TOPlist

DD - Ašraia

Začátečník 2586 Mistr

Napsal: Islanzadí de Eamë | Kategorie: Draci - Žena
Dne: 14.05.2015 19:28:31 FB



 

Ašraia Rudé Oko

 

 

 

(Jako mládě)

 

Jméno: Ašraia, přezdívky má jen dvě, pokud se tak vůbec dají označovat. Ledová lvice a Sněhová přítelkyně. Své přízvisko „Rudé oko“ získala od urgalů, kterým lovila ovce, podle toho, že její velké rudé oči svítily do dálky.

 

Rasa: Ledový drak (Blizzard)

 

Pohlaví: Samice

 

Datum narození: Už je to dlouho, pojem o svém věku Ašraia ztratila už před nějakou dobou a tak sama neví. Podle všeho to ale bylo ještě před Pádem.

 

Náboženství: Ašraia věří v sílu hvězd a nebeských znamení, ale okolí se snaží přesvědčit, že na nic nevěří.

 

Strana: Ašraia velmi dlouho neopustila izolované Beory, a když se teď vrátila, netuší, kdo je kdo a jaké strany jsou, takže by se dalo říct, že neví.

 

Barva: Perleťově bílá

 

 
   

 

Vzhled

Ašraia je poměrně velký drak. Sice svou velikostí ani trochu nedosahuje královského Šruikana, vládce nebe nad královstvím, ale většinu jezdeckých draků (ti kteří jsou naživu) převyšuje. Ašraino tělo je svalnaté tak jak to má být, samozřejmě méně než u nějakého samce, ale Ašraie to takhle vyhovuje. Vynikají tak její elegantní křivky. Jako každý jiný Blizzard, tak i Ašraia má tlamu ve tvaru zobáku, čehož si však nevšimnete jako prvního. Na její hlavě jsou totiž posazeny dvě velké rudé oči, ve kterých ani pořádně nelze vidět zorničky. Jsou velmi výrazné na podkladu z bílých šupin, a když se v nich něco zrcadlí, vypadá to jako by ona věc hořela. U Ašraina druhu se s takto výraznýma očima většinou nesetkáte, bývají mnohem světlejší. Dračici však život neusnadňují, kvůli nim jde mnohem lépe vidět na sněhové pláni. Svoje oči proto bere spíš jako prokletí než jako něco navíc. Kromě očí jsou na její hlavě velmi výrazné dva rohy stříbrné barvy, které jsou velmi ostré, přestože je jako zbraň Ašraia většinou nepoužívá. Za rohy má uši, které vypadají jako blány, a za nimi začíná dračici hřeben ostrých tenkých trnů, které jsou v mnoha ohledech jako jehly-nezraní vás, dokud se na ně přímo nenapíchnete. Někde na tom místě začínají Ašrainy bílé šupiny nabírat na velikosti a pevnosti, na hlavě je má jemnější a nepříliš ostré. Ašrainy šupiny jsou perleťově bílé, a stejně jako perleť se i chovají. Jsou krásně lesklé, a někdy i vrhají barevné odlesky všemi směry. Na to je ale potřeba, aby slunce svítilo ve správném úhlu. Její šupiny jsou na Blizzarda dost tvrdé a ostré. Kdyby někoho pustila na svůj hřbet, dotyčný by si bez sedla rozhodně ptačí perspektivy neužil, jeho spodní polovina by i po krátkém letu skončila velmi špatně. Její krk je elegantní a dlouhý, jako u labutě, což je pro Ledové draky typické. Na spodní části krku až po hruď mají její šupiny zvláštní tvar, jsou mnohem ostřejší a tvrdší, přičemž na sebe skvěle pasují, takže jí pohyb nijak neomezují. Jsou stříbřitě bílé, takže se dají odlišit od zbytku těla Ašrai docela snadno. Od hrudi se jí stále táhne pás těchto šupin, tyto jsou ale trochu jiné, slabší a mají jiný odstín. Dalo by se říct, že její břicho je trochu náchylnější k zraněním. Její křídla mají o něco větší rozpětí, než její tělo bez ocasu, takže ji bez problémů unesou. Jsou nezvykle tvarované, mají ostřejší tvary, než křídla obvykle mají mít. To jí nezaručuje přílišnou vytrvalost, naopak zase dokáže letět velice rychle. Kostí, které drží křídla pohromadě má o pár víc než je obvyklé, což jí zaručuje dobrou koordinaci, kdyby chtěla provádět nějaké akrobatické kousky. Všechny tyto části křídla na sobě mají malé trny, které se mohou stát nepříjemným překvapením při vzdušném souboji. Na koncích křídla má větší trny ve stříbrné barvě. Ašrainy nohy jsou kratší, a kazí tím její elegantní vzezření, ale na svou délku jsou silné a Ašraia dokáže i rychle běhat, kdyby to bylo potřeba. Její ocas je velmi dlouhý, kdybyste ho vzali a porovnali se zbytkem těla, byl by o kousek delší. Je zakončen blánou, která může připomínat netopýří křídlo nebo snad i ploutev, záleží na tom, jakému živlu zrovna Ašraia panuje.

 

Přirozeně žádné oblečení nenosí, ale miluje lesklé věci jako různé šperky a hezké kamínky. Není si ale jistá, jestli by je chtěla nosit. Nenabízí se jí ale příliš jiných možností jak nosit svůj majetek, a tak má alespoň fairth od Reye na provázku ovázané okolo rohu.

 

 

Povaha:

 

Maska

Ašraia je velmi hrdá na to, že je drak a pyšná na svou krásu. Dala by se označit za narcistu, ale není to s ní tak strašné. Na své okolí působí chladně a velmi vážně, to bude hlavně proto, že nemluví jen tak s někým. Když už ale promluví, její hlas v sobě nese něco zvláštního, všechno co Ašraia říká, zní velice důležitě, i kdyby říkala naprosto banální věc. Její hlas je také zvláštním způsobem výrazný, a dotyčnému bude ještě chvilku rezonovat v hlavě, i když to nebyl Ašraiin záměr. Ašraia také působí velice sobecky, jako by ji zajímalo jen vlastní blaho. Ano, Ašraia je sobec, ale to hlavně proto, že žila většinu života sama a musela se spoléhat na sebe. Přirozeně proto neví, jak se chovat k ostatním, a tak působí vždy velmi nepřirozeně, když s někým mluví. Jako většina divokých draků i ona si velice hledí na své soukromí, když se jí něčí přítomnost nelíbí, většinou to s dotyčným nedopadne dobře. To ale ještě máte šanci přežít. Nejhorší co kdy můžete udělat je, bez dovolení vlézt dračici do mysli, Ašraia to nepovažuje jako nezdvořilost, ale jako útok. Proto je také lepší nechat Ašraiu, aby začala konverzaci sama.

 

Tvář

Ašraia je opravdu hrdá na to, že je dračice a někdy to i dává znát. Ostatní rasy přímo nepovažuje za něco méněcenného, ale někdy se chová, jako by byly a neuvědomuje si to. Velice ji mrzí, že nenachází nikoho, kdo by rozuměl a bavil se jejím humorem, v tomto případě opravdu černým, až trochu hraničícím s morbidností. Některé své povahové rysy si neuvědomuje, například onu zmíněnou sobeckost. Ví ale o své nepřístupnosti a vážnosti, ale také o svém narcismu. S tím ale nehodlá nic dělat, nepřipadá jí jako špatná věc. Stydí se za svou slabost na lesklé věci, pokaždé když ji něco tímto způsobem zaujme, začne si o sobě myslet, že je strašně dětinská.

 

Duše:

Jak už bylo řečeno, Ašraia je velice vážná a obvykle si z důležitých věcí nedělá legraci, ledatak kdesi hluboko v nitru, kde má onu zásobu nevyřčených černých vtipů. Je málomluvná a řídí se pravidlem „Mluviti stříbro, mlčeti zlato“ Když jde do tuhého, je však schopná vytvořit pořádnou motivační řeč jen tak z placu, je velice inteligentní a nechybí jí ani dobré strategické přemýšlení. Není obtížné ji rozzuřit, ale Ašraia své emoce najevo nedává, pořád zachovává stejný výraz. Je také velice pomstychtivá, i když to zjistíte, až když ji pořádně naštvete. Svou pomstu však nepromýšlí dlouho, a tak většinou není taková, jakou si ji představovala. Dokáže se velmi dobře vypořádat i s nejhoršími situacemi, zvládne zachovat chladnou hlavu a nepanikařit.  Má vůdcovské sklony, které se zatím ale mockrát neprojevily. Miluje sníh, chlad a déšť, a vadí jí velká vedra. V takových chvílích lituje, že není ohnivým drakem. Neuznává žádné autority, ale nedává to najevo.

 

 

Historie:

Ašrain příběh začal vysoko v Beorských horách, v létě a v jeskyni, kde se vylíhla divoké ledové dračici Na’Rashie. Nějakou dobu bylo všechno v pořádku, jenže za dva měsíce se na nebi objevila zvláštní silueta. Maličkou Ašraiu to nskutečně zajímalo, ale Na’Rashia poznala, co to bylo, a vrhla se bránit svou dceru. Byl to jezdec na velkém modrém drakovi. Něco na sebe pokřikovali, a za chvíli spolu začali bojovat. Ašraia to sledovala z úkrytu s vystrašeným pohledem a tichým pláčem. Nemohla matce pomoci, ta jí nařídila, ať nebojuje. Po dlouhém boji se bílé Na’Rashie povedlo zabít drakova jezdce. Ašraia radostně zavýskla, když se ten ušatý pytel svezl ze zad draka a roztříštil si hlavu o skály dole. Jenže ten drak jedinou ranou dorazil Na’Rashiu, rozsekl jí drápem křídlo. A pak už Ašraia viděla, jak její matka padá dolů, očekávajíc stejný osud jako drakův jezdec. Ašraia se neudržela a vyběhla s řevem na toho modrého draka, velice zesláblého a na pokraji smrti, který přistál na skalní římse. Byla ještě maličké dráče, a od toho zoufalého výpadu si moc neslibovala. Ten drak však umíral, z tlamy a mnoha jiných zraněných míst mu tekly proudy krve. Podíval se na maličkou Ašraiu, a promluvil. Zeptal se jí, jak se jmenuje. Když mu s řevem řekla, že se jmenuje Ašraia, a že ho zabije, aby pomstila matku, neodpověděl. Jen se svalil na bok a hodně chrchlal, pak přestal. Ašraia si myslela, že je mrtvý, a tak chtěla odejít, jenže pak ještě něco dodal. „Nezklam svého otce Thiliena, Ašraio... Nezklam ho jako on zklamal tebe...“ Zachrchlal. Okamžitě otočila hlavu. Ten drak byl její otec? Plna zlosti a vzteku, ale také smutku i radosti se vrhla k Thilienovi. „Proč jsi zabil matku?“ Neodpověděl. Pak zavřel oči a vydechl naposledy. Ašraia cítila až moc emocí najednou, a nevěděla, co má dělat. Nakonec zvítězil vztek, shodila Thilienovu mrtvolu dolů k jeho jezdci, který mezitím spadl z dohledu, pod onou skalní římsou byla velká propast. Všechny tři těla už asi ležely kdesi dole v hlubokém horském jezeře. Odešla z toho místa, a musela se začít starat o sebe, měla to opravdu obtížné, neuměla létat ani chrlit. Dlouho se živila pouze mršinami. Naštěstí toho roku byla zima velmi mírná, dokonce i na Beorské hory. Bylo málo sněhu a tehdy už Ašraia mohla alespoň létat. V tomto duchu nějak přežila první rok, a rozhodla se vrátit na místo, kde zemřeli její rodiče. Když tam doletěla, rozhodla se chvíli odpočívat na tom místě, kde ti dva zahynuli, aby jim uctila památku. Když na jednom místě šlápla do sněhu, narazila na něco tvrdého. Odhrabala trochu sněhu okolo a našla krásný průhledný modrý kámen. Velmi se jí zalíbil, ale nevěděla, jak si ho má nechat. Povedlo se jí ho dostat do svého hnízda, kde ho prostě položila. Dlouho pak na onom místě prostě žila, lovila zvěř, kterou našla a žila si celkem spokojeně. Když však začala docházet zvěř, rozhodla se najít si jiné místo. Když se přesunula do prostornějšího místa, a vzala si s sebou ten kámen, popadla ji touha mít víc krásných věcí. Její nová skrýš se nacházela mnohem níže než ta původní, a tak byla nucena loupit zvěř urgalům a lidem, kteří zde žili. Brzy také zjistila, že ve větších městech nedaleko je spoustu zlata a krásných věcí- a tak začaly její nálety. Kradla různé drahé předměty a přepadala hrady, kde měli dost cenností. Tehdy byla ještě docela mladá. Povedlo se jí nashromáždit krásnou sbírku cenností, hotový dračí poklad, jenže tehdy se o tom dozvěděli jezdci, a uspořádali na ni hon. Ašraie se nakonec povedlo utéct, jediná věc která se jí podařila zachránit byl ten modrý kámen. Chvíli žila opodál, jenže ji zase našli a tentokrát ji donutili utéct až do nejnehostinější části Beorských hor, kde ji měl zabít mráz a nedostatek kořisti. Také rozestavili hlídky, aby nemohla uniknout. Ašraie se ale povedlo přežít, a také zjistila, že se cítí mnohem silnější, když má nablízku ten kámen. Nebyl to jen pocit, ten kámen byl totiž eldunarí jejího otce, který k ní ale nechtěl mluvit. Žila na vrcholcích hor, kde panovaly sněhové bouře každou chvilku, a nemohla pryč, protože to tam bylo hlídáno jezdci. A tak si postupně zvykala, rostla a sílila. Časem už byla o mnoho větší než když tam byla vyhnána. Zvykla si na zimu a chlad, už nebyl jejím nepřítelem, ale její součástí. Chtěla se pomstít za to, co jí ti jezdci udělali, a teď se cítila dostatečně schopná. Se strašlivým řevem a hlukem vyvolanou lavinou se nyní již ohromná dračice valila dolů, aby zabila ty jezdce. Jenže tam žádní nebyli. Lavina se s řevem svalila na vesnici, kterou celou pohřbila, ale nikde nikdo. Ašraia si myslela, že prostě odletěli, ale byla opravdu překvapená. Zjištění že je volná ji ohromilo. Chtěla toho naplno využít, jenže na svých cestách po Alagaësii pomalu zjišťovala, co se stalo.

 

 

Schopnosti:

Ašrainy dračí schopnosti nejsou příliš vyrovnané. Její křídla jí umožňují letět ohromující rychlostí, ale zase dokáže letět kratší dobu, než se unaví. Akrobacii by určitě zvládla také, jenže ta ji moc nebaví, a hlavně jí nepřipadá příliš přínosná. Fyzickou silou ji jistě předčí spoustu draků, to se ale vyrovnává o trochu větší tvrdostí jejích šupin. Největší Ašrainou předností je však její dech, v případě ledového draka podchlazená pára. Dokáže jej chrlit velmi dlouho, i s docela decentní silou. Ale hlavně ho dokáže skvěle ovládat, málokdy se stane, že netrefí. Je na svůj dech, jak se patří hrdá, a je to také její nejoblíbenější zbraň. V dračí magii nevyniká, v životě zatím kouzlila jen dvakrát.

 

Rodina:

 

Na’Rashia Bouřná

Ašraina milovaná matka, blizzardí dračice, popelavě bílá. Bývala to milá a až příliš přátelská dračice, která se velmi snadno zamilovala, což se jí později stalo osudným, když se zamilovala do jezdeckého draka Thiliena, se kterým později měla dceru, Ašraiu. Thilien kvůli strachu z odmítnutí neřekl své družce nic o tom, že je jezdecký drak, a když se se svým jezdcem vydali navštívit svou dceru, Na'rashia ve strachu z toho, že Thiliena elf zotročil, bezhlavě zaútočila na jezdce. Po dlouhém boji, při kterém se Thilien zoufale snažil Na'rashiu uklidnit, avšak bezvýsledně, padli všichni tři. Thilien, Na'rashia i Aventhail. Své přízvisko dostala podle pověry v jedné vesnici pod Beorami, že když se snese popelavý drak, přijde sněhová bouře. 

 

Thilien (eldunarí)

Thilien, modrý jezdecký blizzard a Ašraiin otec. Zabil její matku a poté na následky svých zranění zahynul. Předtím ale stihl vyvrhnout své eldunarí, o kterém Ašraia dlouho nevěděla. Když ho konečně našla, považovala ho za obyčejný kámen. Thilien totiž odmítal mluvit se svojí dcerou, jeho provinění bylo příliš velké. Někdy jí ale posílal pocity, a Ašraia se pak cítila opravdu zmateně.

Nedávno jí při průzkumu Vroengardu odhalil svou existenci, kde také Ašraie poskytl nepravou verzi příběhu, nechtěl před ní pošpinit svého jezdce a sebe. Příliš se svou dcerou nemluví, po většinu času zůstává tichým safírem, jakým vždy pro Ašraiu byl. Zatím však poodhalil alespoň menší část své povahy. Jedná se o velmi starého draka, dříve podle svých vlastních slov silného a pyšného, dnes však díky zdrcující ztrátě svého Jezdce tichého a také se může zdát jako zbabělec. Pravdou však je, že bez svého jezdce nechce dál být okolo a obává se, že by zase někomu ublížil. Je však také moudrý a inteligentní - a pokud někdo potřebuje pomoc, poskytne ji.

Jeho jezdcem býval elf jménem Aventhail.

 

Také své dceři nakonec prozradil pravdu o tom, jak se vlastně seběhla ona osudová chvíle, kdy ztratila oba rodiče. Thilien, jaký už býval, své družce nesdělil, že je jezdeckým drakem, protože si myslel, že by ho potom už nemilovala. Když po několika měsících letěl s Aventhailem Na'rashiu navštívit, dračice, která nerozuměla dračím jezdcům, si myslela, že elf Thiliena zotročil a že jí chtějí vzít její mládě. Plna zuřivosti se po nich vrhla, aniž by měli šanci cokoliv vysvětlit.

 

 

Přátelé:

Crowley (eldunarí)

Crowley je jméno jediného divokého draka, a také jediného přítele, kterého kdy Ašraia poznala. Bylo hodně zvláštní, že osud přivedl do styku dva tak odlišné tvory, černého křížence wyverna a ohniváče a bílou ledovou dračici. Navzdory tomu se však po zjištění, co Galbatorix udělal, rozhodli najít jiné divoké draky a skoncovat s ním, bohužel nemohli najít žádné draky, kteří by nebyli spoutáni s jezdcem. Za velkého smutku tedy Crowley odletěl mimo Alagaësii, aby nalezl jiné nezotročené draky. Naštěstí díky eldunarí, které Ašraie přenechal, je tu stále svým způsobem s ní.

 

Majetek:

Kdysi jí patřil poklad, který sama nashromáždila. Neví, co je s ním teď, pravděpodobně už neexistuje a byl vrácen nebo jinak využit, což Ašraiu mrzí. Za jediný opravdový majetek by se dalo považovat eldunarí jejího otce Thiliena. To není však jediné Eldunarí které zdobí Ašraiu.. to druhé je eldunarím jejího jediného přítele Crowleyho, který se vydal hledat jiné divoké draky daleko mimo Alagaësii.

Fairth sebe od kočkodlaka Reye

Krystal z křišťálového hrobu který vytvořila svým rodičům

Neznámý Klíč z výpravy za původem Beora

 

 

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělá
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   X zlatých

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë