Jméno: Quellirion, zvaný Běs, zkráceně Quell. Jméno, které dříve patřilo jednomu slavnému alchymistovi a kouzelníkovi, učňovi samotného Nergilia z Užmooru.

Pohlaví: Samec

Druh: Ohnivý/Bazilišek

Barva: Zelená

Jezdec: Jeod Tyčka

Podoba

Z malého, roztomilého tvorečka se po čase stal skutečný postrach a noční můra pro každého, kdo se s ním setkal v nepřítomnosti jeho Jezdce. Hrozivý vzhled, který navíc podtrhuje jeho povaha, rozklepe nohy nejednomu odvážlivci.

Silné, svalnaté, místy ostnaté tělo, pokryté silnou vrstvou temně zelených šupin, ještě zdaleka nedosáhlo plné velikosti. Stejně tak ani jeho na draka nepříliš dlouhé končetiny, zakončené velkými, ostrými drápy. Impozantnější, než děsivé drápy je však velice dlouhý, silný ocas, zakončen ostny.

Celý mohutný a hrozivý vzhled umocňují dvě velká, blanitá křídla. Když je roztáhne, podstatně se tím zvětší, avšak dělá to jen tehdy, když chce letět. Moc dobře ví, že jsou slabé blány na křídlech jeho největší slabinou, a tak je potencionálním nepřátelům nechce příliš ukazovat.

Protáhlá hlava zakončená velkou tlamou s ostrými, bělostnými zuby a usazená na dlouhém, šupinatém krku, už rozhodně není v poměru k tělu malá, jako dříve. Samotnou hlavu ještě prodlužuje několik rohů. Dva jsou poměrně velké a skutečně hrozivé, další o něco menší. Rohy jsou silné a pevné, ne jako u většiny ostatních draků, může je zvesela používat jako kterýkoli beran.

Oči má sice krásné, velké a upřímné, nevidí s nimi však tak dobře, jako jiní draci. Na druhou stranu má mnohem vyvinutější čich, kterým již zahanbil nejednoho loveckého psa.

Povaha

Zkrátka řečeno, je to pořádné kvítko a zároveň veselá kopa. Kombinací těchto dvou věcí je pro své okolí doslova pohromou. Postrádá téměř jakékoli zábrany a úctu k pravidlům, což by ještě nebylo tak špatné, kdyby si tolik neliboval ve šprýmech a zábavě. Na své okolí nebere příliš ohled, hlavní je pro něj, že se dobře baví, a proto bývá mnohdy těžké s ním vydržet na jednom místě.

Je však přátelský, hovorný a svým vlastním způsobem také dobrosrdečný, čímž své neustálé žertíky trochu vyvažuje.

Rád soutěží a velice rád vyhrává, avšak když už ho někdo porazí, zpravidla se z toho dlouho neraduje, neboť se mu většinou brzy stane nějaká, podle Quella velice zábavná, nehoda. Při těchto soutěžích nikdy nepodvádí, to ne....spíš si jen občas trochu upraví pravidla podle sebe.

Co se týče dalších oblíbených věcí, miluje trhání, drásání, cupování a pálení věcí ve svém okolí....zpravidla, když mu někdo předem výslovně řekne, aby to nedělal. Létání naopak nikdy nepřišel na chuť. Je to sice mnohdy velice užitečné, avšak osamělé. Na zemi je mnohem více tvorů, s kterými si může užít mnohem více veselí....ať už chtějí, nebo ne.

Život zkrátka bere jako takovou zábavnou hru, kterou si hodlá pořádně užít.

Historie

Stísněný prostor...křup!...tma....křup!....teplo....křup!....prasklina, kterou mírně prosvítá světlo....křup!....rozšiřující se praskliny....křup!....příliš světla, příliš zimy, příliš vysoko....bác!

Naštěstí se mu podařilo zmírnit pád pohotovým roztažením křídel a tak dopadl poměrně měkce. Následovalo rozkoukávání v tom hrozném, všudypřítomném světle, následované rychlým prohlížením okolí. Poté i prohlížením si nějakého člověka, který před ním stál s mírně komickým a velice překvapeným výrazem. Nikdy ho sice neviděl, nikdy ani nemohl. Přesto měl neodbytný pocit, že ho zná, že k němu patří.

Život pak letěl jako voda, mnohé poznával, mnohému se učil, z mnohého se radoval a mnohé ho ještě čekalo....

Schopnosti

Za život se už pár kouskům skutečně naučil. Lov, či boj pro něj není novinkou, drápy, zuby, rohy i ocas umí využívat skutečně efektivně, což je ve spojitosti s jeho rychlými, energickými útoky skutečně mimořádně účinné. Chrlení plamenů už také ovládá, k lovu to však používá zřídka. Většinou je to jeden z prostředků pro jeho časté šprýmy.

Mimo jiné také zjistil, že dokáže jediným pohledem mnohého tvora dočista znehybnět. Šlo tu jen o jejich strach, nebo i o něco víc? To sám nevěděl.

Létání také zvládá, i když nepříliš nadšeně, ani efektivně. Obvykle křídla využívá jen při dlouhých skocích, nebo mírnění pádu. K něčemu mu vlastně skutečně jsou jen tehdy, když chce rychle překonat nějakou vzdálenost, nebo se z výšky rozhlédnout po okolí....a nebo něco zapálit, v takových chvílích jsou křídla velice užitečná.

Myšlenkovou komunikaci sice obvykle vede jen se svým Jezdcem, umí se však spojit i s někým jiným....a jak ho Jeodův osobní kouzelník k nelibosti svého pána naučil, dokáže se vloudit do nechráněného vědomí a ovládnout tělo – naštěstí toho příliš nevyužívá. Jinak se pilně učí i obraně své mysli, ta ho však nikdy nebavila tolik, jako útoky. Zjistil totiž, že má dračí vědomí oproti vědomí ostatních ohromnou sílu.

Samozřejmě se také přiučil mnohému od svého Jezdce. Základy stopování, dějinám, počítání, dokonce i čtení. Nic z toho ho však nikdy příliš nebavilo a v době výuky měl vždy nekontrolovatelnou chuť něco roztrhat a podpálit. Možná právě proto ho od jednoho nepříjemného incidentu Jeod vždy vyučoval venku.

Rodina

Jeho Jezdec Jeod, který se pro něj stal vším. Je to snad jediný člověk, ke kterému má skutečně nějakou úctu a kterého v jistých chvílích i poslechne.