Jméno: Blödhgarm Ildrid

Pohlaví: muž

Věk: zhruba více 100 let, nikdy to nějak zvlášť nepočítal. Na elfské poměry se ale může zdát mladým.

Titul: Könungr, dračí jezdec, původně i jeden z Dvanácti Islanzadíiných kouzelníků

 

Povaha:

Blödhgarm je elfem duševně vyrovnaným, v běžných situacích, ale jistě že mu to sezení na trůně občas drásá nervy do bezvědomí. V tom mu ale ve většině případů pomáhá příroda. A nebo do něčeho pořádně praštit. Další alternativou je ale i jeho dračice, kterou nejenom že něco jako královské povinnosti vůbec neinteresují, ale která mu i má být tou zmiňovanou oporou, když má pocit, že se mu všechno hroutí. Který mívá poslední dobou celkem často, ale současně si je víc než vědom současné situace a je si vědom i toho, si elfové nemohou dovolit mít šíleného krále.

Jinak je jeho povaha nuceně zklidněná, kdyby nebyl býval králem, zřejmě by dnes pobíhal někde po lesích, víc vlk než elf a něco jako politická situace by ho rozhodně nezajímalo. Ostatně by byl jako jeho sestra, naprosto nevázaný na jakéhokoliv krále, Galbatorixe, nebo někoho takového. Ale zřejmě by se nikdy nestal jezdcem. To vypovídá o tom, že každá kapitola čehokoliv navazuje na tu další. Na leckoho ale i přes to může působit zamyšleným, leč lehce dramatickým dojmem.

Našel si mimořádnou zálibu v pročišťování hlavy meditací, to je většinou věc, kvůli které opouští palác, i když je to i v tomhle případě málokdy.

Soudě podle jeho vzhledu, který je jednoznačně pozměněný, protože i kdyby se někdo narodil s modrými vlasy, rozhodně by se nenarodil s modrou srstí. To vlastně vypovídá o jistém narcismu, nespokojeností se sebou a nejenom svým vzhledem. Vlastně si je vědom toho, že je pořád co vylepšovat a i když by se jeho proměna dala považovat už za poměrně extrémní, po nějakém brutálním prohlížením jeho mysli by jste zjistili, že stále není plně spokojen s tím, jak vypadá, nebo se svými schopnosti. Ví, jak by si sám sebe představoval a plánuje toho cíle dosáhnout. Ale není to ta typická elfská dokonalost, stanovil si vlastní normy.

Dal by se považovat i za velmi inteligentního elfa, který si dokáže bez problému dát dohromady dvě a dvě, nejenom metaforicky. Vlastně se dá říct, že se na královský trůn hodí takřka dokonale. Ke škodě mu jistě nebude ani znalost nějakých těch jednodušších taktik boje, ale současně i dokonalejší znalosti zbraní a po většinou i boje s nimi. Převažuje ale nějak tak luk a kopí, spíš než ten zbytek.

 

Podoba:

Elfa, jakým je Blödhgarm, poznáte spolehlivě a to už z dálky, především podle indigové až černé hebké srsti, která bez výjimek porůstá celé jeho tělo a může především lidským ženám, ale i těm elfským připadat atletické tělo hrající svaly pod srstí velice okouzlující a více než přitažlivé. Přesně toto, vlastně dokonalé tělo doprovází silná vůně zvířecího pyžma, která působí na ženy vlastně stejně. Kdo by se divil, protože působí díky tomu dojmem samce. Tuto srst pojal kouzlem z vlka. Stejným způsobem ale pojal ještě atributy dalších divokých zvířat. Třeba sokolí oči. V jeho případě jasně zlaté a zářivé, vlastně díky nim i o poznání lépe vidí, zejména pak z dračího hřbetu, kdy by byl vlastně sokol sám ve svém živlu-ve vzduchu.

Pak už následuje vesměs jenom řada kosmetických vylepšení, jako jsou třeba drápy místo nehtů, nebo daleko ostřejší špičáky, které nepůsobí příliš přívětivě a spoustu lidí to nepříjemně dokáže rozhodit, jen co je pravda.

Pokud ale přistoupíme k rysům ryze elfským, tak jeho oči jsou zešikmené a chrání je obočí, tmavší než co je srst. Celkové rysy v obličeji jsou celkem ostré a jasné. Působí tak vcelku nepřívětivým dojmem a jeho výraz je jaksi útočný a ostré zuby tomu na váze jen přidávají. Rty jsou ale proti všem předvědčením také modré a to i zevnitř, pro případ, že by si někdo chtěl myslet, že má snad na rtech rtěnku, nebo něco takového. Brada je celkem ostrá, ale čelisti jsou celkem útlé, takže pořád působí dojmem elfa a ne nějakého lidského dřevorubce. To by bylo absolutně pod jeho úroveň a musel by za to sám sebe ze srdce nenávidět.

Z temně modrých vlasů, skoro do fialova, vyčnívá pár elfských, řádně špičatých uší s jakými si štětinkami srsti na jejich koncích. To aby si někdo nemyslel, že by snad na už očividný důkaz své elfskosti při proměně zapomněl.

Jelikož ho před zimou srst chrání a to velice účinně, nemá potřebu nosit nějaké elfské tuniky, nebo kalhoty. Toto je nahrazeno pouhou bederní rouškou, ale jistě že v případě nutnosti nebo korektnosti s elfskými pravidly se může obléct i do drahého šatu a zdobených plášťů. V současných momentech jde za poměrně běžný oděv označit i brnění, speciálně na míru dělané, přesně pro krále elfů.

 

Schopnosti:

Magické

Psychycká magie: Mistr

Vitální magie: Mistr

Materiální magie: Mistr

Magie poznání: Učeň

Elementární: Velmistr

Energetická útočná magie: Mistr

Energetická ochranná magie: Mistr

 

Bojové

Elf není mistrem meče, jak je u elfů vlastně běžné, ale spíš mistrem oštěpu, jímž se stal během uplynulého roku, kdy byla na stejné učící proceduře i jeho dračice Elerin. O něco méně výrazně nyní ovládá luk. Nemá sice tak přesnou mušku, ale zato má nějaké ty svaly a je proto schopen se šípem o něco výraznější průraznosti, než co by dokázala rachitická 80 letá elfka. Meč by se dal označit za poněkud zaostávající. Jistě že ví, na kterém konci se drží a jak se s ním bojuje, ale pokud je srovnáte s jeho momentálními zájmy, uviděli by jste tu jistou zaostalost a ztrátu cviku. 

 

 

Historie:

Narodil se v Ellesméře. Té noci kdy přišel na svět byl úplněk a hustě pršelo. V té chvíli, kdy se promoklé země dotkl největší blesk oné noci, ozval se tichým městem dětský pláč. Patřil černovlasému elfskému dítku s modrýma očima.

I když byla skoro půl noc, začali se scházet gratulanti k potomkovi. Tenkrát se nejmenoval "Krvavý vlk", ale Naerith. Elfově matce však po porodu nebylo příliš dobře. Až pozdě se přišlo na to, že v jejím těle je rozšířená infekce. Ildrid už nebylo dostatečně pomoci ani s elfskou magií. Mohli by ji zachránit nanejvýše tak na několik měsíců. Elfka díky tomu za několik dní podlehla své nemoci. Malý Naerith zůstal sám se svou starší sestrou, jelikož otce neznali, zemřel v jedné z válek s Galbatorixem. Ujmuli se jich blízcí přátelé jejich matky, kteří sami žádné děti neměli. Blödhgarmova sestra byla již ale dost stará, aby se osamostatnila, tak odešla. Mladý elf tedy zůstal v tomto krutém světě skoro sám. Ale byl poctivě vyučován ve spoustě směrech. V psaní, ve čtení i v boji a kouzlech. V posledních dvou bodech projevoval nevídaný talent. Jeho adoptivní rodiče věděli, že v těchto ohledech už ho oni moc nevylepší, poslali ho za tehdejším mistrem meče. Učil se u něj pouhých několik let. Vrátil se ke svým adoptivním rodičům, i když věděl, že už nemusí, Rozloučil se a na dlouhou dobu zmizel. Objevil se až za několik let, a to už nebyl Naerith, ale říkal si Blödhgarm, Krvavý vlk. Už nebyl tolik normálním elfem. Měl modrou srst a žluté, vlčí oči. Nedlouho poté, co  nastoupila na trůn královna Islanzadí, založila skupinu dvanácti nejmocnějších kouzelníků v lesích. Někdy v této době získal Brom modré dračí vejce a Blödhgarm, jež se docela hodně pohyboval v prostorách zámku Tialdarí, věděl, že posel vejce, je princezna Arya, která již dlouho byla jeho platonickou láskou.

svou nejdražší se od své poslední tůry potkal až dost daleko, a to díky jednomu malému drakovi s velkým srdcem - Griamovi. Nebo vlastně kvůli dvou drakům, Jeod se totiž vydal na pátrací akci po Blödhgarmovi a nebyl ve stavu, ve kterém by mohl  pokračovat v letu.  Ale elf se v té době ploužil Tarnagem a byl na zpáteční cestě do Ellesméry, ale na tu už nebyl sám, byla s ním a on sní - jeho milovaná Arya. Prošli spolu několik trpasličích měst při čekání na Jeoda, ale nakonec došli do Ellesméry bez něj. Tam se shledal se svým synkem, který i za tu dobu co se spolu neviděli nezapoměl, kdo je jeho táta.  Sám elf se nestáhal divit jak jeho potomek už vyrostl. Daroval mu křečíka, kterého na šel po cestě z Beorských hor, ale stál ho sužovalo to, že s ním skoro celý jeden rok nebyl... I přes utěšování jeho přítelkyně si s tím sám nedával pokoj. Ale konečně už byly přítomni všichni členové dosud neúplné rodiny, tak se začala plánovat svatba. Byla naplánovaná a už se jen čekalo na ten den D. Když se dočekalo, Blödhgarma se zmocňovala nervozita,  která ale odstoupila hned, co předstoupil před oddávající, tudíž královnu Islazadí a Aryinu matku. Byly oddáni a z Arye de Eamë se stala Arya Ildrid a z Blödhgarma nejšťastnější elf na světě, alespoň tak by tomu podle pohádek mělo být. Ale... Válka není pohádka.

 

Čas ubíhal jako voda a Galbatorixovi to začalo v královstí hučet jako v úle.  Blödhgarm tedy svolal jednání, pro velice malou účast bylo ale zrušeno a poposunuto. Blödhgarm tedy dlouze jen hloubal po zámku Tialdarí. Ale jakmile vystrčil nos ven, potkal dračici Dajl, Jeodovu partnerku. S tou se nicméně po pár slovech rozloučil a vyrazil do Síltrimu. Tam se setkal s podivuhodnou mladou elfkou, která se představila jako Galthari, která sebou neustále tahala co si v podivném látkovém vaku a nazývala to "děťátko své paní. . Ta jej zavedla kam si do části lesa, ve kterém snad  nikdy nebyl. Tam stála jaká si podivná elfka oditá v kožešinách, ona byla ta "Paní". Ta chtěla i malou elfku i jeho zabít. On ji však zabil první. Pak ale přišel ten objev. Bylo to dračí vejce! Z něj se potom vylíhla hnědá dračice, kterou Blödhgarm pojmenoval Elerin.

Z tytéž drobné dračinky vyrostla majestátní dračice, kterou ale začaly zdi královského paláce poněkud tísnit a monotoní dny plné kralování jejího jezdce nudit. I s těžkým srdcem pustil dračí jezdec Elerin do světa, do divokých krajů aby si osvojila dračí schopnosti stejně tak, jako její divocí předci a jako předci jejich předků. Byly to pro elfa dlouhé dny plné osamění a jaké si duševní prázdnoty, protože jeho temně jaspisová dračice byla stovky kilometrů daleko, ne li až za hranicemi samotných lesů elfských. Měl alespoň času tedy vzít za kralování. Jakožto elfové nedělají ukvapená rozhodnutí, ani Blödhgarm je nedělá. Neudálo se tedy v ty chvíle nic mimořádně převratného. Kromě jistého posunu v elfových schopnostech, protože kromě meditace, tužení mysli, je potřeba i tužení těla. Kvůli přitomnosti Dauthaertu ve svých komnatách, kopí, ukuté elfy se pod dohledem mistra naučil s ním zacházet, alespoň co by učeň a mohl ho tak při válečném tažení třímat jako svou zbraň, spolu se štítem králů. 

Jednou však konečně musel přijít návrat Elerin. Před palácem přistála přinejmenším šestimetrová, absolutně dospělá a majestátní dračice, která kdysi bývala bezmocným dráčátkem, co spíše připomínalo jenom hromádku šupin. Zdokonalila se ve svých schopnostech, nalezla své silné stránky, i své slabiny. Elf-vlk stejně tak, vlastně to bylo nanejvýše účelné pro oba. Nyní už ale zase stávají jeden po boku druhému, dračice usazená za královským trůnem, s neprostupnými pohledy.

 

Rodina: Partnerka Arya, syn Arnilian, dračice Elerin

 

Majetek: luk , šípy s labutími pery, i když se letkami značně počechranými ;oblečení, oděvy, jež jsou obsaženy v královských skříních; snubní prsten  ve tvaru vlčí hlavy;  Eldunarí divokého draka Griama; kříženec lva a tygra Thrysta, královská koruna po Evandarovi, Dauthaert Maethril; nemálo svitků, všech témat; mapy, dokonce i ty kompletní, jež obsahují nákresy všech Alagaesijských měst; kvalitní elfská zbroj, ostatně hodná krále, kvalitně kutá a velice výdržná