TOPlist

Nixie

Začátečník 3329 Mistr

Napsal: Nixie | Kategorie: Druidi - Žena
Dne: 25.01.2015 14:26:14 FB



!!V Rekonstrukci!!

(Historie, Schopnosti)

 

Nixie Nyx Fielne

Mění se na oranžového vlka

- Charakterizační informace -

Jméno:

Nixie Nyx Fielne, kdysi jí občas říkali Nositelka, ale ona sama preferuje spíše přezdívku Vlčice.
Věk:

18 let. Narodila se v Duhovci o úplňku roku 3 247, ačkoliv se měla narodit až o dva měsíce později, tedy předčasné narození. A ačkoliv je původu jakého je, tak ji kletba dostihla o dost později a její vzhled zamrzl v šestnáctém roku života.
Rasa:

Jedno z Lesních dětí
Pohlaví:

Dívka
Náboženství:

Je plně oddána Hvozdu, jinak pak věří, že existuje osud.
Element:

Oheň

Patron:

Vlk v barvě ohně
Jazyky:

Hovoří svým mateřským jazykem, Starověkým a centrálním lidským dialektem, a také se naučila několik frází z jazyka urgalů.

Motto:

„Následovat srdce je trochu těžší cesta, ale najdeš na ní štěstí.”

„Kdo si hraje s ohněm spálí se. Kdo si hraje se mnou lituje, že si nehrál s ohněm.”

 

- Podrobnosti o osobnosti -
Vzhled:

Nixie není na první pohled přespříliš zajímavý člověk. Obvykle ji jen přejedete pohledem, stejně tak jako další desítku lidí. Přesto po chvíli vaše oči sklouznou zpět na ni a vy si uvědomíte, že něco vás nutí se na ni dívat. Něco v ní je. Určitý přitažlivý charakter a nenápadná jiskra nutící vás jít blíž, nebo pozorovat o pár vteřin déle než je nutné. Při letmém studiu její osůbky byste zjistili, že je drobné, až křehké postavy, má větrem ošlehanou tvář, jiskru života a energie v očích a všudy-přítomný poloúsměv na rtech. Nepřipraví vás to však na její opravdový vzhled, ani kdyby jste se ji snažili odhadnout sebevíc, protože zrovna v tomto případě zdání opravdu klame.

 

Je doopravdy drobné a na pohled křehké postavy, avšak nenechte se mýlit, je silnější, než se může zdát, a tak může dost nepříjemně překvapit. Postoj celého jejího těla je bezpochyby hrdý, ale je v něm i něco divokého… něco dravého se v jejích ladných pohybech skrývá a není pochyb že tato drobná lasička je rychlá, mrštná a velmi obratná.

 

Vlasy, které dřív v plavých, sluncem vybělených, vlnkách spadaly až pod ramena, jeví neumný zásah dýkou. Nejsou pravidelné délky, nyní už ani nejsou mírně zvlněné, nýbrž rovné, rozježené, obvykle ani nijak upravené. Možná tak je pročísne prsty, aniž by se podívala, jak tento pokus o úpravu dopadl. Další čeho si je možné všimnout jsou přiměřeně velké oči mandlového tvaru v barvě rozbouřeného moře. Ano přesně tato barva k nim sedí, protože barva rozbouřeného moře, plného energie je šedomodrá, stejně jako u ní. Když se člověk opravdu soustředí vidí v nich prapodivné oranžové odlesky, čas od času přejíždějíc přes celou duhovku, aniž by si to Nixie uvědomovala. Na lidi bojící se magie by to mohlo být přeci jen trochu děsivé a odstrašující, nicméně výjimkou není, že jim to přijde jedinečné, zajímavé či přitažlivé. Opálenou pleť narušují jen drobné jizvičky z dětství a bůh ví kde k nim přišla, k některým se však váží zajímavé ba i vtipné historky. Ovšem na jednom předloktí se jí táhne podlouhlá, bílá jizva - připomínka na dny, kdy utíkala co nejdál od Galbatorixe a splašená klisna ji nechtěně shodila na kámen. Na levé tváří a mezi obočím kůži brázdí ohnivé ornamenty, které o úplňku slabě září jako vyhasínající uhlíky… nebo je to možná jen odraz měsíce? Kdo ví. Na bradě má výrazné znaménko krásy ve tvaru slzy. Plné malinové rty věčně zkroucené do poloúsměvu a mírně prohnutý nosík, který se vždy nakrčí, když se jí něco nelíbí nebo nezdá.

 

Dříve se Nixie odívala podobně, jako většina druidů. Na jaře nosila lněné brčálově zbarvené tričko sahající jen kousek pod prsa, kde se těsně obepínalo, nedávajíc tak prostor k fantazii a dlouhé hnědé obepínající kalhoty. Nohy obvykle zůstávaly bosé a jen v zimě si na ně obula boty ze zvířecí kůže. V létě se její oděv zaměnil za lehké, neprůsvitné šátky v zelených barvách tvořících nějaký skryt pro jinak nahé tělo. Podzimu zase patřil pestrý oděv podobný jarnímu, jen byl volný a halil tělo lépe. Také byl velmi barevný, poset skvrnkami žluté, rudé, hnědé, tmavě zelené a ohnivě oranžové barvy, což dovolilo Nixie dokonale splynout s okolím, když se pohybovala po stromech. Nebo i po zemi pokryté opadaným listím. A konečně v zimě se její tělo zahalilo do bílých a hnědých kožešin, tvořících kabátek a kalhoty. Také si dříve podle ročních obdobích upravovala vlasy. Na jaře si do nich vkládala větvičky a první jarní kvítí, v létě si na hlavu nasazovala věnce z pestrobarevných květů a nebo si je přímo zaplétala do vlasů, v podzimních měsících zase její vlasy zdobily pestrobarevné lístky javoru, buku a jiných stromů a v zimě bylo mnoho pramenů obarvených popelem, aby tak lépe s okolím splynula. Nicméně v žádném ročním období si neodpustila peří dravých ptáků a dřevěné korálky umně zapletené do jednotlivých pramenů. Vypadala opravdu jak divoška, podobně jako pár dalších jedinců jejího malého kmenu. Ale nejkrásnější byla ve dnech svátků. Vždy na sobě měla hnědé tílko halící její tělo jen po bříško a dlouhou stejnobarevnou sukni po kotníky, které jí zdobily dřevěné náramky s rolničkami a jeden kožený obepínal její paži - ten však byl bez rolničky. Její tvář byla vždy potetovaná přírodními barvami, stejně jako paže, jen na svátek Ohnivce jediné tetování byly na její tváři.

 

Nicméně po odchodu z lesů se tohoto divokého vzhledu musela vzdát a zařekla se dlouhých vlasů. Jednoduše je odřízla a ukradla si jednoduchou bavlněnou košili, už po čestných cestách obnošenou tak, že z původní bílé se stala jakási zašedlá a přes ni koženou vestičku hnědé barvy na šněrování. Jako kalhoty si zvolila jemnou hnědou kůži, v které se nijak nezapaří a nohy schovala do vysokých jezdeckých bot. Ke kalhotám si též připnula opasek, na kterém je pochva s šavlí, malé pouzdérko s nožem pro běžné užití, jako je čištění kůže, krájení ovoce, či jiných pokrmů a váček s penězi. Její krk zdobí pouze jediná připomínka lesů. A to dřevěné, vybledlé korálky. Když se do ní dá zima, tak má nepromokavý, kožešinový plášť a hrubé punčochy. Ještě nedávno nosila také šaty, ale po setkání se s vládcem Království byly v tak mizerném stavu, že ji sotva zahalily, tak je spálila. Občas její chodidla uvidíte obutá v sandálcích, ale to je zpravidla v letních měsících, protože obvykle její nohy končí v jezdeckých botech černé barvy... Od svého odchodu z vesnice nemusí šaty, připomínají jí ty krásné časy a nechce o vzpomínky přijít tím, že je bude nadarmo nosit.

 

Při proměně je pro ni pravidlem, že je nahá, protože si svého oděvu dost cení. Její proměna je za roky praxe rychlá a elegantní. A občas aniž by jste si to uvědomili před vámi v mžiku stane huňatý vlk. Je štíhlý a ne větší než do pasu své lidské podoby. Tento vlk nebo spíše vlčice se pyšní neobvykle oranžovou srstí po které přejíždějí podivné jiskry, které nemají co dočinění s dopadem světla, ale to naštěstí není poznat, vzhledem k tomu že vlkem se stává jen v přítomnosti stromů, kde se zas tak mnoho lidí obvykle nepotuluje. Vlčí oči jsou nezvyklého mandlového tvaru a jejich barva je barvou medu s oranžovým nádechem. Panenka je jinak typicky kulatá. V očích se jí leskne nespoutaný svobodný duch a celý její postoj odráží dravou šelmu, schopnou se prát nebo se drze ochomýtat okolo, nutíc nepřítele zchromle čekat na její ortel. Tuto podobu si patřičně užívá. Ostré tesáky v tlamě se jen blýskají, když je cení s nakrčeným podlouhlým čenichem a z hrdla se ozývá vrčení a na silných nohách - dokazujících že vlčice je zvyklá běhat i dlouhé trasy - se lesknou dlouhé, silné a nepochybně ostré černé drápy. Celkově její smysly se zlepší. Vlčí uši opatřené jemným chmýřím citlivým na dotek a jakékoliv vibrace zachytí i ty nejjemnější zvuky do vzdálenosti dvaceti, až třiceti metrů, vlhký čenich zachytí tolik barvitých pachů, že je mnohdy těžké vybrat si který následovat, ale také umí sledovat jen jeden určitý, za kterým pak jde. Čenich jí také zmapuje cestu způsobem, že téměř v mysli vidí přesnou pěšinku, kudy objekt zájmu šel. Nebo kudy se k němu dostane. Její zrak je už o něco slabší stránkou, ve dne vidí sice výborně v jasných barvách, ale v noci nevidí do takové dálky a hodně se spoléhá na čich, sluch a šestý smysl, který jí prozradí překážku v cestě. Hmatem toho zas tolik nerozezná, přesto že bříška tlapek jsou na dotek citlivá, tak nejsou mnohdy to co vnímá, když se žene po terénu. Vnímá spíše vítr tančící v dlouhé srsti něžně ji čechrajíc. A její poslední smysl. Chuť. Na jazyku se jí při každém jídle rozplývá tolik chutí, že je nedovede ani popsat. Je zážitek jíst ve své zvířecí podobě, protože tolik chutí, pachů a vjemů nemá jako člověk šanci pochytit.

 


Povaha:

Štít a šavle - Ačkoliv se Nixie dokáže do své role vžít naprosto uvolněně a celou duší, tak dokáží někteří jedinci, kteří ji znají dlouho a dobře, prokouknout její masku. A to i přesto, že je dobrou herečkou. Od prvního pohledu z dálky na většinu lidí působí jako nesmělá a naprosto neprůbojná osůbka s přívětivým charakterem, který je mnohdy sympatický jakémukoliv druhu osobnosti. Kdyby se hodnotil vzhled tak některým přijde atraktivní a nebo lhostejná k tomu jak vypadá nejen ona, ale i její okolí. Přesto když k ní přijdete blíže, tak se za každou cenu snaží být zdvořilá, milá a chová se velmi přátelsky a společensky. Také už nevypadá tak neprůbojně. Z obličeje jí svítí zájem a často činí i Nixie samotné rozeznat zda je zdvořilý nebo opravdový. Také po chvíli zjistíte, že ačkoliv je ukecaná, tak je i výborný posluchač. Chová se k vám co nejohleduplněji, a také snad jako ochranitelská kvočna sobecky si vás držící při sobě - i když o vaši blízkost ve skutečnosti nemusí mít zájem. Zajímavý však je její hrdý postoj, který narozdíl od mimiky své tváře ovládnout nedokáže.

 

Za vlčím úsměvem - Ve skutečnosti je Nixie docela nepatřičný člověk absolutně prost nějaké úcty k nějaké šlechtické vrstvě nebo společenské hodnotě. Jediný kdo má její respekt jsou starší a druidé. Číší z ní sebevědomí s kterým se mnohdy bezhlavě a nerozvážně vrhá do rozličných situací, z kterých často nevede východisko. To vše ještě zhoršuje její drzost a prořízlá pusa, o které platí co na srdci to na jazyku. Co říct ona problémy prostě přitahuje. Je tedy docela štěstí, že ona je vyloženě dítě štěstěny a vyvázne obvykle hladce. Mnohokrát ji zradila její vlastní netrpělivost a výbušnost, což taky není moc příjemné - zvlášť když zdroj jejího výbuchu je stále poblíž. Ale i její divoké a nezkrotné já má dobré vlastnosti. Zejména tu, že si na nic nehraje, i když by se tedy občas mohla více krotit… Dokonce i přes všechno její odhodlání dokázat svoje je to vcelku sympatická a ohleduplná dívka, která je přátelská a milá - tedy do doby než se naštve - a pokud jste jí sympatičtí také, tak poznáte, že jí na vás opravdu záleží - opravdový zájem, ochranitelské pudy. Poznáte pravý význam slova přítel. Pokud je v dobré náladě, tak se chová celkem štědře, naopak pokud není… uklidí se do ústraní a odhání vás od sebe jako raněný vlk samotář toužící si vklidu olízat své rány. Nicméně pokud u ní zaujímáte doopravdy významné místo nechá vás (s reptáním) jí pomoci. Je to sto-procentní bojovnice spoléhající ve většině případech sama na sebe a všechno co dělá je víceméně spontánní. Snaží se mít nad vším nadhled a rány osudu se snaží brát optimisticky, i když je to často těžké. Díky této její stránce osobnosti se pro mnohé stává atraktivní. Často překvapí i tím jak je rychlá - a to nejen po fyzické stránce, ale i po myšlenkové (ačkoliv ne vždy je její úsudek jasný nebo správný). Je hodně aktivní - někdy až moc - a rychle se jí dobíjí energie. Z každého kousku její osobnosti číší svoboda o kterou se chce přísahou obrat a tak se sklonit před někým. Možná si to ještě rozmyslí, a pokud ano, pak o tom nebude chtít mluvit. Bylo by pro ni těžké s její tvrdohlavostí přijmout svou mýlku.


V jádru srdce z ohně -  Nixie je doopravdy tvrdohlavá jako správný beran a jen nerada uzná svou porážku, ale když je to opravdu nutné, tak je toho schopna - ačkoliv je jí to proti srsti. Někdy je její rozhodnutí obměnné - nedokáže se rozhodnout - a to vede k její občas rozporuplné osobnosti. Celý život si vždy šla za svými cíly, přes překážky, přes zrady, ale nikdy ne přes mrtvoly a její bojovná duše trpěla, když o cíl přišla, zvlášť o cíl na dosah ruky. A také to je možná důvod proč nikdy nezůstane na žádném místě dlouho - zvláště ve městě. Za tu dobu co putuje po Alagaësii si oblíbila cestování a téměř se stalo její součástí. Nicméně někde ve skrytu duše by chtěla mít  místo, kam se bude moct vrátit až ji celý svět omrzí, až se bude chtít před ním ukrýt. Čas od času popustí z uzdy dítě a dovolí si krásné sny, které se nikdy nenaplní, chování se jako mládě - chybovat, hrát si a radovat se… a také věřit ve vítězství dobra. Její trošku sobecká povaha se projevuje tak, že se docela nerada dělí o to co je její (Rudotlapka, mysl, minulost, šavle,...). Vždy když se jí otevře nová cesta, překážka, příležitost, tak neváhá dlouho, aby ji prozkoumala. Vlastně vždycky byla až nezdravě zvědavá a do všeho se hrnula s neskrývanou vášní. Přesto se i ona něčeho bojí. Ano je odvážná, ale ne všechny strachy lze jen tak překonat nebo zapomenout. Jejím největším postrachem jsou stínové a v minimální míře i lidé a jejich až příliš prchlivé povahy a sny. Každopádně Nixie se také dá nazvat disciplinovanou a přespříliš učenlivou (občas má opravdu nos všude, aby to zvládla přesně krok za krokem). Její vůle je dost silná, aby vydržela různé podmanivé řeči, sliby, narážky nebo i nadávky. Psychicky je nezlomná a nezkrotná, i když silným mágům to tak možná nepřijde. Nixie také ráda komanduje, má jistou autoritu a jednoduše je prostě dominantní… i když si to vůbec neuvědomuje. Kromě toho Nixie také miluje umění a nezáleží zda jde o hudbu, zpěv, báseň, knihu, tanec nebo cokoliv jiného. Stejně tak neodsuzuje podle prvního dojmu. Kdyby ano tak by hanbou umřela nad tím jak odsoudila ostatní jen na základě vzhledu.

 

 

Historie: Milé překvapení: S novým dnem, se jako vždy neobjevil žádný přírustek. Jeden byl sice očekávan, ale až později…Mladý pár Miria a Dancko se jako každý týden rozloučili a muž odešel na trh. Dancko byl druid vody a Miria větru. Měli ještě syna, který byl druid země. Všichni očekávali jeden z těchto tří elementů. Ten večer byl úplněk, který byl pro tento kmen posvátný. O půlnoci se všichni sešli kolem prastarého stromu,aby meditovali. Náhle Miriu přepadly porodní bolesti. Porodní bába udělala vše co šlo a nakonec se jí podařilo udržet naživu jak dítě tak matku. Byl vyslán jezdec, který měl přivést Dancka do vesničky. I když bylo dítě drobné a narodilo se o měsíc dříve než mělo, všichni slavili a málem zapoměli, že je půlnoc a úplněk. Maminka dala dítěti jméno Nixie, ale od narození jí říkali Ryska.

První použití elementu: byla krutá zima a Nixie zrovna slavila narozeniny. Jedlo se sušené maso, protože nešlo  rozdělat oheň. Nixie chodila po domech a pozbuzovala jejich majitele. Když došla do středu návsíčka přepadla ji strašlivá bolest. Maličká dívenka spadla na kolena. Všichni stáli kolem ní, ale nikdo se k ní nepřiblížil. Sníh kolem roztál a diváky hřál žár, jenž vycházel z dívky. Kouzlo získání elementu z přírody jí povzneslo do vzduchu a kolem ní se uzavřela ohnivá bariéra, která brzy pohasla. Všichni se zakrývali a když otevřeli oči uprostřed roztopeného plácu stálo děvče s ohnivým ornamentem na levé straně tváře a uprostřed  nad nosem. V tu chvíli vypadala velice nebezpečně. Pravá dlaň byla rozevřená a na ní ohnivá kulička, která velice připomínala hořící uhlík, jelikož byla ohnivá a místy bylo černo, kulička chvíli na dlani rotovala a pak s ní Nixie mrštila do táborového ohně. Vzduch kolem explodoval o něco dříve než implodoval a po návsi se rozlilo příjemné teplo a tiché praskání hořících větviček. Pro vesnici to byl dar, protože nikdo oheň neovládal.

Přeměna ve zvíře: Nixie byla zase jednou v lese a jedla bobule. Z lesa se ozvalo tiché vrčení. Do zorného pole nakráčel rudý vlk a Nixie se ho pokusila napodobit ve vrčení, jenže padla na zem a utekla před jeho útokem. Nechápala proč, jenže se zastavla asi po dvou vteřinách a vrátila se. Teď jí náhle došlo že se změnila. Vlk jí pomalinku očichal a ona, jelikož byla vyčerpaná, se proměnila zpět a padla k zemi… když vstala bylo k ní stulené vlčátko a ona si ho odnesla z lesa a všem se pochlubila, že její přeměna je rudý vlk a náhle si cvičila jen přeměnu. Stáhla se do sebe a mluvila jen s vlčetem…tedy ona na něj. Velmi se jí zalíbila samota a tak když dosáhla 12 let a začala se učit ovládat svůj oheň a několikrát málem podpálila les, přestala mluvit úplně. Většinu času rozdělila mezi bratra Hanse a vlka Rudotlapku.

Není zde pro mě místo…: Po dosažení patnácti let jí došlo, že vlastně se nevyhýbá ona soukmenovcům, ale i oni jí. Dozvěděla se od Hanse, že starší ji chtějí vyhnat, ale takovou potupu si nechtěla nechat líbit. Proto se rozloučila jednoho rána s rodinou a vydala se pryč. Její bratr trval na tom, že půjde s ní, ale nakonec jí jen doprovodil na okraj lesa… s vlkem se vydala do pouště Hadarak, aby se zdokonalila. Naučila se udělat si kolem sebe ohnivou bariéru, což znamená, že se nad ní a kolem ní uzavře oheň a nic neprojde dovnitř. Když našla meč v ruinách a začala se učit bojovému umění s jedním mistrem, kterého potkala u pouště Hadarak, zjistila že má na boj s šavlí talent. Ale po půl roce zemřel mistr stářím. Nachází se zrovna při kraji Du Weldenwarden.

 

 

 Herní historie:

+ Ukázky ze hry (top situace upravené do ich formy)

Lovec - Carvahall

Když se Nixie vzpamatovala z Mistrovy smrti, tak se odvážila opět přiblížit do Blízkosti rodného Hvozdu. Tedy do Carvahallu. Ovšem bylinkářka se odstěhovala do svého rodného města, a tak Nixie nevěděla co udělat. Cestou potkala náhodného člověka a rozhodla se spřátelit. Chtěla někoho znát, protože si potřebovala najít práci. Poslední peníze utratila za jídlo a léčivé byliny pro Mistra, bohužel byl moc vyčerpaný a ona ho začala léčit příliš pozdě. Nezvládl to. A ona nevěděla co s magií dělat. Zvlášť když měla migrény od nedostatku kontaktu přírody. Koho však nečekala, že pozná, tak byl o něco starší lidský lovec zvaný Deynor. Strávili spolu večer a on jí dokonce zaplatil pokoj. Další ráno zamířili k němu, ale poté se utábořili, protože do lesa po tmě by nebyl dobrý nápad. Nebála se, ale nemusel vědět všechno. Taky se ho tam pokusila naučit základy boje, což však nebylo příliš účinné, protože oba dva byli po celém dni chůze unaveni.


*Vytáhla jsem z pochvy meč a začne trénovat. Zábava musí být. Pochvíli jsem si oddechla, ale zase jsem pokračovala.* To byla pochvala?* zeptala jsem se když se Deyn vrátil, ale stále jsem cvičila.*


Setkání dvou druidů - Carvahall

Sice se pokusila Deynorovi utéct, dvakrát, ale v obou případech ji našel. Lovec se pozná. Zůstala tedy s ním. Když se však po ránu šla projít do lesa, tak na ni upadl muž. Vypadal mladě, i když starší než ona, ale poznala, že je… jiný. Narovinu se ho tedy zeptala a dozvěděla se, že je to také druid. Jmenoval se Arkeon. A tak cestovali ve trojici, než se od nich Nixie oddělila.


*Zaječela jsem překvapením* co si myslíš že děláš? Špehuješ mě?* založila jsem si ruku v bok a špičku meče mu přiložila pod bradu.*


Kočkodlačí přítelkyně - Carvahall až Therinsford

Na odchodu to vzala přes město. Za peníze, které někde v tašce našla - i když měla za to, že žádné už nemá - si zaplatila jednu noc v nejlevnější noclehárně a koupila úžasného koně. Také ve stájích, kde si ráno vyzvedla Abaccus potkala dívku. Panthu která, jak se později dozvěděla, byla kočkodlačice. Rozuměly si téměř jako sestry a rozhodly se spolu cestovat. Utábořily se tedy přes noc na mýtině (kde Abaccus a Panin kůň splodili hříbě) a další den vyrazily do Teirmu.


*Vyšvihla jsem se na hřbet Abaccus a chytnla uzdu.* Jeď* pobídla jsem ji do cvalu dokud nedohnala Panthu* Jak tě volají?* optala jsem se.*


V Teirmu měly ubytování na jednu noc, ale pak místo aby jely dál společně se rozdělily. Jejich cesty směřovaly jinam, než cesty druhé. A tak se rozloučily se slzami v očích a slibem v elfském jazyce, že se opět setkají. Tentokrát v Lesích…  


Pomalinku jsem dojedla a vydala se k mostu, po kterém se Pany dostane do Teirmu.* Sbohem* objala jsem ji pevně. Vyšvihla jsem se na Aby, která se rozloučila s Klojem.* Sbohem za půl roku* zamávala jsem a setřela si slzy. Otočila jsem se zády k Panthě a odjela pryč, sama jsem nevěděla kam.*


Urgalka a elfka - Dras-Leona, Jezero Leona, Jezero Isenstar

Na jedné ze svých cest Nixie narazila na půvabnou dívku, jejíž učí přímo křičely, že není člověk nýbrž elf. Pokusila se jí tedy pomoci, no když přijela urgalka, tak trochu znejistěla. Nakonec se rozhodla zkusit jim trochu věřit a cestovala s nimi. Koneckonců do města Dras-Leona se jí nechtělo.


*Není mi dobře z pohledu na město tyčící se přede mnou, avšak nemám na výběr. Otočím se.


Za svůj život nikdy neviděla větší vodní plochu, než bylo jezero Leona. Pro její štěstí se k němu přiblížily a dokonce i utábořily. Nixie se už v tu dobu však rozhodla, že urgalka prostě není osoba, která by jí seděla povahou. Nechtěla však noc strávit sama. Asi vyměkla. Další ráno však její odchod přerušili vojáci, kteří je začali pronásledovat, což Nixie přerušila magií.


*Rychle a jistě nás doháněli vojáci. Nebyla jsem si jistá co mám dělat. Zrovna projížděli hustými seschlými keři. Na druhé straně jsem zastavila a stála jako

socha z kamene. Pak jsem ladně švihla rukou a husté keře zapálila.


Jezero Isenstar ji už tak nenadchlo. Netušila proč. Možná bylo důvodem právě to, že Nixie několik dní předtím viděla Jezero Leona. Právě tehdy dala svým společnicím poslední sbohem a víckrát se za krátkou cestou neohlížela. Zřejmě tak učinily i ony. Nijak zvlášť se nebavily, tedy nemohly si přírůst k srdcím.


*Sledovala jsem obě dívky a upřímě se bavila. Lehce jsem se vyhoupla na nohy a řekla.* Já...už asi půjdu do lesa sama jo? Nevím....možná se stavím v Gil'leadu, tak nashledanou* usmála jsem se a vyšvihla se na Abaccus. Tryskem se rozjela pryč...*


Kovářský učeň - Gil’ead

Možná tomu chtěl osud, ale Nixie u bran Gil’eadu narazila na svého starého známého. Byla doopravdy překvapená a tak - aby měli na co vzpomínat - se oblékla do krásných šatů a povečeřela s Deynorem v jedné hospůdce. Nezůstala však dlouho, protože se na sebe samu rozzlobila, avšak zamaskovala to slovy, že už musí jít. Možná trochu doufala, že ji zastaví a alespoň obejme… no nechal ji odejít a ona šla. Nemělo cenu zůstávat déle, než bylo nezbytně nutné.


*Už jsem pomalu kráčela k městu a nervózně se ohlédla za sebe. Pak jsem ucukla. Z jsem muže na koni. Jak se blížil, stáhla jsem si kapuci více do čela a sledovala ho zpod černé tmy. Pak přišlo překvapení které se mi líbilo, na koni jsem poznala Deynora a vytřeštila oči*


Po dlouhé době sama - Bullridge

Nixie tedy skončila znovu na cestě, aniž by přečkala noc v bezpečí hradeb. Pro ni to bylo spíše nebezpečí. Kdo ví, kdy nějaký čaroděj na straně krále zjistí, že ovládá magii. Nakonec o den později, kdy strávila celý den v sedle, dorazila zmožněná do Bullridge, kde se ubytovala. V posteli lenošila celé poledne a pak vyrazila pryč. Jejím směrem ležela Surda. Jediné co věděla, tak bylo, že je spojena s Vardeny. To jí pověděl kdysi Ebbyl. Jeho otec pocházel původně od tama, ale nebyly dobré zakázky a v Království bylo více lidí.


*(Ach Bullridge) pomyslela jsem si, když jsem k večeru druhého dne dorazila z Gil'leadu do tohoto města. Líbilo se mi tady. Koneckonců byla už tma, a tak jsem se ubytovala v jednom z hostinců, kde jsem přespala se skromnou večeří a sklenkou vína.*


Let ve spárech - Cithrí

Nixie byla zklamaná, když v prvním Surdském městě nikoho neobjevila. Co však bylo překvapením, objevili se královští vojáci.


Prudce jsem se nadechla. Nehodlala jsem jim dělat markytánku. To vůbec ne. Přemýšlela jsem kudy bych se dostala pryč a kam vedou asi tak ty dveře…


Nixie velkou část svých pronásledovatelů zneškodnila ohněm, ovšem to by před ní nesměl přistát obrovský, černý drak, jehož jezdec ji prudkým nárazem do mysli obral o vědomí. Probudila se až při letu, kdy se snažila uškvařit dračí nohu, ale šupiny ho ochránily a ona vyčerpáním omdlela.


Nějakou dobu jsem bezvládně klimbala ve vzduchu. Pak jsem přišla k vědomí a vyděsila se málem k smrti. Letěla jsem a když jsem se podívala nahoru bylo nade mnou dračí břicho.


Galbatorixův Šruikan ji vyložil u cel, kde si pobyla nějaký ten den. Nějaký hudebník k ní dostal noty a loutnu, takže se nenudila. Naopak učila se hrát a zpívala. Zdá se však, že Galbatorix má ve svých řadách i slabomyslné lidi a jeden starší muž, mluvící velice podobně jako Ebbyl uvěřil jejímu křehkému dívčímu vzhledu a nechal ji utéct, za což mu je vděčná.


Bitva jako by neměla konce. Plnou parou mě oslnilo slunce. Zkřivila jsem tvář a zaclonila si oči rukou.


Unavený cestovatel - Melian, Uru’baen, Bullridge

Bohužel si neuvědomila, jak ji vězení a nulový příjem tekutin s potravou oslabil. Na svém útěku tedy dojela na hřbetě své věrné, březí klisny k Melianu, kde se probudila na zemi. Díky ochlazení počasí se jí povedlo chytit zimnici, ale přesto pokračovala v cestě.


*Vyčerpaná po událostech v Cithrí jsem doklimbala s Abaccus do lesa před Melianem. Netušila jsem kde se nacházím, jen se vyčerpaná sesunula z klisnina hřbetu…


Drobná, slabá a napůl zemdlelá Nixie se nějak dostala kolem, nebo přes Uru’baen, aniž by jí to nějak výrazněji utkvělo v paměti. Pokračovala totiž dál.


...Nepřítomně jsem klimbala a vzpomínala na svůj domov (jenže teď už žádný domov nemáš) ozval se mi v hlavě hlásek.


U Bullridge se však už ani neudržela v sedle a sesunula se u řeky, kde usnula. Po ránu její nohy a lem sukně plavaly ve vodě, takže byla celá mokrá a ještě k tomu měla vlhké vlasy. Její nemoc se zhoršila a v tu chvíli už bylo zle. Naprosto bez energie, s bolestmi a nemocí spala i na Abaccus, která se však vzepřela a Nixie si tak ještě poranila ruku. Nedokázala si ji ošetřit magií a o tašku, kde nosila bylinky přišla v Cithrí. Díky bohu v ní téměř nic nebylo. Abaccus utekla pryč, až na opačný konec města Gil’ead a Nixie neměla sílu na to přivolat ji zpět. Musela tedy po svých.


*Probrala jsem se modrá a mokrá na vysutém břehu řeky Ramr. O nohy, pod kterými se mi zlomil kus břehu, šplouchala ledová voda. Od jsem se a vyždímala si vlasy se sukní.


Těhotná markraběnka - Enni Gil’ead

Pro její štěstí ji zachránila markraběnka z Feinsteru. Dostala ji do městského lazaretu a tam se s ní rozloučila. Nixie jí poděkovala a nechala se ošetřit bylinami a čaji, masti a obvazy. Její do krve rozevřené nohy byly celé pokryté strupy - protože botky jí odnesla voda - a klisna jí jaksi utekla - a pokryté silnou vrstvou masti a bylin vypadaly dvakrát větší. Kolem nich totiž byly pevné látkové obvazy. Nixie však dlouho ve městě nepobyla. Ukradla z lazaretu byliny a masti a utekla.


Zvedla jsem hlavu ze země. Obličej jsem měla od písku a byla špinavá. Rozcuchané vlasy jsem pročísla rukou, znovuotevřenou ránu na ruce, jež byla zakryta odtrhnutou látkou z šatů, zaplnila krev a obarvila i látku.


Hlavně 'nenápadně’ - únik z lazaretu, Dirk, sama se sebou

Klisna pro ni sice přijela, ale díky hlasitému klapání kopyt po senem nezakrytých dlaždicích přilákaly pozornost zvláštního muže. Sice jí pomohl, ale v následující chvíli, kdy zjistil že na ní vysí lazaretní oděv a chodidla obepínají obvazy, ji chtěl předat strážným. Dal jí nabídku, že když odjede, tak se nikdo nic nedoví, ale nebyla by to Nixie kdyby neprovokovala.


Někde odbíjely zvony a ohlašovaly hodinu duchů, půlnoc. Klisna couvla, takže jsme já i osoba na sebe získaly lepší výhled.


. Jen tak tak utekla před dvojicí strážných a očividně dobře cvičeného muže. Utekla přes kanál. Její klisna hned po otevření brány vyhledala svou jezdkyni a odvezla ji pryč.


Opatrně jsem si sundala obvazy z nohou a potěšeně zjistila, že už mám jen strupy. Měla jsem trochu energie, tak jsem si nohy vyléčila.


Léčitelkou - Aronel, Uru’baen

Ani toto setkání však neobralo Nixie o vůli a ona se pomalu léčila již magií. Po nějaké době však zpozorovala průvod, který se k ní jistě blížil. Překvapením jí bylo, když za ní přijel jeden člen a požádal ji o pomoc jeho paní. Neodmítla. Hlavně kvůli dvaceti zlatým. S těmi se očividně loučil muž nerad, ale bylo poznat, že na paní mu záleží více. Vyléčila ji tedy a ničím víc se nezabývala. Pokračovala v cestě.


*Nikdo mi dvakrát nemusel opakovat co dělat. Stoupla jsem si nad poškrábanou dívku s mnoha modřinami a přejela nad ní rukama. Měla nedostatek tělesného tepla (proč proboha nerozdělali oheň a nedali jí teplé oblečení?) Zakroutila jsem hlavu a pak ovládla oheň.


Kmen a znovushledání - Dras-Leona, Jezero Leona

Na své cestě neměla ani tentokrát samotu na rozjímání a poznávání sebe samotné a své síly. Narazila na kmen urgalů jemuž velel Björg. Tak o polovinu větší byl na výšku a snad třikrát takový na šířku. Byl mohutný, děsivý a tak, ale k ní se choval mile, s respektem, stejně jako ostatní z kmenu. Neměli moc příležitostí spolu mluvit. Souhlasil, že s ní půjde k Vardenům. Po dni nebo dvou dnech cesty se objevil jí blízký člověk z minulosti. Arkeon. Díky únavě s ním bohužel moc neopmluvila a jen se rychle přesunuli k Jezeru Leona, kde se rozloučili s Björgem s tím, že se až vydělají peníze, tak se znovu setkají.


*Brzy nad ránem jsem se vynořila z lesa. Kdyby byl někdo v tu chvíli vzhůru všiml by si krve na mém čenichu a zákeřného pohledu plného šelmovského uspokojení.


Stará citadela a polibek - Arkeon  Belatona

Zdá se zábavné vidět, jak se po městské citadele - kde si našli s Arkeonem práci - prohání duch. Bohužel Nixie to tak vtipné nepřipadlo, když s ním zůstala uvězněna uvnitř sama. Arkeon se pro ni, přes svůj vlastní strach, vrátil a pomohl jí. Nixie z toho byla dojatá. Brzy si však uvědomila, že její city přesahují hranice přátelství. Potřebovala pro ukojení zvědavosti a citů  zjistit, jestli je na tom minimálně podobně. Po večeři se tedy - při povídání si na pokoji - vzchopila a nejistě ho políbila, aniž by to někdy dříve zkoušela. A Arkeon jí to k jejímu údivu opětoval. Vyšli si na večerní lov, který se však krapet zkomplikoval a Nixie usnula v lidské podobě na studené zemi. Arkeon se o ni postaral a další den se shodli na ukončení práce a na tom, že odejdou hledat Vardeny jen oni dva. Přesto se její stav poměrně komplikuje, protože Nixie začíná cítit nedostatek propojení s Hvozdem. Už začala mít své příznaky (migréna, nevolnost, bledost) a chce to prozatím před Arkeonem utajit.


Rychlým pohybem jsem se dostala před něj, jemně uchopila jeho tvář do pravé dlaně, přičemž jsem přejela palcem po hraně jeho tváře, nervózně se usmála a naklonila k němu. Pak jsem se jemně otřela rty o ty jeho.

 

 


Rodina:

Pokrevní rodina:

  • Matka (Miria Fielne) - Vlčice si svou maminku pamatuje jako útlou, bělookou ženu s vlasy barvy havraní, které jí splývají téměř do půli zad. Byla o něco málo vyšší než její dcera a původně pocházela z hlavního města druidů. Nicméně díky lásce ke svému choti toto místo opustila, aby mu splodila dvě překrásné děti. Měla jisté nadání na vítr a spekulovalo se, že její zvířecí podobou je vrána, ale nedokázala se příliš dobře měnit, a tak ji viděli v její zvířecí podobě snad jen dvakrát nebo třikrát.
  • Otec (Dancko Fielne) - Nixiin tatínek měl vždycky oči modřejší než ten nejmodřejší oceán - což se Nixie ještě stále nepotvrdilo. Jako jednoho z minima druidů ho kletba vůbec nestihla a normálně zestárl do svého opravdického věku - padesáti let (přičemž Miria je o deset let mladší). Vlasy připomínající stříbrnou řeku se volně vlní ke klíčním kostem, kdysi však míval hnědé vlasy po svém otci - plavé vlasy má Nixie po jeho mamince, svojí babičce.Jeho nadání spočívalo v přivolávání vody a jeho patronem se stala vydra.
  • Bratr (Hans Fielne = Jelen) - Jak už přezdívka napovídá, Hans; Nixiin bratr; se mění na jelena a ovládá element země a již se okrajově potápí do umění vody. Velice připomíná tatínkova otce. Jeho oči jsou stejně hnědo - zelené a vlasy vlnité a hnědé. Vždycky miloval a chránil svou sestru. Stejně jako ona jeho. Ale také ji tahal do všech malérů, co si Nixie vzpomíná a byl také pro každou špatnost a zábavu. Ale co jí v paměti utkvělo nejvíce jsou jeho poutavé příběhy.

Získaná rodina:

  • Vlk Rudotlapka (Rud) - Jedna umírající vlčice z Nixiiny smečky kdysi darovala malému děvčeti vlčí mládě. Díky němu také odhalila svou pravou podobu. Nixie si jej ponechala už jen proto, že byl zvláštního druhu dosahující velikosti poníka. Té už dosáhl před nějakou dobou. Jeho srst je hnědá s odstíny rzi a oči v barvě teplé čokolády.
  • Smečka - Trvalo rok než vlčí smečka přijala dívku mezi sebe a dalších šest měsíců, aby se utužily vztahy. Vlci Nixie také zčásti vychovali a poskytli její vlčí podobě - i lidské - svůj osobitý charakter… nebo jej spíš podpořili a naučili hi chodit ve vlkovi. Vlků v její smečce bylo nějak deset a Nixie milovala prohánět se s nimi bok po boku lesem v obou svých podobách.
  • Klisna Abaccus (Aby) [:Abakus/Abasus:]- Nixie si ji koupila ve stejnou dobu mako její přítelkyně Pany. Je to bílá klisna a černým srpkem na hlavě, jejíž oči jsou blankytně modré. Této klisně jsou již tři a půl roku.
  • Hříbě Klöccus (Klös) - Čti: Klesus/Kles. Potomek Abaccus a Panina Klöjunga. Jeho srst je strakatá černě a bíle jako kdyby na papír malíř jen tak stříkal místa. Také má každé své oko jiné. Jedno je hnědé a jedno je blankytné. Je ještě maličký a drží se maminky, ale už teď je jisté, že to bude silný, statečný a vytrvalý hřebec. Nixie si zatím není jistá, zda u ní zůstane napořád, ale v nejbližší době tomu tak určitě bude.
  • Ostatní druidé z její vesnice

Přátelé:

  • Arkeon - Prozatím jediný druid, kterého měla šanci potkat od odchodu ze své vesnice. Její pouto k němu se tvořilo docela nenápadně a do poslední chvíle se tvářilo jako přátelství. Pak jí až došlo, že se vlastně jedná o lásku. Arkeonovy delší vlasy jsou jako dělané pro to, aby je někdo pročesával prsty - konkrétněji ona, má nádherné, hluboké hnědé oči vyjadřující moudrost. Poprvé se potkali v Carvahallu a jejich cesta se znovu sešla až poblíž Belatony, kde došlo k jejich prvnímu polibku.
  • Pantha - Tato kočkodlačice je vlastně také známost z Carvahallu. Konkrétně z jejich stájí, kde si obě dvě koupily koně, kteří se intimně spojili v jedno. Pany je Nixiina nejlepší kamarádka, s kterou se měla sejít už před rokem v lesích. Ale vzhledem k tomu, že Abaccus tam nic netáhlo předpokládá, že je její přítelkyně mrtvá. Velice ji to mrzí, ale přesto tajně doufá, že se jen změnilo jejich koním pravé jméno.
  • Deynor - Lidský lovec, kovářský učeň. Znají se z Carvahallu, ale stali se z nich i přesto přátelé. Byl to výborný stopař - vzhledem k tomu, že Nixie dvakrát našel, když se pokusila odejít - a neměl rád vlky - soudě dle toho, že před její druhou podobou malém utekl.
  • Björg - Je to obrovský a silný urgal, se kterým to nebylo zcela lehké, ale vycházel s Nixie dobře. Jeho kmen byl plný příjemných jedinců, u kterých si Nixie neúmyslně vytvořila respekt. Brzy se však jejich cesta rozešla a i přes domluvu Nixie nepředpokládá, že by se mohli znovu vidět.
  • Kodor - Byl to druid, který přišel do její vesnice s úmyslem si ji vzít, jak chtěla pravidla. To kvůli němu částečně nastal ten problém zvaný svatba. Nechtěla si nikoho brát v patnácti letech. Jistě nemuseli tehdy mít okamžitě dítě, ale chtěli se pojistit, že druidka mezitím nepláchne… a také chtěli zjistit, zda ji dokáží svázat k jedné osobě, jednomu osudu, jednomu místu. Což se nepovedlo. Kodor byl o dvacet let starší, moudřejší a kdo ví co ještě. Nedokázal ovládat oheň jako ona, ale už měl docela v malíčku vzduch a vodu a chystal se na zemi. Možná kdyby s ním Nixie strávila více času, tak by se s tím smířila - to si alespoň zkusila párkrát namluvit, avšak zbytečně. Byl hodný, milý a trpělivý, jako potůček, ovšem nikdo ho nechtěl zažít naštvaného. Tak trochu chápal Nixiin stav, ani on sám se nehrnul do sňatku, ne po tom, co mu při porodu umřela žena jeho srdce - Mariana. Má světlé vlasy, pískově zabarvené oči a poměrně opálenou pleť. Je o hodně vyšší než Nixie a po jejím odchodu - kterému kolem a kolem napomohl - se vrátil do hlavního města. Zanechal Nixie v mysli větu, které si hodně cení: „Až budeš potřebovat, víš kde mě hledat.“

Známí:

  • Enni Krásnoočko, Aronel I. Gil'eadská, Dirk, Vragga, Dellanir

Po smrti:

  • Breta - Po delší době jedna ze starších, která dosáhla Stezky. Jejím základním elementem byl vzduch a měnila se v hrdou orlici. Nikdy neměla děti, ani mít nemohla, protože fyzicky dosáhla jen čtrnáctého roku. Psychicky se však dostala do věku devadesáti sedmi let, chvíli před tím, než se zaměnila sedmička za osmičku zemřela stářím. Její tělo, mysl a duše už asi neviděly důvod proč dále existovat. Byla to také žena, která Nixie přivedla na svět, za což je jí dívka velice vděčná.
  • Lenora - Tak Nixie pojmenovala maminku od Rudotlapky. Má ji velice ráda, už jen proto, že díky ní dostala výborného přítele a brášku. Byla Rudovi více než podobná a byla to beta Nixiiny smečky. Možná i díky tomuto propojení přijali děvče mezi sebe tak rychle.
  • Ebbyl - Byl to starý druid země, který se údajně měnil v lasičku, ovšem Ebbyl nebyl čistý druid, měl v krvi příměs lidské, proto mu to nikdy nešlo tak často a vyčerpávalo ho to mnohem, mnohem více než ostatní z vesnice. Nikdy na něj nebylo pohlíženo zcela bez předsudků a jediná Nixie ho tak přijala. Odmítala věřit názorům druidů na ostatní rasy. A možná proto se tak lehko spřátelila s urgalem, člověkem a elfem. Proto i druid přijal ji. Z lidského města - kde strávil s otcem a matkou část života než ho matka odvedla k druidům - kde se narodila - uměl číst a psát a to Nixie naučil. Dívka mu je hodně vděčná a ráda na něj vzpomíná. Umřel když jí bylo něco kolem dvanácti let.
  • Mistr - Muž z pouště, který ji učil umění šavle, on ovšem nevydržel a zemřel, než své vědění předal komplexně. Nixie na něj ráda vzpomíná, i když s ním strávila jen chvíli. A určitě díky němu bude pokračovat v umění boje s šavlí.

 

Schopnosti: Nixie zvládá přemněnu na ohnivě oranžového vlka a ovládá ohnivý element. Oheň dokáže díky své představivosti tvarovat jakkoli se jí zlíbí. Umí také vařit, ale ne moc, většinou to ale je poživatelné a to Nixie stačí. Jako  snad každý druid vládne jistým druhem magie, ale naučila se i Starověkou magii, ale ne dostatečně dobře. Nixie se naučila bojovat s šavlí  a  jde jí to dobře. Umí si obrnit svou mysl a zaútočit na cizí myslí. Z jedné knížky se naučila něco málo urgalského jazyka.

Magie Starověkého jazyka(učeň):
Energická útočná magie-1/7
Energická obranná magie-2/7
Psychická magie-2/7
Elementární magie-3/7
Vitální magie-2/7
 
Přírodní magie(učeň):
Metamorfní magie-2/7
Elementální magie-3/7
Psychická magie-2/7
Vitální magie-2/7
 
Jiné dovednosti:
Boj šavlí-2/7
Šití-3/7
Jízda na koni-4/7
Hra na loutnu-2/7
Noty-1/7

Zpěv-3/7

Vaření-1,5/7
 
Jazyky:
Naučila se svůj lidský a Starověký, z jedné knížky trochu urgalského. Umí psát normálním lidským písmem a elfské písmo.

 

Společníci

Vlk Rudotlapka - vlk zvláštního druhu, velikosti poníka. Jeho srst je sytě rezavá a hustá. Má medově zbarvené oči a Nixie, své druidí sestře je plně oddán a chránil by ji, i kdyby přišel o život.

 Klisna Abaccus - sněhobílá klisna s černým srpkem mezi očima. Má jasné blankytně modré oči.

 

 

Majetek:

  • To co má na sobě (pánská bílá košile - obepíná se kolem zápěstí -, hnědá kožená vesta na šněrování - bez rukávů -, obepínavé kalhoty z jemné kůže, černé jezdecké boty, dřevěné korále, opasek, pochvu s šavlí posetou runami, pouzdro s nožem, váček na peníze)
  • Sedlo
  • Sedlové brašny - 3 - (nepromokavý kožešinový plášť, kožené rukavice, sandály, černé šaty ke kotníkům
  • Peníze
  • Láhev na pití chráněná koženým obalem
  • Fairth 1 (sebe jak spí s Rudem), 2 (sebe jak tančí), 3 (sebe jak běží se smečkou)
  • Zbytek bylin a masti ukradené z Gil’eadského lazaretu. Očištěné obvazy z nohou a ruky

 

 

Další postavy

  • Atanvarnë Merenwen Lossëhelin († kočkodlak; archív postav)
  • Ikarm († víla; archív postav)
  • Aronel I. Gil'eadská (člověk)
  • Hans Fielne (chystá se; druid)
  • Atanvarnë Allsyë Reloen (chystá se)

 

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělá
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   X zlatých

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë