Říká se jí Narrasha, nebo také zkráceně Narr.

Vesnice ji pojmenovala „Divoká“. Bylo to hned poté, co zabila svého prvního medvěda.

Je čistokrevná urgalka.

Patří do kmene Angörro.

Narodila se v podzimní den roku 3228.

Nevěří v nic jiného, než Rahnu, urgalskou bohyni. Nezapomíná ale také věřit i v samu sebe.

Urgalština je samozřejmostí. Částečná lidština v mluvené formě také není k zahození.

Původně se měla starat o svého manžela. Ten ale zahynul v boji proti medvědovi. Teď se stará leda tak o sebe a svého koně Annwena.

 „Urgal nikdy nebude ničím jiným, než urgalem.“

Dva zahnuté rohy a tmavší hnědá kůže. Tmavě hnědé vlasy, stažené do culíku. Vysoká svalnatá postava.

Ano, viděli jste Narrashu. Nepatří mezi největší svého druhu, ale její svaly a výška značí, že nepatří mezi zástupce lidí a trpaslíků už vůbec ne. Svůj původ nijak netají, ale rozhodně se s ním nepyšní.

Jizvy jsou další kapitolkou každého zástupce její rasy. Nejen muži se dokáží pyšnit zohyzděními, co získali v boji. Ona se sice nemůže pyšnit, že by zabila jiného urgala či člověka, ale i zabití nespočet urzhadn či jiných větších zvířat, se v jejich měřítku počítá.

Někdy ji můžete vidět oblečenou v teplých medvědích kožešinách, jedné z mála památek na její bývalý život. Je to přesně ta kůže urzhadn, kterého sama v mládí zabila. Oběšená je jeho zuby a drápy – náramky, řetězi. Pár zubů patří i z urzhadn, co zabil Bragga. Na ně si dává velký pozor, protože přijít o ně, by bylo přijít o svou hrdost a pýchu. A jedna ztráta jí již stačila.

V kožešinách je někdy velmi teplo, proto častěji chodí jen v krátkých kalhotech a haleně. Na zádech ji vždy uvidíte zavěšenou urgalskou halapartnu, její neojblíbenější zbraň. Žádný prak, prostě jen dlouhá dřevěná násada se sekáčkem na konci.

„Vždy jsem svá.“

Tvrdá slupka.

Nic jiného se od urgala přece ani čekat nedá. Ani Narrasha není výjimkou. Ač nepatří mezi typické zástupce její rasy, je to stále urgal a jako každý urgal je schopná se bít za svůj život až na smrt. Její čest je pro ní vše a nikdy by se nevzdala. Raději by položila život.

Bojovnice každým coulem.

Nepatří mezi výbušné typy, ale je schopná se bít za cokoliv, co uzná za vhodné. Nikdy sice nezabila člověka či jiného tvora, ale nezdráhala by se něco takového udělat. Nemůžete ji jen tak urazit. Nemůžete si s ní hrát, aniž by nevrátila úder. Bezhlavě se do boje nepohrne, ale nedej Rahně, že by se někdo navážel do její hrdosti.

Typické vzezření, její maska.

Kamenný výraz na ní uvidíte nejčastěji. Vždy to ale neznamená, že má blbou náladu. Pod tou tvrdou slupkou by jste mohli nalézt ducha, jež dokáže milovat, být milý a dokonce se i usmát. Pokud k tomu ale nebude mít důvod, neudělá to.

Vztahy.

Je to stejný sociální tvor jako každý jiný. Největším problémem ale vždycky bude její nedůvěřivost. Pokud ji instinkty zavelí, ona je poslechne. Nevyhledává zbytečné rozbroje, ale pokud na ně dojde, dá do toho vše. Prohrát by znamenalo zemřít.

Vnitřní stránka.

Od té doby, co utekla z vesnice, navykla si být samostatná. Nebyla vždy závislá na ostatních, ale vesnice si vždy pomáhala. Byla na to zvyklá, a tudíž se musela aklimatizovat na to, že je sama.

Životní cíl.

Usmyslela si, že se chce zapojit do probíhající války. Chce si vyzkoušet, jak by obstála proti pohybujícím se cílům, ne jen zvěři, zmateně pobíhající kolem, aby přežilo. Chce jednoduše být u toho, kde se něco děje.

„Chtěla jsem žít. A tak jsem žila jen pro tebe.“

Jih Dračích hor, blízko lidského města Belatony a jezera Leona. Přesně tam se vyskytoval, a pravděpodobně stále vyskytuje, kmen Angörro. Urgalský kmen, ze kterého pochází Narrasha a její rodina.

I. Zkouška dospělosti

Psal se Duhovec, roku 3243. Jedinci blízko hor s dobrým sluchem by mohly slyšet skřeky, jež z hor vycházely. Kde kdo by si pomyslel, že je to jen urzhadn – jeskyní medvěd. Ale bylo tomu zcela jinak. Zvuky, procházející horami, jako ozvěna, patřily mladé urgalce, která se rozhodla, že i ona prokáže, že je dospělým a pravým urgalem a skolí zvíře holýma rukama. I přes dostatečný zákaz kmene a jejích rodičů, se vydala do hor. Byla plna odhodlání, ale zapomínala na jednu věc – Duhovec je čas říje a početí nových tvorečků na svět. Nejhorší doba, kdy vyrazit na lov zvěře. A pro svojí smůlu narazila na jeskyni zrovna rodinky urzhadn. Matka svoje mláďata hodlala bránit do posledního dechu a chňapala okolo sebe drápy. A to by nešlo, aby alespoň jeden netrefil svůj cíl. I přes mrštnost mladé urgalky, matka mladých urzhadn, přejela urgalce po pravém oku. Jen s horou štěstí netrefila bulvu, ale jen okraj oka. Se špatnou viditelností se urgalka nehodlala pouštět na smrt. Krev ji do oka stékala velkou rychlostí a bylo to dosti nepříjemné. Opustila matku i s medvíďaty a doufala, že cestou zpět ke kmeni nepotká ještě naštvaného otce medvědí rodiny.

II. Druhý pokus

Naštvaná a vysílená, se Narr vrátila zpět ke svému kmeni. Se sklopenou hlavou se vrátila domů. Nebylo pochyb, že se roznese její neúspěch a nerozvážnost. Rodiče si usmysleli, že je jí dobrým trestem jizva a potupa, které ji zůstanou do konce života. Nadále to nerozebírali.

Uplynulo ale pár měsíců a Narr stále nedokázala zapomenout na svůj výprask. V hlavě měla jasný plán, jak se urzhadn zbavit. Čekala na lepší dobu a pak jednoho dne opět sama vyrazila do hor, beze zbraně. Nikomu nic neřekla a šla na vlastní pěst. Dokonce ani její rodina o tom nevěděla.

O pár dnů později se vrátila s někoika jizvami a šrámy přes tělo, táhnoucí za sebou tělo mrtvého urzhadn. Bylo to zřejmě ještě nedorostlé mládě, protože bylo menší, než dospělí jedinec, ale údiv to ve tvářích mladých i starších urgalů, nezmírnil. Ba naopak. Od té doby ji každý nazýval „Divoká“ pro svou kuráž a divokost, se kterou se rozhodla urzhadn skolit a donést až do vesnice.

Samozřejmě to přilákalo pozornost i několika urgalů. Braggo, urgal, jež byl o něco starší, než Narr, co sám skolik již několik zvířat, včetně urzhadn a zabil v boji jeden na jednoho už několik urgalů a také lidí, o ní jevil hodně velký zájem. Na Narr měl zálusk pěkně dlouho a teď, když se ukázalo, že je v ní něco víc, než v obyčejné urgalské ženě, chtěl ji mít ještě více pro sebe. Jejich život se spojil na její dvacáté první narozeniny, tedy na podzim.

III. Začátek dobrý, konec špatný

Roky plynuly. Pět let padlo jako nic. Za ty roky se jim nepovedlo zplodit ani jednoho potomka, což Braggo nesl špatně. Potřeboval následovníka, kterého by mohl vést a učit mužským věcem. Jediné, co měli, byl jeho kůň Annwen a malá fara s dřevěnou chýší, kterou si postavili sami.

Každou zimu se urglaští muži vydávali zmenšit počet urzhadn, kteří se roztahovali blízko jejich vesnice. Vedl je právě Braggo. Tentokrát se to ale neobešlo bez větších ztrát. Braggo padl i s dalšími neohroženými válečníky. Tehdy kmen utrpěl velkou ztrátu.

Nejhorší to ale bylo pro Narr. Svého manžela milovala. Jen těžko si dokázala představit, že takový válečník, jakým se za ty roky Braggo stal, by mohl padnout proti urzhadn. Ale moc dobře věděla, co takový urzhadn dokáže, na vlastní kůži.

Ještě v ten den se rozhodla, že sebere skupinu schopných urgalů a vyřídí práci, kterou nedokázali jejich válečníci dokončit. Moc urgalů se nevrhlo na jistou smrt, jak předpokládali a kroutili hlavami nad jejím rozhodnutím. Ona ale nehodlala ustoupit. Několik urgalů přeci jen upoutala slávou, jakou získají, když se vrátí.

Pokud chtěla uspět tam, kde i ti nejlepší válečníci padli, musela mít plán. A také ho měla. Medvědy obklíčily a jednoho po druhém zabily. Byla to opravdu velká sláva, když se válečníci vrátili i s kořistí na zimu a snížili tak šance, že se jejich počty opět přes zimu sníží.

Ale ani pomsta za svého manžela ji neukonejšila. Ještě pár měsíců dokázala snést být v chatrči, kde spolu trávili čas. Ještě chvíli dokázala vydržet ve vesnici. Vše jí to ale moc připomínalo jeho a jednoho dne se sebrala, vzala Annwena a vyrazila nocí hluboko do Dračích hor. Jinam jít nemohla. V okolí jezera by jí rádi neviděli, protože její vesnice někdy přepadala rolníky v okolí. Nepřežila by ani jeden den.

IV. Těžké období, možný nový začátek

Cesta horami nebyla vždy jednoduchá a Narr přibylo několik dalších šrámů na těle. Ať už to byl zatoulaný urzhadn nebo jen vlk. Přesto jednoho dne, přesněji v Sněženci, roku 3263, Dračí hory ustoupily úžině. Když se dívala na severozápad, mohla vidět moře a město. Již putovala několik měsíců, sama. Dračí hory jí unavovaly. Potřebovala nějakou společnost, znovu se začlenit do dění světa. Proto nemohlo být divu, když sešla hory a vešla do úžiny.

Nechtěla udělat velký poprask, proto si nasadila kapuci na hlavu, aby zahalila alespoň rohy na své hlavě. Kde kdo urgaly nesnáší a ona to moc dobře věděla. Vzala to po cestě, na které narážela na spousty cestovatelů. Někteří si jí nevšímaly, někteří ano. Vždy ale vzala roha, nepotřebovala, aby se s ní někdo vybavoval a poznal, kým je. Nemohla ale nezaslechnout, o čem si někteří štěbetali. Především slýchávala o válce mezi králem, elfy a Vardeny – utečencům z království. Její znalost lidského jazyka na toto byla dostačující. Vzedmula se v ní zvědavost a chuť po nějakém dobrodružství, boji. Opravdovém boji, ne takový, kdy se honila za polomrtvým zvířetem v horách kvůli masu. To tehdy si usmyslela, že o tom zjistí více a ta strana, která ji bude více sympatická, která ji nabídne lepší podmínky, za tou půjde.

„I urgal může být učenlivý.“

Neovládá sice žádnou magii, ale boj je její láska, hned po jejím mrtvém manželovi. Učila se bojovat s urgalskou halapartnou, která se stala její prodlouženou paží. Trénovala s ní často za tmy, kdy ji nikdo neviděl, z důvodu, že přes den měla povinnosti jako manželka. Přinesla by manželovi ostudu, kdyby věděli, že se více stará o sebe, než o svého manžela a nesnažila se o potomky.

Boj s urgalskou halapartnou 4/7

Boj je její vášeň. Narr by vám klidně s touto zbraní s jistotou a bez emocí usekla hlavu, kdyby jste si nedávali pozor na tlamu, či jí napadli.

Strategie 2/7

Přežití v Dračích horách není jen tak. Často se musela uchylovat k taktickým věcičkám. Ať už sama nebo se skupinou.

Lov a práce s kůží 3/7

V horách se živila masem, převážně z ovcí, ty s sebou ale táhnout nemohla. A svého koně by pro maso nezabila, proto si maso loví. Nemá problém si vyrobit cokoliv z kůže. Matka ji tomu naučila dobře.

„Pokud chceme, máme milované kolem sebe.“

Braggo Zuřivý, z kmene Angörro

Její milovaný manžel. Začali spolu žít, když bylo Narr dvacet jedna let. Braggo byl o něco starší. Žili spolu příjemných pět let. Poté se to ale zvrtlo. Braggo zemřel v boji proti medvědovi, který ho napadl v noci v zimě roku 3253, nepřipraveného. Medvěd utržil mnoho ran, ale přežil, což se o jejím manželovi říci nedalo.

Hřebec Annwen

Kůň patřil jejímu manželovi. Vždycky ho měla ráda a velmi o něj pečovala. On si na ní za to zvykl. Po jeho smrti si ho přivlastnila – v podstatě ukradla – a utekla s ním za dobrodružstvím, dolů z hor.

Loghhor „Sekyrka“, z kmene Angörro

Otec drahé Narrashi. Kupodivu je jeho oblíbenou zbraní sekyra. Uměl se s ní ohánět tak brilantně, že mu tak začali i říkat, místo jeho jména. Jediná Narrasha mu vždy říkala otče. Díky němu se naučila základy v používání zbraní a také on ji ukázal krásu urgalské halapartny.

Rragha, z kmene Angörro

Narrashina matka. Ta se vyzná dobře ve věcech, jež by správná urgalka měla znát a umět. Patří k tomu hlavně obživa v tvrdých podmínkách, jak správně uvařit ovčí maso, jak ho ukládat, práce s kůží. To vše předala jediné dceři. Nebylo to zrovna to, co Narrasha chtěla nejvíce, ale věděla, že je to nutné pro její budoucí rodinu.

„Jen málo stačí k radosti, ale i ke smutku."

Kůň po manželovi

Řetěz a náramky ze zubů medvěda

Medvědí kožešina

Urgalská halapartna.

Několik jizev na těle a přes oko.

A také jedna na duši po ztrátě svého manžela.

„Jsem tu, abych sloužil.“

Druidka Irith