Irelia Meias

Jméno:  Irelia Meias
Druh: Půlelf
Datum narození: 30. 3. ( ve 23:45 )
Věk: 21
Motto: „ Život není vždy spravedlivý, i tak s ním stejně musíš jednat čestně.“

Ona sama o sobě: Nejsem svatoušek a ani nikdy nebudu, už jsem pár chlapům musela rozbít hubu kvůli hloupým kecům. Nesnáším, když se někdo naváží do mého bratra, nikoho milejšího jsem nepotkala. Ten půl rok co cestuju sama ( předtím s potulnou bardkou Lewi ), jsem viděla tolik hlupáku a naivků co si myslí že zachrání svět, že se mi chce zvracet. Jediní rozumní jsou zřejmě trpaslíci, protože jsou věčně v lihu.

Podoba: Irelia se svým vzhledem nikdy moc nezabývala, i přesto ji už jako malé všechny holčičky záviděly záplavu namodralých vlasů díky kterým byla dost často středem pozornosti. Obličej vybízí k tajemným úvahám kdo tahle dívka vlastně je, oči sami o sobě jsou chladné, necitlivé plné pohrdání nemající soucit s ústy svůdně plnými a prohnutými až do hypnotizujících tvarů, nosík menší krásně splývající s konturami jejího obličeje, to vše utváří dojem tzv. “černé vdovy“ jenž spřádá sítě a čeká na nešťastníka, který vstoupí do těchto sítí a vydá se jí na milost. Krk hladký, sen každého vraha, nesoucí ten neuvěřitelně krásný a chladný obličej, už ochutnal polibky stovky mužů snažících uchvátit tuto ledovou královnu. Když Irelia pohlédne na muže pohledem raněné laně, nemusí se obávat, že by neměla kde spát nebo co jíst. A od těch dob co cestuje sama, se jí to nesmírně hodí. Svůdné oblečení jen umocňuje dojem její zranitelnosti, červená je vyzývavá a šedá lehce kontrastuje s modrounkými vlasy. Ozdoba na zádech plní, víc než jen dekorační účel kvůli případnému nebezpečí.

Životopis: Počata byla přímo v jezeře Leona. Její otec pochází z rodu nižších šlechticů vládnoucích oblastím kolem Surdy, matka byla prostou elfkou co se shodou náhodou zatoulala daleko od lesů Du Weldenvardenu a podlehla „štědrosti“ jejího otce. Matka nezůstala příliš dlouho přesněji řečeno devět měsíců, dokud neporodila. Utekla, jen co zjistila, že dcera v sobě nemá žádnou elfskou krev, sama brala své první dítě za nejhorší omyl svého života, nikdy se s ním nikomu nesvěřila kvůli strachu z posměchu a hanby. Leonardovi( jejímu otci ),  nevadilo dítě vychovávat sám, dcerce nikdy nenajal ani chůvy, od začátku ji přebaloval, krmil, hrál si s ní.
 Po pěti letech se rozhodl Irelii pořídit sourozence. Oženil se s šlechtičnou pocházející z Feinesteru s krásným poetickým jménem Liuta. Macecha děvčátko brzy přijala za vlastní. Brzy po svatbě bylo všem jasné, že na panství se rozezní dětský křik. Stalo se tak, v  prosinci přesně 26 v 14:00.  V 15:00 Liuta bohužel umřela. Leonard netruchlil dlouho, měl na starost znovu malé dítě, výchova byla těžší o to, že děťátko disponovalo magickým talentem. Andryste a Irelia se i přes zjevné rozdíly jak povahové tak schopnostní skamarádili, už od malička Irelia pomáhala bráškovi zvládat jeho magický talent. To ona za něj řešila všechny problémy, které nastaly, chránila ho před fanatiky označujících ho za satana, jenž se narodil jen proto, aby rozdával zkázu a ničil lidské štěstí. Párkrát to zašlo hodně daleko, otec však ani na jedno z dětí nedal dopustit, chránil je i přes zjevnou nenávist okolí. Irelii měli všichni rádi, už od mala to byla pro všechny malá princezna s modrounkými vlásky.      
V třinácti se bratrovi podařilo omylem podpálit kasárny, sestra všechno vysvětlila otci, co se stalo a ten okamžitě zakázal jakékoli svalování viny na Andrysteho. To však nezabránilo pár lidem v hloupých myšlenkách, rozhodli se že Andrysteho pří nejhorším z oblasti vyženou, při nejlepším ho zabijí. Andryste byl po svém omylu dost vystresovaný, Irelia nabídla bratrovi přespání u ní v pokoji, věděla, jak moc to bratra trápí i to že kromě ní a otce už nikoho nemá. V noci uslyšela šelest a vstala z postele, víc už si nepamatuje. Ráno ležela v posteli s obvázanou hrudí. Bratr byl v obličeji hrozně bledý a později zjistila, že bylo popraveno sedm lidí z důvodu jí neznámého. Celou touhle záležitost dlouho neřešila, neboť ji nepřipadala důležitá.
V dvaceti, odešla z domu, nemyslela si, že by doma byla ještě k něčemu potřeba, bratr už své schopnosti zvládal, nenávist vůči němu už taky začala pomalu opadat. Otec ji ač nerad pustil, ale věděl, že dřív nebo později by to stejně přišlo. Daroval ji chakram, s kterým se doteď nenaučila, a vyslal ji do světa. Za dva měsíce Andryste utekl.

Rodina: otec Leonard, nevlastní bratr Andryste, matka, macecha Liuta (mrtvá)
Majetek: chakram, oblečení, láhev trasličí medoviny, měla by dědit otcovo panství