Däthedr

Jméno: Däthedr Ardräell

Titul: Dračí jezdec

Druh: elf

Věk: 726 let

Místo narození: Ellesméra

Podoba:

Däthedr už od pohledu připomíná typického elfa. Špičaté uši, hrdé držení těla… Tento zástupce elfí rasy se může řadit ke vzorům, podle kterých se určuje elf – vyšší postava a elegantní rysy spolu s charismatem. Däthedrův obličej je pro většinu žen nedostižnou metou. Jeho pronikavé oči, modré jako jasná obloha, jsou kryty černým, uhlovým obočím. Čelo, hrdé a neústupné, z velké části skryté delšími havraními vlasy. Do jeho věkem nepoznamenané tváře perfektně zapadá mírně vystouplý nos a útlé, nenápadné, světlé rty spolu se špičatou, nepoddajnou bradou. Krk bývá nejčastěji zahalen šátkem, když tomu tak není, odkrývá se býčí šíje, pomaličku přecházející v mohutnější, mužská ramena. Jeho tělo je osvalené a silné, hruď je pevná, hrdá a neústupná, břišní svaly jsou pěkně viditelně vyrýsované, stejně jako svaly na jeho rukou.

Často nosívá ozdůbky, má vkus a cítění pro eleganci – jako každý elf. Ruce mívá obalené náramky z lámarae či nějakými stříbrnými kroužky, pro stříbro má tento elf slabost, o čemž svědčí dva stříbrné, vyřezávané prsteny na jeho prstenících. Oblečení tohoto elfa je velmi často doplněno brněním, ačkoli nehrozí nebezpečí, prakticky vždy ho nosí na sobě. Proto mívá nejčastěji košili, plášť a kalhoty. Za opaskem je pevně připevněn meč, vedle jiných elfů vypadá dost nevšedně a jinak, to mu ale vůbec nevadí.

Povaha:

Jako příslušník rodu Ardraëll z domu Akleathos získal Däthedr dovínku společenské vychování a jistou dávku pýchy, kterou takovíto elfové oplývají. Doma to měl náročné, otec Diniraël lpěl na tom, aby už od svých třiceti let pilně studoval čtení, psaní Liduen Kvaedhí (to byla velká otrava) a učení se zeměpisu, dějin a přírodních věd. Často od učení utíkal do centra Ellesméry, nádherného města. Učitel, kterým mu byl jeho otec, z toho moc velkou radost neměl – jeho syn vždy přišel špinavý a oblečení míval rozbité téměř pokaždé. Nikdy se nesnížil k tomu, aby ho uhodil, ale „průpovídky“ byly na denním pořádku. Možná právě proto Däthedr nezažil to pověstné teplo domova, protože u něj to znamenalo peskování a neustálé připomínky a nikdy příjemná slova jako Mám tě rád. Otec se pro něho stal učitelem a dozorcem, matka tou, které to nevadí a nic nechce měnit.
Ačkoli se léta mládí a studia vlekla neskutečně pomalým tempem, jednou doběhla svému konci. Däthedr se stal mladým, leč dospělým elfem, vyznačoval – a stále se vyznačuje – svou bezprostředností, smyslem pro humor a spontánností. Je velice nesnadné ho pochopit, jedná tak, jak mu nařizuje srdce a nebojí se prosazovat si svůj názor, i za cenu toho, že raní bytost, která mu je drahá. Nerad tráví čas o samotě, proto vyráží do města za zábavou a nebrání se poznávání nových elfů.

Zájmy:

Miluje malování, a před plátnem postává často i pár dní, dokud není schopen přestat. Díla mají vysokou hodnotu, dokonale vykreslují momenty, kterých si běžně ani nevšimneme. Tahy štětce jsou krátké, rychlé a dokonale promyšlené. Obrazy zobrazují skutečnost, nejedná se o zobrazení pocitů, Däthedr se zaměřuje výhradně na přesné znázornění reálného světa. Na obrazy si vyrábí speciální rámy z černého dřeva stromů, které rostou jen na několika místech Du Weldenvarden, například v okolí Fëarqelu. Hotové práce zdobí jeho dům, prakticky na každé stěně nalezneme minimálně jeden obraz, a že těch stěn je v domu Akleathos hodně. Jeho hlas jako takový je melodický a sametově jemný, a Däthedrův zpěv rozhodně nepatří k těm horším, nicméně ani k těm nejlepším. Věnuje se studiu elfské poezie, zhudebňuje si některé pasáže známých elfských památek a brouká si je při malování. Čtení ho moc ‚nebere,‘ rovněž ani na nějaké to učení ho neužije. Jak už bylo naznačeno, rád tvoří a v oblasti literatury to také platí. Píše krátké povídky, jejichž úroveň však není valná, a ani jich není moc.

Historie:

Malý elfík se narodil do  elfského domu Akleathos jako prvorozený syn člena družiny krále elfů Diniraëla a jeho vyvolené Jänthé. Dětství si užil naplno, ale už od svých třiceti let ho jeho otec učil, často to bývaly dlouhé a náročné lekce, při nichž Däthedr kolikrát usnul a kolikrát se mu podařilo celou dobu zírat do prázdna, a nic se nenaučit. Bývala to pro něho ta nejnudnější věc, co mohla existovat. Vždy, když po celém dnu stráveném nad Liduen Kvaedhí a jinými předměty vyběhl ven, hrál si s jinými elfíky.

Zatímco se studijní léta vlekla, jak jen mohla, roky, kdy se z Däthedra stával distingovaný a společensky vzdělaný elf, utíkaly jako voda. Pohyboval se na dvoře krále, účastnil se debat a navštěvoval cvičiště, protože po učení znalostí mu chybělo jen naučit se zacházet se zbraněmi. Bylo to těžce vydřené všeobecné vzdělání, ale získal ho. Hned, jakmile se projevil jeho talent na bojová umění, zařídil si jeho otec, aby na něho byli cvičitelé tvrdí a přísní. Po mnoha letech cviku dosáhl mistrovství v boji s mečem. Luk ho nikdy moc nezajímal, přesto jakési základy má, ale vždy dá přednost meči.

Bojový výcvik jeho tělo zocelil a zesílil. Mohlo by se zdát, že ten mládenec měl všechno, co si jen přál. Přesto byl nespokojen se stavem svého života. Ano, měl vědomosti, ano, byl pohledný a svalnatý. Ne, nebyl šťastný. A proč? Protože měl pocit, že nenaplňuje to, co by chtěl dělat v životě. Nepřipadalo mu totiž přirozené, aby se celý jeho život odvíjel na dvorech jiných elfů a debat. Chtěl se odvázat, chtěl být svůj… chtěl být NEZÁVISLÝ. Doma se často hádal se svým otcem, který se stále nedokázal smířit s tím, že jeho syn dospěl. Atmosféra v domě Akleathos byla den ode dne dusnější a vyšlo jednoznačně najevo, že někdo je tam navíc. Däthedr věděl, že ho jeho rodiče milují, také on je měl velmi rád, ale nerozuměli si. A proto se rozhodl, že načas odejde z Ellesméry. Místem jeho nového pobytu se stal Fëarqel, malá vesnice na severozápadní hranici lesů s novou zemí. Žil tam totiž jeho starý děd, který se rozhodl trávit zbytek svého života mimo Ellesméru.

Na cestu ho vyprovodila opět výměna názorů a několik slz jeho matky. Tehdy mu bylo stošest let. Bloudil lesy dobré dva měsíce, než dospěl cíle. Jakmile vstoupil do Fëarqelu, vypadal jako nějaký muž z pralesa. Ušpiněné šaty, vousy zarostlá, ale usměvavá tvář, to byl jeho majetek. Vyptal se, kde přesně sídlí jeho děd a našel ho. Jeho prarodič se ho s radostí ujal a dal mu svobodu. Tím jediným darem ho obdaroval více, než kdokoli jiný před ním. Elf zde strávil několik let, které vyplnil komunikací s přívětivými obyvateli pohraniční vesnice. Trávil čas v lese, zrána běhal, maloval, zpíval a zapojoval se života místa jeho pobytu – zpíval stromům a šlechtil rostlinky, a to vše bez jediného kouzla. Pěkně pomalu, přirozeným způsobem bez použití gramarye. Základy kouzel se naučil na naléhání svého dědečka, kterého si velice oblíbil a nutno říct, že ani dědečka jeho vnuk nedělal smutným, ba naopak. Däthedr se naučil jednoduchá kouzla, která se dala použít v lese, a pak se zaměřoval na kouzla bojová, která v něm vzbuzovala jistou dávku napětí a zvláštní touhy. Jeho předek, který se pohyboval na dvoře krále po velkou řádku let a podstoupil také zevrubný výcvik, mu byl mistrem a rádcem. Po večerech spolu komunikovali o náležitostech jeho rodiny a Däthedr pochopil, jaká je jeho úloha. Hněv, který snad někdy choval k rodičům, byl tentam. Dědeček mu předal vše, co měl. Trénoval s ním boj, ale nikdy nad svým mrštnějším a šikovnějším vnukem nevyhrál. Ačkoli už byl starší, zachoval si radost ze života a – aniž by to věděl – stal se vzorem Däthedra. Po nějaké řádce let už nebylo, co by Däthedr od děda nevyzvěděl nebo neprokomunikoval. Najednou mu přišla vesnice bez života, nic se tam nedělo, nerodily se tam děti a nikdo tam prakticky nic neřešil. Život tam plynul monotónním stylem a to čerstvě dospělého elfa nebavilo. Mnohokrát žádal dědečka, aby se s ním vrátil do Ellesméry, ale stařec si tvrdošíjně stál na svém, že chce dále být ve Fëarqelu. Däthedr ho pouze umluvil na doprovod do Ellesméry k příležitosti Agaethí Blödhren.

A tak to bylo. Ve stodvacetisedmi letech zažije celým svým vědomím Agaethí Blödhren. Cesta jim s dědečkem ubíhala hodně rychle, což Däthedra hodně znepokojovalo, přirostl mu totiž moc k srdci a nechtěl se s ním odloučit. Po necelém měsíci dorazili do domu Akleathos. Jeho děd se přivítal se svým synem a dovedl mu zpět pro změnu jeho syna. Diniraël uznal, že před ním stojí dospělý elf, kterému již do života mluvit nebude a ani nemůže. A tak se s ním Däthedr usmířil a znovu se setkal také se svou matkou a byl velmi překvapen, když se dozvěděl, že bude mít sourozence. Elfové málokdy mívají více než jedno dítě, ale v domě Akleathos již zanedlouho bude slyšet křik novorozeněte. Däthedr nemohl přijít v lepší čas – nazítří se konala velká oslava k příležitosti nadcházejícího přírůstku do rodiny Ardraëll. Hned dva dny poté se bude konat ona Oslava pokrevní přísahy.

Däthedr se na své první slavení Agaethí Blödhren těšil. Jako dar stromu Menoa vyrobil za několik hodin hezký obraz, dědeček ho pro malování zapálil a on maloval každou volnou chvíli. Na večerní hostinu se dostavil s velkým zpožděním a divil se, že mu otec nic nevyčetl. Následujícího rána byl slyšet dvojí křik. Na svět přišel druhorozený syn Jörris. Celá rodina tedy dostala pěkný dárek.

Nemluvně se účastnilo oslavy jen malou chvíli, zato Däthedr na ní strávil celé tři dny. Nic si nepamatoval, ale cítil se šťastným. Naštěstí Jörrisovo narození změnilo plány jeho děda, který se uvolil zůstat po další dva měsíce, po kterých se – v doprovodu Däthedra – vrátí do Fëarqelu.

Po odchodu Däthedrova děda se rodina věnovala plně Jörrisovi. Po čase si spolu s Däthedrem hrávali a ačkoli byl jeho bratr o sto dvacet sedm starší, na zábavě jim to neubralo. Otec na něj byl stejně přísný jako na Däthedra s tou výjimkou, že nějakou tou lekci přenechal Däthedrovi, který byl na bratra o poznání milejší.

Däthedr formálně vstoupil do armády – která ale v onu chvíli nebyla potřeba – a brzo se vypracoval na docela slušné místo (to převážně díky svému otci, který si vychovával nástupce na svou pozici) a žil všední život elfa. Chodil na královský dvůr, rozmlouval s otcem i jinými elfy, trávil čas s Jörrisem a zažil nejednu lásku, která však skončila dříve, než stačil pomyslet na její pokračování. Samozřejmě maloval a čas od času se odebral do Fëarqelu. Postupem času se jeho postavení zvyšovalo a on se stával zkušenějším a rozvíjel své znalosti dále, sice velmi pomalu, ale přece. A takto by žil stále, kdyby nenastal Pád. V době zrazování pravého smyslu Jezdectví bylo mnoho zmatku a ani tomuto elfovi se nevyhnul. Připojil se spolu s dalšími elfy do boje proti Galbatorixovi v bitvě u Ilirey. Bojoval dlouho a statečně, ale přesto byli elfové i Jezdci poraženi. Utrpěl hned dvojí ztrátu – v první linii spolu s králem padl i jeho otec. Däthedr vycítil, kdy už pro ně boj skončil a kdy už nebyla šance na vítězství, a proto vzal svého bratra a prchli zpět do Ellesméry. Jako jedni z mála dorazili na smrt vyčerpaní a zranění do města, které se stalo hlavním městem říše elfů hned, jakmile byla dobyta Ilirea, totiž Ellesméra.

Po uklidnění situace se stal  jedním z velitelů elfské armády. Získal si dost uznání, protože v době smutku a zmatku dokázal řídit rodinu z domu Akleathos.. Matka se zhroutila, ale díky přežití obou svých synů měla proč žít, ale už nikdy nebyla taková, jako předtím. Velkou oporou jí byl Jörris, který se projevil jako velmi citlivě založený elf. Trvalo docela dlouhou dobu, než se na jejich tváře vrátil alespoň zlomek toho dřívějšího úsměvu, kterým kdysi tolik zářili.

Od té doby se Däthedr věnuje vojenským záležitostem, na jeho koníčky mu moc času nezbývá. Cvičí elfy na cvičišti, vyřizuje záležitosti okolo domu Akleathos a mnoho dalších věcí. Věří, že se jim nakonec podaří svrhnout Galbatorixe, už jenom kvůli památce svého otce Diniraëla.

Rodina:

Otec Diniraël zemřel ve válce, děd Acléat matka Jänthé i bratr Jörris jsou naživu.

Majetek:

Dům rodiny Ardraëll pojmenovaný po jeho dědu, vojenské vybavení vysoké kvality, náhrdelník ve tvaru prvního glyfu Liduen Kvaedhí ze safíru na úschovu energii, stříbrné prsteny, plátna, paleta a barvy a mnoho dalších, méně podstatných věcí.