Björg

Jméno:

Björg zvaný Železný

Rasa:

Urgal-Kull

Pohlaví:

Samec

Věk:

30 let, narodil jsem se v zimě.

Náboženství:

Nevěřím na žádné bohy.

Kmen:

Můj vlastní kmen Ithrö

Jazyky:

Urgalština, lámaně lidsky

Motto: Smrt je jen další cesta, kterou musíme jít.

Povolání:

Jsem vyučený kovář ale jinak jsem náčelník-žoldák.

Vzhled:

Jsem asi dva a půl metru vysoký, což na kulla není nic zvláštního. Ovšem je to větší než normální urgal, takže mi to přidává na mém vzhledu hrůzostrašného netvora. To se mi hodí, když někde útočím, protože nepřátelům mě většinou stačí jen zahlédnout a jejich morálka dost rychle padá.  Na to, abych mohl unést všechny své zbraně a hlavně své brnění potřebuji vypracované tělo, a to rozhodně mám. Získal jsem své svaly při učení u otce, ale také při plenění a nájezdech je síla potřeba, takže trénink mi nechyběl. I teď docela trénuji, opravuji výzbroj, nebo cvičím. V pase jsem tak akorát, nejsem vychrtlý, ale taky nejsem tlustý, tlustý náčelník by si kmen určitě neudržel. V děšení nepřáteli taky pomáhají dlouhé špičaté rohy ebenově černé barvy, svůj tvar mají díky nástavcům, které je během růstu tvarovaly. Jejich pevnost je velká, ale směrem vzhůru postupně slábne, takže kdybych jimi narazil do něčeho tvrdého, je tu velká šance, že se alespoň jejich vršky zlomí. Pod rohy mi nerostou žádné vlasy, oholil jsem se, aby moje rohy vypadaly větší a vzbuzovaly hrůzu ještě mnohem víc. Moje oči mají zelenohnědou barvu, a odlišují mě tak od většiny mého kmene. Ruce mám stejně silné jako zbytek těla a drápy které zakončují mé prsty jsou kratší, ale zase vždy ostré, aby v případě ztráty zbraně připravily nepřátelům další muka.

Civilní oblečení:

Dříve jsem nosil vlněné oblečení pak kožešinové. Nyní nosím z kůže svých poražených protivníků. Takže nosím kožené kalhoty, vlněnou košili a koženou bundu s kápí (pásek z trpaslíka, kalhoty, boty  a bundu mám z člověka, ale kápě je zase z trpaslíka). Na noční operace nosím ještě vlněnou kuklu. Všechno moje oblečení je přebarveno na černou barvu, i kožené součásti. Na černo je barvím protože je to barva zkázy, mého kmene. 

Brnění:

Do bitvy nosím svoje brnění s helmou a nárameníky spolu se svým štítem. Pod brněním vždy mám prošívanou zbroj, ale už ne kroužkovou. Kroužková zbroj je moc drahá a já ji ani neumím vyrobit.

Povaha

Před svým kmenem vystupuji tvrdě, sebejistě a nelítostně. Kmen má slova považuje za zákon. Většinou. Pokud ne, čeká je trest, kázeň musí být. Pokud nemají rozkaz, nesmí nic dělat. Mám u nich velký respekt.

Přestože se můžu zdát jako chladnokrevná, vraždící bestie, zabíjení vnímám spíš jako nástroj, který musím použít, abych dosáhl svých cílů. Dále si hodně zakládám na úctě, spravedlnosti, rovnoprávnosti a cti. Jsem ochoten za svojí čest zemřít,

Mám jisté sklony ke schizofrénii, protože mám na vše dva názory. Například jeden říká, že vraždění a plenění je dobré a zábavné, zatímco druhý říká, že je to zavrženíhodný čin a projev barbarství. Prostě urgal mnoha názorů. Dále mám velmi dlouhé a komplikované rozhodování, protože jak jsem zmínil, mám na vše dva názory. Jinak bych byl míru milovný urgal, který by farmařil, ale nemám kde. Jsem velmi cholerický a lehce vyprovokatelný. Po záchvatu vzteku mi vždy trvá několik hodin nebo dní než se uklidním. Většinou mlátím do zdí nebo kmenů stromů, ale jednou jsem se neudržel a než mě odtrhli tak jsem zmlátil jednoho urgala tak, že byl 3 dny v bezvědomí. Z toho plyne ponaučení. Nikdy neprovokuj Björga. Mé dva názory na všechno můj kmen dost mate, ale zároveň jsou rádi, protože vždycky dám za pravdu oběma znepřátelenýma stranama.

Historie

Narodil jsem se jako syn kováře jménem Raghoka a matce, lehké děvě, kterou jsem nikdy nepoznal, protože mě nechala před otcovým domem v Urdixu. Otec se o mě staral dobře a zodpovědně už od útlého věku, to se ale o mojí maceše Dikre říct nedalo. Chtěla se mě zbavit, protože mě otec upřednostňoval před jejími vlastními dětmi, Fraghem, Ürtihou a Azgorou. Takže když byl otec v kovárně, kde vyráběl své životní dílo, velké kladivo pro vůdce jednoho z největších kmenů, odvedla mě hluboko do hvozdu, a nechala mě tam samotného. Pošetile si myslela, že mě zavedla velmi hluboko, bohužel však postrádala jakýkoli orientační smysl a opustila mě na kraji lesa. Přestože jsem v této části lesa nikdy nebyl, dokázal jsem přežít a za tři dny najít cestu zpátky. Do Urdixu jsem se vrátil zubožený a unavený, ještě k tomu pozdě v noci. Otec ještě nebyl doma, nebo spíš usnul v kovárně. Potichu jsem se vkradl do domu, hnaný touhou po pomstě. Vzal jsem nejostřejší nůž, který jsem našel, a podříznul jsem ji. Jakmile přešla radost ze smrti té mrchy, uvědomil jsem si, že budu muset nějak zamaskovat stopy po svém činu. Připlížil jsem se ke studni, bylo zvláštní, že jsem nepotkal žádného urgala. I takhle pozdě v noci se v Urdixu někdo obvykle potuluje. Umyl jsem se vodou ze studny, počkal jsem, až uschnu a šel jsem za otcem do kovárny. Probudil jsem ho, a jakmile mě uviděl, byl tak nadšený z mého návratu, že mi slíbil, že mě naučí všechno, co umí. Raghok se o smrti své manželky dozvěděl až ráno. Za svítání došel za Urdixkou šamankou, Krakharou, aby mu řekla, kdo byl vrahem Dikry. Krakhakra otci řekla, že to byl Othark, vyhlášený vyvrhel a pijan který Dikru nesnášel. Rozzuřený Raghok vyzval Ortharka na souboj, a v dlouhém zápase ho zabil. Raghok splnil svůj slib a vyučil mě kovářem. Když mi začaly růst rohy, vyrobil mi zvláštní nástavce, chtěl totiž, aby moje rohy rostly rovně a byly tak použitelné v boji. Mnoho urgalů jeho čin odsuzovalo, já jsem byl ale rád.

Jednoho dne přišli do Urdixu kočovníci, kteří své zboží nabízeli po celé Alagaësii. Měli zvláštní zbraně, které mně učarovaly, chtěl jsem takovou zbraň používat. Velitel kočovníků mi nabídl, že mě zbraň naučí používat, ale pod jednou podmínkou, a to, že se k nim alespoň na nějakou dobu přidám. Normálně by urgala nevzali, ale asi se jim hodilo mít u sebe plně vzrostlého víc jak dva metry vysokého kulla. V tomto věku se také uplatnily nástavce na rohy, rohy mi opravdu vyrostly směrem vzhůru. Pět let jsem cestoval s karavanou kočovníků, a projel jsem téměř celou známou Alagaësii. Na těchto cestách jsem se také naučil trpasličí řeč a také lidsky, i když ne úplně dokonale. Podle dohody mě taky naučil používat onu zbraň,luk, který ale musel být vyroben na mou velikost. Dost jsem zesílil a získal nějaké peníze, ale taky zboží, které jsem na konci svého pobytu ukradl jak kočovníkům, tak ve městech. Za utržené peníze jsem u trpaslíků nakoupil hodně železa, a chtěl jsem se vrátit za otcem do Urdixu, ale přepadli mě tři banditi. Jednoho jsem zastřelil a zbývající dva jsem umlátil lukem. Ten kterého jsem zastřelil měl u sebe dvojruční meč, který já používám jako jednoruční. A tak jsem získal svůj “půlkovač“.Nakonec jsem dorazil do Urdixu “jen“ s jednou řeznou ránou na pravé ruce. Od lidí a trpaslíků jsem odkoukal jejich brnění, a chtěl jsem něco takového používat taky. S Otcem jsme vytvořili brnění a štít, tyto dvě věci mi později přinesli moje přízvisko, Železný. Už tenhle zjev na část obyvatel Urdixu dost zapůsobil. Chtěl jsem svoji novou sílu vyzkoušet, tak jsem přepadl lidské stavení, ve kterém bylo dvanáct lidí, z toho pět dětí. Neměli proti mně šanci, koneckonců jsem kull a oni jenom vesničani, dospělé jsem nemilosrdně zabil, a jejich hlavy jsem si přivázal za vlasy k opasku. Děti jsem odvedl do Urdixu, jako svoji trofej a prodal jsem je na trhu. Urgalové potom uviděli moje “trofeje“ u opasku a chtěli se ke mně přidat a plenit.  Tak jsem jim splnil přání a stal jsem se vůdcem malé skupiny v počtu deseti urgalů. Můj věhlas mezi urgaly stoupal a tak se přidávali další.

A tak po nějaké době vznikl kmen Ithrö, který se snáží sjednotit všechny urgaly a vytvořit nezávislé Urgalské království, kde urgalové nebudou skomírat v horách, ale přesunou se níže, tam kde jde pěstovat obilí. Jeden vzdělaný urgal jménem Akhar se mě přidal a mě naučil používat taktiku, obchvaty a mozek. Jen díky němu jsem to dotáhl na náčelníka a jsem mu za mé vzdělání vděčný. Také jsem ho náležitě odměnil, je jedním z mích velitelů. Jinak se snažím udělat z Ithrö udělat elitní urgalský válečný kmen, kde bojují i ženy, aby bylo víc válečníků v kmeni. V kmeni, který zlikviduje všechny nepřátele, kteří se jim postaví. Ithrö bojuje za větší území pro urgaly i za jejich větší práva ve světě. Jsme ochotni bojovat za Galbatorixe tak i za Vardeny, elfy nebo trpaslíky jednoduše nza stranu toho kdo nám dá náš samostatný Urgalský stát.

Schopnosti:

Jsem od otce vyučený kovář, ale jednou bych se chtěl vyučit na takovou úroveň jako Elfové. Dále používám 3 metry dlouhý luk a místo šípů používám malá lidská kopí. Jsem s ním docela dobrý. Jinak jsem dost dobrý s jednoruční  sečnou zbraní, ale můj sen vždy byl, vlastnit nodači (to je katana s ostřím dlouhým jako jeho majitel), místo něj však mám, jak já říkám “půlkovač“, protože s ním sekám lidi na půlky. Půlkovač je mojí primární a jedinou zbraní na blízko, kvůli tomu jsem s ním lepší než napřiklad s lukem. Když mám “půlkovač“ tak v levé ruce mám štít, který musí mít všichni Urgalové pod mím vedením (snažím se o standardizaci výzbroje, ale nemáme dost prostředků. Případný investor by byl vítán). Jinak žádnou magii nebo ovládání mysli nepoužívám. Prostě jsem jenom obyčejný kull. Kull který používá taktické údery a obchvaty.

Lukostřelba 1/7

Boj s jednoruční zbraní 3/7

Nošení zbroje-obrana se štítem 2/7

Kovářství 2/7

Rodina

Otec: Raghok, kovář z Urdixu, který mě vychoval a vyučil kovářem.

Matka: neznámá

Macecha: Dikre, mrcha která mě nechala v lese a kterou jsem zabil ve spánku.

Bratr: Fragho můj mladší bratr který se ke mě přidal jako jeden z prvních. Je ke mě loajální a je jeden z vůdců kmenu

Sestra: Ürtiha, nesnáší mě a obviňuje mě z Dikryny smrti (a taky má pravdu).

Druhá sestra: Azgora, taky si myslí, že stojím za Dikrynou smrtí (jak jinak), začala sloužit Rahně takže se přestala zajímat o “pozemské“ věci. Náš vztah je kvůli tomu docela dobrý.

Ragh, Üghurn, Akhar a Fragho jsou čtyři vůdci podvolení jenom mě. Jsou to nejsilnější kullové v mém kmeni. U svých čtyř velitelů mám neochvějnou autoritu a loajalitu. 

Majetek

Brnění s helmou a nárameníky, náholenice, loketnice, štít, “půlkovač“, sbírka hlav, toulec, luk, dům v osadě mého kmene, který sídlí v Beorských horách, kápě, košile, pásek, boty a mazlíčka Ragnara, je to rosomák.