Kněžské roucho

Podoba jako kněz

(nakresleno potulným cestovatelem, co zavítal do chrámu)

Jméno: Nazýván je Malachi.

Rasa: Patří mezi prachobyčejné lidi.

Pohlaví: Muž

Datum narození a věk: Narodil se v okvětci roku 3226, je mu tedy něco kolem 37 let. On svůj věk, přesné datum narození, nezná.

Náboženství: Bylo ho učeno o řádu Bratrů, o což jevil velký zájem. Nebylo mu ale přáno a jeho učitel zemřel, než mu stačil předat vše a udělat z něho opravdového Bratra. Svůj život tedy zasvětil Solasovi, nedá se říct ale, že by ho to nějak těšilo, a že by ho přijmul doopravdy jako svého boha. Óma v jeho srdci zůstal i nadále, i po smrti jeho mistra.

Jazyky: Zná centrální dialekt lidského jazyka a částečně něco ze starověkého. Přeborník v tom ale rozhodně není.

Povolání: Učil se být Bratrem. Své studium však nedokončil, a proto zvolil povolání kněze chrámu Solase. Ani tam jeho cesta zakončena nebyla a on se vydal cestou za poznáním a hledáním řádu a dalších Bratrů.

Popis:

Pohledný muž, udržující si svůj vzhled a učesané vlasy. Z dob vykonávání práce kněze musel vypadat k světu a to mu zůstalo dodnes.

Jeho vzhled už značí, že není žádným mladíkem, ač se to snaží neukazovat. Vrásky se ale zakrýt nedají, i kdyby chtěl. Ale ostatní by ho jistě kvůli tomu neměli podceňovat.

Není nikterak velký, ale ani malý. Má tak střední výšku dospělého muže. Vlasy má hnědé a trochu delší, než je zvykem u kněží. Nedokázal setřást vliv Bratrů. Jen Solas ví, proč mu to bylo tolerováno. Oči září modře jako dvě studánky.

Sice v době chrámu za ta léta ztratil cit pro střílení z luku, ale lekce z mládí se nedají zapomenout tak lehce. Nosí ho vždy při sobě a po večerech s ním cvičí. Na sobě má vždy plášť Dras Leonského kněze, který si sebou na cesty vzal. Tušil, že s tím bude mít lehčí cestování, než s rouchem Bratra, který má samozřejmě sebou také. Jsou to drahocenné věci jeho přítele a učitele.

Nesmíme ale také zapomenout na zbytek věcí, které Darraghovi patřily. Například jeho meč, který má připásaný na sedle koně. Neumí s ním tak dobře zacházet, takže ho u sebe nenosí. Luk je pro něj únosnější. Ten nosí na zádech i s toulcem a šípy, aby ho měl po ruce. Banditi jsou všude, jak si stačil všimnout v dobách, kdy ho Darragh učil.

K jeho věcem patří také tlustý zlatý prsten s nějakým znakem, o kterém neví, co dodnes znamená. Nikdy se na to Darragha neptal.

Povaha:

Kdysi malý darebák, otrhanec Dras Leonských ulic. Dnes dospělí muž, bývalý kněz a zastánce řádu Bratrů.

Skromný, postarší muž, s názory kněze, ale nesouhlasící s žádnou vírou, kromě Bratrského řádu. Změna k nepoznání z malého otrhaného chlapce z ulice, který kradl, aby nezemřel hlady.

Každý si jistě všimne, že už to není žádný mladík a i o tom vyprávějí jeho kosti. Není již tak pohyblivý, jak býval a sezení v klášteře mu nikterak nepomáhalo. Dosti ochabl, ale ne po slovní stránce. Slova se naučil vnímat jasně a než něco řekne, předem si to řádně promyslí. Ve slovech je více, než učedníkem. Z jeho slov čiší moudrost.

Je velmi skromný. Jako kněz toho příliš neměl a nevadilo mu to. Vše, co potřeboval mu Solas dal. Nikdy na něj ale přímo nevěřil. V srdci zůstal věrný řádu Bratrů a doufal, že jednoho dne se nějaký Bratr do chrámu Solase odváží. Nikdy se tak ale nestalo.

Dost často ho uvidíte se smát. Nepatří mezi ty, jež se odmítají bavit. Z dob mládí mu nezůstala jen částečná vzpurnost, ale i hrátky a vtípky. I když rány osudu mu naznačovaly pravý opak.

Nikdy se nezajímal příliš o ženy. Ani jako kněz neměl tu možnost, aby začal jiný život. Odevzdal se církvi a tak to muselo zůstat. Nikdy si s tím ale příliš hlavu nelámal. On patří Bratru, ne Solasovi a nikdy neslyšel, že by Bratrstvo zakazovalo sňatky. Ba naopak. Svatby se u nich konaly, jak mu Darragh vyprávěl.

K lidem má velmi dobrý vztah. Naučil se sžívat s jejich životy, když k němu chodili pro rozhřešení. K hříchům se jako kněz vždy stavěl, prostě jako kněz a to mu částečně zůstalo doteď.

Žádné jiné rasy nikdy nepotkal, tudíž si na ně žádný názor neudělal.

Co se týče krále, nedá se říct, že by ho přímo nenáviděl. Jako malý by ho jistě proklínal, že byl nucen strávit na ulici, aniž by mu někdo pomohl, ale to bylo obvyklé v každém městě. Král se přece nemůže starat o všechny zvlášť. Později to tak začínal brát a chápat. Ale pak když přišel Darragh, vše se změnilo. Jakmile přišla řeč na historii, došlo mu, jaký král doopravdy je. A když přišla Darraghova smrt, cítil k němu dokonce i odpor. Časem se ale i tyto rány zahojily, ač na ně nezapomněl a v chrámu se omyl od takových názorů a byl nucen krále uznávat. Zvykl si na to a dnes by proti němu veřejně nic neřekl. V duši však cítí rozpor těchto dvou názorů. Nedokáže se však přiklonit ani k jednomu.

Historie:

„Jednou tě chytím! Jednou!“ řval obchodník po malém uličníkovi, který mu, jako každý den, ukradl jablko ze stánku, aniž by si toho všiml.

Malachi se mu jen vysmál a utíkal ulicemi pryč. Stráže byly nedaleko. Dneska měl na mále. Obchodník na něj byl připravený. Další den to bude mít těžší, přemítal.

Ano, každodenní rutina mladého kluka, co se narodil na ulici. Některé dny byly těžké, jiné o něco lehčí. Ale život na ulici není ani zdaleka jednoduchý. Někdy strádal třeba celý den, než se mu podařilo ukradnout alespoň jablko nebo kus chleba nebo najít něco, co se dalo ještě sníst. Ale byl na takový život zvyklý. Naučil se mít bystré smysly a být připravený na vše – hlavně na hlad a zimu.

Občas se našel dobrotivec, hlavně kněz v chrámu zasvěceném Solasovi. Malachi si ho velmi oblíbil, a když byl hodně na dně, chodil k němu s prosíkem.

Jednou městem procházel muž oděný v hnědém rouchu. Byl už postarší a vypadal, že by mohl mít něco pod kabátkem. Malachi ho uviděl jako první ze všech dětí na ulici. Jistě, dali by se nazývat kamarády, ale když se jednalo o lup, platilo vždy pravidlo: „Kdo dřív přijde, ten dřív mele.“

„Teď se dívejte na mistra!“ rozesmál se mladý klučina a vyšel vstříc svému osudu.

Myslel si, že to bude jednoduchý lup, jako každý jiný, ale tentokrát se spletl. Ruka, sápající se po kabátě, byla hbitě chycena, než dosáhla svého cíle.

„Chtěl si mi snad ukrást toto?“ Ukázal muž na váček, který držel v druhé ruce. Malachi se nemohl vyprostit z jeho silného sevření. Nemínil ale prosit o puštění. Snažil se mu vyškubnout a díval se mu vzpurně do očí.

„Měl bych tě předat strážím. Takových, jako jsi ty, tu mají jistě hodně a budou vědět, co s tebou dělat,“ držíc ho stále za ruku, muž velmi klidně oznámil mladíkovi.

Malachimu zahořely oči ještě větší vzpurností. Jestli se mu teď nevyvlíkne, předá ho strážím a ti... Ne, nedomýšlel, co všechno by mu udělali. Několikrát ještě trhl rukou, aby se vyprostil, ale mužova ruka byla pevná.

„Ale možná... bych tě jim předávat nemusel.“

A tak se Malachi seznámil se svým novým učitelem a zachráncem ze špatného života. Mohl se stát významným a toho táhlo za mužem, který mu slíbil, že jeho role bude v budoucnu opravdu významná.

Malachimu bylo teprve osm let, když si ho muž – Bratr Darragh – vzal k sobě. Rozhodl se, že ho naučí jeho víře a doufal, že dokončí svůj výcvik a stane se Bratrem, jako on. Nemohl dopustit, aby jejich řád padl, kvůli krutému králi.

Nejdříve se ale musel naučit společenskému chování.

„Seď rovně, ruce za záda,“ kázal malému chlapci Darragh s klackem v ruce. Kolikrát už dostal přes ruce i záda, až je měl celé červené.

„Kam se to zase díváš? Sem se koukej.“

„Malachiáši!“

Darragh se z něho snažil dostat „dítě z ulice“, udělat z něho normální dítě, nahradit mu otce, rodinu. Nešlo to tak hladce, jak si myslel. Sám dítě nikdy neměl, nevěděl, jak přesně by měl malé dítě vychovávat. Nepodařilo se mu z něho dostat vše, ale po několika měsících už to byl docela jiný Malachi. Na ulici vzpomínal už jen ve špatných snech a začínalo se mu u Darragha líbit.

„A na co potřebuji znát, kde leží jaká města, jaká bylina je třeba na zranění? Vždyť si se mnou ty,“ dožadoval se neposedný chlapec odpovědi.

„Co budeš dělat, až se ti něco stane a nebude s tebou nikdo, kdo by ti řekl, jakou bylinu máš použít?“ odpovídal mu na to Darragh.

Chlapec pochopil, že některé věci se opravdu hodí a učil se pilně.

Měsíce utíkaly tak rychle, až se z toho staly roky. A Malachi nebyl stále připraven. Učil se dobře, jen boj s mečem (klackem) mu nešel tak dobře.

„A co když ti do ruky dáme luk, hm?“ Vytáhl Darragh jeden večer dřevěný luk, který sám vyrobil. Nebylo to nic moc, ale na trénink to stačilo.

„To je... úžasné!“ vydechl Malachi a hned si šel luk ozkoušet.

Bude z něho dobrý Bratr, pomyslel si Darragh a sledoval mladého kluka, jak si zkouší luk a hned na to si běží vyrobit vlastní šípy. Dřeva v lese bylo dostatek.

Po dlouhé době měl Darragh opět důvod se usmát.

Od té doby Malachi cvičil s lukem a šlo mu to výrazně lépe. Darragh byl pyšný, co z Malachiho vychoval. Jeho život se začínal rýsovat. Už to nebyl maličký chlapec, kterého našel v chudinské čtvrti Dras Leony. Stával se z něho muž, schopný se o sebe postarat. I když nevěděl, jak vychovávat dítě, vypadalo vše dobře. Byl pyšný i sám na sebe. Malachi ho měl opravdu rád. Jako by byl opravdu jeho otcem.

Nejvíce se chlapec zajímal o Bratrstvo, Ómu. Poznávání dějin Bratrstva a jejich boha mohl poslouchat celé dny. Darragh mu o všem milerád povídal. Kromě jedné věci...

„Óma je tu vždy s námi a neustále se na nás dívá. Ochraňuje nás, i když si to nemyslíš.“

„A jak to vypadá na Ostrově?“ zeptal se jednou Malachi.

To bylo téma, o kterém odmítal Darragh mluvit. Nezapomněl - jak by také mohl -  jak Galbaatorix zavraždil všechny jeho bratry a zničil Ostrov, domovinu Bratrů. „O tom se dnes bavit nebudeme.“

„Když ne dnes, tak kdy tedy? Proč mi o něm nikdy nechceš nic říct?“ dožadoval se chlapec ostře odpovědi. Už mu začínali vadit vyhýbavé odpovědi Darragha.

„Ostrov už není!“ Jednou se Darragh prostě neovládl. Malachi zůstal jen sedět s otevřenou pusou.

Poté už bylo jednodušší o tom s Darraghem mluvit. Všechno mu řekl. Naskytlo se díky tomu více příležitostí se dozvědět více o historii, jak probíhá typický průběh přijímání Bratra a podobně.

Život utíkal dál. Malachi se toho hodně naučil, ale stále měl ještě co dohánět. Oficiálně za Bratra prohlášen nebyl, ani ho tak Darragh nikdy nenazval. Malachi se ale po těch letech naučil trpělivosti a nedožadoval se titulu Bratra. Byl rád, že je ve společnosti Darragha.

Spolu procestovali hodně krajů, hodně měst, vždy skryti – výrazně o tom chlapce poučoval a nutil ho to dodržovat – pod rouškou kápě. Nikdo nesměl vědět, že patří k dnes již skoro mrtvému řádu Bratrů.

Malachimu bylo sedmnáct let – bylo to již devět let, co ho Darragh osvobodil z městských ulic – když se opět ukázali v jeho „rodném“ městě – Dras Leoně. Město se za ta léta moc nezměnilo, za to jeho přátelé ano. Zatoužil je znovu vidět, a tak se je vydal hledat. Ptal se po nich v hostincích, všude, kde mohl.

„Nathaniela jsem viděl nedávno. Ležel v hrobě, nedaleko města. Nikdo neví, kdo ho tam pohřbil,“ dělal si hostinký srandu o jednom z jeho přátel z dětství, úsměv na rtech, jako by právě nemluvil o smrti a těle v hrobě.

„Já slyšel, že to byl ten jeho přítelíček, ale kde je teď, to nikdo neví. Jedině dobře. Aspoň tu máme o špínu míň,“ rozesmál se jeden z pijáků.

„A o Rochartovi jsem slyšel, že mu usekli prsty, když chtěl vojákům ukradnout svačinku. Ve městě už se nikdy neukázal,“ pobavil se na jejich účet další z pijáků.

Malachi zrudl zlostí a nejraději by všem nabančil. Darragh ho varoval, ať se do ničeho nemontuje a zbytečně na sebe neupozorňuje. Raději odešel a zanechal je jejich humoru. Svoje informace dostal. Aspoň částečně.

Z města už ani jeden neodjel. Stala se nehoda, kterou Darragh nepředpokládal. Opilý strážný si usmyslel, že oblek, který nosil, musí patřit nutně jen řádu Bratrů. Neobešlo se to bez bitky, ve které Darragh podlehl strážným. Stalo se to pozdě večer a ti, co to viděli, moc dobře věděli, proč mlčet.

Malachi o tom zaslechl a ihned se vrhl k místu bitky. Neleželo tam ani jedno tělo strážného, ty si již ostatní odnesli. Ale Darraghovo tělo tam stále leželo. S ním se nikdo neobtěžoval.

„Darraghu!“ zvolal chlapec, když uviděl bezvládné tělo ležet na zemi v tratolišti krve. Už byl bez života, nemohl pro něj nic udělat. Ukáplo mu pár slz pro svého přítele, který mu byl, nikdy nenalezeným, otcem.

Za přítomnosti stínových pohledů odtáhl tělo pryč od místa. Zatáhl ho dost daleko, aby ho nikdo neviděl. Vzal si všechny jeho věci, včetně hnědého kabátu Bratrů. Nemohl ho tam jen tak nechat. Tělo pak odtáhl na volné prostranství, kde celou noc kopal hrob, aby ho řádně pohřbil podle zvyku Bratrů. Ani tehdy na tom nezapomněl.

Čeká mě to taky? Vrtalo mu neustále hlavou při kopání. Tehdy si usmyslel, že město pro něj bude nejlepší. Kam jinam by měl jít? Dras Leonu znal nejlépe, ať se toho nacestoval a naučil. Tady vyrůstal. Vzpomněl si na starého přítele, kněze v chrámu zasvěcenému Solasovi. Bylo to nejblíže tomu, čemu se naučil.

A tak vkročil do chrámu Solase, jako adept. Postupem času se z něj stal kněz. Choval se vždy ke všem tak, jak ho naučil Darragh. A nikdy nezapomněl na učení Bratrstva, i když nikdy nebyl plně jeho členem. Už kvůli Darraghovi na to odmítal zapomenout. Ale bylo v tom i něco víc. Cítil, jako by k němu patřil víc, než k Solasovi. Solas ho nikdy neoslovil.

Roky utíkaly. Malachi si myslel, že je sám a že žádní Bratři již nejsou. Za těch spoustu let neslyšel ani o jednom z nich. A co si pamatoval o zničení Ostrova, neměl ani kdo by přežil. A tak si své tajemství držel u sebe. Hlavou patřil Solasovi, ale srdcem Bratrstvu.

Po dekádách, co vládl chrámu, mu začala chybět volnost. Chrám ho držel na jednom místě a jeho to nudilo. Byl zvyklý pořád někde létat, už od raného dětství. A tak se rozhodl. Ukončil svoji úlohu jako kněz v Dras Leoně a vrhl se po hlavě do něčeho, o čem nevěděl, jestli uspěje. Nikdy nevyhodil věci, které vzal tehdy Darraghovi. Ty si teď sebral a odešel z Dras Leony, do světa, hledat Bratra, který by dokončil jeho výcvik. Ponechal si i kněžské roucho Solase, aby lépe zapadl a nemusel se schovávat před královými vojáky.

„Nemůžu být přeci sám.“

Schopnosti a dovednosti:

Magie 1/7, Starověky jazyk 1/7

Magie není jeho koníčkem. Více ho zajímala historie, než nějaká magie. Proto ani starověký jazyk neovládá nijak extrémně. Spíše jen základy.

Zacházení s mečem a dýkou 1/7

Meč se mu v ruce nikdy dobře nedržel a nešlo mu to s ním vůbec dobře. Proto ho vyměnil za luk, se kterým si rozuměl o mnoho lépe.

Zacházení s lukem 4/7

Luk je jako jeho prodloužená paže. Má to na háku.

Poznávání a používání hojivých a jedovatých bylin 3/7

Jako malý to nesnášel. Poté ale pochopil, že to může zachránit život. Smůla, že nedokázal pomoci svému příteli a učiteli, Darraghovi.

Čtení (starověký i lidský jazyk), dějiny Bratrstva, dějiny a zeměpis Alagaesie

Darragh do něj hustil i takové věci. Chtěl, aby uměl vše, co se jako lump z ulic bez rodiny naučit nemohl. Díky omezeným zdrojům to ale nebylo vždy jednoduché.

Rodina:

Děti z ulice

Dříve je považoval za svoji rodinu, než si ho k sobě vzal Bratr a on je už nikdy v životě neviděl.

Darragh

Nahrazoval mu otce. Učil ho nejen Bratrským pravidlům a chování. Díky tomu si k němu vypěstoval opravdu pěkný vztah.

Darragh ale jednoho dne zemřel rukou opilého vojáka a on zůstal opět sám.

Majetek:

Darraghův meč, plášť Bratra a prsten se znakem

Luk, kněžské roucho z chrámu Solase, zakoupená klisna

Samael

Narrasha Divoká