Amanda von Mayon

Rasa: Druidka. Nyní, co unikla náruči smrti a má svou vlastní podobu, zavrhla své vlastní schopnosti a tak už s eza služebníka hvozdu nepovažuje, je to zkrátka také člověk.

Datum narození: Den jarní rovnodennosti  roku 3239 v Ceunonu

Jazyky: Am byla naučena lidskému jazyku a díky dlouhým hodinám s Maronou, ovládá i zčásti ten starověký.
Věk: 19 let, vzhledově vypadá na 17 let.

Náboženství: Věřila v sílu hvozdu, ale nyní jí její otec učí víry Bratrstva.

Vzhled

Před zlomením kletby

Amanda vlastnila dva vzhledy, dá se říct. Vyrůstala s tváří, do které jí matka zaklela, ale uvnitř ní se vyvíjela dívenka úplně jiná. Nyní popíšeme vzhled v jejích 17 letech, než jí stárnutí uzamkla kletba jiná, mnohem starší a mocnější.

červen roku 3256

Bylo zrovna teplé ráno ke konci června a slunce už se dávno vyhouplo nad pahorky dračích hor, které byly vidět z dálky. Nacházíme se blízko města Ceunon, v malé chaloupce, která se skrývala za skalami. Málokdo tam zabloudí a zjistí, že tam vůbec někdo bydlí. Chaloupka často bývá opuštěná. Najednou ale spatříme pohyb a brzy se z chaloupky vynoří vysoká postava v černém plášti. Když pohlédneme blíž a soustředíme se, spatříme pod pláštěm otrhané béžové šaty, které sahají až po kotníky. Vidíme, že je to dívka a ne ze zrovna nejlepších poměrů. Když jí chvíli pozorujeme, dívka se odebírá za chaloupku na malý palouček, kde si sundává plášť a nechává se vystavovat slunečním paprskům. Sedá si na zem a začíná meditovat. Vidíme, že jí až po pas splývají špinavě blonďaté rovné vlasy, zacuchané a sem tam s nějakým tím lístkem, zkrátka neudržované. Účesy si na nich nevytvářela, byla tvrdohlavá a nenechala si do toho mluvit. Béžové šaty jsou sice otrhané, ale na ní vypadají krásně. Zdůrazňují její štíhlounký pas, rostoucí poprsí a naopak šikovně zamaskují krátké nohy a hubené ruce. Oblečení nevlastnila příliš, byly to respektivě jen tyto šaty. Nevidíme, že by měla na bledé kůži nějaké svaly. Ale zase nevypadá na dívku, která by se snadno dala chytit. Pozorujeme tuto dívku se zájmem, jako kdyby kolem sebe měla tajemnou vábivou auru něčeho, co nedokážeme pojmenovat. Pohled se nám přesune k obličeji. Její obličej vlastní kulatý tvar, lehce se zaobluje kolem tváří a brady. Její jindy plné rty zbarvené do tmavší růžové, jsou nyní sevřené v jedné lince, jak moc se soustředí. Tyto rty byste viděli málokdy se usmát. Nad rty je posazený malý nos a mezi nimi se nepřítomně rozhlížejí hnědé oči, jediný odlišný znak oproti vzhledu její sestry. Brzy se zavřou, a my uvidíme, že její pýchou jsou i dlouhé řasy, které jí zvýrazňují jiskru v očích, když se do očí blíž podíváte. Vzhledem připomíná obyčejnou vesničanku, ale cosi v jejím opatrném a přesto přesném chování a v jejím obličeji vidíme něco víc. V podezření nás utvrdí i červený náhrdelník na jejím krku, klenot, který jí nad obyčejnost značně vyvyšuje.

Po zlomení kletby

Poté co jí přítelkyně Eruvië zbavila kletby, do které jí ze slepého vzteku k Salavendrovi zaklela její matka Katerina, Amanda pocítila, jako kdyby se z ní zvedl i těžký černý stín, který jí tlačil k zemi. Kletba byla pryč a na povrch vykouklo Amandino pravé nitro. I půvab. Byla a je stále velmi krásná, i když už navěky uvězněná ve svém sedmnáctiletém vzhledu. Na to ale ona nemyslí. Bere to jako součást magie. Už tehdy, než jí postihla kletba kolem ní tajemná aura existovala.

Stále to je dívka vysokým vzrůstem( téměř 1,8 sáhu), štíhlá a ne příliš svalnatá. Ale není nijak kostnatá, zkrátka dívka jak má být. Její postava je zaoblená na těch správných místech. Obléká se většinou do dlouhých šatů, jedny krátké modré měla na sobě, když se proměnila.  Jinak se barevně příliš nevyznačuje. Nejvíce se ale změnila v obličeji. Obličej kdysi kulatý byl nyní protáhlejší a ostře řezaný. Její rty jsou krásně tvarované, přímo vybízející k tomu, aby je někdo políbil anebo donutil se roztáhnout do úsměvu. Na okolí shlížejí stále poloslepé oči, s hnědou barvou, připomínající dozrálé podzimní kaštany. Mezi nimi je posazený nos, větší a protáhlejší. Tvář jí lemují polodlouhé vlnité hnědé vlasy vlastnící téměř stejnou barvu jako její oči, akorát o trochu tmavší odstín. Vypadají lépe než předtím, měla pocit, jako kdyby ta blonďatá změť k ní nikdy nepatřila. Proto si o své vlasy většinou pečuje. Není tomu zas tak dávno, kdy na tom byla tak zuboženě, že byly její vlasy jen splývající téměř černou záplavou slepená vším, co jím přišlo do cesty. Nyní ale o ně pečuje lépe. Češe je různě. Někdy si je vyčeše do drdolu, nebo do nich posadí čelenku, anebo si do nich zaplete po stranách dva kvítky. Vlasy jí její obličej zdůrazňují, je v jejím obličeji vidět bojovnost, ostražitost, což na jejím předchozím vzhledu nebylo příliš vidět.

Zvířecí podoba

Amanda se nedávno při boji se škrtičem, který ohrožoval ji a Shuna proměnila v gepardici. Vlastní protáhlé štíhlé tělo pokryté béžovou srstí s černými flíčky. Jakožto gepardice byla neuvěřitelně rychlá šelma, i když se teprve učí využívat svých předností. Její hlava byla malá. Měla na ní posazená malá ouška. Pod nimi se nacházely inteligentní černé oči, zrak ve zvířecí podobě kletbu nepostihl, za což byla Am nesmírně šťastná. Psychicky to Amandu nijak neovlivnilo, proměňuje se jen, pokud je někdo blízký v obrovském nebezpečí, anebo když je to prostě potřeba. Proměna byla pro ní pokaždé bolestivým zážitkem, jelikož by je dokázala spočítat na prstech jedné ruky. Od té doby co přetěžila svoje síly a ona byla unesena a poté sama v krajině, osamocená a znásilněna jakýmsi opilým žoldákem, téměř zemřela. Od té doby Amanda přítomnost své zvířecí poloviny necítí. Jako kdyby zmizela.

Povaha

Amanda bývala a je komplikovaným člověkem. Povahově se člení spíše jako introvert než extrovert, svěřuje se a věří jen své rodině. Její důvěra je ale obrovsky cenná a tak když jí někdo ublíží, je schopná si to pamatovat velmi dlouho, je jí jedno co to je.

Když byla zakleta v do jiné podoby, Katerina si neuvědomila, že do své dcery vložila také část své podstaty, tu zlou a pomstychtivou. A tak se celých 18 let potýkala se stránkami své vlastní povahy a také temnou kletbou Kateriny. Udělala několik věcí, na které není pyšná, a tak když byla kletba zlomena, přehodnotila svůj náhled na svět. Už vůči ostatním neskýtá tu chladnou odtažitost. A proč byla najednou tak odtažitá vůči temnu? Zlo jí vzalo všechno dobré v jejím životě, navíc to nebyla její podstata, nemohla si zvolit svou stranu.

Když Amandu poznáte více, zjistíte jak je dost zranitelný člověk. Když má někoho opravdu ráda, je schopna mu obětovat všechno jen aby byl v bezpečí. V tomhle je velmi nesobecká.

Am je také pesimista. Nahlíží na svět černě, jelikož doufá, že se tak méně uchrání před bolestí, když bude doufat v to nejhorší. Bohužel jí to ale také dost ubíjí, jenže to si ona neuvědomuje. Je totiž dost tvrdohlavá. A s tím taky urážlivá. Když si něco umane, drží se toho, stojí si za svým, i když nemá pravdu. Dotáhne svá rozhodnutí do konce, i když v polovině konání ví, že nebyla správná. Nechává život, ať jí sám dává poznání a rady, za cenu toho že bude trpět.

Čím se zrovna nechlubí, tak tím je hysterická stránka a především náladovost. Nálady se u ní střídají téměř jako na běhacím páse. Možná je to tím, že jak přemýšlí a hledá všemožné složitosti, chvílemi se raduje a za chvíli zase propadá smutku. Poslední dobou se snaží nepohlcovat se svými vzpomínkami, které jí vždycky přivedly noční můry, a postavit se budoucnosti. Právě proto je asi Amanda tak rozhozená a nevyzpytatelná vůči náladám. Rány na psychice se u ní projevují ještě hodně dlouho.

Když něco řekne, opravdu to myslí vážně a tak svoje sliby plní pečlivě, je si vědoma svých slov. To je na ní obdivuhodné, protože plnit sliby je v dnešní době to nejtěžší.

Ač se to nezdá kvůli nestabilitě jejích emocí, Amanda toho dokáže opravdu hodně vydržet. To samo se projevilo na tom, když půl roku žila tvrdý život jako žebrák v Ceunonu. Něco jí to alo, naučilo a změnilo jí to. Dokáže se postarat sama o sebe a je schopná být na život stejně tvrdá, jako ona na něj.

Na své tváři dokáže vykouzlit smích a nakazit jím ostatní. Poslouchat je, když to potřebují a potom jim pomoct. Vděčnost, kterou poté cítí, jí naplňuje. Tohle ale dělá jen pro své nejbližší, což je nyní jen Shun. Pro okolí je stále uzavřená a nedůvěřivá.

Možná se vám tento popis zdá, jako kdybych si neustále protiřečila. Ano, je to pravda. Am je plna protikladů, stránky její osobnosti se neustále perou o pozornost.  V jádru sebe je sice hodná holka, ale bojí se ostatním věřit.  Když opravdu má někoho ráda a udělá pro něj něco, nečeká nic na oplátku. Bohužel minulost jí poznamenala natolik, že už to u ní není vidět a tyto dobré vlastnosti pohřbila hluboko v sobě.

U ní je zkrátka možné jí buďto milovat anebo nenávidět.

Schopnosti

Abych to ujasnila na pravou míru. Amanda už od svého narození nebyla čistokevný druid a ani čistokrevný člověk. Je pravda, že sice nevyrůstala, avšak její růst se zasekl až v 16 letech. Tudíž už z tohohle je očividné, že není jako ostatní druidi. K tomu kletba její matky a Murtagha v ní nahlodala tu čistou druidí magii, kterou v sobě měla. Ano, uměla ovládat do určité míry třeba oheň, ale to bylo to navíc se schopnostmi kouzelnice, kterou byla z většiny. Byla tu ona i její zvířecí podstat, v kterou se měnila jen výjimečně a v nebezpečí, ale od té doby co musea sama na vlastní pěst žít mezi lidmi to její moc podkopalo a ona magii téměř přestala využívat a později ani cítit u sebe.

Ačkoli je to v její historii opomíjené, většinou jí zachránil ze situace právě rychlý útěk. Je to možná trochu zbabělé na jednu stranu, ale Am je na sebe pyšná. Dá se to přeci využít i z té pozitivní stránky.  Zkrátka běh je pro ní nenahraditelnou zbraní.

Co s eobrany týče, ani meč, ani luk jí nedělá věrného společníka a nyní už vlastně ani magie. Ubránit se dokáže především dýkou.

Názory

Strana dobra a zla

Amanda ač je druid,nebo aspoň jím bývala, jejíž politické názory nejsou zrovna nestranné. Neví, jestli je to zrovna dobře, ale stranu dobra by neopustila, dokud má Shuna. Pomáhá seč může, léčí, ale... otázka vůči zemi v ní stále zůstává nezodpovězena. Dokázala by tak jistě a přesvědčeně bojovat proti Království, kdyby jí dalo důvody, proti kterým by neměla argumenty? Sesypalo by se její odhodlání anebo by zůstala?

Shun je jakési pouto, vodítko co jí drží nazpátky. Na straně dobra to není vždycky růžové, když povážíme, že v elfských lesích jí napadli už dva draci. A tak ona sama neví k čí straně se přiklání. Ohledně tohoto si připadá trochu jako malá holka, když s epotácí od otázky k otázce a nemůže odpovědět ani na jednu z nich. I když odpověď v sobě zná. Možná dokáže časem tyto otázky zodpovědět a rozhodnout se na čí stranu se definitivně přikloní, ať to bude cokoliv stát.

Ostatní rasy

Na elfy má pozitivní názor, obdivuje jejich magii a vztah k přírodě a tak v lesích zůstává opravdu ráda.

Na lidskou rasu výtky nemá, sama je taky člověk a tak si stojí za tím, že lidstvo je zkrátka národ, který umí být dost tvrdohlavý a pomíjivý, ale dokáže být velmi silný a přesvědčivý.

Vůči Urgalům, Stínům a podobným stvořením skýtá nevraživost. Ano, není sice tak úplně na straně dobra, ale i tak jí ta nekonečná opilost mocí znechucuje. Sama moc dobře ví jaké to je, ale nikdy by netoužila to zažít znovu. I když zatím z žádným ze zástupců této rasy se ještě nesetkala.

Naopak opravdovou nenávist a nevraživost cítí vůči drakům. Není to od ní sice moudré, jelikož to je povážená a nádherná rasa, ale tento její názor už dávno neexistuje. Draci jí napadli celkem třikrát, i když uznává, že jednou si to zasloužila. Ale i tak se drakům vyhýbá, seč může. Fobie Shuna co se draků týče jí to zrovna neusnadnila a tak z nich má taky obrovský strach. Nejen aby ublížili jí, ale taky jemu. Této rase zkrátka vůbec nevěří.

Kočkodlaky... no to je rasa kterou má opravdu ráda, už jen ze zaujatosti k Shunovi a taky z respektu jako ke své ,,babičce" Maroně. Uznává to jak jsou staří a znají historii. Jejich proroctví jsou důležitá pro běh země a tak je má Am za důležitou ale taky někdy nedoceněnou rasu.

Trpaslící jsou rasou, která je pro ní jako součást Vardenů, stejně nápomocná a důležitá. Nikdy žádného trpaslíka nepotkala, neví čeho jsou schopní a tak si na ně ani žádný předběžný názor nedělá.

Historie 

Počátek nového života

Amandin život byl počat ve vášni a zakázaném pokušení její matky a druida Salavendra. Katerina nechtěla druhou dceru, jelikož sotva ve své chudobě a strachu dokázala vychovat malou Cali.  Dá se říct, že se i postupem času na svou druhou dceru těšila. Ovšem potom přišla rána do Katerinina života. Salavendr utekl, zmizel a ponechal mladou těhotnou matku s malou Cal. A tak v sobě chovala lásku a zášť zároveň, když Amandu porodila. Příjmení nechala podle jejího otce, čímž si jí chtěla od sebe trochu odpoutat, ač to stále byla její druhá dcera.

Zastřená láska

Jelikož nemohla uživit dvě děti a navíc svými tmavými vlásky v ní až příliš vděla Salavendra, tu chybu co udělala, tak se i sama Katerina zachovala hloupě, své zvídavé a dychtivě Cali namluvila, že Amanda byla nemocná a umírala. Aby jí uchránila před ostatními a Salavendrem, zaklela jí do podoby její sestry. Bylo to velmi hloupé, ale Katerina byla tehdy velmi mladá a impulzivní, řídíc se jen podle svého srdce, díky čemuž byla také velmi nebezpečná…

A tak malou Cali schovala do většího opuštěného hnízda u skály za městem, schovala jí pod mech a látky a dceru s těžkým srdcem opustila.

Záchrana od neznámé ženy

Dá se říct, že tam byla Smrti mnohem blíže než na vyhladovění či jiné nebezpečí, které by hrozilo s její matkou. Tehdy se jí změnil život… chvilky ubíhaly a ze soumraku se změnilo ráno a všechno zvířectvo se opět probouzelo k životu. Stará žena se tehdy vydala na procházku ke svému každodennímu sběru bylin, když náhle uslyšela dětský naříkavý pláč. Zvědavá a podezřívavá ho následovala, až našla v opuštěné změti větví malo holčičku. Naříkala a byl velmi studená, dá se říct, že umírala. Marona, ona žena, si to nemohla vzít na svědomí a tak se malé dívenky ujala a Amanda už konečně byla zase milována a pečována.

Dětství a matčina tajemství

Amanda prožila dětství plné šoků a náhlých spádů a vítězství, jako každé dítě. Avšak ona přeci jen žila jinak. Milovala přírodu, tu malou chaloupku v poklidné přírodě, kde bydleli.  I tak někde v ní byla zloba, stopy matčina kouzla. A tak roky běžely a z Amandy se stávala vyspělá krásná dívka, ač ta krása vzhledově nepatřila jí. Jelkož už nebyla dítětem, mohla jí Marona učit o rostlinách, různých léčivých bylinách a také jí odhalit svu pravou identitu- duši kočkovité šelmy. Je pravda, že se Amanda zalekla. Ano, bylo to pro ní neuvěřitelné a také se mnoho dní Maroně vyhýbala a trávila čas o samotě a mlčky.

Láska od zvířete, láska od člověka

(Nemůžeš se mi vyhýbat, dítě.) Uslyšela náhle, když zrovna drtila lístky macešky. Otočila se na jednu stranu, na druhou, ale nikdo tam nebyl.( Nejsem to jen já, kdo je tu neobyčejný, má drahá Amando. Jen se mnou promluv.) Poznala Maronin laskavý hlas, ale snažila se ho nevnímat. Bojovala sama se sebou, jelikož byla zmatená, vyděšená a nevěděla, čemu rozumět. Měla pravdu. Ona sama měla svoje skrytá tajemství, se zvědavostí si procvičovala malá primitivní kouzla ve hvozdu. Cítila, jak jí dává příroda sílu. (Máš ve své krvi magii, dítě. Stejně jako já. Ty víš, že bych ti nikdy neublížila. Zachránila jsem tě… ty to víš. Milovala jako svoji a pořád miluji.) Amand zvlhly oči. Ucítila na sobě něčí oči, tak se otočila a spatřila tam bílého pruhovaného tygra. Vzlykla a přešla k ní.

Am a Marona se opět sblížily. O to víc jí Marona mohla učit své moudrosti o svém životě, to, co jí připadalo jak pohádky.  A věděla pravdu.

Učení magickému umu

Amanda měla v sobě krev druidské magie, a přestala se vyvíjet, avšak ne tak brzo, jako ostatní čistokrevní druidi. Je pravda, že milovala přírodu, avšak nikdy nekouzlila s holí. A tak Amanda přijala tu těžkou pravdu a začala se učit magie, kterou Marona znala už mnoho, mnoho let ve svém dlouhém životě oproti ostatním kočkodlakům jí byla uchvácená. Amanda se učila magie několik měsíců, krůček po krůčku. Byla to její součást, něco co v ní bylo, ale ona o tom dříve nevěděla.

Ztracený člen rodiny

Herní historie

Temné síly z neznáma

Léta pod vlivem kletby nebyly přío tím prvotním důvodem, proč byla tak zlá na okolí. Bála se, nemohla sestr zpočátku najít a své sestře nevěřila, už protože vypadala jako ona. I tak bylo její chování velmi nepochopitelné a nevyzpytatelné. A tak když se setkala se svou sestrou, nebylo to v přátelském duchu, v jakém to plánovala. Cal snadno přemohla a odhodila jí do vody. Naneštěstí ale nebyla sama, měla doprovod v malé elfce, která ale měla více síly než to vypadalo a tak udržela Am v šachu, která se poté zbaběle teleportovala. Nechala tam náhrdelník, s červeným kamenem, který Cal poté krátce ovládal s temnotou, která pramenila z kletby.

Troufalost se nevyplácí

Když byla pod vlivem kletby, ne vždycky to nenáviděla. Dávalo jí to obrovskou moc nad ostatními. Proto se rozhodla pro další krok, když v Gileadu potkala Murtagha s Trnem. Snažila se na ně zapůsobit, přesvědčovala je o své síly a jejich vlastními chybami je udržovala v šachu. Jenže neuvědomila si, že oni mají mnohem víc. Tolik Galbatorixovy síly, už jen přirozené síly dračí. Hrála si se slovy tak troufale, že je spíše naštvala. Trn, aniž by se mohla bránit, ji vzal do svých drápů a vynesl do výšky. Zde Murtagh vyslovil pro ní osudná slova, která jí změnila život i náhled na něj. Přišla o svůj zrak. Tehdy se ta chladnost v ní zlomila. Naříkající jí spustil z výšky na zem. Nezabila se, což bylo zázrakem, jen skončila s několika zlomeninami.

První setkání s kočkodlakem

Slepá se teleportovala na jediné místo, které znala a které jí napadlo- elfské lesy. Právě tam, přesněji v Kirtanu, se poprvé setkala se Shunem. Fakt, že je slepá a hodně zraněná, jí zkrátka nedovolilo mít tu hrdost, kterou měla před kletbou. Už neměla moc. Shun jí dostal z nejhoršího, prolomil brány v její neústupnosti a chladnosti. Neměl to srdce jí tam nechat samotnou, tak jí odvedl do své jeskyně. Tam se z jedné návštěvy stala jeskyně jejím domovem.  Se Shunem strávila mnoho chvil, těch krásných i těch špatných. Od té chvíle, kdy se její vědomí přesunulo do jeho mysli a ona mohla vidět a ovládat na krátkou chvíli jeho tělo, vytvořilo se mezi nimi pouto. Zpočátku křehká a nesmělá vlákna, ale postupem času se dokázaly oba naladit na mysl toho druhého. Amanda začala nabírat sebedůvěru, o kterou přišla. Brzy se přestala proklínat a začala být šťastná, aniž by musela ubližovat.

Temné síly si vždy najdou cestu

Temná energie se ovšem nadále pokoušela dostat do její hlavy. Díky svému náhrdelníku. Ani druidská magie jí nedokázala být nápomocná, kolem ní se utvořil kruh černého ohně a uvěznil jí. Shun, snažíc se jí zachránit, udělal něco co neudělal nikdy předtím- provedl kouzlo. Snažil se uhasit oheň, ale vyčerpalo ho to a upadl do bezvědomí. Tehdy volala Amanda svou sestru. Byla jediná, kdo by jí a jemu dokázala pomoct. Vyhledala sílu jejího amuletu, který jí vzala a stal se zázrak, brzy uslyšela šustot dračích křídel a přítomnost své sestry. Křičela, ať ho zachrání, i když spíše ona potřebovala pomoct. Am ho měla opravdu ráda. Už jen trocha blahodárné dračí energie Shuna probrala a oheň zmizel stejně rychle jako se objevil. Pro Amandu to byl silný zážitek, avšak neměla šanci sestře poděkovat, od té doby jí více nespatřila.

 Jiná cesta

Oslepnutí, ztráta zraku, nebyla vždy přítěží. Dokázala si se Shunem užívat chvíle, konečně mohla být se svou rodinou. Ale nedokázala s ní žít nadále. Při jedné procházce lesem se setkala s Murtaghem a jeho drakem. Nechtěl zrušit její kletbu, nedokázala mu ukázat změnu, to poznání, které získala. Nevyhověl jí, ale řekl, že pokud ho bude chtít najít, bude skryt v lesích. Amanda s tím byla spokojená a když se vrátila zpět, opustila Shuna s tím, žeho nechce ohrozit a Murtagha najde sama.

Odloučení

Odchod jí zničil, pouto bylo oslabené jak dlouho spolu nebyli, byl to celý měsíc. Murtagha nenašla. Opustila ho kvůli ničemu. Byla z toho opravdu nešťastná, samotnou jí překvapilo, jak dokáže být srdce prázdné bez něj. Jak moc ho potřebuje, rodinnou lásku. K ničemu víc se to nedostalo. Brzy se vrátila zpátky do Ellesméry a  Shun za pomocí jejich pouta, které blízkostí k ní sílilo, se k ní dostal a oni se nadšeně uvítali. Konečně jsou spolu. Tehdy jí došlo, že je to pro ní mnohem důležitější než zrušení kletby.

Drak a podivné znamení

Musela chodit na pochůzky kvůli bylinkám a tak se odvážila po nějakém čase, aspoň kousek. Poté, co opustila Shunovu jeskyni, poznala, jaká to byla katastrofální chyba. Setkala se s démonickým drakem (a jelikož díky spojení vědomí se Shunem a útok Trna před kletbou, způsobilo to, že má fóbii z draků). A tak se snažila drakovi utéct, zpátky do příbytku. On jí však ale odnesl do Nanindelu, kde se jí po chvíli snažil vyléčit rány po jeho drápech. To se mu sice podařilo, ale namísto ošklivého zranění jí tam zůstalo tetování. Poté co se jí toto tetování objevilo, jí drak spíše chránil než aby jí chtěl ublížit. To jí zmátlo a zjistila, jak trýznivé měl drak vyrůstání. Ale i tak mu nedokázala uvěřit. Když vyčerpána upadla do hlubokého spánku, drak jí jemně vzal do drápů a odnesl do Ellesméry, kde se zmatená probudila na zemi u stromu Menoa. Tento zážitek jí poznamenal stejně jako střet s Trnem.

Volala Shuna, zoufale se jej dovolávala. A ak jakési pouto… jakási láska Shuna přivolala a ona se s ním opět setkala a cítila se v bezpečí, v bezpečí někoho, kdo jí měl rád. A tak byli opět spolu. Avšak ne na dlouho. Amanda chtěla odčinit svou chybu a chtěla být vyléčená, bez té temné síly, co jí vzala zrak. A tak, jelikož jí Shun nechtěl opustit, se vydali společně za Murtaghem. Bylo téměř nemožné ho najít, avšak nějakým zázrakem Bohové dopustili to, že se s ním setkala. Kletbu nezrušil pochopitelně, ale nenavedl jí k dalšímu setkání s ní, když udělá to, co on bude chtít. Poté zmizel. A ona už ho nikdy neviděla.

Naděje života na hraně

Brzy na to se setkala s dalším členem jeho rodiny, s Eruvií Lovegood, jeho sestrou. Byla poznamenaná vzpomínkami na démonku, která v ní byla vtělena a tak pro Amandu bylo najednou přirozené jí pomoct. Nedokázala snášet Shunovu zoufalost nad jejím stavem a tak to udělala také kvůli němu. Za pomocí druidské magie čarovala téměř hodinu, zbavovala jí těch nejhorších vzpomínek, nejhorších nočních můr, a vložila do ní novou energii, naději. Byla tím velmi vyčerpaná, ale Eruvii pomohla a  Shun jí byl vděčný. Krátce s nimi pobývala v jeskyni a Am se s ní nesměle sbližovala. Začínala mít mladičkou elfku opravdu ráda.

A nakonec taky jeden zázrak…

Brzy, jednoho chladného jarního rána, se vrátila z procházky Eruvie do jeskyně, ale ne sama. V její náruči dřímal malý růžový dráček. Shun, většinou  v kočičí podobě, si na dráčka těžce zvykal, bylo komické je sledovat. Pro Amandu byla Eruvie dobrá přítelkyně. Ona jí měla také ráda a tak se jí Am brzy svěřila se záležitostmi ohledně své kletby. Eruvie jí řekla, že je magie dobře schopná a může část zrušit kletbu vzhledu, která na ní byla uvalena a zrušit kletbu Murtagha. Am zpočátku odmítala, nechtěla aby se Eruvii opět něco stalo, ale toužebný hlásek v její hlavě chtěl něco jiného a ona jen vděčně kývla. Eruvie začala kouzlit a ač to zní obyčejně, byla to nádherná a dechberoucí podívaná. Eruvie byla úplně vyčerpaná, musela odpočívat hodně hodin. Ale Amanda byla opravdu šťastná a vděčná. Pouta byla pryč! Temná síla kolem její mysli byla pryč, konečně mohla být se Shunem bez strachu, že by ho ohrozila! V ten okamžik byla Amanda jako znovuzrozená. Byla krásná. Spolu s kletbou vzhledu přišla částečně i o kletbu Murtaghovu, jelikož už opravdu nevěřila že se s ním někdy více setká. Sice je stále slepá, ale už ne v zajetí mučivé tmy. Nyní už vidí obrysy, rozezná barvy a světlo. Am byla Eruvii neskutečně vděčná, bála se o ní, pokud by se to černý Jezdec dozvěděl. Ale byla tak šťastná, že o tyto obavy brzy přišla. Minulost byla zapomenuta a ona se po boku Shuna, jakožto svého bratra, vrhala vstříc novému. Oba si přáli aby Eruvie zůstala, ale brzy na to jí byl nabídnut výcvik a ona se odstěhovala ke svému učiteli, Bromovi. A tak opět zůstali jen Amanda a Shun. . Změnilo jí to víc, než ona mohla tušit. Její druidská podstat v ní byla vemi slabá, pochroumaná Katerininou kletbou a poté i silami Murtagha. A tak ač se to nezdálo, nebyla už celkovým druidem. Avšak to ona nepocítila, ač ta pravda v ní kolovala a koluje do teď.

Tichý útok hada

Ams se Shunem si žila pokojně a v klidu. Bez nebezpečí…. no do té doby dokud…dokud i sama příroda nezaútočila. Byl to jen obyčejný had, škrtič, ale i tak okázal Shunovi v jeho slabé kočičí podobě ublížit a téměř ho zabít. Neschopná stále poloslepá amanda byla zoufalá a nevěděla, jak pomoct. Možná tato zuřivost, ten vztek a zoufalost na povrch vyplavili její zvířecí podstatu a ona se proměnila v gepardici a hada odehnala. O Shuna se postarala, avšak opět šla až za hranice své magie a vyčerpaná musela dlouho nabírat své síly, stejně jako Shun.

Útěk

Dlouho po tom incidentu se nechtěla od svého bratra hnout, avšak zásoby mizely a ona se musela vydat na obchůzku. A tak nasedla na svého koně a vydala se na obchůzku. Hledání bylinek bylo těžší, byl už pokročilý podzim a většina se schovávala pod listím, ale i tak aspoň půlku košíku sebrala. Tehdy kvůli tomu, že bylo u Elfů poválečno a oni svoje hranice velmi zpřísnily, musela být velmi opatrná. Sbírala bylinky, avšak jednou, jednou se spletla a sebrala bylinu špatnou, jedovatou. Aniž by to věděla, pomazala si jí na rány a krvavé škrábanc, které měla od větví a trnů a když párkrát upadla. Udělala chybu. Dostala horečku a začala mít halucinace, zkrtka nevěřila nyní ani těm obrysům, které viděla atak brzo napadla elfského válečníka, který hlídal hranici s lesem a pouští. Bojovali spolu a Amanda by bývala porhrála, kdyby se neproměnila a v záchvatu ho zabila a potřísnila tak svou milovanou přírodu krví.

Krutý život žebráka

A tak musela utéct, utíkala daleko, avšak jen několik mil ve zvířecí podobě, která jí tolik nevyčerpávala ale i tak to byla velká zátěž. Opět zavítala do Ceunonu, akorát tentokrát to pro ní bylo těžší a také stále na ní ty bylinky působily. Neodvažovala se jít do tak velkého města a tak se odklidila do přírody, kde si každý den čistila ránu a nahrazovala jí listy šanty kočičí, která byla naštěstí na omak rozeznatelná a tak věděla, že se léčí. Byla ale podchlazená,, hladová a bez peněz a navíc velmi špatně viděla. Musela se naučit sbírat oheň a rozdělat ho i bez své magie, jelikož byla téměř bez sil. Dá se říct, že byla nucena podkopat svou víru. Zabíjela stromy koneckonců. Tehdy to bylo to nakřápnutí. Spala na zemi, časem se musela přesunout k Ceunonu a tam žila jako žebrák. Měla lepší vyhlídky, než jako potencionální mrtvola v přírodě. Žila na smradlavé studené zemi, sama a téměř bez šancí na život. Živila se krysami a okoralými kousky, které našla poblíž hostince a které tam vyhazoval kuchař. Žila vlastně ze dne na den. Nepřevlékala se, žila ve špíně a vlastním potu. Jednoho dne byla ale přepadena. neviděla zřetelně kdo to byl, viděla jen tmavé postavy a pak jen tupý náraz do hlavy, žádná slova.

Oběť staré bohyni

Probudila se v zatuchlé malé místnůstce s vydýchaným vzduchem. Téměř nic neviděla, bylo tam šero. Byla tam několik hodin, či snad déle? Nepoznala ho. Po nějakém čase k ní přišla temná postava a dala jí chléb a vodu, která ale chutnala zvláštně.* Měla by si být poctěna. Budeš obětována Matce.* Řekl hrubým hlasem a Amanda strnula. Byla bezbranná, necítila už žádnou sílu, už měsíce byla odloučená od svého minulého života… od Shuna. A nyní měla umřít. A tak se vzdala. Přijmula svůj úděl. A jen čekala.

Brzy si pro ní muž přišel a se svázanýma rukama jí hrubě odvlekl k ohništi, jak poznala. Měla být obětována. Ona sama už nevěděla k jakému božstvu se modlit. Zpívali, vzývali boha a až poté by čas na ní. Vzpírala se, kopala, dokonce jednoho muže skopla až do ohně, ale byla tu horda dalších, kteří věřili v Matku a chtěli jí přinést oběť. A tak byla přistrčena k ohni.Amanda zavřela oči a čekala smrt. Avšak nepřicházela. Necítila nic. Chvíli slyšela úžaslé a šokované výdechy a potom jen zvuk oceli a zuřivé výkřiky mužů a šmouhy těl kolem sebe. Amanda utíkala, utekla od toho strašného místa, odkud slyšela sprosté nadávky na vojáky, jak si odmyslela. Byla tma a ona bosýma nohama běžela po studené kamenné podlaze města.

Její šílenství a záchrana- nezáchrana

Utíkala, nevěděla odkud, nevěděla kam. V Amandě se cosi zlomilo. Ta bezmoc, kterou cítila, byla hrozná. Běžela, dokud do někoho nevrazila, zuřivě začala máchat dýkou, kterou vzala mrtvému muži u ohně a máchala a máchala, byla jako šílená. Popadla jí stráž a prala se s ní, ale nevyhrála. Byla poražena. Její záchvat trval, stále se jim vzpírala, zuřivě na ně ječela a kopala.  Nevnímala to, když se náhle ke skupině vojáků kdosi přihnal a začal s nimi bojovat. Smýkl jí na zem a ona se zvedla a chtěla utéct, ale nestihla to. Dokud jí kdosi neuhodil kovovou hruškou meče do spánku, byla Amanda velmi nebezpečná okolí i sama sobě.

Probudila se v zatuchlé malé místůstce, na zádech cítila hrubě opracovanou dřevěnou zeď, pod sebou dřevo a ve vzduchu zatuchlinu a protivný zápach, který jí udeřil do nosu. Otevřela oči a viděla jen obrysy jakési místnosti a před sebou jakousi postavu.* Kdo jsi? Co po mě chceš?!* Křikla na něj ochraptělým hlasem. Tmavá postava se pohnula, sundal si kápi a ona před sebou viděla obrys muže. Ten si k ní dřepl a prohlédl si jí. Podíval se do jeích očí, do těch známých zelených očí a do obličeje, který byl ostře řezaný a jemu velmi podobný.* Kde to jsem? Odpověz mi!!*Optala se ho zoufale a on jen dál nějakou chvíli mlčel. Natáhl k ní opatrně ruku, ale ona jí odstrčila a chtěla vstát a utéct, avšak on jí ocelovými pažemi chytl a držel.* Já tě zachránil, rozumíš mi? Byla jsi jak šílená a málem by tě odvedli do šatlavy a popravili za to spolčení s tím nechutným kultem!* Sykl k ní a jemně jí pustil. Vstal, přešel po mstnosti a pak jí hodil kus sýra, po kterém se Amanda lačně vrhla a snědla ho.* Žebráš tu, jsi mezi tou spodinou už měsíce a já… já to poznal až teď. Už co ti tak svítily ty oči, co ti neublížil ten oheň.. poznal jsem, že nejsi jen tak obyčejný člověk. Tvoje tvář, ty vlasy…Taková podoba… Já musím být blázen ale… *Pak k ní přešel, opět poklekl a podíval se jí do tváře.* Amando…* Am ucukla a nedůvěřivě se na muže podívala.* Odkud mě znáš? * Muž sklonil hlavu, pak si probral vlasy a vstal.* Mé jméno je Salavendr, má drahá. Jsem tvůj otec.*

Nečekané odhalení

A tak tam se Salavendrem pobyla nějakou chvíli, vysvětlovala mu co s ní je a ona konečně cítila porozumění, ač její srdce bylo stále zlomené a duše osamocená.  Trvalo velmi dlouho než jí nakonec přesvědčil a ona přesvědčila naplno jeho, že je Amanda. Ukázal jí své myšlenky, popsal své pocity… Vysvětlil jí, co se s ní děje, že není čistokrevným druidem, tudíž proto se u ní kletba projevila později. Proč ztratila spojení se svou magií, že se celé ty měsíce vlastně učila magii samotnou a nikoli nečerpala ze své druidské podstaty. A nakonec i to vysvětlení, že i sám Salavendr není čistokrevný.

* Rozvíjela si v sobě prastarou energii, má drahá.  Ale už je to pryč. Ale zabila jsi, znesvětila si stromy, přírodu. Kmeny druidů by tě zavrhli, zabili by tě, bez váhání. * Amanda strnula a potom se zachvěla.* Proměnila jsem se, já… jak je to možné?* Salavendr chvíli mlčel.* Měla jsi v sobě sílu, celičký život u sebe měla ten Maronin amulet, byla jsi velice dobrou kouzelnicí a stále jsi. A neříkám, že v tobě magie není. Ale přestala jsi kouzlit, zavrhla si magii i rituály. Ta zvířecí část v tobě je, ale ty sama už si odmítla být služebníkem přírody. Proto se k tobě hůl nevrátila, už jí u sebe nenajdeš, Amando. Protože sis už vybrala.*

A tak konečně pochopila svoji možnost volby.

Nový domov

Jelikož neměla kam jít, Amanda zůstala u svého otce, což už bylo pěkných pár týdnů, co se tak rozhodla. A zatím tomu tak je.

Rodina

nevlastní sestra Calimë  Maria Sireona- Vysoká blonďatá Jezdkyně. S tou se setkala jen dvakrát a ani jedno setkání s ní nebylo zrovna v přátelském duchu. Chce to napravit a nějak podvědomě tuší, že její sestra cítí to samé. Cal je opatrná, velmi ostražitá a poslední dobou neustále upadající do dekadence. Jejich vztah je zatím všem koncům otevřený.

otec Salavendr von Mayon ( popis viz. Calimë) – Pro Amandu je Salavendr člověk, kterého nikdy nepoznala a sama o něm ani neví. Když se narodila, Salavendr rodinu opustil. Právě z jeho strany Am podědila druidskou kletbu, ač trochu opožděnou. Druid byl nezvěstný nejen pro její rodinu, ale i pro její život. Donedávna tomu aspoň tak bylo. Nyní se svým otcem trávila dost chvil a ač mu nevěří a zlobí se na něj, je to jediný člověk, který je v její blízkosti.

matka Katerina Sireona (popis viz. Calimë) – Ani Katerinu Amanda nepoznala. Není to žádný ohraný příběh, jen sled několika věcí naráz. Když se Amanda narodila, byla v očích své matky tak moc nenáviděná, že chtěla smrt svého druhého dítěte když je Salavendr opustil. Bohužel Katerina zemřela rukou dezertéra, když se bránila během přepadení, a tak jí nemůže už nic vysvětlit. O Katerinině skonu ví jen její sestra, jenže o tom opět neví  Amanda a tak je její matka  slepou skvrnou. Dá se tedy říct, že o svých rodičích absolutně nic neví kromě vyidealizované představy, které se pro útěchu drží.

Marona – Stará kočkodlačice menšího vzrůstu s dlouhými bílými vlasy, laskavým kulatým obličejem a moudrýma šedýma očima. Marona pro ní znamená hodně, vychovávala jí celých 17 let, dokud se nevydala hledat svou sestru. Měnila se ve velkou bílou tygřici, budící hrůzu a respekt. Am neví co s ní je, ale vřele a upřímně doufá, že je v pořádku. To všechno, co pro ní Marona udělala, by už nikdo nedokázal. Taktéž je Marona příbuzná se Shunem, což je pro oba překvapující a zároveň povzbuzující zjištění. Byli si tak blízko už tehdy. I když Marona Amandě důvěřovala, je stále hodně tajemství co Amanda neví. Maroniny tajemství zůstaly a zůstanou něčím, co Amanda bezvýhradně touží znát, ale zároveň ani nepotřebuje.

Shun – Tento vyjímečný kočkodlak je součást její minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Je to vzrůstem malý kluk, delší černé vlasy a hluboké moudré oči. Nosí černé oblečení, vlastní i černou kočičí podobu, ale i tak se dokázal s Am zblížit. S ním se chová jako jiný člověk, udělala by pro něj cokoliv. Navíc má pocit, že od té doby co je napadl had, je pouto mezi nimi ještě silnější a očividnější než bylo.

Kontakt

Vlastním postavu Calimë Maria Sireona na kterou se nejčastěji přihlašuji.

Majetek

Amanda toho příliš ve svém vlastnictví nemá, vyrůstala takříkajíc v chudobě a sama žije skromně.

První co vlastní je samozřejmě oblečení. Jsou to bílé jednoduché šaty, které střihem až podezřele připomínají elfské. Vlastní dlouhé šaty ještě jedny, ty jsou ušity z Lámarae a dostala je od Marony ke svým 17. narozeninám. Když byla zrušena její kletba a ona se proměnila, na sobě měla krátké pestře modré šaty. Nevěděla, proč a jak je možné že je na sobě má, ale pečlivě je uschovává, aby si připomněla ten magický zážitek. Na nohách má nyní obyčejné onuce, dříve ale chodívala bosa.

Když se potřebuje skrýt, zahalí se do černého pláště, i za léta nebo dlouhé zimy.

Do vlasů si zaplétá spíše kvítka, ale vlastní i čelenku do vlasů, opět dárek od Marony, k jejím 16. narozeninám. Má na sobě černá kvítka z drahého skla, ale jsou malá a vůbec ne těžká, čelenka se dá nosit na hlavě.

Jako dárek od Marony vlastní knihu kouzel, jako připomínku toho co jí učila. Jakožto druid si toho nesmírně považuje, ale i z osobních pohnutek.

Náhrdelník s červeným kamenem nosila celý svůj život, až donedávna kdy ho věnovala Shunovi, když se při jedné výpravě s ním na krátko loučila. Brzy zjistili, že v něm je uložená nejen prastará energie, ale taky vzpomínky a tak odhalili, že je Shun příbuzný Marony.

Když od kočkodlačice odcházela, zbalila si také fairth, kterou Marona vytvořila. Znázorňovala Am, tehdy nevěděla, že bude sloužit už jen jako černá vzpomínka na kletbu.

Na koně, kterého získala, musela Marona šetřit nespočetně let, ale když Am dosáhla 14. roku, vlastnila už mladé hříbě. A tak právě na něm Amanda odjela, na černém nádherném hřebci jménem Marcus. V poslední době se jí stal také prostředkem k cestování, jelikož téměř nevidí. Marcuse už nyní ale nevlastní, jelikož co se stala žebrákem v Ceunonu, obrali jí a ona nemá už ani jeho.

Jako poslední, ale zároveň nejdůležitější je nutno zmínit taky druidskou hůl. Je to dřevěná hůl, nejde zlomit a má 1,5 sáhu do výšky. Na jejím vrcholku je posazená růžová magická koule, velikostí by se vešla dlaně. Na hůl soustředí většinu své magie, pokud provádí obzvlášť složité kouzlo, slouží i jako dočasný zdroj energie. Avšak nyní, co byla napadena a unesena, o svou hůl přišla.