zion se vždy snažil jakkoliv získat její pozornost a o to se snaží dodnes, naštěstí dnes už nevidí, že by jeho matka dělala mezi nimi nějaké rozdíly.

 

Otec - Carwn:

Carwn, Zionův otec svého syna učil lidštině a vždy ho považoval za chlapa, i když byl ještě malý kluk, i to se poznamenalo na Zionově povaze. Jeho otec byl, je a snad navždy bude léčitel, tomuto zaměstnání se začal věnovat už jako malý a vždy ho bavilo starat se o zdraví jiných, pro to mu také zůstalo.

 

Sestra - Narylin:

Narylin je hodná, laskavá a vášnivá víla, má blonďaté vlasy, trochu více, než její bratr a je celkově jiná, jak v povaze, pohlaví, podobě, tak i v dovednostech. Narylin po pravdě nikdy vyřezávání nešlo, i když se jí to Zion snažil naučit, ale zase vyniká v něčem jiném, i když Zion ještě neví v čem.

 

 

Jeho majetek:

 

Zion, jako každá víla není vázaná na svůj majetek, ale na rodinu, ale i tak má Zion pár věcí, o které by nechtěl přijít, jako je například:

Ručně vyřezávaný náramek

Dřevěná kapička

Pár elfských kalhot

 

Samozřejmě jeho majetkem je i jeho pýcha!

 

Kontakt:

Viz Mirimë Nessa(elfky)

 

 

 

Další postavy:

Auressel (víly)

Mirimë Nessa (elfky)

 

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělý
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   X zlatých

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë