TOPlist

Auressel

Začátečník 3039 Mistr

Napsal: Islanzadí de Eamë | Kategorie: Víly - Žena
Dne: 12.07.2015 09:24:47 FB



Auressel Aurrora


(Křídla, Detail oblečení)

Jméno:
Jmenuji se Auressel, čti Auresel moje jméno v překladu znamená jitřenka, ale své jméno mám ve zvyku neprozrazovat. Mé pravé jméno ví jen má rodina, nikomu jinému  jsem ho neřekla.

Přezdívka: Má přezdívka je Aurrora, toto jméno říkám každému a jsem na něj zvyklá, i má rodina mi tak říká, ale většinou zkráceně, Arri, nebo Rory.
Rasa: Jsem lesní víla, ale jako malá jsem toužila být lesní elfkou, ale to byl jen můj dětský sen, dnes jsem ráda, že jsem se narodila jako víla.
Pohlaví: Jsem víla ženského pohlaví.
Datum narození: Narodila jsem se přesně 13. Kostitřasu poslední den v týdnu roku 3203.
Věk: Je mi 61 vílích let, ale vypadám o něco mladší, jako každá víla, tak nějak na 16-18 let.
Náboženství: Modlení jsem nikdy neměla ráda a jako malá jsem se mu raději vyhýbala, ale když už se modlit musím, nejčastěji se modlím ke své oblíbené bohyni, k bohyni lásky, ta mi je nejbližší.
Magie: Ovládám magii lesa a ochraňuji jí. Nejsem v magii nejlepší, ale stále se učím, snad jednou budu v magii vynikat. Můj živel je Země.
Jazyk: Ovládám plynule svůj rodný jazyk a z knížek jsem se naučila trochu lidský a starověký jazyk, oběma rozumím, ale starověkým mluvím velmi špatně, spíše jen naslouchám.

Hlas: Můj hlas je velice jemný a občas připomíná cinkání rolničky.

Motto: Život je pouhá iluze, smrt je však skutečná

Podoba


Vlasy kaštanové barvy končí nad oblými boky. Lemují můj kulatější obličej, který zdobí dvě tmavě hnědá očka, které obklopují husté a černé řasy a na víčkách jsou lehce znatelné šedé kouřové stíny. Nad očima se oblí tmavé obočí, které začíná na kraji kořene nosu. Nos mám posazený uprostřed obličeje. Je trochu nahoru. Nad špičatější bradou, která zakončuje obličej se lesknou plné rty, které jsou lehce zabarvené do růžové barvy. Když se usměji vykouknou mé bílé zuby, které jsou lesklé jako perličky.
Na úzkém krku nosím přívěšek ve tvaru vážky, který mám připevněný na bavlněném provázku přírodní barvy. Postavu mám jako pohádková postava. Větší poprsí, štíhlý, skoro až nepřirozený pas a oblejší boky. Nohy hladké a jemné, stejně jako ruce, dohromady měřím něco metr čtyřicet, ale více již nevyrostu. Jsem menší, ale o to hbitější.
Křídla vážčího tvaru jsou většinou složená, moc nelétám, jsem raději pevně nohama na zemi. Na křídlech mám malé spirálky různých tvarů. Na slunci se křídla krásně lesknou, jako duha.

Chodím  jen v šatech, nechci nosit nic jiného. Šaty jsou velmi jednoduchého střihu, velmi volné a jsou až skoro průhledné, ale nic z mých partií není vidět. Šaty jsou ve předu krátké do půl stehen a v zadu jsou dlouhé skoro až na zem. V pasu jsou trochu zúžené. Šaty jsou dělány z čistého hedvábí a mají lehce růžovou barvu. Vždy krásně voní a jsou čisté. Dostala jsem je od tatínka, když se jednou vrátil z města, kam ještě dříve chodíval, maminka je akorát poupravila.

 

Povaha

 

Na první pohled spatříte usměvavou, přátelskou a zasněnou lesní vílu. S úsměvem na tváři přivítám každého, ráda poznávám nové lidi, ale také se dokážu na vás dívat zachmuřeně a nenávistně. Plná zloby. Jde o to v jaké náladě mě zastihnete. A občas se tvářím tak nějak je-mi-to-jedno. Na svět se dívám vždy z jiného úhlu a dávám to dosti najevo, hlavně tím, že mám neustále hlavu 'v oblacích'.Bledá pleť a tmavé vlasy občas působí, společně s křídly, že vypadám jako přízrak, kterému v noci ještě ke všemu světélkují vlasy, většina bytostí se hned lekne a uteče.
 
Podle mého mínění jsem přátelská, milá, velmi zasněná a sebejistá, mám smysl pro humor a jsem ráda pevně nohama na zemi, mé záporné vlastnosti jsou spíše na obtíž, a do nich patří trochu pýcha a špetka drzosti. Miluju zvířata a ráda si prohlížím svůj odraz v zrcadle, různě si zaplétám vlasy, ale úplně nejčastěji sním o budoucnosti a životě v divočině, životě se zvířaty, daleko od mého domova v Anthaře.
 
Moje duše se rovná duši dítěte. Ráda poznává nové věci a je velmi zvídavá, občas mě překvapí, kam až jsem schopná zajít, jen kvůli odpovědi, často se mi stává, že ze mě vypadne úplně nevhodná otázka v ještě nevhodnější chvíli. Každý den se snažím prozkoumat tolik nových věcí, kolik jen jde. Ráda pozoruji ostatní bytosti jak vykonávají svou činnost, hezky v dostatečné dálce ve svém úkrytu. Ráda bych procestovala celou Alagaesii, pokud by to šlo...

Historie

 

Můj příběh začíná ve Východní části království víl. Narodila jsem se dvou vílím rodičům, Elleanor - má matka byla však u mého porodu sama, jelikož můj otec byl v tu dobu pryč, narodila jsem se ke konci podzimu, když se začínalo ohlazovat. Renne - můj otec se vrátil, aby se o mě a mou matku mohl starat.
V našem vílím domku jsem se učila prvním krůčkům a slovům, své první magii a bylinářství, otec mě navíc učil číst a psát, co se naučila na svých cestách. Ano můj táta odešel od rodičů, ale vždy se rád vracel zpátky do našeho rodného království. Zde se seznámil s mou matkou a zde zůstali. Můj otec občas mizel z domu, aby navštívil království, jelikož táta je z rodu Vassa i má matka, ale ta se do něj přivdala, když si vzala otce.
U nás doma jsem se přátelila s mnoha vílami, ale nejvíce jsem si rozuměla s Girrou, stejně starou vílou jako já. S Girrou jsme chtěli jako malé procestovat celý svět, ale to se nám už nikdy nesplní, protože Girra už není mezi námi.
Byla to nehoda, při které jsem o kamarádku přišla, ale zase potkala novou.
 
Byl večer, slunce již bylo dávno za obzorem a na nebe se vyhoupl měsíc. Já a Girra jsme milovali hraní si v noci. Navrhla jsem, ať si jdeme hrát do lesa, ale to jsem netušila co se stane. Ztratili jsme se a udělali tu největší chybu v životě. Rozdělili jsme se. Každá šla jinudy. Šla jsem po pěšince a hledala okraj lesa, uviděla jsem stopy, rozhodně to byly koňské stopy, rozešla jsem se tedy po nich a našla mladou klisničku uvězněnou v trní tak silném, že jej neprorazilo ani její mohutné tělo. Za pomoci magie, ostrého kamene a trpělivosti jsem klisnu vysvobodila, klisna na nic nečekala a jakmile mohla utéct utekla. Byla jsem ráda, že jsem jí pomohla, když náhle jsem zaslechla dětský křik, moc dobře jsem věděla komu patří - Giře! Na nic jsem nečekala a rozeběhla jsem se za křikem, doběhla jsem na rozcestí kde jsme se rozdělili a běžela dál až jsem doběhla k jejímu bezvládnému tělu. Musela jsem odvrátit oči. Křídla měla otrhaná a břicho rozpárané, že z něj vytékaly vnitřnosti a všude bylo mnoho krve - byla mrtvá. Chtěla jsem ječet, křičet, ale nemohla jsem. Najednou zezadu na mě padl stín, otočila jsem se a za mnou stál na zadních medvěd a tlamu měl ještě od Giřiné krve. Nevěděla jsem co dělat, už jsem myslela že je po mě, ale ta klisna, co jsem ji osvobodila ke mě přiběhla a postavila se před medvěda na zadní a odehnala ho, pak mi dovolila si vyskočit na její hřbet a odvezla mě domů.
Navždy ve mě tento zážitek něco poznamenal a já si jsem jistá, že se to stalo jen pro to, že jsem byla slabá a nedokázala jí ochránit, pro to chci zesílit!

 

Herní historie:

Utíkám z domu, ale brzy zjišťuji, že to není nejlepší nápad, potkávám totiž lidské děvče, které se mi představuje jako Phora. Nevypadá dobře, naopak je v příšerném stavu. Ani já nejsem na tom zrovna nejlépe, ale rozhodně nejsem na tom až zas tak zle. Děvče mě pár slovy donutí změnit názor, jsem rozhodnutá se vrátit domů a žít normální život, není třeba toužit po pomstě, a pokud ano, komu se mám mstít? Snad jen sama sobě. Je to přeci ejn moje vina.

Vracím se domů, jedu tam kam mě Rubion vede, dorazíme na okraj lesa Du Weldenvarden, kde se setkávám se zvláštním člověkem, později zjišťuji, že ten někdo není člověk, ale druid. Druid se představuje pouze Jako Al, buď to je jen přezdívka, zkrácenina, nebo potkávám první bytost jen s dvoupísmenným jménem. Druid jménem Al je velmi zvláštní, ač svým způsobem přátelský, milý. Dává mi po dlouhých dnech najíst, naoplatku ale chce, abych jej naučila léčit. Chlapci léčení zprvu moc nejde, ale pak se to změní. Al vypadá velmi unaveně, a i když já bych se také ráda vyspala, z nějakého důvodu mu řeknu, že budu v noci hlídat. Hlídat i oheň. Mám aspoň chvilku na přemýšlení. Zjišťuji, že Alovi se dá věřit a když mi následující den zdělí, že musí pryč, příjde mi to líto. Nechci aby odešel, po tolika letech jsem potkala někoho, jako byla Gira. Kamaráda... kamaráda, kterého jsem před lety.

Moje pravé jméno je Auressel...

Tato věta vzešla z mých úst, tak snado, jakoby se jí i chtělo na povrch. Věřila mu, že to nikomu neprozradí, ale musela to udělat. Slíbil jí sice, že se ještě uvidí, ale kdyby ne, bylo správné, aby znal její jméno. Bylo to jistě správné!

Schopnosti / Dovednosti

Čtení, psaní, počítání 1/7

- Otec mě dlouho učil číst psát a trochu počítat, naučil mě jen základy, hodně píšu s chybami, ale do deníčku se snažím psát bez chyb i když se tam hodně často nějaká najde, píšu úplně plynule, se čtením to je horší, rozumím slovu, ale přečíst ho mi dělá problémy. Počítám jen tak do 20, dokážu počítat i do 100, ale to mi dělá značné potíže.

• Jízda na koni 2/7

- Jezdit umím, s Rubion si rozumíme a ona ví co chci a když něco řeknu, dokáže třeba na slovo domů trefit sama, když zná cestu, ale jinam ne. Jezdit jsem se učila s tátou již od 14 let, takže jezdím 46 vílích let.

• Magie (obecně) 1-2/7

- Maminka se mě snažila něco naučit, co umí ona sama, ale moc jsem se toho nenaučila, pro to chci jít do světa a najít si nějakého učitele, to je moje první přání, až budu venku


Řemeslo

• Bylinkářka, léčitelka 2/7

- Maminka mě naučila vše co umí a více jsem se naučila z knih, nebo na to přišla sama, suším bylinky a pak z nich dělám masti a vše co jde, ne pokaždé se to povede. Léčit mě také učila ona, jelikož sama je vynikající léčitelka, léčení není má silná stránka, ale když o něco jde, dokážu si s tím hravě poradit.

 

Rodina


Matka - Elleanor, čti Eleanor
Má matka se jmenuje Elleanor, je jí 129, ale s tátou je již skoro 30 let, nadevše ho miluje a to se jen tak nezmění. Maminka je stejně jako táta víla, oba jsou schopní zahradníci a maminka k tomu bylinkářka, maminka je brunetka, má krásné modré oči a plné rty, pleť hebkou a jemnou jako novorozeně, je to dobrá kouzelnice a výborná matka.

Otec - Renne, čti René
Můj otec nese jméno po mém dědečkovi, jeho otci, kterého jsem nezažila. Táta je víl, jako maminka, tatínek má podobná křídla jako já, jen trochu větší a méně podobné vážčím, je to víl s modrými vlasy, se kterými se nenarodil, ale magie mu jej obarvila. Miluje vzory zvěře a také miluje svou zahrádku, na které pracuje snad už od dětství.

Rubion - moje věrná klisna, i ta se řadí do rodiny
Ruby je appalosa, fleky má na zadku až po hřbet. Velmi krásné a vznešené zvíře, důvěřuje jen někomu koho zná a je mi naprosto věrná. Sveze mě a když cítí že padám, zpomalí, nebo mě jen tak ze srandy shodí, ale tak abych si neublížila. Rubion je velmi mlsný koník, nejvíc ze všeho miluje cukr a sladká jablka, kyselá nejí.

 

 

Přátelé

Al

S Alem jsem se potkala blízko hranic lesů Du Weldenvarden. Zjistila jsem, že je to druid měnící se na malé bílé stvoření. S druidem jsem se seznámila a mám dojem, že se z nás stali i přátelé. Al mi poprvé v životě dal ochutnat maso, opravdu sjem snědla maso, musím uznat, že bylo dobré. Než odešel, slíbil mi, že se ještě uvidíme, slíbil to a já mu uvěřila. Byla jsem tak hloupá, že jsem mu prozradila své pravé jméno - Auressel. Snad dobře pochopil, že to jméno má pro mě velkou cenu a nebude jej nijak zneužívat.

 

Majetek

• Oblečení

Náhrdelník ve tvaru vážky

Uzdu

Appalosu (ona je přítel a neřadí se tak úplně do majetku)

Deníček

Pero a inkoust

• Jednu lehkou přikrývku

• Koženou tašku přes rameno s jídlem a vakem na vodu.

Kontakt

Viz Mirimë Nessa

 

 

Další postavy:

Mirimë Nessa (elfky)

Zion (Víly)

 

 

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělá
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   X zlatých

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë