Dellanir Pojídačka Měsíce

Jméno:

Kdysy jsem se jmenovala Dellanir Adrakatulliste, ale poté co s emně matka zřekla jsem Dellanir Pojídačka Měsíce. Někdo mě také nazývá Požíračka Měsíce, Dell apod.

Rasa:

Elfka, ale jestli vypadám jako trpaslík, vyhněte se mi

Pohlaví:

Žena

Datum narození:

První den na jaře 3173

Povolání:

Kdysi jsem byla vypravěčka. TeĎ mám rok hlídat hranice s Pohraniční hlídkou kolem Osilonu

Náboženství:

Asi jako jediná elfka věřím v něco. Věřím v to že duše mrtvých nás doprovází v těle zvířat kterým se svým chováním za života podobyli.

Popis

Tělesná stránka:

Jsme středně vysoká elfka. Vlasy mám dlouhé, rudé barvy a na některých místech tmavší odstín rudé a někde černá. Velmi dbám o svůj účes a tak nejčastěji svou hřívu nečešu do nějakých složitých účesů při kterých zanikne jejich nespoutanost. Můj jasně rýsovaný obličej zdobí sešikmené obočí, pod kterým jsou hnědozelené oči v mandlovém tvaru, kolem kterých jsou nejen husté řasy, al ei tetování ve tvaru spiráli pod kterou jsou malé kamínky..  Ústa mám plná a lehce narůžovělá. Ruce mám hbité a věčně odřené od lezení po stromech, na levé mám ornament od Enni Krásnoočko ve tvaru leknínu. V pase jsme štíhla a mé přednosti(ňadra) nejsou takové jaké by si kde kdo představoval, mám spíše pas atleta než na svůdnou ďáblici. Nohy mám silné a často otlačené od sedla.

Styl oblékání:

Poslední dobou nosím bílou tuniku a červený korzet. Na nohou tmavě hnědé kathoty u pás s dýkou černé barvy které říkám Šlechetná smrt. Přes záda mám lipový luk a šípy se rudočerným hrotem. Také ráda nosím černý plášť s rudlými odlesky a kapucí, sepnutý rubínovou sponou. Od lýtek se mi táhnou hnědé kozačky a v pravé z nich mám skovanou malou flétnu z ebenového dřeva. Občas si vezmu i dlouhé tmavě modré šaty se safirovou kazajkou a bílými střevícemi. Na slavnosti si beru dlouhé volné bílé šaty se zlatými ornamenty u krku, na nohy si beru zlatavé střevíčky a přes záda mám upnutý bílozlatý plášť.

Povaha

Navenek působím křehounce a jemně, vypadám, že mám strach a toho maximálně využívám. Také vypadám velmi zasněně a bázlivě, ale ne tak moc, jako kdysi, kdy se mi to dařilo při každé příležitosti.

Já sama si o sobě myslím, že jsem docela lidumilná. Ale naštvat mě se

nepokoušejte. To se asi neudržím. A odvážná, to jsem taky, ráda se chytím příležitosti, jak to dokázat. Poslední dobou jsem více uzavřená do sebe, protože komu se dá věřit když vás všichni opustí a zradí? Jinak jsem asi tohle: odvážná a maličko, doopravdy jen maličko pyšná. Někdy i nevyzpytatelná.

Občas vystartuji bezdůvodně na někoho, koho náhodou potkám na

ulici.Jsem velmi drzé povohy a na muže mé rasy působím "chladně" což je absudní Taktéž jsem velmi pohotová. Bývaly časy, kdy jsem byla velmi bázlivá, ale to už je dávno pryč.

Historie:

Byl první den jara a před Ellesmérským stromovým domem byl shromážděn

velký počet elfů. A ticho najednou protrhl dětský křik. A z domu, odkud se line dětský křik, vyběhne elfka. Elfka udýchaně zakřičí: "Je to dívka!" A v tu chvíli propukl jásot. Narodila jsem se milující matce Dienaně a silnému otci Bakaitovi. Od té chvíle uplynulo 109 let. Radostných 109 let. Ráda na dětství vzpomínám. S mou přítelkyní Jajlou jsme jako děti chodily ke stromu Menoa a hrály jsme si na Dračí Jezdce. Když mi bylo takových 50 let, odjeli můj otec do bitvy o Ceunon. Pak mi otec dal krásný luk s toulcem a šípy. Luk byl z lipového dřeva a šípy měly zlaté peří na konci. Protože v Ellesméře panuje věčný klid, tak jsem se rozhodla odjet a cestovat po Du Weldenvarden. Než jsem odjela, matka mi dala prsten Arekvel. Byl krásný zlatý s rubínem. Tak jsem si vzala luk a koně Folkvíra. Rozloučila se a odjela.

Toulala jsem se sem a tam a objevovala nové a nové příběhy. Byla noc a měsíc zářil a já vyprávěla skupině elfů příběh o udatném Klionym. ''A tak boj neustával a Kliony doufaje, že spatří svou milovanou Naudu. Vyprávěla jsem a když jsem skončila, jeden elf řekl: "Jsi Pojídačka Měsíce- je ráno a ty jsi teprv skončila. Děkujeme za pěkný příběh Pojídačko Měsíce" "Děkuji ti älfakyn". Poděkovala jsem. "Nashle!"

zakřičela jsem a odjela. Tak teď se toulám Du Weldenvarden a vyprávím příběhy. Cestou jsem si stvořila společníka. Motýla se zlatými křídly. Když jsem mse začala v Lesech nudit, rozhodla jsems e jet do Království. Byl to absurdní nápad, ale nedbaje na varování svých blízkých jsem jela. Dojela jsem na svém koni Folkvírovi až k Dras-leonskámu jezeru kde jsme se seznámila s havran. Havran byl menší postavy a moc toho nenamluvil. Jednou z rána když jsem se ho pokoušela zbudit přepadli nás dras-leonští vojáci. Snažila jsem se ubránit, ale škoda té námahy. Okamžitě mě spacifikovali a odvezli z Dras-leony do Feinsteru. Tam mě vyslíchala Enni Krásnoočko. Enni mne zbavila všeho majetku.. Největší rána pro mě byla že mi zabavila mojí lásku. Koně Folkvíra. S Folkvírem jsem strávila půl života. Tak teď zpět k úkolu. Měla jsem vyléčit některé lidi z lazaretu. Jako strážce mi dala vojáka Terima. Terim nenáviděl elfy takže když jsem

přidrzle okomentovala jeho drzé

připomínky skopal mně na jednu hromadu. Když jsme se "smířili" měl za úkol mě pustit. Jako vděk za Enninu šlechetnost jsem jí dala jediný svůj majetek. Rodový prsten Arekvel. Pak jsem se sezbírala ze země a rozběhla se směr domov. Když jsem uběhla skoro jednu míli přepadla mě urgalka Vragga. Dá se říci že jsem se bránila, ale protože jsem byla velmi, velmi vyčerpaná chytila mě a odvezla do lesíka. Tam jsme se dohodli že mně doprovodí do Lesů a já ji za to naučím střílet z luku. Tak jsme jeli. Cestou se k nám přidala druidka Nixie, ale za nedlouho se od nás zase odloučila. Vraggu jsem poté naučila střílet z luku nkterý jsem jí vyrobyla. Po několika týdení cestě jsem uviděla svůj domov."Jsem tu...Já to dokázala!"pomyslala jsem si a rozloučila se s Vraggou. Běžela jsem přímo do Ellesméry kde jsem poblahopřála nové králově Arwině Greensvlees. Královna si k mé smůle vzpoměla kdo jsem a dala mi "ostrahu" do té doby něž půjdu k ní do zámku Tiadarí. Po té udůlosti jsem si šla zacvičit na cvičiště kde jsem si dala souboj s kočkodlakem Rey neboli Rufusem. PAk jsme šla jak mi královna Arwina Greensvlees přikázala do zámku Tialdarí kde jsem byla vyslýchána a setkala se s Vraggou. Když jsme s Vraggou dořešily to že jsme jí nezaplatila za její ochranu tak

královna řekla že mně odsoudí až na náměstí v

Ellesméře. Když Arwina promlouvala k elfům a rozhodovala co se se mnou stane uviděla jsem svou matku.Matka plakala a já si až v té chvíli uvědomila co jsem provedla. Asi jsem všem kolem připomínala svou barvou pleti dohasínajívcí popel. PO chvíli matka odešla a mně bylo jasné že už nemám rodinu že už nejsem Adrakatulliste... Z blouznění mně probralo královnino rozhodnutí o mém trestu. Trest byl takový že jsme měla po jeden rok hlídat elfské hranice okolo Osilonu a nesměla se po tu dobu objevit v Ellesméře. Rychle jsem po královniným rozhodnutím běžela domů kde jsem si zbalila a vzala vak s Vragginou výplatou. Vyběhla ven a rozloučila se s ní. Bylo mi líto že už se nikdy neuvidíme. Protože Vragga byla jediná bytost co mi věřila že jsme nikoho nezradila. Pak jsem se Zamirem co mně taky nenáviděl jela do Kirtaku.

Schopnosti:

Mé schopnosti nejsou nijak zvlášť úžasné, ale hrdá na ně jsem. Dokážu se velmi dobře ubránit útoku cizí mysli, ale taktéž zaútočit. V gramaryi nezaostávámt. Mistrovsky střílím z luku. Nejlépe mi to však jde s holí.

Rodina a přátelé:

Rodina se mně zřekla

kamarádka Aerya

Znám jí od malička takže jí beru i jako svou sestru.

Vragga

Vragga je urgalka co mi jako jediná osoba na světě důvěřuje. Je to chápavá a milá Urgalka, která nemá strach s e postvit nebezpečné výzvě. Doprovodila mně až k Du Weldenvarden s důvěrou v můj slib že splním jejípožadavky. Splnila jsme je jen z půlky, naučila jsme jí střílet z luku. Protože jsme pitomá koza která je drzá a pyšná tak jsme jí nezaplatila nic za její ochranu a tajk si mně vyhledala  v Lesech a hodlasla si klidně i pro svou odměnu zabít i draka(přeháním). Tak jsme jí dala vše co mi přišlo pod ruku a poté se se mnou NAVŽDY rozloučila. Tímto krokem mně připravila o poslední naději na očistu.

Majetek:

Luk, 2dýky, plášt,flétna, sova, klisna Jasmin a nedůvěra ostatních

Kontakt:

email:

bepska2003@seznam.cz

facebook:

Barča Panďátko Jindrová

Postavy:

Merelin Waysen a v kontrole je Arem Reofle

Zemřela na sebevraždu..

Poznámka: Z důvodu opakovaného porušování pravidel byl tento hráč potrestán