Ecthelion Lenwë Amandil

Jméno: Ecthelion Lenwë Amandil
Druh: Elf
Pohlaví: Muž
Datum narození: Narodil se 29. 2., a proto se jeho věk počítá jako 31let (jednou za 4roky), avšak po tomto světě se pohybuje 124let.

Podoba: Postava, kterou vlastní, je velice vysoká a může se pohybovat okolo šest a  půl stopy, nemůže se však chlubit, že by byl na poměry elfů nějaký svalovec a všeuměl, protože s vařením si netyká, za to je to puntičkářský uklízeč. Přesto, že není zrovna silou obdařen a se zdvihaním těžkých věcí má doopravdy poblémy, rychlost, hbitost a mrštnost se ukrývá v každém koutu jeho těla. Nedá se ale o jeho postavě s jistotou nic říci, protože je vždy zahalen do plášťů, tunik, s oblibou do kápí, ve kterých schovává svou dýku co dostal od rodičů k posledím narozeninám.
 Tvář má ostře řezané rysy, a přesto, že se nemůže řadit mezi nějaké idoly mužské krásy a dokonalosti, sympatie a charisma se v jeho obličeji skrývá díky elfí krvi. Elfí uši mu vykukují z rovných vlasů spouštějících se po pás, což je na muže celkem nezvyklé. Když je nenosí v čelence,která se neobejde bez nějakého znaku, povětšinou svého lidu elfů, má je spletené do dlouhého copu svázaným kůží.Vždy byl tak trochu nehovorný a v ústraní, uzavřený do sebe, ale jeho okolí mělo šanci si občas pročíst jeho emoce, které zrovna cítil. V hustých, dlouhých kadeřích se ne vždy odráží sněhobílá barva, jeho emoce vyplouvají na povrch právě prostřednictvím zbarvení vlasů. Dále už je nutné znát, které barvy u něj reprezentují určitý pocit, a můžete odhadnout jeho chování, protože ani kdyby chtěl, ty vlasy ovlivňuje jen jeho vnitřní pocity, takže je to jedna z jeho slabin, které proklíná. Je mistr přetváření a skrývání opravdových myšlenek, specifick&´ je pro něj pohrdavý a možná až pyšný úšklebek, co vyjadřuje jeho postoj k ostatním na jeho tekých, světle růžových rtech, co se ztrácí na jeho bledé pokožce. Hloupý však není, a proto se snaží tento svůj postoj skrývat v neutrálním výrazu, který nosí při každém setkání s novými lidmi, ač jeho chůze je pyšná a s bradou nahoře, takže to z něj lze snadno vycítit. Chová se vždy tak, aby z ostatních vyloudil co nejvíce informací, protože svou pravou tvář schovává jen důvěrným osobám, které si to zaslouží. Jestliže si daná osoba u něj pokazí první dojmy, bude mít co dělat aby získala jeho plachou důvěru a upřímnost. Není však poctivec a nedělá mu problém někoho podrazit, když to nejméně čeká, ale při silném poutu na to nemá sílu a tito tvorové mají jeho respekt a uznání, což se povede málokomu.

Musí poutat pozornost svými fialovými kukadly, které umějí nahlédnout do mysli druhých a nebo zaútočit na mysl, kdy v hlavě rozpoutá pekelnou bolest a téměř se tomu nedá bránit. Naštěstí to nepoužívá, jelikož je znalý etikety a umí se dle toho chovat, pro svůj užitek ale sem tam někomu do hlavy koukne. Jeho pohled se navíc vpíjí do druhých jako inkoust do kapesníku, umí znervóznit a také si podmanit pozornost druhého jen ke svému pohledu.

Paže má vzhledem ke své postavě dlouhé, nijak zvlášť svalnaté a kostnaté. Tam se ukrývají jeho dlouhé, křivé a hbité prsty, na nichž jsou vzhledem k tomu, že je muž, dlouhé nehty, upraven&´ a zarovnané. Není to ale nic extrémního, žádné vlčí drápy nebo nějaké pazoury.

Historie: Za zatažené oblohy světle šedými oblaky a sněhových vloček snášejícími se z oblohy zaznívá dětský pláč. Pláč čerstvě narozeného dítěte, chlapce s pronikavě fialovými duhovkami a světlým chmýřím místo vlasů. Zdravé, normální dítě. Vyrůstal normálním způsobem v Ellesméře, zkrátka hrající si usměvavé dítě z elfího rodu, které se postupně dostávalo do světa dospělých skrze své vnímání, nabíralo ty informace a postupně si je skládalo do hlavy. A možná až brzy začal uvažovat dospěle.

Ecthelion se se svou historií vrací do malého, dřevěného domku, kde pokojně vyrůstal jako jedináček se svými rodiči. Nebyli zrovna chudí, ale také se nedali označit za bohaté, jejich živnost pocházela z výroby ošacení a bot, jeho otec Fëanáro pracoval jakožto švec a jeho matka, Nienna, jako švadlena, takže Ecthelion neměl šanci učit se lukostřelbě a umění meče, což mu dává nevýhodu, se zbraněmi si nikdy moc netykal. Ani neměl zájem se učit těmto řemeslům, nic, co by ho bavilo, a proto hloubal v knížkách, nebo lítal s kamarády po lese. V knížkách se naučil používat magii a zdokonaluje se v ní, to je jeho silná stránka. Zvláštní je, že své typické rysy nezdědil ani po jednom ze svých rodičů, jen schopnost vyjadřování pocitů prostřednictvím kštice, ani povahově se spolu nijak nepojili. Od malička byl jiný od ostatních, kdyby se to tak mělo říci, má vysokou inteligenci. Vše řádně promýšlí, jeho činnost nesmí mít jediný špatný bod a vždy uměl rychle přemýšlet, a najít si východisko ze situace. Má dobré periferní vnímání, což ale znamená, že na otevřených prostorech má nevýhodu, jelikož se tam promítá větší prosto, který se musí hlídat a on proto raději prochází lesy.
Až moc dobře si je vědom toho, že ostatní nejsou schopní přemýšlet a vnímat okolí tak jako on. Je těžké získat si jeho sympatie a důvěru, proto se straní od ostatních a chová jako arogantní, pohrdající snob. Přeci jen, moc elfů či lidí ho nechápe. Na druhou stranu, nevidí mezi rasami nějaké rozdíly a všichni mají stejnou šanci jeho důvěru získat. 

Rodiče s ním moc času netrávili, museli pracovat, aby se uživili. I tak Ecthelionovi dávali potřebnou péči a lásku, pokusili se ji utvrdit v dýce, kterou dostal při oslavě svých 25. narozenin. Posiluje jeho magickou moc kdykoliv ji použije, nejenom na bodání. Ale on k ní má citový vztah, i když se zdá jako z kamene, a proto jí nosí neustále u sebe a nepoužívá ji.

Možná, že je to těžko uvěřitelné, ale né vždy si uvědomoval, že je chápe svět jinak než jeho okolí. Toto období nastalo až později, v jeho klukovských letech. Pojí se s tím vzpomínka na den, kdy v lese přihlížel smrti přítele jeho otce, jež byl zastřelen šípem. Šípem lidského lovce, který poté záhy utekl a on Ecthelion byl zrovna s Lamalasem na procházce a sdílel s ním jeho pohled na život, to Ectheliona vždy zajímalo. Poté ale proletěl šíp, rychle a eúprosně, až zasadil zásah a Lamalas dopadl k zemi. Lukostřelec utekl a nechal tam kluka s umírajícím mužem. Oční kontakt ze smaragdově zelených do Ecthelionových fialových nepřestával, dokud nenastal konec. Ecthelion to vycítil, snažil se pomoci. Snažil se získat jeho život zpátky. Ale ten konec se zkrátka nemůže nepoznat, instinkt buší v každém z nás. Kdokoliv by z toho byl vystrašen a psychicky odrovnán, ale jemu to pouze otevřelo oči. Začal uvažovat nad celou podstatou života, trochu filozoficky a i s poznatky od dávného přítele. Za pomoci ostatních dopravili jeho tělo do vesnice, aby mohla jeho i nadále žijící duše odpočívat, a  ta slova co říkal naposled Ecthelionovi zní v hlavě kdykoliv si na ten den vzpomene; "Víš, život je vlastně jako bahno. Kluzké, projdeš jím, málem se skácíš. Avšak přátelé, co s tebou jdou, tě shodí, aby ti mohli přejít po bedrech. Opravdoví se vyválí s tebou.". Ta myšlenka má i dnes cosi do sebe. Uvědomit si, že lidem a někdy ani elfům se nedá věřit, to se musí. Takže řešení se zdá, zůstat osamocen. A to je důvod, proč je vlk samotář. Po tomto dni už si moc přátele nedělal, sám si vystačí, a vystačil dodnes. Bylo to naposled kdy uronil slzu, nyní ho k nim dovede leda tak cibule.

Od rodiny se úspěšně odpoutal po dosáhnutí na bod dospělosti, a nyní pyšně žije sám na druhém konci Ellesméry od své rodiny. Tam se věnuje sobě, a jeho cílem je  vypilovat svou magickou moc k "dokonalosti", a aby se nějak uživil a nestrádal hlady tak vypomáhá čas od svého drahocenného času v obchodu s léčitelskými pomůckami a mastičkami. Zároveň ale hledá konečně nějaký jasný bod a cíl svého života, kterým by bylo najít spřízněnou duši co by si s ním rozumněla.

Rodina: Nikdo
Kontakt: Nezobrazen
Majetek: Dýka s vyritým jménem do čepeli od rodičů, měšec s financemi, čelenky (1, 2), zbroj, tuniky (1, 2), kápě (1, 2), boty,opasky (1, 2,) jiné nezbytnosti.