Serena la Fay

Jméno: Serena la Fay, ale také se někdy představuje jako Rouge
Rasa: Člověk
Narozena: Za jedné chladné noci když začali padat hvězdy.
Věk: 18 let

Podoba- Povaha: Na první pohled je každému jasné že se jedná o velice mladou dívenku. Její postava je malého vzrůstu, její výška se pohybuje okolo 160 cm. Takže je skutečně i na svůj věk dost mrňavá a v davu téměř snadno přehlédnutelná. Ženské křivky se na její hubené postavě také moc nerýsují, hrudník má skoro plochý a boky taky nejsou řádně zakulacené. Jakoby jí i vítr mohl odfouknout. Není to však žádná vychrtlice co by vůbec nejedla, spíše naopak. Dokáže spořádat tolik jídla jako kdejaký obtloustlý štamgasta v hostinci. Holčičí tvář tvoří jemně řezané rysy které jsou ještě podtrženy bronzovou pletí, jelikož svůj čas ráda tráví na sluníčku. Sem tam se jí ale objeví nějaká ta piha, zvláště pak v okolí jejího nosánku a na lících, které zvláště v stydlivých situacích nabírají červený nádech. Má velké kočičí a hluboké safírově modré oči, v kterých se někdy zjevuje šílenství její duše v podobě nezkrotných jiskřiček. Oplývají však netypickou zvláštností, ve tmě jsou totiž neonové. Ty lemují dlouhé husté černé řasy které je ještě více zvýrazňují. A nad nimi zaujímá své místo tenká linka taktéž černého obočí. Oválný obličej pak dokreslují její vykrojené plné rtíky zbarvené do růžového odstínu. Když se usměje, v koutcích se jí udělají malé ďolíčky. Čímž působí jako roztomilé dítě. Kolem hranatého obličeje jí spadá předlouhá záplava jejích bujných černých zcela rovných vlasů, které se rozverně vlní v konečcích. Na dotek jsou velmi hladké. Ty velice ráda nosí rozpuštěné, jen výjimečně si je učeše do nějakého honosného účesu směrem nahoru. Možná za to mohou její tak trochu odstávající uši, za které se nejspíš stydí. Čas od času si na nějaký ten pramen připne i nějakou tu blyštivou sponu. Zdobí se však i nějakými těmi šperky. Jako každé ženě, i jí se líbí. Každou její paži zdobí jeden stříbrný zatočený had v podobě náramku, ty jsou k vidění jen v jejích šatech bez rukávů. Každé zápěstí a někdy dokonce i kotníky má ověšené s různými výrazně barevnými korály hlavně dřevěnými, mnohdy se k sobě ani nehodí. Labutí krk jí ověnšuje tenoučká černá kůže a na ní visí stříbrná vlčí hlava jako přívěšek. Dalším šperkem je jeden jedinný prstýnek, a ten lemuje její prostředníček na pravé ruce. Je také ze stříbra s malým safírovým kamínkem. Co se týče oblečení, kalhoty a jiné kusy chlapeckých oděvů vůbec nenosí. Vždycky se objeví v nějakých hedvábných a lehkých šatech, převážně v různých odstínech modrých nebo fialových barev. Botky má tenké a lehké, nic těžkého a pevného, umí se však obejít i bez nich a tak je občas bosá. Její oděv přitom nebývá přehnaně honosný nebo velkolepý, tudíž lze usoudit že zřejmě nebude z tak bohaté a vlivné rodiny. Přesto je její oblečení vždy čisté (dle možností) a voňavé. Nebojí se ani různých zvláštních skoro až bláznivých střihů, a ani výrazných dekoltů. Na jejím hrudníku není stejně nic moc k vidění, to by si spíš měli brát muži lupu. Šatky si totiž někdy jen tak zkrátí, dokonce i suknici si klidně nastřihne našikmo. Takže jsou její modely někdy opravdu šílené, už jenom tím že jí nevadí když jí někde trčí cár nebo rozparek. Ani se nevyhýbá různým vzorům a barvám, které dokáže kombinovat do nehodících se modelů. Zbraně u sebe nikdy nenosí jelikož ani žádné nevlastní. K čemu by jí taky byli když bojovat neumí, spoléhá se tak na své nohy, že v případě nebezpečí jí rychle odnesou do bezpečí. A nebo kdyby selhali nohy tak na svou ukecanost, v domění že by případné ohrožovatele unudila svými ujetými řečmi že by si radši vytrhali všechny vlasy, když by je neunudila k smrti. Vždy se z ní line prchavá vůně levandule. Někdy i samotná směs bylinek po barvičky. Po většinu času jí doprovází i její vlk Orion, a vlastně i jiné zvířata protože je ráda v jejich společnosti.
     Serena působí jako nenápadné děvče které právě dovršilo dospělého věku. Jenže jsou chvíle kdy se zrovna jako dospělá mladá žena nechová. Mnohdy je ztřeštěná a bláznivá, ráda provokuje stejně jako se ráda hlasitě směje. Málokdo však ví že má dvě tváře. Jednu dobrou a druhou...zlou. Trpí totiž schyzofrenií, je to jednoduše řečeno šílený blázen. Je to jakoby v ní byli dvě různé osoby spojené v jednu – ji. Přitom své druhé zlé půlce říká jménem Rouge. Když se v ní probudí, je nevyzpytatelná. Dokáže být zlá a ošklivá a přesto že neumí bojovat dokáže někomu svými prstíky klidně vyškrábat oči, když se jí znelíbí. Ať už jí provokuje a nebo jen kvůli tomu že má podle ní špatně učesané vlasy. Díky svému bláznoství, šílenství nemá moc přátel. Většina lidí jí kvůli tomu zavrhla a nebo se bojí, to si ona nejspíš myslí. Proto si vytvořila svého imanigárního přítele kterého oslovuje Ralph. Občas jí jde zahlédnout jak mluví do vzduchu v nějakém tom rozhovoru, kdy si ostatní myslí že mluví sama pro sebe. Ona však v tu chvíli vidí svého přítele který kráčí s ní po boku, který se jí ukáže a pak zase zmizí. Ale i přesto všechno je to stydlivá dívka, která někdy může díky své prckovosti působit roztomilým dojmem. Nepostrádá aní typickou dětskou naivitu, možná by se nechala i snadno ovlivnit. Před cizími lidmi je však zprvu ostýchává ale když nabyde jistoty, dokáže ze sebe udělat pořádného šaška. Má smysl pro humor a jak již bylo řečeno ráda se směje. Jenže smích taky někdy přejde, a v takových melancholických a smutných chvilkách občas chytne záchvat pláče nebo depresí. Chodí se tiše vyplakávat do lesa mezi zvířata, kterým rozumí nebo si to alespoň myslí. Věří totiž že oni jsou mnohdy lepší než lidé. Nakonec svět pro ní není jen černý nebo bílý. Ona nevidí ani dobro nebo zlo. Má svůj svět a ten vždy hraje veselými barvami. Díky své mrňavosti nejde moc často vidět ale za to dobře slyšet. Její hlas je někdy až nepříjemně pisklavý, ale častěji dívčí a melodický. Někdy dokonce promlouvá ve verších. Serena má obrovský umělecký talent. Umí kreslit, malovat, a také tančit. Chtěla by se také naučit hrát na nějaké ty hudební nástroje ale zatím neměla příležitost. Často jí však lze potkat se zasněným výrazem v lese jak tančí okolo stromů a rozmlouvá se zvířaty. Někdy na ní lze vidět i nějaké šmouhy od barviček.

Historie: Byla temná a chladná noc, kdy na obloze zářilo spoustu hvězd, které najednou začali padat dolů. Bylo na čase si něco přát, říct nějaké to tajné přání a pak už zbývalo jen doufat že se jednou vyplní. V jedné malé chaloupce, která byla postavena v hlubinách lesa poblíž elfského hlavního města zvaném Ellesméra, přehlušilo onu nádheru padajících hvězd dětské výkřiky a hlasitý pláč dvou čerstvě narozených dvojčat. Byla to tmavovlasá dívenka a stejně tmavovlasý chlapeček. Oba dva utichli jakmile si je dospělá hnědovlasá žena vzala oba do náruče...
     Jak již bylo řečeno Serena se narodila dvou šťastným manželům, kteří si velice dlouho přáli vlastní dítě. Dlouho se jim však nedařilo, ale přece jenom se za delší čas, oba manželé dočkali. Rovnou se však narodili dvojčátka, takže pro oba to byla ještě větší radostná zpráva a nevýslovné štěstí. Dětičky byli zdravé a měli i krásné dětství. Chlapec se jmenoval William a byl o dvě minuty starší než Serena. Nebylo pochyb že měli mezi sebou silné pouto, přece jenom to byli dvojčata. Měli se rádi ale i sourozenceké hádky byli na denním pořádku. Oba dva to byli čertíci a tak dávali svojí matce opravdu práci, aby je uklidnila. Otce však moc často neviděli protože se věnoval převážně své kovárně, která tehdy byla jediným zdrojem jejich obživy. Protože péče o dvě rozverné děti byla namáhavá, jejich matka zůstala bez práce s nimi doma. I když nebyli zrovna zbohatlíci, špatně se určitě neměli, měli co jíst a měli i na oblečení. Do toho všeho se ještě stíhali starat o poraněná nalezená zvířata. Zřídili si tak ve svém obydlí takovou menší zvířecí ošetřovnu. Serena našla něco co jí naplňovalo, a naplňuje do dnes. Kolem chaloupky tak pobíhali nejen děti ale i zvířata o která se starali, a když byla zdravá byla zase vypuštěna zpět do přírody. Až na jedno. Byl to vlk, kterého našla ošklivě poraněného v lese právě Serena, starala se o něj pečlivě a vlk k ní začal cítit vděk a nakonec i důvěru. Nehodlal jí opustit a tak se stal dalším členem rodiny. Serena mu dala jméno Orion. A tak se z nich časem stali nerozlučitelní společníci až do dnes.
     Když bylo dvojčatům 5 let, narodilo se jim do rodiny další dítě. Byla to druhá dívka, která se stala velkým miláčkem maminky jelikož byla nejmladší. Tu pojmenovali jménem Rose. A z ní se tak stal nefalšovaný spratek. Byla totiž rozmazlená, proto si s dvojčaty vzájemně nenašli cestu. Naučili se však všichni vzájemně respektovat i když se neměli moc v lásce, a taky to dalo spoustu práce přes bitky a hádky se to však nakonec přece jenom povedlo. Rose měla všechno co jí bylo viděno na očích, a dvojčatům se to moc nelíbilo. Jejich rodiče však měli všechny své děti rádi stejnou měrou. Otec je chtěl naučit bránit se a to šermem, což se mu docela povedlo. Akorát Serena takovému kouzlu nepodlehla. Nebyla moc trpělivá a její nemotnornost k učení taky moc nepřidala. A tak jí otec pohladil po hlavě a raději jí už nikdy meč nebo jinou zbraň nedal do rukou. Jelikož Serena svým uměním neuměním málem podpálila a zničila jejich chaloupku. Matka je zas všechny naučila aspoň trochu číst a psát.V magii se trochu orientuje, díky své babičce Roxaně, která žije kdesi v Beorských horách. Ta jí něco málo naučila a ukázala, ale i tak moc kouzlit neumí. Spíš je to opravdu náhoda že se jí něco povede. Je to spíš takovým tím stylem štěstí v neštěstí a v náhodě. Roxana je bylinkářka a čarodějka v jednom. A dodnes jí občas Serena navštěvuje, ráda jí poslouchá jak jí vypráví různé příběhy a legendy o dračích jezdcích nebo elfech a trpaslících.
     Jenže jak už to tak bývá veselé a šťastné období najednou pominulo. Rodinu zasáhla jedna hrozná událost, tou bylo právě zmizení Williama. Bylo to jednoho rána kdy se společně se Serenou vydali časně z rána do lesa nasbírat nějaké lesní ovoce, a při té přiležitosti chtěli nasbírat i nějaké ty bylinky do zásoby. Procházeli se lesem a smáli se. Takhle se procházeli spolu často a hlavně bez Rose. Jejich pouto bylo ještě silnější. Když se Serena chystala právě utrhnout jednu lesní jahodu, která byla na první pohled neodolatelná a přímo na ní křičela aby jí utrhla. Ucítila nějaký zvláštní pocit uvnitř své hrudi. Její dvojče stálo o několik metrů dál... Pocit však neustupoval a ona náhle uslyšela vnitřní hlas. Bylo to zvláštní, okamžitě poznala že se něco děje. Proto se narovnala a rozhlédla se, své dvojče však už nikde neviděla. Hledala ho ale nenašla. Přišla domů samotná... Williama nakonec hledali všichni i dobrovolníci kteří chtěli pomoct. Nakonec se však William vůbec nenašel a taky se už nikdy nevrátil domů. Kdoví co se tehdy stalo. Serenu to však velmi sebralo, zhroutila se. To mělo velký dopad na její psychiku. Byla plná výčitek, i když jí nikdo neobviňoval. A tak propuklo její šílené bláznoství. Skrývá v sobě bolest ale přesto ve skrytu duše doufá že je ještě její dvojče naživu. Proto když o něm mluví, používá přítomný čas jakoby opravdu žil. Už 3 roky každý den chodí na místo kde ho naposledy viděla, kde byli ještě spolu...

Rodina: Luna – (Matka), Orthus – (Otec), William – (Bratr dvojče – nezvěstný bezmála už 3 roky. Proto si kromě Sereny všichni myslí že je nejspíš mrtvý.), Rose (O 5 let mladší sestra), Roxana (Babička), Orion (její vlk)

Majetek: Její majetek se skládá z jejích osobních věcí přes oblečení až po ty nenutnější.
Kontakt: (Nezobrazen)