Crowley

Jméno: Crowley

Druh: Drak ohnivý, ale má v sobě i wyvernu.

Věk: Mnoho lun, ale sám si nepamatuje, jak dlouho chodí po zemi.

Pohlaví: Samec

Podoba:

I když je to Drak ohnivý, tak jsou jeho šupiny temně černé, ale oči žluté a plné života. I přes svou neuvěřitelnou velikost, něco přes sto stop, je hbitý a rychlý, ale leteckou rychlostí nikdy nedožene Oblačné draky. Na zádech, jen kousíček za krkem, mu rostou mohutné trny, které pouští hrůzu. Jeho čtyři rohy na hlavě mají stejnou barvu jako zbytek těle. Dva nejdelší rohy se kroutí nahoru a začínají hned nad očima. Tam kde delší rohy jsou už volně a s krkem již nejsou spojeny, rostou o něco mohutnější, ale kratší rohy. Tyto kratší se naopak od těch delších kroutí dolů. Díky těmto rohům je jeho hlava i krk o trochu jinak stavěná, aby tyto dva mohutné monumenty unesla. Krk nemá moc dlouhý, ale za to svalnatý. Bez svalů nezůstává ani zbytek těla. Křídla jsou blankytná a stejně černá jako šupiny po celém jeho těle. Jediné drápy jsou našedlé, ale ostré, a když je třeba, tak i smrtící. Jeho ocas připomíná ocas přerostlé ještěrky, neboť na něm nemá žádné ostny, ani nic podobného. Jenže i bez takovéhoto „zatížení“ je smrtící. Díky své síle se může zdánlivě neškodného „ještěrčího“ ocasu stát smrtící zbraň. Jenže k zabíjení jí moc nepoužívá, a když už použije, tak na ochranu slabších tvorečků. Jako každý drak tak i on dokáže šlehat, z tlamy plné ostrých zubů, oheň. Oheň je černý, ale místy se jím probleskne žlutý a bílý plamen.

Povaha:

Povahově je dost zvláštní. Miluje lidi, elfy a trpaslíky. Jenže pokud někteří ničí lesy a loví kořit, jenž mohla být jeho, tak jeho oblibu nemají. Pokud jsou však někteří maličcí tvorečkové v ohrožení, tak se jim snaží pomoci. Kromě jiných bytostí zbožňuje i hádanky a rébusy. Rád je vymýšlí, ale také řeší. Také obdivuje umění, výtvory a budovy, které staví elfové, lidé i trpaslíci. Většinou nerozumí právě umění, avšak rád si hraje na to, že rozumí. Mimo tyto fyzické věci miluje i pocit z létání. Rád létá a užívá si tu svobodu, jež nabízí nebe. Jenže i přesto všechno se chová stále jako malé nerozvážné dráče, což se často hodí ve vážných a nepříjemných situacích. Jako snad všichni draci, tak i on si neodpustí čas od času nějakou tu chválu k sobě. Dokáže se nadchnout naprosto pro všechno, ale nikdy nezůstane nad něčím moc dlouho. Občas bývá dost upovídaný, ale jindy je nepříjemný a sarkastický. Sarkasmus pochytil od lidí a moc se mu líbí a často ho používá. Někdy se může zdát, že provádí nesmyslné věci, ale vše má nějaký význam. Většinou to však pomůže více jemu než jiným. Právě proto nerad spolupracuje s jinými draky.

Historie:

Vylíhl se v Dračích horách, kde vyrostl a lovil zvěř. Nejdříve lovil myši později zajíce a nakonec jeleny a kance. Jako mládě sledoval ve skalách orly, podle kterých se naučil létat. Strašně rád létal do údolí, kde sledoval lidi. Poslouchal je a viděl, jak musí těžce pracovat, aby mohli klidně žít. Nelíbilo se mu, jak si jich nikdo moc nevšímá, ale tak nějak tušil, že jeho by se báli. Jednou se v jedné vesničce objevilo něco špatného. Sledoval, jak se lidé bojí a chtěl jim pomoci, ale netušil jak. Tak seslal na vesnici ochranné kouzlo, ale bylo příliš slabé. Když však viděl, že se více lidí zachránilo, než zemřelo, tak byl rád. V údolí ho to však začalo trochu děsit, neboť neslyšel dětský smích ani hluk z vesničky. Tak odletěl do lesů, které vídal v dálce. Let do lesů si užíval a sledoval z výšky lidi, pro které byl jen orel. Když se dostal k Lesům Du Weldenvarden, tak přistál. Chtěl si Lesy prohlédnout. Ty se mu zalíbily, ale brzy se mu chtělo poznat i něco jiného. Před elfy se skrýval a jen je sledoval z povzdáli. Nakonec z lesů odešel a vrátil se do Dračích hor. V horách sledoval obchodníky a poslouchal, jak mluví a volají na sebe jmény. Najednou mu došlo, že on sám jméno nemá. Tak se jednou v noci rozhodl, že se naučí mluvit, neboť řev a vrčení mu nepřipadalo tak zajímavé. Nejdříve otevíral a zavíral čelisti, až z něj nakonec vyšlo podivné vrčení. To vrčení se mu líbilo, protože mělo zajímavý zvuk a trochu mu znělo jako jméno. To vrčení znělo jako: Chrovi, ale jak si ho opakoval v hlavě, tak mu z toho vzniklo Crowley. To se mu líbilo ještě víc, a tak si ho nechal. V Dračích horách si našel i místo, kde mohl odpočívat a nikdo ho tu nenašel. Bylo to místo, kterému on říkal ‚Děsivá věž smutku‘, ale lidé jí říkají Utgard. Jednou se však rozhodl, že by si měl prohlédnout celý svět, a tak vyletěl prozkoumávat zbytek Dračích hor. Létal nad vrcholky hor a sledoval obchodníky, jak chodí od města k městu a snaží se prodat své zboží. Zaujalo ho, jak jsou lidé bojácní a to hlavně před vojáky. Tak se rozhodl sledovat i vojáky a viděl, jak ubližují a jsou hrubí. Najednou viděl odvrácenou tvář těch dvounožců. Tak se rozhodl, že se vrátí do hor. Jenže do jeho domova ho sledovali muži, kteří připluli po slané vodě. Crowley netušil, odkud ti dvounožci pochází, ale měli s sebou zvláštní zbraně. Chvíli je sledoval a poslouchal. Mluvili lidskou řečí, takže jim rozuměl, ale to co říkali, ho děsilo. Oni lovili draky. Crowley nechtěl, aby ho našli, a tak v nejčernější noc odletěl z hor do pouště. Hadarak ho okouzlila. Jenže mu vadil nedostatek potravy. Při létání nad pouští jednou zahlédl vzdálené vrcholky hor. Byli krásně zasněžené, ale níž se na nich objevovali šedá a zelená místa. Neváhal a k těm kamenným monumentům vyrazil. Když už u nich byl, tak ho překvapilo, jak jsou ohromné. Mnohem větší než Dračí hory, kde se vylíhl a žil. Také se v těchto skalách nacházeli jeskyně a plno zvěře, kterou mohl lovit. Ze skal sledoval malé dvojnožce s velkými vousy, jak chodí občas ven. Jenže nejvíce ho překvapilo, když se na modré obloze objevil safírově zbarvený drak. Se zájmem ho zpovzdálí sledoval a všiml si, že na hřbetě sedí dvounožec. Také pochopil, že je to dračice, ale jemu se moc nelíbila, a tak se vrátil do své jeskyně. Netrvalo moc dlouho a hory opět ožili nevídanou událostí. Z pohoří začali vylézat lidé, mnoho mělo zbraně. Šli s nimi i malincí dvounožci, kteří však neměli vousy a Crowley pochopil, že to jsou mláďata. Tohle přesouvání ho začalo zajímat, a tak letěl vysoko nad nimi pár mílí dál. Jenže ho to sledování přestalo bavit, a tak odletěl do Dračích hor. V jeho domovském pohoří však bylo mnoho nepříjemností. Moc vojáků, zlých dvounožců a málo zvěře. Dlouho zvažoval, co bude dělat a nakonec se rozhodl, že zjistí proč je tolik vojáků. Crowley zrovna polehával na skále, když se k němu donesli podivné zvuky. Zvědavě se letěl podívat po zdroji zvuku a naskytl se mu pohled na probíhající bitvu. Nezapojil se, protože tam už drak byl. Ta modrá dračice. Crowley nakonec pochopil, že ti dvojnožci z hor chtějí osvobodit zemi, a tak se je vydal hledat.

Rodina: 

Qualmë

Mladá a krásná dračice, jejíž Jezdkyně se přidala ke Galbatorixovi. Qualmë patřila k Oblačným drakům a moc jiným nevěřila. Dokonce ani Galbatorixovi. Když začali pod ním sloužit, tak ukryla své vejce v Dračích horách, aby ho nikdy nenašli.

Almarë

Starý drak, který se zamiloval do mladé dračice. Sice nesnášel Dračí Jezdce a nerad se s nimi stýkal. Neměl v oblibě ani lidi, vlastně nemusel nikoho. Jedinou Qualmë miloval, ale když se přidali ke Galbatorixovi, tak odletěl do Dorú Areaby. Tam dokonce i zemřel. Tehdy se poprvé a naposled spojil s lidmi.

Schopnosti: Crowley je výborný letec, ale také dokáže chrlit černý oheň s místy žlutými a bílými plameny. Umí některá kouzla, avšak nemá nad nimi takovou moc, jako čarodějové nebo elfové. Komunikaci pomocí myšlenek ovládá, ale moc často jí nepoužívá.