TOPlist

Drakell Graum

Začátečník 3230 Mistr

Napsal: Islanzadí de Eamë | Kategorie: Dračí jezdci - Muž
Dne: 02.05.2015 22:16:08 FB



Nejčastěji býval viděn v katovské uniformě.

 

Jméno: Drakell Graum

 

Rasa: Člověk

 

Pohlaví: Muž

 

Datum narození: Šestého Duhovce roku 3233, je mu tedy třicet let.

 

Náboženství: Církev Zlatého boha Solase, ale nikdy se nějak moc nemodlil.

 

Strana: Surdský odboj v čele s králem Jeodem.

 

Povolání: Býval Žalářníkem a Katem. Nyní už pár týdnů nemá žádnou práci.

 

Titul: Šur'tugal, také však Mistr popravčí

 

Jazyky: Mluví jen lidským jazykem. Pár slov Starověkého jazyka ho sice naučila Elénaril, ale není toho moc.

 

Vzhled:

Drakell se moc mezi lidmi nepohybuje, ale když ho potkáte, tak si určitě první všimnete toho, že má na zápěstí vytetovaného medvěda. To je znak rodu Graumů, a tím pádem hned víte, že jste narazili na popravčího, což pro vás znamená, že se nemáte přibližovat, pokud nechcete, aby vás vyloučili ze všech sociálních kruhů. Drakell musí mít zápěstí vždy odkryté, pokud zrovna nemá kápi a nemohou ho tak lidé poznat. To tetování opravdu nesnáší, a proto se v jeho okolí nachází pár jizviček, které si udělal, když se v opilé zuřivosti pokusil medvěda ze zápěstí seškrábat, a to častokrát až do krve. Pak si všimnete jeho nebesky modrých očí, které jsou velmi světlé a podle některých lidí se jimi „dívá přímo do duše“. Drakellovi to připadá trochu hloupé, a je si jistý, že je to jenom tím, že je kat, a lidé se ho bojí i bez těch očí. A také proto, že oči jsou jediná věc, která je vidět, když si při popravě vezme černou kápi, která zakrývá i nos a ústa. To, co spoustu lidí nikdy nevidělo, protože ho znají jen z poprav, jsou Drakellovy vlasy. Stříhá si je tak, aby mu nevyčnívaly zpod kápě, a jsou světle blond, skoro bílé, což naznačuje, že Drakell je ze severu. Drakell je docela silný a svalnatý, přecejenom na usekávání hlav jednou ranou s opravdu těžkým popravářským mečem nebo sekyrou trochu sílu potřebujete. Drakell celkově trénuje každý druhý den, je to pro něj možnost vyčistit si hlavu. Díky tomu cvičení je štíhlý a nebýt těch svalů, asi by vypadal až příliš hubeně. Jeho kůže je světlá, což se hodí k jeho modrým očím a světlým vlasům, ale zase to znamená, že se spálí mnohem snadněji než nějaký Surďan. Proto nemá rád, když musí být dlouho na slunci, a je pak dokonce vděčný za tu katovskou kápi. Nohy má také svalnaté a normální délky. Dokáže celkem dlouho běžet, je vytrvalý, ale zatím to moc nepotřeboval. Dobře, možná byly potřeba, když se na něj vrhlo pár opilých ochmelků, ale to akorát aby je nakopal. Chudáci, až když vystřízlivěli tak se dozvěděli, že se jich dotkl kat, a to ještě stylem kopance. Museli se upít. Přestože je Drakell dost fyzicky silný, nemusí rvačky. Už kvůli těch hloupých historkách o tom, že když se vás dotkne kat, tak ztratíte veškerou čest. Nerad tohle lidem dělá, protože to vypadá, že všichni tomu věří, podporuje to i církev. Ovšem když se po něm někdo ožene korbelem bez důvodu, pořádnou facku dostane.

 

Uniforma

Většinou Drakella uvidíte v jeho popravářské uniformě. Na hlavě má kápi, a to buď hnědou, která má krom očí odkryté i nos a ústa, nebo černou, kde jsou vidět pouze oči. Možná ještě tu červenou, ale ta se používá pouze při speciálních příležitostech (Například poprava krále, šlechtice, významného politického vězně) a tak většinu své životnosti, tedy doby, než ji něco sežere, leží ve skříni a sedá na ni prach. Dále mu hruď zakrývá látka, pod kterou má jednoduchou tuniku. Možná ještě symbolicky chrániče na ramenou, ale ty si bere jen proto, že se v nich cítí bezpečněji. Přes to nosí kus látky jako „zástěru“ aby si krví nepocákal tuniku. Sahá mu až skoro po kolena. Tu látku má upevněnou koženým řemenem a pak také svým opaskem, který na správném místě drží i látkové kalhoty s několika kapsami. Na to, proč mají kapsy, zatím Drakell nepřišel, ale je oblíbeným katovským vtipem, že jsou určitě na zlaťáky od lidu. Samozřejmě lid zlaťáky nikdy po katech nehází, což je škoda. Ale nakonec pro jednu z těch kapes Drakell použití našel, schovává si tam nůž na odříznutí mrtvol z šibenice. To je možná důvod, proč tam jsou. Boty nosí stejné jako na každodenní nošení, obyčejné kožené boty. Od lokte má ruku obvázanou obvazy, na kterých pak má kožené rukavice. Je to z toho důvodu, že ty rukavice určitě mělo spoustu kat před ním, a jaksi nechce chytit nějakého parazita nebo tak.

 

Šaty

Na obyčejné nošení má svou tuniku, pak přes ni má kožený krunýř, který si obléká jen, když hrozí nebezpečí (Což je u něj docela často. Lidé mají respekt, ale opilý pobuda se najde vždycky.) a k němu chrániče na ramena. Pak nosí také látkové kalhoty, ale jiné než ty katovské, tyto jsou černé. Také má černou kapuci, kterou má obvykle na hlavě, kdyby náhodou lidem nestačilo to tetování, které, jak už bylo zmíněno, musí mít vždy odkryté. Používá také docela dobré černé rukavice, které jsou také kožené. V případě nepříznivého počasí je ke kapuci přidělaný plášť, který příjemně zahřeje, když se jím obalíte. Drakell ho ale většinou vláčí vším prachem a nepořádkem za sebou, a pokud vane dostatečný vítr, tak se za Drakellem plášť tajemně pohupuje, a příliš nevlaje, je na to moc těžký. Proto už dost lidí omdlelo, když byla větrná noc, vyšli ven nebo se alespoň dívali a po ulici šel Drakell, s kapucí, a zlověstně se třepotajícím pláštěm. Vypadal pak jako nějaký přízrak, byl to skutečně hrozivý pohled. Drakell si k tomu ještě vzal svého milovaného černého psa, a tak tuto kombinaci pár lidí psychicky nevydrželo. Ještě se tomu pak u piva v prázdné hospodě chechtal. Samozřejmě že když Drakell jede na koni, tak za ním plášť vlaje, a je to opravdu zvláštní pohled. Boty nosí stejné jako během poprav, a tak začínají být malinko, ale opravdu jen malinko, sešlapané. Vlastní také malý šátek černé barvy, který je velký akorát aby mu zakryl ústa a nos. Ten nosí pouze, pokud je sněhová bouře, to samé s pískem, nebo hodně silný vítr či déšť. Prostě ne, pokud to není vysloveně potřeba. Také má chrániče na zápěstí, které jsou celkem v zachovalém stavu, a která mu jednou daroval nějaký rytíř-zloděj před svojí popravou. Bohužel Drakell může nosit jen jeden, kvůli onomu tetování.

 

Povaha

 

Maska

Okolí většinou Drakella zná pouze jako kata a beznadějně se ho štítí. Jakmile vejde do hostince na pivo, během dvou minut se to vyprázdní až na k smrti vyděšenému hostinskému, který má povinnost zůstat, a i přestože mu Drakell už několikrát vysvětloval, že mu nic neudělá, vždycky se třásl a nebyla s ním řeč. Dokonce ani do kostela Drakell pořádně nesmí. Ke zpovědi ano, ale normálně musí být až úplně vzadu, izolovaný od všech. Tím pádem nemá žádné přátele (Pokud nepočítáme ty vyšinuté sadistické učně, kteří s uměním poprav začínají, a které Drakell opravdu rád nemá. Nicméně jsou to jediné osoby, se kterými může mluvit.) To se také velice odráží v Drakellově povaze, a také na okolí nijak nepůsobí. Tedy, on se nesnaží nějak působit, stejně by mu to bylo k ničemu. Okolí ho vždy uvidí jako toho, kdo bere životy z rozkazu krále, ztracence, který nemá žádnou čest, a pokud se ho dotknou, ztratí i tu svoji. Koho zajímá, že celý Drakellův rod, všichni Graumové, jsou tím řemeslem prokletí a že si nevyberou? Správně, nikoho. Ovšem kdyby katem nebyl, tak by na okolí působil dost zvláštně, protože se vždy pohybuje zvláštně pomalu, pokud je někomu na očích, skoro jako by se styděl, že vůbec žije, což ani není tak daleko od pravdy. Kdyby se s ním někdo dal do řeči, byl by opravdu překvapený a chvíli by jen tupě koukal, a to i kdyby se dotyčný zeptal kdy zvonili poledne. Po chvíli by se vzpamatoval, a po upozornění, do čeho se dotyčný dostal, by se s ním začal i bavit.

 

Tvář

Drakell tak dlouho touží po přátelích, že by určitě byl až přehnaně důvěřivý a snadný terč pro podvodníky, ale kdo by chtěl podvést někoho, kdo mu po jeho případném dopadení pravděpodobně usekne hlavu? To je samozřejmě také výhoda, a to v tom, že nikdo nikdy Drakellovi nic neukradl. Opravdu, nikdy. Dokonce i kapsáři před ním utíkají.

Drakell se velmi dlouho utápěl v depresích vzhledem k jeho situaci, a také k tomu hodně pil, aby na to nemusel myslet. Sice se z toho dostal, ale poznamenalo ho to. Sám o sobě si toho moc nemyslí, nerad o tom přemýšlí, protože by zase začal přemýšlet o svém životě a rodu, což by asi vedlo k dalším depresím a alkoholu. Přesto všechno, kdyby mohl, tak by si o sobě asi myslel, že je docela rozumný člověk a ví o tom, že je i docela pohledný. Nevyčítá si svou plachost, ta se mu hodí, alespoň nemá nutkání s někým mluvit. Za tu dobu to ale přerostlo v jakousi otupělost, takže nejen že Drakell snese pohled na krev a jakékoli sebetěžší zranění, aniž by si uvědomoval, na co to kouká, jaksi se mu to děje i s lidmi a ignoruje je. Většinou během dne neřekne víc než pozdrav, a toho jemu líto. Strašně rád by si udělal nějaké přátele, ale protože nikdy nemohl tak snad ani neví jak.

 

Duše

Ve skutečnosti je Drakell příjemný a milý člověk, dokáže naslouchat a vcítit se do ostatních. Život z něho udělal zarytého pesimistu, nevěří, že by někdy něco mohlo dopadnout dobře, a to ať to vypadá sebelépe. Jak už bylo řečeno, vyhýbá se šarvátkám a boji jako takovému, má dost krve při popravách a nechce prolévat další zbytečně. Je věřícím, ale míra jeho víry spíš hraničí s ateismem, protože mu víra nikdy nepomohla, akorát ho odsoudila, případně mu naslibovala něco po smrti. Samozřejmě že už ho napadlo to skoncovat, aby se k tomu dostal, jenže pak si vzpomněl, jak církev zachází se sebevrahy. Přátele žádné nemá, má jenom svého psa, černého vlčáka Ašrana, a pak ještě klisnu Evelynn. O ta zvířata se stará až příliš pečlivě a má je až moc rád, jsou náhradou za přátele, které nikdy neměl. Pojem láska u něj skoro neexistuje, protože pokaždé když se zamiloval, ho milovaná osoba zavrhla hned po zjištění čím je, případně skončila mnohem hůř. Takže je mu spíš na obtíž. Často chodí sám na vycházky do lesa s Ašranem a Evelynn, jednu dobu se také hodně zajímal o to, jak přežít v lesech a jiných nehostinných místech, takže mu nedělají problém vycházky do nepřístupnějších míst.

Historie

 

Začátek

Drakell se narodil časně ráno v malém dřevěném srubu poblíž Gil’eadu, dalo by se říct mezi městem a jezerem a docela blízko k lesu Adrianě a Viktorovi Graumovým. Dítě bylo neplánované, Viktor byl popravčí jako předchozí z jeho rodu a Adriana se do něj beznadějně zamilovala. Rozhodla se s ním zůstat i přes celé její okolí a to, že se stala bezectnou, čímž Viktorovi změnila život od základů. Přes své chmurné řemeslo tak měl alespoň jednu malou hvězdu, která ho držela nad vodou. Vzal si Adrianu pod jednou jedinou podmínkou, a to že nebudou mít děti, aby už žádný Graum nebyl bezectným vyděděncem. To, proč to tak je, je velmi dlouhá historie a za ta staletí se zapomněla, ale ví se, že před těmi lety snad jakýsi Graum, jehož jméno už bylo ztraceno v propadlišti času nějak zneuctil krále, který se právě chopil vlády, možná po něm plivl, kdo ví. V normálním případě by byl popraven, jenže Galbatorix zvolil mnohem horší trest, a to, že celý rod nebude mít žádnou čest a všichni jeho nositelé budou mít tu nejhorší práci, budou katy. Rod přetrval až do této doby, a Viktor nechtěl, aby to šlo dál. Bohužel to jednou přehnali a po devíti měsících se jim narodil syn, který dostal jméno Drakell. Viktor byl nešťastný, věděl, co syna čeká, a tak napětí v domácnosti stoupalo, Viktor na tom byl stále hůř a jednou, když se vrátil z krčmy opilý, v záchvatu zuřivosti Adrianu zavraždil. Po týdnu byl chycen a popraven, jediné štěstí že se jeho syn, kterému tehdy byly dva roky, nemusel dívat. Byl svěřen chůvě Zarně, která ho vychovala velice mírně, vlastně ho dost rozmazlovala. Drakell Zarnu miloval, a ta mu nikdy o jejích pravých rodičích nic neřekla. Dalo by se říct, že měl docela šťastné dětství, jenže nic netrvá věčně, a když Zarna zemřela měsíc před Drakellovými desátými narozeninami, byl převezen do Gil’eadu poblíž, kde se ho ujal kat Tarun.

 

Gil'ead

Tarun byl právě příkladem toho popravčího, který se stal sadistickým opilým netvorem, takže se s malým Drakellem rozhodně nemazlil. Jakmile se dozvěděl z jakého rodu vlastně Drakell je, dal mu vytetovat medvěda na zápěstí, a smál se, když dítě řvalo bolestí. Samozřejmě Drakella týral, a starší učni se přidali, protože se domnívali, že si tak šplhnou u mistra. Drakell na toto období nerad vzpomíná a doteď má noční můry. Tarun ho také nutil dívat se na popravy a chtěl jeho asistenci při mučení a výsleších. Drakell si postupně musel zvykat a stával se z něj stále více zkažený zmetek, jako byl jeho mistr, naštěstí jednoho dne, tentokrát prvního Milovníka roku 3247, když bylo Drakellovi čtrnáct let, se jeden mučicí nástroj ošklivě pokazil a zabil Taruna a mučeného přímo před Drakellovýma očima. Když se tam dostali biřici, měli dostatek inteligence aby jim došlo co se stalo, a hned malého roztřeseného kluka nedovlekli k soudu. Kapitán těch biřiců nechtěl Drakella svěřit žádnému z učňů, protože se mu na to zdáli příliš vyšinutí, čímž vlastně tak trochu mladého Grauma zachránil. Měsíc žil u onoho kapitána, který si dával pořádný pozor, aby se ho celá rodina nedotkla, což Drakellovi potvrdilo to, co mu říkal Tarun, že ho nikdy nikdo nebude mít opravdu rád a všichni se ho budou štítit jako nemocného potkana. Díky tomu kapitánovi také Drakell věří v boha Solase, kapitán byl velmi nábožensky založený člověk. K Drakellovi se však choval velmi odtažitě, a jakmile se naskytla příležitost, zbavil se ho. Do Gil’eadu totiž přijel nový mistr popravčí, Dreyn z Feinsteru. Dreyn rozhodně nebyl nejmladší, když se Drakella a jiných učňů ve Gil’eadu ujímal, bylo mu 52 let. Drakella si oblíbil a hodně ho toho v oboru naučil, naštěstí to nebyl tak šílený tvor jak ostatní a Drakell ho pomalu začínal mít rád jako náhradu za svého otce. V šestnácti letech Drakell provedl první popravu s Dreynovou asistencí, a musel přecejen Tarunovi poděkovat že ho nutil koukat na popravy, byl alespoň trochu psychický připravený. Jenže jen trochu. Dreyn ho naučil spoustu potřebných věcí, a protože mu Dreyn trochu nad ostatními staršími učni nadržoval, Drakell se brzy stal mistrem popravčím, a to v pouhých 27 letech. Toho samého roku však v noci učni přepadli Dreyna a ubodali ho, když se to Drakell dozvěděl, bylo už pozdě. Přestože se ho učni snažili udat jako Dreynova vraha, což vlastně spustilo Drakellovy deprese, bylo až příliš mnoho důkazů proti nim, a tak byli všichni popraveni, a to Drakellovou rukou. Po této zkušenosti se Drakell rozhodl odejít z Gil’eadu, příliš mnoho hrozných vzpomínek. Za peníze z poprav si pořídil hnědou klisnu Evelynn, a vyjel vstříc Uru‘baenu.

 

Elise

Jenže si ani trochu nepomohl, v Uru’baenu byla příliš velká konkurence, než aby uplatnil své schopnosti. To spolu s faktem že se ho všichni štítili a báli ještě zhoršilo Drakellův stav, skoro všechny své peníze vypotřeboval na alkoholu, snažil se svůj smutek utopit. Když jednou zrovna nebyl opilý a vracel se do města, potkal nedaleko od bran krásnou mladou dívku Elise, která se s ním začala bavit. Drakell byl tak ohromený, až jí nechtěl říct čím je, což se mu velmi krutě vymstilo. Elise se do Drakella vášnivě zamilovala a jednou mu to i řekla. Jenže až tehdy zjistila, kdo Drakell je, a pak už to šlo jen z kopce. Vyloučili ji z pivovaru, kde pracovala, rodiče se jí velmi krutě zřekli a ztratila všechny přátele. Následovalo období, kdy byla v depresích a velmi smutná, dokonce na tom byla hůř než Drakell, jednoho dne se však začala chovat ještě divněji, byla usměvavá a všemu se smála. Drakell si pošetile myslel, že je všechno v pořádku. Nemohl se více mýlit. Chování Elise bylo den ode dne divnější, rozhazovala všechny svoje peníze na koupi drahých šperků a šatů, a spoustu z těch šperků i darovala Drakellovi. Když Drakella potkala, říkala mu pořád, že už brzy všechno bude v pořádku. Drakell stále pil a jednoho dne, když Elise nemohl najít, tak se i přesto, že byl mírně podnapilý a častokrát zakopl, rozběhl na jedno místo, na které spolu často chodili, dostal podezření, že se stalo něco strašného. A opravdu tomu tak bylo. Když doběhl ke stromu, ke kterému často chodil, podkal jen skupinu biřiců, kteří mu řekli, že si tam vzala život „špinavá kacířská sebevražedkyně“ Drakell si chvíli myslel, že to prostě nemohla být Elise, ale když mu došla krutá pravda, rozhodl se ji následovat, ale ne tak, jako ona, protože církev zlatého boha všude rozhlašovala, že sebevrazi nikdy Solasova paláce nedosáhnou, chtěl ji následovat tak, aby ho zabil někdo jiný. Vyjel do Dračích hor, a když se nešťastný potuloval v hvozdech, našel tam jednoho dne opuštěného černého vlčáka, který ho všude následoval. I když Drakell chodil po všech neschůdných stezkách, co našel, jen aby už byl blíže vytoužené smrti, to zvíře ho následovalo a málem se samo zranilo. Drakell se rozhodl si psa nechat, připadalo mu jako obrovský zločin vůči Solasovi nechat ho tam, když za ním všude chodil. Pojmenoval vlčáka Ašran, a tentokrát mu dal jasně najevo, že ho má rád, dal mu najíst a pohladil ho, i když byl stále nešťastný. Hlavně díky Ašranově zásluze se nakonec z hvozdů dostali, a když Vyčerpaný Drakell cválal na Evelynn zpátky do Gil’eadu protože s Uru’baenem nechtěl už nikdy nic mít, nesl s sebou i psa.

 

Probuzení

Usadil se v Gil’eadu jako mistr popravčí a vykonával tam svou nešťastnou práci, ale jeho deprese se zhoršovaly a všechno už mu začínalo být jedno. V tu chvíli přišla nabídka z Dras-Leony, příliš výhodná, než aby ji nepřijal. I když ho to popravdě příliš nezajímalo. Vyjel tedy ještě naposled na zádech Evelynn vstříc Dras-leoně, jednu z mála měst, která ho ještě nezradila. Ašrana vzal s sebou, chtěl se usadit natrvalo. Začal tam pracovat, ale jen jako kat, ostatní věci nechal na učních, co tam byli. Už kvůli tomu, že mu všechno bylo jedno a stal se závislým na alkoholu, který si taky vyžádal spoustu jeho peněz a pravděpodobně mu dost zkrátil život. Také z nich byl znechucený, velice krutě trestancům ubližovali. Jistě, zasloužili si to, ale takhle kruté zacházení Drakell neviděl ani u Taruna v Gil’eadu, a opravdu pro něj bylo obtížné to říct. Když jednou u cel zůstal, zničený tím vším a nešťastný nad krutostí života, šel se podívat na všechny ty vězně, opravdu mu z toho zacházení bylo špatně a všechno, ale byl si jistý, že žádnému z nich život nedal takové kapky jako jemu. Tedy, až na jednoho. V úplně poslední cele uviděl člověka, ze kterého mu šel mráz po zádech, ležel tam v bezvědomí, pravděpodobně ho do bezvědomí zmlátili, se spoustou zvláštních tetování, které by nemohla vytvořit lidská (ostatně ani žádná jiná) ruka. Muselo to být magií. Navíc těch jizev co měl všude, opravdu to na Drakella zapůsobilo, a došlo mu, že se mu mohlo stát i něco horšího. Přímo ho to probudilo, už tu nechtěl jen tak stát. Seděl a celkem dlouho čekal, jestli se dotyčný probudí, ale nestalo se. Tak se zvedl a slabě se na něj usmál. „To zvádneš, musel jsi projít spoustou věcí, tohle musí být hračka, ne?“ řekl a vydal se ven, aby se prošel a trochu si promyslel, co chce dělat. Po dlouhé a osvěžující procházce se rozhodl, že bude pokračovat v tom, co dělá, a až nastane válka, ale až ta proti elfům, proti lidem bojovat nechtěl, ty stínal pořád, přidá se, aby byl alespoň k něčemu dobrý. Když se zase vrátil k těm celám s Ašranem v závěsu, našel jen spoustu krve a poničené mříže. Doptal se, a zjistil, že onen „temný člověk“ z cely utekl a utloukl jednoho z těch sadistů, a to dost brutálním způsobem. To Drakella dostalo z depresí úplně, a pomalu začal věřit, že možná k něčemu je.

 

Herní historie

 

Sluha Stína

Po úmorném dni v rušném městě se Drakell rozhodl chvíli si odpočinout v blízkém lese. Bohužel, jak už bývá jeho zvykem, skončil ve špatném čase na špatném místě, zrovna když okolo procházela stínka Yawën. Jak už mají stínové ve zvyku, chystala se Drakella zabít, ale když zjistila, jaký je to ubožák, rozhodla se ho pouze mučit, a to dost krutým způsobem. Donutila ho zase prožít všchny ty špatné vzpomínky, co se snažil zapomenout a když už to nevydržel, unesla ho. Předtím ale ještě stihla zavraždit jednoho jeho učně, Haruse Prcka. Dojeli až k jezeru Leona, kde mu Yawën navrhla dohodu-když jí přísahá výpomoc, nezabije ho. Drakell by moc rád skončil mrtvý, ale věděl, že stínka ho nezabije, ale bude ho mučit pokud dohodu nepřijme. Stínka ovšem využila Drakellovy neznalosti starověkého jazyka a do přísahy si pár věcí bez jeho vědomí přidala. Poté co Drakell odpřísáhl, sama odpřísáhla že ho nezabije. Poté ho pustila na svobodu, samozřejmě pouze jen do té doby, než ho bude k něčemu potřebovat.

 

Znění přísahy:

"Mé tělo, má mysl, má duše, celé mé současné, minulé i budoucí já se zavazuje k činům současným a budoucím ve prospěch Stínky jenž nyní sedí přede mnou, jejíž mysl proudí mou, Yawën Blödhkveykvy. Slibuji a přísahám, že kdykoliv a jakkoliv zachovám jí věrnost a věrně jí vypomohu. Nikdy jí nezradím ani se o to nepokusím, nezabiji ani jinak nezničím. Slibuji, že můj život patří jí, smrtí si ho dobrovolně nezkrátím a ani se o to nepokusím. Tak a ne jinak tomu je a tomu bude, kdekoliv, teď, i kdykoliv jindy, tady i všude."

 

Setkání v Bullridge

 

Asi měsíc po této události Drakell dostal dobře placenou nabídku z města Bullridge, kterou nehodlal nevyužít. Když se na cestě zastavil v lese aby si udělal menší přestávku, zpozoroval zlodějku, která utíkala před davem lidí. Pokusil se jí zastoupit cestu a zadržet ji, ale když za sebou zapálila trs trávy, došlo Drakellovi, že to je nejspíš elfka. Stál tam přimražený strachem, když do něj elfka, která se později představila jako Elénaril narazila a oba spadli ze svahu. Drakell se při pádu zranil, ale přesto elfce pomohl, když zahučela do jezírka, čímž si pravděpodobně zachránil krk. Elénaril totiž u sebe měla celou smečku vlků, a také (a to Drakella vykolejilo úplně) jejího nedávno vylíhlého zelenkavého draka, Raziela. Nikdy předtím draka neviděl, a nějakou dobu si byl jistý, že se mu to zdá, tedy dokud mu elfka nevyléčila ránu a nenabídla mu, aby s ní šel jako doprovod. Nabídku přijal, i když ho tížila představa lesů nepřátelských elfů, ale chtěl alespoň na chvíli odejít z toho života v království a být někomu užitečný. Teď je na cestě k oněm lesům.

 

 

 

Schopnosti:

 

Boj

Popravčí meč-4/7

 Drakell jakožto popravčí nikdy přímo nebojoval, ale se zbraněmi zacházet umí, nejlépe s velkým dvouručním mečem, tím, který se používá na stínání hlav. Ovšem normální dvouruční meč je mu velice podobný, a Drakell nemá pochyb, že by to s ním zvládl.

Sekyra-1/7

Dokáže taky zacházet se sekerou, ale s tou je docela neohrabaný a neví přesně, co dělat, pokud mu to někdo neřekne. Vlastní také nůž, ale ten má na odřezávání oprátek a v boji by ho příliš nevyužil. Jako kat ví kam trefit člověka, aby ho spolehlivě zabil, a kam, aby to bylo pomalé a velmi bolestivé. To se mu v bitvě určitě bude také hodit.

 

Magie

Starověký jazyk-0/7

Při pobytu s Elénaril zjistil že má vlohy a zvládl i jednoduché kouzlo. Jenže pouze když byl dost naštvaný, a určitě se v kouzlení nezlepší sám dokud nenajde učitele.

 

Ostatní

Zvládne perfektně orientaci a přežití v divočině, což je rozhodně přínosné. Je vytrvalý, takže dokáže ujít poměrně dlouhé vzdálenosti, než se unaví. To se mu hodí i při běhu, pokud neběží náročným terénem, unaví se pomaleji a dokáže si energii dobře rozvrhnout tak, aby doběhl tam, kam potřebuje. K přežití v divočině patří i to, že umí plavat, a to docela dobře. Potápění mockrát nezkoušel, takže plíce nemá nijak trénované a pod vodou vydrží tak, jako normální člověk. Také dokáže dobře šplhat, což využije akorát tak když je na nějaké skále nebo stromu.

 

Umí číst a psát díky své chůvě, která byla docela dobře vzdělaná a naučila ho to, nejeden člověk z okolí mu to závidí. Ve čtení a psaní ale není nijak zdatný, stačí mu, že si přečte nějaký papír a podepíše se. Umí opravdu krásně kreslit, a poslední dobou kreslí velmi rád, je to pro něj cesta jak zapomenout na všechno okolo.

 

Rodina:

 

Viktor Graum a Adriana Graum

O svých rodičích ví Drakell pouze, jak vypadali, a že Viktor zavraždil Adrianu. Skutečně o nich víc vědět nechce, jemu samotnému to připadá zvláštní. Opravdu se po informacích nepídí, akorát by určitě přišel na další nechtěné podrobnosti.

 

Zarna Broulíková

Zarna byla milá starší obtloustlá paní, která se o Drakella starala od jeho dvou let do deseti, byla na něj až příliš hodná a rozmazlovala ho. Drakell ji měl jako náhradu za matku a opravdu ji miloval. Když zemřela, bylo to pro něj něco hrozného a nějakou dobu se s její smrtí nemohl vyrovnat.

 

Dreyn z Feinsteru

Mistr kat a člověk, který zabránil tomu, aby se z Drakella stal další sadistický narušený katovský učeň. Přísný a unavený životem, ale vždy měl dobrou radu po ruce, a když se něco povedlo, chválil jako nikdo jiný. Drakell k němu vždy cítil velký respekt. Když byl zavražděn, hluboce to Drakella zasáhlo.

 

Elise Starg

Elise byla Drakellova první a jediná láska. Snažil se na ni zapomenout, protože spáchala sebevraždu, a on si to nechtěl připomínat.

 

Neridian

 

 

Inafe

Malá dívenka, která před sebou měla celý život v mírumilovné vesničce poblíž Poříčí. Nebýt Drávy. Nebýt moru, který na vesnici ta čarodějnice seslala. Vyhubil většinu její vesnice, včetně obou jejich rodičů. Snad by zabil i dívenku, která jím byla nakažena už když přijel ten zvláštní člověk, který jí připomínal tatínka. Poprosila ho aby udělal to, co tatínek nestihl, aby zabil čarodějnici. Jen on, jeho doprovodu si nevšímala. Nezajímalo ji, že je v něm král její země. Jen sledovala, jak její vyvolený vyjíždí vstříc čarodějnici a čekala na jeho návrat.

A on se skutečně vrátil, i s krásným hnědým kamenem. Chtěl jí ho ukázat, ale když ho objala, kámen se rozbil a vykutálelo se z něj malé dračí mládě. Zanedlouho už novopečený Jezdec odjížděl, stihla mu snad už jen popřát štěstí. To co však nečekala ani v nejmenším, bylo, že se pro ni i s dráčkem vrátili. Drakell si i za tak krátkou dobu holčičku zamiloval natolik, že ji považuje za svou dceru, a podle toho se k ní chová. Je to prostě jeho malá jedenáctiletá princezna.

 

Přátelé:

 

Yawën Blödhkveykva

Se stínkou má Drakell poněkud zvláštní vztah. Má z ní samozřejmě strach a respekt, ale ne že by ji nenáviděl, přestože mu toho tolik udělala. Váží si toho, že ho nezabila a donutila ho pokračovat v životě, i když trochu drsným způsobem. O přátelství se však mluvit nedá.

 

Elénaril Terien Nyx

Narozdíl od stínky, tady se už o přátelství mluvit dá. Drakellovi je pořád divné, že ho ještě Elénaril nezabila, nebo proč se s ním vůbec baví, ale stěžovat si nebude. Je to jeho první přítel po neskutečně dlouhé době, a to slovo přítel se dá říct i když spolu strávili jen pár dní. Od jejího draka Raziela má malou jizvu na prstu.

 

Jeod a Quellirion

 

Do své rodiny počítá i hnědou klisnu Evelynn. Černý vlčák Ašran zmizel při jízdě přes skalní úžlabinu, a od té doby se neobjevil.

 

Majetek:

Své oblečení a těžký popravčí meč Zherr, pak také postroj na Evelynn, Náramek od Elise, co je jediná věc od ní, kterou si nechal, dům v Dras-leoně, Nůž, Placatku na alkohol, Náhrdelník, Potřeby na kreslení a malování, Pár kresbiček a náčrtků: 1,2,3 Kousky skořápky Neridianova vejce, Něco málo co si s sebou vzala Inafe

Elfský meč, dar od Elénaril, který už vystřídal hned několik majitelů, než se dostal do rukou Drakella. Patřil kdysi jakémusi nešťastnému elfovi, pak jistému Bartoloměji Barstovi, až se přes Elénaril dostal ke Drakellovi. Zelené části mu barvou připomínají draka Raziela.

 

Kontakt:

viz Vragga

 

 

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělý
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   X zlatých

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë