Melory Eruner
Jméno: Celým jménem Eleanora Melory Eruner. Rodiče používali zkráceniny jejího prvního jména, takže pro ně byla Elena či Nora, zatímco ostatní blízcí respektovali, že má raději jméno Melory a mimo ně užívali zkrácených verzí Mel a Lora. Otcova dračice Zira však ani jedno z lidských přízvisek neuznávala a říkala jí po svém - Fethrblakil (Ptáčátko). Zvířecí přezdívku také zvolil starší z bratrů Magnus, jenž jí pro její vlasy nazývá Liškou - při škádlení pak Ryšavkou. A nakonec mladší z dvojčat Darius ji častuje Lenny.
Titul: O svůj titul komtesy Gil’eadské a Dračí princezny přišla v sedmi letech
Rasa: Půlelfka
Datum narození: Na přelomu 8 a 9 Milovníka (16 let)
Náboženství: Ráda je studuje, ale nepraktikuje
Sympatie: Příznivci jezdců
Jazyky: Je bilingvální, což znamená, že od malička mluví plynule lidským centrálním a Starověkým jazykem. Na přání matky se poté naučila základy surdštiny.
Motto: „Nech jednoho vlka naživu a ovce nikdy nebudou v bezpečí.‟
Vzhled:
„Nádherná jako sen a oči z ní nechcete spustit jen. Polapila do své tváře nádheru tisíce východů a desetkrát tolika západů. A v jejím úsměvu se skrývá něha vlastní motýlím křídlům, kůže je čistá jako měsíc sám a radost v jejích očích, ba obličeji prozáří svět jako sluneční zář.” - neznámý autor
Výška: 160 cm
Postava: Štíhlá
Vlasy: Rezavé
O Melory byste asi na první pohled neřekli, že by mohla být půlelfka - ba dokonce ani člověk, protože po své lidské matce podědila jen málo - tedy rychlý růst a oči má o něco méně zešikmené, než čistokrevný elf. Při pohybu se vsak stává jedním z nich, protože s nimi strávila většinu svého života, a tak se naučila jejich stylu pohybu. Ladná, éterická chůze, která jakoby nemusela patřit do tohoto světa. Od své učitelky šermu pochytila, že když se snaží jít co nejvíce potichu, tak začne našlapovat přes špičky - někdy ani nepokládá paty, přikrčí se v kolenou a trochu zalomí v pase. Mel už od pohledu působí křehce a nesoběstačně, což v mnohých vyvolává touhu ji chránit, ale dle slov některých obětí jejích rošťáren by se měli chránit spíše oni před ní. Plné výšce zatím nedorostla, protože ještě stále dospívá, ale je si jistá, že se jí už blíží. Nezdá se, že by mohla být o mnoho vyšší než její matka, ale prozatím své drobnosti ve všech ohledech využívá. Dokonce i své malé váhy, kdy si může dovolit vlézt a dokonce i vylézt téměř kamkoliv. Také se ráda protahuje na různá místa a šplhá po stromech, takže je velice obratná a pohotová, což si získala díky několika špatným odhadům ohledně nosnosti věci nebo větve, na kterou se zrovna přenesla plnou váhou. Díky tomu jí tělo hyzdí několikero úzkých, bílých jizviček, které však jistě brzy vymizí. Co se však nemění, jsou její věčně polámané nehty od toho, jak šplhá po místech, která mají jen málo záchytných bodů, a strupy pokrytá kolena z toho, jak si kolikrát pomůže vytáhnout se do dalšího oddechového bodu, ale spíše si tím ulevuje, aby se nevyčerpala, než že by to potřebovala, protože podědila dostatek elfské síly, aby měla jistotu, že jen tak nepovolí - navíc ne po takovémto “tréninku”. Její dlaně zrovna taky nejsou jako hedvábí, ale spíše drsnějšího rázu a místy i mozolnaté. Krémovou pleť bez opálení narušuje až na jizvičky jen červeň v jejích tvářích a takřka neviditelné pihy okolo nosu. Okolo ní se vznáší jemná borovicová vůně, která však v lesích není bez blízkého kontaktu tolik patrná. Na konečcích prstů a pod nehty mívá ještě velmi často čerň z uhlu, jímž maluje a občas se tak stane, že ho přenese i na obličej v podobě šmouhy.
Vlasy této dívčiny nejsou nikterak neobyčejné, ale naopak je mívá nejčastěji pocuchané a i hodinu je schopna z nich vybírat kousky kůry, malinké větvičky a lístky - jednoznačně nejhorší jsou plody z javoru, které lepí. To pak hudruje a její slovník je překvapivě bohatý v tomto ohledu - možná až moc, když využívá oba jazyky a většinou se ostatní podivují, kde že pochytila tolik lidských a elfských nadávek. Mimo to ale javorové plody miluje a se smíchem si je lepí na nos a špičky nebo boltce uší, které jsou podobně jako u elfů v dětství jen zlehka zašpičatělé a protáhlé. Když se však pořádně učeše - což dělá obvykle jen večer - tak je má jemné a víceméně rovné spadající až do poloviny zad - pokud tedy nebyly celý den zapletené nebo neusnula v době, kdy byly vlhké, protože to jsou pak vlnité a působí i kratší (někdy to dělá naschvál, protože se jí tak více líbí a nevypadá tak uhlazeně, jak sama říká). O čem se pak spekuluje neustále, je zda zdědila jejich rusou barvu po své mamince nebo po dědečkovi z Meldonovy strany. Její oči jsou taky předmětem dohadů, protože nejsou tak ledově modré jako tomu je u otce, ale nejsou ani výrazné námořnické modři, jakou se pyšnila její matka. Jejich barva by se dala přirovnat k apatitu a rámují je velmi dlouhé a tmavé řasy. Její tvář by byla oválného tvaru, kdyby nebylo ostřejší brady, kterou vzpurně vystrkuje, když je naštvaná, uražená nebo se jí prostě něco nelíbí. Ostatní rysy jsou zatím celkem jemné, dětské, ale předpokládá se, že se to ještě změní teď během dospívání a ona získá dospělejší vzhled nejen ve tváři, ale i na dívčích ňadrech, na což se upřímně těší. Pod drobným nosem, který se však více než hodí k její tváři se svým pršáčkem na konci, se nacházejí plná a drobná ústa, jejichž rybízová barva nepotřebuje zvýraznit.
Dokud Melory byla malé dítko, které žilo na zámku, tak se do šatů oblékala jen nerada a raději trávila čas v jedné z příliš velkých košil jejích bratrů a jejich kalhoty dokonce stříhala jen do tříčtvrteční délky, aby jí sahaly těsně pod kolena, a sešívala boky k sobě, aby z nich nevypadla, protože i přes chlapeckou postavu, jakou má každé dítě, byla příliš drobná na jejich oděv. A to jí zůstalo doposud - tedy ne že by přešívala bratrům oblečení a potají si ho dávala pod matraci, to už ji naštěstí přešlo - jen jim sebrala pár košil, protože jsou pohodlné a hlavně obrovské! - ale šaty stále nemusí, zvláště jedná-li se o ty příliš zdobené nebo nabírané.
Nyní nosí spíše obepínavé topy nebo tuniky, ale nikdy zcela nezanevřela ani na haleny. Barvy mnohdy vypovídají o její náladě, ale nyní na sobě má jen to, co může nejlépe splynout s přírodou, s čím se je schopna schovat. Nohy zahalují až po kotníky tenké kamaše obvykle černé, šedé, sivé, hnědé nebo zelené barvy, ale nezvyklé u ní není ani mít je béžové. Při chladném počasí se odívá do teplejších sester svého tenkého oděvu, do punčocháčů, bot a přiléhavého kabátce s kapucí z borovicově hnědé kůže. Běžně na nohou nic nemá, ale když už, tak jsou to nenápadné zelené polobotky z nějaké tenké látky s pevnou, byť tenkou, podrážkou. Pokud už má nějaké šaty, tak jsou jednoduššího a splývavého střihu a nepříliš výrazné barvy, stejně jako tomu je u obyčejně nošeného oblečení.
Jako svůj jediný a nejcennější šperk nosí natřikrát omotaný kožený řemínek okolo krku, přičemž dvě ze smyček se stahují těsně okolo hrdla, třetí padá až na hruď, a na něm je očarovaný přívěsek, jehož zářezy azurově světélkují při správném dopadu světla a po nasvícení i v šeru, takže si musí dávat při skrývání pozor, aby ji neprozradil. Netuší jestli to byl otcův záměr, aby ji ve tmě našel, když zjistil jak ráda se plíží a zametá po sobě stopy, ale ani se neptala, takže to není věc, kterou by životně důležitě potřebovala vědět. U sebe nyní má vždy alespoň obyčejný nožík, který je dost ostrý na to, aby pořezal, ale na bodnutí je doopravdy maličký, protože jako jehla dlouhé ostří a o něco více široké, není pořádná zbraň. Meče si bohužel půjčuje výhradně na cvičišti - i luk.
Povaha:
„Člověk je jako víno, chce to čas, aby vyzrál v nejlepší verzi sama sebe.” - Neznámý autor
Melory je celkem vyzrálá na svůj věk a z velké části za to může žití s elfy a udržování styků s nimi. Na první pohled to však možná není vidět. V jejích očích, když ji někdo nečekaně osloví, se mnohdy zračí strach nebo nejistota, jakoby se neustále do něčeho zamyslela, že si vás nevšimla. Melory však utíká před svou rodinou ne z nenávisti, ale spíše ze strachu z velmi kruté prapředkyně...a protože nechce vídat do konce života místo, kde našli matku mrtvou. Utíká vlastně sama před sebou a svou paranoiou, že se Eru vrátí, ale stejně nedokáže opustit domov už kvůli bratrovi, protože ten druhý tak učinil a ona nemá to srdce to svému bratrovi udělat... a taky kvůli Ziře, takže musí stačit i několikadenní vycházky ven. Vypadá díky tomu, co se přihodilo matce, velmi plaše a jakmile má podezření, že jste odhalili, jak moc je tím zlomená, tak stačí jedno ohlédnutí a může se stát, že bude pryč. Myslí si, že každý, kdo by ji poznal, by ji považoval za zrůdu, protože od onoho osudného dne má pocit, jakoby se na ni všichni dívali s odporem, jakoby věděli, že je z rodu Eruner, z rodu jehož součástí je i Stínka, a ta rozhazuje karty a točí kolem štěstí. Melory se tak snaží být částečně v pohybu i ze strachu o svůj život. Před tou událostí byla jiná. Společnost milovala, ale teď se městům docela často vyhýbá obloukem a když na nějaké náhodou narazí, tak mnohdy změní směr a nějak ho obejde - nejlépe vzdušnou čarou po stromech, na kterých jí nedělá nikterak velký problém se pohybovat.
Jak již bylo naznačeno, dříve si nemyslela o svém rodě tolik špatného a - přestože nevěděla, že z první známé členky rodu se stal Stín, věděla z knihy o jejich rodu, že zabila syna-otcovraha a pak zmizela (tak si taky dala dohromady pravdu o tom, kdo Eru byla) - naopak věřila, že to špatné dokážou s bratry a snad i s otcem obrátit opět v dobré. Očistit jméno rodu. Považovala se se svými bratry za spasitele a trochu jí vzalo vítr z plachet když se objevila Eru. Teď si o sobě nemyslí nic dobrého, ale ani nic špatného, protože sama nejlépe ví, že nestihla ještě nic napáchat jakožto Eruner a rozhodla se prozatím zbavit rodového jména, než vymyslí co dál. Jak s tím žít a usadit se. Bývala sebevědomá, přátelská, hrdá, zvídavá a šikovná, ale nyní tuhle část ukáže jen těm, kteří se rozhodnout opravdu zůstat i potom, co uteče a oni si ji budou muset najít - jako veverku, když zmizí, tak se musí znovu objevit a oni budou zjišťovat kde...a nebo když má pocit bezpečí.
Od chvíle co byla dost velká, aby jí rodiče dovolili se neomezeně toulat po lesích, zjistila, že tíhne k cestování, a knihy jí už nestačily, aby poznávala svět tam venku za zelenou hradbou. Vždyť, když z Gil’eadu utíkali, byla tak mladá! Byla tak vystrašená! Ale od té doby se místo tančení a správných pukrlat naučila mnohem užitečnější věci, jako třeba udržet meč nebo vystřelit z luku a pomocí kombinace správných slov uskutečnit kouzlo, což jí dosti zvedlo sebevědomí, ačkoliv tolikrát musela spadnout, než mohla s odřenými koleny a rozbitým rtem vstanout a tvrdit, že je soběstačná. Věří v sebe sama a v to, že když bude opravdu dlouho chtít a snažit se, tak dokáže splnit svá nejniternější přání. Z rodičů si vzala to nejlepší, ale to nejhorší stále může dřímat pod povrchem stejně jako ohřívaná voda pod pokličkou. Dokud dostatečně nevaří, tak nevybublá a nic nehrozí. Přesto je to však sympaťačka, a co se týče zvířátek, ta jí začnou velmi rychle důvěřovat. Mezi její záliby dlouho patřilo je krmit z dlaně...než ji jedna srna v zápalu kousla do prstu. Pak si je raději hladila a črtala do zápisníku při nejrůznějších činnostech. Naprostou většinu papírů však pokrývají detailní obrázky Ziry - byť černobílé. Mel je poměrně důvěřivá a naivní, ale někdy to potlačuje a to se pozná dle její faleše v tvrzeních...mnohdy řečených lidským jazykem. I přes svou milou a ochotnou náturu je však přidrzlá a bývala opravdu hodně upovídaná, za což se určitým způsobem stydí. Nejde jí moc dobře říkat ne některým lidem, takže se mnohdy postaví a dívá se na onu osobu, ale neřekne ano ani ne. Prostě čeká, až to vzdá, aby nemusela to rozhodnutí činit ona. Není nijak slabá, to vůbec ne - jen ke své síle prozatím nedospěla, možná je občas i nezdravě sebevědomá a umí si za názorem stát, ale problém je, že neumí moc dobře argumentovat, takže ho sice řekne, ale jakoby si ho následně nechala vzít. Melory je docela chytrá a umí si dát dvě a dvě dohromady, ale v zásadních situacích je celkem nerozhodná a volí taktiku útěku nebo ústupu, protože věří, že ta ji udrží při životě déle. Bývala a pořád je obrovská rošťačka, která se záhadným způsobem nachomýtne všude i do nebezpečí a nalézá si různé skulinky v pravidlech, ale to, že vyváděla lumpárny, ji naučilo z nich bruslit i ven, což podporuje její taktiku “kdo není chycen při činu je bez viny”. I přes některé její nedostatky ji lidé mají rádi a ocení její něhu, se kterou se snaží všemu živému pomoci, a kdysi jí jakožto komtese s úsměvem říkali, že je tak divoká a svobodomyslná, protože jí krví koluje drak a ona ho cítí. Proto se z ní také stala Dračí princezna, ale to už je nejspíše dávno pryč.
Historie:
Dračí princezna
Eleanora Melory Eruner. Tak ji pojmenovali, když se na přelomu 8 a 9 Milovníka narodila a spatřila světlo tohoto světa. Jejími rodiči se stali Meldon Eronámo Eruner Gil’eadský a Aronel I. Eruner Gil’eadská - vládnoucí pár města Gil’ead, který se těšil poměrně velké oblíbenosti i přes otcův elfský původ. Melory se narodila jako jejich třetí dítě, ale byl to druhý porod, protože její dva bratři byli o dva roky starší dvojčata.
Hned jak začala chodit, tak se jala utíkat za svými bratry, kteří byli stejně jako ona neposední. Když byla starší, tak se to zhoršilo, protože se sama nějakým záhadným způsobem naučila takzvanému horolezectví po zdech jejich zámku, který měl celkem málo záchytných bodů. Otcovi kouzelníci ji však nechali lézt bez opory magie a jen ji hlídali, kdyby padala. Párkrát ji chytili do rukou, ale párkrát bylo třeba přeci jen zastavit pád magií. Ale ji to stejně neodradilo. Nakonec v šesti letech vylezla až do druhého patra zámku. Na stromy se naučila šplhat i bez ochrany, ačkoliv ji to stálo pár vyražených dechů, do krve odřených loktů a kolen a tvrdých mozolů na dlaních, a to jí bylo v rozmezí pěti až sedmi let, během kterých se taky musela učit takové ty typické věci, které se běžně šlechtická dítka - obzvláště děvčata - učí: psát, číst, počítat a mluvit v několika jazycích, přičemž Starověký a lidský byla hračka, protože už v té době byla bilingvální, problém byl se Surdským dialektem. Mimo to se předpokládalo, že jako děvče bude umět dobře tančit, zpívat, hrát na nějaký nástroj, vyšívat, dělat pukrlata, chovat se, znát dějiny rodu, města i Alagaesie, vědět kdo a kde vládne a co je jeho znakem...bylo toho pro malé děvče mnoho, a tak mnohdy z hodin utíkala nebo se vyplížila oknem ven.
S bratry měla výjimečný vztah, a tak se k nim tu a tam přidala na cvičišti, kde by ji sotva její učitelé hledali, ale neudržela ani meč, tak se většinu času jen dívala. Občas zaskočila za Zirou, která pro ni byla jako druhá matka a již obdivovala více než cokoliv na světě. A dračice nechala dívenku, aby si z ní dělala prolézačku - hlavně proto, že jí Mel pořád lichotila - a později ji brala i na letecké výlety, což ale znamenalo, že ji otec vždy dobře upoutal k sedlu, aby nevypadla. Tetička Röna - otcova lví kamarádka - byla pro změnu skvělá na zahnání špatných snů, na vyprávění pohádek a uspávání, takže i k ní má Mel blízký vztah již od útlého dětství
Ticho před bouří byla císařovna
Když bylo Melory šest, tak císař Galbatorix zemřel, z čehož neměla rozum, ale věděla, že její rodina odpřísáhla nové vládkyni - Galbatorixově ženě, která jej zabila. V lesích se pak dozvěděla pravdu o tom, že otec a císařovna byli kdysi manželé. Když nastoupil Miron Dobrotivý, začaly další reformy, v některých ohledech i větší, než byly ty za Arwiny Meyron - tak to alespoň dítě, kterým přeci jen v té době byla, vnímalo. Padly dvě zásadní rozhodnutí, jež jim převrátily život naruby, kdy to první bylo, že další Galbatorixovi šlechtici budou zproštěni titulů, majetku a podobně - což v Bullridge, kam občas byli matčinu sestru navštívit, odmítli a lid povstal proti nim a to stálo tetu, strýce, bratrance a tamní vládce život. Druhé z těch rozhodnutí bylo povstání proti jezdcům, kteří údajně nikomu nic dobrého nepřinesli, a tak museli odejít. Jejich lid se proti nim bouřil sice méně a vcelku se držel, ale matka hraběnka tušila, že je jen otázkou času, než by se situace vyhrotila a zahubila je. To Melory jako sedmileté děvče naštěstí nevnímala tak citlivě, jako když se dostala do puberty. Doopravdy z toho neměla rozum, když se celkem narychlo loučili s jejich blízkými lidmi v zámku a pod rouškou noci utíkali z města pryč. Otec ani matka tehdy asi nechtěli, aby viděla jejich útěk od lidí, kteří ji měli předtím rádi, a tak měla nejpohodlnější cestu - na Ziřině hřbetě. Moc si z toho nepamatuje - jen poušť a spoustu dní a nocí na dračici, kdy jí ztuhlo, co mohlo. Nevěděla, na co přesně tehdy myslela, ale asi na to, že to bude nějaký dlouhý a špatně promyšlený výlet.
Vyrůstání v azylu
Když špinaví, vyčerpaní a rozbolavělí narychlo uskutečněnou cestou dorazili do elfských lesů, byl to pro Melory šok, protože najednou neviděla své rodiče. Neměla je v dohledu - byli někde pod tou masou stromů pod ní a Zirou, která letěla díky instrukcím od Meldona najisto. Lora se Zirou dorazily na Ellesmérské náměstí jako první a odtud ji nějaký strážník i přes protesty dračice odvedl do zámku, jelikož potřebovala už nutně...a taky se potřebovala rozhýbat. A tak se stalo, že jako první Eruner ze své rodinky vstoupila do elfského zámku Tialdarí. Ani na okamžik ji nenapadlo, že by v něm mohla bydlet, to doopravdy ne. Byl obrovský a nebyl ani daleko, takže Zira s velkou neochotou svolila, aby Melory šla s elfem, jenž přísahal na život, že se dívce nic nestane. Tak se stalo. A Melory za chvilku stála před královským párem a rozhlížela se. Nějak zapomněla na své vychování a místo pozdravu se s otevřenou pusou začala rozhlížet po síni, aniž by si všimla své zatím nepatrné podoby s královnou Nilwëou, která se ukázala být její nevlastní sestrou, když vešel Meldon se zbývajícími členy. Děvče se okamžitě přivinulo k matčině sukni a částečně se za ni schovalo, přesto se však zvědavě rozhlíželo. Díky příbuzenským vztahům dostali azyl v lesích a malý, byť prostorný domek na okraji Ellesméry. Melory, kterou najednou nesvazovaly pravidla dvora se toho rozhodla patřičně využít, a po větvi, která končila těsně pod jejím oknem, se mnohokrát nad ránem vyplížila ven a jala se prozkoumat svůj domov sama. A jak rostla, zlepšovala se v mnoha věcech, jako bylo skákání ze stromu na strom, její horolezectví - tentokrát ne na strmých zdech zámku, ale na méně příkrých skalách a skalkách, které se jí podařilo tu a tam objevit, naučila se plavat a jezdit na elfských koních, jenž byli ovládáni Starověkým jazykem, a konečně díky elfské zbrojnici, v níž byly i lehčí zbraně než ty lidské, se mohla naučit bojovat s mečem a střílet z luku. Také měli učitele magie, který i ji této dovednosti naučil, a tak se pomalu a jistě začala stávat soběstačnou - pomineme-li to, že vůbec neuměla vařit (za to rozeznala díky jejich učitelce šermu a lukostřelby plodiny jedlé a jedovaté, což se jí několikrát vyplatilo). Co se ale stalo Melory nejbližším, bylo plížení a skrývání se. Milovala hru na schovávanou a kolikrát prohrála, tolikrát se zlepšila, až se stalo obtížným ji najít, pokud člověk neuvažoval jako ona - tedy dle jejího mínění nebo ji prostě nechávali ostatní záměrně vyhrávat. Naučila se taky kreslit a už se zdálo, že lesy i jejich obyvatelé přijali rodinku Eruner za obyčejnou a jakoby se stáhly i pomluvy, že Meldon je zrádce své rasy...to Melory, když začala pomalu ale jistě dospívat, začalo zajímat, a tak se vypravila do knihovny, kde objevila spis s jejich rodokmenem i s tím, čím se jednotliví Eruneři vyznamenali a čím naopak zahanbili. Nevěděla, kdo to napsal, ale asi někdo, kdo byl rodině Eruner blízko, protože až na to, že Ilyavarnë po synovraždě nezmizela, ale změnila se ve Stínku Eru, tam bylo vše - nebo to tak alespoň vypadalo. Dokonce i záznam o anulovaném sňatku jejího otce a císařovny Arwiny, z něhož vzešla Nilwëa. A tak tam Mel bezostyšně dopsala i ten zbývající kus historie o své matce, všech jejích potomcích a manželství své nevlastní sestry.
Prokletí
Když Mel dosáhla věku šestnácti let, tak přišla radostná zpráva z úst jejich matky. Na svět měl přijít nový sourozenec. S bratry polemizovali nad jeho pohlavím a vymýšleli nejrůznější jména, která by mohlo dítě nést - za Melory převážně dívčí, jelikož si přála sestru. Matka je však se smíchem odbývala a říkala, že tentokrát jméno vybere Meldon, jelikož své dceři jej vybrala ona.
K ničemu z toho však nikdy nemělo dojít, což jim jasným a krutým vzkazem dala najevo Stínka Eru, již si Melory briskně spojila s čarodějkou Ilyavarnë. Naneštěstí jej spatřila ona i její bratři, dokud jim Zira nezakryla výhled a neposlala je domů. Tam dorazila Melory jako první a nový poznatek o rodu s nenávistí zaznamenala do oné knihy, čímž na sebe stáhla břemeno sepisování historie jejich rodu.
Téže noci se pokusila uniknout z domova, ale její bratři ji znali pomalu lépe jak ona sama, díky čemuž ji včas našli a přes protesty odtáhli zpět domů, kde si ji vzala na starost bedlivá Röna. Melory však o tom nemluví a prozatimní nenávist k otci dává najevo pouze tím, že mu řekla: Nepovažuj se mě někdy znovu nazvat Eleno, Noro nebo “moje holčičko”! To že jsi zrovna TY mým otcem je prokletí! Což bylo také jediné, co mu od té chvíle řekla, a jen kvůli bratrům, kteří se s tím stejně jako ona vypořádávají po svém, zůstává doma a v Lesích. Jejím způsobem se staly i několikadenní výlety po okolí, kdy se snaží vyhýbat elfům a městům. Časem se s tím však nějak srovnala. I s druhou ránou osudu...kdy starší z bratří utekl z domu.
Rodina:
Příbuzenstvo:
Meldon Eronámo Eruner - Melořin otec, ke kterému doposud vzhlížela a budil v ní respekt, ale taky určitý strach. Přesto věděla, že on miluje ji a ona jej. Po nedávných událostech s matkou a Eru toto pouto mezi otcem a dcerou zastřela zaslepená nenávist, přes kterou si Mel nedovoluje vidět v jeho jinak tvrdých očích žal ze ztráty družky a ani to, že se stal v lecčem rutinním.
Aronel Eruner - Kdysi Aronel I. Gil’eadská, která se možná dopustila osudové chyby, když se zamilovala do dračího jezdce, kterého si vzala. To si alespoň Melory nalhává, protože ví, že otce bezmezně milovala a on jí poskytnul štěstí. Jejich život v blahobytu se na krkolomné obměně v prostý nesetkal s rozpadem snad jen díky její lásce, trpělivosti, optimismu a podpoře, se kterou to nejhorší překonali. Byla velice silná a Melory ji nutila stále dokola a dokola vyprávět příběh o jejím setkání s divokou dračicí a to, jak málem umřela. Byla pro svou dceru vzorem ženské síly a byla její hrdinkou, ač nevládla mečem, lukem ani magií. Její odvaha z ní učinila hrdinku, a tak si ji snaží Melory zapamatovat. S úsměvem na rtech, jako ženu, která překonala vše - ne jako schránku s podřezaným hrdlem a rozpáraným břichem, z něhož byl vyjmut budoucí sourozenec jejích tří dětí.
Magnus Darren Eruner - Liška nebo při provokaci Ryšavka, jak ji častuje, ho miluje stejně tak, jako svého druhého bratra. Je černovlasý, což má určitě po prababičce z otcovy strany, ale ve tváři je ze sourozenců druhý nejpodobnější matce - ať už očima nebo rysy v obličeji. Mel mu neřekne jinak než Mag - snad jen Ren, což k němu sedí, když tíhne více k magii.
Darius Inys Eruner - Dari nebo Nys, jak mu říká, má pro svou Lenny snad větší slabost, než Magnus, ale ona ví, že ji milují oba. S Nysem si zvykla chodit na cvičiště nebo do lesů. On je protiklad svého bratra, protože je plavovlasý po otcově matce, má jeho ledově zbarvené oči, které však hřejí, a jeho rysy více naznačují příbuzenský vztah s otcem. Se vším se vypořádává jinak než Melory, která uteče. On nad tím popřemýšlí a nakonec se snaží pokračovat v životě, jako by bylo normální, že už není stejný jako dřív - to si myslí tedy. Toto na něm obdivuje, protože tu sílu převzal po ženě, která mu dala život a tím jí ji připomíná.
Anurok, Sereght a Varganh - Lořini příbuzní počínaje tetou, končíce bratrancem, kteří žili při dvoru vládců z Bullridge a pod jejich správu spadala malá pevnost v jeho okolí. Díky aroganci a bezohlednosti oněch vládců však za oběť padlo mnoho lidí včetně nich. Mel je vůči tomu citově stabilnější, jelikož jako malá z toho rozum neměla a jako starší jí přijde, že to už bylo dávno. Vzpomíná si jen na doby, kdy se s bratrancem zašívali v knihovně a hráli schovávanou s jejími bratry. Tetička Anurok byla ta hodná, co jim podstrkovala skrze služebnictvo cukrátka a strýček měl autoritu, jíž však nikterak neovlivnil malou Loru, která více respektovala otce.
Denna Gil’eadská - Melořina prababička, kterou však naposledy viděla, když měla šest let a o rok později už utíkali z Království před hněvem lidí. Na babi si pamatuje jen jako na velmi extrovertní a výstřední ženu přísných rysů, která je však jako hodná babička, co vypráví uspávající pohádky.
Zira - Otcova dračice, na které mohla tu a tam Mel létat, takže odtud pramení její touha taktéž zažít pouto draka a Jezdce. Je jako Lořina druhá matka a částečně jí vynahrazuje ztrátu, i když jejím obětím je zakrytí křídlem a pohlazením vydechnutí horkého vzduchu do tváře či vlasů.
Röna - Dvouocasá lvice, jež se rozhodla žít s jejich otcem. Nikdo pořádně nezná důvod - to si myslí Mel. Tetička Röna je kočkovitá šelma, která komunikuje myšlenkami, ale není zlá. Má ráda děti a je jako matka, která si chrání své mladé a své teritorium. Poslední dobou ji Melory vyhledává častěji než dřív, když nemůže spát.
Nilwëa Meyron De Eamë - Byť pramálo pravděpodobná, tak přesto Lořina starší, nevlastní sestra a královna spojených lesů Du Weldenvarden. K Meldonově rodině neměla nikdy nijaká pouta a ačkoliv její vztah k Melině matce nebyl nepřátelský, tak ani neprojevovala, že by z otcova štěstí měla radost. Stejně jako přistupovala k matce, tak přistupovala také k nevlastním sourozencům - vlažně a blahosklonně. K otci však chová vřelejší sympatie, což i v této situaci Lora oceňuje, protože má pocit, že i když otce nenávidí, tak tu musí být někdo, kdo by tu pro její rodinu byl. A ona je královna. Měla by tu být pro všechny. Jen pro Melory ne, ale to není vina Nilwëy, ale Lory - odtahuje se od ní, i když s bratry ani s ní elfka nemluví, snad se za ně i stydí?
Ilyavarnë Eruner (Eru) - Nejvíce nepravděpodobný člen rodiny, ale zároveň nejvíce pravděpodobný kandidát na vyvraždění rodu. Mel tuto prapraprapraprapředkyni z duše nenávidí, protože jí vzala někoho velmi cenného, i přesto chápe, že kdysi jako elfka musela snést, že syn jí zavraždil lásku života. Přesto se sama sebe ptá. Byla Stínem už když ho zabíjela? Stala se jím, protože se z toho zbláznila? A kde ty stovky let byla? U ní jediné z celé rodiny nehrozí, že by ji někdy mohla mít ráda a doufá, že pokud někdy bude příležitost, tak jí neprokáže milost.
Mezilidské vztahy:
Atanvarnë Allsyë Reloen - Pozorná učitelka šermu, která se nedělí o tajemství ze života o nic víc než jejich otec - jen občas narozdíl od něj zvědavým dětem Erunerovic hodí drobek. Ví o ní, že byla několik desítek let mimo lesy, ve kterých se o ní mluví jako o Äffina Welden Infantëem. Ztraceném dítěti lesa. Je to výborná šermířka - jedna z nejlepších. Díky ní se Melory snaží naučit šermovat dvěma meči namísto jednoho. Také je naučila základy lukostřelby, o kterou ani ona ani Darius však zájem neprojevili, a tak se s očividnou úlevou vrátili k šermu. Atanvarnë svou žačku naučila mimo jiné taktéž rozpoznávat jedlé a jedovaté bobule, což už se několikrát oplatilo.
Fin Briedis - Když zrovna necestoval ve jménu De Eamë, tak to byl jejich učitel magie a historie. Mel od něj milovala a miluje příběhy z jeho cest. Popisy západů slunce z nejrůznějších míst Alagaesie, trpaslíků a podobně. Mimo to je milý a příjemně se poslouchá, takže si mladá půlelfka pamatuje mnoho z jeho lekcí. Párkrát se zmínil snad nedopatřením o jejich učitelce šermu, ale nepředpokládal, že by ji mladí Eruneři znali, takže zůstal jen u vodítek k jejich vztahu. Ví se však jen že on ji dovedl do lesů na jedné z jeho cest, kde ji potkal.
Schopnosti:
Jako první se ve svém životě učila věci, které se jí hodily k životu na zámku. Patřilo k nim psaní, čtení, počítání,hraní na hudební nástroj - tomu se věnuje i nadále spolu s vyšíváním, tanec, výuka o rodu, dějinách města, Alagaësie a rodech v Království. Musela se taktéž naučit na přání matky Surdský jazyk a severní větev lidského jazyka, ale nebylo dost času se vše naučit dokonale. Jako komtesa též měla základy vybraného stolování.
Etiketa - 1/7
Hra na mandolínu - 2/7
Lidské tance - 1/7
Vyšívání - 2/7
Vybrané stolování - 1/7
Po příchodu do lesů se zlepšila ve svém takzvaném horolezectví - tentokrát již ne na zámku, ale na skalách nebo skalkách. Mimo to se mohla naučit šplhat a pohybovat vzdušnou čarou po stromech. Když sledovala a krmila zvěř, tak si pro vlastní zaujetí začala dělat náčrty zvířat, čímž se naučila poměrně slušně malovat a tento svůj koníček si vydržuje doposud. Její oblíbenou hrou se stala schovávaná, a to ji naučilo se plížit tak, aby se neprozradila při přesunu ze skrýše ke skrýši, protože se ten, kdo ji hledal, příliš přiblížil. Taky ráda za sebou zametá stopy, když má čas. Hlavně v lesích se zdokonalila v jízdě na koni, v plavání a elfském stylu tance. Místo vaření se naučila pro vlastní potřeby rozlišovat plodiny jedlé a nejedlé.
Horolezectví - 3/7
Pohyb po stromech - 4/7
Malování - 2/7
Schovávání se - 2/7
Plížení - 3/7
Skrývání stop - 1/7
Jízda na koni - 2/7
Plavání - 1/7
Elfský tanec - 1/7
Když to šlo, tak se naučila šermovat dvěma meči a střílet z luku - tedy alespoň základy. Větší talent však má na luk, ačkoliv si to nechce přiznat a zarputile se věnuje šermu, protože chce být stejně dobrá jako bratr a jejich učitelka šermu. Mimo to se naučila také magii Starověkého jazyka, ke které má díky otci taky docela dobré předpoklady, ale elfská krev ve vínku ji omezila stejně jako příliš mladé elfy - i když ne o tolik let.
Boj (Novic)
Šerm (jeden nebo dva meče) - 1/7
Lukostřelba - 2/7
Magie (Učeň)
Psychická - 2/7
Vitální - 1/7
Poznání - 1/7
Energetická obranná - 1/7
Majetek:
Domek na okraji Ellesméry sice její není, ale žije v něm, takže ho tak bere. Po své matce zdědila dost jejích věcí, ale prozatím se k nim odmítá přiblížit, protože vzpomínky na její smrt jsou příliš čerstvé.
Co se týče jejích vlastních věcí, tak v střídmě zařízeném pokoji má docela dost oblečení - a to včetně šatů, které tak různě posbírala spolu s ostatním během uplynulých let. Celou jednu zeď tvoří její knihovnička, ve které však spíše sedí dřevěné hračky nebo kvítka v květináčích. V malé misce má dokonce smíchanou vodu s borovicovým jehličím, kůrou, šiškami a mízou, kterou mění každý týden. Ano díky tomu také voní po borovicích více, než po čemkoliv jiném. Potrpí si na měkkost, takže jeden roh v pokoji je zcela vystlaný polštáři, zatímco v posteli je jen jeden malinký.
Zbraně si bohužel jen půjčuje na cvičišti, ale vlastní malý nožík a spoustů provázků, s kterými si vytváří vlastní luky a šípy - nutno říci, že pramálo funkční. Pod postelí v dřevěné truhličce má vrchovatě prázdných deníků - tedy už jen z půli prázdných. Jsou očíslovány a jde v nich vidět proces, jakým se vyvíjely její náčrty zvěře při nejrůznějších činnostech a nejvíce lze vidět tento progres v náčrtech Ziry, které tvoří takových 70% všech deníků. K tomu jsou samozřejmě obyčejné uhlíky, od kterých je věčně umazaná.
Poslední věcí, již vlastní je mandolína - hudební nástroj, na který se učila ještě v Gil’eadu.
Vlastní pokoj v domě
Matčiny věci (oblečení, spony do vlasů, boty, svatební šaty, babiččinu korunku)
Vlastní oblečení
Dřevěné hračky
Kvítka v květináčích
Miska s vonnou borovicovou směsí
Nožík
Provázky
Dřevěná truhlička s deníky
Váček s uhly na črtání
Mandolína
Další postavy:
♱ Atanvarnë Merenwen Lossëhelin ♱
Nixie Nyx Thasem
⤷ Hans Fielne (NPC)
♱ Ikarm De Faune Lwilien ♱
♱ Aronel Eruner ♱