Neridian

Jméno:  Neridian, čas od času nazývaný Stříbrný. Přezdívku Kripl, kterou dostal od členů odboje naštěstí nahradilo o dost lepší Dušožrout.
Pohlaví: Samec
Druh: Kříženec ohnivého a baziliška
Barva: Hnědá
Datum narození: Hodinu po západu slunce 22. Světločasu roku 3264 v malé vesničce poblíž Poříčí.
Jezdec: Drakell Graum

Vzhled:

Neridian i přes své problémy vyrostl v nebezpečného dračího samce. Jeho hadovité tělo přes všechna očekávání značně zmohutnělo a nabralo svalů. Stejně na tom jsou i jeho nohy, které se naštěstí vyvíjely pospolu se zbytkem draka, a jsou tak schopné jeho nyní ohromující váhu unést. Tedy, byly by, kdyby jedna z nich nebyla vážně postižená a nedovyvinutá. Přes tvrdý trénink a pokusy omyly se však Neridian naučil, jak ji správně využívat, tedy spíš, jak správně rozložit váhu. Díky tomu je překvapivě skvělým běžcem, pokud se na svůj běh soustředí, dokáže běžet rychle a docela daleko, aniž by upadl. Velice mu při běhu pomáhá i dlouhý a silný ocas s ostrým trojúhelníčkem na konci, který drak používá při běhu a letu jako kormidlo. Jeho přední pracka je i přesto jasně rozeznatelná, už kvůli dvěma chybějícím drápům. Je svalnatá a vypracovaná, ale méně než zbylé nohy. Nenechte se ale zmást jeho postupem v běhu, stále je o dost nemotornější než draci, kteří se s tímto problémem nesetkali. Jeho koordinace nohou a celkově pohybů je skvělá pouze ve velké rychlosti, proto má Neridian často problémy s manévrováním, a to jak ve vzduchu, tak na zemi. Drápy na jeho tlapách se staly stříbřitými nástroji zkázy, jsou ostré a mohutné, stejně jako drakovy tesáky, a proto podporují spíš drakovu fyzickou sílu, které má skutečně požehnaně. Základy pilovitého hřebene se posílily v ostré trny, nesoucí stříbřitou barvu, které stejně jako v jeho dětství sdílí se všemi trny, zuby a ostrými hranami svého šupinatého těla. Když už jsme u šupin, ty své pravé baziliščí světlo ukázaly také teprve nedávno. Z tvrdých a ostrých šupinek, připomínající přinejlepším šupiny na smrkové šišce, se stal silný pancíř, pokrývající celé drakovo tělo. Hlavní důvod, proč Neridian tak strašně ztěžkl. Jejich barva, proměnlivá jako hnědá Teirmských útesů, je nyní pokryta stříbřitým leskem, který pokrýval i vejce, ze kterého drak vzešel. Břicho draka je skutečně pokryto šupinami světlejší hnědé. Ostré hrany drakova brnění jsou naopak celé šedivě stříbrné, snad i s modrými odznaky, vytvářející dojem toho, že drak je spíš stříbrný, než hnědý. Tento dojem umocňují hlavně drakovy oči, které jsou kapitola sama o sobě. Na tmavém podkladu šupin působí jako dva ostrůvky rozteklé rtuti. Jejich barva je totiž stejně proměnlivá, i když se neustále pohybuje jen mezi odstíny stříbrné, bílé a ocelové. Jsou nepříjemně chladné, až tak, že v těch, kteří se do nich dívají, vzbuzují mráz po zádech a zvláštní zaražení, a to i v krátkých pohledech. Ti, kteří se do nich dívali příliš dlouho, později říkali, že to bylo skoro, jako kdyby je jejich tělo neposlouchalo. Nemohli se od nich odtrhnout. Okolo černých dračích zorniček barva světlá, až je po jejích hranicích skoro bílá, vytvářející dramatický kontrast. Přesně jak se předpovídalo, kresba z dračích křídel s věkem vymizela a zanechala tak čistě hnědé blanky na mocných křídlech, bohužel nepříliš uzpůsobených pro samotný let. Velice však drakovi pomáhají i v běhu.

Povaha:

Neridian se už od svého útlého věku vázal spíše na svého Jezdce, než na kohokoliv jiného, a to i více, než to draci obvykle dělávají. Pro Drakella je šupinatou sítí, která tu vždycky je, aby ho vyslechla a podpořila, dokáže ho udržet na nohou, a většinou to bývá právě on, dík kterému se Drakell konečně k něčemu odhodlá. A pokud ne, tak ho tam jednoduše a bez mrknutí oka dotáhne, pouze pokud si je jistý, že je to dobré pro oba, samozřejmě. Je velice optimistický a podobně jako jeho bratr má ze světa jednu velkou legraci, i když trochu jiným způsobem. Je to poněkud překvapivé vzhledem k jeho zranění, ale na to drak zastává názor stejný jako vždycky. Spravit to nedokáže, tak proč by nad tím naříkal? Tak jako Drakella rozčiluje Neridianova tvrdohlavost, rozčiluje draka jezdcovo neustálé podceňování a zbabělost, něco, co mu slíbil, že z něj dostane. Na druhou stranu, Drakell je pro něj něco jako hlas, který ho varuje, když zachází příliš daleko, nebo mu bez obalu sdělí, že v něčem nemá cenu pokračovat. Je spíš klidným pozorovatelem, než divokým tvorem, který už od útlého věku loví. Neridian si dává načas, pozoruje, vyhodnocuje, a v nejlepším okamžiku teprve svou oběť zakousne, a je jedno jestli je obětí polštář nebo medvěd, dokáže vyčkávat dlouho, dokud se neobjeví správná chvíle. A i když mu oběť unikne, což se ještě stále stává díky jeho noze, nevzdává se a snaží se dál a dál, dokud se mu to konečně nepovede. Pokud se mu něco nedaří, nevzdává se a bez naříkání zápolí s osudem dál.
Celkově se Neridian od svého jezdce liší do takové míry, že jsou téměř protiklady, ale naštěstí jsou v určitých věcech úplně stejní. Těžko říct, zda je to ten důvod, proč si Neridian vybral právě tohoto rozcuchaného blonďáka. Mezi věci, které sdílí s Drakellem, patří klidná povaha a nechuť k hlasitým projevům a agresivitě. Díky tomu se účinně vyhýbá hádkám se svým Jezdcem, které by jinak vyvolával pro svou někdy až ohromující tvrdohlavost a odhodlanost u všeho, do čeho se pustí. Nenechá se otřást špatnými zprávami tak snadno jako jeho Jezdec, a zachovává si svou až místy dětinskou víru v lepší vývoj věcí. Není však v žádném případě hloupým drakem, ba naopak, jeho inteligence je místy až překvapivá. Dokáže velice dobře odhadovat ostatní a dokáže se do nich skvěle vcítit. Ve spojení s jeho nepříjemným pohledem tak vyvolává pocit, že prohlédne každou lež a intriku, a dokonce jednu chvíli v ležení způsobil zrod pověsti, že drak krade duše těm, kteří se mu podívají do očí. Když to uslyšel, zasmál se nad tím, ale s touto myšlenkou si rád hraje a pokaždé, když vidí někoho pochybného, s radostí jim věnuje ten nejnepříjemnější a nejpřísnější pohled ze svého arzenálu. S Jezdcem sdílí uměleckého ducha, což se bohužel projevuje spíš rýmovačkami a slovními hříčkami. Přesto dokáže být i vážný, a v takových chvílích, kdy jsou i jeho ledové oči upřímné, z něj skutečně běhá mráz po zádech.

Historie

Neridian si s sebou do života nese jak prokletí, tak velké štěstí. Tím prokletím je jeho již tolikrát zmíněná noha, která se nevyvinula správně, je slabší a Neridian na ní kulhá. Měl ji už ve svém vejci, už v Drávině jeskyni, kde spolu se svým bratrem Quellirionem čekal na správný okamžik. A jednoho dne se dočkal, když do jeskyně vešly tři osoby, unavené z bojem s čarodějnicí, která uvrhla kletbu na nedalekou vesnici a v boji se změnila na vlčí příšeru. Probudil se a cítil, že k jednomu z nich patří, ale se svým vylíhnutím se zdržel a vylíhl se až v malé vesničce čerstvě uzdravené od moru. V té chvíli poznal, že s ním něco není v pořádku, jeho noha ho nedokázala pořádně nést. Nevzdával to však a odhodlaně se vydal k tomu, kvůli kterému bezpečí vejce opustil. Ke svému Jezdci. Pozdě příchozímu Jeodovi a malé holčičce tehdá ještě nevěnoval přílišnou pozornost, to, co ho zajímalo, byl uzlíček na Jeodově koni. Ještě nevěděl, že je to jeho bratr, který se vylíhl ve stejnou chvíli jako on, byť na jiném místě. Až poté, co se s ním Drakell vydal za Jeodem, s maličkou dívenkou, které dovolil jako první po svém jezdci se ho dotknout, ho poprvé uviděl, Quelliriona. Svého zelenkavého bratra, zvaného Běs, divokého jako bouře a stejně silného. Sílili a rostli pospolu, avšak bylo jim souzeno rozdělit své cesty.  Tak Neridian míří k lesům, zatímco Quellirion letí do pouště…

Schopnosti:

Drakovy schopnosti se vyvinuly úplně opačným směrem, než se původně předpokládalo. Místo hbitého letce se tak stal těžkým hromotlukem. Jeho hlavní předností je bezpochyby obrovská síla, která se skrývá pod pancířem. Stisku jeho silných čelistí uteče skutečně máloco, a pokud ano, dokáže to překvapivě rychle doběhnout v jakémsi polo běhu, polo letu. Je tak velice rychlý, ale na druhou stranu se mu špatně ovládají pohyby a dal by se nazvat nemotorným. To je nejvíce vidět ve vzduchu, kde je sice rychlý a dokáže i rozumně manévrovat (To znamená, že nenaráží do stromů a skal) ale na akrobacii by skutečně měl zapomenout, protože v ní nemá valné šance. Rozhodně tedy bude nepřátelské útoky blokovat, než aby se jim vyhýbal. Kromě mocných drápů a zubů čerpá z jeho velké síly i ocas, který dokáže používat jako bič a zasáhnout tak protivníka tam, kde to není příliš očekáváno.
Postupem věku se postupně ukázalo, že v dračím těle nevládne ta ohnivá část s takovou vervou, jako se původně čekalo. Otcova strana se plně projevila a kromě ohromující fyzické síly tak dala Neridianovi schopnost protivníka paralyzovat. Nedá se však mluvit o skutečném zkamenění, které dokáží bazilišci v jeho věku, spíš znehybnění protivníka rozumné velikosti na dobu nepřímo úměrnou jeho velikosti.  Za to má však drak i oheň, stejně jako bratr. Jeho schopnosti jsou však rozloženy jinak, oheň se nakonec ukázal být slabším. Neridian se proto omezuje spíš k vyplivování hnědavých plamenů po částech a v krátkých intervalech, stálý plamen je pro něj obtížné udržet.

Rodina

Do Neridianovy rodiny se s jistotou dají počítat pouze čtyři osoby. První z nich je jeho jezdec Drakell, který je mu nejbližší a je jeden z mála, se kterými Neridian vůbec mluví vážně. Jsou si velice blízko, do takové míry že dokáží své spojení cítit i když jsou o dost dál od sebe a dokáží za sebe doplňovat věty. Má to však i svou odvrácenou stranu, je jim velmi nepříjemné být dlouho bez sebe.
Inafe, holčička které Drakell pomohl. Neridian jí s oblibou říká Cvrčku. Ti dva jsou jedna nerozlučná nezbedná dvojice, a po svém Jezdci je maličká tím nejbližším dvounohým tvorem.
Quellirion, Neridianův veselý bratr, zelenkavý jako bažina. Pro Nera je občas obtížné se svým o dost temperamentnějším bratrem najít společnou řeč, přesto je tu však velká bratrská láska….a bojová dvojice, které je lepší se vyhnout.
Jeho Jezdce, Jeoda, Neridian zná spíš jen od vidění. Nikdy s ním nemluvil a příliš ho nezná, ví však, že si jeho bratr musel vybrat správně, a tak k Jeodovi nějakou důvěru a snad i úctu chová, i když je to úcta čistě politická.