Halt

Jméno: Halt (Ethelienn, ale nechává si říkat pouze Halt)
Druh: Člověk
Datum narození: 29.12.
Věk: 59 let

Podoba: Halt je poměrně starý muž, ale zato toho má za sebou více věcí, než dva elfové dohromady. Je menšího vzrůstu, ale zato je hbitý a rychlý. Má prošedivělé krátké vlasy, které si pižlá dýkou. Jejich původní barva byla černá, ale nyní obsahuje spíše šediny. Dále má poměrně objemné vousy, které jsou též prošedivělé, jenže ty si nijak neholí. Nemá rád, když někdo ví, jak vypadá, proto se maskuje právě vousy. Má silné svalnaté ruce, ale trošku objemnější břicho, protože si potrpí na luxusu, ikdyž je zvyklí na tvrdé podmínky života. Dal by se snadno nalákat do pasti. Stačilo by dát na provázek šálek kafe a on by ho vypil, byť by spustil jakoukoliv past. Má totiž jakou spousta jiných spatších mužů slabost por kávu. Je zachmuřený a v oblibě má jízlivé poznámky. Halt se neusmívá; pouze mu sem tam zacukají koutky úst, jinak je jeho tvář kamenná, či lhostejná. Umí dobře schovávat jak se zrovna tváří. Nadzvednutí obočí se u něj rovná pochvalnému úsměvu, u někoho jiného.

Historie: Halt se narodil v Surdě, jako prostřední syn v chudé rodině. Měl ještě dvě sestry, starší Selenu a mladší Annii. Když mu bylo deset let, tak zemřela jeho sestra Annie na mor, který se v té době táhl Surdou, jako rozdrážděný včelí roj. Halt plnen smutku se s rodinou chtěl přestěhoval do Alagaësie, někam do Dračích hor, aby nezemřel nikdo jiný z rodiny. Jelikož byli chudá rodina, neměli ponětí, co se děje ve světě kolem, takže netušili, že Alagaësii ovládá Galbatorix. Na hranicích Surdy s Alagaësií je zajala skupinka králových vojáků, vedená stínem, jehož jméno si Halt zapamatoval, aby mu mohl oplatit jeho zlé skutky. Stín přímo před Seleninýma a Haltovýma očima probodl jejich otce a matku nechal zbičovat a prodat do otroctví. Halta a Selenu rozdělil a též je prodal do otroctví. Nad Haltem se slitovala nějaká rodina, co pocházela z Carvahallu a koupila ho. Měli Halta rádi a starali se o něj jako o vlastního syna. Selena neměla takové štěstí, jako Halt, jelikož byla žena. Koupil jí jeden šílenec, který jí bičoval a rýznil, dokud po roce nezemřela na hlad. Halt se o smrti své sestry dozvěděl a byl plnen hněvu. Chtěl se pomstít, ale věděl, že by ho pěstouni nepustili, takže si jednoho večera zabalil raneček s jídlem, které ukradl z rodinné spíže, vzal si luk, který mu vyrobil otec a šípy, které mu koupili k jeho jedenáctým narozeninám. Tajně vyskočil z okna a utekl z Carvahallu tam, kam ho vedl instinkt. Neměl ani zdání, kdo koupil její sestru a kam si jí odvedl, ale spoléhal, že ho instinkt dovede na to místo. Nemílil se. Po dvou měsících narazil na opilce a instinkt mu řekl, že to právě on dopustil, aby jeho sestra zemřela. Nečekal na nic a vystřelil šíp, kterým však minul asi o deset centimetrů srdce a zabodl se mu pod prsa. Ten opilý muž zaječel, čímž zpustil poplach. Kolem nich se nashromáždil dav lidí a vojáků, kteří zajmuli Halta. Byl mladý, takže nevěděli co sním. Nakonec to vyřešili tak, že ho odvezou do Helgrindu, jako žrádlo pro Ra'zaky. Cestou jim však uprchl. Ocitl se v poušti Hadarak, což však nevěděl, protože neznal Alagaësii nazpaměť. Bloudil rok pouští, když u náhle narazil na hory, které sahaly až do mraků, takže jim nebyl vidět konec. Vešel do nich a začal bloudit. Po týdnu ho našla průzkumná jednotka trpaslíků a odvedli ho do Tronjheimu. Tam se přidal k Vardenům a asi deset let pro ně sloužil jako lukostřelec. Pak však zestárl. Bylo mu již skoro 22 let a obyčejný život vojáka ho nebavil. Chtěl zažít dobrodružství. Požádal krále trpaslíků, aby ho odvedli do jednoho z jejich měst. Kál ho nechal poslat do Dalgonu, kde ho začali učit zvykům trpaslíků, kterým dával přednost víc, než lidským zvykům. Po nějaké době si všiml, že někteří trpaslíci mají v kloubech na rukou zabodané železné "kůly". Hned se mu ta móda zalíbila a chtěl je také. Trpaslíci mu je udělali a Halt svého rozhodnutí nelitoval. Kdykoliv se s někým pral, měl výhodu, protože když dal někomu přes hubu, tak měl prakticky vyhranou potyčku. U trpaslíků žil dalších deset let. Ti ho však už také omrzeli. Nebavilo ho jen tak sedět a učit se jejich zvykům. Po deseti letech už ne. Nebavilo ho být vojákem, nebavili ho trpaslíci... Už vlastně ani nevěděl, co chce, když v tom jednou četl starý svitek jednoho dračího jezdce. Psal tam o kráse dobrodružství a tak podobně. Halt si řekl, že to musí zkusit, že chce zažít dobrodružství. Zabalil si své saky paky a odešel od trpaslíků. Když odcházel, dali mu mapu Alagaësie, aby se neztratil, luk z urgalských rohů a černé šípy, které používal skoro každý trpaslík, který střílel z luku. Halt nejdříve nevěděl kam jít. Byl v tom nezkušený, takže udělal ze začátku mnoho chyb. Však po dalších dvaceti letech ztrávených pod stanem se z něj stal zkušený poutník. Když mu bylo 57 let, tak narazil na veliké lesy, které nenacházely konce. Halt do nich ze zvědavosti vešel. Neměl tušení, že vešel do lesů Du Weldenvarden, lesů oplývaných mýty a pověstmi o elfech a magii. Od trpaslíků a ze starých svitků věděl, že elfové existují, ale nečekal, že bude mít takové štěstí, že se dostane přímo do jejich hlavního města. Čistou náhodou totiž přišel přímo do Ellesméry, kde ho přivítali veselí elfové. Ze začátku z Halta nebyli moc nadšení, protože se nikdy neusmíval a pořád někoho urážel, ale pak jim došlo, že urážky jsou mysleny vtipně a že úsměv se na jěho tváři vykouzlí jen málokdy. V podstatě si ho po chvíli oblíbili...

Kontakt: viz. Diana Natural
Rodina: Nikdo a nic. Je ze svého rodu sám a předpokládá, že tomu tak bude až do konce jeho života

Majetek: Lehké kožené brnění, tmavě šedá pláštěnka, dlouhý dřevěný luk od elfů, toulec s velkými šedými šípy od elfů, brašna s věcmi potřebnými pro táboření, elfský kůň, se kterým neumí ještě moc dobře zacházet, jelikož se neobtěžoval s učením starověkého jazyka.

Důvod ukončení hry: Neaktivita