Přihlásit se

Narren Sne Frystinderr

Začátečník 2691 Mistr

Napsal: Narren Sne Frystinderr | Kategorie: Lidé - Žena
Dne: 21.10.2018 14:32:18

* Narren Sne Frystinderr *

Jméno:

Narren (Severka) Sne (jméno otce) Frystinderr (Studená noc, jméno kmenu). Někteří jí nazývají Sněženko či Narr.

Pohlaví:

Žena, vychovaná severem.

Rasa:

Člověk.

Říkají si Ledový národ.

Datum narození:

Narodila se ve znamení Severky asi tak před 34 lety.

Náboženství:

Mají trojici bohů (=refaldur). Ona osobně nejvíce uznává Hinn.

Jazyky:

Umí plynně svůj jazyk a to i v nářečí kmenů, které jsou položeny v nižších údolích (tudíž blíže k lidem z vnitrozemí). Centrálním dialektem v rámci možností porozumí, jelikož je podobný jazyku jí blízkému, a díky hodinám od Sáre se nyní i domluví. Od jednoho Rannsónira, který se kdysi vypravil až do Surdy pochytila několik frází a sprostých slov surdštiny, ale netuší co ony slova přesně znamenají, tak je nepoužívá. V jazyce elfů už umí lehké základy, ale stále by se s ním nedomluvila.

Povolání:

Vrchní Rannsónir.

Rannsónirové patří mezi elitu kmene, protože se do jejich řad mohou dostat jen Ti nejlepší. Jejich funkce je různá, chránit kmen, pomáhat lovcům s většími lovy, či fungovat jako posel k sousedním kmenům. Většinou se vyberou dva nebo tři Vrchní, dané osoby musí splnit zkoušky, a těm se pak zodpovídají přiřazení lovci, válečníci průzkumníci a další jim podobní. Narren na vrch všeho se ještě jala obchodování s různými jejich výrobky, které v Nardě či Kaustě mění za různé léčivo a věci, co by jim ulehčili život. Mezi ale jednu z nevýhod, jež s sebou tento vysoký post přináší, je nemožnost založit rodinu. Proč? Rozptylovala by Vrchního Rannsonira od jeho poslání. A Narren to nijak nemrzí, ještě neptkala muže, jež by jí byl hoden.

Kultura:

Objevili se pár let po příchodu první vlny lidí. Jak se lidé začali usídlovat v různých koutech Alagaesie, většina plání byla obsazená a tak se vydali do krajin v horách, kde se usadili a po po nějaké době si na podmínky zvykli. Postupně začaly vznikat první komunity kmenů a s tím i první spory. Po mnoho let mezi kmeny vznikly menší roztržky až jedna vyvrcholila mezi dvěma kmeny. Kmen Grovv byl obviněn ze zabití lovců z kmene Ohrigerr, kteří přecházeli přes jejich území. Roztržka vyvrcholila ve válku. Kmeny, kterých bylo zhruba v té době přes šedesát se rozdělili mezi dvě strany. Válka se táhla přes dva roky a počet kmenů silně klesnul. Na konci zbylo v horách jen dvacet kmenů z toho jich pár odešlo do Nardy či Teirmu za lepším. Válku ukončil až Cizinec, který přišel od elfů. Pověsti říkají, že cizinec byl Dračí jezdec, který přišel o svého draka rukou Urgalů, se kterými vedl Ledový národ nekonečné spory o území. Bývalý Dračí Jezden se údajně jmenoval Séretur a u boku mu vždy visel meč zelené barvy, díky němuž získal pseudonym Rünslender (=Zelený Posel či Zelený Cizinec). Rünslender jim pomohl vybudovat jednotlivé osady, komunikační síť v podobě Rannsónirů (kmeny mezi sebou komunikovali jejich pomocí) a utvořil s nimi i nepsané zákony, které jim mohli pomoci mít mírumilovnou společnost. Postupem času začali i další kmeny odcházet do Království za lepším. Nyní Dračí hory obývají jen ti nejsilnější, což je asi dvanáct kmenů, které tvoří populace okolo třiceti až čtyřiceti lidí. Národ Ledu, tak si říkají, se ale nikdy nezapojovali do válek ostatních ras a vždy jen přihlíželi. Uvědomují si totiž, že lidí s jejich kulturou ubývá a tak nechtějí ztrácet životy v cizích válkách. A také měli své starosti v podobě Urgalů, kteří je cyklicky napadali a snažili se jim vzít jejich území.

Až nyní, kdy byl zničen kmen O´tinderr vznikla první aliance, kde se spojilo sedm kmenů (nikdy se jich tolik nedovedlo poklonit před jedním náčelníkem) a rozhodli se každý nich vyslat svého Vrchního Rannsónira, aby zabil Ohně. Ohně byli skupina kouzelníků, jenž napadli tento kmen a vesnici poté zapálili. Proto Ohně.

Rannsónirové Ohně zastihli nedaleko jezera Leona, kde je do jednoho pobyli avšak ztráty byly velké. Několik z nich padlo, ale ti, co přežili se vrátili do svých domovů, kde se stali váženými členy společnosti. Též se díky této výpravě rozvinula kultura, protože kmen Frystinderr začali navštěvovat díky Narren Sne druidi, kteří naučili Ledový národ mnohým dovednostem. A jak šel čas Ledoví si uvědomili, že v jednotě je síla. A tak zbylé kmeny se spojili do jedné velké osady. Osada je na místě, kde se původně nacházel pouze kmen Frystinderr. Tato seskupení prozatím nemá žádné jméno, jelikož se náčelníci stále neshodli na jednotném názvu. Osada je rozdělena na části, ve kterých žijí jednotlivé kmeny, mají vlastní správu a jednou za pár dní se schází vedení všech kmenů a diskutují spolu.

Myšlení:

Rychle se učí, dokáží uvažovat dopředu a ženy zde mají skoro rovnocenné postavení s muži, v nějakých kmenech jsou náčelníky třeba pouze ženy. I oni mají své tradice, jako například umět víc než jeden jazyk či každý musí ve svých čtrnácti letech prokázat, že je hodnotným členem kmene a jít na lov s dospělými. A ten, kdo nic neuloví jednoduše nejí dokud nepřinese jinou kořist. Je to sice tvrdé, ale jedině tak se dá přežít v mrazivých teplotách, kde sních nemizí. Už odmala dbají na to, aby byli jejich potomci nezlomní. Pokud se ženě narodí postižené nebo nemocné dítě, jednoduše jej pohodí do lesa a odejdou, protože přežití nemocného dítěte je nemožné a kmenu by jen přidělávalo starosti. Potrpí si na pomstu a útok Ohňů je rozžhavil do běla, byl to útok jak na jejich Alianci tak na jejich hrdost. Od doby, co vznikla jejich Aliance Sedmi a kmeny si vyměnili své moudra mezi sebou se jejich lékařství posunulo na vyšší stupeň a tak patří do řad lepších léčitelům Alagaesie. Také k jejich rozvoji přišpěla výprava do císařství a to, že je začali navštěvovat lidé z venčí (taktéž díky výpravě do císařství). Také mezi jejich tradici patří, že každé léto sestupují do údolí, kde sbírají plodiny a loví vysokou zvěř na zimu. Prakticky v údolí měsíc bydlí a pak se vrací zpět do osady i snovými zásobami.

Často u členů toho druhu naleznete různá tetování. V jejich kultuře znamenají sílu a to, co si necháte vytetovat je pro vás svaté. Obvykle si muži nechávají od šamanů poměrně bolestivým způsobem tetovat i na místa, kam slunce jen tak nesvítí.

Krátce o refaldur:

Refaldur je trojice sourozenců o nichž se traduje, že sem přišli jako první Ledoví lidé a založili tento národ. Když zemřeli v úctyhodném věku jejich těla byla pohřbena, ale duše se převtělila do bílých krkavců. Tito tři krkavci mají za úkol chránit každého z Ledových a až bude národ v ohrožení, promění se zpět do lidské podoby a vyvedou krev své krve z temnoty. Nejstarší je bratr Schné (silný/vytrvalý) a pak jeho sestry dvojčata Einn (Královna světel) a Hinn (Královna noci). Aspektem smrti a zrození je u nich Slunce, které dovede jak nechat roztát sníh a vyrůst plodiny tak dovede zabíjet. Ledový národ totiž není schopný fungovat ve vysokých teplotách, protože na to jejich organismus není zvyklý a jednoduše by se přehřáli.

Domovy:

Vesnice se nejčastěji objevují na vyvýšených místech, občas i přímo uvnitř hor. Osady se staví do kruhu. Klasický příbytek je kruhovitý stan. Tvoří jej kůže, dřevo a to co se zrovna hodí. Podlaha je dělaná z kamenů, posypaná kůrou stromů, aby izolovala od chladné země. Pro kůru se chodí jednou ročně do níže položených údolí či se kupuje od jiných kmenů. Postele nemají, mají jen pletené houpací sítě věšené různě po místnosti za dřevěnou konstrukci. Uprostřed je ohniště, kde se vaří a podobně. Před každým stanem je zapíchnut stejný počet oštěpů jako je členů rodiny žijící uvnitř. Oštěpy se používají čistě jako dekorace nikoli jako zbraň a jsou nejčastěji dřevěné, protože je to nejdostupnější materiál. Často se objevuje kolem osad drobné opevnění podobné dřevěnému plotu. Plot by asi neobstál před útokem, ale zamezí aby dovnitř pronikla zvěř či, aby tam vítr navál sníh. Uprostřed vesnice nejčastěji leží hromada kamení a na jejím vrchu jsou ze dřeva vyřezaní tři krkavci. Jejich svatyně. Některé kmeny se snaží ochočit si toulavé vlky. Nejčastěji se tito společníci objevují po boku Rannsónirů, lovců nebo náčelníků.

Popis:

Postava:

Vypadá velmi jemně, ale věřte, že vzhled klame. Ke svému věku je dostatečně vysoká, což je takových pět a půl stopy. Postavu má nasvalenou, avšak si stále zachovala ženské křivky. Není kost a kůže, jelikož díky pobytu v Království, kde je potravy více než v Dračích horách, nabrala nějaké ty živiny a mírné podmínky též udělají své. O Narren se dá říct, že patří mezi tu líbeznější část žen ve svém kmeni. Tvář má ostře řezanou a ošlehanou chladným větrem. Oči má tmavě modré jako led, nad kterými se jí line husté obočí. Nos má trochu větší, ale ne nějak moc a okolo něj nenápadné drobné pihy. Rty má plné a růžové, dojem krásného úsměvu trochu kazí to, že je má od věčného chladu rozpraskané, její úsměv je ale jedna z mála věcí co vás tady v krajině věčného mrazu zahřeje. Vlasy má dlouhé po pás a bílé jako sníh, který leží všude v jejím okolí. Má rovné bílé zuby, což je poněkud neobvyklé.

Ramena i ruce má poměrně dost nasvalené a na pravém předloktí má vytetovanou větu Aldrei brottin (Nikdy nezlomeni) a na levé lopatce (viz.obr.postava) má vytetované vločky, které značí její původ. Za svůj dekolt se nemusí stydět, protože příroda ji obdařila stejně jako její matku. Na zádech má dlouhou jizvu, táhnoucí se od levé lopatky po pravý bok. Je to památka na bolestné zranění ze Zkoušek Rannsónira. Nohy má silné, zvyklé na dlouhé pochody sněhem.

Oblékání:

Jako každý člověk s trochou inteligence, nosí huňaté kožešiny, kde se to jen dá. Její oblečení má celkem tři vrstvy. První je jakési spodní prádlo, což je lněná košile a kamaše. Přes ně si obléká něco na způsob koženého kabátu a kožených kalhot a přes tohle všechno si ještě bere své kožešiny, ze zvířat jež už dokázala ulovit. Svůj původní amulet, který byl spjatý s její vírou darovala Branovi. A on jí daroval přívěšek vyrobený z kosti jednoho z Ohňů. Jako zbraně nosí u opasku dýku, na zádech toulec s šípy, které jsou pro ní typické černou barvou dřeva a černými pery (aby byli vidět ve sněhu) a na válečné výpravy či lov si bere navíc oštěp. Pokud se pohybuje v teplejších krajinách, nejčastěji v elfských lesech či na delší pobyt v lidských městech, kožešiny a kamaše odloží do truhly a obleče si jednoduché zelené šaty. Šaty jsou přepásané pod prsy a nabírané v ramenou. Dlouhé jsou až na zem a díky tomu, že do Du Weldenvarden chodí pouze v letním období tak chodí i bosa. Vlasy si vždy splétá do dlouhého copu, ale občas je nosí i volně rozpuštěné.

Charakter:

Když jí potkáte poprvé bude na vás působit jako každý člověk z hor. Chladně. Nepřístupně. Nemilosrdně. Nedá se tvrdit, že taková neumí být, ale v nitru taková není. Má ráda, když jí lidé respektují a berou její slova vážně. Nesnáší, když je přehlížená, jelikož ví, že na to jednoduše má. Co si zamane to dokáže, tedy pokud jí během její cesty nezaujme něco jiného. Z čehož lze soudit, že je poměrně přelétavá a nikde nevydrží dlouho. Potřebuje být stále v pohybu. Nebaví jí cyklicky opakující věci a pokud se takového kola dostane, snaží se jej ze všech sil rozbít a to bez ohledu na ostatní. Pokud se rozzuří nezná bratra. Jeji hněv se snese na všechny, bez rozdílu zda je či není vinen. Je to velmi pomstychtivá osoba, což pramení z toho, že nesnese bezpráví a nespravedlnost. Ale samozřejmě, že má i své dobré a jemné stránky. Je poměrně citlivá, což ale zatím před světem ukrývá. Musí být přeci nedotknutelná, takže pokud pláče, tak někde daleko od všech a co nejvíc potichu. Pokud někoho miluje, miluje jej celým srdcem a snesla by mu modré z nebe. Nikdo na její milované nesmí sáhnout, což je i z část majetnickost a žárlivost. Ale všeho s mírou! Touží po poznání nového, ale zároveň se bojí toho, že nová realita se jí líbit nebude. Po matce zdědila snílkovskou vlastnost. Věčně přemýšlí o tom, co bylo, co by mohlo být a co asi je. Ve všem hledá skrytou pravdu. Je hodně přátelská a společenská, ale občas jí nějaký hlas v hlavě řekne, že tento člověk nebude dobrý přítel, ať je nechá být. A tak jej nechá, jelikož věří ve svou intuici. Není hloupá ani jednoduchá, ale taktéž se nedá označit za prudce inteligentní, vypočítavou osobu, která je vždy o krok napřed a splétá složité intriky. Své sliby dodrží, je věrná a loajální. Můžete se na ní spolehnout.

Historie:

Venku byla zrovna jedna z největších sněhových bouří, která se tu zimu objevila. Pro její lidi to byla jen trochu větší zima, ale pro mne jakožto návštěvníka by to mohlo být opravdu zlé, kdybych neovládal magii a neohřál se. Stál jsem na malém pahorku kousek od vesnice a sledoval mihotající se světlo jednoho ze stanů. Do stanu zaběhla dvojice postav zabalených v kožešinách a po minutách čekání se ozval ve větru děcký pláč. Usmál jsem se do šátku, jež jsem měl přes tvář. Moc dlouho jsem nemusel čekat na to, abych viděl onen rituál. Ven vynesli proutěný košík a došli k hromadě sněhu obestoupili hromadu kolem dokola a to malé, křehké dítě položili do sněhu. Osoba, jež nesla košík, usoudil jsem, že otec, posypala dítě hrstkou sněhu. A dítě plakalo dál. Spíš řvalo zimou, ale jakmile jej otec posypal sněhem dítě se trochu utlumilo. Pak tam přišel stařík, asi šaman, něco tam blábolil a nakonec dítě odnesli zpět do stanu. Pak před stan symbolicky zabodli další oštěp. A začali oslavy narození.

Zvedl jsem oči k noční obloze a zahleděl se na hvězdy. “Vítej v Alagaesii, dítě zimy.”zašeptal jsem do větru, odvrátil se k vesnici zády a ztratil se mezi vločkami..

Narrenino dětství bylo v rámci možností šťastné. Jako každé dítě chodila ke kmenovému mistrovi se učit o jejich historii, kultuře, ale i o jiných národech. S úsměvem vzpomíná, jak mistrovi, který byl mrzák, utíkala z jeho přednášek a radši si hrála ve sněhu. Zlomový okamžik nadešel když jí bylo čtrnáct let a ona mohla jako každý právoplatný člen jejich kmene na svůj první lov. Na lov s ní šel i její otec, Sne a její bratranec Raké s hrstkou starých lovců, kteří měli dávat pozor na méně zkušené. Narren měla problémy držet se skupinou trénovaných lovců krok a tak se během cesty do Údolí ztratila celkem dvakrát a vždy ji našel Raké. Celý lov nebyl nijak zajímavý a pro Narren byl pouze zklamáním, protože ona osobně neměla možnost ani jednou vystřelit a jeden z lovců ji nakázal jen se dívat na ostatní z odstupu. Když se večer vraceli Narren se loudala vzadu a byla naprosto bez nálady až do okamžiku, kdy uviděla kousek od cesty přeběhnout jakéhosi malého tvora. Neváhala a rozběhla se z cesty za vidinou úlovku. Pronásledovala tu chlupatou kouli a po pár výstřelech ji i dostala. Byla tak nadšená z toho, že je to poprvé kdy něco ulovila, že ani nepostřehla že lovci už odešli. A ani ji nehledali. Vrátila se po svých stopách zpět, celá vystrašená. Rychle se rozběhla po stopách, tisknouc si ke hrudi mrtvé zvířátko. Už byla černočerná noc a z dálky bylo slyšet, jak se šelmy vypravují na lov. Narren se objevila ve vesnici až brzy ráno, celá promrzlá a vystrašené, ale i přesto pyšná. Nevadilo jí, že ji otec kárá a vrstevníci se jí smějí za to, že se ztratila a její úlovek není tak skvostný jako jejich lišky. Byla štastná, protože dokázala něco ulovit. A to znamenalo, že už je dospělá.

Jak plynuly roky, Narren se začala zdokonalovat v lovu, vytrvalém běhu a všemu ostatnímu o čem věděla, že bude jako Rannsónir, kterým si přála být od dětství, potřebovat. U Narren se ale projevili i další vlastnosti, schopnost velet. Když dovršila pět a dvacet let rozhodla se pokusit složit zkoušky Vrchního Rannsónira jako snad nejmaladší uchazeč v historii jejich kmene. Zkoušky měli symbolické čtyři části. První byla za pět dní navštívit všechny kmeny a získat jejich požehnání bez toho, aby promluvila. Druhá byla sejít do údolí a ulovit tři ksy vysoké zvěře a tu přinést do osady. Třetí byla utkat se v boji s nejlepšími Rannsóniry a čtvrtá, ta nejtěžší, byla vystopovat Urgala a zabít jej. Z onoho boje si Narren přinesla dlouhou jizvu, ale získala post Vrchního Rannsónira. Byla první Vrchní Rannsónirkou za posledních deset let.

Venku hučel vítr. Narren seděla v kruhu v náčelníkově stanu a spolu s ostatními Rannsóniry debatovali o méně důležitých věcech. Najednou plachtu stanu rozhrnul malý chlapec, bylo mu kolem deseti. “Venku jsou nějací Skatrblakka!” vykřikl rozrušeně, protože ani on ani nikdo jiný nečekal, že by v bouři někdo přišel. Skatrblakka byl název pro cizince, kteří vypadali jako lidé z hor. Všichni účastníci debaty se zvedli a šli k provizorní bráně. U ní stálo tak osm lidí, všichni zranění, mezi nimi byla i těhotná žena, pár mužů a jeden mladý chlapec. To bylo zvláštní.

Pustili je dovnitř a cizinci pověděli, co se jim stalo.

Muž s popáleným obličejem vyprávěl, jak je uprostřed noci přepadla skupina vrahů a čarodějů, jimž z rukou šlehaly plameny a mluvili cizím jazykem. Zapálili jejich obydlí, zabili mnoho mnoho z nich a jen oni, dovedli utéct. Jelikož tento kmen, co byl napaden, byl kmen náčelníkova bratra, byla to rána a náčelník T´sha se rozhodl pomstít. Cizinec, tedy O´gar, je popsal jako pětičlenou skupinu žen i mužů s ostrými tvářemi, kteří dovedli jak kouzlit tak i zabíjet meči. Nikdo pořádně neví zda to jsou elfové, lidé či možná druidi. T´sha poslal Narren k dvanácti kmenům s žádostí o pomoc při pomstě, ale odpovědělo jich jen sedm. A tak vznikla Aliance Sedmi, která poslala Narren a dalších šest Rannsónnirů zabít ony vetřelce, které podle stylu jejich útoku pojmenovali Ohně. Protože jen oheň se může rovnat síle ledu sněhu.

A tak Narren šla. Jelikož Ohně byli v této krajině očividně cizinci, zanechávali po sobě stopy, které dokázal Tont přečíst či Mäne vyčmuchat. Po několika týdnech cesty se krajina kolem nich začala měnit. Za celou svou cestu narazili jen na jedno stádo Urgalů, což bylo poněkud divné, jelikož předpokládali, že jich tu bude mnohem víc. Ubylo sněhu, oteplilo se, přibyla zeleň a zvěř. Nikdo z jejich sedmičlenné výpravy nepohrdal okolím, protože pro ně to bylo opravdu kouzelné. Zelené stromy, zpěv ptáků a zmizel i ledový vítr. Když sešli z hor každou vesnicí, kterou minuli je doprovázeli zvědavé pohledy místních, protože pro ně musela být opravdu velká zvláštnost vidět takové albíny s vlkem, jak si to štrádují cestou necestou. Narren se tahle krajina líbila a chápala, proč kmeny odchází do Teirmu. Nemusí tam tolik hladovět, protože se tam dá lovit a není tam taková zima. Jednou je zastavili vojáci Království, ale Sáre to s nimi nějak domluvila, takže mohli jít dál. Navštívili i hlavní město Alagaesie, kde ale nebyli moc dlouho, jelikož to nepovažovali za bezpečné. Pak navštívili i špíny Dras-Leony, kde si ukradli koně. Prvních pár dní na koních byli poněkud hektické, jelikož nikdo z nich je pořádně nedovedl ovládat.A nedaleko Dras-Leony dostihli jednoho z Ohňů.

Narren divoce zařvala a rozběhla se za ním. Ostatní běželi po jejím boku a Mäne zuřivě vrčela. Lov začal. Oheň byla v tomto případě žena, byla zraněná, měla obvázaný bok a bylo očividné, že jí tady ostatní nechali a šli bez ní. Nejspíš ji opustili před několika dny, protože žena neměla žádné jídlo. Zřejmě narazili na Urgaly. Dobře jí tak. O´gar po ní hodil oštěp, ale minul, protože žena se chránila kouzly. Ale nemohla jejich nápor vydržet. Narren s Mýtou se zastavil se začali zasypávat Oheň šípy. Netrvalo dlouho a žena bezvládně ležela kus od svého tábořiště prošpikovaná šípy a sípala.

Figo k ní přišel a namířil na ní oštěp. “Kde jsou ostatní?” zeptal se lámaným centrálním dialektem.

“Tam, kam vy nemůžete.” zavrčela žena se smíchem, prudce se zvedla a tím se sama nabodla na jeho oštěp.

“U Hinn!” zaklela Sáre.

“Měla víc trpět.” zavčela.

O´gar přišel k jejímu tělu a bodl do ní.

“Za můj kmen.”

Narren hladila Mäne a sledovala mrtvolu.

"Nemůžeme do pouště." prohlásila Narren a zvedla pohled ke svým druhům.

Pár dní po této události potkala Narren během své noční hlídky cizího muže, který se jí představil jako Bran. A ani netuší, jak se to seběhlo, ale nakonec se k nim přidal a stal se plnohodnotným členem jejich skupiny. Naučil je lidskému jazyku a věřit cizincům. Od jezera Leona se přesunuli, nyní už s novým přírůstkem, do města Daret, kam je zavedly stopy. Avšak to byla past. Ohně je po celou dobu sledovali a dobře věděli, kdy budou nejslabší. A tak zaútočili. Boj to byl nerovný, jelikož Rannsónirové byli unavení a neovládali kouzla.

O život přišel O`gar, upálen, Mýta, upálena a Figo na vážná zranění. Rayl přišel o zápěstí, Narren byla zle zraněna jedním druidem na levé paži a Tont si zlomil nohu a byl lehce popálený a Sáre bude mít zjizvenou tvář od plamenů ohně.

Když oplakali mrtvé, jediní Rayl a Sáre se hodlali neodkladně vrátit do hor, ke své rodině. A tak se jejich cesty rozdělili. Tont, kouzelné dítě odešel hledat pomoc u elfů. A Narren chtěla poznat více z toho kraje, kde sníh napadne jen jednou ročně a ptáci zpívají každý den. Hned za pár dní potkala dva chlapce. Vypadali jako obyčejné děti, avšak když na ně zaútočili lapkové, Narren žasla. Ony děti ovládali magii tak mocnou, že se před nimi skláněly větve stromů. Děti se představili jako služebníci Hvozdu Hans a Adris. Svým způsobem si k nim Narren našla cestu a putovala s nimi několik týdnů. Jejich cesta skončila v lesích Du Weldenvarden, kde se utábořili. A osud tomu chtěl, že nedaleko jejich tábořiště začala rodit mladá druidka. A tak poté, co jí Narren pomohla přivést na svět jejího syna se stala jeho kmotrou. Druidka se jmenovala Nixie, její manžel Arkeon, syna pojmenovali Dataio. Nixie byla sestra Hanse a jejich setkání tehdy, kdy Nixie rodila a oni jí přispěchali na pomoc bylo.. Dovedete si to představit.

Narren s tehdy rozhodla zůstat se svým kmotřencem a poznat více druidy a tak s nimi pobyla dvě léta. Během toho času přišla na svět i malá Ashsia, jejíž kmotrou se též stala.

Ale Narren cítila, že už je na čase vrátit se domů. její lid jí potřeboval, avšak slíbila, že kdykoliv to půjde, bude se vracet.

Doma zůstala Vrchním Rannsónirem, i když jí byl nabídnut post náčelníka.

Ona, ale chtěla zůstat volná.

Nyní pomáhá svému kmenu i kmenům okolním a je často na cestách. Každé dva měsíce navštěvuje města u pobřeží, nejčastěji Nardu, kde obchoduje s různými výrobky z hor za různá léčiva či věci, které by mohli usnadnit jejich život. Jednou za čas jí také navštěvují její kmotřenci a každý rok také sestupuje do Hvozdu navštívit svou druhou rodinu. A aby nechodila na svých cestách sama adoptovala dvě vlčata od načelníkovo vlčice a s pomocí Nixie je vycvičila.

Během svých cest potká mnoho lidí. U některých ani netuší, jak významní pro Alagaesii jsou či jak významnou roli hráli v historii.

Avšak její život skončil brzy.

Nezemřela stářím. Nezemřela při lovu. Přemohla jí nemoc, na níž nikdo nenašel lék.

Vydechla naposledy pod svitem Severky obklopena svými milovanými. Smrti se nebála, věděla, že jednou přijde.

Schopnosti:

boj na blízko- 3/7

střelba lukem- 4/7

hod oštěpem- 2/7

stopování- 3/7

Běh:

V horách se sice moc často neběhá, spíše se orientují na dlouhé pochody hlubokým sněhem, ale ani v Království neměla sebemenší problém s během po loukách. Může o sobě říct, že je dobrá běžkyně. Problémy jí, ale dělá rychlý běh na krátké vzdálenosti, jelikož nedovede vyvinout vysokou rychlost během pár sekund.

Orientace:

V orientaci patří mezi nejlepší mezi Rannsóniry Aliance hned po Mýtě. Nedělá jí problém orientovat se v jednotvárné krajině, protože vždy dovede najít body, podle kterých určit směr. Matka jí učila číst hvězdy, takže se dovede orientovat i za noci, tedy pokud je nebe bez mraků.

Vzdělání:

Ona osobně umí jejich jednoduché písmo, které je spíše obrázkové. Písmo centrálního dialektu či starověkého jazyka je jí zapovězeno, ale jí to nevadí. Umí něco málo o dějinách Alagaesie, takže ví že tu byli války elfů a draků, že jsou tu nějací trpaslíci, Vardenové a třeba že Aberon je hlavní město Surdy. Díky svému pobytu v Lesích, ale zjistila mnohé o druidech a také slyšela o sporech o elfský trůn.

Rodina:

otec Sne

Sne je typický představitel svého národa. Vysoký albín s kupou svalů. Je poněkud úzkoprsý, ale tuto ne zrovna dobrou vlastnost kompenzuje svým dobrým srdcem. Funguje jako kuchař. S Iljou se seznámil když na ní vylil omylem polévku.

matka Ilja

Ilja je drobná žena s černými vlasy, což je v těchto končinách nevídaný jev a proto se jí říká “Sněžná vrána.” Je známá pro svou vysokou inteligenci, také proto vyučuje mladší generace spolu s šamanem. Sama se stala zástupkyní šamana, který už je starý a patřičně proto změnila svůj zjev. Narren si myslí, že to s tím šamanem přehání a že teď vypadá poněkud strašidlně.

strýc Ferro

Vdovec, jenž přišel o svou životní lásku při útoku Urgalů ještě než se Narren narodila. Má s ní syna, kterého nadevšechno miluje a snaží se mu dát naprosto všechno. Pod svou střechu vzal i nalezence Rayla a Tonta, jenže na ty už moc té otcovské lásky nezbylo. Ne, že by na ně byl zlý, ale ani hodný. Zastává post lovce pod svou neteří Narren.

bratranec Raké

Je trochu naiva, není zrovna chytrý, ale je vytrvalý a chrání si to, co miluje. Rayla a Tonta nijak v lásce nemá, ale dokáže s nimi žít na jednom místě. Je na postu stejném jako jeho otec.

Nixie

Přijala jí do své rodiny i do svého kmene. Seznámili se v Lesích, kde jí Narren pomohla odrodit její první dítě, jehož kmotrou se stala a později se stala kmotrou i jejího druhého dítěte.

Arkeon

Je to druh Nixie a otec jejího kmotřence a kmotřenky, tudíž jej do své rodiny započítala také.

Dantaio

Je to její kmotřenec a miluje jej jako vlastního syna. Pomohla jej přivést na svět. Když jí navštíví vždy jej vezme na dlouhý lov či k sousedním kmenům.

Ashsia Narren

Její kmotřenka, jejíž druhé jméno dostala po ní. A to Narren udělalo opravdu radost. Miluje jí jako svou dceru a stejně jako u jejího bratra, by za ně položila život.

Hans Fielne

Spolu s ním a jeho druhem Adrisem ušli kus cesty. Třešničkou na dortu je to, že je to bratr Nixii, což Narren bere jako další důvod, proč jej započítat do své rodiny.

Přátelé:

Blóm Amo Frystinderr

Dívka, o rok mladší jak Narren, podobně vysoká, ale narozdíl od Narren není tak ctižádostivá. Je taková šedá eminence, ale když se jí něco doopravdy nelíbí, dupne si. Je spíše pěšák než generál. Má světle hnědé vlasy a zelené oči, přes levou tvář se jí táhne přes levé oko jizva. Nikomu neřekla, jak se jí to stalo. Je její zástupce u Rannsónirů, ale jelikož je těhotná, nešla s Narren.

Rayl Ferro Máwë

Starší ze dvojčat. Vysoký, statný muž s hnědými vlasy a oči. Je rád svůj. Nepostojí na místě a je pro každou srandu. Je znám pro svoje nemístné poznámky a též je členem Rannsónirů Aliance, protože stejně jako jeho bratr zastupuje jeden z kmenů přesněji ten, do kterého se přiženil. Vrátil se živý domů, kde pověděl, co se stalo. Nyní je uznávaným Rannsónirem.

Tont Ferro Frystinderr Taymöll

Mladší a povahově pravý opak. Je tichý, upjatý a vždy je ten, co “kazí srandu.” Dokáže odhadovat nadcházející události a často dovede vymyslet i dobré řešení krizí. Projevuje se u něj malé kouzelnické nadání. Dokázal nechat vystřelit kámen po Narren, když se na ni naštval. Čím je starší tím se ale častěji stává, že provede nějaké kouzlo, proto během Lovu na ohně hledá i potají mistra, co by jej učil to ovládnout. Šel jako zástupce třetího kmene Taymöll, protože onen kmen neměl žádné kvalitní Rannsóniry.

Odešel hledat kouzelníka v naději, že mu pomůže ovládnout jeho kouzelnický dar. Následně se po dvou letech vrátil ke svému kmeni jako nový šaman a kouzelník. Už Ledov lid naučil, že magie, pokud se umí používat a kouzelník má dobré srdce, není jen zlá. Takže se mu žije poměrně dobře, ostatní jej respektují a využívají jeho pomoci.

O´gar Jikö Malen

Muž starší než Narren, ale i přesto ji poslouchá a respektuje. Je mu kolem čtyřiceti let a je znám pro své lovecké schopnosti. Je menší než Narren a v obličeji moc pěkný není, za to však má srdce ze zlata. Aspoň to říká Narren i když Rayl tvrdí opak. To on pochází z onoho kmene, který Ohně napadli. Byl jediný bojeschopný muž, sice kdysi býval čistě jen lovec, ale chtěl jít pomstít svůj národ.

Zemřel při útoku Ohňů, avšak zemřel jako hrdina, jelikož zabil dva Ohně a objetoval svůj život za Sáre. Byl upálen. Na jeho hrobu, hned vedle Figa, kvete sněženka.

Sáre Ikar Alderton

Žena ve středních letech s kterou se Narren často hádá, protože mají odlišné názory, ale i tak jsou svým způsobem dobré přítelkyně. Sáre je pro Narren i její mistr, stejně jako O´gar. Sáre vyrostla v té nejnepřístupnější část hor, takže ona prakticky střety s urgaly nezažila za to však zažila zimy při kterých její lidé umírali na podchlazení, když se zvedli z dosahu ohně. Má dvě děti, jedno jí ale zahynulo na zápal plic a to druhé, syn, si našel ženu.

Vrátila se domů a stala se náčelnicí kmene.

Figo Tork Derrä

Muž, který je na poměry Ledového národa hodně vysoký, protože měří jako obyčejný muž z vnitrozemí. Je o tři roky starší než Narren. Je tichý a z jejich společenstva je ten nejméně společenský. Mezi jeho hlavní povahové rysy patří ohleduplnost a výbušnost. Jeho povahu plně kompenzuje jeho um s oštěpem a stopování. Také má po svém boku vlka, kterého pojmenoval Brottin. Narren mu nevěří a nemá jej ráda.

Byl vážně zraněn v okolí hlavy oštěpem a následkem toho zemřel na místě. Leží pochovaný nedaleko Daretu hluboko pod zemí spolu s ostatními. Jeho hrob zdobí též sněženka.

Mýta Hellom Kwahäi

Dívka, tedy už žena, stejně stará možná starší než Narren. Na tváři má symbolické řezy, které u členů jejího kmene vždy uvidíte. Řezy jsou část rituálu síly, který provádí při zabití více jak dvou Urgalů. Ona se stala Rannsónirkou, jelikož při napadení její vesnice Urgaly, jako jedna z mála dovedla ubránit jejich osadu. Je známá v celém Ledovém národě svou nenávistí vůči oněm bestiím a svým mistrovským umem je zabíjet. Žijí v teplejší oblasti než ostatní kmeny, proto jejich oblečení netvoří husté kožešiny jako u Narren či Figa.

Byla upálena, když chránila raněného Tonta.

Její popel Tont rozprášil v jezeru Isenstar.

Bran

Setkali se jednou v noci u jezera Leona. Narren jej chtěla postřelit a on jí nechat sežrat vlkem. Narren netuší, jak se to vlastně všechno seběhlo, ale Bran se připojil k jejich výpravě a stal se plnohodnotným členem. Narren mu věří, možná že dyby spolu byli delší dobu mohlo jejich přítelství vykvést v lásku avšak osud i hvězdy je rozdělili a každý se vydal svou cestou.

Fin Briedis

Zábavný elf, který jí vyléčil pohmožděný kotník, jenž si způsobila během své procházky skrz lesy Du Weldenvarden. Ukázal jí taje Ellesméry a strávili spolu nějaký čas, ale pouze jako přátelé. Jelikož když tento elf něco zkusil, Narren mu ukázala, jak se muži odmítají v horách. Násadou kopí do rozkroku. Ale jejich vztah to nijak nepoznamenalo, ba co víc, stali se z nich dobří přátelé. Fin jí slíbil, že jí jednoho dne navštíví, aby poznal její národ. Jeho sestra jí darovala jedny ze svých šatů, aby nemusela běhat po lese v kožešinách.