TOPlist

Draca

Začátečník 1608 Mistr

Napsal: Islanzadí de Eamë | Kategorie: Druidi - Žena
Dne: 11.08.2013 11:35:25 FB



Draca

 

(v detailu zde))

Jméno: Draca

Rasa: Druidka

Přezdívka: Dívka vychována vlky

Věk: Její pravý věk nikomu není prozrazen, ale je na druidku velice mladá, každopádně vypadá asi na 15 let.

Datum narození: Narodila se na začátku velice kruté zimy.

Motto: „Zemřít bez strachu ze smrti- to je záviděníhodná smrt.“

 

 

Vzhled

 

Obecný vzhled: Je temný lesní večer, ptáci už utichli a na krajinu padá tma. Zaslechnout můžete jen hukot větru a ševelení listů na stromech. Najednou vyjde po úzké a téměř neviditelná cestičce postava zahalená v bílém plášti z kůže nějakého zvířete s kapucí. Dojde až k nedalekému kameni, rozepne přezku u pláště a sundá si ho. Usedne na kámen a z brašny vytáhne krásně zdobenou lyru, na kterou začne hrát a po chvíli i zpívat. Je to mladá dívka, zdá se, že není ani plnoletá. Obličej má kulatý a baculatý a svým způsobem se zdá ještě roztomile dětský. Její rysy jsou krásně řezané a oči, které se zdají na její drobné tváři velké a zvědavě pomrkávají. Mají světle šedou barvu, a kdyby se těma očima na vás zadívala, hned byste zachytili její kamenný a nezištný pohled, kterým se kouká na většinu lidí. Ty kulaté oči ověnčují černé řasy, které vás mohou jen utvrdit v domnění, že se díváte do tváře malé a nevinné dívce. Nos má mírně nahoru a vypadá jak bambulka a rty jí tvoří rovná linka. Celou tvář ověnčují její husté a nepoddajné vlasy. Často jí padají do obličeje a lepí se jí na rty, to jí dokáže pořádně naštvat. Mají kaštanově zrzavou barvu a jsou velmi krátké. Vzbuzují divoký dojem, protože se o ně moc nestará a trčí ji všemi možnými směry. Krátké vlasy jsou pro ni praktické a vždy si je zkracuje její malou, ale velmi ostrou zubatou dýkou, na které se však už tvoří větší nános rzi. Nenosí moc doplňků, většinou jen jednoduché a praktické věci, jako třeba obyčejnou čelenku, která zabraňuje padáním jejích vlasů do obličeje a do očí. Podobné ozdoby má i na rukách, ale ve formě náramku. Někdy si z rozmačkaných lesních plodů dělá barvivo a poté si na tělo kreslí různé spletité obrazce, často hlavně na obličej, ale při významných druidských rituálech i po celém těle. Na zádech má také velkou a zdobenou spirálu, kterou má od narození. Je velmi drobné a malé postavy, jí to ale vůbec nevadí a často si z tohoto nedostatku sama dělá legraci. Má velice vypracované tělo, obzvlášť ruce a nohy, které posilnila běháním s vlky. Na tváři má ale také pár jizev, které schytala za neposlušnost od své vlčí matky, či od hlavního alfy. Není to žádná vyžle, ale je takové normální správné šířky. Pokud to vše shrneme, vypadá v obličeji opravdu jako dítě, ale vlasy jí dodávají mnohem divočejší vzhled. Je mnohem menší než průměrní lidé, ale je vyšší než trpaslíci (nikdy jí neříkejte, že je trpaslík, jinak…no radši ani nechtějte vědět, co se stane). Působí na každého nebezpečně a nepřátelsky, i když tak skrývá svůj odvěký strach k lidem.

Vlčí podoba: Draca zná vlky už od svého dětství. Vyrůstala s nimi, lovila s nimi a zažívala všechny potíže, které její smečka zažila. Když objevila schopnost proměnit se ve vlka, žila prakticky jenom tak. Dokázala se přeměnit v silnou bílou vlčici, která má huňatou srst a velmi statné tělo. Má také silné a svalnaté nohy, takže dokáže velmi rychle běhat. Dokud měla smečku, dokázala s každým z vlků navázat kontakt. Nedokázali spolu mluvit, ale cítili navzájem svoje emoce a tak si prakticky rozuměli. Díky této schopnosti a taky silné vůli jakou měla, jí ve vlčí hierarchii uznávali, alfa ji pak ale vyloučil ze smečky. Je o něco větší než normální vlci, ale jen doslova o chlup. Oči má velké a prolínají se v nich barvy šedé a modré, prakticky stejné, jako má v lidské podobě. Pokud je zima a napadne sníh, dokáže se perfektně maskovat a její chundelatá srst jí chrání před mrazem, proto je to její oblíbené období a v zimě se Draca přeměňuje ve vlčiči častěji, než za jiných ročních období. Čich má samozřejmě velmi dobrý a vycítí kořist na velkou dálku. Uši se jí každou chvíli kroutí v jiném úhlu, aby jí neunikl ani jediný zvuk a zrak je také docela dobrý. Ale pozor, jakmile se promění, dává průchod svým touhám a emocím a probouzí se v ní skrytá šelma, takže se raději mějte na pozoru.

Styl oblékání: Její styl oblékaní je velice jednoduchý, často jí uvidíte zahalenou v jejím oblíbeném plášti z kůže nějakého zvířete. Jako přezku má kožený provázek a na něm navlečené vlčí zuby. Tento plášť odloží jen ve vzácných situacích a pod ním má většinou jednoduše střižené šaty, které jsou dlouhé až na zem, přeci jen je trochu stydlivá, takže rozhodně neodhaluje kolena. Na různé slavnosti si bere trochu víc nadýchané šaty a možná s trochou krajky a volánky, ale striktně odmítá nosit korzet, do toho jí prostě nenavlečete. Někdy volí pohodlnější oblečení než šaty, takže má jednoduchou halenu a kožené kalhoty. Často nosí oblečení z kůže, ale to hlavně v zimě. Obuv volí pohodlnou, ale hlavně musí být pevná, takže nosívá z většiny kožené boty, které jí sahají pod kolena. V létě ale raději nosí otevřené boty, ale nenávidí, když se jí do nich dostane kamínek.

 

 

Povaha

 

Když vyrůstala s vlky a byla odříznuta se od veškeré civilizace, naučili jí nenávidět její pronásledovatele-lidi. Ostatní vlci jí učili nikdy jim nedůvěřovat a mít se před nimi na pozoru, protože nikdy nevíte, kdy by na vás mohli zaútočit a zabít vás. Dokud však s vlky žila, moc se do kontaktu s lidmi nedostala, párkrát sice pořádali hon a pokoušeli se je chytit a někdy se také vzbouřili vesničané, když jim zmizelo příliš mnoho ovcí a slepic a vydali se do lesa zabít tu škodnou na vlastní pěst, ale vždy se jí podařilo vyklouznout a ti vrahové jí nezkřivili jediný chlup. Když jí však zabili její vlčí matku a chytl jí Stopař, poznala jaké to je žít mezi lidmi a rozhodně se jí to nelíbilo. Byla jako chycená v pasti, nemohla ven, nemohla se hnout a za každé bolestivé kousnutí, byla odměněna ještě bolestivější ranou. Prožila ve Stopařově chatě těžké časy, ale on to myslil v dobrém, to však ona ještě nemohla vědět. Netušila co je dobré a co špatné, chtěla jen jediné; být opět v lese a užívat si svobody a žít opět se svou smečkou. Stopař si jí však nakonec ,,ochočil,, a ona poznala, že už se ho nemusí bát. Ostatních se však bát nepřestala, její vycvičené smysly postřehli každé sebemenší zašustění a každý prudší pohyb a vše si vykládala jako náznak útoku. Trvalo to velice dlouho, než mohla vyjít mezi lidi a musela pořádně trénovat, aby se například uprostřed náměstí neproměnila zpět ve vlka. Když konečně dosáhla toho, že mohla vstoupit do společnosti, odmítali ji a to jí rozhodně na mysli moc nepřidalo. Cítila se teď odstrčená, ale vlastně ji to nevadilo. Z celého jejího dětství si odnesla jedinou myšlenku a ta jí zůstane asi až do konce života- Nevěř lidem, nikdy jim nevěř a ukaž jim, že se umíš bránit! Vyceň tesáky! Nikdy se tedy nenaučila lidem důvěřovat a stále se jim vyhýbá. Jinak je povahy velmi samotářské, ví, že kdyby vyrazila ven, ublížila by nejen sobě, ale i lidem venku. Radši zůstává ve svém malém obydlí a osamělé chvíle si krátí hraním na lyru a lovem.

 

 

Názory

 

Názory na ostatní rasy: Ostatní rasy z většiny uznává. Co se týče elfů, těch si váží, obdivuje jejich magii a líbí se jí jejich souznění s přírodou. Ve velké oblibě má draky, často je sice nevídala, ale opravdu se jí zamlouvají (pokud teda zrovna nechrlí oheň). Jejím velkým snem je se na některém proletět. Další rasa, kterou má velmi ráda, jsou trpaslíci. Hlavně kvůli tomu, že jsou malý a tak si z její velikosti nedělají legraci. Lidé se často bojí, nenašla k nim ještě důvěru a stále je považuje za nebezpečné. Stíny rozhodně nemá ve velké lásce, nelíbí se jí, co provádějí, ale domnívá se, že za to jací jsou nemůžou. Obdivuje však jejich magii, ale nikdy by se stínem stát nechtěla.

Názory na krále: Krále respektuje, ale nijak ho neobdivuje. Nezajímá se o něj, ale děsí se myšlenky, že by měla být válka. Snaží se zůstat stranou, ale pokud by jí někdo přesvědčil, možná by se na jednu ze stran přidala. Bojí se však královy velké moci a rozhodně si ho nechce nijak rozhněvat.

 

 

Historie

 

Hmm..Nevypadá to tu špatně. Pomyslím si a koukám na jasně modrou oblohu, kterou zpola zakrývají zelené listy stromů. Ale přece jenom, je to nuda. Znuděně zívnu a strčím si palec do pusy. Trochu sebou zakroutím, abych našla pohodlnou pozici ke spánku, a snažím se usnout. Ležím v malém, ale vcelku pohodlném košíku vystlaném dekou. Jsem ještě malé mimčo a právě spokojeně pochrupuju. Najednou mě ale něco vyruší a probudím se. Žalostně se rozpláču a dovolávám se maminky, ta ale nepřichází. Pláču a třesu se zimou, která přišla s poryvem ledově chladného větru. Potom začne sněžit a studí to ještě víc. Můžu si vyřvat hlasivky a stejně se nic neděje. Najednou však něco přichází k mému košíku. Koukne to na mě velkýma, krásnýma modrýma očima a zamrká na mě. Je to snad moje maminka?  Zvědavě na ni pomrkávám a přestávám plakat. Teď k ní natahuju ruce, ale nic nedělá. Pak popadne do zubů můj košík a nese mě z toho mrazivého místa. Houpu se s košíkem v jejích čelistích a směju se, protože to je fakt jízda! Zatleskám ručkama a opět na ni upřu svoje šedá malá očka. Má krásně bílou barvu, a je celá chlupatá, snažím se dotknout té bílé pokrývky jejího těla, ale nedosáhnu na ni. Achjo, škoda, že mě sem už donesla, ještě bych se klidně pohoupala. Kouknu na ni, jestli náhodou nechystá další divokou houpající jízdu, ale asi ne. Přiblíží se ke košíku a opatrně do něj strká čumákem. Hej, nech toho. Tohle už se mi tak nelíbí a začnu trochu pofňukávat a najednou se košík převrhne a já jsem na studené kameny a kostmi pokryté zemi. Opět se rozpláču, ale tentokrát hlasitěji. Nato mě ta Bílá máma zubama vezme za moji zavinovačku a kamsi mě nese, zase se skvěle bavím houpáním, takže už nepláču. Položila mě k takovým malým tvorečkům, jen o trochu menším než já. Mají taky podobnou srst jako ta Bílá, ale jiné barvy. Přitisknu se k nim a trochu se s nimi pomazlím. Ti jsou tak hebouncí!  Libuji si a pak si Bílá máma lehla k nám. Všichni ti tvorečkové se najednou začali strkat a vrážet do sebe, aby byli první u Bílé. Potom začli spokojeně mlaskat. Já se moc hýbat nemůžu a znova se rozbrečím, protože jím závidím, že dělají něco, co já nemůžu. Ta bílá mě opět popadne do zubů a začne mi strhávat tu teplou dečku. No supr a teď mi bude zima. Vyčítavě na ní kouknu, ale ona mě přistrčí, abych se taky napila, jako její chlupatí tvorečkové. Zkusím to a je to fakt skvělý. Mňamka. Když dojím, spokojeně usínám obklopena huňatými tělíčky a jedním velkým své nové Bílé mámy. Další dny probíhali jednoduše. Byla jsem prakticky jen v jeskyni se svými chlupatými sourozenci a choulili jsme se k sobě, abychom si vytvořili co nejvíc tepla. Naše Bílá matka nám vždy přinesla nějaké maso, bylo hrozně tuhé a já ho nemohla roztrhat, ale vždy se to nějak nakonec povedlo. Když skončila tahle krutá zima, vydali je ven objevovat svět a páni, bylo to fakt úžasný! Běhala jsem se svými kamarády, hráli jsme si, hryzali se a zkoušeli si cvičné souboje. Hezké časy, akorát mě stále udivovalo, proč jsem neměla srst jako oni. Já byla celá holá a taková růžová a oni byli většinou hnědí nebo bílí, ale nikdy ne růžový jako já. Měla jsem takovou podivnou srst, ale to jenom na hlavě a ta byla pořádně otravná. Také jsem neměla protáhlý čumák jako oni a špatněji se mi trhalo maso. Když jsme se poprvé měli setkat se zbytkem smečky, hrozně jsem se bála. Koukali na mě, jako kdyby mě chtěli zabít. Moje Bílá matka se zřejmě kvůli mně porvala i s vůdcem smečky, nejvyšším alfou, ale nakonec jsem s nimi mohla zůstat. Vyrostla jsem a zesilněla. Okolo sedmé zimy, co jsem se objevila v lese, jsem začala nacházet zvláštní schopnost. Schopnost proměny ve vlka. Samozřejmě jsem ji ihned plně využila a ve smečce si mě konečně začali vážit. Byla jsem silná, rychlá a měli ke mně úctu. Alfa mě chtěl jako svou hlavní družku, což je obrovská pocta, ale já k tomu nesvolila. Nechtěla jsem mít zrovna dvakrát štěňata a jsem se, že by mohli být zpola vlci zpola lidi. To alfu naštvalo. Vyhostil mě ze smečky a musela jsem tedy odejít. Nešla jsem nikam daleko, bála jsem se. Nikdy jsem nezažila život na vlastní pěst, ale zůstávala jsem v podobě vlka. Jednoho dne, zrovna když byla velice krutá zima, přišel do lesa zvláštní muž. Byl rychlý, chytrý a silný. Zřejmě potřeboval maso a tak se pokusil zabít někoho z mé bývalé smečky. Podařilo se. Chtěla jsem vědět, koho zabil a tak jsem se opatrně přiblížila. Byla to Bílá matka. Zděsila jsem se a poté naštvala. Zaútočila jsem na toho cizince. Kousala jsem, škrábala všechno, ale nic nepomáhalo. Vytáhla meč a bránil se vážně skvěle. Udělal mi ránu na ruce, po které tam mám teď jizvu. Já ho na oplátku ošklivě kousla do nohy, ale nestačilo to. V jednu chvíli byl tam a v druhé zamnou, byl děsivě rychlý. Nemohla jsem nic dělat a pak mě dostal. Chtěl mi podříznout hrdlo a já se v poslední chvíli přeměnila. No měli jste vidět, jak zděšeně se tvářil. Já teda byla taky dokonale vystrašená, ale když se vám vlk, kterého se pokoušíte zabít, přemění pod rukama v mladou dívku (a navíc nahou) tak tím ho asi vážně odrovnáte. Pak už jsem nebojovala, byla jsem vysílená a zděšená a padla jsem do bezvědomí. Probudila jsem se až v měkké a vyhřáté posteli. Byla jsem oblečená a čistá. Seskočila jsem z postele a rozhlížela jsem. Po čtyřech jsem došla k oknu a viděla, že venku sněží. Začala jsem žalostně výt. Snažila jsem se okno rozbít, ale byla jsem ještě zesláblá. Schoulila jsem se do klubíčka a usnula. Probudila jsem se a zblízka na mě hleděl ten člověk. Okamžitě jsem zavrčela a vrhla se na něj, abych ho pokousala. Asi to čekal, protože mě ihned svázal. Chtěla jsem se proměnit, ale k tomu bych musela mít hodně energie a tu jsem postrádala. Pak na mě začal cosi mluvit, ale já se ho jen snažila kousnout. Dal mi misku s vodou a také maso, které bylo nádherně měkké a vážně skvěle chutnalo. Potom mi ostříhal vlasy loveckým nožem a učesal mi je a pak na mě celé hodiny mluvil. Takhle to šlo několik dalších dní, stále na mě mluvil a snažil se, abych byla méně agresivní a za každé kousnutí nebo škrábnutí jsem schytala pěknou ránu. Pak jsem začala opakovat některá jeho slova. Vypadal vážně nadšeně a dovolil mi, abych si ho očichala. Začala jsem k němu pomalu nacházet sympatie. Sice mě mlátil, ale někdy ke mně byl velmi něžný. Řekl mi, že stopuje zvířata a tak jsem mu prostě říkala Stopař. Mě pojmenoval Draca, protože jsem podle něj divoká a silná jak drak a mě se to jméno líbilo, tak jsem si tak začala říkat. Když už mě naučil mluvit, hned se pustil do dalšího učení- správnému vychování, stolování a všeobecné zdvořilosti. Řekl mi o Alagaesii, o její historii a jaké rasy zde žijí, víc o nich ale nevěděl. Vyprávěla jsem mu o mé přeměně ve vlka a z toho usoudil, že jsem prý druidka. No o těch nevěděl vůbec nic, jen, že je to velmi mladá rasa a to mi zatím stačilo. Naučil mě také hrát na lyru, ale bojovat mě neučil, prý, že mi moje proměna ve vlka v souboji postačí a také, že později přijdu na magii, kterou v sobě mám prý od narození. Když mi řekl vše, co bych podle něj měla vědět, odešla jsem od něj. Jenže jsem byla příliš naivní, nebála jsem se a myslela si, že jsem dost silná někoho přeprat, když na mě zaútočí. No jaké bylo asi moje překvapení, když se mě pár potulných lupičů pokoušelo okrást. Byli to potulní lapkové a já jsem se jim zdála, že bych mohla mít pár peněz. Jela jsem si lesem, bylo velmi horké léto a les kolem byl celý suchý a najedou, se tam objevili a začali se mnou bojovat. Byli 3, takže se mi nejdřív zdálo, že nemám šanci, ale vsázela jsem na přeměnu ne vlka. Tu jsem chtěla použít jako hlavní trumf, kdyby šlo do tuhého, ale špatně jsem si to rozvrhla, a když jsem se chtěla přeměnit, byla jsem příliš vysílená, abych to dokázala. Upadla jsem do prachu na zem a oni se začali smát. Bůh ví, co mi chtěli udělat, ale ani jsem to sama vědět nechtěla. V tu chvíli jsem pocítila zvláštní pocit v hrudi. S námahou jsem se zvedla a podívala se na ně. Najednou jsem instinktivně zvedla ruce a vyslala proti nim dvě ohnivé koule, které mi vzpláli v rukách. Sama jsem nevěděla, co dělám, bylo to úžasné, jedna koule jednoho z nich zasáhla a ošklivě ho poranila a druhá zapálila les kolem. Rychle utíkala ke koni, abych unikla. Od té doby jsem svoji magii cvičila a momentálně docela dobře ovládám živel ohně, ale nevyužívám ho moc, protože se ho trochu děsím, když jsem totiž unikala z toho zapáleného lesa, trochu jsem se popálila a to mě vyděsilo. Po tomto incidentu jsem se měla na pozoru. Chtěla jsem projít celou Alagaesii a poznat všechno, o čem mi Stopař vyprávěl, ale moc daleko jsem se nedostala. Poté co jsem objevila Arhénský les, který mě doslova učaroval, jsem v něm zůstala a žiji stále. Přilehlé městečko Rickwood se mi také velmi líbí a někdy chodím mezi lidi, ale většinu času se jim straním ve svém malém domku v lese.

 

 

Rodina

 

Její vlčí matka: Byla to velmi silná vlčí samice. S vůdcem smečky zplodila hodně mláďat a všechna byla silná jako ona. Vynikala v divokosti a byla velmi rychlá. Ujala se Draci, když se objevila v lese a vychovala ji jako své mládě. Zabil ji stopař, byla krutá zima a on chtěl maso, Draca její smrt těžce nesla. Byla to chytrá a bojovná vlčice, Draca na ni nikdy nezapomene, byla jí vzorem a měla ji vždy raději než kohokoliv jiného.

Hlavní vůdce smečky (alfa): Starý, zlý a silný vlk, kterým byl alfou smečky, když v ní ještě Draca byla. Už zřejmě zemřel a to Draco těší, protože ho nikdy neměla ráda, kradl jí nejlepší kousky masa a díky němu má pár ošklivých jizev.

Její vlčí sourozenci: Její vlčí brášky a sestřičky měla vždy ráda, byli pro ni jako opravdoví sourozenci a hráli si s ní, když ještě byla dítě. Dva z nich potkává v lesích a vždy se náramně pobaví například lovem.

Stopař: Ujal se Draci, ale ona mu za to nijak vděčná není, kdyby ji nezajal, mohla vést spokojený život jako vlk, ale stejně ho má trochu ráda, i když si to sama nepřipustí. Je vysoký a tvrdý. Nestrpí nekázeň a dokáže skvěle střílet z luku. Stále je naživu.

 

 

Majetek

 

Vlastní spoustu věcí, některé jsou ale sotva podstatné:

•Malý domek v lese, který je skvěle skrytý před zraky lidí v Arhénském lesíku.

•Její oblíbené lyra, na kterou hraje, když jí je smutno nebo naopak veselo.

Sušené bylinky na různé dryáky a lektvary, které používá při rituálech.

Obřadní dýka, kterou používá, když chce obětovat nějaké zvíře bohům.

•Má také mnoho oblečení, ale nebudu popisovat celý její šatník, takže jen pár ukázek: Sváteční šaty, jednoduché šaty, vysoké boty, atd.

•Vlastní také malého ponyho, ale toho moc nevyužívá, jen pokud si chce zajet do města.

Nůž z Vánočního plesu

Kontakt: Skype- b.r.a.m.b.o.r.a

 

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělá
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   X zlatých

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë