Kult Amaeris

Autor: Arwina Greensleeves

Kult Amaeris je monoteistické náboženství, které vzniklo u kočkodlaků panthaare zhruba před dvěma tisíci lety. Hlavní roli v něm hraje svéhlavá bohyně osudu, ohně a hvězd Amaeris, která je zobrazována jako vysoká lidská žena, ale s modravou srstí a tváří lvice. Podle legendy bylo původně pět kočičích bohů, Amaeris měla čtyři starší bratry, ale díky jejich hádavosti a své moudrosti a síly se postupně stala jedináčkem a také jedinou vládkyní věčnosti. Bratři se jmenovali Gur, Gyro, Sarn a Toern. Gur měl podobu člověka s orlí hlavou, Gyro byl napůl člověkem, napůl vlkem, Sarn měl tvář ještěra a Toern vypadal jako člověk s hlavou mohutného býka.

Její schopnosti jsou obrovské a kočkodlaci se k ní utíkají ve všech svých problémech. Je také pojítkem mezi panthaare a felissae, protože mezi felissae se též víra v ni rozšířila. Vše o Amaeris nalezneme v kočkodlačím eposu Amra eth, což znamená „Paní nebes“. Jeho přesný obsah si kočkodlaci žárlivě střeží, mezi ostatní rasy se dostávají jen útržky. Přesným zněním se smějí kochat jen Amaerisini kněží a kněžky.

Je-li Amaeris považována za ztělesnění dobrého, jejím opakem je její bratr Toern, který se obrátil proti svým sourozencům, zabil všechny Amaerisiny bratry a pokusil se zabít i ji.

Posvátné texty

(…) I stanuli proti sobě časně zjitra,

každý na jedné hoře stoje

Kdo jen ví, co bude zítra?

Jak jen skončí tyhle boje?

„Amaeris, přece neublížíš bratru svému!“

vykřikl Toern a ruku k ní vztáh.

„Pojď, půjdem, spolu budem vládnout všemu.

Amaeris, ty přece nejsi vrah!“

Amaeris mlčky stála, na Toerna hleděla.

„Bratře, bratře drahý. Proč jen bych ti to věřila?

Gur tvou léčku neprohlédl; v zemi teď hnije jeho tělo.

Gyro díval se na tebe vždy spatra –

a hleď, už leží vedle bratra!

Proč mně by se zemřít chtělo?

Proč mám jak oni odejít?“

„Amaeris, vždyť neublížil bych nikdy tobě.

S tebou tu chci na vždy žít!

Gur, Gyro i Sarn ať hnijí v hrobě…“

„…I Sarna jsi o život připravil?“

vykřikla Amaeris, v očích slzy.

„I Sarna milého, copak ti někdy ublížil?“

„Jeho skon mne velmi mrzí,“

pravil Toern a jistě lhal.

Tu v Amaeris oheň vzplál;

svatý oheň svaté zloby,

blesky, hle, už srší z jejích dlaní!

Nebe hoří!

Země praská!

Roztrhla se nebesa!

Toern padl! Mrtev je poslední z bratří.

Amaeris vláda patří.

A to se nikdy nezmění.

Amaeris vládne navždy

nad nebem i nad zemí.

Úryvek z eposu Amra eth, závěr díla všeobecně známý mezi všemi kočkodlaky.

Amaeris žila na zemi mnoho dní sama, jen se svými myšlenkami a smutkem. Po svých bratrech si stýskala, pro jejich ztrátu truchlila. I uhnětla z hlíny postavu, která se jí podobala tělem i tváří a vdechla jí život svým ohnivým dechem. Nová bytost však stále nebyla jako Amaeris; nemyslila, neuměla se smát ani truchlit. I otevřela Amaeris své srdce a dala bytosti část svých citů a své moudrosti. Pak jí udělila schopnost přeměňovat se z lidské podoby do kočičí a dala jí dar řeči.

A tak vznikl první kočkodlak.

(Amra felis, Paní kočkodlaků, pozdější pokračování Paní nebes, úryvek)

I padl Marlin na tvář a poklekl před svou paní. „Amaeris, čeho si žádáš od služebníka svého?“

„Hle, budeš zvěstovat mezi kočkodlaky velikou zvěst,“ pravila bohyně, která před ním náhle stála, zahalena v oblaku ohně. „Otevřu vám nebe a po smrti všechny kočkodlaky přijmu k sobě do své slávy a do své moci. Přijmu vás všechny, budete-li dodržovat to, co vám nyní řeknu.“

Marlin, kněz Amaerisin, sklonil hlavu a řekl: „Mluv, má paní, řeknu vše lidu svému. Tvé přání je mi rozkazem po všechny dny mého života.“

„Poslouchej nyní dobře, Marline, synu Tyvena,“ ozval se hlas bohyně, hlas nad všechny hlasy. „Slyšte, kočkodlakové - žádný z kočkodlaků nikdy nepojí hovězího masa ani ničeho, co je z krávy. Mléko pijte pouze z koz a ovcí, z kravské kůže si nečiňte oděvů ani ničeho, co byste nosili na sobě či při sobě. Protože v každém teleti koluje kus duše zrádného Toerna, který zabil mé bratry a pokud byste jedli z toho masa, přechází Toernovo zlo do vás.

Jednou v roce, vždy sedmého dne sedmého měsíce, chytíte mladého býka, toho zabijete, jeho krev slijete do nádoby a jeho tělo spálíte na mém oltáři. Tak bude potvrzena moje moc nad Toernem.

Slyšte, kočkodlakové, když se ve vašem rodě narodí dítě, pomažte mu hlavu popelem smíseným z krví býka zabitého v tom roce, a já mu požehnám. Nikdy nepoužívejte krev starší než rok, vždy šestého dne v osmém měsíci starou krev vylijte a sedmého přineste novou. To ať je vám znamením, že nikdy nesmíte žít minulostí. Důležité je to, co je a bude, nikoliv to, co bylo.

Slyšte, kočkodlakové – zemře-li někdo z vás, pohřběte ho ohněm, spalte jeho tělo a popel vysypte ze skály, ať ho vítr odnese ke mně. Na tu skálu vyryjte jméno zemřelého a každý rok v den jeho smrti modlete se za něj a truchlete.

Slyšte, kočkodlakové – vždy na jeden den v roce, bude to první den milovníka. Červenou hlínou si pomalujete tváře a do rudých šatů zahalíte svá těla. Nechť je vám to připomínkou smrti mých milých bratrů, Gyro, Gura a Sarna.

Slyšte, kočkodlakové – předposlední listopadový den budete se postit od východu slunce až do jeho západu a budete se modlit za dar víry pro všechny vaše bratry a sestry.

Tak zní můj zákon, který platí po všechny časy.“

(výňatek ze Zjevení Marlinova. Marlin byl kočkodlačí věštec a první kočkodlak, k němuž Amaeris mluvila a jemuž se zjevila ve své božské podobě. Od něj pochází její zobrazení.)

„Vše, co se děje kočkodlakům, je z Amaerisiny vůle, to je fakt, který musíme přijmout. Všechno zlé i všechno dobré pochází od ní. Všechny války i všechno štěstí, všechna narození i všechna úmrtí. Uvěřme, že Amaeris má s námi všemi veliké plány. Neklaďme jí do cesty překážky, necukejme se, i když jsou nám možná některé její příkazy proti srsti. Amaeris je nevypočitatelná, mocná a přelétavá bohyně. Ale miluje nás; naším posláním je jí tuto lásku oplácet.

Byla to ona, kdo nám vdechl život. Rozdělila se s námi o svůj oheň i o své schopnosti. Dává nám růst, udržuje nás mladé a svěží po dlouhé, předlouhé časy. Někdy působí jako krutá panovnice, která si vezme co chce. Však všechno, co ona činí, je pro nás a pro naše dobro. Amaeris, budiž chválena po všechny věky, všemi jazyky a všemi kočkodlaky tohoto světa.

(výňatek z díla Shalin, nejvyšší Amaerisiny kněžky a největší kočkodlačí prorokyně a věštkyně. Zemřela v roce 3253, bylo jí tehdy 942 let. Kočkodlaci mají Shalin ve veliké úctě. Po její smrti si ji prý sama Amaeris vzala k sobě i s jejím tělem.)

Slavení, rituály a svátky

Kočkodlaci staví Amaeris bohatě zdobené svatyňky, které najdeme ve všech trvalých kočkodlačích vesnicích. Těch je však v dnešní době pomálu. Každá vesnice má ale svůj svatostánek, svou býčí krev a svou kněžku či kněze, Amaeris slouží obě pohlaví. Většina kočkodlaků také vlastní alespoň malou Amaerisinu sošku nebo obrázek, který je posvěcený posvátným vonným kouřem.

Kočkodlačí svátky lze najít v kalendáři, co se rituálů týče, můžeme u nich najít čtyři – iniciační, přechodový, svatební a pohřební.

Amae lin

Amae lin znamená ve volném překladu „Dítě Amey“, což je zkratka jména bohyně. Je to rituál, při němž se čelo čerstvě narozeného dítěte, obvykle dvou až třídenního, pomaže popelem smíseným s býčí krví ze svátku Vitra le Toern neboli Vítězství nad Toernem. Je to jakési zaslíbení dítěte bohyni.

Amae wryn

V překladu „Sluha Amey“ je rituál, kterým prochází čerstvě dorostlí kočkodlaci a jakmile jej absolvují, jsou považováni za dospělé. Jde vlastně o jakousi zkoušku ze znalosti svatých textů, která obsahuje i přednes Amra eth (zpěvem) a obětování zvířete (obvykle skřivánka nebo jiného zpěvného ptáka) bohyni jako celopal.

Svatba

Sňatky probíhají tradičně pouze u panthaare, felissae je neuznávají (až na pár výjimek, ale těch je opravdu, opravdu velmi málo). Snoubence oddává Amaerisina kněžka či kněz, novomanželé si slibují věrnost a lásku a vzájemnou úctu a pomoc ve všech problémech. Jejich slib je zpečetěn popelem, kterým se pomažou jejich spojené ruce, a posvátným vonným kouřem, který na snoubence vane oddávající pomocí dřevěného vějíře. Sňatku se obvykle účastní jen oddávající, snoubenci a dva svědkové, ale následná hostina je pro celou vesnici.

Sver Amae

Znamená „Spojen s Amae“ a jde o způsob pohřbu kočkodlaka. Kočkodlačí tělo je spáleno na hranici ze dřeva a vonných bylin a jeho popel rozsypán ze skály do kraje. Jméno zemřelého kočkodlaka se pak vyryje do skály, nejlépe do té, z níž byl „poslán“ k bohyni.

Každoročně ve výročí úmrtí kočkodlaka se schází jeho rodina a přátelé a truchlí u skály pro jeho ztrátu.

Zvolání a nadávky

Nejhorší nadávkou je označení kočkodlaka jménem „Toern“ což vlastně znamená nejvyšší zrádce. Dále se používá kletbička: „Hnij jako Gur s Gyrem a Sarnem!“, nejčastějším zvoláním je „U veliké Amey!“ nebo „Amaeris nad námi!“

Označení „kráva“ nebo „vůl“ je pro kočkodlaky velmi urážlivé, protože je to opět připodobňuje k Toernovi.