Diaval
Jméno: Diaval (Trist)
Rasa: Člověk (půlelf)
Pohlaví: Muž
Věk: Dospělý (23 let)
Náboženství:Prvotní náboženství
Jazyk: Centrální, Severní dialekt
Povolání: Sedlák (dokud nezemře jeho otec)
Popis postavy
Podoba: Pokud potkáte Diavala Trista, zjistíte že se na něj nedokážete vynadívat. Velmi pohledný mladý muž s medovými vlasy točící se v jemných vlnách, v délce jaké se sluší, ani okudlaný zloděj nebo přerostlé jako u místního pobudy, jednoduše tak akorát. Pohledem tak chápavým barvy samotné země. Jeho tvář je pohlená pro spousty dívek díky jeho rtům a nosu který je spíš nenápadný a netrčí do světa a rozhodně se o něj nenabodnete.
Lehké strniště se stalo jeho věrným znakem i když by on sám byl nejradši hladce oholen. Tuto lze říci pannenskou krásu ,pomineli-te, že je muž ,hyzdí pět dlouhých jizev, táhnoucí se středem obličeje. Jizvy nejsou příliš viditelné, spíše lehké světlé rýhy, ale stejně si jich všimnete.
Jeho tělo musí jistě stát za hřích, některé děvečky se dušují že od tvrdé práce ho má vypracované a šlachovité, nikde žádný přebytečný tuk. Co se výšky týče je průměrný, nikde nevyčnívá ani není trpaslíkem, za což je rád.
Styl oblékání: Jaký styl může mít velkostatkářův synek? Odpověd´ je, že stejný jako všichni ostatní synové, však rozhodně se liší od oblečení ostatních vesničanů, konkurovat mu mohou jen děti kováře a hostinského. Zemitě tmavý rolnický háv, přesto odlišný od ostatních zemědělců, není tak moc hrubý ani špinavý, kalhoty, nic zvláštního než volská kůže, ovšem opasek s kovovou sponou už nějaký ten peníz stojí. Boty, toto velké téma obehlo celou vesnici, kdy většina obyvatelstva chodí bosá, on si vykračuje v lněných s přehnutým lemem a obtočnými řemínky.
Pokud ho zastihnete v době slavností, může te ho vidět v bílé haleně s kazajkou s spousty cvočky kterou mu kde kdo závidí, černé kalhoty z jemné srnčí kůže mu dodávají bohatý vzhled, takový jaký si vesnice může dovolit.
Vystupování: Hrubé a průbojné vystupování má na starosti jeho starší bratr, není to nic pro něj, inu pár rvaček už zažil ale nikdy nic většího než hospodskou potyčku, za kterou dostal vyčinění od otce, nebo sedláky kteří se hádali o kus země. On sám nemá pocit že by byl něco víc, přece jen je ze středních bratrů, takže šance, že by mu spad celý statek do klína, je mizivá, přesto dobrý pozorovatle si všimne že nemusí tolik pracovat, ačkoliv to umí a má k tomu znalosti, ale od práce mají na statku jiné lidi, kterých se najde vždy dost.
Pokud vidí nějaký problém jde ho vyřešit, jak si káže jeho postavení. Když, doma není otec nebo starší bratři, pomáhá jejich čeládce, vždy jim udělí více jídla, které jim i někdy sám vozí na pole, ale dá jim i větší čas na oddych. Zeptá se v kuchyni co je třeba a vybere si pár chlapců které vezme s sebou na trhy. Toto se neděje příliš často, né víc jak jednou do roka.
Z jeho tří bratrů je nejmírnější, nejstarší dva se pořád hádají a nejmladší se zase chce prodrat a mít taky nějakou moc, kdežto on je spokojený jak jen může být pod vlivem svých bratrů, přísného otce, který si potrpí na pravidla a strachem z plynoucího času a jistou ztrátu tohohle všeho.
Atmosféra: Kdo se kolem Diavala motá, zjistí že je normální ba co víc je s ním zábava, ale díky svému malému času a odlehlosti statku se ve vesnici moc neukazuje, ovšem nikdy nechybí na důležité slavnosti nebo svátku, svatbě nebo při objetinách. Umí si najít tu nejlepší pozici a výborně konverzovat s lidmi kteří se cítí tak dobře, často si ani neuvědomují ,že mu říkají důležité věci, které pak často donáší svému otci.
Povaha
Chování: Je mírnější než jeho bratři ale je dost silný na to aby jako dítě přežil potrhání vlkem, dodnes je díky tomu vděčný Severnímu kultu, není nijaký fanatik ale lidé kteří ho zachránili tam musel jistě někdo poslat.
Vždy se snaží hájit rodinnou čest a majetek který jí náleží, nestrpí lži a pomluvy, svým způsobem je povrchní, když to co tak nesnáší jim často pomáhá rozšiřovat území jejich statku. Za jeho život se naučil pozorně si rozmýšlet ,komu, co a jak hlavně, kdy řekne. Pokud by to lidé nevyslepičili nikdy by se nestalo že by se pak okolní statkáři báli o svou střechu nad hlavou, díky klepům se často stává že se musí menší sedlák spojit právě s nimi dát jim svoje pole a dobytek a pak pracovat u nich aby nezemřeli nebo nebyli vyhnáni.
Povahové vlastnosti: Je bystrý a inteligentní, snaží se být nenápadný a zapadat mezi ostatní, svým způsobem je milý k jeho vlastním ale dokáže být dost krutý, aby vás připravil o majetek a střechu nad hlavou, mnozí to považují za sebeklam on za spravedlnost.
(kdyby mu to neřekli tak by se to nestalo, ne?) Je velmi sebejistý, žádný uplakánek.
Přání: Jednou by chtěl být svým pánem, odejít od těch všech strastí, ačkoliv nejsou tak velké, jednoduše žít jinak.
On sám ví že je jeho život téměř dokonalý ale bohužel není nejstarší a vlastně ani vlastní, tento život nenáleží jemu, ale jeho starším bratrům, ví že až přijde čas a jejich otec zemře pravděpodobně bude vyhnán ze statku a bude se muset uživit sám, proto až tahle doba přijde přeje si mít připravené věci a hlavně možnosti jak pokud možno z toho vyjít co nejlépe se zdravou kůží a nějakými těmi penězi.
Přece není to krádež ale odčinění, jim zůstane statek a on má být na mizině? Tak to nenechá!
Schopnosti
Boj: Střelba z luku 1/7
Magie: Předpoklady pokud je jeho matka víc než jedna kopa výmyslů, ještě se neprojevila
Ostatní: sedlák vše o zvířatech a hospodaření 3/7
práce s kovy 1/7
komunikace s lidmi 2/7
smlouvání 2/7
jízda na koni 3/7
Historie
V mnoha ohledech radostné, ale přesto plné starostí a pravidel která mu nedávala smysl. Nešermujte s nářadím, nepouštějte prasata, neujídej, nechoď tam, nehraj si s ohněm, (vždy byl tak trochu pyroman, oheň ho fascinoval, naučil se ho rozdělat velmi obratně div nepodpálil seník.), a především zákaz nechod´ do lesa.
Tento poslední zákaz mu byl ve věku sedmi let téměř osudným.
Chlapec z nedaleké vesničky poblíž města Ceunon neměl z lesa strach, vždyt´ jeho bratři si tam hráli pořád i spousta dětí z vesnice tam chodila nosit dřevorubcům obědy a měchy s vodou dokonce jeho nejstarší bratr Nip tam jezdil na podíkovy nosit jídlo nebo brousky na sekery a pily.
Jednou na začátku léta kdy se všichni hnali za prací a jeho nikdo nehlídal, přeci jen byl to velký a šikovný hoch, i počítat už uměl, poznal kdejaké nářadí nejen na poli ale chodil i ke kováři do díky koukat jak pracuje a ten mu vždy všechno vysvětlil, jen o jeho mamince mu nikdy neřekl vždy se jen tak smutně podíval a odešel a za chvelku jako by se nic nestalo, inu proč se nejít podívat do lesa? Jistě bude to velké dobrodružství, třeba by našel pěkné místo na hraní si s bratry mohly by se učit bojovat a otec by na to nepřišel.
Chvelku šel po hlavní cestě o které mu říkal Nip. Slunce bylo již vysoko nad hlavou když došel na mítinu kde normálně pracovali ve většině otcovi lidé, byl tak pyšný že to všechno ví, přece otec říkal že to musí vědět a tak to ví, ovšem to co nevěděl bylo to že otcovi muže vyhnala smečka vlků, a na to taky velice doplatil, vlci si ho chtěli vzít jako jejich další oběd.
Chlapce po několika hodinách našli Krvaví hadi, tak se u nich říkalo vyznavačům Prvotního náboženství. To oni ho vzali k sobě, ošetřili mu tvář zdobící nepěkné jizvy, to díky nim nezemřel, díky nim našel ve svém mladém věku víru, po dobu kdy se u nich léčili ho staří moudří muži okouzlili natolik, že v příbězích o bohyni, která má sílu jako země sama a je se zemí spata, začal taky věřit v sílu země.
Z hravého chlapce se stal opatrný hoch, který věřil málo komu a málo čemu, svou nehodu bral jako chybu za kterou mohla jeho nevědomost a proto se snažil naučit všemu možnému. Od bratrů si nechal vyprávět o světě o městu Ceunon i o Carvahallu který leží u Dračích hor. Snažil se naučit všechno co mohl o zemědělství, o lidech a hlavně o přírodě s tím mu pomohli Krvaví hadi. Jeho otec nebyl rád a proto aby Diaval zmírnil jeho hněv za rady a otázkami o obdělávání půdy chodil za svým otcem, ten zprvu byl velmi rozladěn, ale postupem času začal Diavala vychvalovat, dával mu stejně důležitou práci jako jeho starším bratrům. Nip a Born byli velmi naštvaní, tak zatáhli Diavala do vesnického hostince, vyvolali potyčku.
Diaval tam v zápalu rvačky rozbil stůl a několik džbánků, nejhorší bylo ovšem že přímo zničil bečku piva, ta se rozlila po celé podlaze. Trest ho neminul.
Peníze za náhradu věcí neměl a tak musel v hostinci pracovat, nejprve ho musel samozřejmě celý vydrhnout.
Právě zde, v hostinci v pod Hájí se rozvinul jeho smysl porozumění lidem, někteří se ho snažili ošálit, jiní napálit nebo dokonce okrást.
Začal si všímat klepů a pomluv, ale taky se toho spoustu dozvěděl o světě, ale i pár pomluv o jeho rodině a to především matce, měl nevýslovnou zlost když se dozvěděl že jeho matka byla elfka která svedla jeho otce, i kdyby to byla pouze lež, byla pravda že byl jiný než jeho bratři. Rozhořela se v něm silná nenávist k elfům, tajemné magii kterou jeho matka svedla jeho otce. Když se svého otce zeptal, otec mu tu všechno řekl jak jedna elfská nebohá dívenka přišla k vratům prosila, dostala nocleh, nic neměla, jako platbu svedla jeho, nebohého muže a zase zmizela, po několika měsících před vraty našel dítě se vzkazem a jménem, on jako správný muž se ho ujal, vzal pod svá křídla, ale jakož o nemanželskému dítěti mu nemůže přislíbit část ze statku.
Po roce se hostinský s jeho otcem usnesli, že za dobrou práci považuje dluh za splacený, ale jedna položka stále chyběla, tak etapa začala nanovo, u kováře který mu za jeho pomoc v kovárně vyrobí okovaný sud z dubového dřeva.
Od kováře vyšel jako učeň se znalostí nářadí a rud, dokáže alespoň vykovat nože a sekery, správně brousit a nejtěžší byly asi podkovy a kování koně, samozřejmě sud dostal, dluh s hostince se konečně vyrovnal.
Bylo mu čerstvě sedmnác let, když se vracel na otcovo statek, zde pobyl jen krátce ale ten rok stál za to. Otec i jeho dva starší bratři odjeli na dalekou cestu za překupníkem plodin, on tak mohl jedno léto vládnout na statku, po návratu díky němu otec rozšířil statek téměř o polovinu jeho dosavadní plochy.
Ovšem starší bratři se opět začali dohadovat a tak jim otec vyhověl a poslal Diavala k dobrému známému o několik vesnic dál, na výpomoc s koňmi, bohatý chovatel těch nejlepších koní v kraji ho k práci nejdříve moc nepouštěl, Diaval neustále kydal stáje a nanejvýš čistil koně, ovšem na práci si nestěžoval, měl totiž možnost pozorovat mistra při práci. Konečně se dočkal a mohl se učit o koních a sedlech, velmi mistra překvapil tím že mu mohl i koně okovat. Ten byl spokojený, začal si Diavala brát jako pomocnou ruku pro výcvik a Diaval byl opravdu talent, bavilo ho to mnohem víc než neustále tlouct do rozžhaveného železa. Společně cvičily a jezdili.
Ovšem i tohle velmi radostné období muselo skončit, starý mistr ochořel a nebylo mu pomoci, přes svou počáteční averzi daroval Diavalovi koně, o kterém se mu nesnilo. Byl to nádherný potomek lesních elfských koní, nebo alespoň to se říkalo, dostal ho spolu s ohlávkou i s udidlem, navíc sedlové brašny toto malé jmění výměnou za práci a přátelství někoho, kdo ho opravdu bral jako syna kterého, vždy chtěl mít.
Když se Diaval vracel na statek obdařen tím vším, nemálo lidí bledlo závistí, jeho bratři mají dozajista spadeno na všechnu tu krásu, navíc je jejich otec začíná bláznit, už se velmi špatně hýbe, je jen otázka času kdy bude muset Diaval odejít a jim zbyde všechno bohatství statku, co s koněm na kterém by se neudrželi ani na poli moc platný není, vyženou Diavala a stanou se pány vesnice.
Diaval to tušil a proto se začal připravovat na dlouhou a namáhavou cestu která mu již brzy nastane. V tomto kraji již pro něj není nic dobrého.
Proto se rozhodl jít za místním lovcem Lilem, prosil ho aby ho naučil o sebe postarat, ulovit najít si vodu ale i znát zvířata díky Krvavým hadům měl slušnou představu a Lil mu jí pomohl dát do praxe. Chodili spolu lovit, stopovat, Lil mu ukazoval všechny způsoby lovu jaké sám znal, dokonce mu ukázal jak se vydělávají kůže protože i lovec si může přivydělat, navíc kůže není nikdy dost a dá se prodat kde komu. Díky Lilovy se zvedla ji jeho dávka trpělivosti a dokonce i kondice, konečně mohl běžet jak se mu chtělo a moc se neunavil. Les byl krásný, dřív děsivé místo kde byl málem zabit, a teď? On lovec co se dokáže vypořádat s mnohým tak
akorát ,aby ho uživilo to co zná, až přijde ten správný čas odejít a ten se blíží...
Rodina
Otec: Panovačný velkostatkář který svůj majetek velmi znásobil, rodina s čtyřmi syny, a třemi problémy v dědictví, vlastně už jen dvěma Diavala vyškrtl ten den kdy ho nalezl u vrat, musel si ho vzít jinak by ho jstojistě stihla strašná smrt kterou mu elfka slibovala již dříve.
Jeho velký majetek se podepsal na chování k rodině i synům. Přísný, nesmlouvající tvrdě jdoucí si za svým bohatstvím.
V jeho velmi pokročilém věku 45 let se objevila jakási choroba ducha, nikdo neví jak dlouho s nimi bude na tomtom světě, každopádně nikdo mu nic dobrého nepřeje. Jeho synové se modlý k babizně a´t už umře a ten jediný nevlastní ví že se modlit nemusí ono to jistě přijde brzy. Sedláci se třesou jak vyhlásí povstání a doba jejich tyranie skončí, zase budou svými pány.
Matka: Nikdo nic moc neví snad jen to co řekl velkostatkář
bratr Nip: Nejstarší z bratří, hrubián který si svoji pozici neskutečně užívá, těší se až odsud vyžene své bratry a vše bude jeho. Všichni v něm vidí věrnou podobu jeho odporného otce. Aby Babice na něj plivla taky!
bratr Born: Druhý bratr v pořadí, snažil se prodrat doufá že jeho bratr zemře a nebo že si ho oblíbí, přetvářka mu není cizí.
bratr Ersen: Nejmladší z bratří, pravděpodobně nepřežije pokud se Nip rozhodně je vyhodit, snaha se vlichotit už dávno nefunguje, záviděl Diavalovi že narozdíl od něj něco umí, proto se rozhodl stát mylnářovžým učněm.
Majetek
Diaval toho moc přímo nevlastní jeho nejcennější věcí je: bílý hřebec Orion, má k němu celou výbavu dokonce si ho i s mistrovou pomocí sám okoval.
kazajka která se dá využít jako lovecká díky cvočkům, dvoje kalhoty, jedny pracovní druhé více slavnostní, bílá košile se šněrováním, boty, hnědý plét a několik
luk z tvrdého dřeva se šípy které nosí v toulci u pasu
stahovací nůž
několik zlatých co si během let vydělal