Ölüm

Jméno: Ölüm Ras’sat‘erss

Druh: Ra‘zak

Jazyk: Samozřejmě umí mluvit řečí ra‘zaků. Naučil se také lidský jazyk, protože ho potřeboval ke své práci. Jiné jazyky se nikdy neučil, k čemu by mu taky byly.

Datum narození (vylíhnutí): Jedné temné noci při zatmění měsíce. Tu noc prý vypukla nějaká strašlivá nemoc, kvůli které zemřelo spoustu lidí. Tehdy se prý děli hrozné věci.

Věk: To už dávno přestal počítat.

Popis: Málokdo ho někdy viděl a z těch co ho viděli dokázala jen malá část říci jak opravdu vypadá. Zjistit jak opravdu vypadá je velký problém také proto že je neustále zahalen v dlouhém černém plášti s kápí, ale hlavně proto že se nikdy nikde moc dlouho nezdržuje a většina z těch co mají tu čest ho vidět dlouho nepřežijí. Je velice hubený. Není to tím že by byl nějak podvyživený, jejich rasa to má vrozené. Je tak hubený že vypadá jako by na sobě neměl ani žádné maso, jen kosti a kůži. Je velmi vysoký, vyšší než většina jiných lidí. Měří téměř dva metry a na ostatní se díky tomu může dívat pěkně zvysoka. To hodně lidí, kteří ho potkají znervozňuje. Jeho výšku a hubenost ještě umocňuje černý plášť který na sobě neustále nosí. Je to obyčejný černý plášť z hrubé látky, který má za úkol spíše zakrývat než zahřívat. Plášť má od hlavy až k zemi a má hlubokou kápi, takže je téměř nemožné zahlédnout jen kousek těla toho co plášť nosí. Když se mu plášť nějakou náhodou rozhrne, tak je na něm možno zahlédnout lehkou černou zbroj, kterou nosí místo oblečení. Zbroj není nijak pevná a má jediný účel, umožnit nositeli velmi rychlí pohyb, který by s těžkou zbrojí nemohl provádět. Na nohách nosí železem okované, černé boty. Nejsou to nijak pěkné, ani drahé boty, ale jemu stačí. U pasu nosí zavěšený svůj meč. Meč je velmi úzký, ale pevný a vypadá velmi starodávně. Na rozdíl od jeho ostatních věcí je meč poměrně drahý a účinný. Je pevný dostatečně na to, aby dokázal prorazit dokonce i brnění a úzký dostatečně na to aby bez potíží proklouzl mezi dvěma žebry. U pasu občas nosí také dýku a někdy lahvičku se Seitrovím olejem.

Celé jeho tělo pokrývá něco jako černý obal, který ho chrání. Tato schránka je velmi pevná a na její proražení by byla potřeba velká síla. Jeho obličej je úzký a mírně protáhlí. První věc, které si na jeho obličeji lze povšimnout je velký zahnutý zobák a dvou ohromných očí, velkých jako pěst, bez víček. Zobák má trošku delší než by měl, ale nijak mu to nevadí, právě naopak. Teď svůj zobák může daleko lépe používat jako nebezpečnou zbraň. Je velmi ostrý a pevný. Po zobáku se mu táhne krátká černá rýha, kterou mu kdysi dávno způsobil špatně vykrytý meč. Má velmi dlouhý krk, díky kterému může na svou oběť zaútočit zobákem skoro stejně dobře jako mečem. Hlavu má holou, bez jediného vlasu. Jeho končetiny jsou oproti jeho tělu trochu delší. Na jejich koncích mu maličko vyrůstají drápy, ale zatím by šli spíše přirovnat k trochu delším a pevnějším nehtům.

Povaha: Je to velmi komplikovaná osobnost. Dříve ani nebyl tolik zlí a nepřátelský, občas se dokonce rozmýšlel jestli někoho zabije nebo ne, ale potom se v něm něco zlomilo. Od té doby je krutý a nepřátelský ke všemu živému, snad jen kromě svého sourozence. Nejradši by všechno živé pozabíjel. Vypukl u něj nějaký druh šílenství.Opovrhuje většinou ras. Podle něj není žádná z nich tak vyspělá jako ra´zakové. Bylo nespravedlivé že ra´zaků bylo tak málo a ostatních ras tolik.  Vždy když vyděl něco živého, měl obrovskou chuť to zabít a ve většině případů sníst. To mu ale král Galbatorix zakázal a proto se často musel velmi přemáhat. Neměl Galbatorixe rád, nesnášel ho, ale musel poslouchat jeho příkazy a chovat se k němu uctivě. Neměl jinou možnost. Už si na to naštěstí začínal zvykat. Nejvíc mu vadilo, když dostal za úkol někoho chytit a potom ho nějaký čas držet ve vězení v Helgrindu. Vždy měl velkou chuť toho člověka zabít a sníst.

Záliby a dovednosti: K jeho nejoblíbenějším činostem patří zabíjení. Miluje když může někoho probodnout mečem a pak sledovat jeho strach a hrůzu v očích. Tuto zálibu mu ovšem král zakázal. Mohl zabíjet jen když mu to král dovolil, při plnění nějakého úkolu a nebo v sebeobraně. Nikdo ho ovšem nijak nehlídal a proto občas porušil králův rozkaz a někoho si jen tak pro zábavu zabil. K dalším jeho oblíbeným činostem patří jedení. Nejradši má lidské maso, a když ho zrovna jí, tak je alespoň chvíli šťastný. Přímo miluje tajemno a tmu. Proto se nejčastěji oběvuje právě v noci. Moc rád se v noci toulá po lesích kolem Helgrindu a zabíjí vše co potká. Ještě sice nikdy nic nepotkal, ale třeba se to jednou změní. Je velice rád když může někoho vystrašit a když se ho lidé bojí.

K jeho dovednostem patří skvělé ovládání meče. Jen málokdo dokáže bojovat s mečem tak dobře jako on. Dále dokáže poměrně dobře házet svojí dýkou. S jinými zbraněmi je to ale horší. S nimi nedokáže bojovat téměř vůbec. Neovládá ani střelbu z luku, k čemu taky. Nikdy se nenaučil kouzlit, jejich rasa to měla asi vrozené. Vidí ve tmě, což mu usnadňuje spoustu věcí a právě proto útočí v noci. Když chce, tak se dokáže pohybovat nadlidskou rychlostí. Díky tomu dokáže být velmi nebezpečný a je téměř nemožné trefit ho lukem. Dokáže také skvěle stopovat, pomocí čichu nebo stop. Jeho čich je velmi vyvinutý, cítí i to co by člověk necítil. Je odolný vůči většině nemocný, což není ani nijak zvláštní. Kdyby nebyl, tak by v tmavých, slizkých a chladných chodbách Helgrindu brzy onemocněl. Král Galbatorix je také obalil obrovským množstvím ochraných kouzel, díky nimž je téměř nemožné zasáhnout je kouzlem. Jeho krev funguje ne lidské kůži jako kiselina, což se mu při nějakých mučeních vyplatí. Má ještě jednu schopnost. Kolem mysli se mu vytvořilo něco jako štít, který zabraňuje komukoli jinému dostat se do jeho mysli a díky tomu je naprosto nemožné sledovat ho. Právě proto byl při lovech na draky a jezdce tak úspěšný.

Historie: Sám už si své narození příliš nepamatuje. Vzpomíná si jen na to že to začalo v nějaké tvrdé věci. Seděl tam celí skroucený, aby se tam vůbec vešel, ale už se mu tam přestávalo líbit. Ze všech stran ho obklopovalo něco tvrdého a nepříjemného. Nechtěl tam být, chtěl pryč. Chvíli ještě pozoroval to co měl kolem sebe, ale potom do toho najednou začal bušit svým zobákem. Bouchal a bouchal a bouchal. Po nějaké chvíli se konečně ozval ten nádherný zvuk. První zvuk který v životě zaslechl. Křup! Bušil dál a ta tvrdá věc co ho obklopovala začala praskat. Chvíli ještě bušil, ale potom najednou skořápka povolila a utvořil se na ní malí otvor. Malí ra‘zak začal s novým elánem znovu bušit a potom nakonec když už byl otvor dost velký vystrčil hlavičku a zařval. Po hlavičce následovalo i tělo a mladý ra‘záček se konečně dostal ven. Postavil se na zadní, zakolébal se a upadl. Naštvaně zařval a zkoušel to dál. Po chvíli se mu to konečně podařilo a on se postavil. Teď měl teprve čas rozhlédnout se kolem. Stál na mramorové desce v nějaké obrovské místnosti. Kousek od něj visela nějaká věc. Byla připoutaná ke stropu, ale dostatečně nísko na to aby na ní dosáhl. Z té věci kapala krev. Byl to člověk. Ra‘záček přešel až pod tu věc a potom. Opatrně namočil jazyk do kaluže krve pod tím člověkem. Spokojeně zakvílel a začal olizovat krev. Potom natočil hlavu nahoru a s tou největší opatrností se zahryzl do masa. Nevěděl co to je, ale bylo to dobré. Hned se dal do jídla. Když se konečně nasytil, vyrazil na obchůzku. Musel tu přeci všechno prozkoumat. Najednou zaslechl praskání. Zadíval se směrem odkud přišlo. Ozývalo se z takové oválné věci. Z té samé z které právě vylezl. Po chvíli se ozvalo hlasité křupnutí a z té věci vykoukla hlava. Za ní vylezlo celé tělo a před ním se objevil druhý malí ra´zak. Ölüm k němu opatrně přišel a pípnul. Druhý ra´zak taky pípnul a potom zařval. Ölüm si spokojeně zapípal a odvedl menšího ra´zaka k té věci co visela u stropu. Malí ra´zak chvíli zvažoval situaci, ale potom se dal s radostí do jídla.Když dojedl, tak se oba odkolébali ke svým skořápkám, kde se natáhly a usnuli. Další den se probudili na tom samém místě. U stropu vysela další dobrá věc. Najedli je, chvíli si povídali, prozkoumávali místnost a potom usnuli. Tak probíhaly dny dalších čtrnáct dní. Poté k nim ve spánku přišli nějací lidé a někam je odvedli. Odvedli je do Helgrindu, kde zůstali několik měsíců a lovili si potravu. Občas našli pod Helgrindem dva otroky, které snědli, ale to se nestávalo často. Po několika měsících, zrovna když hodovali otroky k nim někdo přišel, každému dal pytel přes hlavu a svázaly je. Potom je někam odvedli. Když je rozvázali a stáhli ty příšerné pytle, stáli před Galbatorixovím trůnem. Už si sám nepamatoval co se tam dělo, ale když vyšel z toho paláce, byl někdo úplně jiný. Galbatorix je nějak přiměl k poslušnosti a každému vtiskl do ruky nějakou lahvičku, prý se Seitrovím olejem, pomocí které budou mučit vězně. Ještě ten rozkaz moc nechápal, ale brzy pochopil. Okamžitě je odvezli do Dras-Leony, kde každému dali věci které nyní mají, ne všechny, nekteré si už předtím našli v Helgrindu. Jako třeba meče a prsten. Potom začal jejich výcvik. Tehdy se dlouho učili bojovat, stopovat a pronásledovat někoho. A hlavně je naučili zabíjet. Poté dostávali ohromné množství úkolů, které zahrnovalo stopování někoho po Alagaesii a jeho následné zabití. Občas jen Galbatorixovi zjišťovali kde se kdo ukrývá, aby si pro něj přišel sám. Jednou dostali obzvláště těšký úkol. Měli vystopovat a zabít nějakého Dračího jezdce. Stopovali ho dlouho, ale nakonec ho našli. K palouku kde zrovna spal nějaký elf se svým drakem se přikradli pomalu a tiše. Pronásledovali ho už dlouho, teď to nesměli pokazit. Siar si připravil luk a namířil na draka. Mířil na srce, které měl drak dokonale chráněno. Potom si spokojeně zacvakal zobákem a pustil tětivu. Šíp proletěl vzduchem a zabořil se drakovi hluboko do těla. Drak pronikavě zařval, ale v tu chvíli už byli razaci u nich. Elf vyskočil, popadl meč a začal s ra´zakem bojovat. Druhý ra´zak se přikradl k drakovi, který zatím spadl na zem neschopen pohybu, zamířil na srdce a bodl mečem. Drak naposledy zařval a utichl. V tu chvíli se Ölüm pokusil elfa klovnout. Ten byl ale rychlejší a sekl po něm. Jen mělce ho škrábl po zobáku, ale i to ra´zaka vyvedlo z míry. V tu chvíli k elfovi přispěchal druhý ra´zak a sekl po něm. Elf jeho úder vykryl, ale v tu chvíli Ölüm bodl. Zasáhl elfa přímo do srdce a ten na místě zemřel. Oba ra´zaci se spokojeně vrátili do Helgrindu, kde od té doby zůstali neuvěřitelně dlouho. Galbatorix se chopil trůnu a udělal v zemi pořádek, už neměli práci. Na nějaký čas nedostali žádné rozkazy.

Po nějaké době přišel rozkaz. Měli vypátrat nějakého mladého dračího jezdce a přivést ho králi. Cestovali za ním dlouho, ale když přišli tam kde měl být, nebyl tam. Vztekle vypálili chalupu v které hledali a vydali se zpět. Po nějaké době toho dračího jezdce našli, omráčili a svázali. Tehdy na ně ale někdo začal střílet a oni uprchli. Tehdy nesplnili útok, ale dostali další šanci. Měli vést útok na nějakou vesnici. Jenomže vesnice se bránila ze všech sil a nebýt toho že vesničané na nějaký čas vesnici opustili, nedobili by ji. Poté měli ještě jeden úkol v kterém museli uklidnit vzpupného lorda. Jakmile mu usekli hlavu, tak se dostatečně uklidnil a oni tím splnili úkol. Cestou zpět se jim ale stala velmi zvláštní věc. Šli po cestě, ale najednou jim cestu zastoupili nějací lidé. Bylo jich pět. Za nimi se oběvili další čtyři. Byly to prachobyčejní lapkové, kteří je chtěli okrást. To že udělali chybu si uvědomili teprve až ra´zakové tasili meče a okamžitě zabyli čtyři zloděje. Zbylích pět se na ně vrhlo, ale ra´zakové jim neuvěřitelnou rychlostí ustoupili a poté hned zaútočili. Další tři lapkové se váleli ve své krvi. To už zbylí dva pochopili že je něco špatně a dali se na útěk. .Ölüm se pustil za nimi a za chvíli jednoho z nich doběhl a zabil. Chtěl zabít i druhého, ale vzduchem proletěl šíp a zasáhl zbylého lapku. Siar si uklidil luk a oba vyrazili dál po cestě, jako by se nic nestalo. Tehdy se znovu stáhli do Helgrindu, kde teď čekají na další královi rozkazy.

Rodina: Jeho sourozenec Siar.

Majetek: Oblečení (Černý plášť, lehká zbroj, boty)

                Starodávný meč

                Dýka

                Lahvička se Seitrovím olejem, kterou dostal od krále Galbatorixe.

Kontakt: viz. Orrin, Jeod

Důvod ukončení hry: Po dlouhém boji byl nakonec poražen a zabit v Poušti.