WIP - Prochází úpravou

Změna popisu, dopis Herní historie, změna dovedností, nový soupis majetku

Obrázek je pouze orientační!

Jméno: pán Sedrik I. Weler, lord z Cithrí, protektor Svobodné Surdy

Rasa: Čistokrevný člověk, s rodovou linií

Pohlaví: Muž

Datum narození: 2. Okvětce 3241, 22 let

Náboženství: Weleři jsou proslulí tím, že jako jedni z prvních rodů oficiálně přijali víru Zlatého boha. Sedrik i jeho rod patří k pravidelným návštěvníků Zlatého chrámu v Uru´baenu.

Povolání: Ta tam je povolání. Sedrik se díky svému meči dostal šlechtický titul pána z Cithrí a k tomu se stal Protektorem Svobodné Surdy. Jeho místo Galbatorixova kapitána gardy je tak pouze spekulativní, pravda je, že svému pánovi slouží nadále oddaně.

Popis:

Jako většina mužských následníků z tohoto rodu je i Sedrik spíše průměrné postavy, měří něco přes 5 stop a několik palců k tomu (přibližně 1,70 m). Postavy je štíhlé, ale nikoli drobné, dalo by se říct, že většinu ze své tělesné konstituce zdědil po svém otci. Široká ramena a mohutný trup a dlouhé nohy, jakoby přímo zrozené k běhu jej předurčily k roli válečníka, což jej uchránilo před cestou kněžských rouch.

Obličej má úzký. Vysoké čelo se skrývá pod hnědými vlnitými vlasy, které mu spadají až po obočí, které je na pravé tváři přerušené ošklivou jizvou. Ta se táhne asi od poloviny čela a končí až nad lícní kostí. Oči jsou malé, zelenošedé barvy, každé z nich je ještě naštěstí zdravé. Nos, posazený mezi němi, hrdě ční uprostřed tváře a končí nad ústy jejichž úzké rty lemuje neupravené strniště. Vousy mu nerostou, za to si již posměchu vykoledoval dost.

Ač se to nemusí na první pohled zdát, Sedrik je na svůj nízký věk velmi zdatný. Už na rodném dvoře, ještě společně s bratry, se mu dostalo velice tvrdého výcviku, od běhu nazí do půl pasu, až po zápas, či šerm. Nepatří k nejrychlejším, ale dokáže velmi dobře koordinovat své pohyby a být tak přesný. Síla se v jeho pažích taktéž nezapře a nedělá mu problém zápasit v těžké zbroji, či snad napínat obléhací kuši.

Sedrik si toho v honosném rouše moc neužil a vždy, díky své pozici, nosil spíše zbroj než honosný šat. Jeho pozice se ovšem téměř pohádkově změnila. Jeho denním chlebem již není zbroj gardisty, těžký oděv, který ze sebe téměř nesnímal. Nyní jej vystřídala těžší, leč mnohem kvalitnější zbroj, kterou mu jako projev úcty darovalo Cithrijské plátnéřství.

Skládá se z lněné tuniky a kožených kalhot, na které poté navléká zbytek zbroje. Boty má vysoké, kožené, občas vystlané onucemi (hlavně na zimu), avšak nohy na rozdíl od zbytku těla tak chráněné nemá. Zbroj je už tak těžká dost.

Tu tvoří těžší lněná halena, přes kterou si navléká dlouhou šupinovou kazajku z kůže, která mu jako volná suknice sahá až po kolena. Na to všechno patří ještě kroužková košile, která je zhruba do půlky pasu a končí na rukou u loktů. Na pažích má ještě navíc přišněrované další kožené chrániče a na ramenou plechové nárameníky. Lokty mu chrání plátové náloketníky. Rukavice nenosí, kdyžtak si ruce chrání jednoduchým šněrováním, či z nutnosti koženými rukavicemi.

Zbytek se již odvíjí od jeho momentální pozice. Běžně nošený tabard v barvách královské gardy, který ještě doplňoval o malovaný jednoruční štít v stejných barvách, se změnil v honosnější šat v barvě svého erbu, šitý z toho nejkvalitnějšího Surdského lnu. Ve své truhlici však skrývá ještě tabard druhý, a to v barvách rodových.

Ke zbroji ještě patří jednoduchý šalíř s kovaných chráničem hrudi, ten si, ale nasazuje jen zřídka.

Tak či onak, pas má vždy sepnutý dlouhým koženým opaskem s vykládanou sponou. Na něm se mu většinou houpe jednoduchý královský jedenapůlruční meč a z druhé strany vykládaná rodová dýka.

Charakter:

Na první pohled Vás napadne to, co všechny ostatní. Voják. Kolohnát, tupec a hrubec, který si svoje vydobude spíše násilím než myslí. Jen těžko by jste za ním hledali následníka významného rodu, jakým Welerští páni nepochybně jsou. Je pravda, že tvrdý výcvik, morálka a základní rytířský kodex udělaly na Sedrikovi své. I přes svou obvyklou vstřícnost působí chladně, jakoby si ode všech udržoval odstup. Navíc a pro co si u některých vydobyl úctu a respekt a u jiných opovržení, přání svých nadřízených plní do posledního detailu a bez smilování. Možná to je jenom pocit, možná za to může zlatavé leštění kapitanské zbroje, kdo ví.

Tvář: Sedrik má obrovský smysl pro čest a oddanost, což se dá po krátké době poznat ze svého chování. Je naprosto oddaný svým pánům a je pouze pro rodovou čest schopen položit život, věří, že to co dělá pomáhá jejich jménu. Pod vrstvami těchto ušlechtilých vlastností se skrývá dobromyslné jádro. Ikdyž, nejspíše pokřivené jeho přesvědčením. Jeho země i pozice jsou pro něj vším, kdo je nepřítel, nemá možnost se vyvázat. To mnoho prozrazuje o jeho smyslu pro racionálnost, celý život si buduje určitý vzorec podle, kterého pak koná, má velký smysl pro řád. Ikdyž se to mnohdy nezdá přes blahosklonou slupku, je taktéž velmi podezřívavý.

Duše: Jestli by jste do vojáka něco opravdu neřekli, asi by to byla citlivost. Sedrika to stojí mnoho úsilí a sebezapření, aby občas konal tak, jak mu káže zákon a povinnost. Stejně tak by si nikdy nepřiznal, že přes svou hrdost a pýchu stále ještě nosí pláštík mladické nerozvážnosti a plachosti, stejně tak v něm dlouho hlodá závist starším bratrům.

Historie:

Sedrik se narodil, jako sedmý potomek v řadě, knížecímu páru z Teirmu, v rodě Welerů. Byl v pořadí již šestý syn, díky čemuž měl prakticky nadosmrti vystaráno, so se jeho budoucnosti týkalo. Bylo dobrým zvykem, že nejmladší mužský potomek šel cestou víry a pokory, aby zajistil rodu přízeň nadpřirozených sil. A tak tomu bylo až do chlapcových desíti let, kdy se mělo definitivně rozhodnout o jeho osudu.

Možná by byl býval byl uchráněn před nevyzpytatelnými a nelítostnými stezkami válek, možná by přišel slávě, bohatství a osvícení, kdo ví. Jisté je, že se v ten den malý Sedrik honil po dvoře Teirmského paláce spolu s jeho dvěma staršími bratry, když na jednom z rozsáhlých balkónů probíhal rozhovor mezi knížecím párem a jejich pobočníkem, mimoto i velmi nadaným šermířem. Jen díky jeho dobrému úsudku se role mladého Sedrika změnila a kněžské roucho navlékl jeho o dva roky starší bratr... Dobrý krok to byl dost možná pro oba.

Jak Sedrik rostl, sílil a získával zkušenosti. Už od velmi malého věku procházel on a jeho dva nejstarší bratři tvrdým výcvikem, o to tvrdší, že šermířský mistr nebral na věkovou propast mezi jeho dvěma bratry a jím samotným, žádný ohled. Brzké ranní vstávání, rozcvička, boj na kolbišti, to byla každodenní rutina, kterou poté vystřídaly hodiny dějepravy, zeměpravy a jazyků. Neuposlechnutí se trestalo zostřeným výcvikem, či trestem a Sedrik si doteď pamatuje jak to bolí, když se vám do kůže na zádech zakousnou otcovy důtky.

S rostoucím věkem jej jeho dva bratři opustili a on zůstal s šermířem sám. Jeho um se zlepšoval, výdrž rostla a smysly se zbystřily. Nakonec ze zápasů na kolbišti přešel na ostrý boj. Sedrik svou kariéru začal jako šermíř v otcově stráži, posléze jako městský kapitán. Svůj um přitom dále zlepšoval, povinně se účastnil všemožných turnajů a zápasů. Z těch si taktéž odnesl svou největší jizvu, která mu dodnes hyzdí pravou tvář. Jeho šermířský um začal být znám i mimo hranice Teirmského knížectví a to i přesto, že zdaleka nepatřil mezi nejlepší. Mezi stany vyzyvatelů se ještě neprobojoval.

Nakonec i on byl považován za vycvičeného, v onen den mu otcův šermíř předal svůj meč a jejich cesty se nadobro rozešly. Otec dostál svého slova a místo do klaštéra poslal mladého Sedrika do města Uru´baen. Sedrik tak osedlal koně, něco z toho, co se dalo nazývat osobními věcmi a vyrazil na cestu. Když dorazil, chvíli mu trvalo, než se rozkoukal. Uru´baen byl ve srovnání s Teirmem neskutečně veliké město a pro nezcestovaného Sedrika to bylo něco naprosto nového. Dokonce i služba ve městě byla nová, bylo znát, že atmosféra je zde daleko více napjatá, o což se přesvědčil hned v prvním dni, kdy těsně po svém nástupu do služby musel čelit ozbrojenci, který jej jakožto gardistu u vnější brány napadl. Nebyl to žádný med. Ani první týden, ani první měsíc, natož první rok. Teď, s tím málem co zná a umí, jej převeleli do paláce, dostojí povinnosti svého rodu? To je pouze otázka času.

Herní historie:

Dostát, nedostát. Pravdou je, že Sedrik si svého místa mnoho neužil. Ani ne pár měsíců, co se stal Galbatorixovým mečem, rukou, jež jej chránila ve spaní, musel vyrukovat s celou gardou a přidělenými vojáky do Surdy. Král Orrin byl zavražděn a Galbatorix se vydal zachránit Surdský trůn, před uzurpátorem Jeodem. Strhla se velká bitva o pevnostní systém v čele s pevností Sitir, která padla v krvavé bitvě.

Sám poté vedl jezdecké oddíly v bitvě o Cithrí, kdy díky jeho pohotovosti zachránil mnoho králvoských vojáků. Díky jeho přičinění bylo město dobyto a on stanul, jako jeho správce a protektor celé Surdy.

Jen čas ukáže, co dál.

Schopnosti a dovednosti:

Sedrik je pohybově velmi nadaný a zdatný člověk, ze svých bratrů dost možná obdarován dokonce nejvíce, což bylo zřejmé hned na prvním společném turnaji, kdy jeho starší bratři stěží drželi krok s mnohem mladším sourozencem. K jeho nejvýraznější dovednosti patří šerm a boj obecně. Dlouhý výcvik a častý trénink jej stále posouvá dál, chybí mu však zkušenosti.

Je rovněž dobře informovaný o dění v království, pozná většinu rodů po jménu a nejvýznamnější příslušníky rozezná dokonce na potkání. Jakožto gardista si vybudoval železnou vůli a oddanost. Díky výcviku má zostřený zrak a sluch a výborný odhad, stejně tak je i v dobré fyzické kondici.

K typickým dovednostem patří ještě jízda na koni, dále pak ovláda počty a na rozdíl od většiny vojáků je gramotný.

             - Boj s jednoručním mečem: 4/7

 - Boj beze zbraně: 2/7  

  - Nošení zbroje, štít: 2/7

        - Střelba z lovecké kuše: 2/7

- Jízda na koni: 1/7     

Řemeslo

Vůdcovství, vedení města, ozbrojené skupiny: 2/7

Nájemný šermíř, tělesná stráž: 4/7

Rodina:

Rod Welerů patří k jedněm z nejvíce vážených a známých rodů v celé Alagaesii. Welerský kníže měl vždycky tu výsadu být jedním z královských ministrů, či rádců a jinak tomu není ani v těchto dnech. Nynější rod čítá 15 členů. Knížecí pár a jejich 7 potomků, bratra vládnoucího knížete, jeho ženu a jejich tři potomky. Pro úplnost, ale zmíníme pouze hlavní rodovou linii.

Kníže Rodrik Chrabrý, zemský správce a královský ministr, taktéž Sedrikův otec. Byl druhým v řadě po svém starším bratru, který, se ale zabil na lovu, získal tak rodové dědictví. Je to vysoký statný muž, který začal svou kariéru nejprve jako válečník a posléze skončil jako králův správce.

Lady Albina z Feinsteru, dle všeho je Albina spolu se svou sestrou posledními žijícími členy kdysi mocného Feinsterského rodu. Lady Albina nepatří mezi krasavice a perly plesů, ale co ji nebylo uděleno na kráse, získala na intelektu. Je to velmi vzdělaná žena, která se stará o rodinnou truhlici a je to ona, kdo drží pevnou ruku v místním panství.

Kněžic Rodrik II., nejstarší ze Sedrikových bratrů, již nyní je slavný jakožto generál. Je vysoké a robustní postavy a na rozdíl od Sedrika dlouhých vlasů. Pobývá na vlastním hradě. Prakticky se jen čeká na to, až jeho otec složí funkci a odejde do ústraní.

Kněžic Yann, druhorozený a pojistka v případě Rodrikovy smrti, správce města Teirm a přilehlých statků, vysoký plavovalsý muž s rysy po matce, co nedohání v boji s mečem, to si vynahrazuje ve svém obchodnickém umu.

Kněžic Laurean, třetí v řadě a Rodrikův nezvedený syn, momentálně se neví nic o jeho osobě, v den Sedrikových patnáctých narozenin byl jako osmnáctiletý vypuzen.

Kněžic Wulfred, královský vyslanec pro Surdu, vysoký hbitý mládenec, který se ze všech sourozenců Sedrikovi podobá nejvíce, o to více mezi sebou ti dva soupeřili.

Kněžna Esmea, manželka knížete Erada Deara z Bullridge, Sedrik toho o své sestře mnoho neví, prakticky ji nevídal, navíc po své svatbě žije se svým mužem v Bullridge. Vysoká plavovlasá žena dobrého srdce a bystré mysli.

Kněžic Mattius, Sedrikův o dva roky starší bratr, dnes aspiruje na post Belatonského velekněze, útlý a drobný hoch, kterému to s mečem nikdy moc nešlo a ani se nehodil do obchodu.

Majetek:

Krom své nové zbroje se jeho majetek značně rozrostl. Nepřechovává tak pouze jennsvé předchozí vybavení čítající starou gardistickou zbroj, dva tabardy, velký a malý štít a kvalitní loveckou kuši. Nevlastní již pouze svého dobrého koně a jednoduchý meč, ale má možnost si vybírat z těch nejkvalitnějších ořů Cithrijských stájí. Stejně tak vlastní dlouhý jedenapůlručák nejvyšší mečířské kvality.

Krom mnoha nezbytnýc rubášů, které si nechal ušít vlastní i majetek jiné hodnoty.

Patří mu městská citadela, několik manufaktur v dolním městě a stal se správcem nejen Rhodwalské pokladnice, ale i Rhodwalského hradu a panství.