Vragga Ledová

(postupné úpravy, prosím noste helmu na staveništi)

(vlasy)

Jméno: Vragga, její přízvisko "ledová" už dlouho nikdo nepoužil. 

Rasa: Urgralgra

Pohlaví: Žena

Datum narození: Vragga se narodila roku 3236 uprostřed jedné z nejhorších zim, jaké kdy Dračí hory postihly. Zuřila tehdy sněhová bouře a odevšad útočil mráz, z nějakého důvodu však přežila. Kvůli okolnostem jejího narození jí soukmenovci dali přízvisko „Ledová“, které používá doteď.

Náboženství: Věří v typické urgalské náboženství, tedy v bohyni Rahnu, zlatorohou urgalku, paní života.

Kmen: Je z kmene Näzhor, který má svoje sídlo v Dračích horách. Když se narodila, byl kmen na pokraji vyhynutí, ale od té doby se každým dnem stává silnějším. Říká se, že právě muži kmene Näzhor byli ti, kteří usmrtili Galbatorixova prvního draka. Ovšem to nijak není potvrzené a Vragga tomu příliš nevěří. Pravdou však zůstává, že náčelnický náhrdelník kmene má jako centrální klenot velkou metalicky modrou šupinu, která klidně mohla kdysi zdobit tělo Jarnunvösk.

Jazyky: Urgalština. Také lidština, je v ní však znát její tvrdý přízvuk. Ve starověkém jazyce umí slova, která potřebuje ke kouzlení, a pak také několik vět, například elfský pozdrav. Je tedy schopná se v něm domluvit pouze velmi základně.

Povolání: Bylo jí předurčeno být šamankou, ale po svém útěku z kmene si nějakou dobu přivydělávala jako nájemný žoldák. Nějakou dobu žila jako učeň elfího černokněžníka, a nyní se díky okolnostem pomalu vrací zpět k žoldačině.

Vzhled:

Tato urgalka nepůsobí tak nebezpečným dojmem jako většina jejích soukmenovců, což je způsobeno její štíhlou postavou a dojmem, že nemá žádné svaly. Pravdou však je, že zdání klame, jak to obvykle u urgalských žen jejího věku bývá. Nějaké svaly si za svůj život vybudovat zvládla, zvláště pak za tu dobu, kdy si přivydělávala jako žoldák, v tomto "řemesle" by bez nich neobstála. A to se může stát nepříjemným překvapením pro všechny, kteří se s urgalkou dostanou do křížku. Přesto však stále patří k průměru co se týče síly, tedy u urgalů. Na jejím dojmu slabosti také trochu přispívá fakt, že je vysoká, sice nemá na Kulla, ale na většinu urgalů v jejím kmeni se dívala shůry, a to i na starší jedince, což je vlastně ten důvod, proč jí v kmeni spousta jejích přátel říkala "Tyč". Když se podíváte na její obličej, který bude většinou nad tím vaším, nebo na stejné úrovni, pokud jste elfem,  budou vás pozorovat dvě velké oči barvy nejvíce připomínající oříškově hnědou, přecházející do žluté, jako u většiny urgalů. To co je na Vragge tak zvláštní, a co ji od ostatních urgalů beznadějně odlišuje, jsou její rohy. Zatímco ostatní urgalové je mívají tmavé, většinou černé nebo hnědé, a stočené měrem dolů jako berani, Vragga je má stočené jiným směrem a světlé. Jejich barva se z dálky může zdát bílá, ale když přijdete blíž, všimnete si, že nejsou jednolité. Přechází ze špinavě bílé na tmavošedou, místy dokonce stříbřitou, když na ně dopadne světlo. Jsou rýhované a hrubé na dotek, a zdobené různými drápanci a šrámy, jak už to u urgalích rohů bývá. Barva rohů vytváří kontrast s urgalčinými vlasy, které kdysi byly dlouhou hustou hřívou hnědé barvy, které tak nosila kvůli tomu, že si nenašla Berana, jak bývá u jejího lidu zvykem. Toto se změnilo když z Vraggina života odešla Dellanir, elfka, která byla po dlouhou dobu Vragginou nejbližší osobou. Její smrt urgalku dost zasáhl, a proto si na znamení smutku svou bujnou hřívu ostříhala a pomocí magie nabarvila na černo, ale protože už je to od smrti elfky dlouho, už se s její smrtí alespoň částečně vyrovnala, a proto si v poslední době nechává vlasy zase růst. Výsledkem je to, že působí dost divoce, což jí ani v nejmenším nevadí. I když je pravda, že se po ní většina elfů ohlíží, když prochází Ellesmérou. Kdo by se divil, urgala s lebkou na hlavě tam nepotkáte často. Tyhle pohledy však přitahuje ještě několik dalších věcí, například jizva přes urgalčino levé oko, která narozdíl od zbytku jizev na jejím těle za sebou nemá žádný velký příběh, v podstatě jde o to, že nedávala pozor a přes oko ji švihla větev. Měla docela štěstí, že o oko nepřišla. Na obličeji urgalky už toho kromě těchto věcí mnoho neuvidíte, protože její uši, které se nijak neliší od lidských, možná s tím rozdílem že jsou v jednom kuse obtěžkané náušnicemi, jsou neustále ukryté pod jejími vlasy. Neví proč, ale je jí nepříjemné, když má uši viditelné. Na jejím nose a ústech toho také není moc k vidění, jsou sice docela pěkné, ale oči a rohy od nich odvádí veškerou pozornost. Krk urgalky je štíhlý jak už to u hubených bývá, ale o něčem labutím by se také mluvit nedalo. Ramena urgalky nejsou široká a působí dost jemným dojmem, narozdíl od jejích rukou, které už má docela zjizvené a zmožené a to nejen kvůli své sekyře, kterou v nich neustále třímá a která rozhodně není nijak lehká. Na konečcích jejích dlouhých prstů, kde by jste normálně čekali nehty, jí vyrůstají drápy, které si brousí tak, aby byly celkem ostré, ale aby s nimi stále mohla normálně pracovat, protože příliš ostré drápy jsou sice dobré v boji, ale znepříjemňují každodenní život. Drápy mají stejnou barvu jako rohy, jak už to u urgalů bývá. Urgalčino břicho je vždy skryté a tak ho s největší pravděpodobností neuvidíte. Bylo by snad i pěkné kdyby se jí přes něj netáhlo pár jizev a tetování vytvořená za náboženskými účely při různých rituálech. Její dlouhé nohy jsou hlavní věc, která přispívá na její výšce. Narozdíl od zbytku těla nejsou zohyzděné jizvami a tak by je spousta urgalských mužů označila za půvabné, přestože nejsou často viděny v běhu.

Urgalčin styl oblékání se za její pobyt u elfů překvapivě příliš nezměnil. Vlastní sice nádherné elfské šaty, ty si ale pořídila jen kvůli audienci u královny Arwiny. Mohla si však z peněz získaných od Dellanir nakoupit trochu lepší oblečení, a proto už nechodí v potrhané košili a rozdrbaných kalhotách. Ne, že by je neměla ráda, ale byla to nutnost vzhledem k tomu, že se už rozpadaly a byla v nich zima. Proto si urgalka pořídila novou košili a kalhoty, nejsou to však žádné skvosty, přstože elfská ruka je na nich dost znát. Urgalce však docela chyběla všechna ta peříčka, co měla na svém starém oblečení, a tak si jich pár našila na to nové, takže se její vzhled zas tak nezměnil. Výraznou změnou však prošel její plášť, tu starou deku co používala nahradila fialovým pláštěm, který nejenže víc hřeje, ale je i lehčí a dalo by se říct, že i omnoho hezčí. Zbytek její výbavy změnami neprošel, stále nosí raději svůj vlastní náhrdelník než ty, které dostala od Dellanir, ale občas podlehne a některý z těch šperků si vezme, přecejen jsou krásné a třpytivé. Medailon, který je jen jeden z mnoha šperků co vlastní, je zatím prázdný a tak ho jako jediný urgalka ještě na krku neměla. Prstenů má také hodně, vždy ale nosí dva a ostatní beznadějně leží kdesi hluboko ve vaku, který na ty šperky používá a který má přivázaný k opasku. Jeden by si myslel, že by Vraggze mohl vak ukrást, ale ona si ho až fanaticky hlídá a kdkoli by se o to pokusil, by velmi rychle skončil s useklou rukou. Stále vlastní věci, které za svůj život nakradla na bojištích krátce po bitvě, přecejen mrtví už ty věci nepotřebují. Tímhle způsobem přišla kromě své sekyry i k ramennímu chrániči, svým botám, ale taky ke kápi, kterou už vlastní dlouho a tak není zrovna v nejlepším stavu, přestože je vyzdobená docela velkým počtem všemožných peříček a korálků. Jako helmu používá lebku Šrrgna, kterou také našla na svých toulkách. Není to možná nejefektivnější helma, ale přidává na strašidelném vzhledu. Vragga vlastní také obyčejný kožený opasek, na kterém má přivázaný měšec a svou polní láhev.

Povaha:

Když Vraggu uvidíte, rozhodně vás jako první věc nenapadne k ní běžet a dát se s ní do řeči, a to hlavně díky jejímu vzhledu, urgal s lebkou na hlavě a na černém koni rozhodně nepatří k osobám, se kterými chcete strávit odpoledne. Vragga je docela pyšná na svůj odpuzující vzhled, už kvůli tomu, že po smrti své přítelkyně potřebovala klid. Pravda, už se s tím alespoň z části vyrovnala, ale její smrt jí docela poznamenala. Už není jako předtím, kdy se s radostí bavila s každým, koho potkala. Je opatrnější a nevěří každému, jak to bylo předtím. Když už se s vámi dá do řeči, což je poslední dobou o mnoho vzácnější než kdysi, všimnete si toho, že si nedává takový pozor na to co říká, jinak řečeno, nepřemýšlí předtím, než mluví. Tohle jí už za život dostalo do nemála nepříjemností, ale vždy se z toho nějak dostala. Také se může urgalka zdát hloupá. Tohle není pravda ani v nejmenším, Vragga je inteligentní a jen hloupost předstírá, tedy ve většině případů. Někdy je ten dojem hlouposti způsoben tím, že je Vragga trošku pomalá, trvá jí trochu déle než jí něco dojde, jinými slovy, má pomalé vedení. Pokud ji znáte krátce, může se zdát bezcitná a věčně otrávená, ale to je jen její snaha působit trochu jako vysoce postavení v jejím bývalém kmeni.

To, co kdysi byla Vragga na povrchu, teď před ostatními trošku ukrývá, hlavně kvůli tomu, že už tolik nevěří lidem. Její důvěřivost jí v životě způsobila dost problémů, a tak je teď mnohem opatrnější. Pokud si ale její důvěru získáte, zjistíte, že se jedná o přátelskou osobu, která je docela upovídaná a miluje, když se může s někým bavit jen tak o všem možném. Její upovídanost jí ale vadí, myslí si o sobě že je až moc důvěřivá ke všem, což už nějakou dobu ani není taková pravda. Vůbec Vragga se moc nemusí, vadí jí spousta jejích vlastností, ale je moc líná to změnit. Ke zmíněné lenosti, už jí život otravuje dost dlouho, ale ona s tím nic nedělá. Další věc co jí na sobě vadí je její agresivita a náladovost, se kterými se něco i udělat snažila, a tak se dokáže ovládat mnohem lépe než dřív. Přesto je ale velice riskantní urgalku naštvat, ještě se jí pořád stává že se neovládne a v další chvíli můžete mít její sekyru v hlavě. Svých činů které udělala pod vlivem vzteku hodně lituje, a trápí jí to pak ještě dlouho, i když to třeba není vidět. Vůbec když udělá nějakou chybu, dlouho si jí vyčítá a snaží se přijít na to, co mohla udělat jinak. Také proto ji Dellanirina sebevražda tak zasáhla, nenávidí se za to, jak slepá k ní byla a je si jistá, že kdyby udělala pár věcí jinak, určitě by Dellanir dnes byla mezi živými.

Určit, jak se Vragga v následujícím okamžiku zachová je velmi obtížné, protože je nepředvídatelná a její nálada má proměnlivost dubnového počasí. Proto je velmi nebezpečné se s urgalkou dostat do křížku, protože je velmi obtížné ji odhadnout v případném boji, a ona toho plně využívá. Není snadné poznat, co se chystá udělat i když ji znáte velmi dlouho a dobře. Je tu ale pár věcí, které se nemění. Pokud Vraggu naštvete, nezuří dlouho. Většinou z ní všechen vztek vyprchá za půl hodinu nebo i méně, ale i přesto, jak už bylo naznačeno, bývají výsledky jejího vzteku často katastrofální. Naštěstí Vragga není dostatečně silná aby se stalo něco opravdu příšerného. Naopak pokud je urgalka nešťastná a něco ji trápí, ve vztek to obvykle neobrátí. Takže pokud je smutná, dalo by se říct že jste v bezpečí. Jak už bylo řečeno, je urgalka docela líná a nerada dělá cokoliv, co ji nebaví. Miluje spánek, ale kvůli tomu, že celý život ji trápí insomnie, tedy nespavost, tak dokáže vydržt i bez něj, zvládne být v případě potřeby i celou noc vzhůru, ale jako na každé bytosti i na ní se to podepisuje. Je schopná i fungovat den po noc bez spánku, dokud spánkový deficit není příliš velký a bude to pak moct dospat. Jediné štěstí je, že nemívá noční můry, tedy většinou.

Historie:

Dítě zimy

Vragga se narodila za strašlivé sněhové bouře, která však nebyla té prokleté zimy roku 3236 ničím novým. Tuhle zimu si pamatovalo celé království, protože byla neobyčejně tuhá a lidé umírali na vyhladovění a umrznutí, protože zásoby takový mráz prostě nevydržely, a zima zaútočila mnohem dřív. Nikdo na tu zimu nebyl připraven, a všichni věděli, že budou problémy, když sníh napadl už na začátku Kostitřasu. Nikdo však nebyl připraven na to, co přišlo, na ty velké mrazy a sněhové vánice, které den co den bičovaly ulice měst i lesů. Samotný Galbatorix měl tehdy trochu problém z té krize zemi dostat. O to horší byla situace v horách, a kdokoli tam žil, tak právě zažíval boj na život a na smrt. Lidé z hor buď zemřeli, nebo utekli do níže položených oblastí, ale alespoň měli kam jít. Někteří však tuto možnost neměli, a to Rohatý lid. Urgalové se se zimou přeli statečně, ale mnoho kmenů podlehlo i přes veškerou svou snahu. Ovce zahynuly, zvířata z okolí se stáhla a tak nebylo moc snadné si ani nalovit jídlo. Z mocných a početných kmenů se tak stávaly umírající hloučky, kterým nezbývalo nic, než se modlit ke své bohyni, v zoufalé prosbě aby odvrátila kletbu, kterou na ně uvrhla. A právě v takové situaci se nacházel kmen Näzhor, kdysi hrdý válečnický kmen mající své ležení vysoko v Dračích horách. Jistě, byli chránění před lidmi a v dávných dobách i před jezdci, ale jejich pozice se jim nyní krutě mstila. Před zimou jich bylo přes sto, teď se jich po zasněžené vesnici Ugälukk potácelo sotva patnáct. A i ten zbyteček, tvořený šamankou, několika rodinami roztrhanými mrazem a nově zvoleným náčelníkem Zrtem, který převzal náhrdelník, který značil moc nad kmenem od padlého Naharota jen tak aby se neřeklo, protože jako vůdce už byl stejně zbytečný. Kmen totiž vzdal veškeré naděje a už se ani nemodlili, čekali spolu ve vylidněné a poničené budově, která byla ještě na podzim jakási urgalí pivnice. Čekali na smrt, i když slovo vyrovnaně se nehodilo. Spousta z nich ještě chovala maličkou jiskřičku naděje, že snad Rahna pomůže, že ledovou bouři odežene. Jedna z nich byla šamanka, která ve chvíli, kdy to vypadalo, že padne Ygk, mladý urgalí lovec, kterého měl celý kmen před pohromou v oblibě, donutila všechny vstát a naposledy se pomodlit k Rahně. Když se nic nestalo, všichni se chystali vrátit ke své činnosti, čekat tedy na smrt. Jenže zrovna v tu chvíli se stalo, že to na jednu urgalku, postarší Zrrvu, přišlo. Všichni věděli, že je těhotná, ale velkou váhu tomu nedávali, věděli, že dítě nepřežije. Přesto jí ale pomohli a tak přišla na svět holčička, která ani nedostala jméno, protože nikdo neočekával, že se dožije dalšího dne.

Útěk

Velké překvapení přišlo ráno, protože holčička byla živá, zdravá a ječela na celé kolo. Nejen to, bouře přestala. Venku už ani nesněžilo, slabý vítr jen rozfoukával sníh, co za noc napadal. Celý kmen se vypotácel ven, a šamanka mezitím vzala dítě, poděkovala Rahně za její dar, a děvče označila „poslem Rahny“ Donutila celý zesláblý kmen na lov, a Zrrva mezitím pojmenovala holčičku Vragga, po její zesnulé babičce. Od toho dne se neobjevily žádné další sněhové bouře a kmeni se nějak dařilo přežít, i když to stále vypadalo velmi bledě. Jednoho dne, necelý týden od narození Vraggy přišel k zbytkům Näzhoru prořídlý pozůstatek kmene Drukai, stále jich ale bylo víc než Näzhorů. Urgalové své síly obvykle nespojují, ale protože Drukai neměli náčelníka a zásoby, a Näzhor zase neměli zbraně, dva kmeny se spojily v jeden, nesoucí název Näzhor kvůli původu náčelníka. Život se velmi pomalu a unaveně vracel do starých kolejí. Zbytek zimy proběhl v klidu a celý kmen to dával za zásluhu maličkému urgalátku Vraggze, legendu o jejím narození přijala druhá část kmene snad ještě fanatičtěji než ti, kteří byli svědky té události. A tak dítě rostlo, a zájem o něj postupně opadal, protože urgalové zjistili, že se jí nelíbí neustálá pozornost. Jednoho dne se projevily dívčiny kouzelnické předpoklady, a šamanka byla neskutečně ráda, že může „dítě zimy“ jak jí říkal kmen, učit. Měla ještě dva učně, Lurgu a Grwaga, a Vragge dost nadržovala. To Vraggu přivedlo na omyl, že je lepší než oni, a tak se skoro neučila a nedávala pozor, což se jí později vymstilo. Jednoho dne totiž šamanka náhle zemřela, většina kmene to považovala za dílo zlých duchů, pravdou však bylo, že šamanku Lurga otrávila. Lurga byla totiž do studia černé magie zabraná mnohem víc než Vragga a Grwag, a myslela si, že jí šamanka brzdí. Jak bylo mezi urgaly zvykem, měl se týden poté pořádat souboj Grwaga, Lurgy a Vraggy na život a na smrt, ve kterém se mělo rozhodnout, kdo se stane nástupcem šamanky. Lurga a Grwag se učili po nocích, ale Vragga tehdy už věděla, že jsou oba lepší než ona a že je nedožene, ani kdyby se snažila, jak nejvíc mohla. Rozhodla se tedy pro něco nemyslitelného, a to utéct z vesnice. Brala to tak, že by stejně zahynula, protože by prohrála. Nikomu o tom neřekla, celý týden dělala, že se připravuje na kouzelnický souboj, ale ve skutečnosti se připravovala na útěk. Den před odchodem to nevydržela a řekla o svých záměrech Grwagovi, který byl jeden z mála jejich přátel. Většina dětí se jí bála kvůli jejímu „božskému“ původu. Grwag se zděsil a snažil se jí to rozmluvit, jak by to asi udělal každý normální urgal. Nakonec ho donutila, aby nic nikomu neřekl, a chystala se odejít. Grwag jí stihl ještě darovat přívěšek s lebkou který od té doby Vragga nosí na rohu. A tak ještě té noci, v obavě že Grwag domluvu poruší, odjela do nížin pod dračími horami.

Žoldák

Samozřejmě že po Vraggině útěku se v kmeni udělal pořádný poprask, je přece hloupost aby si legendární dítě zimy jen tak odešlo. Část kmene zpanikařila, protože to považovali za trest Rahny a že bez jejího posla se zima vrátí. Začali ji tedy hledat, a i přesto že se její bratr Ygk dostal velice blízko k nalezení své sestry, unikla mu díky iluzi, přestože ji neskutečně bolelo něco takového udělat. Pronásledovatelé se vrátili do kmene a Vragga se vydala do nenáviděného království pod horami. Nějaký čas pouze loupila, ale když na ni byla vypsána odměna a málem ji dostihli, zjistila, že se bude muset živit jinak. Sehnala si svou „zbroj“ která sestávala ze zbytků různých brnění a Šrrgní lebky, a začala pracovat jako nájemný žoldák. Díky svému neobvyklému vzhledu začala být známá jako Šedivý démon, hlavně díky barvě její kůže, typicky urgalsky šedivé a jejím rohům. Na jejích dobrodružstvích z této doby nebylo moc zajímavého, a nedostávalo se jí toho, po čem toužila, síly. Chtěla být silnější, aby se mohla vrátit do kmene a vymlátit si zpět svou pozici tam. Jenže to nešlo, v té době neměla ani pořádnou zbraň. Vypěstovala si tak nepěkný zvyk vybavení brát z bojišť mrtvolám. Jednoho dne zrovna na jednom takovém bojišti hledala věci, když v tom uslyšela dračí řev. Trhla sebou a uviděla stříbrného draka, jak se s šípem v hrudi řítí k zemi spolu se svým jezdcem. Stačila utéct dostatečně daleko, aby ji mrtvý drak nezasáhl. Chystala se odejít, ale krása toho tvora ji lákala. Přiblížila se a začala prohledávat věci okolo, dokud neuslyšela sípání a neotočila se. Drak totiž při pádu zavalil svého jezdce, jednoho z křivopřísežníků. Umíral a snažil se urgalce něco naznačit. Kousek od něj se válela sekyra, krásná stříbrná zbraň, ukutá speciálně pro něj. Vzala tu sekyru a přiblížila se k jezdci. Ten jí až jasně naznačil, že chce, aby ho zbavila trápení. Napřáhla se a jedinou ranou mu uťal hlavu. Ta sekyra byla až překvapivě ostrá. Sekyru si nechala, a toto setkání v ní probudilo nesplnitelné přání stát se jezdcem.

Herní historie:

Na svých věčných potulkách se Vragge povedlo dostat se k Dras-Leoně, kde potkala asasína, kterému později pomohla od nájezdníků. Zabila velitele nájezdníků a přivlastnila si jeho černého koně, kterému od té doby říká Démon. Na cestě z Dras-Leony ji přepadla hustá mlha, ve které se jaksi „srazila“ s elfem Meldonem, se kterým se seznámila a vyslechla jeho příběh. Vzhledem k tomu, že si přál tetování a to je jedna z věcí které Vragga dobře zvládne, vyhověla mu. Během práce se také našel čas na běžné klábosení a zhotovení lapače snů, protože Vragga se nemohla dívat na to jak Meldon trpí nočními můrami. Poté se rozdělili, Vragga se vydala opačnou cestou než Meldon, do Feinsteru. I za tu krátkou dobu v ní však Meldon sám i jeho osud zanechal stopu. Chtěla zjistit, co se opravdu stalo, slyšet příběh i z druhé strany. Na cestě z Feisteru přepadla elfku, kterou pokládala za šílenou, jednoduše proto že roběhnout se proti urgalovi s klackem není dobrý nápad. Elfka se pak pokusila o útěk za pomocí mlhy, ale protože byla vyčerpaná a Vragga byla na koni, neuběhla velkou vzdálenost než ji Vragga dostihla a omráčila topůrkem sekery. V rozhodování, jestli elfku zabít nebo ne jí pomohlo vidění, vidění ve kterém se dozvěděla že elfka bude v budoucnu důkežitá. Přesto že nevěděla jak ani komu, nechala ji žít a rozhodla se, že jí i pomůže dostat se zpět domů, ovšem ne zadarmo. Sehnala elfce, která se jí představila jako Dellanir Pojídačka měsíce osla Anvila, aby měly alespoň nějakou šanci se do Lesů dostat. U Dras-Leony se potkaly s druidkou Nixie a nyní i s ní pokračují přes jezero Leona vstříc Du Weldenwarden. Dellanir Vragge utekla aniž by splnila dohodu, a rozzuřená urgalka ji pronásledovala až na elfské území. Nyní mluví s královnou Arwinou Greensleeves v zámku Tialdarí.. rozhovor pro Vraggu dopadl dobře. Hůře však dopadl pro Dellanir pojídačku měsíce, která byla odsouzena na rok služby u Kirtanské hlídky. Později spáchala sebevraždu, asi neustála trest, který jí byl uložen. Vragga teď čeká v Ellesméře na elfa, který jí má pomoci zlepšit se v černé magii.

Schopnosti:

Zacházení se zbraněmi:

Boj se sekyrou - 3/7 Sekera byla vždy urgalčina oblíbená zbraň, a zacházet se s ní učila už v kmeni. Bohužel když se dala na magii, poněkud ji zanedbala, ovšem to se změnilo, když utekla a přišla ke své nové sekyře, se kterou se jí bojuje opravdu dobře. zvládne ji dobře ovládat, odhadnout jakou sílu dát do úderu, i když je lepší v útoku, než obraně. tento rozdíl však není zas tak šílený. Nechybí jí ani typická urgalská divokost a zápal do boje, která jí určitě alespoň mírně přidává.

Boj s dýkou - 1/7 Dýku, kterou vlastní jako zbraň nepoužívá, neboť je to čepel vysvěcená Rahně. Vragga ji používá pouze pro oběti a podobné náboženské účely. V případě nouze je však schopná dýku v boji použít, a dost tím tak znepříjemnit boj nepříteli, který ji zbavil sekyry a myslel si, že žádnou další zbraň nemá.

Magie:

Černá magie: Starší

Psychická magie - 3/7

Magie poznání - 2/7

Vitální magie - 4/7 Ve vitální magii vyniká o něco víc než v ostatních odvětvích černé magie, což bude hlavně kvůli tomu, že ji má z nich nejraději a také ji nejvíc používá. Šamanka ji učila stejně jako ostatní, ale Vragga ji i cvičila sama víc než ty ostatní. Když se trochu soustředí, zvládne vidět proudy energie v živých bytostech, a také vidět případné problémy. Dokáže používat středně silná léčivá kouzla, ale také někomu s pomocí vitální magie způsobit problém, v léčení ale vyniká o něco líp.

Iluzionistická magie - 3/7

Ostatní:

Tetování - 2/7 v tetování je docela dobrá, zvládne vytetovat i složitější obrazce, vždy ale potřebuje nějaký nákres, něco, podle čeho by mohla pracovat. Většinou si návrhy ale zvládne nakreslit sama. Vytetovat obrázek jí trvá docela dlouho, ale zase si dává práci a moc se tedy nestává, že by tetování od ní bylo nějak pokažené. Potřebuje ale klid, aby mohla pracovat takhle dobře, nerada si tedy při práci povídá s klienty.

Rodina:

Otec Rurdd Jelen

Starší a rychlostně orientovaný urgal, velice zkušený ve střelbě z praku. Na urgala mírný otec, ale pokud se naštve, jeho hněv je jako příbojová vlna. Kvůli svému věku musí chodit o holi, jejíž držadlo si udělal z jeleních parohů. Jeho přízvisko „Jelen“ vzniklo z několika věcí. V prvé řadě z jeho rychlosti a eleganci běhu, což je na urgala dost neobvyklé, také z jeho hole a nakonec i z toho, že na porady chodil a doteď chodí v jelení kůži. Už se zdržuje v kmeni a slouží pouze jako vypravěč příběhů a někdy i jako hlídač, když se větší část lovců vypraví na lov. Je to vysoký urgal s černými rohy a šedými vlasy, které má svázané ve velkém copu. Na vrásčitém obličeji má obvykle několik znaků hnědou hlinkou.

Matka Zrrva Rohatá

Jedna z nejvlivnějších žen v kmeni. Vraggu měla v docela pokročilém věku, a je tak dost zvláštní že Vragga netrpí žádným postižením. Ostatní to považovali za dar Rahny. Není tak vysoká jako její Beran Rurdd, její rohy jsou světlejší, přestože její vlasy bývaly stejně tmavé jako Rurddovy. Proto se všichni diví, proč je oproti nim Vragga tak světlá. Nakonec se všichni spokojili s tím, že Vragga jakožto dar Rahny pochází od ní a proto je trochu světlejší. Je také trochu tlustší než ostatní ženy v kmeni. Je to už stařena a krom připravování jídla se také stará o ovce, ovšem jen, pokud ji nebolí záda. Přízvisko vzniklo jednoduše z faktu, že má oproti ostatním delší rohy.

Bratr Ygk Koňonoha

Jeden z dobrých lovců kmene, používá k lovu luk a šíp, které někde ukradl. Vraggu zná a snaží se ji chránit. Kdysi mezi nimi byla tvrdá rivalita, která ale postupně mizí. Ygk s Vraggou nesdílí její lásku k plazům a má strach z tmy. Je starší než Vragga, a to o celých deset let. Je trochu hyperaktivní a malinko hloupější, nebo spíš, věci mu docházejí pomaleji. Jeho rohy jsou tmavě hnědé. Po otci zdědil rychlost, a z toho také pochází jeho přízvisko, údajně předběhne koně.

Přátelé:

Dellanir „Pojídačka měsíce“ Adraklatullistë

Elfka, kterou se Vragga rozhodla nezabít a pomohla jí dostat se až domů na základě vidění, ve kterém viděla, že Dellanir bude jednou důležitá. Po příchodu do Ellesméry se z Dell stala Vragina nejlepší kamarádka, a má na ni opravdu velkou památku v podobě darovaných šperků. Když na palouku Kirtan spáchala sebevraždu, Vraggu to dost zasáhlo.

Také strávila nějaký čas s elfem Meldonem Erunámo Erunerem, a dá se mluvit o přátelství. Toto přátelství je však tvrdě zkoušeno fakty, že ho dlouho neviděla a že se dozvěděla příběh okolo něj. Nicméně si nemyslí, že by té hrůzy byl schopen. Obzvlášť si oblíbila jeho dvouocasou lvici, Rönu.

Vragga vlastní:

Sekyru, kterou ukončila život neznámého dračího jezdce na jeho přání, a kterou si později přivlastnila. Doteď neví, z jakého materiálu je. Jasné ale je, že byla udělaná speciálně pro onoho jezdce, protože jednak je v barvě jeho druhé duše, a pak má také detail, který je portrétem toho draka. Vragga ji považuje za poklad a vždy ji má u sebe. Kdysi nejspíš měla nějaké jméno, to už však upadlo v zapomnění a ani Vragga ho nezná. Od smrti Dellanir jí však Vragga nazývá Uluthrek-Požírač měsíce, jednak na památku elfky, ale také díky své barvě.

Kostěné jehly na tetování

Helmu z lebky Šrrgna s vymlácenými dírami na rohy, kterou si trochu vyzdobila. Přidala i řemínky a pár železných zbytků, které našla.

Malý křišťál, ze kterého věští

Dýku používanou spíš k náboženským (obětním) účelům. V případě nouze a ztráty ostatních zbraní se samozřejmě zvládne bránit i s ní. Má ji schovanou, a tak se tato dýka může stát velmi nepříjemným překvapením pro kohokoli, kdo se s její majitelkou pustil do křížku.

Vyřezávaného draka od Meldona

Dýku, která předtím patřila elfce Sajle. Dokud její majitelka neudělala chybu.

Fairth od druidky Nixie znázorňující Dellanir s Vraggou

Dřevěné náušnice

Náhrdelník, Prsten

Šperky od Dellanir: Prsteny: Wyrda,2,3,4,5,6,7,8,9,10

Nárdelníky: 1,Adurna (Ten si bere k šatům),3,4,5,

Medailonek

A vak na všechny ty šperky

Plášť

Láhev s vodou

Šaty, které si koupila, aby vypadala dobře před elfskou královnou, Arwinou. Stály opravdu hodně a tak si je obléká jen při speciálních příležitostech. Jsou elfské výroby.

Milovaného koně Démona, kterého ukradla zabitému nájezdníkovi

Měšec s penězi

Další postavy:

Drakell Graum

Ašraia

Tato postava je oceněná Théseovým řádem.