Darius Inys Eruner

Jméno: Darius Inys Eruner

Titul: bývalý druhorozený vikomt Gil’eadský

Rasa: půlelf

Datum narození: 8. Světločasu (18 let)

Jazyky: starověký, lidský centrální, základy surdštiny

Vzhled

Z Daria vyrůstá dobře stavěný, vysoký mladý muž. Vytáhlý býval vždycky, což je dědictví po jeho elfském otci, stejně jako zašpičatělé špičky uší. V posledních letech ale přestává mít podobu šlachovitého mladíka a na jeho těle se začínají rýsovat svaly značící jeho zálibu v boji. Nejrůznějšími formami tréninku tráví většinu svého času, především od doby, co žije v Ellesméře, jelikož to byla jedna z mála věcí, které byl zvyklý dělat, jež mu ze starého života zůstaly. Každý přece potřebuje nějakou kotvu.

Přistoupíte-li blíže, všimnete si jeho uvolněného držení těla. Disciplína je asi to poslední, co by vás při pohledu na Daria napadlo. I jeho postoj prozrazuje, že si s ničím nedělá hlavu. Léta, kdy musel stát hrdě a důstojně, neošívat se když bylo třeba a vysekávat každému nacvičené poklony, jsou ta tam a rozhodně mu nechybí.

Ani ve výrazu tváře už ho nikdy nic nesvazuje, možná tak nesouhlasné pohledy vznešených elfů. Po rodičích zdědil ostré rysy, které sdílí se svým dvojčetem. Jeho momentální rozpoložení prozrazuje tuhle pozvednuté světlé obočí, jindy nesouhlasně zkroucený koutek rtů, anebo jiskra zájmu v jeho pronikavě modrých očích. Pískově blond vlasy si ponechává podlouhlé, nedbale zastřižené tak akorát, aby mu ještě nepřekážely ve výhledu.

V oblékání se snaží sladit vkusnost s pohodlností. Dávno opustil přehnaně zdobené šlechtické kabátce lemované kožešinou, do kterých byl navlékán jako dítě, ovšem módu pořád dokáže ocenit. Jen zkrátka dává přednost spíše střídmosti a padnoucímu střihu před zbytečnou ornamentálností. Příjemné elfské látce rychle přišel na chuť, jen zrovna neholduje tradičním přírodním barvám. Nebojí se vybočovat výraznějšími odstíny červené, modré nebo fialové. Nosí zkrátka, co se mu líbí, beze snahy vyloženě zapadnout - ví, že v Lesích poněkud vyčnívá tak jako tak. Když ho ovšem zastihnete na cvičišti, styl jde stranou a většinou má na sobě buď jen obyčejnou bílou košili a přiléhavé kalhoty anebo lehkou zbroj, u které mu jde především o účinnost.

Povaha

Na první pohled působí možná až přehnaně sebejistě. Stojí si za vším, co udělá, odvahy má na rozdávání, až to někdy vypadá, jako by snad neměl pud sebezáchovy. Na plánování ho neužije a často se rozhoduje za pochodu. Dlouho nevydrží u jedné věci a velmi rychle se začne nudit. Aby se zabavil, má sklon se po hlavě vrhat do čehokoliv, co mu zrovna přelétne přes nos, a důsledky zvažuje až později. Může se zdát, jako by si s ničím příliš nedělal hlavu, a nebyl schopen nic brát vážně. Jeho největším nepřítelem je nuda. Když má dojem, že se nic neděje, bývá dost nevrlý a často se ve snaze pobavit sebe či jiné nebojí ani někoho jednoduše vyprovokovat, protože i hádka nebo snad souboj mu přijdou lepší než nic.

Mívá problém soustředit se dlouho na jednu činnost, jde-li o něco poklidného. Žije pro akci. Nevydrží sedět nad knihou, za to bojovým tréninkem či jízdou na koni dokáže strávit hodiny. Má rád společnost, a kdo si zvykne na jeho neutuchající sarkasmus a přemýšlení nahlas, zjistí, že je vlastně vcelku přátelský - a když se snaží, i milý. Jen zkrátka většinou dřív koná než myslí. Občas se chová, jako by mu nebylo nic svaté. Někdy snad jen, aby si dokázal, že může, jindy zas čistě ze svého odporu k pravidlům - nezdá se, že by ho mladická vzdorovitost měla v nejbližší době opustit.

Doopravdy není tak bezstarostný, jak se tváří. Slova a úsměvy často používá jako štít, či snad skrýš pro to, co se mu doopravdy honí hlavou. Ať už to pochytil od rodičů, výchovou k ukázněnosti, či se prostě jen nerad svěřuje, má sklon si většinu věcí nechávat pro sebe a s blízkými se dělit spíš o to dobré. S problémy by se vždycky nejraději vypořádal sám, což se pravda někdy povede, jindy však jeho snahy vyústí v poněkud bezhlavé a nezřídka kontraproduktivní řešení. Nejhorší je pro něj pocit bezmoci. Když si i on, přes všechny své bláznivé nápady, musí přiznat, že některé věci se prostě nedají spravit a na něco zkrátka nestačí. Tehdy bývá lehkovážnější než obvykle a adrenalin hledá pomalu jako drogu, jen aby udržel svou mysl dál od věcí, které by chtěl, ale nemůže změnit.

Historie

Šlechtický synek

Narodil se počátkem Světločasu jako druhé z dvojčat hraběnky Aronel Gil’adské a jejího manžela, elfského dračího jezdce Meldona Enorámo Erunera. Jako půlelfa ho mohlo čekat nelehké vyrůstání, ale vzhledem k velké oblíbenosti vládnoucího páru ve městě a loajalitě jejich zámeckého služebnictva mu doopravdy od nikoho nic nehrozilo.

O dva roky později získal ještě mladší sestru a se svými dvěma sourozenci prožíval vcelku spokojené dětství alagaesijských šlechtických potomků. Od útlého věku se učil (přesněji řečeno, jiní se snažili přimět ho se naučit) všemu, co by měl mladý vikomt ovládat. Čtení, psaní, etiketa nebo dějiny nebyly zrovna předměty, u kterých čiperný hoch vydržel klidně sedět a poslouchat. Nejraději lítal se svým bratrem Magnusem a sestrou Melory po rozlehlých zákoutích jejich starověkého gil’eadského sídla, a vyváděl s nimi neplechy, kterými častokrát přiváděli rodiče k šílenství.

Dvojčata se možná ve svých zálibách liší jako noc a den, ale jinak jsou sehraným týmem a na svou mladší sestru nedají oba ani dopustit. Zatímco Magnus se našel v praktikování magie, v níž je cvičil jejich otec, Darius odjakživa dával přednost všem formám fyzického boje, ať už šlo o trénink v lukostřelbě, boji holýma rukama nebo v šermu. Vždycky věděl, že budoucnost vládce Gil’eadu se pro něj nikdy nechystá; ta měla připadnout jeho o pár minut staršímu bratru. Ani po ní netoužil - jeho snem bylo stát se bojovníkem, účastnit se turnajů a někdy být slavně pasován na rytíře.

Život mladého vikomta rozhodně nebyl bezstarostný. Provázely jej dlouhé hodiny výuky ekonomie, dějepravy, jazyků nebo strategie, které jsou snad pro každé dítě zkouškou veškeré trpělivosti. Když dosáhl správného věku, přidalo se k tomu doprovázení rodičů na plesech a dalších šlechtických setkáních, kde se od něj čekalo náležité a reprezentativní vystupování. Ale měl i své výhody. Život na zámku plném neprobádaných chodeb, jízda na koních se sourozenci, trénink v šermu se zámeckou stráží… Darius byl spokojený s věcmi tak, jak byly.

Ale nic netrvá věčně.

Vyhnanci

A tak se stalo, že události ve světě, které nemohl nijak ovlivnit, zatočily s budoucností, která by ho byla bývala čekala, a jej i jeho rodinu vyslala na úplně jinou cestu. V době Galbatorixova pádu mu bylo nějakých osm let a vliv takového vychýlení jazýčků na mocenských vahách na staré šlechtické rody na sebe nenechal dlouho čekat. Změna nálady začínala postupně a zprvu to vypadalo, že jejich situace zůstane při starém - to bylo dokud trůn držela elfská císařovna Arwina; jakmile ji však nahradil lidský panovník Miron, touha lidu po změně dala události do chodu.

Dariova teta s bratrancem v Bullridge padli za oběť selským bouřím. Gil’eadští se dosud drželi, ale hraběnka tušila, že je to pro ně začátek konce. Krátce na to byla královským výnosem Galbatorixova šlechta zbavena titulů a majetku, a dračí jezdci, kteří v očích obyčejných lidí v posledních staletích nepřinášeli nic než zkázu, byli vyháněni do Lesů, Dariova otce nevyjímaje.

Rodina byla nucena opustit svůj starý život a vypravit se na náročnou cestu do Lesů, kde doufali v poskytnutí azylu mladou elfskou královnou, která je shodou okolností také nevlastní sestrou Daria a jeho sourozenců. Když už jsme u nich, ti si ve svém dětském věku pochopitelně neuvědomovali, jak dramaticky se touto cestou jejich osudy mění. Brali to jen jako podezřele dlouhý výlet. Až časem si je dostihlo pochopení, že už se domů nejspíše nikdy nevrátí.

Mezi elfy

Vyčerpaný a zmožený dlouhou cestou dorazil se svou rodinou do Du Weldenvarden a poprvé uzřel rodné lesy svého otce. Elfská královna Nilweä Meyron je přijala vlažně, ale s pochopením a velkoryse jim věnovala domek v Ellesméře, kde započali novou kapitolu svých životů. Nebylo lehké zvyknout si na svět tolik odlišný od toho, který znal, a na malý dům, který nahradil obrovský zámek plný stráží a služebnictva. V prvních dnech užasle poznával elfské hlavní město, vzápětí však tesknil po všech lidech ze svého dětství, které nyní tak náhle ztratil.

Ovšem důležité bylo, že byl nyní v bezpečí pohromadě s celou rodinou. Musel jen svému životu dát nový směr. Přestal tolik zanedbávat studium magie, i když se jí nikdy nevydržel věnovat s takovým zápalem jako jeho bratr.

Nové obzory mu však pobyt v Ellesméře otevřel na poli bojových technik. Už jako chlapec na gil’eadském zámku platil za nadějného bojovníka, krom toho mu jeho poloelfský původ poskytoval v mnohém fyzickou výhodu nad lidskými protivníky. Na elfském cvičišti mohl měřit síly se stejně, povětšinou vice agilními soupeři, kteří měli na pilování svého umu častokrát celá desetiletí. Naučit se tu mohl mnohému. Jako dítě býval zvyklý nad většinou lidí poměrně rychle získat převahu. Elfové ho zpočátku pro zábavu nechávali vyhrát, ale když si sebevědomého chlapce oťukali, daleko více je bavilo mu neustále srážet hřebínek. Začátky byly krušné, ale časem se naučil pokoře a adaptoval se na elfský rychlejší a přesnější způsob boje, při kterém využívali své přednosti od přírody.

Rodinné neštěstí

Po letech se zdálo, že v Lesích našel své místo on i jeho rodina. Svých dávných snů se Darius sice tak úplně nevzdal, ale smířil se s tím, že nyní mu osud nabízí jiné cíle a tak se zkrátka věnoval tomu, co ho bavilo a sžíval se s elfskou kulturou. Zdálo se, že si všichni nakonec zvykli a rodině Erunerů se opět blýská na lepší časy. Dariova matka právě znovu otěhotněla a sourozenci byli v očekávání čtvrtého přírůstku do rodiny a neustále se handrkovali, jestli budou mít nového bratra nebo sestru.

Osud měl však jiné plány. Na procházce lesem bývalou hraběnku chytila do spárů stínka Eru, prapředkyně Dariova otce (a tedy i jeho samotného), která má se svým rodem a vzdálenými potomky vlastní zvrácené plány. Brutálně Aronel vyřízla nenarozené dítě z těla a mrtvou ji nechala obrůst růžovým keřem.

Tak ji našel Dariův otec a tak ji spatřili i všichni tři sourozenci, než je stihla odehnat ochranitelská Zira. Meldonovi bylo hned jasné, kdo za vraždou stojí, a zdrceně jim to také sdělil. Tak se Darius poprvé doslechl o Eru, ovšem jen o její existenci. Více informací od otce v takové chvíli nemohl žádat, koneckonců, pro tento smutný okamžik toho věděl víc než dost. Bohužel se nedalo nic dělat, vražedkyně se vytratila a jejich matce již život nic vrátit nemohlo.

Darius se nyní svým vlastním způsobem snaží vyrovnat se smutkem, což většinou spočívá v tom, že si hledá jakékoliv rozptýlení od kruté reality. Čas od času se pokouší nějak dostat i k otci, který nese matčinu ztrátu také velmi těžce.

Ještě měsíce po matčině smrti ho občas přepadne neúnosný smutek, ale snaží se jej před okolím skrývat. O to více, když má nyní pocit, že je snad tím posledním, kdo se snaží jejich rodinu pohromadě. Otec je čím dál tím odtažitější. Lenny se dokonce pokusila utéct z domova, že ji bratři jen tak tak dokázali dohnat a přemluvit. Ale jako by ten incident zlomil něco v Magnusovi, neboť ten nedlouho poté opustil Lesy sám. Bez rozloučení, ani stopy po tom, kam se vydal. Nemohl naznačit k čemu se chystá alespoň svému bratrovi? Taková zrada byla však nutná, protože oba dobře vědí, že by ho Darius nenechal odejít. Jenže teď zůstal sám, poprvé bez svého dvojčete, lapený mezi uzavřeným otcem a stále více bouřlivou sestrou, kteří se od matčiny smrti nemohou vystát. Kdysi šťastný domov rodiny Erunerů byl teď pouhým stínem, který však Darius hodlá udržet naživu tak dlouho, jak jen bude moci. Poslední dobou se více než kdy jindy soustředí na svůj bojový trénink. Doufá, že bude někdy natolik dobrý, aby mohl být vybrán do nějaké z elfských hlídek - kamkoliv, kde bude mít pocit, že využívá svůj čas k něčemu smysluplnému, v čem by se snad mohl najít. Neodvážil by se vydat se kdovíkam za dobrodružstvím nebo kam přesně vyrazil jeho bratr - už jen ze strachu, že by se snad bez něj ta iluze domova, která jim ještě zbývá, dočista rozplynula.

Schopnosti

Jako vikomt od útlého dětství podstupoval tradiční šlechtickou výchovu, která zahrnovala mimo zábavnějších věci, jako třeba jezdectví, nauku o zeměpise a historii Gil’eadu a hraběcího rodu, jakož i dějiny celé Alagaesie, diplomacii, strategii, etiketu, základy hospodářství; zkrátka kultivovanost sama, ovšem ve svém současném postavení takového vzdělání přímo nevyužije.

Samozřejmě plynně ovládá lidský i starověký jazyk slovem i písmem a domluví se i surdsky.

Etiketa 2/7

Diplomacie 1/7

Jízda na koni 3/7

Tanec 1/7

Fyzicky v dětství vynikal nad své vrstevníky a byl na to náležitě hrdý; nikdy nezahálel, aby si něco dokázal. Po příchodu mezi elfy rychle zjistil, že tam platí co do síly, obratnosti a rychlosti sotva za průměr, lidská krev ho přeci jen trochu limituje. Ne že by ho to zastavilo. Své nedostatky dohání zarputilostí a neustále se s nimi snaží srovnat krok.

Odmala byl cvičen v lukostřelbě a v šermu, kterému se s velkým zápalem věnuje i nyní. Začínal s jednoručním mečem, ale v posledních letech se mu zalíbil rychlejší rapír.

Boj - učeň

Boj beze zbraně - 2/7

Šerm - 3/7

Boj s nožem - 2/7

Střelba z luku - 1/7

K magii nějaké předpoklady má, ale je to pro změnu oblast, kde ho zase brzdí jeho elfská část - podle ní je zkrátka na nějaké usměrněné kouzlení ještě moc mladý. Výsledek je tedy něco mezi. Něco se mu daří, něco ne. Některá základní kouzla zvládne, ovšem kouzlení nikdy právě nepropadl.

Magie starověkého jazyka - novic

Energetická magie útočná - 1/7

Energetická magie obranná - 1/7

Psychická magie - 2/7

Rodina

Meldon Enorámo Eruner - Dariův otec je čistokrevný elf ze starého rodu, který ale dlouhá léta strávil mezi lidmi. Kolik přesně mu je si není jistý, nicméně tuší, že toho má za sebou hodně, o čem nerad hovoří. Ačkoliv on o sobě obecně nerad mluví. Se svým synem má dobrý vztah a i když je těžké k němu proniknout, Darius má svého otce rád a chová k němu úctu. Nicméně čím je starší, tím více vnímá rozporuplné zvěsti, které o něm mezi elfy kolují, a neví, co přesně si z toho má vyvodit.

Magnus Darren Eruner - Dariovo starší dvojče. Podoba je u nich vidět snad v rysech obličeje, jinak by jako dvojčata snad nemohli být rozdílnější. Přesto mezi sebou mají pevné bratrské pouto a i přes všechny své odlišnosti si spolu dobře rozumí.

Eleanora Melory Eruner - Benjamínek rodiny, milovaná sestřička obou bratrů, která jako by nenápadně přejala něco od každého z nich. Darius si pro svou Lenny vždycky udělá volnou chvíli a nejčastěji spolu tráví čas na cvičišti nebo v lese.

Zira - Zelená dračice jeho otce. Nerudné stvoření, které však nedá dopusit na svého Jezdce ani jeho rodinu. Když byl Darius malý, brzy pochopil, že mu Zira nehodlá ublížit a docela si na ni dovoloval, čímž si občas vysloužil švihnutí ocasem nebo fouknutí horkého vzduchu do tváře, když jí ruply nervy. Pořád ho baví ji sem tam popichovat, dokud ho neodeženě, ale jak dospíval, začal k ní konečně chovat jakous úctu, kterou přeci jen draci zasluhují.

Röna - Zlatá dvouocasá lvice jeho otce Meldona, která komunikuje pomocí myšlenek. Nebezpečná kočkovitá šelma, která má ovšem také ten nejhebčí kožich. On jí přes její impozantní zjev zná jako jako moudrého a klidného magického tvora.

Eru - Dávná předkyně rodu Erunerů, stínka, vražedkyně Dariovy matky, která má patrně také temnou historii s jeho otcem. Rozhodně nikdo, s kým by hrdě sdílel stejnou krev.

Nilweä Meyron - Další nepravděpodobná příbuzná, ovšem daleko milejšího rázu. Otec Dariovi jaksi zatajil, že má za nevlastní sestru spanilou elfskou královnu. Poznal ji v devíti letech, když s rodinou prchal z jejich gil’eadského sídla, a ona jim poskytla azyl v Ellesméře. Bere ji spíš jako vzdálenou sestřenku, blízký vztah spolu z komplikovaných rodinných důvodů jaksi nikdy neměli.

Paní Denna - Dariova svérázná prababička, bývalá hraběnka, nyní dožívá v malém sídle poblíž Gil’eadu. Elegantní dáma v pokročilém věku se zálibou v módě a temperamentním charakterem.

Zesnulé příbuzenstvo

Aronel Eruner (kdysi Gil’eadská) - Narodila se do rodu Gil’eaských hrabat a bylo jí předurčeno se provdat za lidského šlechtice. Místo toho si nakonec vzala elfského dračího jezdce, avšak své místo jakožto hraběnky města skutečně zaujala a svědomitě zvládala roli vládkyně Gil’eadu, jakož i milující matky tří dětí. Hrdě se vyrovnala i se ztrátou titulu a domova, kde vyrůstala a dál držela rodinu pohromadě i v době vyhnanství v Lesích. Zemřela rukou stínky Eru.

Anurok, Sereght a Varganh Meac - Dariova teta, strýc a bratranec, které jako malý občas navštěvoval. Baroni z Bullridge však nevyvázli z převratu tak snadno jako Gil’eadští, byli zavražděni rozbouřeným davem.

Známí

Atanvarnë Allsyë Reloen - jeho elfská učitelka šermu

Fin Briedis - vyučoval sourozence základy magie Starověkého jazyka

Majetek

Bydlí u své rodiny, čili se u něj o majetku nedá moc hovořit. Je samozřejmě vlastníkem šatníku obsahujícího několikero barevných tunik a kalhot, nějakého toho páru kožených bot a lehké zbroje ošoupané od častého používání. Jeho nejcennějším vlastnictvím je pak souprava rapíru a dýky, kterou mu po dlouhém naléhání věnoval otec k narozeninám. Krom toho má starý lovecký nůž ještě ze starého domova, který už sloužil k jídlu, vyřezávání či páčení hřebíků, podle toho, na co se mu za ta léta zrovna hodil. Na konec by bylo vhodné uvést jeho klisnu Myšku, kterou má už od hříběte. Před lety s ním absolvovala útěk z Gil’eadu a nevzdal se jí ani v Lesích, kde chovají podle mnohých daleko kvalitnější koně. Jde o kopytnici neznámého plemene šedavé barvy s černým úhořím pruhem na zádech. Zvíře je to podobně tvrdohlavé jako jeho jezdec, nicméně jsou na sebe tak zvyklí, že mezi sebou téměř komunikují beze slov.

Další postavy

Arkeon Thasem, Ka’sí Hiranaë