Jméno: Aireen Merwahai [Airèn]

Věk: kolem 120 let

Rasa: čistokrevná elfka

Titul: dračí jezdec

Strana: Lesy, královna Arwina

Náboženství: Věří sama v sebe a svou druhou duši - dračici Lyirëyn. S ní zvládne všechno, jen jí důvěřuje do té nejhlubší podstaty srdce.

Podoba:

Aireen je elfka drobnějšího vzrůstu – jen nějakých 165cm. Malá, nenápadná, ostražitá… Docela jako ještěrka. Dávno se svým vzhledem nemá nejmenší problém. Naučila se své přednosti využít, jak nejlépe to šlo a to i v boji. V oblasti, kde by se na první pohled mohlo zdát, že nemá šanci dosáhnout nějaké dobré úrovně. Opak je pravdou. Podceňování se nevyplácí.
Co se týče svůdných ženských křivek… Nic moc. Na malém těle žádné velké přednosti nenajdete. Nicméně, hezké šaty ženu zvládnou vždy vylepšit a najít to, co za obdiv stojí. Třeba štíhlost.
Klenotem krásy na ní jsou vlasy. Dlouhé, opravdu velmi dlouhé, jemné hnědavé vlasy s bronzovým leskem. Dokonale rovné, nikde se nekroutí. Málokdy je nosívá rozpuštěné, protože je to jednoduše při téhle délce opravdu nepraktické.
Obličej má Aireen jemný, dívčí. Drobný nos, malá ústa. Tmavě zelené oči, kde by se možná dokázal utopit nejeden mladík. Studnice do jejího zeleného nitra…
Celkový vzhled obličeje má lehce šelmí nádech. V momentě kdy vezme do ruky zbraň to jen u nějakých náznaků nezůstane. V takové chvíli byste výraz obličeje nepopsali jiným slovem než „šelma“.

Styl oblékání:

(náčrt zde)

Pokud Aireen potkáte v Ellesméře, bude mít na sobě nejspíš šaty. Ano, světe div se, opravdu šaty. Zelené, samozřejmě. Žádný příliš složitý střih. Žádné ozdoby. Aireen nezvýrazňuje své rysy líčidly. Nepoužívá šperky. Její garderoba je jistým způsobem minimální. Nic zbytečného a nepraktického nemá prostor. Snad kromě jedné věci – přívěšek vážky, ten z krku nikdy nesundává.
Mnohem běžnější oblečení, ve kterém si připadá doslova jako ryba ve vodě, jsou kalhoty a halena. Jaké jiné než zelené barvy. K tomu patří kožená vesta, boty, nátepníky a pás kam se dá zavěsit kde co, včetně zbraní.
Z jejího aktuálně trochu většího šatníku ještě stojí za zmínku její vlastní práce - červené dlouhé ohnivé šaty složené z velkého množství menších kusů látek, které při pohybu trochu připomínající plápolající oheň a zelené stejně tak dlouhé šaty, lehké splývavé, krásně padnoucí k její postavě.

Povaha:

První pohled. Možná vás zaujme, možná si nevšimnete. Od doby, kdy má druhou duši a stříbrnou značku na dlani je její aura přítomnosti mnohem větší než kdy dřív. Umí se procházet se zdviženou hlavou a hrdostí, která dračím jezdcům náleží. Přesto, pořád to je tak trochu ta drobná plachá elfka, která když je to potřeba, zmizí kdesi v korunách stromů a pokud nejste opravdu pozorní, už ji nenajdete.
Hovoru se nejraději vyhne. Pokud to není potřeba, do společnosti ji nikdo nedostane. Jednoznačně nejlepším místem je osamocený strom. Ano. Tam je to skvělé. Vzhledem k její společenské pozici si však nemůže dovolit ignorovat veškeré elfstvo. Dostat se tedy dostatečně blízko k ní na to abyste mohli začít rozhovor by nemusel být příliš velký problém.
V rozhovoru se bude chovat přátelsky. Usměje se na vás, bude vás poslouchat, ráda vám vyhoví. Nicméně do svého nitra vám nahlédnout nedovolí. Za jistou čáru soukromí nepustí nikoho. A kdyby jste se snažili, se zlou se potážete. Šelmičky umí kousat. A pokud by to nestačilo… Blízké shlédnutí těch o trochu větších, dračích zoubků už by jako výstraha fungovat mělo.

Nitro Aireen se složité, protkané neustálým tokem myšlenek. Se svojí druhou duší tvoří takřka dokonalý pár. Nitro těchto dvou bytostí by se dalo nazývat jedním. Je to zahrada stromů, tichá oáza přetékající zelení. Jejich společný svět, do kterého nikoho nepustí. Místo, kde stačí jen malý vánek emoce a druhá je naprosto v obraze co se děje. Krásný tichý svět, který si Aireen stvořita, který je jen její a ve kterém velmi ráda tráví čas. Uznejte, k čemu jsou potřeba další elfové, když máte dračici a takové krásné myšlenkové útočiště. Ano, Aireen můžete jednoznačně nazvat jako samotáře.
Hned druhá významná vlastnost by byl perfekcionalismus. Díky tomu je schopná posouvat některé dovednosti pouze vlastní pílí a nekonečnými pokusy. Všechno může být dokonalejší než to právě je. Proto zřejmě nikdy neustane v zájmu učit se dál. V boji, v magii. V umění. Protože čím víc víte, tím větší máte představu o tom, kam až byste se mohli dostat, co ještě by se dalo objevit. Co všechno by se dalo dokázat.

Část její osoby, která významně ovlivňuje veškerá její rozhodnutí je láska k Lesům. Pro jejich dobro a ochranu je ochotná zajít opravdu hodně daleko. Jako jezdec tím víc cítí nutnost a důležitost své věrnosti k lesům. Protože k čemu jsou dračí jezdci. Jaký úděl dostal ten, kdo byl požehnán a vylíhl se pro něj tvor nejvznešenější. Jaké právo má potom taková bytost zřeknout se své odpovědnosti. Z hlediska Aireen taková možnost není. Stalo se to, dostala dar být jezdcem, takže neexistuje jiná možnost než jím být. Cokoliv jiného je oproti Lesům málo důležité. Její rodina, zášť, pomsta… zřekla se toho ve prospěch Lesů. Proto teď dokáže chodit vzpřímeně mezi elfy a snést mnohé co je jí niterně nepřirozené. Dokázat žít v Ellesméře, přizpůsobit se, významně omezit tu původní nezkrotnou divokou šelmu, samu sebe. Vystavět hradbu kolem svého nitra a být navenek jen tím, kým má být. Kdo ví, jak dlouho takhle sama se sebou vydrží žít...

Historie:

Aireen se narodila daleko na východním konci v lesích Du Waldenvarden, daleko od Ellesméry a vůbec daleko od jakýchkoli elfů. Její matka se jmenovala Eileis Lerwani. Právě po ní zdědila štíhlou atletickou postavu a krásné bronzové vlasy. Eileis pocházela z hlavního elfského města z bohaté, vysoko postavené elfské rodiny. Každý o ni měl zájem. Mohla být nyní bohatá elfka s nádherým domem v centru, v hlavním městě. Kdo by si tohle nepřál? Jenže lásce se poručit nedá. Zamilovala se do elfa jménem Silvain. Byl zvláštní. Uzavřený, osamělý, zasmušilý. Nikdo se s ním moc nechtěl bavit a on společnost nevyhledával. Bylo na něm něco zvláštního. Měl jakési tajemství. Možná právě proto, si Eileis vybrala právě jeho. Měl jiné názory. Nebyl to typický elf, který uctívá přírodu a tráví čas uměním. A ještě jedna věc. Lovil. Nevadilo mu zabíjet zvířata. Nikdy se k tomu nechtěl moc vyjadřovat. Nikdo neznal jeho myšlenky, proč to dělá ani co k tomu vede. Eileis byla možná jediná, která mu rozuměla. Jednou ovšem se stalo něco, co zkazilo jejich, doteď vcelku šťasný život. Silvan byl označen za "temného elfa" a ne přímo bylo řečeno, že kdo přinese jeho hlavu, získá velkou odměnu. Musel utéct, pokud chtěl zůstat naživu. Eileis se rozhodlaopustit Ellesméru, zříct se veškerých výhod i dědictví. Museli utéct daleko na východ. Elfové nechtěli, aby existovali. Nakonec se usídlili blízko řeky a nedaleko východního konce pouště Hadarac. Právě zde se Aireen narodila. Rodiče ji nadevše milovali, ale rozhodli se ji ukrýt před světem v naději, že bude ušetřena jejich osudu, který se blížil každým dnem.
Dětství prožila jen sama se svými rodiči. Vše co potřebovali k životu, jim les poskytoval. Matka ji od malička učila lukostřelbu a něco málo co se týče magie. Vždy když nebylo hezky, trávila čas učením jazyků. Matka ji naučila starověký jazyk, otec dokonce lidský. S otcem trávila hodně času i venku. Byl tichý. S temným tajemstvím, o kterém věděl jen on sám. Rozhodl se, že dceři přenechá to nejcennější co má – svou zbraň, dva krátké meče Lome Hyanda. Elfové je nikdy nepoužívají. Je určená k rychlému a podlému nočnímu útoku. Léta Aireen učil tajemství této zbraně. Po 30 letech už byla lepší než on.
Aireen milovala oba své rodiče. Byla šťastná, když s nimi mohla být a něco se od nich učit, ale vždy tomu tak nebylo. Často zůstávala i na dlouhé měsíce sama. Nevěděla, kde jsou ani za jak dlouho se vrátí. Když se vrátili, vždy něco zajímavého donesli, jak se později dozvěděla, tajně chodili do měst ze kterých je elfové vykázali.
Jednou když se zase po dlouhé době byli doma, poslala ji matka daleko do lesa pro jednu vzácnou bylinu. Aireen přišlo jejich chování i naléhavost v matčině hlase podivná, ale poslechla. Když se po týdnu vrátila, našla oba rodiče mrtvé. Zavražděné. Velice jí to otřáslo, protože oni byli to jediné, co na světě znala. Po měsíci se rozhodla opustit rodiště. Sebou si vzala jen zbraně, jedno oblečení a přívěšek vážky jako památku po matce. Od té doby žije sama a skrývá se v lesích. Nikdy nenocuje na tom samém místě. Dostala se i hodně blízko měst a úmyslně poslouchala cizí rozhovory. V jednom rozhovoru, kdy si elfové povídali a smáli se dopadení Silvana a Eileis, se dozvěděla, že o ní nikdo neví. Prostě neexistuje. Rozhodla se toho využít. Změnila si druhé jméno na Merwahai a rozhodla se trochu víc zkusit poznat elfy, lidi, které nikdy neviděla, chtěla navštívit nějaké to město… Zůstává ale nedůvěřivá a opatrná. Nikdo o ní nic neví a ona o sobě nikomu nic neprozradí…

Herní historie:

Ano. Konečně se to stalo. Poprvé za velmi dlouhou dobu, se odvážila taky trochu zapojit do života v Du Waldenvarden. S patřičnou dávkou odvahy a sebezapření se pustila do rozhovoru s jednou elfkou. Mělo to pro ni dokonce přínos. Mohla se naučit něco málo navíc co se táče té oblasti, kterou tak nerada používala, mysli a magie. Vydala se směrem k hlavnímu městu, Ellesméře. Cestou se jí poštěstilo potkat dokonce i jiné rasy, se kterými nikdy předtím neměla možnost se sejít. Třeba víly a kočkodlaci.

V Ellesméře a jejím okolí strávila poměrně dost času. Chtěla si prohlédnout město, bydliště své matky. Často ale utkala dál do přírody, protože se ve společnosti tolika elfů necítila dobře. Jednu noc, kterou se rozhodla strávit ve svých myšlenkách, se ale událo něco, co změnilo pohled na svět…

Tajemný elf

Z nočních myšlenek ji vytrhl ostrý zvuk krkavčího zakrákání. Samo o sobě to bylo divné. Vydala se za tím zvukem. Po nějaké době přišla na nějakou mýtinku. Pásly se tam srny. Jenže po chvíli se bezdůvodně rozběhly někam pryč a jedna... padla k zemi po smrtelném zásahu přesně mířeného šípu. Někdo tam byl. Po chvíli na sebe upozornila, šlápnutím na větvičku, ale neměla to dělat. Elf na ni okamžitě zaútočil. Po nedlouhém souboji myslí prohrála. Poprvé v životě. Smrt byla tak blízko. Stačilo tak málo. Jediné ovšem o co přišla, byly její nejtajnější myšlenky. Přečetl si ji do posledního koutku mysli. O sobě samozřejmě neřekl nic. Ani to jak se jmenuje. Jediné co mohla vidět, bylo inkoustově černé tetování. Další zvláštnost byla určitě černý plášť z havraního peří a krkavec. Nic víc než to co viděla, o něm nevěděla. Ale jeho slova jí ještě dlouho vířila myslí. Pomsta. S tou se dostaneš nejdál… Doteď zastávala názor a výchovu své matky. Vždy se snažila co nejvíce přizpůsobit, nedělat potíže, neukazovat to co není podle elfů správné. Ale nyní? Pomsta… Měla by se pomstít za své rodiče? Za sebe? Za svůj zničený život? Rozhodně, nyní uznala pravdivost otcových slov. Nemá smysl se přetvářet, dělat ze sebe někoho, kdo doopravdy není. To raději opravdu stráví život ve skrytu, než aby celý život musela skrývat, kdo je. Ještě víc si uvědomila, jak nenávidí namyšlené elfy ve městech, jako byla Ellesméra. Chystala se k odchodu z Ellesméry. Chtěla vystopovat tajemství svého otce, to proč byl loven on a všichni v jeho blízkosti. Nemohlo to být jen kvůli odlišným názorům. To byla jen zástěrka pro něco, něco co naprosto netušila co je.

Nezapomenutelné setkání

Poslední den, plánovala odchod na večer. Pohledu na oblohu s myšlenkami bloudícími někde daleko se nic nevyrovná. Z toho ji ovšem vyrušila víla. Neměla na nic náladu, už vůbec ne na přetvařování a povídaní si s vílami. V hlavě měla spoustu myšlenek nad setkáním s podivuhodným černým elfem. Když se setmělo, přihodilo se něco, co se jí ani v nejdivočejších snech nezdálo.

Na okraji mýtinky kde byli s vílou, se objevila postava. S taseným mečem. Aireen nehodlala čekat na to, až zaútočí a dát mu tak tím výhodu. Okamžitě vyrazila do útoku. Stáhl se do tmy lesa. Následovalo ticho. Neslyšný hon dvou nebezpečných lovců. Oba se pohybovali perfektně tiše a ve stínech. Po celkem dlouhé době se střetly. Protivník byl mnohem vyšší a byl to především muž. Boj byl rychlý, přesný. Dokonalá souhra smrtelného tance. Probudila se v ní krvelačná touha. Její druhá, tak dlouho potlačovaná, část chladného lovce, kočkovité šelmy. Po nějaké době se jí podařilo zasadit protivníkovi celkem vážnou ránu do předloktí. Pauza. Oba byli vyčerpaní. Nakonec si přísahali příměří do východu slunce. Do rána se hodně událo. Ani ona sama si nedokázala vysvětlit proč pomáhala ošetřit zranění elfovi se kterým před chvílí bojovala na život a na smrt. Mezi nimi, dvěma lovci s podobným způsobem života, něco přeskočilo. Bylo to skoro absurdní. Ale krásné… Východ slunce byl nezapomenutelný. Atmosféra napjatá. Ani jeden z nich nyní nebyl vázán přísahou, začne boj nanovo? Nebylo proč. Zkončilo to jen přátelským bojem, spíše hrou. A jeho oči? Aireen si nechtěla přiznat co v nich tak bezpečně čte. Oba potřebovalo čas. Za týden u jezera Ardwen, při východu slunce, zněla slova loučení...

Jezero Ardwen

Týden plný přemýšlení. Nejistoty... (Přijde? Mám přijít já?) Ona přijde. Při východu slunce se ukázal i Idaron - jako sluneční bůh vyvýšen na na skále, zalit zlatými slunešními paprsky. Tohle byl důvod proč zrovna za východu slunce. Aireen byla ráda, že můžou být spolu. Následovala dlouhá honička po lese. Ona jako mrštná laň, kořist lovce. Všechno bylo povoleno. Zběsilý hon mezi stromy se brzy přesunul do korun - části lesa ve které se uměla pohybovat lépe než její lovec. Nebála se složitých a nebezpečných kousků, přeskoků mezi stromy a nebezpečnými pády na nižší větve... V zápalu honu ovšem přehlédli pohraniční elfskou hlídku, která jim zkazila krásné ráno. Idaron se rozhodl jim čelit, Aireen se schovala do nedaleké koruny blízko něj, jako morální podpora. Vůdce zkupiny byl elf, který zjevně dobře Idarona znal. A velmi toho využíval. Šlo mu jen o to zajmout ho. Vyprovokovat aby měl k tomu důvod. Po docela dlouhém rozhovoru a neskutečném psychyckém nátlaku však odešli s nepořízenou. Dobrá nálada byla ta tam. Nové nehezké informace vyplynuly na povrch. Honička zpátky s vyměněnými rolemi to alespoň částečně napravila. Idaron byl mnohem rychlejší v běhu než Aireen. Ona ale naopak znala les mnohem lépe. Využila jeho drobné odchylky od jasného kurzu - k jezeru Ardwen, a předběhla ho vrchem v korunách. Těsně před krajem lesa u jezera si na něj počkala a... Skočila. Byla pro něj tak lehká. Nechala se donést k jezeru. Takové nezvyklé věci v poslední době dělala... Padlo jasné rozhodnutí - po setkání s hlídkou... Opustí lesy. Ona poprvé v životě. Dokáže to? Zvolili nejlepší cestu, opustí les na východní hranici. Předtím doplní zásoby v Cerisu. Tam by rychlým během měli být snad další den ráno. Bok po boku se vydali podél řeky směrem k novému cíli...

Minulost, nejistota a opět ten tajemný elf

Běželo dlouho a daleko. Rozhodli se odpočinout si na nevelké mítince, která se později stala jevištěm k nehezké hře. Všeho začalo být najednou nějak moc. Aireen objevila odkaz svého otce, naprosto nečekaně a z nenadání. Vlastnost jejích mečů, kterou nikdy před tím neodhalila. Ten večer to však nebylo zdaleka všechno. Jakoby nestačila nová záplava vzpomínek a otázek.

Na mýtině se objevil opět onen tajemný elf. Odehrála se docela krátká, velmi hluboká hra, ve které svou úlohu sehrála i víla Airis, kterou Aireen potkala těsně před tím. Tohle celé bylo na mladou elfku trochu moc. Její psychika se na ne úplně malou chvíli rozsypala od samých základů... Právě v těch chvílích jí byl největší oporou právě Idaron. Elf, kterému se rozhodla věřit, kterému se rozhodla dát svůj život.

Životní změna

Nic však nemohlo vyloženě zůstat dlouho tak, jak by se to zdálo normální. Život Aireen se dal do pohybu. Vydal se po krkolomné trati a ubíhal dál a dál. Přinášel s sebou nové a nečekané změny. Jako například dračí vejce. Nikdo, ani Aireen sama by si netroufala doufat, že zrovna ji si vybere drak, že zrovna ona dostane tu čest, stát se dračím jezdcem, stát se legendou... Tahle událost s sebou nese nezměrné množství důsledků, které si zatím Aireen plně neuvědomuje. Jen ví, že se toho změní hodně. Její staré nenápadné já bude muset ustoupit, protože osud jezdce není, a nidky nebude, nečinně sedět ve skrytu a nic nedělat...

Čas učení

Relativně dlouhé období klidu. Relativně pohodlný Ellesmérský život. Co ale na první pohled vidět není je fakt že se jí v životě rozpadlo snad všechno co pro ni bylo důležité. Především Idaron. Byl zavřen a formálně popraven. Nějakým zázrakem stále žil, ale Aireen se s ním nemohla vidět dlouho. Pro ni až neskutečně dlouho. Říká se že čas zahojí vše. Lepší výraz by možná byl s časem je jedinec schopen zvládnout víc. S Lí po boku se s aktuální situací zvládla vyrovnat a zasvětit veškerou svoji pozornost učení. 

Převrat

A potom v jedinou noc se toho stalo tolik. Ellesméra zachvácená chaosem. Princ Arnilian se rozhodl uplatnit nárok na moc. Arwina odchází z Ellesméry do Kirtanu. Aireen jako její jezdec samozřejmě s ní. Její úkol nyní bude chránit lesy. Nedovolit další vzpuru. Udržet zdánlivý klid proto, aby nemusela být prolévána elfská krev. A všechno nyní leží na ramenech Arwiny, která se rozhodla jít do království a zničit Galbatorixe osobně.

Schopnosti:

Boj

Její nejoblíbenější zbraně jsou dva krátké, mírně prohnuté meče s jedním ostřím, které mají dokonce i své jméno – Lome Hyanda. Jednotlivé meče se nijak nejmenují, tvoří pár. Každý sám o sobě nic neznamená, a proto taky mají jméno, jakoby byly jeden celek. Způsob boje tomu i vcelku odpovídá. Meče se v jejích rukách pohybují v dokonalé souhře a stávají se neobvyklou, velmi nebezpečnou zbraní. Tyto meče dostala jako dědictví po svém otci a učila se s nimi bojovat skoro celou dobu, co žila se svými rodiči. V technice boje se jí málokdo vyrovná, její otec jí předal všechno, co uměl a to byl obávaným bojovníkem. Její tělesná stavba jí ovšem neumožňuje dosáhnout vrcholu. Přizpůsobila tomu tedy i svůj styl aby se dokázala vyrovnat i mnohem silnějším protivníkům. Naopak díky svému tělu se dokáže bravurně vyhýbat, kličkovat a jinak využívat své pružné drobné postavy. Kromě mečů umí obstojně používat ještě luk, vlastnoručně vyrobený. Dokáže zasáhnout prakticky bezchybně na docela velkou vzdálenost. Nyní ho však prakticky nepoužívá. Zato v poslední době začala cvičit boj i s jeden-a-půl ručním mečem, takže docela nový styl.

Fyzické vlastnosti a dovednosti

Její tělo se díky své stavbě a tréninku vyznačuje velkou mrštností, hbitostí a rychlostí. Tyto vlastnosti neustále využívá při každodenním životě a samozřejmě i v boji. Má ráda dokonalost, takže pokud jí něco nejde, neváhá tomu věnovat celé hodiny, jen aby to příště zvládla. V běhu je rychlá a vytrvalá. Umí jezdit na divokých koních, ale preferuje cestování pěšky. Pohyb v korunách jí taktéž nedělá velký problém. Vlastně ho často preferuje před chůzí po zemi. Není se také čemu divit. Les byl po dlouhá léta jejím domovem a umí se v něm pohybovat a využívat jeho přednosti opravdu dokonale. Ráda si občas i sama pro sebe tancuje. Miluje pohyb a tanec je jedna z těch věcí, kterou má opravdu ráda. Má svůj vlastní styl, neřídí se žádnými tradičními elfskými normami.

Jazyky

Jako snad každý elf mluví tradičně starověkým jazykem. Co je trochu zvláštností, domluví se i lidskou řečí. Naučila se ji od svého otce, který jí mluvil stejně plynně jako starověkým jazykem. Ona v tom není tak dobrá a lidská slova mají často přízvuk a intonaci podobnou jako starověký jazyk.

Ostatní

Nutno poznamenat, že v lese se umí uživit, přežít, rozdělat skrytý oheň, dokonale za sebou zametat všechny stopy, vařit z toho co se zrovna najde a tak dále. Z dalších věcí, umí třeba šít. Tuhle dovednost ovládá poměrně dobře. Všechno co nosí na sobě, si šije sama. Ušije vše od obyčejného trika po složitou zdobenou halenu, poslední pokusy byly dokonce i plesové šaty. 

Boj se svými krátkými meči: 5/7

Boj s jedním mečem: 1/7

lukostřelba: 3/7

šití: 3/7

jízda na koni: 3/7

Magie (starověký jazyk) učeň:

energie obranná/útočná: 1/7

psychická: 2/7

elementírní: 1/7

Rodina:

Matka: Eileis Lerwani (mrtvá)
Krásná, štíhlá drobná elfka s měděnými vlasy a krásným hlasem. Ráda chodila hezky upravená, ale pozdější život ve vyhnanství jí to nedovoloval. V Ellesméře žila v bohaté rodině a dělala, co ji bavilo – psala básně. Elfové rádi její díla četli i po 3. a po 4. Byla dobrá v lukostřelbě. Později se naučila žít v lese. Velice milovala svého manžela a byla mu dobrou a věrnou chotí. Ještě více milovala svoji dceru, ochraňovala ji za každou cenu, i za cenu svého života. Byla zabita spolu se svým manželem.

Otec: Silvain Isilmë (mrtvý)
Silný elf s černými vlasy, s temným tajemstvím a přemýšlivou povahou. Pro odlišné názory, styl boje, zbraň a chování byl označen za temného elfa a vyhoštěn. Před tím se zamiloval do Eileis, ale protože nebyl z tak bohaté rodiny – vlastně jeho oba rodiče byli dávno mrtví, oba padli v liniích elfského vojska – nedělal si naději, že by kdy mohl být šťastný se svou vysněnou ženou, ale štěstí se na něho alespoň v tomhle usmálo a ona se zamilovala do něj, přesto že se musela kvůli němu všeho vzdát. O to víc ji po zbytek života miloval a snažil se jí být co nejlepším partnerem. Jejich dceři předal veškeré zkušenosti a zemřel při obraně manželky v jednom z nočních atentátů.

Majetek:

Zbraně:

Její nejlepší a nejoblíbenější zbraní jsou dva meče s jedním jménem - Lome Hyanda, které zdědila po otci. Jsou poměrně krátké, jen nějakéch 50 cm. Čepele jsou mírně prohnuté a mají jen jedno ostří. Rukojeť je netradičně zdobená, na konci se nachází drahý kámen zelené barvy.

Mezi zbraně se dá ještě zařadit luk a toulec s šípy. Obojí ručně dělané. Luk není moc velký, slouží především k lovu. Tělo je zdobeno vyřezávanými ornamenty. Jediné kovové jsou konce, do kterých je ukotvena tětiva, a potom samozřejmě hroty šípů.

Oblečení a doplňky:

K mečům patří také kožené pochvy, které jsou připevněné na širokém pásu přes boky. Pás i pochvy jsou taktéž zdobeny ne moc nápadnými ornamenty. V pásu se nachází pár drobných kapsiček na několik drobností a často je k němu uchycena i nádoba na vodu.

Její šatník je nyní trochu rozsáhlejší. Nachází se tam jistě původní kalhoty, halena a kožené doplňky. Nyní navíc několikero šatů pro běžné nošení a dokonce pro lepší společenské události.

Jediný šperk který nosí, je kovový přívěšek vážky vždy zavěšen těsně na krku. Je velký asi 3 cm, vážka je zavěšená za jedno vrchní křídlo a místo očí má dna drobné zelené kamínky.

Kontakt: mail - aireen.merwahai@gmail.com

Další postavy: Dirk, Mey, Nasuada, Lyirëyn, Jona, Sar'cuvëy

Tato postava je oceněná Théseovým řádem.

Vypravěč S