Kult Matky Země

Konkrétní svátky najdete v kalendáři

Tato víra zde byla již při příjezdu Palancara do Alagaesie. Jedná se o prastaré krvavé náboženství které uctívá Unhiru – matku zemi. Matka země je symbolem úrody, panenství, ale také magie a přírodních katastrof. Podle prastarých záznamů se jednalo o divokou bohyni, která dokázala měnit svou náladu jako bouřky za jara. Pro utěšení jejího věčného hladu se na určitá obětní místa ( většinou úzké rokle ) házeli oběti a to jak zvířecí tak občas i lidské. Bohyně však nebylo jediné božstvo které náboženství uctívalo, o stupínek níže byli dva hadí bozi Insar a Helrun, kteří zosobňovali slunce a měsíc. Krom bohů byli uctíváni i duchové, kteří byli jakýmisi hlídači posvátných míst. Tehdy byli známi posvátné háje do kterých nesměl nikdo vstoupit, ledaže by chtěl riskovat svůj život. Tyto obětiště byli většinou nějaká zajímavá přírodní místa. Kouzelnice a čarodějky byli nejvyššími kněžkami tohoto náboženství, byli považované za věštkyně schopné nahlížet do lidských duší i blízké budoucnosti, tehdy měla tato víra stejnou moc jako tehdejší vládci. Smrt byla braná jako přirozený proces po kterém se všichni vracejí ke své matce se kterou jednou všichni splynou. Lidé řídící se touto vírou byli velice hrdí a svým způsobem i tvrdí, odtud pochází výraz „krevní msta“, na kterou se ještě dá narazit v horských oblastech jako je třeba Carvahall. Většině tehdejším rasám připadala tato víra příliš krvavá a barbarská. Převážně kvůli různým rituálům, které se většinou pořádali za rovnodennosti a jiných přírodních úkazech. Během těchto rituálů docházelo k obětinám a to i lidským, proto není divu když nelidské rasy lidmi opovrhovali. Mnoho z této víry bylo ztraceno, protože její vliv postupně upadal až dnes téměř vymizel V dnešní době je tato víra v království zakázaná a proto se obřady musí provádět tajně. Symbolem tohoto náboženství je stříbrný čtverec s kruhem, ten zobrazuje dva požírající se hady.

Kult matky přežívá neskrývaně už jen jako náboženství kočovníků, kde je matka vyobrazena jako velká kudlanka a je přejmenována na Gokukaru, zvyky jsou de-facto stejné, jen ne tak pokřivené jako v království kde se vše musí skrývat.

Příběh o Stvoření světa

 *K posvátnému ohni přistoupí žena ve volných šatech barvy zeleni, předstoupí bez mrknutí oka před dav lidí, kteří o její víře téměř nikdy neslyšeli, ale o ní už ano. Davem se nesou slova.* To je hlavní kněžka, ta jenž vidí do duších lidí... Ta kterou království hledá. *Poslední věta je řečena téměř šeptem, kněžka jí určitě slyšet nemohla, přesto otočila své slepé oči k mluvčímu a promluvila sebevědomím, zvučným hlasem.* Ano král mne hledá... Bojí se mé víry, bojí se víry ve Velkou Matku !!! Tu jež stvořila tento svět a díky které máme co jíst,

ale jednou se velká matka rozhněvá a všechny nevěřící ztrestá proudem ohně. *Náhle vyšlehne plamen ohně téměř dvanáct stop vysoko, k obloze vylétnou mohutné jiskry a oheň zasyčí jako by byl živí, začíná temně a výstražně hučet, začíná hrozit požárem. Všichni od něj uskočili až na velekněžku, která stojí na svém místě.* Země se bude topit v přívalech vody a tam kam se voda nedostane zahoří oheň, ano Velká matka zničí svět, všichni se vrátíme do jejího velkého lůna kde všichni jednou skončíme. *Pak natáhne zatnutou ruku a vloží ji přímo do ohně, ten ji však nepálí. Když si lidé uvědomili co vidí, tak se ozvalo mnoho překvapených výkřiků. Kněžka s úsměvem vytáhne pěst, paži která není nijak zraněna ani popálena. Pak rozevře pěst a ukáže žalud z dubu, ten žalud má malý a zdravý klíček.* Ale Velká Matka i tvoří! Zničí tento starý nespravedlivý svět bez kouska svobody a pak se všichni zrodíme znovu z lůna Velké matky, zrodíme se do domu světla. Tak jak už se to stalo dříve. *Pak poodejde kousek od ohně, takže jí zakrývají tajemné stíny. Odhrne úrodnou zeminu a udělá malinkou jamku do které vloží rostoucí žalud. Ze záhybů šatů vytáhne zdobenou obětní dýku a nařízne si své tepny. S trochu šíleným a fanatickým pohledem zvedne obličej k ohni a vykřikne.* Pij mou krev Má Matko, tvé děti tu stále ještě jsou a jsme ti věrní !! *Jakmile pokropí žalud svou krví, tak začne rychle růst a mohutnět. Zvedne ruku a když přiběhla jedna žena aby jí vyléčila ruku s úsměvem pravila.* Děkuji mě je to netřeba, mě chrání má víra ve Velkou Matku. *Vážně se otočí k publiku a ukáže čistě zhojenou kůži v místě zranění.* Nemůžeme neustále něco požadovat aniž bychom něco dali. Obětujte to co je vám nejdražší a dostane se vám odměny, matka vás bude chránit. Budete dětmi matky země, té díky které žijeme a díky které můžeme jíst čerství chléb. Chvála Velké Matce !! *Výkřik lid divoce opětuje a přechází v divoký křik. Pak jedna starší žena se ozve ze svého místa na kraji ohně, téměř ve tmě.* Řekni mi něco o té tvé bohyni, jak stvořila svět ? *Z jejího hlasu je cítit nedůvěřivost a moudrost která přichází se stářím. Kněžku to však nevyvede z míry, v klidu počká až se vše zklidní a otočí se k té stařeně.* Ano ,řeknu vám příběh stvoření našeho světa. *Přisedne si k ohni a počká až se i vesničané usadí. Pak začne zvučným a smutným hlasem vyprávět.* Na začátku všeho byla jen všudypřítomná divoká magie, neměla smysl ani účel. Byl to ohromný chaos bez řádu a bez pravidel. *Odmlčí se a upije doušek chladné vody z koženého měchu.* Uprostřed toho chaosu z té ohromné energie povstala Velká Matka, procitla a začala hledat v tom chaosu řád. A tak stvořila magii takovou jakou ji dnes známe, svázanou prastarou řečí kouzel. To jí ale nestačilo, byla na světě sama a chtěla mít své potomky, ale nikde nebyl nikdo s kým by je mohla počít. A tak jí po mnohá tisíciletí zbylo jen jedno – přání být matkou svých dětí. *Opět se odmlčí a udělá tak dramatickou odmlku, zároveň si prohlédne soustředěné obličeje svých posluchačů.* Z tohoto velkého přání se stal první zázrak, Velká Matka otěhotněla a čekala své potomky. Aby měli kde přebývat stvořila naší zemi, stvořila ji kulatou aby připomínala její těhotenské bříško před porodem, stálo jí to mnoho sil a proto byl porod únavný velice těžký. *Zahledí se na zem mezi svými prsty a něžně ji hladí.* A tak se Velká Matka stala první a poslední panenskou matkou. Porodila dva velké hady, kteří dokázali obtočit celý svět, který pro ně matka stvořila. Jeden z hadů byl bílí a dostal jméno Insar a druhý byl celý černý pojmenoval se Helrun. Oba dva mocní hadi se nenáviděli a tak spolu bojovali, ale ani jeden z nich nebyl ten silnější. *Vytáhne svůj symbol s vyobrazením dvou hadů.* Velká matka nemohla zabránit jejich boji, protože ještě nedokončila to co započala. Jakmile sebrala nějaké síly, tak dokončila svůj porod. Na svět přišli první draci. Ti byli nejpodobnější mocným hadům, dovedli tvořit zázraky jako jejich matka,ale většinou téměř nevědomě. Po nich přišli na zemi elfové, kteří získali ohromnou krásu, nadlidskou rychlost a dovedli snadno čarovat. Rychle obydleli velké lesy a pláně. Trpaslíci přišli na svět jako třetí rasa. Připomínali neživé a tvrdé kameny, které jim byli nejblíže a proto se stali jejich domovem vysoké hory. Na svět přišli zároveň s nimi mohutní urgalové, kteří začali obsazovat velké plochy, byli divocí a nezkrotní skoro jako draci. Jako poslední národ jsme přišli na zem my lidé, matka byla již přespříliš vyčerpaná proto nám toho do vínku přespříliš nedala, ale jednu schopnost nám dala a to naši schopnost ci něco přát a jít si za tím přáním. *Opět zkontroluje pohledem posluchače, kteří mlčí jako hrob a zaujatě naslouchají jejím slovům.* Všechny národy strádali katastrofami způsobené bojem mocných hadů a proto je Velká Matka ve své moudrosti umístila na oblohu, kde se jeden neustále snaží dohnat toho druhého. Udělala z nich slunce a měsíc, kteří neustále putují oblohou. Hadům se nelíbilo, že je matka uvěznila a proto seslali na zem jako pomstu nemoci, války a temné bytosti, které nás od té doby neustále sužují. *Natáhne se blíže k ohni a ohřeje si promrzlé ruce. Vezme si od jedné děvečky hrnek s čajem a beze slov poděkuje kývnutím.* Nikdy se však nechytili a pokud se jednou chytí nastane konec světa a matka bude muset vše stvořit znovu. A ten den se pomalu blíží, musíme se modlit k Velké Matce, aby nás před hady ochránila. *Tíživá slova doplouvají do noci a lidé si pomalu začínají uvědomovat co všechno řekla. Slavnost se pomalu rozproudí a pochmurná nálada zmizí. Když se ta stařena chtěla na něco kněžky optat zjistila, že na svém místě už dávno nesedí. Pokrčila rameny a šla též slavit.*