Alyatur Lian Sevren
Jméno: Alyatur Lian Sevren
Pohlaví: Muž
Rasa: Člověk
Povolání: Mág
Věk: 27
Vzhled:
Vyšší postava s výraznými rysy.. Většinou zahalena do černého sametového pláště. Delší vlasy dopadající až na ramena zbarveny do špinavého blondu. Pečlivě upravené a schované za zadním cípem pláště. Občasně nošená čistě bílá sádrová maska. Obličej který většinou zdobí vážný výraz je bez znatelných vrásek. Dokonalé držení těla bývá občas střídáno shrbenější chůzí (snad důraz na pokoření, smutek). Kromě neustálého nošení některé z mnoha knih je možnost nalézti na pravé ruce cejch. Vypálený již v dětství znázorňující siluetu vrány. Dále na stejné ruce jsou nošeny dva prsteny. První snad rodový vykreslující černou růži. Druhý jako důkaz členství v řádu pravé stezky (magický řád).
Majetek:
Jeho rod dlouhý čas vlastní dům ve městských prostorech. Součástí je nemalá knihovna, doplňovaná již několik generací zpátky. Pár pokojů a vybavení je jistým standardem, přesto však již dlouho neudržovaným. Kdysi dávno se do majetku počítaly i nemalé pozemky, avšak poté co jeho otec přišel o titul, za nedlouho na to, díky dluhům přišel i o ně..
Pár penízků a nějaké staré harampádí se snad ani do výčtu nehodí..
Povaha a záliby:
Aloriel byl vždy tak nějak introvert. Po jistém incidentu s otcem zavrhl na dlouhý čas lidský druh. Nenávist mu byla učitelkou a rádkyní v mnoha ohledech. Původně začal studovat umění vyšších (magii) kvůli odlišení. Kniha ho zajímá mnohem více nežli člověk a to se nejspíše nezmění.. Láska je něco čím pohrdá a dokonce i prostý cit ho ubíjí. Přesto si však cestu našel alespoň k přírodě. Uklidňuje ho les a jeho energie, jeho klid a nesmrtelnost. Přináší mu pocit stálosti a snad jediného pevného bodu v trpkém životě. Na světě věří pouze jediné osobě a to jest jeho mistr. Nakonec mu byl otcem více než jeho vlastní..
"Vidím odpornost v lidském pokolení
Démonům a jejich vlády nastolení
Ten kdo řád sliboval
Zvůle síli nedostál
Stojím na prahu života
Až mé tělo pohltí věčná temnota
Nastane pro mne konečná čistota
Přání mé proti větru zní
Necht lidé nezažijí ani rok poslední
Ukřižován ten bude
Kdo sílu pozbude
Pak veškerá lidská přetvářka
Světlu lačná překážka
Rozemleta na prach
A veškerý strach
Znamená jejich krach"
Schopnosti a nadání:
"Co znamená, když dítě inklinuje od mala k magii?"
Je to snad předzvěst něčeho většího, hlubší smysl? Nebo snad důvod ke strachu a obezřetnosti? Máme ho podporovat či odradit? Zakázat mu přirozenou cestu? A je to vůbec možné? Těžké otázky do domu šlechtického..
Jeho otec nikdy nepodporoval magii, dokonce by se dalo mluvit o nenávisti či snad pohrdání..? Přesto však si Aloriel tuto cestu prosadil možná později než bylo záhodno, však přeci.
Jeho mistr mu vštípil cestu "Prastarých" elementy. Až nakonec si zvolil led, který přesně kopíruje jeho osobnost.
Možná snad jen díky mistrovi nešel cestou temnoty. Po vstupu do řádu se začal věnovat rozvoji vlastního ducha a cítění magické energie. Stejně tak jako její uchopení a koncentrování..
Zůstal u ledu a přidal arkánu a jistá umění rituální magie..
A ted z jiného soudku. Jeho oborem je rovněž historie, kterou ovládá a miluje. Možná je to jen jeho další útěk.. K tomu se pojí i umění písma (je gramotný). A ruku v ruce s tím i psaní kronik a všemožných děl..
Příběh:
"Skrze bolest dojdeš k cíli"
"Naše skutky určují náš potenciál nikoli naši vůli"
"Řád je pouhá výmluva pro chaos"
Aloriel se narodil do šlechtického rodu "Sevren" poslednímu dědici Daviusovi. Jeho otec nikdy nepřijal skutečnost, otcovství. Nedokázal se smířit ze zodpovědností šlechtice a o to méně rodiče. Jeho matka zemřela když byl ještě dítě a nedokáže si vybavit její tvář..
Do svých deseti let vyrůstal u strýce a učil se mravům aristokracie. Sic na to nerad vzpomíná byl to jeho jediný skutečný domov. Po návratu do rodinného sídla byl nucen přijímat krutost světa na svá bedra. Otec se i přes nemalý majetek zadlužoval více a více. Až nakonec byl vynesen ortel a rodinný titul předávaný jako chlouba z generaci na generaci byl odebrán. Davius prodal pozemky, všechny až na dům.. Snad na to aby měl na alkohol.. Aloriel byl ještě méně nežli sluha o nadávky a bití nebyla nouze. Ještě několik krutých let trávil pod střechou tohoto tyrana směšně nazvaného "otec".
V jeho šestnácti letech Davius skonal za neznámých příčin. Do dnes se spekuluje, že za smrt mohl právě mladý Aloriel. A on sám tuto verzi nikdy nepopřel, avšak ani nepotvrdil..
Přežíval jak se dalo a někdy dosti strastiplně. Náhoda či snad samotný osud dal další šanci v podobě mistra, který původně pouze jako vandrák hledal nocleh. Místo spánku si s mladým pánem padl do noty a noc utekla rychlostí opětovaných vět. Dnes na to oba vzpomínají s úsměvem na tváři..
Konečně se mohl věnovat svému skutečnému zájmu, učit se a rozvíjet. Však traumatu se již zbavit nedokáže a bude na něm dlít jako nekonečný černý stín. Snad jednou, jednou až se nebesa přiblíží zemi a samotní bohové promluví nastane v jeho duši svatý klid...