Galbatorix Endorfy

Jméno:  císař Galbatorix Endorfy, král Alagaesie, protektor Dračích hor, dále pro jiné lidi znám jako Galbatorix, padouch, zloděj, stvůra etc....

Druh: Člověk (dračí jezdec a král Alageasie)

Titul: Dračí jezdec, císař a král Alagaesie

Datum narození: Někdy v roce 3002, už si na něj dokonce nepamatuje, k dračím jezdcům byl přijat v deseti letech roku 3012.
Věk: Je starý, díky magii a svému draku Šruikanovi mu může být něco okolo 280.

Podoba:

Vysoký muž, s tělem mohutným jako klády a silný za tři chlapy a ožralého trpaslíka. To je Galbatorix. Hrůzostrašný král Alagaesie, pán přetvářky, mistr manipulace, strategie a hlavní zloun...

Podlouhlá, ostře řezaná tvář, je již ošlehaná větrem jako kdejaká skála. Na několika místech mu již raší vrásky, stejně tak i šediny a vousy, pokrývající špičatou bradu, tváře i část líc. Ústa jsou nenápadná skrytá v hustém chumlu nahnědlých chlupů na snědé, opálené kůži. Nos pak ční hrdě z tváře jako skoba, a je dost mohutný. Onen nos však rozděluje dvě oči. oči jenž viděli snad více než kterýkoli smrtelník, oči plné zloby, které neznají soucitu. Zároveň i oči, jenž poznaly velkou lásku a smrt milované, jenž byly sužované bolestí a spalovány žárem žalu a vzteku. Hnědonazelenalé, hluboké a jakoby bez života. Avšak bystré jako oči orla, vznášejícího se vysoko na nebi, takové jsou. Nad nimi pak raší huňaté obočí a nakonec končí nízkým čelem. Hlavu pak jako koruna obepínají husté dlouhé vlasy, spadající po ramena, místy prokvetlé šedinami. Tělo je snědé, opálené a vypracované boji i tréninky, jenž byl povinen dělat za jezdeckého mládí, zároveň ocelové pevné všelijakými zraněními. Jeho tělo však nikdo nespatří. Je zcela pořád ukryto pod množstvím látek, či zbroje a jen na noc je obaleno v těch nejemnějších látkách, jenž dokázaly z hedvábí uplést. Normálně a formálně nosí dlouhý plášť, z několika vrstev červených a černých barevných přehozů, jenž se prokládají, se zlatým lemem. Na sobě bohatě zdobenou tuniku, popřípadě brigantinu nachové barvy. Kalhoty, obyčejné černé. Avšak boty z té nejkvalitnější kůže, okované puky a vycpávané vlnou. Černé barvy jsou a hází odlesky. Na rukou se mu pak skví několik prstenů, rudé barvy, kterým jak už to bývá, imponují povětšinou rubíny. Na hlavě pak koruna, jemně vyřezávaná z plechu, ukuta v trpasličí výhni a křehce vypadající. Zároveň nezlomně pevná a jako hrot  s trny ukazuje nezlomnou moc Galbatorixovy osobnosti. Pod několika vrstvami plášťů a látek pak nosí zdobenou Surdskou dýku a vedle ni za opaskem z kůže Beorského medvěda, svůj meč. Neformálně nosí několik drahých tunik, povětšině jednu vrstvu, volíc spíše temné barvy. Kalhoty, vždy černé a kožené, boty neměníc. V boj však nosí skvostné brnění, ukuté rovněž trpaslíky za nemalý obnos. Složena z mnoha článků, vypracováno vulkanickými kameny a několikrát kaleno, potaženo vrstvou bronzu a zlata. stejně tak i zbytek jeho brnění. Nárameníky, široké jako poušť Hadarak a vyvedené ornamenty, rukavice, odolajíc stisku dračích zubů a pružné jako by na ruce žádné nebyly, nohy, chráněny zbrojí tak pevnou že nepraskne, ale ohebnou tak, že i běh je možný. Skvost. A nakonec helmice, sklápěcí s hledím a nákrčníkem. Kdokoli si ji obleče v ní vypadá v ní jako posel smrti, ale zároveň krásou vyzařuje. Je více jak reprezentativní. Pod tím vším pak nosí jemnou kroužkovanou zbroj. Jako zimní pláště, které nosí v jednotlivých provinciích pak volí kůže jednotlivých zvířat, jejichž kožich pak lemují barevné okraje.

Toť móda a podoba nevšedního vládce, génia, neporazitelného soka a dokonce i tyrana.

Historie:

Byl to jeden všední den, skoro stejný jako každý jiné a přeci byl výjimečný. V jedné chvíli se ve vesnici, kterou již odvál čas, v daleké prastaré provincii Inzilbêth, ozval dětský pláč. A v oné posvátné sekundě se rozběhla mohutná kola chlapcova osudu, která podemlela i věčnou slávu dračích jezdců a předurčovaly jejich krvavý pád. A čas plynul a každou sekundu co se dítě nadechlo a plíce vyplnil životodárný kyslík, se blížil jejich pád. A léta plynuly. Jara, Léta, Podzimy, Zimy… Roky plynuly a chlapec rostl a vynikal. Vynikal nad svými sourozenci. Nad dětmi z vesnice, měst i samotné provincie. Byl zvídavý, učenlivý, bystrý, vynalézavý, silný…. A tak byl předurčen jezdcům. V deseti letech se změnil jeho život. Byl příjmut za jednoho z kadetů a cvičen, ale nebyl to povaleč, nebyl to jezdec. Byl skvostem mezi dračími jezdci a Starší mu přisuzovali ohromnou budoucnost. Ale vědom si své budoucnosti, nepolevoval ve svém úsilí. Studoval magii do skomírání, stejně tak i trénoval a zoceloval své tělo. V boji porážel své soky i z řad výších kadetů, či mladších jezdců a to do doby, dokud nepadal vyčerpáním při západech slunce. A čas opět plynul, neúprosně den po dnech, měsíce po měsících a roky po letech… A pak přišel den. Byl to Galbatorixův velký den, v ten den byl předurčen stát se jezdcem a byl předveden do Chrámu… A po krátké nejistotě se mu vylíhl drak. Byla to dračice, její jméno znělo Jarnunvösk. Byla krásná, že se ji žádný drak nemohl rovnat. Silná, rychlá…. Stiskem překousla Urgala a drápy loupala stromy na třísky. Zároveň však byla něžná jak kdejaká bohyně. Galbatorix se k ní zavázal, Gadwey se mu utvořilo kousek nad zápěstím a obtočilo mu palec. A jeho síla se zněkolikanásobila. A jak rostl a sílil, přerostl Starším a radě přes hlavu a ti byli tak zpupní, že si toho nevšimli. Galbatorix však v té době nestál o moc, byl svým nynějším opakem. Byl spokojený se svým životem, postavením. Byl uznávaný a měl vše, co chtěl. Ale jednoho dne musel nastat zlom, a vše hezké odejít. V ten den, byl jako v mnoha jiných účastněn výpravy do hor. Vše se dařilo, ale při táboření je přepadli Urgalové. Ono to však nebylo přepadení, při onom krveprolití padli snad všichni spolubojovníci, a co bylo nejhorší i jeho dračice. Jarnunvösk... Šíp, jenž posvětil Urgalský šaman, neomylně strefil svůj cíl a proklál dračici srdce a ono umřela. V té chvíli se převrátil svět. Magie se svíjela pod vahou osudu, jenž se milióny let proplétal aby stvořil to co vzniklo z malého chlapce... Galbatorixe. Temnota přesídlila jeho duši na okraj propasti a zlo zalilo nyní prázdné nitro, jako nádor. A začal vraždit, ono to nebylo vraždění. To co provedl ze zármutku, spalováno uvinou, žalem a zlostí, mělo ke genocidě hodně daleko. Po Urgalské výpravě nezbylo nic. Těla zlikvidoval, urgaly vraždil nemilosrdně a bez lítosti, že dlouho umírali ve svých bolestech. Jejich těla pak nakrmila hladové krky krkavců, ale to už byl Galbatorix jinde. Velice, převelice dlouho se toulal horami, spálen, zarmoucen a zcela odříznut od své lásky. A zabíjel na potkání a jako černá krev se pomalu, po několika týdnech vlil do Bašty na ostrově Vroengard. Starší, Rada, i ostatní jezdci byli zděšeni. nestál před nimi hrdina, loajální strážce dobra. Byla tam zbídačená troska, zrůda, odpad… A ta je žádala o další vejce. O další život majestátného tvora a tak zamítli. Bylo však příliš pozdě na to, měnit svá rozhodnutí a osud, jenž byl silný, jak přívalová vlna se nedal zastavit. Na oko klidný odešel k Chrámu dračích vajec, kde jej zachvátil vztek. Vydoloval ze svého nitra ty nejstrašnější kletby a magie a napadl bezbranné vejce. Ovládl jej a přinutil se vylíhnout. Pak učinil nové pouto a stvořil Šruikana. Spolu s novým drakem, jenž nepřirozeně rostl a sílil, až se jeho černé šupiny napínaly ve švech. A v té chvíli započal pád. V jedné chvíli vyvraždil, všechny přítomné v chrámu a okolí a hned nato se vydal vytvořit Křivospřísežníky. Jezdce, loajální jen jemu, kteří stejně jak on opovrhovali s radou. A započal boj. Galbatorix a jeho banda, napadli baštu a plenili a řádily, dokud se slunce nezbarvilo do rudé. Zabili každého draka, každého kadeta, dítě, čač bylo sebenevinnější. Vojáky a Služebné povraždili taky. A pak přišli na řadu starší. Mnoho se mu postavilo na odpor, ale boj byl marný. Při posledním boji, srovnal kouzly se zemí celou baštu, a když proklál srdce svým mečem poslednímu ze starších nalezl kýžený klid. Avšak stále ukojen nebyl. Ihned poté, napadl Theirm, vyvraždil královské rodiny, a učinil ze sebe vládce. Neomezeného vládce Alagaesie. Teprve tehdy byl spokojen. A nastaly léta krutovlády, kdy rozséval zdánlivou zkázu, zatímco posiloval své řady a budoval království kousek po kousku. Čtyřicet let seděl v bývalé Irelii, nyní Uru´baenu a zotročoval Eldunarí, padlých draků. A stal se zněj nejsilnější mág všech dob, avšak zcela jistě nedosáhl plného potencionálu. Ale nedlouho poté se začaly objevovat komplikace. Jak se zdálo, nebyli všichni jezdci mrtví. Brom, Oromis, Firian, bůh ví kolik jich bylo, ale o mnozích nevěděl. Zejména Brom mu byl trnem v oku, jelikož z vykázanců, zajatců a bývalých bojovníků jezdců zbudoval rebely. Vardeny. A začaly další boje. Galbatorix v bojích o svou moc, byl nucen prosazovat svou železnou vůli. A co bylo nejhorší. Vardenové zabíjely křivspřísežníky i přes cenu vlastních ztrát. A co víc, Vardenové byli všude, což nadobro zpomalilo jeho postupy. Navíc, se Vardenův podařilo ukrást jedno z vajec a nakonec zabít Morzana, jenž po zrádném špehovi pátral. Odehrálo se mnoho bitev, mimoto i ta o Hořící pláně, ale byly to jen ohromné porážky, i když sem tam okořeněny značnými ztrátami nepřátel. To vyústilo k masivní reorganizaci armády, které se uchopil sám Galbatorix. Stál se z něj velitel všeho, co se v hradu odehrávalo a dokonce i toho co se odehrávalo mimo něj. Ovšem potyčky pokračovaly a tak praskly nervy a kalich přetekl. Galbatorix se sám pustil do války a krom, několika slovních nájezdů na Orrina a Surdu, aby své řady vyšetřil, nařídil rozsáhlou renovaci úředních sil říše. Následně pak zaútočil na Elfské lesy a ač napáchal ohromné ztráty jak elfům, tak lidem, byl nakonec poražen. Následovalo několik let krutovlády, při které znovu budoval svou infrastrukturu. Po několika letech úspěšně napadl Beorské hory, kde zcela zpustošil trpasličí i elfské řady a dobyl samotný Farthen Dúr. Nebylo divu, že klany zuřily a bylo triumfální vítězství.  Za utržené výkupné ve zbrojích, naturáliích a zbraních si vystrojil perfektní armádu. Nyní jen vyčkává, až bude moct znovu prosadit svůj hrozný um.

Kontakt: Nezobrazen
Rodina: Umřela již před dlouhou dobou, nezná nikoho z jeho rodu.
Majetek: Majetek je těžké popsat, krom celého království, vlastní obrovskou sbírku knih z celé Alagaesie a Vroengardu, mnoho svitků kouzel a magie, Eldunarí, obrovské armády a šílené bohatství.

Tato postava je oceněná Théseovým řádem.