TOPlist

Sylphania

Začátečník 1089 Mistr

Napsal: Islanzadí de Eamë | Kategorie: Lidé - Žena
Dne: 14.05.2015 17:10:04 FB



Sylphania

 

 

Jméno: Sylphania z Ceunonu, „Sylpha“

Rasa: čistokrevný člověk

Pohlaví: žena

Věk: asi 19 let

Datum narození: 12. okvětce 3244

Povolání: Solasova kněžka

Náboženství: Solasova církev, samozřejmě

 

 

Podoba

Sylphania je Solasovou kněžkou, což automaticky znamená, že toho z ní není moc vidět. Je postavy nevysoké, štíhlé, s dívčími kulatými ňadry, jejichž velikost pod beztvarým pláštěm nejde v podstatě vůbec odhadnout, útlým pasem a docela širokými boky. Někteří o ní říkají, že je až nezdravě hubená, ale není to pravda. Sylphania si kvůli víře mnohé odříká a často se postí, ale na jejím vzhledu se to nijak výrazně neprojevuje.

To, co jde ze Sylphanii vidět, jsou štíhlé ruce s dlouhými prsty a pěstěnými nehty, které zcela očividně nikdy nepoznaly manuální práci. Ty ruce působí tak zvláštně, dráždivě krásně, ti dva bledí pavoučci, kteří se schovávají v záhybech stříbřitého pláště. Jak by se asi uměly dotýkat, jak by hladily, s jakou něhou? To žádný z mužů – ani žádná z žen – netuší.

Kromě rukou můžeme vidět i Sylphaniinu tvář, samozřejmě krom vlasů, které jsou skryty pod plachetkou. Když jsme u vlasů, tak ty Sylphanii sahají zhruba po lopatky a mají popelavě šedou barvu, takovou tu „nepovedenou blond“. Sylphaniin obličej má tvar oválu, jemuž vévodí především trochu šikmé jasně modré oči, drobný rovný nos a výrazné plné rty. Vzhledem k tomu, že je ze severu, je celkem pochopitelné, že má velice bledou pleť.

Co se týče oblékání, Sylphania to má jednoduché. Od svých šestnácti let neobléká nic jiného než roucho Solasovy kněžky, což jsou jednoduše střižené šaty ze šedé látky, bohatě protkané stříbrnou nití. Patří k nim též plachetka ze stejného materiálu. Šaty kryjí i krk a paže až k zápěstím ruky a sahají téměř po zem. Bývají doplněny jednoduchými šedými botami z vydělané kůže.

Sylphania nosí poměrně slušné množství šperků, protože Solasova církev je bohatá a nebojí se to dávat najevo. Nejdůležitější jsou pro ni dva prsteny – jeden označuje její hodnost v Solasově klášteře, druhý, starší, označuje její slib zůstat pro Solase „čistá“.

 

 

Povaha

Na první pohled se Sylphania Ceunonská jeví jako nedostupná a přísná Solasova kněžka, stejná jako všechny její sestry z kláštera. Je ale velmi laskavá a přátelská k lidem. Sylphania působí jako jedna z pomocných léčitelek a je proslulá svou empatií a vůlí pomáhat. Neštítí se ani těžkých zranění a nakažlivých nemocí.

Co se týče jejích vztahů s ostatními sestrami – ty nejsou moc dobré. Sylphania je velmi otevřená a přátelská, ale chová se občas trochu moc divoce a umí být nepříjemně vlezlá, alespoň to o ní tvrdí starší sestry. Všeobecně se o ní taky ví, že je pořádně tvrdohlavá a když si něco vytyčí jako cíl, nic ji nezastaví. Na rozdíl od mnohých podobně hluboce věřících je taky velice inteligentní.

Je celkem jasné, že je Sylphania velmi silně duchovně založená. Její víra v Solase, jediného pravého boha, boha Slunce a Měsíce, pramení z hloubi duše. Sylphania se snaží žít tak, aby se neprovinila proti žádnému ze Solasových četných přikázání. Někde uvnitř je docela bojácná a strašlivě touží po lásce, i když jí její bůh zakazuje muže. Vlastně je tak nějak platonicky zamilovaná právě do představy svého pána, svého Solase, o němž doufá, že si ji jednou najde a přenese k sobě, do svého zlatého paláce, kde se stane jeho ženou…

 

 

Historie

Sylphania se narodila jako třetí dcera a celkově pátý potomek šlechtickému páru vládnoucímu nejsevernějšímu velkému městu království, Ceunonu. Byla veselé dítě a měla veselé dětství, protože jako mladá šlechtična měla doslova a do písmene všechno. Na co si ukázala, to mohla mít. Matka ji zbožňovala, protože byla nejmladší, první dítě po dlouhé době. Její sestra Milaia se narodila už před devíti lety a když začínala Sylphania mluvit, Milaia už byla zasnoubená a měla brzy odejít z domu, aby se provdala.

Sylphanii se říkalo Poupátko, protože byla velice hezká, už jako dítě. Chovala se navíc velmi tiše, způsobně, což z ní činilo ideální ženu její doby. Otec jí zaplatil soukromého učitele, takže děvče umělo již v sedmi letech číst a psát, nehledě na to, že se samozřejmě učilo takovým věcem, jako byly tance a vyšívání.

Sylphaniu ze všeho nejvíc bavilo čtení. Byla inteligentní, hladová po vědění a chtěla se dozvědět o světě kolem sebe vše, co mohla. Často se zavírala ve svých komnatách s knihami o dějinách, s básněmi bardů i nesmírně cennou knihou elfské poezie. Když jí bylo dvanáct, otec ji zasnoubil s mladým šlechticem z Teirmu, ale než se vůbec snoubenci stihli setkat, chlapec, o rok starší než Sylphania, umřel na tuberkulózu.

Obdobně dopadl i další mladík, za nějž se měla Sylpha vdát. Ten se zabil při lovu, též předtím, než svou snoubenku vůbec spatřil. Když se stejná situace opakovala potřetí, začaly se kolem krásného děvčete s plavými vlasy šířit pomluvy o tom, že je prokletá. Čtvrtý snoubenec měl dost rozumu na to, aby svatbu odvolal.

V té době čtrnáctiletá Sylphania tak opět zůstala na ocet. Obě její starší sestry už byly provdány, oba starší bratři si už našli své ženy. Sylphania, která byla od dětství vychovávána v přísné víře v Solase, začala trávit víc a víc času v modlitbách v Ceunonském chrámu a prosila svého boha, aby jí našel muže.

Nic takového se ale nestalo. Místo toho jí téhož roku zemřela matka při porodu šestého dítěte. Sylphanii to přišlo od Solase hrozně kruté, ale od víry neodpadla. Modlila se stále intenzivněji a stále prosila za nalezení manžela.

Její přání se vyplnilo v den jejích patnáctin – do Ceunonu přijel hrabě z Aroughs i se svým sedmnáctiletým synem, který si měl Sylphaniu vzít. Když ho dívka poprvé uviděla, byla velmi zklamaná. Kněžic Cyrme, její snoubenec, byl ošklivý, s mnoha jizvami po neštovicích v obličeji, kulhal a navíc to vypadalo, že je na jedno oko slepý.

Sylphania před svatbou probrečela celou noc v modlitbách a prosila Solase za odpuštění, že byla tak bláhová a tolik toužila po muži. Prosila, aby jí odpustil, že myslela víc na sebe než na svou zemřelou matku. Ráno byla tak vyčerpaná, že se sotva udržela na nohou. Do chrámu ji k oltáři půl cesty nesli. Nevěsta několikrát omdlela. Všichni si přáli věřit, že štěstím.

Těsně před tím, než byl sňatek uzavřen, zavřela Sylphania oči a naposledy se pomodlila ke svému bohu. V ten moment Cyrme, její snoubenec, upadl do hluboké mdloby. Tři dny se zmítal v horečkách až nakonec, čtvrtého dne v noci, zemřel.

Po této události vzrostla Sylphaniina víra v Solase ještě víc. Její otec se rozhodl ji poslat do kláštera, čímž splnil jedno z dceřiných tajných přání. Bylo jasné, že Sylphanii zkrátka není souzeno, aby se stala manželkou.

A tak se dcera ceunonského hraběte stala Solasovou služebnicí. Na podzim ve svých patnácti letech odcestovala z Ceunonu do Teirmu, kde v tamním klášteře složila slib čistoty a začala se zaučovat na léčitelku.

O rok později ji matka představená kláštera uznala za právoplatnou členku kláštera a Sylphania získala šedou plachetku, která navždy zakryla její popelavé vlasy. V sedmnácti letech se Sylphania stala starší sestrou a dostala na starost několik novicek, které zaučovala a pomáhala jim zorientovat se ve složitém světě náboženských příkazů a především zákazů.

Solasova kněžka nepřijímá dárky od mužů.

Solasova kněžka má uzamčené srdce a střeží svou čistotu.

Solasova kněžka neudržuje s muži oční kontakt.

Sylphaniina kariéra učitelky ale skončila velmi brzy. Ostatní starší sestry ji považovaly za příliš divokou a rozjívenou; snad to byla pravda, snad jí jen záviděly mládí. Každopádně Sylphania klesla na společenském žebříčku a stala se jen pomocnou léčitelkou v teirmském špitále. Pustila se do toho s vervou a tvrdohlavostí jí vlastní. Ukázalo se, že je velmi šikovná a málokdy ztrácí hlavu.

A tak se Sylphania stala léčitelkou. Po ničem víc netoužila; byla blízko svému bohu, blízko lidem, byla užitečná. Přesto cítila v srdci zvláštní prázdnotu, pocit, že si zaslouží víc, chuť létat… 

Nyní, když začala válka o Surdu, má jedinečnou šanci zažít změnu - společně s dalšími léčitelkami ji totiž čeká cesta k hranicím, kde bude pomáhat zraněným vojákům...

 

 

Rodina

Vassina z Mille

Sylphaniina matka, moudrá a krásná žena, která svou dceru nesmírně milovala. Byla to dcera jednoho nižšího šlechtice pocházejícího z nějaké vísky v okolí Teirmu. Tím, že se provdala za Isara z Ceunonu, si výrazně polepšila a získala moc. Byla proslulá svou oddaností ke svému muži i bohu. Zemřela po porodu šestého dítěte na nějaké komplikace. Dítě zemřelo s ní.

Isar z Ceunonu

Sylphaniin otec. Měl svou dcerku docela rád, i když se děsil té zvláštní aury, která se kolem ní linula – měl též jako mnozí dojem, že je Sylphania prokletá. Postaral se ale o to, aby si žila spokojeně v teirmském klášteře, a též o to, aby byla vzdělaná. To je víc, než jí dal kdokoliv jiný.

Myre z Ceunonu

Nejstarší Sylphin bratr. Sylphania si ho moc nepamatuje, je o patnáct let starší a žije s manželkou a dětmi na hrádku nad tou vsí, odkud pocházela Vassina.

Larn z Ceunonu

Bledolící chlapec, který byl o deset let starší než Sylphania. Před rokem zemřel na mor. Byl ženatý, ale nestihl zplodit žádného potomka, ačkoliv se svou ženou žil několik let. Tvrdí se o něm, že s ním bylo „něco v nepořádku“.

Nissa z Ceunonu

První dcera a jediná zrzka z celého rodu. Proslula svou krásou a divokostí. Ráda jezdívala na koni a tančila. Tak ji taky poznal její muž, jako divokou a nespoutanou dívku, která nezkrotla ani po jeho boku. Nyní je matkou tří dětí. Všechny jsou stejní zrzci jako ona.

Milaia z Ceunonu

Jediná ze sourozenců, kterou Sylphania zažila ještě jako dítě. Sestry se naprosto nesnášely. Milaia záviděla Sylphanii pozici matčina miláčka. Často se do krve pobily. Milaia nyní žije kdesi se svým mužem, nějakým nižším šlechticem. Sylpha se o ni nezajímá.

 

 

Schopnosti

Sylphania umí číst a psát a zvládá všechny ty věci, co by měla umět správná šlechtična. Vzhledem k tomu, že je Solasovou kněžkou, zná perfektně učení Solasovy církve. Umí taky docela slušně jezdit na koni, i když se bojí jezdit rychle. Nosí malou dýku, ale ta je na sběr bylinek, ne na boj. Bojovat neumí a nezná ani magii. Té se vyloženě štítí. Jelikož je léčitelka, umí poznávat mnohé druhy bylin a dělat z nich obklady a odvary.

 

Znalost bylin a jejich použití - 3/7

Znalost posvátných textů - 4/7

Jízda na koni - 1/7

Léčitelství - 2/7

 

 

Majetek

Sylphania toho moc nemá; patří jí její šaty kněžky, plus jedny starší, civilní, v nichž přijela do kláštera, dva prsteny, jeden slibový, druhý označující její postavení, několik knih a trocha peněz. Kdyby chtěla, může si otci napsat o spoustu dalších věcí, ale zatím to nikdy nepotřebovala. 

 

 

Čas:   Ne
Stádium:   Dospělá
Typ postavy:   Volná postava
Plat:   5 stříbrných

 


- Autor webu: Správce říše - Autor skinu: Morcelwen Poicë