Adraj Ascawar

Jméno: Adraj Ascawar

Titul: Není

Věk: 63 let

Klan: Dûrgrimst Ragni Hefthyn

Popis postavy: V dálce na prašné cestě vidíte nízkou postavičku. Od mé kroužkové zbroje se odráží sluneční světlo. Už zdálky je vidět, že jsem trpaslík, ne moc vysoký přibližně jeden sáh a čtyřicet coulů. Postavy jsem dost zavalitý. Když přijdu blíž, všímáte si růzdných detailů oblečení. Oblečen jsem do špinavé kdysi hnědé tuniky s mastnýma skvrnama od masa. Jsou z ní vidět hlavně rukávy protože zbytek mi zakrává kvalitně vyrobená trpasličí zbroj, ovšem už dlouho jsem o ni nepečoval proto je dosti zrezlá. V pasu mám zbroj chycenou u boků velkým koženým opaskem a krásnou zlatou sponou. U opasku visí na háčku velký zápěstní štít a pomlácenou puklicí, je kulatý, hrany štítu jsou pobité železem. Ve předu je štít vystužený surovou kůží, proto vydrží leckterou ránu od Urgala. u levé ruky mám jednoruční trpasličí sekeru, ta je také dosti opotřebená, ale beze stop po rzy. Helmu držím v podpaží protože je poměrně horko, je to klasická vikingská helma s očnicemi, vevnitř vystlaná měkkou vlnou. Kalhoty mám vlněné, asi často zaplátované. Jsou zelené barvy a jelikož mám rád pohodlý, tak jsou dosti široké. Po zádech mi splývá vyčiněná šedivá vlčí kožešina. Kůži z hlavy vlka mám jako kápy. Když si ji sundám vidíte hrubý obličej zdobený dlouhým ryšavým plnovousem, ten je spletený do několika masivních copánků, v copáncích jsou zalpetené železné korálky. Vlasy mám sestřižené asi na patnáct palců délku, jsou oříškově hnědé stejně jako mé oči. Pohled mám přímí a neustupný. Vykračuji si po cestě a dávám jasně najevo, že se mi má vše vyhýbat z cesty.

Chování Postavy: Sedím u stolu v místní nalejvárně. Stůl má v sobě různé bodné rány od nožů a asi byl často spravovanej. Prodávaj zde chladné, dobré pivo pálenku, proto sem všichni chodí. Pod stolem leží pár zpitých, pár lidí hraje černej mariáš a stolu. Hraje zde jakýsi elfský trubadůr co si myslí že umí hrát. "Ha!! Ty elfové si myslí, že umí bůchví co všechno!!" Křiknu rozhořčeně. Naproti mě sedí nějákej bezzubej stařík, poslouchá co řikám a přikyvuje, hlavně že má nalitej korbel piva. "Víš říkají o mně, že jsem tvrdohlavej jak mezek a maj recht. Moje hlava vydrrží dost ran." Zachcechtám se trochu trapnýmu vtipu. "No nic, maj pravdu dokážu si jít za svým. Když mě vyhnali tak jsem si životem protloukal cestu sám, jak vidíš pořád tu stojím." Podívám se na sebe hrdě. "Hospodo, ještě pivo tady pánovi, já svý slovo držim." Stařec předvede svůj bezzubej úsměv.
 "Víš proč se mi nelíbí támhle ti špičatouchý?" Kývnu směrem k elfovi s harfou. "Jednak pořád strašně pleticháří a druhak jsou to strašný baby." Opět se opile zasměju. "A přísahám ti, že jestli bude ještě chvilku hrát na tu harfičku, tak tam přijdu a rozmlátim mu hubu!!"
 Loknu si piva, drobný čůrek mi steče do vousů. "Kde jsme to zkončili. A ano u mé trvdohlavosti. Taky řikají, že jsem dost samotářskej, to maj asi taky pravdu. Ale umím užívat života."
 Na chvilku se odmlčim abych si kousl do pečeného stehna.
 Odhodim stehno na talíř a nemotorně vstanu, popadnu židli.
 "Já své držim starochu." Pak se rozběhnu k elfovi a hodim po něm židlí. V hospodě vypukne totální chaos.

Historie: Při mých cestách jsem navštívil nejednu krčmu. A i v této na mne padla otázka: "Odkud jsi poustevníče?"  "Můj příběh se začal psát v Dalgonu, kde jsem se narodil, avšak rodinu již nemám a ani jsem ji pořádně nepoznal. Matka zemřela, když jsem byl starý 6 let a otce jsem nikdy nepoznal. Již odmala jsem byl odkázán na ostatní a nato co jsem si sám získal. Neměl jsem téměř žádné přátele. Každý druhý se na mne díval skrze prsty." Ohlídl jsem se kolem stolu, jestli posluchače moc nenudím. Vše jsem zamaskoval jako odmlku na pití. Zavzpomínal jsem dále : "Když přišel 20 rok mého života, byl jsem názory ostatních natolik znechucen, že jsem si své myšlenky nemohl odpustit a řekl jsem je nahlas. To byla asi ta největší hloupost jakou jsem mohl udělat. Věděl jsem o sobě, že jsem tvrdohlavý, ale až takhle moc? Pro ostatní jsem pomalu přestal žít, a kdo mne neignoroval, ten mne urážel a ponižoval. Věděl jsem, že nemohu zakročit násilím, jak jsem byl doposud zvyklí a ani předobrá pálenka a pivo mi neposkytli útěch. Byl jsem vlastním svědomím nucen odejít. Naštěstí pro mně, mne vždycky něco táhlo vev do lesů a na cesty, asi to bude mou Hraničářskou krví. Bylo to má první prohraná bitva. Avšak mělo to i své výhody, žačal jsem žít nový, nezávislí život. Za branami Dalgonu mne nikdo neznal a nikde jsem se nezdržel tak dlouho, aby mne někdo poznal. Na svých cestách jsem zažil nejedno dobrodružství, ale o těch vám teď vyprávět nebudu. Na cestách jsem nejednou po hospodách zaslech slova Vardenové. Žačal jsem trochu přemýšlet a docela rád bych se k nim přidal. Jejich myšlenky mne docela vzali, há je nepotřebuju, ale myslím si, že oni mne jo. Proto se pomalu vracím i k Beorským horám a nějakou náhodou mne osud zanesl až sem.Na svých cestách jsem táky navštívil nespočet měst, vesniček a nalejváren. Viděl jsem strmé srázy Beoských hor, slyšel jsem tiché písky Hadaraku a prošel pláně Surdy. To vše a ještě víc mi nestačilo k ukojení mého poutnického ducha. Chtěl bych dál cestovat a prozkoumávat krásy Alagesie" Ohěň pomalu dohořívál. Napil jsem se a přiložil jsem. Korbel jsem odnesl hospodskému a zahalen kožešinou jsem se nocí vydal dál na svou cestu.

Schopnosti: V ruce netřímam sekeru a štít jen tak pronic zanic. S obojím umím poměrně efektně zacházet. Užije mně i na hospodské pěstní rvačky. Avšak magií opovrhuji. Nejspíš hlavně protožě jí vůbec nerozumím. Stejně tak udsuzuji střelné zbraně. Na cestách jsem neměl vždy plný měšec a účty občas převyšovaly mé možnosti. Za ta léta jsem se nauči poměrně dobře smlouvat a vyjednávat, a to nejen pěstí. Jiná "zlodějská" umění neovládám a ani nechci. Jsem táké poměrně dobrý stopař.

Rodina: Jediné co mi po rodině zbylo je jméno Ascawar a sekera po otci, kterého jsem nikdy neviděl a asi ani neuvidím.

Majetek: Nosím sebou jen menší, kožený batoh. V něm mám dvě láhve- jedna s vodou, ta druhá s pálenkou. Pár jablek a sušené hovězí se dá nahmatat po jeho dně. Myslím že bych našel i troud s křesadlem a poloprázdný měšec. Na sobě mám tuniku a zelené, záplatované kalhoty. Přez tuniku nosím kroužkovou zbroj přepásanou mohutným opaskem. na rukou mám kožené nátepníky a má ramena halí vlčí kožešina. Na hlavě hrdě nosím helmu s očnicemi. Má zbroj již dávno ztratila svůj dávný lesk. V ruce třímám jednoruční bojovou sekeru s zubatým ostřím. O její ostrosti se již nedá mluvit. Sekera je doplňována zápestním štítkem v druhé ruce.