Karin

Jméno: Jmenuji se Karin.

Rasa: Člověk

Pohlaví: Žena

Věk: 14 let

Náboženství: Jsem hodně zvláštní, protože nevěřím v něco jako jsou bohové, ale věřím ve vyšší sílu. V něco, co řídí chod tohoto světa.

Jazyky: Lidský

Povolání: Pocházím z velmi chudé rodiny, která se živí bylinkářstvím. Proto poznám skoro každou rostlinu, co roste v mém okolí.

Podoba: Jsem štíhlá a vytáhlá. Mám dlouhé černé vlasy, které nosívám buď rozpuštěné, nebo v copu. Nenávidím šaty. Můj šatník obsahuje kožené kalhory a košile.

Můj obličej je celkem krásný. Nechci se vychloubat, ale je to tak. Moje oči jsou hodně zvláštní. Mají obyčejnou hnědou barvu, ale když se člověk zadívá pozorně, zjistí, že se v nich leskne zlatá. Nad očima se mi rýsuje výrazné obočí, které nevýrazně srůstá. Mám plné rty. 

Když mě lidé vidí, říkají si: "To je ta divná." Ale mě to nevadí. I když mě na ulici propalují nenávistivé pohledy, jdu hrdě a neohlížím se. 

Povaha: Moje osobnost je zcela originální. Nesnažím se být jako každý druhý, snažím se vyniknout. A když si jdu za svým, jsem neoblomná.

Jsem v jednom kuse duchem nepřítomná. Představuji si sebe, jak zažívám různá dobrodružství, jak pomáhám lidem. Je to můj sen, už od malička. Ani nevím, kde se myšlenka, být hrdinkou zrodila.

Protože tak nějak v hloubi duše cítím, že mám šanci změnit nejen svůj život, ale i životy mnoha lidí, naučila jsem se  střílet z luku. Naučil mě to můj kamarád Tamin. On sám střílí velice dobře a jak čas plynul, stala se ze mě skoro stejně dobrá střelkyně, jako je Tamin. Umím taky jezdit na koni. To mě naučil můj otec, ještě před tím, než minulý rok zemřel...

Historie: Pocházím z Kausty. Moje rodina se sem přistěhovala rok před tím, než jsem se narodila. Moji rodinu tu zpočátku nikdo neměl rád a proto jsem se jako malá divila, proč se na mě všichni tak nehezky dívají. Časem se to ale zlepšilo a já si našla přátele. Mám kamarádku Evelyn, která mi rozumí jako nikdo jiný. Pak znám Tamina, se kterým jsem se začala přátelit už když mi bylo osm. Pak jsou tu dvojčata Gus a Afa, milí chlapíci, kteří nesmějí chybět u žádné legrace. Nás pět pořád vyvádí všelijaké vylomeniny. Jednou pustíme do lesa koně místnímu kováři, který je pak celý den hledá. Po druhé zase "omylem" převrhneme stánek se zeleninou. Takových vylomenin se tu děje... A jakmile se někde něco stane, padne vina na nás a když se výjmečně prokáže, že vina není na naší straně, dlouho se přemýšlí, kdo jiný by tu mohl dělat neplechu. Mě takové myšlenky taky občas přepadají, protože nesnesu konkurenci. Jsem soutěživý typ člověka.

Moje rodina, jak už jsem tu zmiňovala, se sem přistěhovala před tím, než jsem se narodila. Žijeme tu šťastně. Jsme sice z těch chudších rodin v Kaustě, ale i tak je nám dobře. Naše pohoda ale chytla vroubek, když můj otec před třemi lety onemocněl. Nemoc nešla vyléčit a tak nešlo dělat nic jiného, než čekat na jedo smrt. Zemřel minulý rok. Moje matka je smutná ještě dnes. Já jsem se už ale smířila s tou ztrátou. Pořád mi chybí, ale už je mu líp. Na mé radosti ze života se taky nemálo podílejí Evalyn, Tamin, a Gus a Afa. Snažili se mě rozveselit do té doby, dokud jsem se alespoň trošku neusmála. Jsem jim za to vděčná.

Dovednosti:

Bylinkářství - 3/7

Střelba z luku - 2/7

Jízda na koni - 2/7

Majetek: Nemáme toho moc. Náš dům se třemi místnostni nám ale stačí. Bydlíme tam jenom já, matka a má mladší sestra Anna. Střílet z luku jsem se naučila jen díky Taminovi, který má doma dva. Našeho koně jsme prodali před pár týdny. Jmenoval se Tupir a já jsem ho měla moc ráda. Ale osud mi nedovolil si ho nechat.