TOPlist

Fin Briedis

Začátečník 3042 Mistr

Napsal: Fin Briedis | Kategorie: Elfové - Muž
Dne: 23.12.2016 16:22:52 FB



Fin Briedis

 

Jméno:

Rodiče jej pojmenovali Türevarno, což dle jeho překladu znamená Objevitel, avšak po Lařině smrti si začal říkat Fin. Nejdříve tomu tak bylo jen během svých cest, protože bylo snažší lidem říct, že je Fin než učit výslovnost Türevarna, ale uchytilo se to i doma a tak se z něj stal Fin. Spolu se svým jménem nosí i jméno svého rodu Briedis. Briedis je jeden z posledních menších rodů, který byl ale vždy věrný panovníkovi. Nikdo nikdy panovníka nezradil i když s ním nesouhlasil.

Pohlaví:

Muž.

Rasa:

Jeden z pradávných elfů.

Věk:

Je poměrně mladý, je mu okolo 130 let.

Jazyky:

Plně ovládá svou mateřštinu, starověký jazyk a centrální dialekt. 

Několikrát slyšel i jazyk kočovných kmenů, takže zná jednoduché fráze a z jejich gest dovede odhadnout situaci.

Jednou si přečetl základní lingvistiku trpasličího jazyku, ale příliš z ní nepochytil. Pouze jen hodně sprostých slov.

Náboženství:

Věří v to, že hvězdy budou na nebi vycházet, dokud bude na světě spravedlnost a dobro.

Povolání:

Královský posel. Cestovatel, spisovatel a příležitostní učitel.

Strana:

Už během nepokojů se přidal na stranu Arniliana de Eame a tak i následně, když se země uklidnila, složil královskému páru přísahu.

 Popis:

Tělesná stránka:

Po tělesné stránce je typickým představitelem své rasy. I na elfské poměry je trochu vyšší než ostatní, takže během svých cest na lidském území chodí shrbený, aby tolik nevyčníval. Pokud se narovná a vypne hruď můžete si všimnout větších ramen, nasvalených paží a jeho ladných a přeci svým způsobem lehce “polidštěných” (chápejte jako neohrabaných) pohybů. Jeho tvář má ostré rysy, vystouplé lícní kosti a tvrdý pohled. Obočí, které nijak nekontrastuje s jeho pomněnkově modrýma očima, dokonale prohlubují tajemný dojem jeho pohledu. Díky důmyslnému, avšak prostému kouzlu se jeho oči mění při západu Slunce do stříbrné barvy, což ne jednou fascinovalo jeho společníky. Nos má rovný, trochu větší, ale za vadu na kráse se to označit nedá. Díky ostrosti jeho tváře se tam více než hodí. Rty má menší, plné a často je můžete vidět v úšklebku, který je podobný úsměvu. Dříve mu kolem hlavy divoce vlály dlouhé vlasy až do poloviny zad plné různých copánků, peříček a korálků, ale se svým návratem do elfského království si je ostříhal. Ano, u elfů je tento dlouhý účes poměrně typickým, ale jemu přišel velmi nepraktický a jednoduše se mu přestal líbit. 

Celkově mu na jeho vzhledu kdysi velmi záleželo a naučil se mnoho kouzel na to, jak být dokonalý, ale nyní se jeho priority změnili a zakládá si na obyčejném vzhledu. Protože v jednoduchosti je krása.

Ohledně různých znamení a “památek” na jeho tělo, tak jediné, co má je dlouhá jizva na levém předloktí od Mutha.

Styl oblékání

Nejčastěji jej zastihnete v jeho cestovním oblečení, které tvoří smetanově bílá tunika s jednoduchým vzorem kolem rukávů. Přes ní má svůj kožený kabát, který je už lehce obnošený, avšak Fin si jej zamiloval. Kabát je na knoflíky a dlouhý do půl stehen v tmavě hnědé barvě. Na nohou má černé jezdecké kalhoty, které drží pásek u kterého má pověšený rodový meč. Boty má vyšší černé kozačky, které jsou na způsob tkaniček a jsou už dostatečně prochozené, tudíž se v nich netvoří puchýře. Na krku má amulet od kočovníků, které potkal nedaleko pouště Hadarak. Je vyřezaný ze světlého dřeva a má tvar spirály. Visí na kožené šňůrce

Pokud není na cestách a nachází se doma, v Ellesméře, obléká zelenou tuniku se zlatým vyšíváním, černé kamaše a i přes tento oblek si bere svůj kabát. Ano, kabát a vak se svými věcmi nosí prakticky všude.

A co má ve vaku? Krom zápisníku, psacích potřeb, mapy Alagaesie, kterou sám kreslí, tam má také křesadlo (i když jej nepoužívá), vak na vodu, pár obvazů a měšec s penězi. 

 

Povaha:

V první řadě je nutno poznamenat, že je velmi komplikovaná osobnost. Sáhnul si na své dno, pocítil bolest, ztratil se sám v sobě a dlouho mu trvalo než se našel. Na první pohled vám nemusí být sympatický, jelikož komu by byl sympatický vysoký muž s tvrdým pohledem a chladně modrýma očima, u kterých máte pocit, že vám vidí do duše? Ale tento dojem vymizí poté, co začne mluvit. Mluví klidně, jeho hlas je příjemný a když přidá nějaký ten lehký úsměv, už nepůsobí tak tajemně a zlověstně.  Fin měl období, kdy byl ambiciózní, trochu namyšlený a naivní mladík, co vyrazil do světa, jelikož potřeboval roztáhnout křídla. V onom světě se začal teprve hledat a jeho hledání mu příliš neusnadnilo mučení Stínem, který jeho mysl, osobnost i optimismus rozcupoval na kusy. Tehdy si tento elf sáhnul na dno svých sil. Nechybělo moc a pomátl by se na rozumu, avšak u něj zafungovalo pořekadlo “co tě nezabije, tě posílí.”A tak se jako pták Fénix zvedl z popela sebe samého. Naučil se být silným a jít tvrdě za svými cíly. Naučil se vidět srdcem, to ho naučili za krátký pobyt kočovníci. Naučil se číst lidem v jejich tváři a předpovídat jejich činy a dostat se jim do hlavy. Řešit věci objektivně a s chladnou hlavou. Ale něco přeci jen zůstalo už od dob, kdy se teprve učil ovládat kouzla. Jeho touha po dobrodružství, po poznání a neukojitelná zvědavost a zvídavost. Vždy byl velmi empatický a měl srdce ze zlata. Avšak též si uchoval své negativní vlastnosti jako velkou nedůvěřivost, trucovitost a je ten, kdo musí mít poslední slovo. Ano, občas umí sklonil hlavu, ale stává se to málokdy. Bojí se závazků, bojíse zamilovat a pokud se tak stane, utíká. Před všemi děsivými událostmi utíká. Bojí se, že jeho láska pouze ubližuje a že on nosí smůlu. A tak se stáhne, uteče a sic si uvědomí, že tímto počinem velmi ubližuje, ale stejně s tím nic neudělá. Stává se, že vám vše odkýve, ale pak si to stejně udělá po svém. Má prostě svou hlavu a jde proti proudu, na což je pyšný. Je prostě svůj a o názory ostatních se příliš nezajímá. I přesto, že je nedůvěřivý má rád společnost a rád poznává nitra ostatních, avšak sám se vám nikdy nesvěří. Pokud jej zaženete do kouta, neuteče, to už se odnaučil, ale zatne zuby a bude s vámi bojovat. A humor? Nikdy nepohrdne žádnou vtipnou historkou ať je jakkoliv hloupá.

 

 

Historie:

 Všechno to začalo jednoho rána, v malém domku v Ellesméře. Narodil se do milující rodiny, milující, i když přísné matce Niraen a hrdému otci Terösinovi. Jeho matka byla jednou ze členů Rady, ještě za časů Islanzadí, ale po její smrti post opustila a jeho otec byl vedoucí pohraniční hlídky, takže se s Finem moc často nevídal. Fin měl spokojené dětství a tak na něj rád vzpomíná. Už od malička jej to táhlo pryč z Ellesméry a tak se často za doprovodu své starší sestry Yëwen toulal po okolí, jelikož je matka moc daleko nepouštěla. Byla velmi ochranářská a konzervativní. Když oslavil svůj padesátý rok života, ujala se matka jeho učení a otec jeho výcviku. Sestra mezitím odešla za otcem k Pohraniční hlídce, ovšem pod podmínkou že nikdy nepřekročí hranice Lesů. Jejich matka se až moc bála světu tam venku.

Matka jej učila číst, psát a základům magie a společenskému chování. V této době se seznámil s Larou. Lara, poprvé když se s ní setkal v knihovně, jej ohromila svou inteligencí a důvtipem. Přesně smrtelná kombinace pro nezkušeného chlapce s velkým srdcem a zvědavým duchem, jelikož tato mladá kočkodlačice ovládala kouzlo lásky bravurně a neustále cestovala za něčím novým. Byla divoká a nepolapitelná.

Dá se říct, že byl do ní i dlouhou dobu zamilovaný, ale po častém odmítání to vzdal a smířil se s tím, že zůstanou jen přátelé. Spolu s Larou do jeho života přišel i matky dávný přítel a učil jej magii na vyšší úrovni, než doteď znal. Ve volných chvílích cestoval potají s Larou za hranice elfského území a jejich přátelství se prohloubilo a Fin s ní začal mít silné pouto. Věřil jí bezmezně a ona jej brala jako mladšího bratra.

Během jejich cest ho Lara učila své triky, jak zapadnout mezi ušmudlané farmáře, jak najít jídlo tam, kde na první pohled není, jak okrást nepozorné kupce či jak vyhandlovat různé zboží.

 Ale jednou při jejich výpravě do Ceunonu, jenž začala jako každá jiná, se to zvrtlo. Pokojně se procházeli po přilehlých loukách a debatovali o nových poznatcích o lidské rase, když se před nimi objevil prašivý kocour. Fin po něm hodil kamenem.Avšak nebyl to žádný prašivý kocour, ale kočkodlak jménem Muth, Lařin vyděděný bratr. Fin nikdy nezjistil, proč jej rodina vydědila a Lara tolik nenáviděla.. Po krátké hádce mezi Muthem a Larou se do sebe pustili doslova jako zvířata a chudák Fin netušil, co dělat. Pokusil se Laru bránit, ale proti zkušenému kočkodlakovi alias nájemnému žoldákovi neměl moc šancí a i Lara samotná mu zabránila v boji. A tak poslední vzpomínka, co má, je to, jak držel Lařinu tvář ve dlaních, z nosu jí tekla krev a ona se na něj dívala smutnýma očima. 

“Opouštím tě, Špičoušatý.” zasýpala a ušklíbla se. Věděla, že tu přezdívku nemá rád. “To nedělej. Co si bez tebe počnu?” zeptal se Fin a hlas se mu zlomil.

“Něco vymyslíš.” odpověděla mu, vykašlala chuchvalec sražené krve a i přes Finovi snahy o léčení kouzlem zemřela.

A tak se vrátil domů, kde kousek za Ellesmérou pohřbil kočkodlačici. Tentokrát se neprosil o dovolení a svůj smutek se rozhodl léčit cestováním. Tehdy ještě nejel daleko, ale na pár let se ztratil kamsi k Dračím horám. Když se vrátil domů už si říkal Fin a nakonec se to ujalo. Doma na něj čekala těhotná sestra a on se rozhodl na chvíli se usadit. Během toho času se párkrát bezhlavě zamiloval, užil si pár románků, ale nic, co by jej udrželo doma. 

Ve svých 95 letech si sbalil svůj uzlíček a vydal se do světa podruhé. Šel kolem pouště, kde potkal kočovníky a přes Dračí hory poznat rybáře z Nardy, kteří mu ukázali, jak správně vykuchat rybu. Poté přeplul do Teirmu, který ho však neuchvátil a tak spolu s komedianty přešel kolem Modrého jezera k jezeru Leona. Zde už opět šel sám. Viděl bahna Dras-leony, Belatonu, Feinster, prošel se po okraji Surdy a tam kousek od města Cithrí potkal dívku. Seděla tam spolu s bandou mužů a popíjela pivo. Ale osud tomu chtěl, že do hostince přišli vojáci a poznali odbojáře. Strhl se boj, při kterém se Fin rozhodl onu plavovlásku zachránit. Odvedl jí z hostince a ona se stala jeho přítelkyní a společnicí na cestách. Jmenovala se Armin, byla poslední z rodu Saravay a dýchala za Vardeny. Vládla meči a drzá byla za tři, ale byla odhodlaná, spravedlivá a on na ní vzpomíná jen v dobrém. 

Jenže kdoví zd aje to jeho prokletí či jen nešťastná náhoda, ale i Armin mu zemřela v náručí. Stalo se to někde u Furnostu. Začalo to nevinně. Potkali poutníka s rudýma očima, Sichase. Začalo to nevinně, avšak nevinná setkání se Stíny neexistují. Po trýznivém mučení uprostřed hostince, kdy Stín provádel ohavnosti s Finovo myslí a páchal hrůzné činy jeho rukou a trápil Armin, to skončilo tak, že Fin probodl Armin její dýkou. Dýkou jejího otce. 

 

Třeštila mu hlava. Křičelo v ní plno hlasů, snažili se prolomit jeho obrany. Na jeho tělesnou schránku útočila Armin se svým mečem, avšak on věděl, že Armin se stala pouhým nástrojem onoho démona. V očích jí viděl bolest. Trpěla. A on s ní. Snažil se její útoky vykrývat tak, aby jí neublížil, ale náhle mu po rukou začalo téci cosi teplého. Otevřel oči. V ten moment, kdy si uvědomil, že dýku zabodl Armin do hrudi padli jeho ochranné hradby a do mysli se mu vrhnuli zlí duchové. To, co prožíval v onen okamžik je těžké popsat. Bolest je slabé slovo.

 A Stín nad ním stál a smál se. 

 

Skončilo to tak, že zubožený elf se plížil nahý z hořícího hostince. Pár dní jen ležel v ledaleké oboře a prosil o rychlou smrt. Avšak zvířecí pudy jej donutili se sebrat a najít něco k jídlu a zahřát se. Později ukradl i nějaké oblečení a jakmile jeho nohy byly silné jal se utíkat, co nejdál od toho místa modlící se, aby jej Stín nezastihl. 

A tak jednou, když pil u jezera Leona potkal Miko. Blouznící. Zlomený. Napůl šílený. A ta elfka, co uprchla od lidí jej vzala do svého povozu a pomohla mu se vzchopit. Vzala ho domů, kam měla sama též zamířeno. Zažili spolu mnoho dobrého i zlého, padlo pár polibků, avšak v Lesích se jejich cesty rozdělily. Oba museli domů a volaly je povinnosti. A tak se odloučili se slovy, že se jednou určitě setkají.

Jeho cesty ho mnohé naučili, mnoho lidí a tvorů poznal a naučil se na svět koukat srdcem, pomáhat, ale i krást a pít pivo. 

Doma se Fin jal na chvíli učit svou neteř, dohonil své rodinné povinnosti, svůj cestopis nechal dát do knihovny a nechal se slyšet u krále. 

A tak se z něj stal královský posel, který když byl doma předával své zkušenosti těm, kteří jej chtěli poslouchat. Od pádu Galbatorixe procestoval Lesy křížem krážem kvůli partyzánské válce mezi elfy a zaběhnul se podívat i k trpaslíkům, kteří jej naučili plno sprostých slov. 

 

Rodina:

 

matka Niraen

Tmavovlasá elfka, jenž si pamatuje Pád Jezdců. Bývala členkou rady, ale odstoupila, nyní se věnuje výchově své vnučky Lary. Je to konzervativní, přísná, ale dobrosrdečná žena s bohatými vědomostmy.

 

otec Terösin

Hrdý vysoký elf, s vlasy jako sníh. Miluje svou rodinu, i když se s ní moc nevidí. Dlouho byl vedoucím Hlídky, ale pak se vrátil do Ellesméry cvičit nové členy, aby mohl být s rodinou.

 

sestra Yëwen

Malá elfka se světlými vlasy, v tváři podobná své matce. Je asi o osmdesát let starší než její bratr. Se svým manželem se seznámila během své služby u Pohraniční hlídky a nyní se zabývá výchovou své dcery. Pracuje jako zahradnice v královské zahradě. 

Yëwenina dcera Lara

Laře je kolem šedesáti let. Je to veselé dítě, které umí rozesmát i svého pesimistického dědečka. S Finem má kladný vztah a vždy se těší na jeho návrat domů.

 

Yëwenin manžel Arem

Vysoký, sebevědomý elf, jenž miluje svou rodinu. Během pře o trůn se avšak pohádal se svou ženou, což vedlo k jejich odloučení, ale když se situace uklidnila vrátili se k sobě a nyní tvoří harmonickou rodinu. Zůstal u Pohraniční hlídky.

do své rodiny počítá i Laru

Nepolapitelná, tak by jí popsal jedním slovem. Byla jako všechny kočky. Svět se točil kolem ní, mužům uměla zamotat hlavu, byla vychytralá, divoká a její humor byl jen pro otrlé. Miloval jí jako milenku i jako sestru. 

 

Přátelé:

Armin Saravay.

Zachránil jí před šibenicí, ale dovedl ji pod ruku Stína Silchase. Byla jeho dobrá přítelkyně. Plavovlasé děvče s mečem popisuje jako medvědici, která se bila do posledního dechu. Nesnesla bezpráví a milovala noční oblohu. 

Miko

 Zachránila ho před šílenstvím a aniž by si toho byla vědoma, pomohla mu najít cestu zpět k sobě samotnému. Ale tehdy bylo jeho srdce příliš vyděšené na to jí milovat a bojovat o lásku té elfky, jenž ovládala meč lépe než on. Když se setkali po několika letech odloučení, zjistil, že vlastně neví, co k ní cítí. Své emoce potlačuje a utíká před nimi. A tak jí zlomil srdce a utekl před její láskou mezi stromy.

Narren Sne Frystinderr

Tvrdá. Chladná. Sebevědomá. Tato ledová žena, kterou poznal během její návštěvy Lesů, jej velmi zaujala. Zaujala jej kultura jejího národa, jejich styl života a myšlení. To, jak přežívají v Dračích horách.. Slíbil jí, že jí jednoho dne navštíví a ona mu na oplátku slíbila, že mu bude vyprávět o svém Ledovém lidu. Bohužel zatím se mu nenaskytla příležitost, kdy by mohl zavítat do hor poznat tento národ.

 

Majetek:

 

meč Recäpit, jenž je dědičný v jejich rodě už po staletí.

přívěsek od Lary, ten má uložený doma

zápisník

psací potřeby

mapa Alagaesie, kterou sám zakresluje

přívěšek od kočovníků

batoh na věci

dům kousek za Ellesmérou

truhla s oblečením

mnoho knih

několik faithů z jeho cest a jeho blízkých

 

Schopnosti:

magie 3/7

mentální magie 3/7

boj na blízko 3/7

vzdělání 4/7

běh vytrvalost 3/7, běh sprint 2/7

boj s mečem 3/7

lukostřelba 1/7

jízda na koni 2/7

léčitelství 2/7

 

Ostatní postavy:

Armin Saravay - archív postav, člověk

Annelen - archív postav, druid

Narren Sne Frystinderr - lidé

Malia Seith - lidé

 

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělý
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   X zlatých

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë